Jaroměřice vs Morašice

Přestože nás čeká celý podzim venku, určitou úlevou budiž, že máme dvě nejdelší štace už za sebou. Široké hřiště Jaroměřic minule připomínalo nezaviněná jatka s jednou sanitkou a třemi zraněními, ale jinak nám věčně ofenzivní styl domácích poslední dobou vyhovoval. Tajení ligové minulosti naší letní posily vzalo v okresních médiích za své, a tak jsme Štěpána rovnou obtěžkali kapitánskou páskou, aby z něho byl jo snadný terč. A taky aby se mohl kapitán snáze hádat s rozhodčím, když V. Štancl zaskakoval v bráně. Po Josefu Kopeckém, Martinu Ropkovi a Petru Kutovi se stal Milan Chmelík 4. hráčem, který napříč věkovými kategoriemi načnul osmou stovku zápasů v morašickém fotbalovém dresu. Do zápasů jsme vstoupili aktivně, jenže Štěpán v první nadějné akci nasměroval zpětnou přihrávku pouze do rukavic gólmana a po prvním z mnoha sebejistě odmávaných ofsajdů mu bylo rychle vysvětleno, že žádné dohadování nebude. Po čtvrthodině si Ondráček narazil na půlce, což ho katapultovalo do sprinterského souboje po lajně, ten s přispěním nešikovného zákroku domácích vyhrál a odcentroval do vápna, kde dnešní útočník Skala nezazmatkoval, zpracoval a po nekonečně dlouhém pohledu z očí do očí překonal zblízka domácího gólmana. Prakticky vzápětí prodloužil Skala dlouhý aut Štěpána, ale Válkův pokus z první vytáhl zpod břevna domácí gólman, který bez zákroku přečkal i následující sérii tří rohů. Pak jsme se šli občerstvit a od té doby jsme se až do poločasu jenom bránili. Byly z toho několik nepřesných střel a tři šance, ale V. Štancl včas zmenšil úhel při nájezdu ze strany a doskočil si i pro točený pokus mířící k jeho pravé tyči, další výpad do otevřené obrany řešili domácí po našem - přihrávkou do prázdné, kterou pokryl vracející se D. Štancl.

Že budeme hrát druhý poločas proti větru jsme tušili, ale že to bude až tak silný protivánek, na to sudí v prvním poločase nevypadali. Hned na začátku jsme přežili penaltu. Ne, že by ji V. Štancl chytil, ale Zerzánův souboj, nikoli faul, se hlavní rozhodl ukvapeně rozhodl použít jako ideální munici pro nasměrování zápasu žádaným směrem, naštěstí ho pomezní přivedl k rozumu a z ničeho byl jen přímý kop. Ten mimochodem prolétl hladovou zdí, ale Klement ho stačil zblokovat na roh. Bránění náskoku nám šlo tentokrát lépe než v sousedním Jevíčku, domácí jsme k ničemu nepouštěli, naopak po hodině hry odcentroval do vápna Štěpán, na přední tyči protečoval míč v souboji s gólmanem a obráncem Ondráček a Válek uklízel hlavou do prázdné brány. O pět minut později se dostali domácí do kontaktu, když V. Štancl vyběhl k penaltě, stihl domácí pokus o prodloužení centru za jeho záda pouze vyrazit a odražený míč napálil z vápna do opuštěné brány i přes Ropkovu teč domácí Batelka. Když jsme domácí obrali v souboji, byl to faul, když jsme stihli míč včas odkopnout dopředu, byl to ofsajd, když jsme chtěli udržet vedení, bylo to těžké pořízení. Zvlášť když se po jednom z přímáků z hloubi domácí Mooz dostal k hlavičce, která by se normálně chytala do koše, ale protože byl náš gólman na půli cesty k předem ztracenému souboji, bylo z toho laciné vyrovnání. I do očí domácího stopera bijící odpískaný nefaul Klementa u vápna rezultoval pouze v olízlé břevno naší brány z navazujícího přímáku, ale když domácí deset minut před koncem z rohového kopu dokonali obrat neobsazeným Batelkou, mohl si hlavní rozhodčí k domácím nahlas ulevit: „Chlapi, ale děláte mi to těžký.“ To pak není divu, že Štěpán už ve třetím okresním startu dorovnal svůj karetní účet ze 193 ligových zápasů. My jsme ještě zahrozili zblokovaným pokusem Ondráčka nebo akrobaticky zakončujícím Klementem, ale při závěrečném vabanku to smrdělo spíš čtvrtým gólem v naší síti. Znovu se tedy z dálky vracíme z prázdnou po solidním výkonu, snad se nám stávající stav podaří zlomit v jediném „domácím“ utkání podzimu, v sobotu v 17:00 hostíme v Dolním Újezdě v souboji exulantů Opatov, tak zveme všechny fanoušky, protože blíž už letos nebudeme.