Borová vs Morašice

Malé, studené a klouzající hřiště v Telecím bylo dějištěm našeho posledního podzimního vystoupení proti BORTELu. Domácím patřil úvod zápasu, respektive skoro celý poločas, ale hlavně v úvodu byli opravdu nebezpeční. Trvalo jim zhruba padesát sekund než se po dlouhém autu a propadnutém balónu dostal ke střele nehlídaný hráč, ale Špinar, kterému jsme při rozcvičce příliš šancí k zákrokům nedali, se rychle dostal do provozní teploty. Chvíli na to prováhal osamocenou pozici na penaltě domácí útočník, pak Špinar rychle vyběhl proti průnikovce a vyrazil domácí nájezd na roh, pak vracený míč po souboji V. Štancla se Špinarem skončil na tyči a pak teprve jsme si vydechli. Nechceme domácím upírat jakoukoliv kvalitu ve hře dopředu, ale náš laxní přístup, dostupování, špatná komunikace a celková ležérnost jim to prostě dost usnadňovaly. A když jsme se po dvaceti minutách dostali k prvnímu rohu, Ropkova křížná hlavička skončila na tyči a odrazem o domácího obránce se dostala do brány, přestaňte si hrát laxně. Jen tak mimochodem se Ropek Martin se stal tímto gólem nejlépe střílejícím Ropkem v historii morašického fotbalu, a že těch Ropků bylo! Copak o to, další náš roh si znovu domácí málem dali sami, pak hlavičkoval opět Ropek, tentokrát nad, mezitím Návorníkovi zblokovali přízemní střelu z vápna, ale jinak to po autech, rozích a centrech smrdělo hlavně před naší bránou. Po půl hodině si jeden takový centr, asi v touze po čistokrevném gólu, umístil krásně za zadní tyč vlastní brány Ropek a začínalo se znovu. Poločas se tak nějak ukopal a bylo jasné, že musí přijít nějaká změna, buď v hlavě nebo v lidech, abychom mohli pomýšlet na úspěch.

Nebudeme to svádět na Štěpána, jako jediného vystřídavšího, ale druhá půle nás zastihla v převaze, až tlaku. Oblouk z hlavy V. Štancla skončil na břevně, ale po sérii dlouhých autů se ujala spolupráce Skaly s Válkem, který z hranice vápna vsítil svůj 99. gól mezi muži a vzápětí byl odejit na střídačku, aby ho během zimního spánku mělo co budit. Střídající Vopařil byl na konci Chmelíkem prodlouženého dlouhého autu, ale hlavičkoval pouze do místa výskytu domácího brankáře, Skala po pohledné kombinaci z 20 metrů zazvonil levačkou na břevno, Klement vysunul Nádvorníka až příliš na to, aby stihl víc než protečovat do gólmana. Pak stihl žlutě uhasil domácí brejk a vystřídal. Špinar dlouho neměl co by, až se musel natáhnout na zem proti střele ze střední vzdálenosti. Rozcvička to byla málo platná, protože deset minut před koncem, za našeho vadnoucího nadšení a nadšeného přihlížení, sklepli domácí aut na střed půlky půlky, odkud domácí hráč nerušeně a nádherně vymetl šibenici. Po posledním nuceném střídání a zranění Hubáčka jsme dohrávali v deseti, ještě předtím si ale Špinar pořádně koledoval o penaltu proti vlastní osobě, ale rozhodčí měl naštěstí na jeho skluz hostující názor. V posledních vteřinách si po útrpné kombinaci řekl o míč D. Štancl, vyhnul se protihráči a kdyby jeho střela z třiceti metrů spadla o fous níž než na třetí břevno v zápase, byla by to taková krásná tečka za tím naším podzimem. Opakuji, byla by to taková krásná tečka za tím naším podzimem.