Archiv článků

A jak se v uplynulé sezóně dařilo naší mládeži?

Dorost

Naši dorostenci Tomáš Huryta, Lukáš Němec a Václav Jireček byli pro tuto sezónu zapůjčeni do Horního Újezda, který přihlásil krajskou soutěž. Cílem bylo nechat kluky hrát se svými vrstevníky jedenáctkový fotbal, který by je lépe připravil na dospělý fotbal. Tomáš Huryta, pro kterého to byla poslední sezóna v této kategorii, se se 13 góly stal nejlepším střelcem týmu, a doufejme, že mu to bude střílet i v sezóně další v našem "áčku", kde už si pár startů a gólů stihl připsat. Lukáš Němec byl několikrát povolán do brány mužů "Horňáku", kde nasbíral cenné zkušenosti a podepsal se pod ziskem několika bodů.

Starší žáci

Starší žáci ve spolupráci s Horním Újezdem a Sebranicemi prožili úspěšnou sezónu okresního přeboru 8+1, kde chyběla už jen zlatá tečka. Do jara vstupovali žáci z prvního místa, ale nakonec se museli sklonit před spojeným týmem Němčic a Janova. Po 18 zápasech tak skončili o bod těsně pod vrcholem, s bilancí 13 vítězství, 3 remíz a 2 proher, se skóre 59:20. Nejlepším střelcem byl Štěpán Němec ze Sebranic se 17 góly. Trenér Miloš Kopecký hodnotí sezónu takto:

"V jarní části jsme začínali z prvního místa. První tři zápasy se nám podařilo úspěšně dovést do vítězného konce. Pak jsme jednou lehce zaváhali, ale další zápas se nám opět podařilo s přehledem vyhrát. Potom jsme utrpěli první a zatím jedinou jarní porážku, která nás stála první místo v tabulce na konci jara. Následně jsme odehráli asi jedno z nejlepších utkání jara. Do předposledního jarního zápasu jsme nastoupili proti prvním Němčicím. Tam jsme v posledních minutách zachránili alespoň remízu. Doufali jsme, že soupeř v posledním kole klopýtne, ale to se nestalo. I tak celou jarní část hodnotím kladně,  trojklubí si myslím, že fungovalo dobře. Chtěl bych především pochválit kluky za přístup a snahu. Dále bych jim rád popřál mnoho úspěchů do dalších fotbalových let."

Mladší žáci

Mladší žáci hráli okresní přebor 7+1 v již zažitém spojení s Horním Újezdem. Kluci se pod vedením Martina Kováře umístili v soutěži na třetím místě, když z 18 zápasů zaznamenali 11 vítězství, 2 remízy a 5 proher. Nejlepším střelcem s 32 góly byl hornoújezdský Šimon Flídr.

Starší přípravka

Starší přípravka letos fungovala samostatně. Co mohla trenéra Jiřího Famfulíka určitě těšit, byla účast, na turnaje se pravidelně jezdilo v počtu 8-12 hráčů. Individuální výkony hráčů byly velmi dobré, ale je potřeba ještě více zapracovat na přihrávkách a kombinační hře. Pokud toto zlepšíme, můžeme se směle rovnat s nejlepšími týmy v okrese.

Mladší přípravka

Také mladší přípravka se letos přihlásila samostatně. Sezónu hodnotí trenéři Milan Chmelík a Milan Klement jako úspěšnou. Po celý rok bylo dostatek dětí, přivítáno bylo i pár nováčků. Herně se dařilo, využili se zkušenosti z loňské sezóny a na všech turnajích naši nejmladší vždy jeden zápas vyhráli. Klukům a holkám to určitě dodalo sebevědomí a radost ze hry, což je to nejdůležitější pro jejich další fotbalový rozvoj.

Velký dík za celou mládežnickou sezónu patří nejen našim trenérům, ale i TJ Horní Újezd, rodičům a všem, co se k čemukoli jakkoli pozitivně nachomýtli.

Áčko má za sebou další rok v okresním přeboru. Rok to byl opravdu turbulentní. Po letním posílení kádru, kdy si trenér Michal Kopecký mohl vybírat až z 20 hráčů, a díky kvalitní docházce, především v úvodní části sezóny, se muži drželi téměř neustále s čelem tabulky. Pak ale přišel zimní spánek, ze kterého se ne všichni probudili. Početná docházka prořídla, ať už z rodinných, pracovních, nebo především zdravotních důvodů, a tak na některé zápasy byly povolány legendy na telefonu. "Uzdravený" Michal Kopecký se vrátil do role hráče a o trenérskou činnost se podělila trojice Václav Štancl, Luboš Rusnák a Martin Ropek. Muži se na konci sezóny umístili na čtvrtém místě tabulky za Třebařovem, Mladějovem a rivalem z Cerekvice, se kterou měli stejně bodů, ale horší vzájemné zápasy i skóre. Čtvrtou pozici v tabulce, i vzhledem k enormní vyrovnanosti letošního ročníku, lze považovat za úspěšnou a odpovídá našemu standardu. Bylo to hlavně díky venkovním zápasům, kde muži získali nejvíce bodů ze všech týmů. Zároveň však je jasné, že vše mohlo dopadnout daleko lépe, neboť rozdíl na první Třebařov činil "pouhých" 6 bodů a nebýt zbytečných domácích ztrát, především s Mladějovem, Horním Újezdem a Hradcem, mluvila by matematika v náš prospěch.

A něco málo ze statistik.

Celkem muži odehráli 33 zápasů (včetně těch přípravných) s bilancí 18 výher, 7 remíz a 8 porážek při skóre 71:46. Nejvíce zápasů, 32, odehrál D. Štancl, který na hřišti strávil i nejvíce minut (2844). Za ním se neblíže seřadili V. Novák (31 z./ 2678 min.), J. Vít (31 z./ 2318 min.) a M. Černohorský (30 z./ 2700 min.), který při každém svém startu odehrál plný počet minut.

Nejlepším střelcem se stal V. Novák s 9 góly, jenž využil jarní absence druhého nejlepšího zakončovatele F. Halsbacha, který stihl svých 8 gólů už za podzim. Za zmínku také stojí obsazení 6. místa L. Rusnákem, byť většinu zápasů odehrál na pozici brankáře, za 5 zápasů a 2 poločasy v poli vsítil 5 branek.

Nejlepším nahrávačem byl D. Ondráček s 8 asistencemi, 7 gólů připravil D. Štancl, po 6 finálních přihrávkách mají T. Nádvorník, Z. Skala a J. Vít.

V celkové produktivitě se pak tři hráči srovnali na 13 bodech, a to V. Novák (9+4), T. Nádvorník (7+6) a D. Štancl (6+7).

Pozici nejtrestanějšího hráče obhájil D. Ondráček, který nasbíral 10 žlutých a jednu červenou, což je stejné skóre jako v sezóně minulé. Dalším v pořadí s největším počtem karet je V. Novák (8 ŽK), následovaný J. Vítem (7 ŽK), který by s největší pravděpodobností ovládl kategorii žlutých karet za nesportovní chování, pokud bychom takovou statistiku vedli. Červenou kartu za celou sezónu obdržel ještě jeden hráč a to M. Kopecký.

Svatyni za druhou nejlepší defenzivou okresního přeboru hájili 3 gólmani, L. Rusnák (19 z.), Jan Špinar (12 z.) a po 2 startech v bráně si připsal i F. Halsbach. Ze 33 zápasů se podařilo 8x udržet čisté konto, z toho 5x s přispěním L. Rusnáka, 2 vychytané nuly jdou na konto J. Špinara a v jednom případě za svá záda nepustil míč ani F. Halsbach.

Pro ty, co mají zájem podrobněji se podívat na své výkony nebo jak se dařilo ostatním, stačí kliknout na odkaz zde.

Poslední jarní utkání jsme odehráli v neděli dopoledne na hřišti v Březové. Od začátku jsme soupeře lehce přehrávali, dostávali jsme se před vápno a zkoušeli střelbu která ne a ne tam zapadnout.  V sedmnácté minutě se to konečně podařilo Filipu Flídrovi. Dále jsme hráli stejnou hru, ale další uklidňující gól nepřišel. I soupeř si vytvořil několik pěkných šancí, ale žádnou neproměnil, a tak jsme v poslední minutě upravili skóre na 2:0 opět gólem Filipa Flídra. Sezónu jsme dohráli na druhém místě za Němčicemi o jeden bod. Všem hráčům se sluší poděkovat za celou sezónu a popřát jim mnoho dalších fotbalových úspěchů.

K poslednímu utkání sezóny jsme se vypravili autobusem do Mladějova. O malování si obrázku, že by tento zápas snad mohl být vzájemným soubojem o celkové prvenství v soutěži, již nemohla být řeč, protože domácí už měli jistotu, že skončí na druhém místě a naší snahou bylo alespoň umístění se na bedně, byť to nezáleželo čistě na nás. Do zápasu jsme vstoupili více než dobře, když už v 5. minutě byl Vít pobídnut křižným pasem, v silovém souboji se zbavil obránce, i dle jeho vlastních slov za pomocí faulu, a přihrávkou pod sebe na vápno našel osamoceného D. Štancla, jehož střelu gólman dokázal vyrazit, ale pouze do prostoru, kde se nacházel Frank a ten už měl poměrně snadnou úlohu. Hra se hodně přelévala ze strany na stranu, v permanenci byli především střeďáci obou týmů. Domácí si zpočátku nevěděli rady s naším hráčem navíc ve středu zálohy, nás zase trápily rotace protivníka a technicky šikovné individuality. Nejvíce prostoru pro naše ofenzivní výpady se naskytalo na pravé straně, kde si opět nabíhal Vít, ale v samostatném úniku ho zradilo zpracování. Později se na této straně pohyboval i Frank, který měl dostatek času a prostoru pro zpracování a následnou přihrávku na lépe postavené spoluhráče, ale jeho volba centru z první nebyla tím nejlepším řešením. Postupem času přebírali otěže domácí. Nejprve z toho byly dva rohy, které naštěstí Kudyn poslal hlavou nad bránu. Poté po kombinaci vyplul za naší obranou ve vápně mladějovský Vondráček, který měl před sebou už pouze Rusnáka, ale ten se dokázal natolik roztáhnout a ztlumit střelecký pokus soupeře, že naše obrana stihla v relativním poklidu odvrátit míč před brankovou čarou. K výraznějšímu ohrožení brány se však už domácí nedostali. My si na druhé straně ještě připsali nepřesné střely D. Štancla a M. Kopeckého zpoza vápna, a tak jsme šli do kabin s jednogólovým náskokem.

Bylo by zajímavé znát, v jak velký prospěch by mluvila statistika držení míče Mladějova ve druhém poločase. Nedařilo se nám vepředu držet balón, k tomu přibývající nepřesné přihrávky a dlouhé Rusnákovy nákopy, které byly až příliš dlouhé. To vše nahrávalo domácím, kteří i za pomocí střídání a oživení sestavy stále více a více tlačili na naše zadní řady. Naštěstí spousta střel končila buď mimo bránu nebo přímo v náručí našeho gólmana. Nejvíce to „smrdělo“, když po přihrávce na penaltu zakončoval úplně sám jeden z domácích hráčů, ale proti jeho střele k tyči se Rusnák dokázal včas natáhnout. Postupné zvyšování tlaku a otevřenější obrana vyzývala k brejkovým situacím, kterých se dvakrát ujal ze stopera vysunutý Černohorský. Poprvé přihrával na vápno na Franka, který dokázal míč mířící do jeho slabin poslat na soupeřovu bránu, ale jeho na první pohled ne moc nebezpečné zakončení skončilo na břevně. Podruhé to vzal Černohorský na sebe sám, když si všiml vyběhnutého brankáře, ale jeho střela mířila více než vedle. Minimálně výsledkové uklidnění nám přinesl druhý gól, když po odraženém rohu vystřelil Nádvorník, jehož střelu brankář vyrazil pouze nad sebe a nejrychleji se zorientující a nejvýše vyskočivší Ropek zvýšil hlavou na 2:0. Mladějovský tlak to ovšem neotupělo, právě naopak. Na rozdíl od podzimu, kdy situace byla více než podobná té dnešní, jsme dokázali odolávat až do 88. minuty, kdy nákop za obranu odvracel hlavou na hranici vápna Rusnák. Míč ale nedokázal odhlavičkovat dostatečně razantně, a tak se k němu dostal domácí Opletal, který dokázal přehodit před sebou postavené obránce a zároveň zakončit přesně pod břevno. V úplném závěru nám všem vyskočily vzpomínky na již zmíněný podzim, kdy jsme o vítězství přišli v poslední minutě z penalty. I nyní k tomu nebylo daleko, když po vzdušném souboji Ropka, Chmelíka a Šmehlíka ve vápně skončil domácí útočník na zemi s bolestivou grimasou, ale rozhodčího píšťalka zůstala v klidu. Utkání tak skončilo naší těsnou výhrou, což nás s ohledem na ostatní výsledky posunulo na konečnou čtvrtou příčku za Cerekvici, se kterou máme horší vzájemné zápasy i skóre. Konečné umístění odpovídá našemu okresnímu standardu, takže se není za co stydět. Když se ale člověk podívá na tabulku a ohlédne za našimi zbytečnými domácími ztrátami, nejde si neříct, že se z toho, v tomto extrémně vyrovnaném ročníku, dalo vytěžit mnohem víc.

V posledním domácím utkání této sezóny jsme přivítali poličské „béčko“. Na naší docházce je vidět, že se blíží konec (už od půlky sezóny), ale v porovnání se soupeřem jsme si neměli nač stěžovat, neboť ten přijel v pouhých 11-ti lidech. Byť naše hra měla určité rezervy, byli jsme aktivnější a více na míči. Do šancí jsme se dostávali především díky okénkám na krajích hostující obrany, které větrali rychlonozí Lněnička s Novákem. První závan šance přišel po centru Lněničky, po němž se dostal ke střele Ondráček. Ten sice nemířil přesně, ale v dráze letu stál nadějně postavený Kopecký, který ale bohužel na míč nedosáhl a nedokázal ho tečovat mezi tři tyče. V další šanci měl opět prsty Ondráček, který si pohybem řekl o přihrávku mezi beky, následně hledal pod sebou Kopeckého, ale jeho střela byla zblokovaná. Z pravé strany se po Skalově pasu dostal za obranu i Novák, ale ten před prázdnou bránou nenašel nikoho ze svých spoluhráčů. Zužitkovat se nám nedařilo ani Lněničkovy dlouhé auty, po nichž téměř vždy vznikl závar před soupeřovou bránou, ale nikdo z domácích se nedostal k odraženým míčům včas. Nejblíže byl Skala, který ale v klíčové fázi promáchl. Poté následovala krátká pasáž nešťastných zranění na obou stranách. Nejprve to byl Novák, kterému se při bránění kličky do protipohybu smolně podvrtlo koleno a nedlouho poté si hostující gólman při výkopu natáhl sval a soupeř tak bez možnosti střídání šel de facto do deseti. Asistenci si mohl připsat Rusnák, když dlouhým nákopem vybídl do úniku Víta, ale ten byl v momentě potenciálního zakončení už příliš blízko "vybíhajícího" gólmana. Z následného rohu, nebo možná až toho dalšího, se k hlavičce dostal Ropek, který vracel míč do ohně, ale slabé teče Franka a Lněničky dokázala obrana před brankovou čárou odvrátit. Po aktivním napadání rozehry a vypíchnutí míče obránci Kopeckým se ocitl ve velké šanci Frank, ale střela z první do poloodkryté klece mu vůbec nesedla. Výjimečnou, ale o to nebezpečnější šanci měla i Polička, když její útočník běžel ze strany sám na Rusnáka, ale jeho lob naštěstí skončil až za bránou. Na druhé straně opět pláchl po pravé straně Vít, jenž našel zpětnou přihrávkou volného Kopeckého na vápně, ale jeho dobře mířenou střelu levačkou opět včas zablokoval obránce. Po další standardní situaci se do zakončení dostal Chmelík, jehož střelu vyrazil, doslova obětavým zákrokem, zraněný gólman. Ledovou sprchou pro nás mohl být brejk hostů, který ale skončil nepřesnou přihrávkou před prázdnou bránu a včasným zákrokem Ropka. A když jsme se nedokázali trefit my, zkusil to za nás poličský Fun Din Dung, kterému se nepovedl obranný odkop, ale ani on nedokázal trefit svatyni svého brankáře, a tak jsme šli do kabin za bezgólového stavu.

Velmi brzy po zahájení druhého poločasu svůj tým ještě více oslabil hostující Škacha, který si po faulu znovu povolaného Chmelíka neodpustil oplácení kopnutím do jeho lýtka, za což vyfasoval červenou kartu. Naše nepřesnosti ve finálních přihrávkách a centrech nás však brzdily od výraznějšího ohrožení brány. I když by se to proti devíti či deseti lidech nemělo moc stávat, dostal se soupeř ke dvěma zakončením. První skončilo až nad ochrannou sítí, druhé přišlo po úniku „Funa“, ale nebezpečně vyhlížející akce nakonec skončila ránou nad hlavu a reflexním zákrokem Rusnáka. Na opačné straně pročesali trávu kolem obou tyčí zevnitř vápna nepřesně střílející Lněnička se Skalou. Přesně už mířil Ondráček, ale brankář předvedl opět skvělý zákrok. Náš drtivě platonický tlak jsme přetavili v gól až v 80.minutě, když Skala z volného kopu našel přesně hlavu Ropka, jenž zamířil přesně k tyči a 102.gólem se osamostatnil od Karla Kuty na 8.místě mužských střelců. Za pár minut se nám podařilo konečně zužitkovat i Lněničkův dlouhý aut, který jemně prodloužil Kopecký až na důsledně nabíhajícího D. Štancla, který se sám před gólmanem nemýlil. Třešničkou na dortu pak byl nepřesný centr Skaly levou, který zapadl přesně za zadní tyč a za slovního doprovodu hostujícího obránce, že tohle je za pokutu, jsme stanovili konečný výsledek 3:0. To už se na hřišti v poli pohyboval kromě Špinara, který na sebe upozornil nepřesnou exekucí přímého kopu, i Severa, který se přes angažmá trenéra mládeže a vedoucího áčka dostal ke startu za muže po dlouhých sedmi letech (https://sokolmorasice.cz/…á-b ). I takové příběhy, a příští týden budou možná ještě zajímavější, přináší naše momentální docházka, sužovaná zraněními a nezájmem / jinými zájmy. To pak není divu, že i z takového zápasu bylo zbytečně dlouhé trápení, ale snad i utrpěná výhra, na nás s nadprůměrnými třemi góly, navíc směřovanými výhradně k hospodě, udělala aspoň dílčí radost.

Mladší přípravka

1.6.2024 Kunčina

Turnaj v Kunčině jsme museli absolvovat bez dvou kluků, kteří nám bohužel odpadli během cesty kvůli nevolnosti. Soupeři z Čisté a Kunčiny předvedli na turnaji velmi kvalitní výkony a nám se nakonec podařilo obsadit opět 3. místo.

Sestava: Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Zápasy:

Čistá - Morašice 8:3 (3:3)

Morašice - Jevíčko 11:4 (9:1)

Kunčina - Morašice 7:3 (3:2)

Branky: Ivo Langr 6, Lukáš Chmelík 5, Jan Klement 3, Jiří Voženílek 3

Další zápas nás čekal na půdě předposledního Boršova. Víkendová předpověď hrozila, že budeme hrát na podmáčeném „červeném“ hřišti, ale v prvním poločase bylo počasí nadmíru pěkné. Se sestavou toho ani nešlo moc vymýšlet, a tak jedinou změnou oproti minulému zápasu bylo nasazení Franka do základu. Jak se dalo čekat, malé hřiště a nerovný terén, představovali risk téměř v každé přihrávce na střed a podstupování mnoha osobních soubojů, ale až na některé ztráty se nám dařilo poměrně dobře kombinovat. Domácí sázeli především na dlouhé nákopy na Racla za obranu, ale ty naše obrana zvládala poměrně s klidem posbírat. Velké nebezpečí hrozilo ze standardních situací kolem našeho vápna, ale střely Racla mířily až příliš vedle a  Vyhnánkovy centry rovněž nebyly zužitkovány. Naše útočné akce povětšinou zastavila nepřesná přihrávka až k domácímu brankáři, nebo zdvihnutý praporek pomezního. Nadějně vypadaly dva centry Nováka z levé strany na zadní tyč, kde by se správně měl nacházet Vít, jenž by před sebou měl už pouze gólmana, ale bohužel si v obou případech nabíhal do prostoru penalty. Gólu jsme se dočkali po akci z pravé strany, když se k opakovanému Vítovu centru dostal hlavou Rusnák, který pouze trefil břevno, a tak zbyly famfáry pro Franka, který odražený míč napálil pod břevno. Pouhé tři minuty nám stačily k navýšení skóre, když po akci středem hřiště a kombinaci Skaly, Ondráčka a Rusnáka si poslední jmenovaný obhodil domácího stopera a s přehledem proměnil svůj nájezd, čímž zaznamenal 5. gól v morašickém dresu. A nemuselo zůstat jen u toho. Nejprve se vydal na výlet Novák, který pláchl po levé straně, ale když už se dostal do vápna, zvolil místo přihrávky pod sebe střelu z úhlu, kterou gólman vyrazil na roh. Blízko druhému gólu byl Frank, který se dostal po rohu k odraženému míči, ale levačkou mířil vedle tyče. Stejně tak mohl svůj gólový účet rozšířit Rusnák, který se opět řítil sám na gólmana, ale ani on tentokráte svůj pokus nevměstnal mezi tři tyče. A protože Špinar na druhé straně byl víceméně bez práce, snad jedinou nebezpečně vyhlížejícím zakončením domácích byla střela do boční sítě, šli jsme do kabin se zaslouženým náskokem.

Úvodních pět minut druhého poločasu se odehrávalo za mírného deště a v poklidu pouze na našich kopačkách. Domácí zůstali u dlouhých nákopů, většinou nepřesných, ale po jednom takovém jim Špinar daroval roh, který začal pětiminutovku pro nás nekonečných standardek a závarů ve vápně. Tuto pasáž se naštěstí podařilo přečkat bez úhony, i díky D. Štanclovi, který zblokoval na hranici malého vápna střelu domácího hráče. Nicméně s průtrží mračen jsme si nedokázali poradit technicky, naše sebevědomí na pozvolnou rozehrávku se začalo limitně blížit k nule a vzniknuvší překopávaná vyhovovala mnohem více domácím, kteří se dlouhými auty i množícími se standardkami dostávali do čím dál většího tlaku. A nakonec se dočkali i kontaktního gólu, když se po centru Vyhnánka nejdůrazněji ve vápně bil Havlík, který v souboji přetlačil V. Štancla i Ropka, a ještě dokázal dostat míč mimo dosah Špinara. Ten se později proletěl při střele Vyhnánka, kterou dokázal zalepit, i když by míč nejspíš letěl vedle šibenice, a vyrazit zpod břevna zvládl i další přímák domácího kapitána. Výraznější šanci či souvislejší tlak si domácí již nedokázali vytvořit, ale pořád to bylo jeden povedený nákop, šikovný pád nebo střelu od vyrovnání. I proto, že na druhé straně odmítl pojistku D. Štancl, který po Skalově centru hlavičkoval úplně sám na přední tyči vedle. Na našem dalším vítězství z kategorie nejtěsnějších proti soupeři z kategorie tabulkově nejslabších se sice nic nezměnilo, ale že by např. vzpomínka M. Černohorského na jubilejní 100.zápas za muže byla jenom pozitivní, to asi nehrozí.

V nedělním zápase na našem domácím morašickém hřišti, jsme přivítali soupeře z Koclířova. Nastoupili jsme v plné sestavě. Zápas jsme měli od začátku ve své režii. Hráli jsme pěkný technický fotbal, až na tu koncovku. Soupeř měl pár rychlých výpadků, které naštěstí neproměnil. Nám se podařilo vstřelit branku až v 17. minutě, když Filip Flídr prostřelil gólmana. V prvním poločase se trefil ještě Štěpán Němec a vnesl na naše kopačky klid. Ve druhém poločase jsme soupeři nasázeli ještě pět branek a došli si pro nakonec jednoznačné vítězství. Tak doufejme, že si to přeneseme i do příštího zápasu. Budeme hrát zřejmě o první místo v sobotu v Němčicich.

Přerušit nevlídnou sérii pěti zápasů bez výhry a tří zápasů bez vstřeleného gólu jsme chtěli na domácím hřišti proti posledním Němčicím. Hosté však z posledních tří zápasů zapsali dvě vítězství, která jim vykřesala jistou naději na záchranu v okresním přeboru, zato nám mohla připravit půdu pro to, že vzhledem k aktuální formě obou celků by naše případná ztráta možná nepředstavovala takovou blamáž. I z důvodu přetrvávajících problémů se soupiskou jsme na hrot opět vysunuli Rusnáka, který se na podzim proti tomuto soupeři blýskl hattrickem. Za úmorného vedra jsme do utkání vstoupili lépe a byli více na míči. Nejvíce našich akcí vedlo po levé straně přes Lněničku, ale z jeho centrů či dalekonosných autů jsme nedokázali vážněji ohrozit branku. Větší nebezpečí představoval náš brzký první roh, po kterém Ropek akrobaticky a s přispěním hostí dostal míč na tyč, v následné skrumáži těl před malým vápnem se k míči se dostal Lněnička, ale jeho přihrávka na lépe postaveného D. Štancla byla nepřesná. Naše střelecké trápení trvající 351 minut utnul Skalou rychle rozehraný přímý kop do lajny, odkud Ondráček našel Nováka. Ten při svém limitujícím zranění nohy zakončil jistě hlavou a 9.gólem se posunul do průběžného vedení letošní střelecké tabulky. Gól však měl opačný efekt, než bychom si přáli a s přispěním naší uvadající nabídky a především nepřesností v rozehrávce jsme tak pomalu přenechali iniciativu hostům. Zatím jen drobnou výstrahou byla nepřesná rozehra Špinara a okamžitý střelecký pokus hostujícího kapitána z 35 metrů, ale náš gólman se stihl včas vrátit na svoji pozici. Nebezpečně vypadala sólo akce Matouška, který se vymotal mezi našimi hráči uvnitř vápna, ale do jeho střely se včas postavil Černohorský. Postupem času na naší straně přibývalo i zbytečného hašteření a ztráty koncentrace. Možná i tímto přispěním si ve 36. minutě bratři Štanclovi špatně přebrali hráče, následný centr z hloubky Ropek nedokázal odhlavičkovat pryč z vápna, z čehož těžil důrazný Fikejz, jenž si možná i s trochou štěstí zpracoval míč a z druhé ho v pádu poslal šoulavě přesně k tyči. Jak vypadalo Špinarovo chování při tomto vyrovnávacím gólu, vzápětí vytáhl skvělý reflexivní zákrok proti voleji z penalty, který obstaral od V. Štancla se utrhnuvší Pavliš. Zbytek poločasu byl hodně o osobních soubojích a hra byla často kouskována fauly. Přesto jsme mohli do šaten odcházet opět s jednobrankovým náskokem, když po pravé straně pláchl Vít, tentokrát se mu podařilo míč předat spoluhráči, konkrétně na penaltě našel osamoceného Ondráčka, ale ten nedokázal napodobit Birmančeviče ve finále MOL Cupu a ukvapenou šajtlí vůbec netrefil bránu.

Druhý poločas se nesl víceméně v duchu závěru toho prvního, především hodně soubojů a faulů. Rozhodčí byl možná na obě strany málo odvážný, co se týče udělování žlutých karet. Na naší straně se žlutilo pouze jedinkrát, když Ondráček poněkolikáté zakopl míč (v této sezóně už 10. žlutá karta). Dělalo nám velké potíže dostat se na dostřel hostující brány, a když už se dostal do zakončení na zadní tyči Skala, zblokoval pokus do poloodkryté svatyně domácí obránce. Špinar musel vytáhnout těžký zákrok proti zaplavavší dalekonosné střele Pavliše a mírně zvyšující se tlak na naši obranu nakonec vyústil v penaltu, když Ropek na kraji vápna fauloval pronikajícího útočníka. Našeho matadora obranný zákrok natolik bolel, že se verdiktu divil ještě celou exekuci, kterou si vzal na starosti Matoušek. A přestože je Špinar na penalty relativně zvyklý a úspěšný (čelí jim průměrně v každém šestém zápase s téměř čtvrtinovou úspěšností), tentokrát byl podruhé za sebou bez šance. Nelze říci, že by nás tento direkt nakopl, ale s přibývajícím časem se naše hra opět začala zvedat. Srovnat stav mohl vzápětí Rusnák po Lněničkově centru, ale jeho střela levačkou z první mířila přímo do prostoru gólmana, který předvedl obdobný reflex jako náš gólman v první půli. Další akce však k vážnějším šancím nevedly, a tak nám hosté sami přišli s pomocí naproti. Po zachyceném centru se hostující gólman nechal dotírajícím Rusnákem rozhodit na tak dlouho dobu, že nevnímal varování rozhodčího, a ten nařídil nepřímý volný kop. K němu se postavili Ondráček se Skalou a Vítem, prvně jmenovaný přistrčil míč druhému a ten k radosti třetího i všech ostatních prostřelil jak rozestoupivší se zeď, tak gólmana. Pro Ondráčka 7. asistence a rovněž posun na průběžné první místo, pro Skalu gól téměř po roce. Výhoda nyní byla na naší straně, neboť soupeř začal zpochybňovat každé rozhodnutí sudího. Poslední kapkou byl náš třetí gól 5 minut před koncem, když Skala poslal přihrávku mezi beky, Frank vědomě přenechal míč lépe rozběhnutému Rusnákovi, který zkušeně obehrál gólmana, a pak už měl více než snadnou úlohu. Hosté se vehementně dožadovali ofsajdu, ale nebylo jim to nic platné. Z omylu, že závěr dohrajeme v klidu a vítězství si nenecháme vzít, nás mohl vyvést jak jeden z hostujících útočníků, který po balónu za obranu trefil pouze výborně vybíhajícího Špinara, tak Matoušek, kterému v poslední akci a posledním závaru před naší bránou vystavil stopku nejprve skvělým zákrokem opět náš gólman (hrající 250. zápas v morašickém dresu), poté blok našich obránců a poslední dorážka již mířila z těžkého úhlu do boční sítě. Byl to boj a celkově nepěkný fotbal, ale po tak dlouhé době bez výhry potěší i takhle upachtěná.

Mladší přípravka

25.5.2024 Březová nad Svitavou

I když máme pouze bod a skončili jsme třetí, je potřeba kluky pochválit. Byly to nejlepší zápasy sezóny s velmi kvalitními soupeři.

Sestava: Louis Brigante, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Kubík

Zápasy:

Březová nad Svitavou - Morašice 7:4 (2:3)

Morašice - Kunčina 6:6 (4:3)

Branky: Jan Klement 3, Daniel Hlušička 2, Ivo Langr 2, Pavel Kubík, Filip Šplíchal, Jiří Kubík

V nedělní dopoledne jsme přivítali na Horním Újezdě tým z Městečka Trnávky. Se soupeřem jsme měli letos docela vyrovnanou bilanci. Jedna výhra 3:2 a remíza 1:1, takže se dal očekávat těžký zápas. Ani počasí nám moc nepřálo. Před utkáním nám napršelo poměrně dost vody. Soupeř nám hned od začátku dal najevo, že to nebude jednoduché. Do čtvrt hodiny jsme po našich chybách inkasovali hned tři branky. Zbytek poločasu jsme odehráli převážně u soupeře na jeho půlce. Jenže se nám nepodařilo vstřelit kontaktní branku. V druhém poločase se nám podařilo puze korigovat výsledek jednou brankou. A soupeř ještě promarnil několik pěkných šancí. Do příštího zápasu máme co zlepšovat.

Na daleký výlet do Jevíčka jsme kvůli dlouhodobé marodce, hokejovému MS i okresní soutěži hasičů sháněli každou nohu, a tak se v základní sestavě v poli po více než 20-ti měsících objevil V. Štancl, po necelém roce V. Štěpán, po necelých 5 hodinách společného pobytu se synem J. Štancl (gratulujeme!!), plus nejmenovaní chromý a společensky načnutý. Domácí, nejproduktivnější tým soutěže, postrádali mimo jiné nejlepšího střelce Linharta, ale jako na potvoru se jim do sestavy po několika zápasech na marodce vrátil stejně úspěšný střelec Muller. A když jeho spoluhráč zakončil hned v první minutě po rohu do tyče, právě on byl tím ze tří osamocených jevíčských hráčů, který se na malém vápně ujal dorážky do prázdné brány. Překážela mu jediná věc na brankové čáře, tenké lýtko zrak odvracejícího Štěpána. A právě to nás zachránilo. Ještě během první pětiminutovky zahrozili domácí znovu ze vzduchu, ale hlavička na zadní skončila těsně vedle. Domácí spoléhali na vzdušnou sílu kapitána Václavka a sběr odražených balónů, nebo na pozemní fotbalovost a herecké etudy Holuba (na oko varovaného před dalším přihráváním), na druhou stranu nebyli s to oběhat naši rozehrávku odzadu, dirigovanou Štěpánem. Po počátečním rozkoukání se nám dařilo celkem jednoduše s pomocí silného Chmelíka na hrotu držet balón a dostávat se ke střeleckým pozicím na vápně. Dál jsme se bohužel vinou špatných finálních řešení moc nedostávali, a tak byla dlouhou dobu naší nejnebezpečnější akcí 20-timetrová křížná střela Chmelíka, která o metr dva minula šibenici. Ještě blíže gólu jsme byli po půl hodině hry po rohu na zadní, který si našel znovu Chmelík, ale jeho zakončení koníčkem líznul gólman na břevno a M. Kopecký měl bohužel dorážku na dlouhou hlavu. Náš druhý útočník se poté dostal po průnikovce i tváří v tvář gólmanovi, ale na dlouhou nohu stihl vybojovat pouze roh. Nadějná pozice Ondráčka na pravém křídle, kam si ze středu pravidelně zaskakoval místo unavenějšího spoluhráče, bohužel skončila centrem, který před volnými Chmelíkem a Novákem vytáhl domácí gólman. Střelba nám tentokrát nechyběla, ale několikeré pokusy Chmelíka, D. Štancla a Ondráčka se míjely s cílem o pořádný kus, domácí na tom byly naštěstí stejně, s výjimkou asi dvou pokusů propagačně mířících přímo na Špinara.

Jak jsme měli pocit, že první poločas končíme jako herně lepší tým, nástup do druhého byl od nás celkem vlažný, o čemž svědčí i to, že když se povedlo Chmelíkovi a Vítovi odcentrovat z pravé strany do vápna, žádné nebezpečí z toho nebylo. O poznání nebezpečnější pro naši obranu byla liknavost českého soudního systému, která umožnila domácímu Holubovi větrat naši obranu. Trpěl tím zejména V. Štancl, i když ve chvíli kdy běžel domácí útočník od půlky dvacet metrů s naším bekem zavěšeným na zádech, byl to náš obránce, kdo si tento jednoznačně žlutý souboj užil více. Holub nicméně hrozil dále z rozličných pozic. Po naší ztrátě ve středu hřiště vyzkoušel hbitě pozornost Špinara z dobrých 40 metrů a náš gólman měl co dělat, aby na míč doskočil. O chvíli později pak zakončoval centr z pravé strany na zadní a těsně minul naši svatyni. Další takový centr a zpětnou hlavičku se nám podařilo odvrátit až na několikrát a domácí už braly mory, jaké pozice nejsou schopní proměnit. My jsme nadále hrozili pouze teoreticky, protože Novák své rychlostní průniky po levé straně dotáhl do skutečně nebezpečné pozice jen jednou, střely zpoza vápna nám stále létaly vysoko nad. S odchodem Štěpána jsme hru odzadu zjednodušili, oběma týmům evidentně docházely síly, ale domácí lavička bohužel nevyslyšela dlouhé volání Mullera o střídaní. Ten si tak mohl tři minuty před koncem zpracovat centr v rohu vápna, při protisměrné kličce trefit připaženou ruku Bureše v naprosto přirozené poloze a dát tak hlavnímu záminku rozseknout zápas v domácí prospěch. Podle jeho vysvětlování a roztažených paží při napodobování Burešova zákroku buď ruku neviděl a nechal si napovídat domácími, nebo ruku takto od těla vidět prostě chtěl (zatímco v prvním poločase mu stejná domácí ruka utekla). Nebo jsme to samozřejmě viděli špatně my. I když víme, že kvalita sudích je úměrná tomu, na jakou soutěž stačí naše fotbalová (ne)kvalita, i když víme, že procenta pro domácí rozhodčímu nevymluvíme, eufemisticky řekněmě, že jsme se o to téměř všichni emotivně pokusili. Podle očekávání jsme neuspěli, k exekuci penalty se postavil Muller a přestože Špinar vystihl stranu tygřím skokem, míč otřený o tyč skončil v bráně. Naděje nám ještě svitla v podobě přímého kopu M. Kopeckého, který domácí gólman nezalepil, ale před dotírajícími Štanclovými stihli domácí míč odklidit do autu. Ten poté odvrátili do brejku Holubovi, se kterým v roli posledního sváděl heroický běžecky souboj M. Kopecký. Z jejich kontaktu rameno na rameno domácí útočník odpadl, podle jevíčských proto že byl před M. Kopeckým, podle pomezního proto, že mu stihl M. Kopecký stihl dát do běhu patu (což si trošku odporuje s pozicí za hráčem). Hlavní s písknutím z uctivé vzdálenosti ani chvíli neváhal, a v tom případě byla bohužel na místě červená znamenající pro Kopeckého poklidnou kocovinu po celý příští víkend. Náš útočník ze sebe bohužel potřeboval dostat takové ty negativní emoce, a tak si může naplánovat program na více víkendů dopředu. Na tom, že jsme protáhli sérii bez výhry na 5 zápasů a sérii bez vstřeleného gólu na 3 zápasy, nemá závěrečná pětiminutovka vliv, ale nikdo nechce ve 3 hodiny vyjet z domu jenom proto, aby v 7 hodin dostal v nic neřešícím zápase takto naloženo na hodinovou cestu domů. Tak jako tak si musíme před příštím domácím zápasem zamést hlavně před vlastním prahem, jak psychicky, tak fyzicky.

Starší přípravka

Ze dvou uplynulých turnajů, z nichž druhý se konal u nás v Morašicích, jsme si připsali dvě třetí místa. Bojovný výkon od všech hráčů, ale zároveň jsme ani jeden turnaj nebyli kompletní, pak by z toho možná byly lepší umístění.

4.5.2024 Janov

Sestava: Matouš Jetmar, Ivo Langr, Jan Langr, Lukáš Poslušný, Lukáš Tichý, Šimon Vrbica, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Damián Záleský

Zápasy:

Janov - Morašice 3:7

Čistá - Morašice 9:3

Němčice - Morašice 8:3

Branky: Šimon Vrbica 6, Lukáš Tichý 2, Patrik Vukmirovič 2, Matouš Jetmar 2

12.5.2024 Morašice

Sestava: Matouš Jetmar, David Soukup, Viktor Špás, Šimon Vrbica, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Damián Záleský, Martin Šplíchal

Zápasy:

Morašice - Hradec nad Svitavou 8:0

Morašice - Kunčina 4:6

Morašice - Horní Újezd 1:2

Branky: Šimon Vrbica 7, Patrik Vukmirovič 2, Matouš Jetmar, Martin Šplíchal, Damián Záleský

Mladší přípravka

5.5.2024 Opatov

I přes teplé počasí a viditelné přemáhání se, nakonec kluci zabojovali a obsadili krásné druhé místo.

Sestava: Louis Brigante, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek

Zápasy:

Borová - Morašice 4:6 (1:2)

Morašice - Sebranice 0:6 (0:3)

Opatov - Morašice 1:2 (1:1)

Branky: Ivo Langr 4, Lukáš Chmelík 3, Jan Klement

12.5.2024 Horní Újezd

Soustředění některých dětí na fotbal bylo na bodu mrazu, což bylo náročné na psychiku trenérů. Možná to byl důsledek ponocování s naším národním hokejovým týmem, možná to bylo krásným počasím. Jedna výhra z toho ale přeci jen byla.

Sestava: Louis Brigante, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Zápasy:

Horní Újezd - Morašice 11:0 (7:0)

Kunčina - Morašice 6:2 (2:1)

Borová - Morašice 1:9 (1:5)

Branky: Lukáš Chmelík 5, Daniel Hlušička 4, Jan Klement, Ivo Langr

Tak jako několik posledních půlroků se v den vzájemného střetu mistrovských týmů sešli k zápasu i staré gardy Morašic a Dolního Újezdu. Počty účastníků tentokrát jasně určily, že hrát se bude pouze 2x30 minut, 7+1, na šířku hřiště. Od začátku zápasu bylo naše mužstvo aktivnější (bodejť by ne, když mělo v sestavě několik "áčkařů"), ale gólově se to nedařilo vyjádřit. Na úvodní gól Kopeckého navázal Burián, ale za újezdské odpověděli přesnými střelami z dálky Heinisch a Svoboda. Poločasové vedení nám povedenou levačkou zajistil Klement.

Velkou část druhého poločasu se hrál v rámci fyzických možností hurá fotbal se spoustou možností navýšit nebo dorovnat skóre. Na újezdské bráně zvonily tyče, na naší straně překopával újezdský Kuta prázdnou bránu. Výsledkově zápas zlomila až trefa Vosmeka, na kterou navázali nováček a benjamínek našeho týmu J. Janypka, po něm dlouho se zastřelující doyen Beneš a konečnou podobu stanovila pěkná střela V. Štěpána.