Stejně jako vloni, takže třeba brzy budeme moci říkat tradičně, se s mistrovským derby Morašic s Dolňákem i spojil zápas starých gard. Přestože v našem týmu z různých důvodu (dovolená, nominace k následnému mistráku) chyběly i některé legendy z kategorie nejlegendovatějších, odehrál se první poločas v naší režii. Zastřeloval se např. L. Vosmek, nejednou zvonila konstrukce soupeřovy brány a "benjamínek" našeho týmu Burián, který musel do brány, si pouze staticky užíval krásného počasí. 

Do druhého poločasu ho nahradil Andrle, a ten už svoje "nezapomínání" brankářského řemesla musel ukázat, stejně jako Burián nezapomněl na svoje akrobatická zakončení. Z šancí na obou stranách v bráně skončil pouze nepovedený centr L. Vosmeka a penalta Vally, které znamenaly naše první vítězství v novodobé historii těchto klání. Na listině vážně zraněných snad neskončil nikdo ani dodatečně, což je hlavní vítězství těchto klání a hlavní předpoklad k tomu, aby se v založené tradici chtělo na jaře pokračovat.

Zlatým hřebem fotbalového víkendu na našem hřišti mělo být utkání mužů proti rezervě Dolního Újezdu. V sestavě jsme přivítali navrátilce Tměje, kterého během jeho absence předskočil D. Štancl v mužských zápasech, naopak jsme museli oželet, mimo jiné, rychlého Lebedu a našeho nejproduktivnějšího hráče Nádvorníka, jenž loni obtěžkal obranu rezervy bilancí 2+2. Hosté se rozhodli tento hřeb vyšperkovat hned několika hráči, kteří okresní přebor výrazně převyšují a na hřišti to bylo od první minuty znát. Újezdští byli více na míči, hrálo se především na naší polovině a nebýt několika zákroků Rusnáka, jen těžko bychom se soupeřem drželi krok, myšleno ten výsledkový. Tlak hostů vedl k sérii několika rohů, které se nám, až na jeden propadlý míč a následně zblokovanou střelu, podařilo odvrátit. Svou zřejmě ne úplně ideální herní pohodu nám předvedl i tak dost zdatný Frňka, ke kterému jsme na vápno nedůrazně odvrátili centr, ale hostující hráč z celkem klidné pozice na vápně zamířil celkem mimo. Gólu se soupeř i Frňka konkrétně dočkali po dvaceti minutách, když po krásné soupeřově akci zahrnující i efektní i efektivní patičku Rusnák vyrazil střelu Tomšíčka a dorážející Frňka dokázal i přes dobíhajícího a blokujícího Štancla dostat míč do sítě. Naštěstí pro nás se minimálně jeden ze střelců nacházel v ofsajdovém postavení, a tak se skóre neměnilo. Po špatném rozebrání hráčů zahrozili hosté přímo po odkopu od brány, kdy se z boku hnal do šance Tomšíček, ale Rusnák jeho nájezd z naší levé strany zlikvidoval. My byli nuceni hrát především na brejky, nočního pražského pochůzkáře Váněho v hostující brance jsme ale rozehřáli pouze pár nepřesnými centry. Po důrazu Lněničky na soupeřových zadácích potáhl jeden z těch nadějnějších brejků Pirkl, ideálně předložil do vápna Ondráčkovi, ale ten mohl být nakonec rád, že z jeho slabé střely šajtlí resultoval alespoň roh. Rozehrávající Lněnička poslal míč na přední, kde byl jako první Štancl, ale jeho střelu dokázal Váně výborně vyrazit. Náš druhý, a v tomto zápase poslední roh, si stejná dvojice zopakovala, Štancl si tentokrát v obležení dvou hráčů dokázal na přední najít prostor hlavičce, hrdina předchozího okamžiku Váně špatně vyběhl a míč v poklidu, a pro hosty mimořádně krutě, skončil v síti. Další ránu jim mohl zasadit Ondráček, když se mu otevřel prostor na pravé straně, ale při úniku mu balón spíše překážel, byl zavčasu doběhnutý obráncem a celá akce tak skončila dvojjitým nebo vícerým zblokováním jeho a Skalova pokusu(ů). Při znalostech schopností našeho kádru pak nemálo jedinců vkládalo své naděje do Nováka, před kterým se otevřela pravá strana obrany, ale přes nadějný první dotek do sprintu se mu nepodařilo expresně doručit ani slabé zakončení.

To, že soupeř na nás bude vyvíjet stejný, ne-li větší tlak jako v prvním poločase, se potvrdilo ihned po návratu z kabiny. Neuběhlo ani 10 s, když po kolmici ze středu frnkl za záda Ropka Vrabec, který na přední tyči sice zamířil mezi Rusnáka a jeho tyč, ale takovou šajtlí, že míč jen prolétl malým vápnem. Vyrovnání se hosté dočkali ze zdánlivě ne nebezpečné akce, ale Tomšíček se po autovém vhazování na naší polovině dokázal lacině prosmýknout mezi třemi a z úhlu našel jedinou skulinku v postoji vybíhajícího Rusnáka, kterému míč škrtl o lýtko, ale přesto si pod ním našel cestu do brány. Vzápětí mohl být dokonán obrat, když hosté z naší levé strany dostali míč na střed, kde ve dvou snadno přehráli našeho posledního hráče, jejich útočník naštěstí z ložené pozice ve velkém vápně přestřelil. „Dolňák“ stále udával tempo hry a tlačil nás, čemuž jsme sami pomohli liknavým dostupováním protihráčů, ale kromě pár střel do Rusnákovy náruče a odvrácených centrů už k vážnějšímu ohrožení naší branky nedošlo. Ofenzivní růžky se nám podařilo vystrčit po nuceném vysunutí Nováka dopředu, ale první balón za obranu mu jen tak tak vypíchl Karal, napodruhé po Halsbachově pasu se dostal příliš blízko před Váněho, kterého neprocedil. K zakončení hlavou se ve vápně dostal i Halsbach, ale se soupeřovou nohou před obličejem trefil pouze jiného obránce a zblokovaný míč měl Skala bohužel na dlouhou nohu. 20 minut před koncem obdržel druhou žlutou kartu Ondráček. Objektivně řečeno je zakopnutí míče jeho blbost, lehce subjektivně je od rozhodčího lehce sebevražedné a lehce v rozporu s okresním bontonem za takový přestupek vyloučit domácího hráče. Paradoxně se hostující přesilovkou hra vyrovnala, Rusnák už si nemusel připsat další zákroky a v zájmu nadržování slabším se sluší napsat, že jsme i my měli nějaké šance nebo náznaky, jak zápas šokujícně zlomit na naši stranu. Tou první je nepřesná Štanclova hlava po volném přímém kopu, ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se za ním lépe postavený Kopecký ozval. Již čtvrtou letošní asistenci si mohl připsat Černohorský, který byl po vytažení vyslán do tandemu z levé strany, ale bohužel ho zradila levačka při hledání osamoceného Pirkla před bránou. A tak jsme naše třetí letošní derby zakončili třetím možným bodovým zápisem, avšak nutno říct, že tento bod má vzhledem k vývoji utkání cenu zlata.

V neděli jsme zavítali se staršími žáky do Březové.  Počasí  nám přálo, tak to vypadalo na pěkné dopoledne.

První poločas jsme rozehráli dobře.  Měli jsme neustálý tlak, který jsme ne a ne proměnit.  Až ve dvacáté čtvrté minutě se nám podařilo skórovat. Pepa Rosypal uklidil balón tam, kam patřil už dávno: Do soupeřovy brány. A to bylo od nás na dlouho vše. Balón jsme měli i dále pod kontrolou my, ale herně jsme se hledali. A tak jsme dohráli i první poločas.

Do druhého poločasu soupeř nastoupil více namotivován a po pěti minutách srovnal skóre. Nám se potom dvěma brankami podařilo skóre navýšit zásluhou Štěpána Němce (46 min.) a Matyáše Bulvy (52 min.), ale to bylo od nás skoro všechno. Občas jsme lehce zahrozili, ale ke gólů to nevedlo. Naopak soupeř začínal čím dál víc hrozit.  V šedesáté osmé minutě snížil na 2:3. Poté jsme se začali strachovat o vítězství.  Rozhodčí nastavil dvě minuty a domácí spálili velkou šanci na srovnání.  Takže se nám podařilo zápas dotáhnout do vítězného konce.  Do příštího zápasu bychom měli nastoupit s větší bojovností.

Mladší přípravka (turnaj v Dlouhé Loučce)

sestava: Jiří Famfulík, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Morašice - Dlouhá Loučka 5:2

branky: Ivo Langr 3, Jan Klement 2

Morašice - Březová nad Svitavou 1:3

branky: Jan Klement

Starší přípravka

9.9.2023 - turnaj v Němčicích

sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka, Ivo Langr

Morašice - Sebranice 2:6

branky: Lukáš Tichý 2

Morašice - Němčice 5:9

branky: Šimon Vrbica 2, Jan Langr 2, Matouš Jetmar

16.9. 2023 - turnaj v Hradci nad Svitavou

sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka, Lukáš Poslušný

Morašice - Hradec nad Svitavou 0:5

Morašice - Borová 0:5

Morašice - Radiměř 12:1

branky: Šimon Vrbica 4, Matyáš Tóth 2, Lukáš Tichý 2, Matouš Jetmar 2, Jan Langr 2

24.9.2023 - turnaj v Březové

sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka, Lukáš Poslušný

Morašice - Březová 3:8 (2:4)

branky: Šimon Vrbica, Viktor Špás, Patrik Vukmirovič

Morašice - Sebranice 0:2 (0:2)

Morašice - Horní Újezd 0:4 (0:2)

Mladší přípravka

23.9.2023 - turnaj v Morašicích

sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Daniel Hlušička, Jiří Voženílek

Morašice - Borová 4:3 (2:1)

branky: Jan Klement 2, Lukáš Chmelík 2

Morašice - Sebranice 3:9 (1:4)

branky: Jan Klement 2, Ivo Langr

Morašice - Čistá 3:9 (1:5)

branky: Jan Klement, Lukáš Chmelík, Ivo Langr

Během čtyř dnů nás čekal druhý zápas na hradeckém hřišti, tentokrát v rámci okresního poháru. Naše liknavost se z rozcvičky přenesla i do zápasu, ve kterém byli aktivnější a pohyblivější domácí, kteří jistě měli v hlavě odplatu nedělní porážky a možné křivdy. Nejvíc to na sobě dal znát Jukl, když na hranici vápna ostrým skluzem fauloval Ondráčka, ale žlutou kartu si vysloužil až za následné protesty. I přes vlažný přístup jsme větší šance zapsali my, když po rohu hlavičkoval úplně osamocený Frank vedle a po dalekonosném autu Lněničky měl gól na kopačce Ropek, ale zaklíněn v souboji s obráncem nebyl schopný posunout nohu vpřed. Bohužel podobný problém s pohybem nohou se vyskytl i na opačné straně, když domácí z první vážnější akce poslali přízemní centr před bránu, který mohl bezpečně odvrátit Skala. Ale ať už se jednalo o střet myšlenek nebo o pouze nepovedený odkop, míč se mu odrazil od levé stojné nohy přímo do brány. Nedlouho na to mohl skóre vyrovnat Ondráček, který si před vápnem navedl míč na pravou nohu a s přispěním teče obránce přehodil vyběhnutého Šperku, ale míč se odrazil od břevna přímo do jeho náruče. Po pasu za obranu utíkal sám na gólmana z pravé strany Vít, ale v klíčové fázi si stoupnul na balón. Možnost dvoubrankového vedení odmítl Oulehla, když se hradečtí řítili do přečíslení tři na jednoho, ale místo přihrávky na lépe postavené spoluhráče zvolil velmi nepřesnou střelu. Náš více než slabý návrat podtrhla situace po ztrátě míče z našeho autu na soupeřově polovině, kdy si domácí zopakovali přečíslení na Černohorského, tentokrát však s již gólovým zakončením. Do poločasu ještě stihl Jukl uštědřit Ondráčkovi ránu loktem do hlavy, doprovázenou slovy, že mu má co vracet. I takové krásné minipříběhy přináší příliš častá okresní konfrontace. Rozhodčí, který jinak výborně odřídil utkání, se bohužel druhé žluté karty pro domácího hráče až moc zdráhal.

Ne že bychom na nástupu do druhého poločasu hýřili chtíčem otočit nepříznivý vývoj na naši stranu, přesto se nám podařilo v prvních pěti minutách zmáčknout soupeře na jeho polovině. Jedinou výraznou šancí však byl Novákův výlet do vápna, jeho přihrávku vyrazil Šperka před sebe, ale Frankovo zakončení na dlouhou nohu stihl zblokovat obránce. Na druhé straně v nás naději zachoval Špinar, když po úniku z pravé strany vychytal Marka. Ještě větší naději nám dodal gól Halsbacha, když Novák poslal křižný pas na Ondráčka, jenž centrem na zadní tyč našel hlavu prvně jmenovaného. Víc, kromě nepřesné střely Štancla zpoza vápna a Skalova zblokovaného přímáku z dobré pozice, jsme nebyli schopni vytěžit, a tak 10 minut před koncem přišlo K.O., když nepovedený centr Kučírka zapadl přesně za zadní tyč za bezmocného Špinara. Na zvrácení už jsme neměli ani síly, ani morál, a tak se Hradec velmi brzy dočkal odplaty a postupu do další fáze poháru. Ať nevidíme svět úplně černě, aspoň se na jaře nemusíme bát podobného dvojzápasu, a snad nám slabý výkon ve druhé až třetí nejprestižnější svitavské soutěži ukázal před nedělním derby s „Dolňákem“ v nejprestižnější svitavské soutěži, že tudy cesta nevede.

Do našeho dalšího zápasu, tentokrát v Bystrém, vstoupili lépe domácí, kteří byli v první půli aktivnější, lépe tvořili hru a byli za to odměněni brankou. Až poté jsme se začali probouzet a soupeři vyrovnávat i herně. Aktivněji jsme vstoupili i do druhé půle, ale nechali jsme si dát druhý gól. To nás vybudilo k ještě vyšší aktivitě, za což jsme byli odměněni dvěma góly v krátkém čase. Od té doby jsme byli těmi lepšími na place, jen jsme nedokázali zužitkovat žádnou z mnoha šancí. Dělba bodů je spravedlivá pro oba týmy – my jsme malinko šťastnější za bod ze hřiště soupeře, který nám tak v tabulce neodskočil.

K návratu na vítěznou vlnu po domácí ztrátě s Třebářovem jsme si z hlediska dlouhodobé statistiky asi nemohli přát lepšího soupeře než Hradec nad Svitavou, který jsme z posledních 10 zápasů 8x porazili při celkovém skóre 31:7, ale vykřičníkem určitě bylo soupeřově loňské postavení v tabulce i to, že z té série se vymyká náš poslední zápas na soupeřově malém hřišti, který skončil prohrou 1:4 Půlhodinovou cestu kromě nás vážilo i několik fanoušků, minimálně z Makova a Strakova. Nebyli sice slyšet, ale i tak jim patří dík a minimálně securiťák Joke byl nepřehlédnutelný. Doufali jsme, že si na tomto plácku pomůžeme standartními situacemi, v čemž nás utvrdila i kvalita trávníku, ale zároveň bylo logické, že z nich budou hrozit i domácí, kteří mají tamější nešířku určitě víc v noze. Hned první roh také zkusili kopnout přímo do brány, Rusnákovo máchnutí do prázdna nás pořádně vystrašilo, ale trajektorie míče byla naštěstí celkem daleko od úspěšného pokusu. Naši odpověď si vzal na starost Pirkl, který dostal míč do laufu, s obráncem na zádech ho poslal vedle nejistě vyběhnutého brankáře a čekal, jak to dopadne. Dopadlo to tak, že domácí stoper stihl skluzem na čáře zabránit gólu a náš útočník se k jednoduché dorážce právě kvůli svému čekání dostat nestihl. Po deseti minutách hry Černohorský konstruktivně přízemně odkopl balón, Lněnička se jal ho důsledně dobíhat až k domácímu vápnu, kde se o něj pravděpodobně chtěli podělit domácí gólman se stoperem. Jak to bývá, když se dva perou, třetí se směje, náš útočník byl najednou s míčem před prázdnou bránou a připsal si premiérový gól v sezóně. To Černohorskému přibyla už třetí asistence, což ho řadí v týmu na první místo dané statistiky. spolu s Vítem. Ten si o chvíli později připsal nepřesné zakončení, když k němu na zadní tyč (!) prolétl Lněničkův aut. Náš Orgán, čili Lněnička, se nedočkal asistence ani z dalších dlouhých autů, byť to při nich smrdělo, ani po rohu, který netradičně v pololeže promáchl hlavou Kopecký, a nepřipsal si ani druhý gól poté, co Ondráček zblokoval odkop domácího gólmana, míč od něj napsal oblouček před brankovou čáru a poté před nohu Lněničky. Tomu byl asi druhý gól do prázdné žinantní, a tak nechal na čáře zbytečně vyniknout vracejícího se brankáře. Jestli jsme v první půlhodině byli s něčím nespokojení, byl to poměr odpískaných faulů ve prospěch domácích, ale dokud sudí neponechal bez karty podrážkový skluz domácího hráče na Ondráčka, působilo vše jaksi v mezích naší soutěže. Zcela v mantinelech letošní sezóny pak byl laciný, takřka z ničeho přišedší gól soupeře, tentokrát podle scénáře  "dlouhý aut, prohraná hlava, neobsazený hráč na zadní a téměř bezmocný Rusnák proti střele z bezprostřední blízkosti". Po půl hodině hry bylo po několika našich šancích z čista jasna vyrovnáno, ale stejně tak jsme mohli z čista jasna zpět do vedení, když si pár vteřin po rozehře naběhl mezi obránce Pirkl, ale svůj únik zakončil mimořádně nepřesnou střelou. Stejný hráč byl i na začátku další akce, když podržel míč proti přesile, přiťukl Nádvorníkovi, který potáhl středem a vyslal za obranu Halsbacha, který levačkou mířil těsně vedle. Na závěr poločasu se ještě do palebných pozic za vápnem dostal domácí "šedý vlk" Jiroušek, střílející ale přímo do středu brány, a náš Vít, střílející slaběji než bylo zdrávo.

Náš lepší nástup do druhého poločasu přišel nejprve vniveč, když Vít mířil nad a Lněnička svou zpětnou přihrávku do vápna nasměroval přímo na gólmana, jak to ostatně naši křídelníci v této sezóně s oblibou dělají. Lépe při nástupu do druhého poločasu nebylo pouze Kopeckému, kterému se po napálení míčem draly nahoru trávicím ústrojím nejen zbytky stravy, ale v zájmu vědomí, že když letos naskočil, vždy jsme dali minimálně tři góly, vydržel a nelitoval. Ani my. V 55.minutě odvrátili domácí další Lněničkův aut na nějakých 22,5m od brány, kde se do něho soustředěně placírkou opřel Nádvorník, jehož střela ušetřila domácím úklid v pravém horním rohu jejich brány. Když se vedení nepodařilo navýšit Halsbachovi, který si k svému velkému vzteku při zakončení dalšího nájezdu kopl do záludně nachystaného drnu, musel to na sebe vzít zbytek mejtské letky v našem dresu. Pirkl lehkým obloučkem přes obránce vyslal za obranu Nádvorníka, ten lehkým obloučkem přehodil vyběhnuvšího gólmana a ten pouze sledoval, jak speciální konstrukce hradecké branky vrací míč zpoza čáry bez rozvlnění sítě zpět do pole. Dvougólová pětiminutovka ale zdaleka neznamenala definitvní K.O, jak si myslel jeden z našich trenérů, který v průběhu zápasu rezignoval na úlohu fotografa a po těchto dvou gólech kvůli pozdravení s přízní dočasně i na úlohu trenéra. Domácí neubrali na nasazení v osobních soubojích, my jsme pod jejich tlakem nezvládli kontrolovat hru a míče bez výraznějšího ohrožení soupeřovy brány ztrácely, i kvůli nápadné frekvenci ofsajdů. Domácí zkusili párkrát štěstí z dálky, proti jedné z mála přesných střel výborně zasáhl Rusnák, ale čtvrt hodiny před koncem byl i on krátký na nadmíru povedený dalekonosný pokus trestuhodně neobsazeného Janka. Chvíli na to šel náš gólman dvakrát za sebou do boxovacího souboje, po druhém z nich vracel domácí hráč míč obloučkem do brány, ale zatímco domácí fanoušci po následné hlavičce Nováka na brankové čáře a zazvonění speciální konstrukce hradecké branky vzývali vyrovnání, rozhodčí nechal pokračovat v tou dobou již dost nervózní hře. Pomezní u klobás tou dobou již zřetelně tušil kudy běží zajíc a míč v naší bráně by jistě odmával, stejně jako si byl jistý Špinarovým ofsajdem a tím, že Ondráček v soubojích před jeho očima buď fauluje nebo filmuje. Z těchto rozhodnutí aspoň něco káplo do klubové kasy za Špinarovo zakopnutí balónu, Ondráček už měl ke své smůle zbytečnou žlutou vyčerpanou z první půle, přitom by se v této fázi zápasu dala použít ještě lépe, i když stejně zbytečně. Přidat pojistku mohl po Novákově pasu ofsajdu se překvapivě vyhnuvší Frank, ale trefil pouze nohu na vápno vyběhnutého gólmana, odražený míč pak zkoušel z dálky vrátit do opuštěné brány Špinar, ale vysoce přestřelil. Pět minut před koncem si připsal ještě klíčový zákrok Rusnák, který betony vykryl pokus domácího útočníka z mírného úhlu a zajistil nám příjemný poskok tabulkou mezi váhajícími soupeři. Zápasu by slušel klidnější průběh, šancí jsme na to měli dost, i slušnější průběh, rozumu na to snad máme všechny zúčastněné strany taky dost, bohužel emoce k fotbalu patří. Viděno optikou večerního derby, byl to vlastně pouťáček. A tak by to i u všech zúčastněných mělo zůstat, neboť...

Neboť přestože si obě strany dokázali představit minimálně 50 lepších způsobů jak trávit tento víkend nebo nadcházející svátek, než se na témže místě a v týchž sestavách nahánět jak v rámci okresního přeboru, tak v rámci poháru OFS Svitavy, STK nevyhověla naší společné žádosti o sloučení zápasů a za 4 (dnes už slovy tři) dny se tak utkáme znova. Nebereme pohár ani přebor na lehkou váhu, obě soutěže určitě patří mezi tři nejdůležitější mužské soutěže okresu, ale jsou i hezčí a důležitější věci než okresní fotbal.

Pro letošní sezónu jsme přihlásili obě družstva přípravek samostatně. Mladší přípravka je letos pro ročníky 2015 a mladší, náš tým je tvořen hlavně ročníkem 2016, ale snad mu loňské nabrané zkušenosti pomohou tento handicap překonat.

První turnaj v Čisté děti srdnatě odbojovaly a přes dvě těsné prohry odjížděly určitě s lepším pocitem než většiny loňských turnajů.

Morašice - Čistá 4:6 (1:1)

Morašice - Borová 5:7 (3:5)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal

Na druhém turnaji v Dlouhé Loučce už byli děti za výkon odměněny 2 výhrami, z toho jednou vysokou, a celkovým 2. místem!

Morašice - Jevíčko 3:7 (1:5)

Morašice - Sebranice 4:2 (3:2)

Morašice - Dlouhá Loučka 11:1 (8:0)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Daniel Hlušička, Jiří Voženílek

Na zprávách o starší přípravce i seznamu našich úspěšných střelců s trenéry Milanem Chmelíkem, Milanem Klementem a Jirkou Famfulíkem intenzivně spolupracujeme. Pokud by nám s tím chtěl někdo z rodičů pomoct, budeme moc rádi. Pokud by k nám chtěl někdo přivést svoje děti, budeme ještě radši.

Bylo znát, že jsme narazili na soupeře, který by měl patřit do popředí tabulky, stejně jako my. Ve vyrovnaném prvním poločase jsme inkasovali jako první, ale šikovností Šimona Flídra, který dva góly a dal a jeden svou akcí připravil, se nám podařilo soupeři odskočit na dvě branky. Z naší převahy po přestávce vytěžil Šimon Flídr dokonaný hattrick, na soupeřvů gól jsme dokázali ještě jednou odpovědět a závěr už si i díky přežité penaltě pohlídali.

V další nezvykle slunečnou neděli nás jsme přivítali nezvyklého soupeře, s Třebařovem jsme se neutkali bez jednoho roku 30 let. Až do začátku zápasu vypadalo všechno parádně - přeplněná kabina, střelecky vydařená rozcvička, slavnostní fotka, kvůli které se krátkému pobytu na sluníčku dokonce vystavil M. Kopecký. Naštěstí se ukázalo, že zlobři mají na sluníčko mnohem horší kontraindikaci než jeho antibiotika. Zatímco Sokol, Bureš a čerstvý ženáč Frank volili tichou neúčast, J. Kopecký na ní chybí vyloženě protestně - focení před zápasem prý nosí smůlu. A hned druhá minuta mu dala za pravdu, nováček okresního přeboru dal pádnou odpověď na otázku, zda bude mít navrch jeho nejlepší útok nebo naše nejlepší obrana. Lebeda nedoskočil na nákop do lajny, Ondráček hrající 100. zápas v našem dresu nezvykle snadno nechal otočit soupeře do středu hřiště, přihrávku do vápna nezachytil Černohorský, náběh Macka nezachytil J. Štancl a po jeho zakončení podél Rusnáka bylo našemu gólmanovi jasné, že si na čisté konto opět bude muset počkat. Naše odpověď také netrvala dlouho, Pirkl vyslal po lajně Víta, k jehož pobídce do kapsy se na přední tyči tlačil Lebeda, bohužel zblokovaný obráncem. Po následném rohu chyběl Pirklovi kousek k propadlému míči, vzápětí se hosté pustili do brejku, na jehož konci si Ondráček koledoval o penaltu, třebařovký útočník se naštěstí rozhodl jeho atak ustát. V 10. minutě náš odkop neodhadl dobře zadák hostí, kolem kterého si na půlce píchnul míč Pirkl a vyslal do samostatného nájezdu Nádvorníka. Toho, minimálně v rozporu s dobrými mravy a podporou útočného fotbalu, a dle mínění autora článku stojícího za přímo za jeho zády i v rozporu s pravidly, bohužel zastavil pomezní rozhodčí se svým praporkem. Stejné centimetry, které mu údajně přebývaly při jeho útoku, mu o chvíli později prokazatelně chyběly při exekucí přímáku, který se napíchl na spojnici. A do třetice, pokud nepočítáme další ofsajd, který popřeli i třebařovští, mu chyběl kousek ke slávě po Pirklově akci po lajně a jeho ideálním míči před bránu, ale našeho útočníka před zdánlivě rutinním zakončením z malého vápna záhadně stihl předskluzovat hostující obránce. Hosté hráli celý poločas podle jednoduché šablony, přesné nákopy z obrany na Maleňáka na hrotu nebo Knápka ve středu, s jejichž silou v osobních soubojích jsme si nevěděli rady. Což bohužel platilo i pro leckteré běžecké souboje i přebírání nebo obsazování hráčů. Rusnák si za celý poločas připsal dva až tři dobré zákroky, při jednom ze závarů mu natřikrát pomohl houština těl před ním, z několika pozic se v bloku vyčkávající a brejky podnikající hosté zastřelili. Vzývané vyrovnání před poločasem bohužel nedopadlo ani po našem závaru po rohovém kopu, následný centr Víta hlavičkoval ještě vedle Pirkl. Dvě tři minuty to vypadalo, že nás druhá půle zastihne v aktivním rozpoložení, ale úvodní akce skončily nepřesnými centry, které buď na první v pohodě zalepil gólman nebo na zadní tyči nikoho nenašly. Vyjma jednoho, který po soupeřově zákroku propadl k Vítovi, jehož pohotový pokus olízl břevno. Třebařov připomněl neustálé nebezpečí pro naši obranu Maleňákem, který tísněný nedokázal sám před Rusnákem zakončit přesně a jeho pokus doprovodil mimo tyče Novák. Naše hra po úvodním nádechu nečekaně rychle uvadala, nedařily se přihrávky, často je nebylo komu dávat, hosté v pohodě natahovali čas a zastřelovali se, jako třeba znovu Maleňák, který na zadní tyči zblízka pálil nad. Nešly nám ani standartní situace, přesto se ke Lněničkovu krátkému rohu na první tyči dostal D. Štancl, k naší smůle ale trefil pouze prostor gólmana. Nevypadalo to dobře se syny našich otců, a když jsme dvakrát během pár minut lacině ztratili balón a hosté si v zakončení dokázali poradit, bylo 10 minut před koncem hotovo. Nejprve se po centru z naší pravé strany prosadil hlavičkou do protipohybu nedostatečně pokrytý nejmenší hráč na hřišti "Zdeneček" Hlubinka. Po zaváhání D. Štancla pak hosté měli při brejku 3 na 2 i kus štěstí při podklouznutí Černohorského, které dalo Knápkovi ještě více klidu na pohodlné navýšení skóre na 3:0. Nám nebylo přáno ani skóre ani korigovat, Lněnička totiž propadnutý balón potřetí nasměroval do hostující brankové konstrukce, konkrétně břevna. Podobně jako náš tým se mohl z hostů cítit leda Maleňák, kterého ještě jednou výborně vychytal Rusnák, ale vzhledem k výsledku zápasu mu to asi příliš nevadilo. Teď jsou před námi kvůli těžko pochopitelné neoblomnosti STK dva zápasy v pěti dnech v Hradci nad Svitavou, nejprve se budeme prát o "ligové" body, poté o postup do jarní fáze poháru OFS Svitavy. Snad v nich najedeme zpátky na vítěznou vlnu a snad si po dvou zápasech na tamějším malém hřišti začneme dostatečně vážit našeho placu, který si zaslouží o dost lepší výkony. Myšleno od domácích.

V neděli bojovali starší žáci na půdě Němčic o první místo v tabulce. A byl to opravdový boj už od začátku. Většinu času první půle jsme se usadili na soupeřově půlce a naši převahu korunoval ve 23. minutě gólem Patrik Novotný. Chvíli na to si soupeř připsal první žlutou kartu a těsně před poločasem ještě vlastní gól.

Do druhého poločasu jsme tedy vstoupili s vedením 2:0, ale také jsme viditelně přestali hrát, což Němčice ztrestali nejprve korigujícím a ve 40. minutě vyrovnávacím gólem. Poté jsme se oklepali a vytvořili si několik šancí, které zůstaly bohužel nevyužité. V 60. minutě přišla žlutá karta pro Lukáše Macha, a co hůř, po jeho faulu proměnily Němčice pokutový kop. Pak už se přes pár našich šancí neměnilo skóre gólové, ale pouze karetní. Soupeř obdržel svou druhou žlutou jako první, za nás "kontroval" žlutým faulem v poslední minutě Jan Kvapil, který si to hned vzápětí během nastavení zopakoval a byl vyloučen.

Zápas se hrál za naší stálé převahy, kterou soupeř narušil až ve druhém poločase, kdy dvěma slepenými góly snížil na 2:4. Jejich třetí gól během deseti minut byl naštěstí do vlastní brány a o vítězi bylo definitivně rozhodnuto.

V nedělním utkání nastoupili starší žáci proti týmu z Koclíŕova. Zápas jsme rozehráli dobře, v páté minutě Pepa Rosypal vstřelil úvodní branku. Soupeře jsme k ničemu vážnějšímu nepouštěli, ale zároveň jsme ani my v koncovce nevynikali. Až Pavel Šprojcar rozjel v devatenácté minutě menší kanonádu, na kterou navázal třemi brankami Štěpán Němec, a o zápase bylo takřka rozhodnuto. Soupeř do poločasu ještě stačil snížit skóre z pokutového kopu.

Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu, jen soupeř více kousal. Zápas jsme dohráli v klidu a teď už se těšíme na nedělní utkání proti spojenému družstvu Němčic a Janova, ve kterém půjde o první místo. Doufám, že se nám bude dařit jako doteď.

Zápas rozhodla naše výšková a silová převaha. Soupeřovi děti působily šikovně, za rok je asi čeká dobrá sezóna, ale fyzický handicap byl pro ně tentokrát ještě příliš velký.