Hradec n. S. vs Morašice

K návratu na vítěznou vlnu po domácí ztrátě s Třebářovem jsme si z hlediska dlouhodobé statistiky asi nemohli přát lepšího soupeře než Hradec nad Svitavou, který jsme z posledních 10 zápasů 8x porazili při celkovém skóre 31:7, ale vykřičníkem určitě bylo soupeřově loňské postavení v tabulce i to, že z té série se vymyká náš poslední zápas na soupeřově malém hřišti, který skončil prohrou 1:4 Půlhodinovou cestu kromě nás vážilo i několik fanoušků, minimálně z Makova a Strakova. Nebyli sice slyšet, ale i tak jim patří dík a minimálně securiťák Joke byl nepřehlédnutelný. Doufali jsme, že si na tomto plácku pomůžeme standartními situacemi, v čemž nás utvrdila i kvalita trávníku, ale zároveň bylo logické, že z nich budou hrozit i domácí, kteří mají tamější nešířku určitě víc v noze. Hned první roh také zkusili kopnout přímo do brány, Rusnákovo máchnutí do prázdna nás pořádně vystrašilo, ale trajektorie míče byla naštěstí celkem daleko od úspěšného pokusu. Naši odpověď si vzal na starost Pirkl, který dostal míč do laufu, s obráncem na zádech ho poslal vedle nejistě vyběhnutého brankáře a čekal, jak to dopadne. Dopadlo to tak, že domácí stoper stihl skluzem na čáře zabránit gólu a náš útočník se k jednoduché dorážce právě kvůli svému čekání dostat nestihl. Po deseti minutách hry Černohorský konstruktivně přízemně odkopl balón, Lněnička se jal ho důsledně dobíhat až k domácímu vápnu, kde se o něj pravděpodobně chtěli podělit domácí gólman se stoperem. Jak to bývá, když se dva perou, třetí se směje, náš útočník byl najednou s míčem před prázdnou bránou a připsal si premiérový gól v sezóně. To Černohorskému přibyla už třetí asistence, což ho řadí v týmu na první místo dané statistiky. spolu s Vítem. Ten si o chvíli později připsal nepřesné zakončení, když k němu na zadní tyč (!) prolétl Lněničkův aut. Náš Orgán, čili Lněnička, se nedočkal asistence ani z dalších dlouhých autů, byť to při nich smrdělo, ani po rohu, který netradičně v pololeže promáchl hlavou Kopecký, a nepřipsal si ani druhý gól poté, co Ondráček zblokoval odkop domácího gólmana, míč od něj napsal oblouček před brankovou čáru a poté před nohu Lněničky. Tomu byl asi druhý gól do prázdné žinantní, a tak nechal na čáře zbytečně vyniknout vracejícího se brankáře. Jestli jsme v první půlhodině byli s něčím nespokojení, byl to poměr odpískaných faulů ve prospěch domácích, ale dokud sudí neponechal bez karty podrážkový skluz domácího hráče na Ondráčka, působilo vše jaksi v mezích naší soutěže. Zcela v mantinelech letošní sezóny pak byl laciný, takřka z ničeho přišedší gól soupeře, tentokrát podle scénáře  "dlouhý aut, prohraná hlava, neobsazený hráč na zadní a téměř bezmocný Rusnák proti střele z bezprostřední blízkosti". Po půl hodině hry bylo po několika našich šancích z čista jasna vyrovnáno, ale stejně tak jsme mohli z čista jasna zpět do vedení, když si pár vteřin po rozehře naběhl mezi obránce Pirkl, ale svůj únik zakončil mimořádně nepřesnou střelou. Stejný hráč byl i na začátku další akce, když podržel míč proti přesile, přiťukl Nádvorníkovi, který potáhl středem a vyslal za obranu Halsbacha, který levačkou mířil těsně vedle. Na závěr poločasu se ještě do palebných pozic za vápnem dostal domácí "šedý vlk" Jiroušek, střílející ale přímo do středu brány, a náš Vít, střílející slaběji než bylo zdrávo.

Náš lepší nástup do druhého poločasu přišel nejprve vniveč, když Vít mířil nad a Lněnička svou zpětnou přihrávku do vápna nasměroval přímo na gólmana, jak to ostatně naši křídelníci v této sezóně s oblibou dělají. Lépe při nástupu do druhého poločasu nebylo pouze Kopeckému, kterému se po napálení míčem draly nahoru trávicím ústrojím nejen zbytky stravy, ale v zájmu vědomí, že když letos naskočil, vždy jsme dali minimálně tři góly, vydržel a nelitoval. Ani my. V 55.minutě odvrátili domácí další Lněničkův aut na nějakých 22,5m od brány, kde se do něho soustředěně placírkou opřel Nádvorník, jehož střela ušetřila domácím úklid v pravém horním rohu jejich brány. Když se vedení nepodařilo navýšit Halsbachovi, který si k svému velkému vzteku při zakončení dalšího nájezdu kopl do záludně nachystaného drnu, musel to na sebe vzít zbytek mejtské letky v našem dresu. Pirkl lehkým obloučkem přes obránce vyslal za obranu Nádvorníka, ten lehkým obloučkem přehodil vyběhnuvšího gólmana a ten pouze sledoval, jak speciální konstrukce hradecké branky vrací míč zpoza čáry bez rozvlnění sítě zpět do pole. Dvougólová pětiminutovka ale zdaleka neznamenala definitvní K.O, jak si myslel jeden z našich trenérů, který v průběhu zápasu rezignoval na úlohu fotografa a po těchto dvou gólech kvůli pozdravení s přízní dočasně i na úlohu trenéra. Domácí neubrali na nasazení v osobních soubojích, my jsme pod jejich tlakem nezvládli kontrolovat hru a míče bez výraznějšího ohrožení soupeřovy brány ztrácely, i kvůli nápadné frekvenci ofsajdů. Domácí zkusili párkrát štěstí z dálky, proti jedné z mála přesných střel výborně zasáhl Rusnák, ale čtvrt hodiny před koncem byl i on krátký na nadmíru povedený dalekonosný pokus trestuhodně neobsazeného Janka. Chvíli na to šel náš gólman dvakrát za sebou do boxovacího souboje, po druhém z nich vracel domácí hráč míč obloučkem do brány, ale zatímco domácí fanoušci po následné hlavičce Nováka na brankové čáře a zazvonění speciální konstrukce hradecké branky vzývali vyrovnání, rozhodčí nechal pokračovat v tou dobou již dost nervózní hře. Pomezní u klobás tou dobou již zřetelně tušil kudy běží zajíc a míč v naší bráně by jistě odmával, stejně jako si byl jistý Špinarovým ofsajdem a tím, že Ondráček v soubojích před jeho očima buď fauluje nebo filmuje. Z těchto rozhodnutí aspoň něco káplo do klubové kasy za Špinarovo zakopnutí balónu, Ondráček už měl ke své smůle zbytečnou žlutou vyčerpanou z první půle, přitom by se v této fázi zápasu dala použít ještě lépe, i když stejně zbytečně. Přidat pojistku mohl po Novákově pasu ofsajdu se překvapivě vyhnuvší Frank, ale trefil pouze nohu na vápno vyběhnutého gólmana, odražený míč pak zkoušel z dálky vrátit do opuštěné brány Špinar, ale vysoce přestřelil. Pět minut před koncem si připsal ještě klíčový zákrok Rusnák, který betony vykryl pokus domácího útočníka z mírného úhlu a zajistil nám příjemný poskok tabulkou mezi váhajícími soupeři. Zápasu by slušel klidnější průběh, šancí jsme na to měli dost, i slušnější průběh, rozumu na to snad máme všechny zúčastněné strany taky dost, bohužel emoce k fotbalu patří. Viděno optikou večerního derby, byl to vlastně pouťáček. A tak by to i u všech zúčastněných mělo zůstat, neboť...

Neboť přestože si obě strany dokázali představit minimálně 50 lepších způsobů jak trávit tento víkend nebo nadcházející svátek, než se na témže místě a v týchž sestavách nahánět jak v rámci okresního přeboru, tak v rámci poháru OFS Svitavy, STK nevyhověla naší společné žádosti o sloučení zápasů a za 4 (dnes už slovy tři) dny se tak utkáme znova. Nebereme pohár ani přebor na lehkou váhu, obě soutěže určitě patří mezi tři nejdůležitější mužské soutěže okresu, ale jsou i hezčí a důležitější věci než okresní fotbal.