Morašice vs Mladějov na M.

V posledním domácím zápase sezóny jsme hostili otevřenému fotbalu vždy otevřený Mladějov, a proti tomuto stylem hrajícímu soupeři jsme doufali ve výkon a výsledek, který by trochu přebil naše bídné domácí působení. Vezmeme to stručně a asi ne chronologicky: Vít a Válek zakončili svoje nájezdy slabou střelou ze zbytečné dálky, Vítovu gólovou střelou levačkou na zadní tyč vytěsnil hostující gólman. Po akci zleva zakončoval z krásné pozice levačkou nad Novák, proti kterému ještě minimálně dvakrát zakročil soupeřův brankář nohama - nejprve při nájezdu, podruhé když ho náš útočník nepřehodil tečí na přední tyči. Nejblíže gólu byl až z nejméně ložené pozice, když po rohu hlavičkoval koníčkem do břevna. To trefil v jasné pozici i Ondráček zavírající krásný Vítův pas. Po jiném rohu byla zblokovaná hlavička Halsbacha, uvnitř vápna nepropálili v těsném sledu chumel těl ani Válek s Tmějem. Šancí tedy bylo dost a dlužno dodat, že k většině z nich jsme se dostali pěknými kombinacemi po obou stranách hřiště. Zároveň jsme ale relativně v klidu nechali kombinovat i fyzicky úsporné hosty, kteří se díky tomu, nebo díky práci svého statného útočníka, dostali k několika nadějným pozicím. Jak ze hry, tak z přímáků, ale bránu netrefili ani jednou.

Čáru přes plán, že v úmorném vedru a s téměř prázdnou střídačkou musí hostům dojít síly, udělala třetí minuta druhé půlky, když hosté navedli koncovku na naši levou stranu a jejich jediná střela na bránu v zápase zapadla V. Štanclovi křížem přesně za zadní tyč. I mladějovský stoper ale přiznal, že na začátku akce byl jeho faul na Nováka. To není psáno na obranu naší obrany, spíš jako úvodník k tradičnímu krátkému okénku věnovanému arbitrům. Zůstaneme u toho, že s praporkem i píšťalkou v druhé půlce zacházeli podobně zručně, jako my s šancemi. Když to nešlo ze hry, vzpomněl si Skala na leta nepraktikovaný signál z autu. Sklerotické spoluhráče musel nahánět do vápna dobrou půlminutu, Válek se naštěstí jeho myšlenky chytil a po hodině hry umístěnou levačkou vyrovnal. Z menších šancí se sluší připomenout pomalý oblouček, který z hlavy Štěpána dopadl na horní síť, rychlý oblouček, kterým se Novák z pravé strany snažil přenést zakončení na někoho jiného, konkrétně na zadní tyči těsně nedoběhnuvšího Válka a skoro vlastňák hostujícího stopera. Z větších šancí se musí zmínit opět Novák, kterého vyslal do dalšího nájezdu Černohorský. Náš útočník už zjevně disponoval střeleckým sebevědomím Standy Tecla, k čemuž není důvod, protože co by ten dal za 9 gólů v sezóně, a tak se buď zalekl vybíhajícího gólmana nebo poslechl volání zvenčí, a jal se brankáře přehazovat. Zpětně, z klidu a tudíž dost neférově viděno by mělo větší šanci na úspěch asi i prosté proběhnutí kolem brankáře v Novákově plné rychlosti, každopádně lob byl hrubě nepřesný a jen tak tak neohrozil špatně radící osazenstvo hospody. Do nájezdu se v plné rychlosti pronarážel i střídající Nádvorník, ale proti jeho zakončení na bližší tyč už asi posedmé v zápase vyprášilo mladějovské "betony". Když pak bránu přeletělo i pro Franka překvapivé zakončení Franka a v samém závěru jsme nedokázali dotlačit do brány míč ani po rohu propadlém k čáře, dostalo naše domácí trápení symbolickou tečku. Hosté, kteří už během zápasu dávali najevo spokojenost s bodem a hru logicky natahovali, aby šetřili síly, si po zápase nic nedělali z neděle a dlouhé cesty domů a poseděli u nás v hospodě mnohem déle, v mnohem větším počtu a i se svými fanoušky. Těžko říct, jestli nám v něčem podobném brání domácí výkony, nedělní termín nebo špatné PR.