Tréninky áčka v úterý a čtvrtek od 17:30, vyplnění docházky a výjimečné termíny zde.
Tréninky a hry pro mladší se konají v tělocvičně od pondělí do středy, začátek vždy v 17:00, více zde.
Soustředění nejen pro áčko se koná 10.-12.2. jako tradičně v Daňkovicích, více info pro zájemce u V. Štancla.
Průběžný stav termínové listiny pro jarní část k nahlédnutí zde.
TJ Sokol Morašice zve všechny chlapce a dívky do školní tělocvičny, aby zde nad rámec tělocviku udělali něco pro své zdraví a třeba si i našli nového koníčka a nové kamarády. Fotbalové tréninky a pohybové hry začínají vždy v 17:00.
Pondělí: ročníky 2014-2016
Úterý: ročníky 2017 a mladší
Středa: ročníky 2013 a starší
Pro detailnější info kontaktuje trenéra Jirku Famfulíka na čísle 602 111 813.
Kvalitní silvestrovský terén 3 veterány těžce zranil, 2 zhmoždil a jednoho zašpinil. Možná proto netradičně vyhráli mladý. Asi poprvé od doby, kdy byli mladý dnešní starý. Všechno nejlepší do Nového roku⚽️🥳🍾Pár fotek pod odkazem níže.
TJ Sokol Morašice naprosto smířeně oznamuje všem svým členům a příznivcům, že nás brzy opustí rok 2022. Přejeme všem, aby si jeho poslední chvíle užili v klidu a zdraví se svými nejbližšími a aby jim začaly co nejdříve a co nejsilněji klapat vztahy s rokem novým.
Poslední rozloučení s rokem 2022 se uskuteční v sobotu 31.12. v 10:00 na hřišti v Morašicích. Po rychlé zdravici proběhne veřejně přístupný fotbálek.
ČT 12.1. 17:30 - první trénink v tělocvičně, poté každé úterý a čtvrtek od 17:30
PÁ 10.2. -NE 12.2. - soustředění v Daňkovicích
NE 5.3. 15:00 - přátelák s Horním Újezdem na UMT v Litomyšli
NE 12.3. 9:00 - přátelák s Borovu na UMT v Litomyšli
SO 18.3. 9:00 - přátelák s Pomezím na UMT v Litomyšli (v případě příznivého počasí změna času a přesun na naše nebo jejich hřiště)
NE 26.3. 15:00 - mistrák s Mladějovem v Morašicích
Z mládeže spojené s Horním Újezdem si nejlépe vedli mladší žáci, kteří vstoupili do přípravy i začátku sezóny vlažně, ale když se po prázdninách zlepšila docházka, dostavily se i výsledky a je z toho stejně jako u mužů třetí místo. A kromě svých zápasů jich většina pomáhá doplnit soupisku starších žáků, kteří se sezónou výsledkově protrápili a i s porcí smůly v podobě opakovaných zranění zakončili půlrok s jediným bodem. Oba týmy doplatili několikrát i na slabou efektivitu, nejvíce se dařilo Janu Kvapilovi ve starších a Ondřeji Žďárovi v mladších, kteří zaznamenali 7, resp. 5 gólů.
Starší přípravka je také spojená s Horním Újezdem a dá se říct, že "bojuje" s vytížením dětí, kterých je skoro na dva týmy. Výsledkově to nebylo úplně ono, ale právě množství dětí a jejich chuť je mnohem důležitější.
Větší počet dětí byl už před sezónou v kategorii mladších přípravek, kterou jsme letos přihlásili samostatně. Takto její působení hodnotí jeden z trenérů Milan Chmelík: "Začátek sezóny byl hodně rozpačitý. Pro většinu dětí byl podzim prvním vyběhnutím na fotbalový trávník. Postupně se seznamovaly s oficiálními pravidly a systémem hry. Zkušenější protivníci měli výrazně navrch. To však děti neodradilo, poctivě trénovaly v hojném počtu dvakrát týdně a zápas od zápasu se zlepšovaly. Absolvovali jsme 3 přípravné turnaje, dále 7 oficiálních v rámci mistrovské soutěže, z toho jsme 2 turnaje pořádali na domácím hřišti v Morašicích. Bohužel se dětem nepodařilo v žádném zápase zvítězit, i když by si to několikrát za bojovnost zasloužily. To je však neodradilo, sbíraly cenné zkušenosti a zlepšovaly se každým zápasem, což je dobrým příslibem do budoucna. Ale hlavně se fotbalem bavily, a to je to nejdůležitější."
V tréninkovém spojení s mladší přípravkou funguje pravidelně i školička i pro nejmenší. Tréninky se s pokročilejší roční dobou přesunuli do tělocvičny, ale pro zájem dětí trvaly až do prosince.
Za péči o našich zhruba 30 dětí si zaslouží dík všichni naši trenéři - Jirka Famfulík, Miloš Kopecký, Martin Kovář, Milan Klement a Milan Chmelík - všichni rodiče, kteří pomohou třeba jenom odvozem na zápas a v neposlední řadě i oddíl "Horňáku", bez kterého bychom se do většiny soutěží nemohli přihlásit. Jak jsou se sezónou spokojeni oni, si můžete přečíst na jejich stránkách zde.
Muži začali sezónu přípravným skalpem bétřídní Sloupnice, po kterém následovalo vyřazení z okresního poháru po domácí prohře s Borovou. Ta byla spíš z kategorie smolných a navíc se ji podařilo zatlačit do zapomnění sérií bez porážky, která áčko na konci září dokonce na 3 dny poslala na první místo okresního přeboru. Pak přišla nejen ostudná domácí porážka od Opatova, ale i výkony jako na houpačce se 4 dalšími porážkami. Průběžné třetí místo hodnotí hrající trenér M. Ropek jako pěkné, ale odstup na vedoucí celky je poměrně značný a mrzí hlavně fakt, že se takové manko narodilo při příznivém losu, když hned 8 ze 13 zápasů odehráli muži doma. Bohužel výkony v domácím prostředí se předsezónním představám přiblížili pouze v zápasech s Dolním Újezdem a Jevíčkem.
Během 15 podzimních zápasů si alespoň pár minut na hřišti připsalo 23 lidí. Díky takto široké soupisce, ať už hráčů pravidelně docházejících nebo příležitostně ochotných zaskočit, se tak podařilo absolvovat podzim bez zásadních problémů s poskládáním sestavy, přestože se kádru nevyhnulo několik zranění, mnohdy dlouhodobějšího rázu. Do všech zápasů naskočili Novák a Válek, který byl se 6 góly i nejlepším střelcem a spolu s Vítem byl se třemi žlutými kartami i nejčastěji napomínaným hráčem. S bilancí 3+5 ho ale v produktivitě předskočil Ondráček. Ze střeleckých statistik určitě stojí za zmínku 3 góly stopera Ropka, 2 góly léta sterilního D. Štancla a gól a asistence, kterou stihl za pouhých 82 podzimních minut nasbírat M. Kopecký. Detailněji zde.
A trochu historických milníků našich áčkařů: Martin Ropek zaokrouhlil počet svých gólů na 100 mužských a 140 celkových, což ho posunulo na 9., resp. 11 místo. V. Štancl svým jediným gólem posunul dolní hranici TOP30 gólů v mužích a tak do ní nejbližšímu čekateli Zdeňku Skalovi i přes produktivní podzim schází 6 gólů. Bohumil Válek se hned zkraje sezóny přehoupl jako 7. hráč přes 600 zápasů napříč kategoriemi, Václav Novák v tomto ohledu pokořil třístovku. 200 odehraných zápasů za muže oslavili sňatkem (nikoli vzájemným) Václav Tměj a Dominik Štancl. Jan Špinar se jako pátý gólman postavil do brány áčka 100 a více krát.
A závěrem ještě organizační drobnost: Po podzimní části ukončil Martin Ropek na vlastní žádost své trenérské působení u áčka. Po více jak pěti letech ho k tomu vedla jak touha po větším množství volného času, tak vědomí, že v jarní části áčku o nic důležitého nejde a v neposlední řadě i víra, že se podaří tímto impulsem tým občerstvit a výkonnostně ustálit. Trenér našich mužů ukončil své pět a půl roku dlouhé působení s bilancí 78 výher, 29 remíz a 45 porážek. Mužstvo pod jeho vedením dosáhlo v sezóně 2017/2018 finále okresního poháru a v posledních třech sezónách na stupně vítězů okresního přeboru. Za ty roky mu patří velký dík a kdo chce, může mu je vyjádřit osobně poslední den v roce, kdy se od 10:00 uskuteční tradiční silvestrovský fotbálek. Do jarních bojů pak tým povedou momentálně zdravotně indisponovaní hráči Václav Štancl a Michal Kopecký.
Tak už to v životě bývá, že něco začíná a něco končí. 13.5.1996 začal náš hrající trenér Martin Ropek dávat góly za áčko a před zápasem s Poličkou na konec podzimu jsme mu připomněli, že minulý týden jejich počet jako 8. hráč v naší historii zaokrouhlil na rovnou stovku. A to je možná všechno, co se dá o tomto zápase napsat hezkého. A protože kvůli svatebnímu úklidu poprvé od 18.8.2013 chyběl v domácím zápase Morašic nějaký Štancl, je to asi tak všechno, co se o prohře 0:2 dá napsat celkově. Aspoň, že fotky máme.
Předposlední podzimní kolo okresního přeboru jsme odehráli v Trnávce, kam jsme se vrátili po 3 a půl letech. Na zápas jsme se vypravili na naše poměry z posledních zápasů ve značně prořídlé sestavě, pouze s dvěma náhradníky, přičemž do této netradiční role pasoval sám sebe Válek svým pozdním příjezdem až v průběhu prvního poločasu. Čímž se logicky připravil o kapitánskou pásku, kterou převzal Novák, dnes načínající čtvrtou stovku zápasů za naše oddíly. Nástup do zápasu se nám povedl, domácí nervózní obránci se při zvýšeném presinku míče zbavovali, náš střed zálohy měl naopak na jeho zpracování a rozehrání času až až, ale naše herní převaha a nepřesná finálka nevedly k vážnějšímu ohrožení brány. V polovině poločasu jsme se přesto dostali do zaslouženého vedení, když standardku z poloviny hřiště rozehrál Halsbach k překvapení všech nakrátko na Skalu, ten měl na lajně dostatek času k centru a na zadní tyči našel nikým nehlídaného Ropka, který míč uklidil bezpečně pod víko. Levou nohou, z první, aby ten 100. gól za muže neměl tak všední ráz jako v případě hlavičky nebo nějakého pomalého zakončení. Od té doby začali domácí více kousat a jejich dlouhé nákopy za obranu nebo na vysokého Batelku nám dělaly problém. Jeho hlava po rohu skončila naštěstí mimo bránu, přízemní centr ze strany pouze prolítl vápnem a Lexmaul si při individuálním průniku předkopl míč daleko od nohy a následně zakončil ve skluzu mimo bránu. Do velké šance z protiútoku se hrnul soupeř po našem rohu, ale průnikovku za obranu zastavil včasnou „rybičkou“ Ondráček. Do poklidnějšího dvougólového vedení nás mohl na druhé straně dostat Novák, ale hlavou netrefil bránu. Když později rozkmital své rychlé nohy a z poloviny hřiště se probil na hranici vápna, tak dlouho rozmýšlel, zda to vzít na sebe nebo nahrát Sokolovi, až se pro tu první variantu rozhodl už v ne úplně ideální pozici a vystřelil vedle soupeřovy brány. A protože střely Štancla i Sokola mířily přímo do rukavic brankáře, respektive až příliš mimo jejich dosah, odcházeli jsme do kabin s hubeným náskokem.
Ve druhém poločasu začalo přibývat (ne)soubojů, které ve většině případů byly odpískány v náš neprospěch. Po jednom z takových verdiktů rozhodčího dostali domácí možnost standardní situace, v hlavičkovém souboji se srazili hlavami domácí Smolík s hostujícím Ropkem a museli být ošetřeni. Jelikož domácí hráč byl vzápětí vystřídán, hráli jsme chvíli, a jak se později ukázalo až do konce hrací doby, v oslabení. Stáhnutý Štancl se nejspíš nestihl zorientovat na pozici středního obránce, tudíž nezachytil nákop za obranu, za záchranou brzdu zatáhl Halsbach a evokoval tak vzpomínky na náš předminulý zápas na tomto hřišti. Naštěstí domácí přímý kop zblokovala dobře postavená zeď. I když měl soupeř početní převahu, byl Špinar prakticky bez práce, podobně jako bývají gólmani soupeřů při našich přesilovkách. Domácí marnou snahu srazil Skala, když si našel na přední tyči Válkův roh a procedil míč za záda domácího brankáře. Hřebíček do domácí rakve zatloukl o chvíli později Novák, kterého našel centrem Skala a první jmenovaný tentokráte hlavou dokázal rozvlnit síť. Svoji zápasovou bilanci (1+2) mohl Skala ještě vylepšit, ale jeho střela z vápna mířila nad domácí svatyni. Domácí jsme jen stěží pustili k vlastnímu vápnu, kromě střely ze střední vzdálenosti, která jen tak tak nepřelétla ochranou síť. Skóre mohl ještě navýšit Kopecký, kterého našel krásným centrem Černohorský, ale ten z pozice, ze kterého se často nemýlí, mířil hlavou vedle, a tak jsme si z pod Cimburka odvezli povinné a zároveň sladké tři body. .
Soupeři děkujeme jak za možnost pohledu na zápas z druhé strany, viz. zde, tak za fotografický archiv ze zápasu, viz. níže.
V závěrečném utkání podzimu proti Němčicím jsme od začátku doháněli, ale na to, že jsme hráli s prvním, nebyl rozdíl na hřišti tak znát. Vytvářeli jsme si pěkné šance, všichni se snažili bojovat a nakonec jsme našli i dalšího střelce, přesto jsme prohráli i poslední zápas podzimu. Ale chtěl bych všem poděkovat za výkony, těším se na jaro a doufám, že po kvalitním "zimním spánku" začneme vozit nějaké body.
Miloš Kopecký
V sobotu jsme vyrazili na poslední střetnutí podzimní části sezóny do Telecího, kde se hrají zápasy s týmem Borové. Dojet ke hřišti byl ale oříšek, mlha s viditelností do deseti metrů by se dala krájet, naštěstí se s příjezdem ke hřišti situace začala lepšit, sluníčko se postupně začalo prokousávat skrz tuto bílou tmu a zápas mohl regulérně začít.
Začátek nám vyšel parádně. Povedené akce po lajnách i středem s výborným pohybem všech hráčů naznačoval pohodový zápas, ale postupem času jsme se přizpůsobili soupeři, který využíval znalost místního velmi malého a úzkého hřiště. Z čehož také pramenila domácí první branky zápasu v jejich podání. Z této sprchy se naši hráči oklepali celkem brzy, začali makat jako na začátku a odměnou jim byl míč v soupeřově síti a poločasové skóre 1:1.
Do druhé půle nebylo co měnit, jen drobnost, přidat na důrazu v soupeřově vápně. Jestli jsme soupeře v první půli pustili do šance tak čtyřikrát, ve druhé to bylo už jen jednou. Dnes pro nás byla šťastná minuta osmnáctá, ve které jsme vstřelili gól v prvním i druhém poločase.
Martin Kovář
Proti Pomezí, se kterým jsme uhráli dosud jediný bod, to byl od začátku vyostřený zápas. Podařilo se nám otevřít skóre po pěkné kombinaci zakončené přesně k tyči Honzou Kopeckým. Přes stoupající emoce se nám i ve druhém poločase dařilo držet vedení na naší straně až do závěru, kdy jsme soupeře nechali dvakrát vystřelit ze středu hřiště a otočit skóre. Na úplném konci jsme měli ještě šanci na srovnání, ale krásnou střelu Marti Famfulíkové vychytal hostující brankář. Po zápase se bohužel děly věci, které nepatří k fotbalu a k mládeži už vůbec ne, jak uznala i disciplinární komise.
Miloš Kopecký
Týden starý dobrý výkon proti Jevíčku jsme chtěli zopakovat i proti soupeři z Borové a jediná změna v sestavě, kterou byl návrat Ondráčka do základu za nepřítomného Víta, neměla být překážkou. I když naše napadání nebylo tak enormní, jako hodně veliký, v porovnání s minulým týdnem, snažili jsme se kombinovat, ale soupeř nás rychle dostupoval a stěžoval nám náš přechod do útoku. V největší šanci úvodu zápasu se objevili hosté, když vrátili odražený roh na zadní tyč, kde stáli hned dva nehlídaní hráči, ale Černohorský dokázal hlavou tečovat míč tak, aby rozhodil zakončujícího Hrušku, jenž mířil vedle Špinarovy brány. Po čtvrthodině to začalo vypadat, že bychom mohli začít diktovat tempo zápasu nebo jít dokonce do vedení. Novák dotáhl akci z pravé strany až na malé vápno, jeho pobídku od brankové čáry Válek patou neusměrnil a po následných odrazech trefil skrytým obstřelem tyč. Další pohledná akce z druhé strany nasměřovala koncovku na Štancla, ale jeho pokus z vápna hostující brankář vyrazil. Náš desetiminutový pobyt na herní i psychické výši Bortel utnul naprosto jednoduše - nákopem na rychlého útočníka a úplně obyčejnou střelou zpoza vápna do protějšího vinglu. Co se dá dělat, když to sedne. Leda tomu spoluprací zkusit předejít. Naše opaření se pro jednou podařilo rychle ošetřit, když soupeřův gólman neudržel Válkovu střelu, ve všeobecném rozhořčení nad nezájmem našich dorážejících hráčů mu vypadl z ruky míč i napodruhé a Štancl tak lacino přišel k dorážce do prázdné brány. I soupeřovo opaření mělo bohužel jepičí život. Stačil k tomu znovu jednoduchý míč do běhu a pravděpodobně Špinarův soucit s chybujícím kolegou, protože nakonec gólová střela z naší pravé strany výstavní zdaleka nebyla. Možnost odpovědět měl vzápětí Válek, který dal nejprve liknavým zakončením nájezdu hostům šanci ke včasnému bloku a když se k němu míč odrazil do ještě větší šance, náš kapitán z penalty trefil v prázdné bráně pouze nohy gólmana, dávno ležícího v očekávání předchozí střely. Když nás chvíli na to hosté dostali do úzkých při rozehrávce a po zisku balónu ho z 25 metrů poslali do druhého Špinarova vinglu, zápas de facto skončil. V poločase už jsme se až k zakončení dostali pouze těsně před pauzou, ale evidentně špatně naladěnému Halsbachovi ukončil jeho kličkovanou ve vápně včasným pádem nohy hostující gólman.
Proklamovanou popřestávkovou honbu za kontaktním gólem asi nikdo z diváků nezaregistroval a po rychle dostoupeném Ropkovi a úspěšně zakončeném nájezdu hostí dokonce začali houfně odcházet. Jakoby. Na naší straně se za nepříznivého výsledku nenašla dostatečná vůle ani kvalita výsledek nějak zkorigovat, střídající Sokol zůstal ve své aktivitě téměř osamocen a zlepšit dojem ze zápasu se v závěrečných šancích nepovedlo ani jednomu z našich Filipů. Slovy klasika: "Voto právě víc, vole, když se nedaří a zlomí se to, žejo. Když se daří a padá to tam, to umí každej blbec."
Minulý domácí zápas jsme hájili první místo, po dvou nezdarech v řadě z toho tentokrát bylo pouze hájení "bedny" před o bod skromnějším Jevíčkem. Že k tomu bude zapotřebí přerušit nejdelší sérii bez vstřeleného gólu od podzimu 2019, kdy jsme střelecky tápali téměř 300 minut, bylo jasno všem 19 (!) přítomným hráčům (Kopečtí se svých míst v sestavě na rozdíl od jiných vzdali bez boje), ale nejvíce to hostujícímu gólmanovi dával pocítit Válek. Po kraťoučkém oťukávání přečíslil Jevíčko na pravé straně vysunutý Černohorský, který svým centrem našel právě našeho kapitána, jehož tísněný pokus na přední tyči zvládl strážce soupeřovy svatyně vyrazit na roh. Po deseti minutách převezl Vít na levé straně minimálně dva soupeře patičkou do vápna, Novák byl při protisměrné kličce faulován a Válek tak dostal třetí zápas v řadě s tímto soupeřem zahrávat penaltu. A protože se stejně jako v obou případech v minulé sezóně nemýlil, tentokrát s pomocí tyče, dostali jsme se celkem brzy do vedení. To mohl navýšit znovu náš top střelec, ale po krásném vysunutí Nádvorníka zkusil v samostatném nájezdu dlouhou kličku do levé strany, kterou gólman zvládl "vybruslit". Svou na šance plodnou dvacetiminutovku pak zakončil střelou z úhlu do tyče opuštěné brány, poté co si stihl píchnout míč před pomalu vybíhajícím brankářem. Ten si nejistý výběh zopakoval i proti Štanclovi, který už ale nestihl polovysoký míč na hranici vápna poslat mimo jeho dosah. Po půl hodině hry vyslal Černohorský odkopem do sóla Nováka, který při postupu z levé strany šajtlí předložil nezištnou přihrávku před prázdnou bránu na zadní tyči zavírajícímu Skalovi, jehož zaťaté pěsti po vstřeleném gólu obměkčily leckterá zkušená srdce. Poslední náznak šance v první půli zaznamenal pohybově i slovně aktivní Černohorský, kterému ale chybělo pár centimetrů, aby se zmohl na více než líznutí centru z levé strany. O hostech schválně nepíšeme, protože o nich náš gólman prakticky nevěděl, co neztratili sami, to jistila naše obrana, včetně v tělnatých soubojích se vyžívajícího navrátilce Halsbacha.
Prvních dvacet minut druhé půle nepřineslo nic zajímavého, protože hosté v nastoleném "bezpečném" trendu vůči naší bráně pokračovali a my si několik otevřených pozic zhatili příliš nepřátelskými nahrávkami, když jsme místo do nohou vyzývali jeden do druhého do špeků nebo "bazénů". První jakési zakončení si připsal až Štancl, který si sběhl na centr od Tměje, ale v osamocené pozici ve vápně se ukvapil a byl rád za zelenou síť. Když si střídající Ondráček sběhl na střílený centr na přední tyč a místo zakončení byl spíš centrem sestřelen, leckdo možná nabyl dojmu, že se od nás už ničeho nedočká. O to více pak takové muselo mrzet, když kvůli malichernostem propásli Novákovo vyslání Ondráčka do další akce, kterou zpoza vápna vyřešil utaženou střelou na přední tyč, čímž překvapil všechny, včetně gólmana i sebe. O chvíli později se prosadil z levé strany do vápna Novák, ale při vědomí dvou asistencí i brzkého stažení na beka vyřešil situaci 3 na 1 sobeckou střelou z úhlu do tyče. Na startu poslední desetiminutovky si pro nadýchaný roh Štěpána vyskočil střídající jevíčský brankář, kterému při dopadu na našeho pasivního hráče vypadl liknavě držený míč z ruky a Ropek hlavou pohodlně uklidil míč do brány. Vcelku rutinní gól, za který hosté rozhodčímu spílali, ho přijde draho, protože se 99. úspěšným pokusem osamostatnil na 9. místě mužských střeleckých tabulek. A když se do nich podívá, zjistí, že jubileum nebo posun ho čeká minimálně při třech dalších gólech. Jak se nepronudit celým zápasem okresního přeboru hned vzápětí ukázal Špinar, kterému po 85-ti minutách nečinnosti ztvrdly nohy natolik, že nestihl včas zakřižovat balón za obranu a místo míče trefil ve vápně hostujícího útočníka. Za daného stavu byl penaltový rezultát celkem nepodstatný, ale čekání na barvu kartonku utíkalo pomalu hlavně našemu vedoucímu. Naštěstí se rozhodčí na nápovědu pomezního slitoval, náš gólman byl potrestán pouze žlutou a inkasovaným gólem z penalty. Ropek se po ještě jednom našem rohu odmítl podílet na zruinování rodinného rozpočtu, hosté po své nejdelší souvislé kombinaci zápasu trefili poslední akcí mače břevno a dvou týdnech jsme zas mohli udělat takovéto "cigi caga, cigi caga".
V nedělním utkání jsme nastoupili proti domácí Litomyšli a konečně se nás sešlo dost, konkrétně třináct. Zápas jsme jako obvykle začali špatně brzo inkasovali. Pak jsme si dokázali vytvořit několik šancí, ale branku jsme nedali. Nad vodou nás držela Marťa, která po delší době nastoupila v brance a likvidovala soupeřovy šance, až na jednu těsně před poločasem. Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu, jenom soupeř už neskóroval. Takže na první výhru si stále musíme počkat.
Miloš Kopecký
V neděli jsme odjeli k odpolednímu zápasu do Němčic. Sešlo se nás opět akorát 9. Tím, že nás zase doplnil Šimon Flídr, jsme měli alespoň jednoho navíc, který si mohl občas odpočinout. Začali jsme čisté s dívčím útokem Marťa a Sára a novým brankářem Vojtou Paťavou. A nezačali jsme moc dobře. Obdrželi jsme dvě rychlé branky a pak jsme pro zranění ruky museli opět poslat brankáře do pole. Ve zbytku poločasu už jsme zmátořili a bojovný fotbal nám přinesl i několik nevyužitých šancí.
Do druhého poločasu jsme nastoupili opět s novým brankářem. Tentokrát Honzou Kvapilem, který, ač se mu do brány moc nechtělo, předvedl skvělý výkon. Na třetí zásah soupeře jsme hned odpověděli, a i přes následný čtvrtý inkasovaný gól, byl náš výkon celkem vydařený. Musím všechny pochválit za bojovnost a opět poděkovat mladším žákům za jejich doplnění, bez kterého bychom nemohli odehrát zápas.
Miloš Kopecký
