Morašice vs Rváčov

Týden co týden jiná sestava a hlavně jiná obrana, to bylo pro trenéra hlavní téma před zápasem s vedoucím Rváčovem, který nakonec přijel "jenom" v silné, nikoliv extrémně silné sestavě, sláva nedělním futsalovým chrudimským tréninkům. Přesto to byl od začátku kolotoč, kterému musela jsme museli čelit, ale obrana, tentokrát ve složení D. Štancl (stažený ze zálohy), V. Štancl (stažený ze střídačky), Ondráček (hrající 150. zápas) a vše jistící Kopecký (hrající zápas číslo 1300).A ten si ve svém 1300. zápase se svými spoluhráči nevedl špatně, protože Rusnák zdaleka nebyl v takové permanenci, jaká by odpovídala obrazu hry nebo držení míče cca 80:20. A i kdyby bylo našich 20% moc optimistických, stačilo nám to na to, aby po čtvrt hodině hry V. Štancl přečetl hostující průnikovku, oslovil na hrotu Sokola, který u kruhu míč podržel a v pravý čas předal Nádvorníkovi, jenž protančil středem mezi třemi hráči a v tváří tvář brankáři přes jeho drobný zásah nezaváhal. Po hříchu první bod v sezóně pro našeho špílmachra, ale energeticky mimořádně přínosný. Fotbalově se tím moc nezměnilo, protože i trochu opaření hosté byli pořád dominantním týmem, Rusnákovi naskočily první zákroky, ale xG soupeře pořád nijak závratně nestoupalo. Narozdíl od toho našeho, když ojedinělý útočný počin přinesl aut pro Lněničku a Sokolovi scházel k jeho dlouhé pobídce v malém vápně krok, hostující stoper stihl odvrátit na roh. Přímo z koutu hřiště pak poslal Válek míč do břevna, už podruhé v této sezóně. Závěrečných 8, 10 minut pak bylo mimořádně krušných. Nejvíc stažené půlky jsme měli po odpískaném přímáku za hranicí vápna, ale s exekucí do středu brány si Rusnák poradil. A po sérii rohů pak úspěšně spolupracoval se svou tyčí po střele zpoza vápna. Do výjimečně otevřené obrany už nás rozhodčí v nastavení bohužel nepustil, přesto jsme šli do kabin s vědomím dobře odvedené práce.

Druhá půle bohužel začala tím nejhorším možným způsobem. Rusnák zvládl po první laciné ztrátě zalepit střelu ke své levé tyči, ale o chvíli později jsme se nechali rozhodit otočeným faulem na půlce a neuhlídali nákop do pravé strany, odkud přilétl přízemní centr na přední tyč, kde byl Jeníček dříve než V. Štancl, a o tyč uklidil míč do sítě. Hosté se dostali na koně, někteří naši hráči nevěděli, kde jim hlava stojí, z čehož po pěti minutách rezultoval faul na 30 metrech. Ten hosté opět rozehráli doprava, tentokrát po zemi na hráče, kterého nikdo z nás včas nenavázal, jeho přízemní pobídka do vápna prošla snad přes tři naše hráče na hostujícího kapitána, který míč poklidnou placírou uklidil do protipohybu Rusnáka. Ten si alespoň své soukromé statistiky vylepšil několika následnými výbornými zákroky, kterými v nás pořád držel v naději, že se třeba náhodou něco ujme na druhé straně. Hosté totiž po tomto dvacetiminutovém entréé buď přeci jen trochu ubrali plyn, přestali spěchat s rozehrávkou a vytvářením útočných pozic, ale pořád drželi zápas pevně v rukou. V pozici Davida proti Goliáši jsme se chytali každého stébla, a třeba šlapák proti Válkovi na hranici vápna takovým stéblem byl, bohužel sudí na podobném místě postrádal jistotu obranného faulu ze závěru prvního poločasu, což Válek nesl tak nelibě, že se záhy dostal na seznam hráčů, kteří byli nahrazeni kusama s čerstvýma nohama a hlava. Stahující se mračna i dešťová přeháňka dodala závěrečné patnáctiminutovce dramatické kulisy, ve kterých hosté pohrdali nadějnými pozicemi v naší otevírající se obraně, včetně dvou samostatných nájezdů skončivších v jednom případě na Rusnákovi a v druhém úplně mimo. My jsme byli ještě jednou přesvědčení, že že nám sudí upřel přímák na vápně, když si Novák zády k bráně zpracoval dlouhý nákop na hruď, ale jeho sražení zezadu nebylo pískané, protože prý bylo hlavou. V úplném závěru prohrál jinak výborný M. Bečička nervový souboj s nervním Vítem a vyrovnal karetní stav zápasu, na druhé straně hřiště, tj. u vápna soupeře, vyhrál střídající Huryta přetlačovanou o míč s hostujícím obráncem, ale k jeho nedůraznému zakončení se stihl brankář Hlouš složit. Soupeř byl jednoznačně nad naše síly, ale výsledkově jde o důstojnou prohru, co by za to naše repre dala v Chorvatsku. Pocitově ze zápasu odcházíme se vztyčenou, i když trochu nahořklou hlavou, protože oba inkasované góly byly bránitelné, ale třeba by nás hosté uvařili později a v jiných situacích. Body pro udržení soutěže rozhodně leží jinde.