Morašice vs Borová

Čtvrtfinále okresního poháru se v našem případě dvakrát rovnalo bezgólovému zápasu s Borovou, jedné divoké remíze s Opatovem a vše bylo třikrát zakončené úspěšným penaltovým rozstřelem. Abychom tomu předešli a taky abychom předešli bídné účasti na dalších zápasech, vyrukovali jsme na soupeře s novým útočníkem i dílčími změnami v sestavě. Po deseti minutách oťukávání a oboustranně nepřesných přihrávek za obranu to byl ve svém premiérovém zápase právě Bureš, kdo se ve vápně kličkou uvolnil, ale jeho střelu levačkou schytal hostující obránce někam mezi pupek a stehna, abychom se vyhnuli vaginálním opisům. Vepředu nás hosté překvapili dlouhými auty, ale na rozdíl od předešlých zápasů nás soupeř ze standartní situace nepotrestal, i když se nedá říct, že Novákovo prodloužení jednoho z autů do Špinarovy náruče působilo zrovna nacvičeným dojmem. Po dvaceti minutách hry jsme naplnili naši poločasovou normu a dostali se do vedení. To se k odraženému balónu v rozhozené obraně dostal Bureš, nacentroval ho napříč vápnem, ofsajdově hraniční Válek ho ledabylým placírkovým volejem poslal pod víko a zapsal tím Burešovi premiérovou asistenci. A náš zatím ryze pohárový střelec mohl svůj účet ještě navýšit, třeba jen o asistenci, ale při postupu z úhlu zvolil místo přihrávky střelu, a navíc takovou polovysokou, gólman skoro přímo na lapačku, takže jsme se museli spokojit s rohem. Naši povedenou dvacetiminutovku pak dokonal Skala (premiérově v roli zástupce kapitána), který si precizním obranným poloskluzem přivlastnil na půlce balón, naservíroval ho mezi beky Vopařilovi a ten po náročnějším zpracování proměnil sólový nájezd poklidnou střelou vedle podivně postaveného gólmana. Od prvního inkasovaného gólu v prvním poločase nás pak zachránilo nejdříve břevno, které trefil z vápna hostující kapitán snažící se bleskově proměnit Ropkovu ztrátu, a po rohu těsně před přestávkou ještě D. Štancl, který vykopával střelecký pokus vyplavavší z houšti těl. I hosté se nám snažili občas zjednodušit dobývání jejich brány, ale když už Válek se Sokolem vypresovali na obráncích balón, druhý jmenovaný si v dobré pozici ve vápně netroufl na zakončení a nepřesnou přihrávkou pod sebe de facto ukončil první poločas.

Z druhých poločasů už by na nás mohla ležet slušná deka, ale náš další nepovedený výkon se na psychiku svádět nedá. To je prostě o kvalitě a netrénování. Ne že bychom se vyloženě strachovali o výsledek, ale naše útočné snažení vázlo na kupě nepřesných, zbrklých nebo už od prvopočátku špatně myšlených přihrávek. Jakousi záhadou, konkrétně vysunutím od Chmelíka, se do dalšího samostatného nájezdu dostal Vopařil, ale hostující gólman tentokrát stihl do jeho nedůrazného pokusu šáhnout nohou. I Válek si zopakoval svůj únik ze strany a taky volil stejné zakončení. A dopadlo to semaforem jako v první půli. Když po hodině hry vystřídal Chmelík, povýšil Skala premiérově na kapitána a D. Štanclovi byl premiérově svěřen post štíta. V kombinaci se Sokolem nám tak věk středové dvojice oproti minulému zápasu klesl o rovných 45 let, ale k vyloženému oživení to nevedlo, a zbytek naší útočné snahy představovalo pár bezpečných střel z dálky a o chlup delších průnikovek. To hosté ještě stihli vystrčit růžky, a kdo ví, jaká křeč by nás chytla, kdyby deset minut před koncem neskončila jejich akce podruhé na břevně, tentokrát s reflexivním přispěním Špinara. Tomu se naštěstí podařilo premiérové čisté konto sezóny uhájit i pří následných rozích, a tak jsme premiérově postoupili do semifinále bez penalt.