Horní Újezd vs Morašice

Na 10. září nezvykle a na fotbal až nechutně teplé počasí přivítalo hráče i početnou diváckou kulisu při derby na "Horňáku". Naše stinná lavička poskytla útočiště minimálně 10 kusům všech generací, trenéři tak dostali jedinečnou příležitost osvětlit své vidění fotbalu i našim náročným nestorům. Do naší brány se po delší odmlce vrátil Špinar a asi sám nepočítal, že bude mít hned v prvních minutách tolik příležitostí k rozchytání. Domácí se lépe sžili s tvrdším terénem, aby ne, i teplým počasím, a výsledkem jejich dobrého vstupu byla nám velmi dobře známá, ale naštěstí nerazantní hlavička Fógla na zadní tyči, ještě nerazantnější hlavička Opletala a střela Kusého, které náš gólman s povděkem a jistotou zalepil do rukavic. Náš útočný prapor držel v úvodu nejvíce Černohorský, což o nás nic lichotivého nevypovídá, ale jen co časomíra přeskočila do dvouciferné minutáže ukázal hostům své umění dobře naladěný Nádvorník. Jeho snažení bylo odraženo na aut, Lněničkovy policejní paže z něj poslaly míč hluboko do vápna, kde se do něj po příhodném odrazu od Nováka opřel navrátilec Josef "Štandy" Štancl, který navázal na týden starou premiéru Halsbacha a konečně se stal mužem, alespoň střelecky. Náhlý gól nás povzbudil, začala se nám dařit kombinace, křídelní akce Lněničky a Nováka z levé strany bohužel postrádaly přesnou zpětnou nahrávku. Po přestávce na pití se naší defenzivě připomněl Kladiva, který si na svých spoluhráčích z mistrovské dorostenecké sezóny 2015/2016, tj. Černohorském a D. Štanclovi, vymohl žlutou kartu a poněkud sporný faul, Pechancova obávaná pravačka se naštěstí s přesností nepotkala. Havlík pak zalepil dalekonosnou střelu Nováka a poradil si i s nepovedeným pokusem Víta. Toho oslovil Nádvorník poté, co dohnal Pirklův pas, ale netroufl si na celkem reálně vypadající přelobování vybíhajícího domácího gólmana. Z další slibně vypadající akce do soupeřovy otevřené obrany byl po půl hodině hry málem průšvih, když Vít při postupu 1 na 1 ztratil fantazii i míč, stejně jako většina jeho spoluhráčů se neměl k návratu a domácí dotáhli protiútok až k Pechancovi, jehož střelu k tyči výborně vyrazil Špinar. Solidní úspěšnost dlouhých balónů toho dne podtrhl D. Štancl průnikovkou na Pirkla, bohužel pokažené přetaženým centrem, a pak Nádvorník pasem na Víta. Ten měl sice k míči o kousek dál než Havlík, ale ten měl zase o kousek dál do vápna než si myslel. Při jeho zmatečném ústupu s míčem do velkého vápna mu ho dokázal Vít vypíchnout do vápna malého, kde pro změnu váhající domácí obránce odehrál míč přímo do bloku presujícího Pirkla, který laciným šatnářem posílil naše naděje na dobrý výsledek.

Do druhého poločasu jsme nastupovali za stavu 2:1, což byla naštěstí pouze chyba časomíry, hned se třemi změnami v sestavě a o hodně lepším nástupem než v úvodu zápasu. Novák si zopakoval svůj průnik ze zadních pozic, tentokrát došel podél brankové čáry téměř k malému vápnu, ale zpětná přihrávka to opět zkazila. Vítův centr z pravé strany se nenápadně svezl po břevně. Když se hosté z našeho nástupu vymanili k rohu, podařilo se nám ho odvrátit k Černohorskému, který krásnou šajtlí pobídl do sprintu Pirkla. Ten předběhl domácího posledního Beneše a s jistotou obstřelil Havlíka. Chvíli poté se Ropek mohl uvztekat nad verdiktem sudího u našeho vápna, ale Pechanec měl naštěstí nohu tak špatnou, že si sám hlasitě říkal o střídání. Domácí tak nic nevytěžili ani ze série rohů. Za bezpečného stavu i obrazu hry tak naše lavička podlehla touze protočit s dostatečným časem všechny hráče a dopřát hattrick Pirklovi, do čehož jim náramně zapadala žádost o vystřídání od do té doby skvěle bránícího Ropka a nastávajícího ženáče Franka, který bude mít co dělat, aby mu nepřišli vniveč dva měsíce tanečních příprav. Ropek ještě před vystřídáním poskytl našemu útočníkovi první hattrickovou šanci přesným míčem za obranu, ale zdánlivě samostatný nájezd zhatil včasným návratem domácí obránce. O chvíli později se pak k nepovedené malé domů dostal už příliš natěsno u Havlíka, jenž šprajc s ním ustál. V 82. minutě ustál Kladiva souboje ve středu hřiště, domácí využili naší liknavosti a vrat na pravé straně obrany a nasměrovali koncovku na veterána Kolka, který po vysunutí na hrot s jemnou tečí přehodil vybíhajícího Špinara a snížil. O dvě minuty později se k přímáku na půlce postavil Skala, jeho centr obloučkem prodloužil před Havlíka D. Štancl a Tomáš "Pirklí" Pirkl ho šajtlí posunul do sítě. Ryzí střelci nikdy nebyli morašickou doménou a poslední mužský hattrick byl už více než tři roky starý, vzpomenete si na jeho autora a soupeře, před kliknutím na tento odkaz? Každopádně radost z přerušení tohoto půstu jsme si ani nestihli doprožít, protože prakticky hned po domnělé definitivní pojistce jsme podruhé trestuhodně propadli na pravé straně obrany a zcela volný Opletal jednoduchou pozici na vápně proměnil. Ropek, tentokrát už na lavičce, se mohl opět uvztekat, tentokrát nad naší defenzivní činností v jím opuštěném prostoru, trenéři si mohli udrbat hlavu, jak jejich střídání rozhodilo do té doby fungující obranu a nejeden fanoušek si mohl hlavu ukroutit, jak se z našeho týmu na poslední chvíli ztratila herní jistota. Ze závěrečné křeče ještě Nádvorník po spolupráci s Pirklem našel obloučkem na malém vápně Bureše, který ale hlavou nepotvrdil svou dlouhodobě výtečnou, ale uvadající efektivitu a míč pouze jemně lízl. Nebýt závěru zápasu, mohla být radost po závěrečném hvizdu ještě větší, ale třeba se deset minut defenzivní bídy bez přímého vlivu na bodový zisk ukáže jako přijatelně vykoupený studijní materiál. Zvlášť když se k nám za týden chystá dosud neporažený Třebařov, na který se pro jeho ofenzivní sílu se těší i naši fanoušci. Někteří. Snad budou svědky toho, že každá jízda jednou končí.