Dlouhá Loučka vs Morašice

Zatímco opravované hřiště Dlouhé Loučky se teprve nesměle zelená, nedaleká křenovská "Bejčákaréna" září pampeliškami a deptá na jaře jednoho soupeře za druhým. I když při současném suchu musí tahle tvrdá louka deptat i samotnou Loučku. Naše stoperská dvojice se oproti minulé základní sestavě kompletně změnila, ale přesto měla opět věkové parametry otec-syn. I nevyzpytatelný terén přispěl k tomu, že hned v první minutě prošel míč středem obrany, ale až před vápno rychle vyběhnuvší V. Štancl vyděsil domácího útočníka natolik, že ten ho zblízka pouze trefil míčem na solar. Náš gólman si pak připsal dvojitý zákrok po akci domácího kapitána po jednom z mnoha rohů, našel si i jeho nepříjemně kroucený a nabíhaný přímák ze strany, při další střele měl štěstí, že hájil tu menší ze dvou branek na hřišti, protože šla lehce nad, ale že by z toho mohlo být hravě domácí vedení 5:0, jak v poločase hořekovali domácí fanoušci, to se jim možná pletlo se souběžně hraným hokejem. Pravda, že my jsme od narušení naší nuly byli ještě dál, protože Ondráček z pozic pilovaných celý čtvrteční trénink nedokázal přesně najít spoluhráče, Burešova otočka byla zblokovaná a Nádvorníkovy střely létaly mimo. Domácí gólman si možná kvůli nám nemusel lehnout ani jednou.

V nástupu do druhé půle se nám podařilo domácí důsledným presinkem zatlačit na jejich polovinu. Novák po sólové akci a natáhnutí na střed pálil vedle, ale jednu z dalších bezradných rozehrávek ukořistil po pěti minutách Válek a z 20 metrů nás poslal krásnou střelou o břevno do vedení. Když se dostal stejnou cestou k míči o pár chvil později, nacentroval křížem, jeho pobídku si zpracoval Novák a propálil domácího gólmana na přední tyč. Po dvou rychlých gólech jsme nechali domácí nadechnout, alespoň co se týče dobytých metrů, ale naše brána zůstala neohrožená. Hlavní rozhodčí z Blanenska se do zápasu chtěl míchat co nejméně, což nesli nelibě nejdříve domácí, pak regulérně škrcený a neoplácející (sic!) Vít, a nakonec i celý náš tým, když Ondráčkův zhacený nájezd znamenal jen žlutou kartu pro stopera a přímák pro nás. Tím, že ho Válek napálil do šibenice brankářovy strany, podobně jako jeho vzor Hložek, se jednak náš kanonýr opět posunul ve střeleckých tabulkách (dotáhl mezi muži 4. Vladimíra Bresta), a jednak jsme na to nevyloučení trochu zapomněli. Kromě Nováka, který si nevykoledoval ani kartu za soupeřův taktický faul, ani penaltu za šlapák. A obojího se mu mělo dostat. Ale stejně tak jsme měli přidat další góly i svépomocí. Ondráček v pozici volající po střele neodolal prosbám nabíhajícího, ale nakonec pokrytého Černohorského, Vít z podobné pozice minul, Ropek po Vítově rohu promáchl hlavou, Frank selhal nohou i hlavou, nějaký střelecký pokus k dosažení hattricku určitě vyslal i Válek. Domácí se do vápna dostali až v poslední desetiminutovce, ale v největší šanci mířili z úhlu mimo, a tak odjížděli z domácího hřiště domů úplně s prázdnou.