Archiv článků

Naše druhá a zároveň poslední jarní cesta za tunel směřovala do Jevíčka. Proti soupeři, který se potýkal s aktuálně horší formou než my, jsme se chtěli vrátit k výkonům z první poloviny sezóny. Zvětšit konkurenci v bráně měl zaskakující Halsbach, ten se však musel na poslední chvíli omluvit kvůli příchodu potomka na svět, a tak buďme rádi, že se nám povedlo stáhnout ze střechy osvědčeného Buriána, který tak neplánovaně pokračuje v posunu historickými tabulkami, tentokrát dorazil na 12. místo mezi mužskými starty. Náš nástup do zápasu vykazoval touhu odvézt si tři body od statisticky nejméně oblíbeného soupeře za každou cenu. V dobré šanci se ocitl Lněnička, který si narazil s Burešem, ale jeho střela na zadní se nevešla mezi tři tyče. Velkou příležitost měl také Nádvorník, který si naskočil na Ondráčkův centr, ale jeho hlavička jen těsně prolétla kolem tyče. K vážnějšímu ohrožení Buriánovy brány se domácí dostali snad jen jednou, ale bohužel pro nás jsme byli potrestáni. Ondráček prohrál u lajny souboj s Mykhailem, který se z úhlu řítil sám na Buriána, ten špatně načasoval výběh na špatně předkopnutý balón a z těsné blízkosti byl prostřelen mezi nohy. Bohužel ani dobíhající Tměj už ve skluzu nedokázal odvrátit míč z brány, a tak šli domácí do jednobrankového vedení a my dostali tvrdou facku. Přesto jsme byli ti aktivnější a měli vysoké držení míče, ale opět nás brzdily nepřesnosti především ve finálce. Z větších šancí lze jmenovat jen Nádvorníkovu dobrou střelu ze střední vzdálenosti, které moc nechybělo, aby se vlezla do určeného prostoru a Lněničkův dlouhý aut, který prodlužoval Frank, ale dobíhající D. Štancl a Bureš se nedokázali protlačit přes obranný val.

Začátek druhého poločasu byl v režii domácích, ale kromě tří střel do Buriánovy náruče a rohové hlavičky, která mířila nad bránu, soupeř výrazněji nezahrozil. Poté se míč opět přesunul převážně na naše kopačky a my si začali vytvářet šance. Bureš prchl po pravé straně, vyhnul se skluzu obránce a předložil pod sebe na velké vápno Hurytovi, ale ten zakončil vedle. Špatnou přihrávkou vyřešil situaci Lněnička, když jsme se po zachycení domácí rozehrávky řítili do přečíslení. Nepotrestali jsme ani chybu domácích v komunikaci, když domácí gólman vyběhl na vápno pro centr, kde si překážel s obráncem a odražený míč získal Vít, ale místo aby si míč zpracoval a zakončil v klidu do prázdné, volil střelu z první, která mu ale vůbec nesedla. Další velkou příležitost jsme měli, když brankáři vypadla Sokolova střela, dobíhající Černohorský vybojoval míč, ale z těžkého úhlu trefil pouze obránce nalepeného na tyči. Domácí obrana musela odvrátit hned několik centrů, nezachytila však ten od Tměje, který hledal za obranou D. Štancla, ale ten jen o pár centimetrů na něj nedosáhl, aby dokázal míč tečovat mimo prostor brankáře. Těžko říci, jestli jsou v Jevíčku menší brány, ale ani na třetí pokus, tentokrát z přímáku, nedokázal Nádvorník svůj střelecký pokus vtěsnat mezi tři tyče, když těsně minul břevno. Naši neschopnost dotlačit míč do brány dokázal i zahraný roh, kdy Ropek vracel míč do ohně, ale D. Štancl se místo uklizení míče do sítě pouze navzájem kopnul s domácím obráncem, a balón tak bezpečně prolétl vápnem. K prolomení stavu nám nepomohla ani desetiminutová přesilovka, když se po druhé žluté kartě nechal vyloučit domácí Seknička, ani nasazení Štěpána, který svůj 50. start mezi muži tentokrát ničím zvláštním nevyšperkoval. Náš další útočný zmar podtrhla situace v závěru zápasu, kdy se Nádvorník na pravé straně prosmýkl mezi dvěma obránci, ale místo přihrávky na volného D. Štancla vysoko přestřelil. Fotbal se ale hraje na góly a naše střelecká neschopnost nás vytrestala i tentokrát. Sice jsme nepřišli o tolik jako Dortmund, ale po sérii zápasů bez inkasovaných gólů přichází nemilá série bez gólu vstřeleného. A je to otázka, jestli to zrovna příští týden v Telecím půjde prolomit naší obyčejnou cestou.

Za pěkného slunečného počasí se v sobotu konalo odvetné utkání starých gard v Dolním Újezdě, které kvůli zranění bedlivě sledoval pouze v roli nehrajícího zapisovatele Petr Štěpán. Hned v 1. minutě jsme začali velkou šancí Jindřicha Jány, ve 4. minutě v dobré pozici střílel vedle Václav Beneš. Po dobrém úvodu bohužel jsme ve 12. minutě bohužel dostali gól od Kořízka, který dorazil do brány Heinischovu střelu do tyče. V 17. minutě se objevil ve velkém vápně soupeře téměř sám Chmelík, ale neproměnil.

Na začátku druhého poločasu, tedy v 31. minutě, obstřeluje svojí slabší pravou nohou Pavel Kuta z hranice vápna čerstvého brankáře Andrleho, který si tak na míč poprvé sáhne až v bráně. I druhý gól nám tedy paradoxně vstřelil hráč, který měl původně nastoupit v našem týmu. Ve 41. minutě pak uzavřel gólový účet zápasu hlavičkou do protipohybu brankáře J.Lipavský.

V zápase jsme měli větší držení míče než soupeř, dařila se nám i kombinace, ale bohužel jen před vápno domácích (ale co by za to áčko v neděli dalo), koncovka byla v našem podání až žalostná a v některých dobrých situacích dokonce žádná. Spokojenost i opojení ze společně stráveného odpoledne a zároveň mrzutost z výsledku a nepoznané radosti ze vstřeleného gólu pak na pozápasovém důkladném rozboru vyústila v domluvu pravidelných měsíčních fotbálků staré gardy, které by tyto nedostatky měly do budoucích odvet odstranit. První domluvený termín je pátek 3. června.

Téměř přesně po měsíci nás čekal zápas před domácím publikem, ve kterém jsme přivítali Dlouhou Loučku. Před výkopem jsme popřáli panu Neprašovi, který nedávno oslavil 80. narozeniny, a věděli jsme, že 3 domácí body by mu udělali stejnou radost jako věcný dar, co obdržel před zápasem. Že bychom ale opravdu byli odhodlaní našemu úkolu dostát, to se úplně říci nedá. Hosté nám dopřávali poklidnou rozehru z obranných řad, ale bohužel z důvodu slabé nabídky zde většinou rovněž končilo naše držení míče a kombinace, pokud to ovšem lze takto nazvat. Vůbec to není tak, že bychom se nedostali na soupeřovu polovinu, ale kromě pár Hurytových ofsajdových náběhů, ne nebezpečných standardních situací a jednoho centru na Skalu, našeho jediného hráče ve vápně, není o čem psát. A protože hostům jsme dovolili jedinou střelu, kterou zblokoval D. Štancl, rozešli jsme se do kabin smírně.

Naše aktivní nástupy do druhých poločasů zdobící nás v posledních zápasech, zůstaly ty tam. Ne že by hosté nějakou aktivitou zrovna hýřili, ale v 51. minutě měl po autovém vhazování neobsazený Marván dostatek času, aby průnikovkou vyslal do úniku kapitána Křivánka, který pláchl za záda J. Štancla a střelou na vzdálenější tyč překonal V. Štancla. Po této facce se naše nasazení mírně zlepšilo, ale útočné snahy byly stále bezzubé. Když pak chyboval jarní pilíř obranných řad Černohorský, který po váhavé rozehrávce vytloukl a následně nedohnal dotírajícího protihráče, který nezištně našel na penaltě Marvána, který procedil míč pod nohou našeho gólmana, který tím pádem nadále zůstal bez zákroku, bylo prakticky vymalováno. Pravda, žlutě se ještě trochu dobarvovalo, ale s ofenzivní impotencí nám nepomohl ani vysunutý Novák, jehož zkleštění v soupeřově vápně zůstalo u sudí bez odezvy, ani střídající Kopecký, jehož hlava nejenže nepobírala řízení zápasu, ale také třetí zápas po sobě ztroskotala na strážci soupeřovi svatyně, ani Nádvorník, jehož střela zpoza vápna postrádala dolnoújezdské parametry. Naši sterilitu zpečetil v první nastavené minutě ten nejpovolanější, nejlepší jarní střelec D. Štancl, který vyplaval zpoza obránců a našel si Ondráčkův centr, ale úplně osamocený před brankářem hlavou ani netrefil bránu a odmítl tak nejen oslazení svého 350. startu v oddílových barvách, ale i vyhrocení závěru. Radši totiž nedomýšlet, jak bychom kousali, že vzhledem k neuvěřitelně rozkouskovanému a prokecanému zápasu trvalo nastavení pouhé dvě minuty a ukončilo zápas zrovna ve chvíli našeho skoro nezaslouženého nadechnutí. Takhle naštěstí zůstalo u zasloužené agónie bez bodu a gólu. Škoda, že na nás z nevysvětlených důvodu přichází i takové zápasy, škoda, že je to často doma a škoda, že tomu tak bylo i při dnešní slavnostní příležitosti. Příští týden nás čeká utkání v Jevíčku, které s dnešním soupeřem prohrálo dokonce 0:5. Logicky bychom tak měli vyhrát 3:0. Tak hlavně pamatovat na to, že fotbal nemá logiku.

V minulých dnech oslavil 80. narozeniny pan Jaroslav Nepraš, který je s naším oddílem spjatý téměř od jeho začátku. TJ mu jménem všech členů i fanoušků děkuje za téměř půl století neocenitelné práce pro celý Sokol, zejména pro oddíly fotbalu a stolního tenisu, i za trvalou přízeň přímo v hledišti, a přeje mu hodně zdraví, spokojenosti i radosti z výsledků našich sportovců. Zároveň všechny zveme na nedělní domácí zápas, před jehož začátkem našemu oslavenci předáme i malou pozornost. A u příležitosti jeho jubilea jsme s ním i trochu zavzpomínali.

Půjdeme od začátku. Jak jste se k morašickému fotbalu vlastně dostal?

V roce 1972 za mnou jako za pravidelným divákem přišel tehdejší předseda fotbalu Láďa Tobku, jestli bych jim nechtěl s fotbalem nějak pomoci. Tak jsem se připojil jako takový sekretář, tenkrát se tomu říkalo organizační pracovník. To jsem dělal 18 let. A v 80. letech jsem přebral od pana učitele Malečka i pokladníka. On už měl léta, tak nejdřív jsem mu s tím pomáhal, a pak to dělal sám.

Jak vypadala tahle organizační práce v době bez mobilů a internetu?

Hodně se toho řešilo po telefonu, já jsem pak měl chvíli pevnou linku i doma. Ale když třeba bylo špatné počasí a věděli jsme, že se asi nedá hrát, tak se prostě k soupeři muselo jet. Protože zápas se odložil, až když to rozhodčí řekl na místě, takže jsme tam museli být, jinak by nás zkontumovali.

Já jsem ve vašich zápiscích našel napříč kategoriemi těch zkontumovaných zápasů celkem dost, čím to bylo?

Nejvíc dopravou, s tou bylo hodně starostí. On byl problém sehnat dost aut, hlavně pro dorostence, tak často by lidí bylo dost, ale neměli se k soupeři jak dostat. Hodně se to řešilo autobusem, v Cerekvici ho jeden čas měli, ze Zámrsku nás taky jezdili, ale nejvíc autobusů jsme sehnali od ČSAD. Často hráli dorostenci a chlapi na jednom místě, tak jeli spolu, a to se chlapům moc nelíbilo, protože to zabralo celé odpoledne.

Bylo něco, co Vás v té práci dokázalo vytočit nebo Vám ji přímo otrávit?

To ne, drželo se hodně pohromadě. Láďa Tobek neměl rád malej fotbal, protože ho spousta kluků hrála třeba v sobotu dopoledne, a pak to na nich bylo odpoledne samozřejmě znát. Ještě možná dochvilnost hráčů. Ale to jsme spíš byli nervózní nebo naštvaní všichni, když se třeba jelo tím autobusem a čekalo se na pár lidí, co šli na poslední chvíli. To se kolikrát bylo třeba převlíkat v autobuse, a přímo z něj se šlo na hřiště, abychom tam byli nastoupení dřív, než skončila čekačka.

A když to klaplo a všichni přišli včas, tak se na zápas jezdilo s jakým předstihem?

Tak čtvrt hodiny stačilo, abychom jezdili hodinu dopředu jako dneska, to ne.

To by možná leckterý současný hráč uvítal. Stejně jako domácí zápas v sobotu. V Morašicích se hrálo vždycky v neděli nebo to někdy bylo jinak?

Vždycky v neděli. Párkrát se zkusila sobota, ale lidi vůbec nechodili. Vím, že Cerekvice často hraje o sobotách, ale tady se v sobotu vždycky pracovalo.

A hráčům tenkrát nevadilo, že se po zápase neposedí v hospodě, že se po fotbale musí brzy rozejít, protože se jde druhý den do práce?

Kdepak, vždyť alkohol byl zakázanej. Hráči dostali flašku limonády, ale jinak se nalejvat nesmělo. I na zábavách se mohlo dávat jenom pivo, limo a víno. Tam jsme kořalky měli schovaný, a chodilo se na ně tajně, „do pekla“ se tomu říkalo. Naštěstí nás nikdy žádnej tajnej nenaprášil. A na hřišti se nejdřív převlékalo jenom v malé přepažené buňce, kam jsme se museli vejít i se soupeřem. Pak se v roce 73 sehnal vagón, ale pití jsme si mohli schovávat až v nových kabinách, tam už se na to našlo místo.

Kabiny jste stavěli svépomocí, což je dneska těžko představitelné. Tomu někdo musel velet ne?

Jarda Kopecký byl zedník, tak ten se na tom nadřel. A hodně věcí zajišťoval Jarda Krejza. Ten byl zrovna v té době chvilku předsedou fotbalu, ten musel mít všechno pintlich. Ale některým to zas nevonělo, tak to dělal jenom chvíli.

Takže organizační pracovník, pokladník, zedník, co dalšího jste pro Sokol dělal?

Cedil krev. Tak jsme říkali tomu, že jsme v rámci nějakého závazku chodili za oddíl darovat krev, tam jsem byl asi dvanáctkrát, pak už se mi po tom nedělalo dobře. A organizovali jsme brigády tenkrát. A pomezního jsem tady dělal, tam jsem naběhal kilometrů po lajně. Dlouho a často to bylo tak, že přijel jenom hlavní rozhodčí, rovnou na dva zápasy, co byly za sebou a já na lajně strávil odpoledne. Přes 2000 zápasů jsem odmával.

Vaše statistiky, to je další pozoruhodná věc. S tím jste začal hned, když jste nastoupil k fotbalu?

Ne, to začal psát Láďa, ten to psal prvních asi dvacet let, pěkně přehledně v jednom sešitu. Já jsem si začal svoje poznámky psát od roku 1983. A dělal jsem to až do roku 2019.

Jak jste si obstarával data?

Na domácích zápasech jsem byl a zvenku mě to řekli trenéři nebo jsem si to přečetl v novinách. Ale to už je pár let, co žáci v novinách vůbec nejsou.

No aspoň, že jste ty trenéry jste přesvědčil, dneska to dá práci z nich dostat alespoň střelce. Na kronice, kterou jste nechal podle vašich zápisků udělat, mě zaujalo, že je vedená kalendářně, a ne sezónně. To vzniklo jak?

Takhle s tím Láďa začal, tak se v tom pak zůstalo.

To je strašně paradoxní, že i když jste do těch statistik zahrnoval i zápasy starých gard, tak Vaše jméno tam prostě není.

Není. Já mám odehraných 43 sezón a přes 800 zápasů ve stolním tenise. Ten jsme tady založili v roce 1976. Nejdřív jsme domluvili s Josefem Pakostou přátelák proti Tržku, a protože spadal Tržek pod Morašice, tak jsme pak domluvili, že dáme dohromady tým. Jednu dobu jsme měli i áčko a béčko. I letos jsem si ještě připsal výhru. Sice jenom administrativně, takovým trochu podvodem, ale radost jsem měl, že mi ji Milda připsal.

Takže když se zeptám, co Vám v současné době v Morašicích chybí, co se činnosti Sokolu týče, tak asi pořádná herna.

To jo. Před deseti rokama jsem myslel, že s tím něco udělá starostka, že by se zrekonstruovala „dvacítka“ a nahoře vzniknul víceúčelový sál, ale když byla v Pardubicích, tak to vyšumělo a teď už na to peníze nebudou. O to víc mě dodneška mrzí, že neprošel můj návrh, aby se tenkrát kabiny udělali poschoďový, že by nahoře byl sál nejen na ten pink ponk. S Láďou jsme kvůli tomu měli i třenice, protože on to nechtěl, a jeho kamarádi taky ne. A když jsem se pak v lednu 1994 rozhodl ve výboru skončit, tak nakonec nesehnal podporu těch kamarádů ani Láďa.

A ještě něco, co vás mrzí?

Myslím, že je škoda, že skončila družba s Kleinbautsenem. To začalo nějak přes JZD, pak se do toho zapojil Sokol, tak jsme každý rok soutěžili ve volejbalu, pink ponku a fotbalu. Já jsem proti nim odehrál od roku 1991 13 zápasů a mám nejvíc bodů z oddílu. A tenkrát mě naštvali fotbalisti, protože jeden rok se to přerušilo, protože se nesehnal autobus. Další rok už autobus byl a já ve čtvrtek přišel na pink ponk a zjistil, že v sobotu se nejede, že mezi fotbalisty není zájem. A byl konec.

Na která období nebo události naopak vzpomínáte nejraději?

Na všechna období, kdy se dařilo, kdy se na to dobře koukalo. Ale to nebyla jenom ta A třída. Když se založil fotbal, tak naši chlapi měli takový čtyřletý cykly. Po čtyřech letech se postoupilo do III. třídy, po dalších čtyřech od okresního přeboru, a po další čtyřletce jsme měli tým na postup, ale během roku nám skončilo šest hráčů. Frantu Ropka, Bobše Poslušnýho a Mirka Částka si vzala Litomyšl, Franta Štanclu šel do Újezda, Drahoš šel učit do Nového Města a Franta Kalibánu s tím skončil v 26-ti. Mozek a střelec. No a tým byl najednou na sestup, během roku.

Co jste tenkrát od Litomyšle za takové hráče dostali?

To si nevzpomenu. Byla to velká sláva, přijela delegace z Litomyšle, ten Oliva - zubák, ale kolik jsme dostali, nebo jestli šli hráči za to, to nevím. Mám pocit, že když šel v roce 1992 do Újezda Pavel Kuta, plus ještě hostování Martina Ropka s Radkem Burešem, tak že za to bylo 21 tisíc, to bylo tenkrát dost peněz. A Jirka Vosmek do Třebové šel za 3 hráče. Ale tu Litomyšl nevím.

Taková tradiční otázka na závěr, je něco, co byste rád popřál morašickému fotbalu?

Aby prosperoval. Je podle mě velká chyba, že není dorost, protože když byla dobrá mládež, tak se to pak vždycky posouvalo dál, až do chlapů, tak aby pak bylo s kým hrát.

Poslední zastávka série venkovních zápasů byla na hřišti nejnepříjemnějšího mužstva, a našeho konkurenta v boji o druhé místo, v Opatově. Věděli jsme, že nás čeká místy až moc na tělo hrající soupeř, který od našeho návratu do okresu také hraje v popředí tabulky, také nemá dost odvahy a kvality k postupu do kraje, a tak je skoro s podivem, že je to až náš druhý nejčastější kat za dané období. Jen jeden soupeř nám od návratu do okresních soutěží uštědřil více porážek. Zato není divu, že si první otcovský víkend nechtěl tímto protivníkem kazit Tměj. Hřiště sice bylo krásné, ale jeho menší rozměry společně se stylem hry domácích naší fotbalovosti moc nesvědčili. Asi v 5. minutě musel být ošetřen Burián s tržnou ránou na hlavě, když se po vyražení centru srazil s domácím útočníkem. Možná jsme byli ještě opaření myšlenkou, zda-li náš gólman dochytá, nebo jsme pouze liknavě bránili, ale jakmile byl míč, přidělený domácím, uveden do hry, náš obranný val nezachytil centr na Košína, který pohodlně hlavou vstřelil první gól zápasu a ukončil tak po téměř 250 minutách Buriánovu neprůstřelnost. O soupeřově hře a jeho dohrávání soubojů asi není třeba více psát, avšak rozhodčí byl s udělováním žlutých karet více než opatrný. Nejčastěji jsme se před domácí bránu dostali pomocí Lněničkových dlouhých autů, ale kromě momentu, kdy Štancl nezavřel zadní tyč po propadnutém autu, jsme si přes domácí věže více nevytvořili. A protože Pirkl zpoza vápna střílel nad a Nádvorník dvakrát vytloukl spoluhráče, přišel na druhé straně trest. Přímý kop z půlky hřiště skončil na hlavě domácího „Hada“, který hlavičkou do protipohybu Buriána zvýšil na 2:0. Před odchodem do kabin jsme mohli snížit na rozdíl jedné branky po ukázkovém brejku, kdy Vít vystihl domácí rozehru rohu, předal míč Lněničkovi, který poté křížem hledal opět Víta, tentokrát v soupeřově vápně, ale protože si Nádvorník za ním nekřiknul, zakončoval Vít v domnění, že za ním je obránce, z první mimo bránu. Za zmínku možná stojí první žlutá karta Ondráčka, obdržená za „nadávky“ na adresu protihráče, ale v kontextu celého zápasu je „nadávka“ v tomto případě silné slovo.

Možnost zvrátit průběh zápasu nám zkomplikoval třetí inkasovaný gól hned zkraje poločasu, kdy odražený míč sebral před vápnem Štěrba a střelou k tyči nedal Buriánovi šanci. A aby těch komplikací nebylo málo, musel po faulu a druhé žluté kartě, kterou si rozhodčí s překvapením uvědomil až při zapisování, předčasně do sprch Ondráček. Tím nám však na hřišti vytvořil více místa a společně se zvolněním aktivity domácích jsme začali mít více ze hry. Bohužel jsme si vylámali zuby na Šenkýřovi v domácí bráně, který během krátké chvíle vychytal tři gólovky. Tou první byla hlava Kopeckého po standardní situaci, kterou dokázal vyrazit nohama a následnou dorážku Sokola zblokovala domácí obrana. O chvíli později vyrazil hlavičku Nováka a k tomu přesně mimo dosah dobíhajícího Štancla. A v poslední řadě to byl vytažený přímý kop Nádvorníka směřující k tyči. Tím náš tlak opadl a soupeř se na druhé straně dostal k zakončení, jež minulo Buriánovu bránu a k brejku, který skončil nepřesnou přihrávkou před odkrytou bránu. V závěrečných minutách byla po ztrátě míče a hašení situace odpuštěna červená karta pro Kopeckého. A v úplném závěru si ještě Novák po svém klasickém průniku z lajny vykoledoval penaltu, ke které se po domluvě s lavičkou postavil střídající Huryta, jenž s ledovým klidem proměnil, čímž se dočkal prvního gólu v mistrovském zápase a my aspoň jednoho čestného gólu, v jinak hrůzné letošní bilanci s Opatovem (skóre 1:7). Nezbývá než se z tohoto zápasu oklepat a v neděli na domácím hřišti proti Dlouhé Loučce se navrátit k výkonům z předchozích zápasů.

V druhém zápase tohoto víkendu nás čekal jeden z našich nejčastějších soupeřů Dolní Újezd. Od páteční výhry jsme sice přišli o pár lidí, ale zase dostali vítanou motivaci v podobě sobotního zaváhání soupeřů a možnosti posunu na druhé místo. Náš aktivní nástup do zápasu mohl asi v 5. minutě vylepšit gólem Nádvorník, který po průniku Nováka dostal nabídku na vápno, ale přestřelil. S postupem času nás srážela naše zbrklá i chybná rozehrávka, čímž otěže hry převzali domácí a nám tak pomalu ubývaly síly. Burián ale pohledem vytlačil křížnou střelu z pravé strany, sám vyrazil pokus na přední tyč ze strany druhé, J. Vomáčkovi vychytal hlavičku a v další akci téhož hráče nejprve navnadil puštěním lehkého centru k jeho nohám, aby vzápětí jeho naději na skórování, a téměř i jeho samotného, řádně uzemnil. A když už našeho gólmana po soupeřově rohu nechtěně překonal spoluhráč M. Frank, na správném místě stál Tměj. Někdy mezi těmito akcemi domácích, dle zápisu konkrétně ve 28. minutě, podržel tentýž Frank, čili ten náš, odkop od brány, přiťuknul míč poblíž stojícímu Vítovi, který vyslal do úniku Nádvorníka. Ten po chvíli vzdal sprinterský souboj o samostatný nájezd, křižujícího obránce se kousek za vápnem radši zbavil zasekávačkou a střelou do šibenice nám zajistil vedení. Po gólu byli domácí stále více na balónu, ale naše zodpovědná defenziva je už do výraznějších šancí nepustila, s výjimkou Vomáčkovy hlavičky nad Buriánovu bránu a pár střel mimo brankovou konstrukci, a tak jsme šli do kabin s hubeným náskokem.

Ve druhém poločase jsme krátce drželi míč a soupeře na distanc, ale zhruba od 60. minuty měl Dolňák vyšší držení míče a hrálo se především kolem našeho vápna. Nutno ale říct, že kromě několika střel, které byly zblokovány nebo mířily mimo bránu, a pár posbíraných centrů a rohů neměl Burián mnoho práce. Naši soudržnost nejen v defenzivě nabourávaly pouze spory o to, zda se rozhodčímu a domácím přiznávat k tolika tečím, často nepostřehnutelným, zvlášť když domácí při první příležitosti, a byla do očí bijící, volili hanbu a roh místo cti a odkopu. S platonicky se utahujícími šrouby jsme se do větších příležitostí, především z brejkových situací, dostávali my. Frankova levačka z velkého vápna a střela Nováka po dalším průniku se mezi tři tyče nevešly. Nádvorník, kterého do samostatného úniku i s dávkou štěstí vyslal Štancl, dle jeho slov už nemohl a pokus překvapit vyběhnutého brankáře skončil možná i mimo ochrannou síť. Výborné zákroky však musel Váně předvést proti dalekonosné střele Ondráčka, která směřovala ne až tak daleko od šibenice a proti Kopeckého hlavičce pod břevno. A protože dva slibné protiútoky v závěru zhatily Štěpánovy nepřesné přihrávky, v utkání už k ničemu vážnějšímu nedošlo a připsali jsme si nejmenší možné vítězství, na jaře pro nás zcela typické. A i když to nebyl nejpohlednější fotbal, tři body v derby potěšily úplně stejně jako ty jednoznačné podzimní. Na celkovém skóre 6:0 má největší zásluhu Nádvorník, který soupeře obtěžkal bilancí 3+1. Což je přesně o 3 góly lepší počin, než proti všem ostatním soupeřům dohromady. Po plodném víkendu tak příští týden budeme v Opatově druhé místo nikoliv dobývat, ale hájit.

V pátek jsme se vydali za tunel do Boršova, kde nás čekalo odložené utkání 18. kola. V cestě k návratu na vítěznou vlnu nám stálo hřiště velmi podobné tomu nedělnímu z Horního Újezdu a velmi důrazný soupeř s nebezpečným kulometem vzor Racl. Na toho byl nasazen místo v Itálii si užívajícího Černohorského zkušený Ropek, který se svého úkolu zhostil na výbornou. Náš aktivní nástup do zápasu měl za následek několik rohů a dalekonosných autů celkově posté nastoupivšího Lněničky, ale Štancl nedokázal na přední tyči ztečovat balón do sítě, Vít zakroutil míč z jednoho rohu přímo do tyče a v dalších případech chybělo více důrazu ve vápně. Soupeř sázel především na nákopy za obranu, ale kromě jednoho momentu, kdy Racl po náběhu ze strany pálil vedle tyče, to domácím žádnou velkou šanci nepřineslo. Větší příležitosti se naskytly po nařízení několika více či méně diskutabilních standardních situací, ale kromě Buriánova vyražení nepříjemného „koníčka“ jsme i toto přečkali bez většího nervového vypětí. Na druhé straně se do dvou šancí po pěkných kombinacích dostal Sokol, ale ani jedna situace nevedla k zakončení, když si dlouho zpracovával míč nebo se snažil najít výhodnější střeleckou pozici, a tak se šlo do kabin za smírného stavu.

Náš opět aktivní nástup do druhého poločasu na chvíli pozastavila Zomberova kopačka v obličeji Štancla. Domácí zlý muž, a to se opravdu omlouváme všem opravdu zlým mužům, který byl tou dobou na hřišti zhruba dvě minuty, vyvázl pouze se žlutou kartou, s čímž se evidentně nehodlal smířit. Buď mu na jeho postavení mezi nejtrestanějšími hráči okresu opravdu enormně záleží, nebo dostal od trenéra pokyn oslabit mančaft co nejdříve, protože to takhle kdysi Boršovu u nás vyšlo. Každopádně o sobě dával v průběhu poločasu ještě několikrát vědět, což vedlo ke spoustě soubojů a přiostření hry, která se rozhodčímu, jenž u nás proti Bystrému odvedl dobrý výkon, začala vymykat z rukou. Z ryze fotbalového zpravodajství zmiňme, že do nadějné pozice vysunul Skala průnikovkou Franka, ale jeho střela skončila pouze v boční síti. Na druhé straně se do velké šance řítil Zomber po odvrácení našeho rohu, ale mírně vyběhnutého Buriána i jeho svatyni vysoko přestřelil. Poté nastal asi patnáctiminutový tlak domácích, k čemuž přispěly opět standardní situace. Postupně však volné přímé kopy skončily v Buriánově náruči, nepřesnou hlavičkou, střelou těsně vedle tyče a v posledním případě pomohla přímo branková konstrukce. A tak se hra opět přesunula na druhou stranu, ale Tmějova tvrdá střela z dálky mířila přímo do prostoru gólmana a Pirklova hlavička se pod břevno nevešla. Nakonec jsme se gólu deset minut před koncem přeci jen dočkali, když Vítův nízký roh prolétl vápnem až na Nováka, který hlavou míč uklidil k zadní tyči a skóroval tak ve třetím ze čtyř zápasů na zdejší horké půdě. Z možného pojištění vedení nebo závěrečného tlaku domácích už ale nic nebylo, neboť hra byla rozkouskována častými přerušeními kvůli faulům zejména na středu hřiště. Burián, který celkově 520. startem dorovnal na 13. místě J. Vosmeka a Jana Štěpána, tak ve svém 12. startu mezi tyčemi popáté uhájil čisté konto, ale pozornost na sebe i po hvizdu strhnul již zmíněný Zomber. Když neobdržel druhou žlutou kartu za zbytečné dohrání Ropka, ani za nakopnutí míče do Štancla v přerušené hře, dočkal se po červené karty až za plivnutí, údajně opět na Štancla. Asi aby mu opláchnul jím způsobené krvavé šrámy, ale i při tomto měl mířidla seřízená stejně jako při úniku na Buriána. A protože nemůžeš napsat magor a emoce k fotbalu patří, nepátrejme po tom, co má ten člověk v hlavě, pusťme si nějakou písničku a doufejme, že vydřené a nejen vzhledem k souběžným výsledkům velmi cenné 3 body se nám podaří potvrdit už v neděli v Dolním Újezdě v zápase s tamním „béčkem“.

Potvrdit vítězství z minulého týdne proti Bystrému jsme jeli tentokrát do nedalekého Horního Újezda. Přestože se domácí tým stále krčí na chvostu tabulky, získaných 7 bodů z posledních tří zápasů značilo, že není radno ho podceňovat, čehož jsme si byli vědomi. S čím jsme však nepočítali, to byl místní „drňák“. I přes náš aktivní začátek byl velmi brzy blízko gólu domácí osamocený Šplíchal na zadní tyči, který ale naštěstí pro nás nedosáhl na centr. Do vedení jsme se tak dostali my, když Lněničkův roh odvrátila obrana pouze zpátky na kopačky exekutora, který míč vrátil na přední tyč, kde zůstal nikým nehlídaný D. Štancl a ten s přispěním terénu místo uklizení na přední, překonal domácího Havlíka lobem na zadní. Navýšit náskok mohl Pirkl, který nedosáhl na Lněničkův centr v téměř totožné situaci z úvodu utkání před naší brankou. Naši aktivitu srazil gól domácích po naší chybě v rozehrávce, když Černohorský nedokázal zpacifikovat Buriánovu přihrávku, dotírající Kusý vybojoval míč pro Zrůbka a ten zamířil přesně k pravé tyči. O chvíli později zůstalo bez povšimnutí zatažení na Ondráčka, který se snažil vyvézt míč a následný útok zakončil opět domácí Zrůbek mimo dosah Buriána. Zbytek poločasu jsme se trápili jak s emocemi na rozhodčího, tak těžkým terénem, který výrazně ztěžoval naši kombinační hru, což vedlo ke zbrklým ztrátám. Výjimkou byla jedna akce na pravé straně hřiště, po které Pirkl nahrával na vápno pod sebe na volného Skalu, ale ten levou přestřelil bránu. Soupeř sázel na jednoduché odkopy od obrany, ale z nich žádné velké šance nevznikly a pár domácích rohů se nám podařilo odvrátit. A více zajímavého se už v prvním poločase nestalo.

Nástup do druhého poločasu byl od nás ještě aktivnější než do toho prvního. Ihned zkraje dokázal Pirkl zalepit Tmějův centr na zadní, ale z těžkého úhlu nepropálil dobře chytajícího Havlíka. Nedlouho poté se řítil sám na bránu Novák, ale ani ten na domácího gólmana nevyzrál. Do nadějné pozice se dostal po pěkné kombinaci Nádvorník, ale jeho střele chyběla potřebná razance. V půlce poločasu náš vytrvalý tlak vyústil v závar před domácí svatyní, kde Bureš vybojoval míč pro Pirkla, který procedil míč přes domácí blok a svým prvním gólem v našem dresu zařídil vyrovnání. Po vyrovnávacím gólu náš tlak mírně opadl, ale stále jsme byli aktivnější a soupeře téměř nepustili na naši polovinu. Špatné rozhodnutí zvolil D. Štancl, který si doběhl pro přetažený centr, ale místo přihrávky pod sebe na volného Pirkla vrátil míč „do ohně“, kde si ho sebral Havlík. K jedinému přímému ohrožení brány se dostal Horňák po odpískání (ne)faulu na Kusého, na následný centr ze standardky Burián nedosáhl přes blok domácích hráčů, a tak propadnutý míč musel z brankové čáry odvrátit D. Štancl. A protože naše rohy ani Nádvorníkovy přímé kopy se nesetkaly s úspěchem, mohl v posledních minutách z protiútoku přijít trest, ale Zrůbkův přízemní centr na volného spoluhráče na poslední chvíli vystihl Burián a udržel tak finální skóre 2:2. Remíza je mrzutá i kvůli tomu, že jsme nedokázali využít víkendových ztrát Bystrého a Opatova, ale to se holt ve fotbale stává, historie našeho oddílu je obíráním předních týmů a obdarováváním těch spodních přímo protkaná. Příští týden nás čekají hned dva zápasy, v pátek odložené utkání v Boršově a v neděli další derby, tentokrát s Dolním Újezdem „B“.

V posledním domácím zápase pro celý nadcházející měsíc jsme chtěli navázat na předchozí domácí vítězství v derby s Cerekvicí a dostat se na přední řádky okresní rubriky coby první přemožitel dosavadního lídra z Bystrého. Naše odhodlání k dosažení těchto cílů bylo vidět hlavně na začátku zápasu, kdy jsme byli více na míči a soupeře do ničeho nepouštěli. Bohužel jsme si nevytvořili vážnější šance, než dvě střely Tměje a průnik Pirkla přes dva až tři hráče, jenže všechny situace vyřešil hostující gólman. Poté začal hrozit soupeř, ale samostatnému úniku Peterky zabránilo špatné zpracování a dva nebezpečné nákopy za obranu posbíral včasným výběhem Špinar. Více fotbalovosti postupem času nahradila bojovnost na obou stranách. I kvůli slabší nabídce a občasným zbrklým ztrátám míče nám ubývaly síly, čehož se soupeř snažil využít především po straně přes svého kapitána Mužíka, kterému však Ondráček s Vítem silně znepříjemňovali život. Zmíněný Mužík stál hned u několika situací v následujících minutách. Nejprve měl největší příležitost svého týmu v prvním poločase, když ze strany utíkal sám na bránu, ale pouze vytloukl Špinarovy „betony“. Poté si při souboji s Ondráčkem přál penaltu, a když do svého rozhořčení k rozhodčímu přidal i vysvětlení, že to vlastně bylo mimo vápno, vysloužil si žlutou kartu za simulování. A když přišel trest na druhé straně, opět u toho byl hostující kapitán, který se po souboji s Vítem dožadoval faulu rukou do obličeje. Vít však jeho neúčasti ve hře využil, centrem našel ve vápně volného Lněničku a ten přesnou hlavičkou umístil míč k tyči. Soupeř s tím byl pramálo spokojen, ale rozhodčí byl neoblomný. Další vlnu nevole hostujících hráčů i lavičky zvedly o pár chvil později kleště Ondráčka a Víta na Mužíka, které byly potrestány žlutou kartou pro Víta, ale díky takto rozhozenému soupeři a rozkouskované hře jsme šli do kabin za příznivého stavu.

Do druhého poločasu jsme vstoupili v jiné sestavě, střídal mj. J. Štancl, který spěchal na hokejový zápas Česko - Švédsko na MS 18-tiletých, a také v jiném rozpoložení než na začátku zápasu. Hned v úvodní minutě poločasu mohl nepřesnou rozehrávku D. Štancla a špatnou komunikaci Ondráčka s Černohorským potrestat nejvíce faulovaný hráč hostů Mužík, ale naštěstí mířil pouze do boční sítě. Jak to zatím na jaře v našich zápasech bývá, v případě příznivého stavu se nám daří nechat se zahnat do defenzivy před naše vápno. Bystré převzalo otěže hry a nadále nás trápilo přes své rychlé kraje, ale stále se nám je dařilo držet v bezpečné vzdálenosti od Špinarovy svatyně. Z naší útočné snahy stojí za zmínku snad pouze kombinace po pravé straně, jež by bývala mohla Nádvorníka katapultovat do samostatného nájezdu na gólmana, kdyby ho ten byl býval včasným výběhem nezakřižoval. Tentýž člověk v rukavicích vyrazil na roh i Pirklovu střelu poté, co se náš útočník vymotal mezi dvěma obránci. V mnohem větší permanenci byl v dnešním zápase výborný Špinar, který musel vyrazit střelu možná mířící do šibenice, a možná nemusel vyrazit střelu na zadní tyč. Zasáhl i proti nepříjemné střele z přímáku mířící pod břevno a bez úhony ustál i závar v našem vápně, po kterém ho v odkryté části naší brány zastoupila šikovně nastavená záda Tměje. Sérii nebezpečných rohů v závěru se nám podařilo odvrátit, a tak od nás odjel soupeř s nepořízenou. Což se mu sice nestává u soupeřů v této sezóně, ale stává se mu to s železnou pravidelností u nás. Další vybojované a cenné vítězství asi nezajistí, abychom na celém měsíčním tripu po soupeřových hřištích měli za zády fanklub s bubnem, ale aspoň do přilehlých Újezdů, kde hrajeme dva zápasy ze zmíněné série, by si část fanoušků cestu najít mohla. Hned příští týden hrajeme v rozjetém Horním.

Začátek slavnostního velikonočního derby vypadal dost neslavně. Přestože se vyčasilo už hodinu před výkopem, v 16:00 chybělo v areálu povážlivě dost lidí. Včetně Milana Chmelíka, který měl přebrat ocenění za svůj dlouholetý přínos pro náš oddíl. Jako zástupce dravého mládí prožil nejúspěšnější roky našeho mužského fotbalu na vrcholu I.A třídy, ve věku obvykle označovaném za nejlepší léta, jistil pendlování áčka mezi krajskými soutěžemi z postu stopera, a jako zkušený lídr, po týmovém pádu do okresu a osobním překročení Kristových let, v sobě nalezl dlouho potlačovanou produktivní mízu. Za 22 sezón v áčku vynechal pouhých a jen těžko uvěřitelných 25 zápasů. V mužích se nakonec zastavil na 759 zápasech, 64 gólech a 36 historicky doložených asistencích. Zatímco naše fotbalové statistiky jsou poměrně přesné a víme, že víc zápasů odehráli pouze Bobeš Kopecký a Martin Ropek, evidenci peněz získaných pro náš oddíl konkrétním funkcionářem bohužel nevedeme. Ale je velmi pravděpodobné, že v tomhle by se za léta činnosti ve výboru umístil na prvním místě. Jeho kariéru jsme dnes chtěli vypíchnout ne proto, že bychom nad ní lámali hůl, ale proto, že svůj zatím poslední zápas odehrál takřka přesně před rokem, taktéž na velikonoční neděli, taktéž proti Cerekvicím, a jeho tehdejší zdravotní sebezapření bylo zrovna dnes určitě hodné následování. Milan si ale nakonec vybral ceremonii za zavřenými dveřmi, a tak si diváci musí vystačit s tímto popisem a našim hráčům musela jako hec postačit pouhá přítomnost arcirivala a pár vypsaných sázek.

A stačilo to. Když předběhneme, tak i hostující trenér Vomáčka o poločase vehementně spílal svým svěřencům, že takhle se derby nehraje. Hosté zdaleka nepřipomínali sebevědomý tým z černého přestupového trhu, vzájemného přáteláku nebo sociálních sítí. I když se dostali na začátku k pár nevyužitým křídelním pozicím a rohům, nechali nás odzadu kombinovat a postupně převzít iniciativu směrem do ofenzívy, i když těžký terén byl na souhře i pohybu všech zúčastněných znát. A byl pravděpodobně i příčinou velmi rychlého prvního vzruchu, když nepříliš povedený přízemní centr R. Lněničky nedokázal Špinar hned ve 2. minutě zvednout ze země a pak pouze sledoval, zda míč, líně se šourající mimo branku, dostihne dříve Ondráček nebo dobíhající útočník. On, Dráček, naštěstí vyhrál. První dva míče na bránu hostí vyslal D. Štancl, ale jeho levačka i prodlužovaná hlava mířily příliš zvolna a příliš přesně do míst Vostrčilova výskytu. Překonaný už byl po Vítově přímáku, který od zadní tyče vrátil někdo z našich před prázdnou bránu Skalovi, ten ale souběžně se zvedáním rukou již slušně zaplněných ochozů podklouzl a svatyni z pár metrů netrefil. Nutno říct, že kdyby se jím prodávané zemědělské stroje chovaly na těžkém terénu jako on, nevydělal by si ani na suchej chleba, natož na dnes již legendární sklípek na Pohodlí. Zdravotní potíže J. Štancla pak uspíšily debut Tomáše Pirkla, který se záhy po nástupu dostal do dobré pozice ve vápně, ale Vostrčil zařídil rychlým výběhem pouze roh. Dodržet svou jarní normu kanadského bodu na půl hodiny mohl Bureš, ke kterému po 30 minutách propadl míč na penaltě, ale náš útočník pohotovou střelu levačkou mezi tři tyče nevměstnal. Hostující kapitán Jandera se tou dobou mohl nejen k rozhodčím vaginálně uopisovat, ale nepřineslo mu to ani žlutou kartu ani kýžené probrání hostů, jejichž zimní posily, Vojta Lněnička a Bojda Válek, byly na hřišti prakticky neviditelné. Po sérii rohů se v samém závěru dostal ještě k jedné zblokované střele Pirkl a tím byl bezbrankový rezultát prvního poločasu potvrzen. 

Druhou pětačtyřicetiminutovku střelecky zahájil Tměj, k jehož pokusu z dvaceti metrů se ale Vostrčil stihl položit. V 50. minutě byl u postranní čáry nedovoleně zastaven Novák, k přímáku se postavil Skala a hostující obrana, konkrétně dle fotek asi Částek, při jeho centru absolutně ignorovala D. Štancla, který relativně pohodlnou hlavičkou z malého vápna navázal na svůj gól z předešlého domácího zápasu. Hostující gólman pak ustál nájezd Pirkla po chybě cerekvické obrany a dravý Ondráček střílel zpoza vápna nad. Hosté postupně stupňovali aktivitu a Špinar si dvakrát pořádně skočil k pravé tyči, dalekonosný přímák Částka jistil na roh, levačka Kláta z pravé strany naštěstí o fous minula. Emoce samozřejmě rostly úměrně s časem, hru rozkouskovala střídání i žluté karty, ale přesto na míči i v šancích byly kolem 80. minuty hlavně hosté. Po rychlé akci vyplaval na pravé straně jejich útočník, jemuž Špinar rychlým výběhem a velkým roztažením křídel zmenšil úhel natolik, že ho tento nedokázal obstřelit. Byla nebyla pak i jedna standartka připomínající tu naši z první půle, před prázdnou bránou se naštěstí do cesty hostujícímu zakončovateli vhodně nastavil střídající Štěpán. Zatímco hostující lavička po jednom z jí nevonících verdiktů urážela rozhodčího tím, že jeho píšťalku řídí dvě klobásy navíc z naší udírny, pomezní na naší půlce ukázal, že i okresní sudí umí jít s dobou a držet krok s profesionálními kolegy. Když totiž Černohorský vytloukl bloky, které katapultovaly do největší hostující šance pravděpodobně ofsajdového Schauera, počkal asistent rozhodčího až Schauer svým obstřelem mine zadní tyč, aby oznámil, že v případě gólu by to zvednul. Od některých našich našich hráčů už to ke konci bylo na morál, naši obranu na závěr vyztužil ještě J. Kopecký, vzápětí se musel nechat ošetřit Novák, ale zkušeným držením míče vepředu otupil závěrečný tlak hostí Štěpán. Právě on měl na svědomí naši poslední šanci na pojištění náskoku, když jeho přetažený centr vracel do ohně Kopecký, ale Vít se k zakončení a zaslouženému gólu neprotlačil. Mrzet to již nemuselo, protože vedení se podařilo udržet až do závěrečného hvizdu. V tu chvíli pomyslná cerekvická duše zamířila k nebi. Ale protože byla obtěžkána tolika špatnými skutky, musela jinam. A my víme kam... Ve 41. mistrovském derby jsme naklonili na svou stranu misky historické bilance (16-10-15), ale hlavně nejsladším možným způsobem ukončili šňůru 3 domácích porážek. Na delší dobu poslední domácí zápas nás čeká za 14 dní proti lídrovi z Bystrého.

S bohužel celkem klasickým cílem napravit domácí zaváhání jsme odjížděli k venkovnímu zápasu, tentokrát na svitavskou umělku, kde nás čekal těžký soupeř z Hradce nad Svitavou. S obměněnou sestavou a rovným terénem jsme si slibovali lepší kombinační hru, než tomu bylo v domácím zápase s Mladějovem. Možná i k našemu překvapení jsme se ujali vedení hned ve 3. minutě, když Tměj našel křižným pasem Víta, ten ustál souboj s domácím obráncem a předložil míč před bránu na osamoceného Bureše, který si tak osladil svůj 100. start v morašickém dresu. Za pár minut tentýž Bureš na rohu vápna protlačil míč na Franka a ten dal střelou z otočky mezi nohama obránce a mimo dosah gólmana vzpomenout na týden starý start reprezentačních svěřenců svého jmenovce Šilhavého. Po těchto gólech na nás soupeř začal vyvíjet větší tlak a my byli nuceni zjednodušit hru, zároveň se však začala tvořit okénka v domácí obraně. Toho mohla využít trojice Skala-Bureš-Frank řítící se na jediného obránce, ale na finální Burešovu přihrávku před bránu Frank nedosáhl. Tlak Hradce vyústil ve snížení na 1:2, když Novák nepohlídal míč směřující do autu před dotírajícím Markem, jehož následný centr na přední uklidil hlavou k bližší tyč Janko. Vrátit nám příjemnější náskok mohl Vít, který měl po pěkné kombinaci na pravé straně dost prostoru, ale trefil pouze boční síť. Proti vyrovnání se pak postavil Burián, jenž si klíčový zákrok svého 10. brankářského startu připsal tváří v tvář soupeři, ke kterému skrz celé vápno prošel přízemní centr. Odčinit svoji chybu se pokoušel Novák, když se dvakrát vydal na výlet do soupeřova vápna, ale jednou mu vystavil stopku obránce ukázkovým stromem, podruhé to byla ruka, ale obě situace se obešly bez odezvy rozhodčího. Hra se poté hodně kouskovala, především kvůli odpískaným faulům, a především ve prospěch domácího celku, ale jejich nebezpečné standardky se nám naštěstí dařilo odvracet.

Bylo to jako déjà vu z minulého týdne, když jsme i tentokrát čekali na příchod soupeře z kabin, aspoň že tentokrát nepršelo. Hra pokračovala tam, kde skončila. Naším blokem u vápna, další várkou soupeřových přímáků bezpečně odvracených i díky vybíhajícímu Buriánovi, a naším čekáním na brejky. Paradoxně největší šancí domácích ve druhém poločase bylo, když Tmějovi ve vápně utekl balón, naštěstí ve skluzu ještě dokázal míč vytlouct do autu o dobíhajícího útočníka který by jinak měl před sebou pouze Buriána a bránu. Pojistit vedení a dát nám klid na kopačky mohl Sokol, který dvakrát utíkal sám na bránu, ale poprvé přeloboval s brankářem i svatyni a podruhé gólmana nedokázal obstřelit. Do dalších úniků se dostali postupně z levé strany Tměj, Novák a Lněnička po přechytračení domácí ofsajdové pasti, ale Tměj místo přihrávky pod sebe zvolil střelu do boční sítě, Novákova přihrávka na Sokola před prázdnou bránu neprošla a Lněnička mířil stejně jako Tměj. V posledních minutách ještě vyslal Lněnička po odvráceném rohu do slibné šance Hurytu, ten ale z těsné blízkosti trefil včasně vyběhnutého gólmana. A protože se soupeř k ničemu vážnějšímu nedostal nejen ze hry, ale ani z pokračujících standartních situací, udrželi jsme hubené vedení až do závěrečného hvizdu. A byť to nebylo úplně fotbalově koukatelné, navnadili jsme se na nedělní derby s Cerekvicí dobrým bojovným výkonem i první jarní výhrou.

V prvním jarním zápase okresního přeboru jsme na domácím hřišti přivítali soupeře z Mladějova. Mistrovské premiéry si ve svých rolích vyzkoušeli trenér M. Kopecký a kapitán D. Štancl, zaskakující gólman Burián si na svůj jediný domácí start v bráně ani nepamatuje (rok 2013, výhra 1:0 na Poličkou gólem J. Famfulíka), paměť v útoku nastoupivšího J. Štancla je sice o 10 let mladší, ale jeho poslední start je ještě o rok starší (2012,2:0 proti ČT „B“, góly Vomáčka a J. Vosmek), a střídající T. Huryta si svůj jiný „ostrý“ start za áčko prostě pamatovat nemůže. Jak jsme si mohli vyzkoušet v týdnu na tréninku, čekal nás vlastní oddílovou vinou těžký terén, se kterým jsme měli při naší snaze o kombinační hru velké problémy, na rozdíl od soupeře, který si až na pár výjimek vůbec nekomplikoval život. Ať už to bylo zmíněným terénem, nebo i slabou nabídkou, šancí si oba týmy v prvním poločase příliš nevytvořili a brankáři byli takřka bez práce. Hosté zahrozili ze dvou rohů, které nepříjemně propadli na přední tyči, ale ty se nám podařilo na poslední chvíli odvrátit. Na druhé straně měl z rohu šanci J. Štancl, ale jeho hlavička se nevešla mezi tři tyče. První gól jsme soupeři nabídli sami, když 150. áčkový zápas hrající Kutzer tak dlouho otálel s rozehrávkou, až ho o míč připravil hostující Vondráček a samostatný nájezd bezpečně proměnil střelou na přední tyč. A protože střelu D. Štancla z dálky vyrazil brankář na roh a Novákovy průniky po lajně nenašly správného adresáta, šlo se do kabin za stavu 0:1.

Že bychom na soupeře vlítli, to se úplně říci nedá, i když to mohlo být způsobeno mírným vymrznutím při čekání na zdlouhavý příchod hostů z kabin. Přesto jsme se dočkali vyrovnání, když si na Vítův centr ze standardní situace naběhl D. Štancl a hlavou míč uklidil na zadní tyč. Skoro ještě v době oslav soupeř zkoušel Buriánovu pozornost přímo po rozehrání ze středového kruhu, ale neúspěšně. Ani to nás však neprobudilo a hosté měli během pár minut dvě velké šance, když přímo z rohu trefil zadní tyč a ze standardky o pár minut později míč jen prolétnul kousek vedle. Vedení na svoji stranu jsme mohli strhnout i my, ale Štěpán trefil z přímého kopu břevno Motyčkovy branky a Vítův roh pouze prolétl malým vápnem. Abychom zachovali dekorum, budeme doufat, že v XX. minutě si pomezní rozhodčí kousek od našeho rohu chtěl protáhnout zmrzlé ruce a to, že hlavní na jeho pokyn odpískal přímý kop, byla prostě chyba v komunikaci než zlý úmysl, protože faulu Ondráčka se nedomáhal ani jeho soupeř v tuctovém souboji. Následný centr bohužel vehementním soupeřovým tělem vehementně tlačený Novák nechtěně umístil k vlastní tyči. Od této chvíle soupeř pouze odkopával míče, tahal čas a my si nebyli schopni vytvořit pořádnou šanci. Skala vystihl nepovedenou malou domů, ale vyběhnuvšího gólmana už zblízka neobhodil, v těžké pozici později pak bránu přestřelil a lépe se nevedlo ani Ondráčkovi, který mířil nad hlavou. A protože na víc jsme se již nezmohli, tak kromě pár nepovedených verdiktů sudího a snahy hostujícího trenéra o profesionalizaci okresního přeboru dodržováním tří střídacích oken tento zápas už nic zajímavého nepřinesl. Začali jsme doma tam, kde jsme výsledkově skončili, nezbývá než udělat všechno proto, aby to za týden v Hradci nad Svitavou i za 14 dní doma v derby proti Cerekvice dopadlo a vypadalo lépe.

Zimní příprava mužů byla hlavně personálně hodně turbulentní. Noví trenéři, stále zdravotně indisponovaní Václav Štancl a Michal Kopecký, přivítali v kabině i navrátilce Josefa Štancla a dorostence Tomáše Hurytu, dočasně (slovy 1 jaro) se naopak museli smířit s absencí Filipa Halsbacha. Vrcholem posilovací a běhací části přípravy bylo povedené únorové soustředění, které počtem připomínalo staré časy. Určitě by se hodilo, aby jelo ještě více lidí, kteří tyto staré časy nepamatují, ale na druhou stranu by se i hodilo, aby mladší z pamětníků ještě v kádru zůstali. Bohužel záhy po soustředění opustili tým dva takoví. Nejlepší střelec Bohumil Válek šel dobrovolně hledat štěstí k rivalům z Cerekvice, Václav Štancl se musel nedobrovolně stáhnout na Horňák (myšleno k rodině, ne k soupeři). Jeho pozici převzal na plný úvazek Michal Kopecký, kterému bude pomáhat z pozice hrajícího asistenta Vojtěch Štěpán. 

5.3.2023 - UMT Litomyšl

Morašice - Horní Újezd 2:2 (1:0)

Za těchto okolností byly i přátelské zápasy trochu loterie se sestavou a herním projevem. V tréninkovém zápase s Cerekvicí jsme ještě přišli o zraněného Nádvorníka, a tak se nás na první přátelák proti Horňáku sešlo 12, i díky začlenění dalšího dorostence Václava Jirečka a povolání Jiřího Kubeše. Díky neefektivnímu soupeři, vynikajícímu Špinarovi v bráně a Novákovi vepředu se nám podařilo v děravé sestavě nabýt dvougólové vedení. Nejprve si před přestávkou naskočil na Vítův roh Novák, který zhruba po hodině hry sólem po levé straně připravil centrem relativně snadný gól Kubešovi. Deset minut před koncem byl Horňák konečně úspěšný v jednom z útoků do otevřené obrany a po nedůrazu na vápně a pohotové střele jsme prakticky se závěrečným hvizdem přišli i o nejtěsnější vedení.

Sestava: J. Špinar - Josef Kopecký, M. Černohorský, K. Kutzer, D. Štancl, J. Vít, V. Novák, J. Kubeš, M. Frank, M. Sokol, T. Huryta, V. Jireček

Góly: V. Novák (J. Vít), J. Kubeš (V. Novák)

18.3.2023 - UMT Litomyšl

Morašice - Pomezí 3:4 (0:2)

Plánovaný zápas s Borovou nedopadl, a tak byl druhý přátelák zároveň generálkou, na UMT v Litomyšli jsme utkali s bétřídním Pomezím. Hojnější účast sice umožnila rotaci hráčů na více postech, ale především v prvním poločase nás velmi srážela nepřesná rozehrávka či špatný dotek s míčem. Z našich chyb pramenilo několik šancí soupeře včetně obou gólů, které soupeř vstřelil zaskakujícímu Buriánovi v prvním poločase. V tom druhém se naše hra výrazně zlepšila a dočkali jsme se i gólů, o které se postarali Bureš (jubilejní 30.zásah) a Huryta s Černohorským (premiérové góly). První dva proměnili samostatné úniky, třetí hlavičkoval na zadní tyči, přičemž si všichni prohodili role nahrávačů. Každý gól byl bohužel pouze kontaktní, protože Pomezí mezi ně vtěsnalo zásahy z laciných kopů, pokutového a přímého. Benjamínek našeho týmu Huryta pak ještě orazítkoval tyč, a tak naše příprava skončila výsledkově neslavně.

Sestava: M. Burián – J. Kopecký, K. Kutzer, M. Černohorský, D. Štancl, Z. Skala, D. Ondráček, J. Vít, M. Frank, M. Sokol, F. Bureš, J. Štancl, T. Huryta, V. Štěpán

Góly: F. Bureš (M. Černohorský), M. Černohorský (T. Huryta), T. Huryta (F. Bureš)

Jarní sezóna bude možná pro leckoho z hráčů a trenérů, ale i pro tým jako celek, poněkud těžší fotbalovou zkouškou, (moderně řečeno zajímavou zkušeností), ale pořád je to jenom fotbal. Tým má v okresním přeboru dobrou výchozí pozici k tomu, aby zkusil hrát fotbal, který ho bude bavit, bez zbytečného tlaku na výsledky, ale s touhou výsledky dělat, hlavně doma, a tím se udržet v popředí tabulky. První příležitost ke společné radosti, pokud to počasí, terén a následně výkon týmu dovolí, bude již tuto neděli od 15:00 v domácím zápase proti Mladějovu.

Naši muži absolvovali o víkendu 10.-12.2. tradiční soustředění v již opraveném penzionu Selský dvůr v Daňkovicích. Abychom umožnili náhled publikovatelných fotek i lidem bez facebooku, a abychom splnili přání Dolního Újezdu, který s námi sdílel penzion, zveřejňujeme o něm tento kratičký článek.

TJ Sokol Morašice zve všechny chlapce a dívky do školní tělocvičny, aby zde nad rámec tělocviku udělali něco pro své zdraví a třeba si i našli nového koníčka a nové kamarády. Fotbalové tréninky a pohybové hry začínají vždy v 17:00.

Pondělí: ročníky 2014-2016

Úterý: ročníky 2017 a mladší

Středa: ročníky 2013 a starší

Pro detailnější info kontaktuje trenéra Jirku Famfulíka na čísle 602 101 813.