Archiv článků

Ve sváteční odpoledne jsme přivítali v dohrávce 6. kola Horní Újezd. S ním jsme naposledy mistrovské utkání prohráli před 3 a půl lety, od té doby jsme s nimi stihli sehrát už devět zápasů a hýčkali si sérii 5 mistrovských výher v řadě. Je dobře, že nejsme tým, kterému by nervozita z možného posunu na první místo svazovala nohy, ale není dobře, že jsme tým, kterému víkendová vysoká výhra sváže hlavy. Jestli se nám nechtělo nebo jsme mysleli, že to půjde samo, je celkem jedno, protože oči z toho bolely i přes objektiv fotoaparátu tak jako tak. Hosté se už v 7. minutě ujali vedení, když se naše obrana nepoučila z první nepřesné hlavičky Fógla a ten už napodruhé zvládl centr z přímého kopu uklidit přesně. Naši na dlouho jedinou střelu na bránu si připsal Tměj, který se na levé straně vyháčkoval do palebné pozice a Havlík v hostující bráně musel vytáhnout těžký zákrok. Několik nadějných pozic vzniklých na útočné polovině po hostujících nepřesnostech jsme zkazili špatnou nahrávkou nebo zakončili nenebezpečnými střelami z uctivé vzdálenosti. "Horňák" nebyl o moc nebezpečnější, ale působil bojovnějším dojmem, kterému se z naší sestavy viditelně vyrovnal jenom Ondráček. Ten se v 25. minutě vyřešil brejk po soupeřově rohu nákopem na osu hřiště na rozběhnutého Válka, který se cca na 25 metrech od brány dostal k míči dříve než špatně vyběhnuvší a Havlík a přesným lobem nám zařídil laciné vyrovnání. Pak se hra přece jen více přesunula k hostujícímu vápna, padající list Válka z pravé strany by si nakonec našel cestu do brány nebýt dalšího zákroku soupeřova brankáře. Na střelu Lněničky z vápna už byl krátký, ale míč pouze trefil tyč zvenčí. Kromě iluzí o nějakém našem přepnutí do vyššího módu jsme před poločasem ještě přišli o soupeřem zraněného Nováka a šlo se na fén do kabin. Že by z toho byl žlutomodrý uragán, to rozhodně ne. Vlastně se dá říct, že poté, co si Ondráčkův centr hosté srazili kousek vedle brány, přišla naše nejhorší pětiminutovka v zápase. Soupeř naštěstí svůj brejk nevyužil a další Ondráčkův přízemní centr v 57. minutě uklidil do brány Válek, který celkem bez problémů předskočil obránce na malém vápně a poslal nás do výsledkového i psychického vedení. Minimální rozdíl ve skóre pak držel Havlík, který vyrazil Lněničkův lob z pravé strany a nohou pak zakročil proti hattrickové střele Válka. Toho na penaltě našel zpětnou přihrávkou M. Kopecký, který se sám dostal do dvou zakončení. To první zpoza vápna mu vytáhl soupeřův gólman, při tom druhém si po hezké akci zprava rovnal míč ve vápně tak nekrátce, že mu ho stihl hostující obránce zblokovat. Když se zápasový příděl našeho střídajícího útočníka chýlil ke konci, udržel a posunul míč do kraje na Ondráčka, který vnikl do vápna a střelou na bližší tyč se třetím bodem v zápase dostal do čela týmové produktivity. Bohužel jsme hned vzápětí bohorovnou rozehrávkou ze zadních řad a ještě bohrovnějším (ne)přístupem k bránění dali horňáckým dostatek prostoru ke krátké kombinaci, po které Zrůbek krásnou křížnou střelou o zadní tyč snížil na rozdíl jediné branky. Pak se dvakrát na přední tyči zjevil J. Kopecký, nejprve u té soupeřovy, kde po našem rohu nepřesně hlavičkoval. Poté u té naší, kde se klíčovým zákrokem před naší bránou vložil do soupeřova nebezpečného centru. Definitivně nás uklidnil až Bureš, který stejně jako v sobotu uklidil z první do sítě Tmějův centr zleva, tentokrát v ladném náběhu za obranu umístil míč po zemi k levé tyči. V úplném závěru ještě jednou visel ve vzduchu Válkův hattrick, ale proti oblouku z jeho hlavy se natáhl Havlík. Takže jsme poskočili na první místo, které budeme hájit hned v neděli ve třetím domácím zápase během týdne. Snad se k tomu postavíme lépe než dnes.

Do nedělního zápasu jsme vstoupili takřka v plné sestavě. Přálo nám počasí a vyšel nám i začátek zápasu, ve kterém jsme si šance nejen vytvářeli, ale ve dvou případech Ondrou Žďárou i proměnili. Za stavu 2:0 jsme přenechali iniciativu soupeři, kterému se podařilo do poločasu srovnat. Ve vstupu do druhého poločasu jsme inkasovali branku, na kterou už jsem nedokázali odpovědět. Soupeř nám potom přidal další čtyři góly a bylo rozhodnuto. Tak doufáme, že naše první vítězství přijde příští víkend, aby to kluky trochu namotivovalo do dalších zápasů.

Miloš Kopecký

Na zápas starých gard si manažeři Petr Kuta s Martinem Ropkem nachystali sestavu prošpikovanou nejen sourozeneckými a příbuzenskými dvojicemi až trojicemi, ale také místně příslušnými dolnoúježďáky. Po úvodní minutě ticha za Honzu Klofandu a otevíracích šancích otevřel skóre Josef Kopecký. Tomu se sice nepodařilo prosadit během 5 minut mistrovského zápasu, ve kterém si připal jubilejní 60. start proti Dolnímu Újezdu, ale v tom 61. pohodlně uklidil do sítě rohový kop, který k němu propadl po souboji gólmana s Buriánem. Zatímco střelu hostujícího Čejky nečekaně mrštným skokem zneškodnil Andrle v naší bráně, pokus našeho Beneše zpoza vápna zapadl přesně za zadní tyč a poslal náš tým do dvoubrankového vedení. Z velké šance ho pak nenavýšil Famfulík, který napálil tyč, na druhé straně naopak snížil povedenou střelou Petr Kopecký. Po dvou nevyužitých šancích L. Vosmeka pak přišel před plánovaným půlhodinovým poločasem trest v podobě vlastního gólu Josefa Štěpána.

Na druhý poločas si prohodili dresy M. Ropek a L. Vosmek, výměnou za ně nás doplnili Kořízek a Pavel Kuta. Do naší brány se postavil po 12 letech a dvou měsících Jan Němec, kterého přesnou střelou přímo z rozehry přivítal Heinisch. Ten byl i na konci pěkně fotbalové akce z křídla, po které pohodlně zvýšil na 4:2. Nedorozumění v hostující obraně pak nabídlo snadný gól Buriánovi a když se do rohu Pavla Kuty vložil Beneš, bylo po jeho přízemním voleji srovnáno. Němec v naší bráně pak ukázal, že v něm ještě něco je a připsal si několik zákroků, tím nejdůležitějším překazil kličku do prázdné brány našemu převlečenému M. Ropkovi. Vedení vrátil Dolnímu Újezdu v 50. minutě po špatné rozehrávce Vajrauch, chvíli na to si na pobídku z křídla naběhl Svoboda a bylo to o dva góly. Naši hráči ve žlutém dresu donutili Vrabce v hostující bráně pouze k jednomu zákroku, náš hráč v modrobílém dresu L. Vosmek se naopak poučil z nezdarů v prvním poločase a dvěma góly v závěru určil konečné skóre na 8:4. Zvlášť ten druhý gól byl ukázkou pro všechny naše áčkařské obloučkující hráče. Narozdíl od dva roky starého zápasu se podařilo ho všem dokončit ve zdraví, což je základní předpoklad k tomu, aby se podobné setkání mohlo třeba někdy zopakovat.

Ať už to bylo áčko, béčko, nebo stará garda, s nějakým mužským výběrem Dolního Újezdu sehrály naše mužské výběry už 104 utkání. A v sobotu jsme se rozhodli tento počet navýšit hned o dva zápasy. Ten první byl mistrovský a naše áčko v něm hostilo nepříjemné překvapení letošního ročníku okresního přeboru - výsledkově utrápeného loňského vicemistra čili dolnoújezdské béčko. Trochu neočekávaně jsme od začátku byli pohyblivější a míče žádostivější než soupeř a naše úvodní převaha vyústila v páté minutě po Novákově práci v první roh zápasu. Štěpán si ho nakrátko narazil s Nádvorníkem a poslal centr na přední tyč, kde se nepředpokládal výskyt hostující věže Vomáčky. Naštěstí tam hosté nepředpokládali ani náběh D. Štancla, který míč ve skluzu líznul mimo dosah brankáře Janeckého. Jednak tak zkrátil interval mezi svými góly z 36 na 25 měsíců a jednak nám zajistil podobně brzké vedení jako v posledním zápase. O chvilku později se od brankové čáry vymotal zpátky do prostoru ve vápně Novák, ale jeho střela, která tam jako šla, byla zblokovaná. Z pravé strany se pak na Janeckého řítila dvojce Lněnička, Ondráček, ale prvně jmenovaný situaci odbyl laxní a vystihnutou přihrávkou na toho druhého. Hosté se v prvních dvaceti minutách zapsali do dějin zápasu pouze jedním centrem do vápna a jalovým zakončením vedle, Frankovou dalekonosnou nepřesnou střelou a žlutou kartou a vehementním voláním po penaltě po souboji Černohorského s Krivákem. Přesný a dobře komunikující rozhodčí je naštěstí nevyslyšel. Zajímavý náběh Ondráčka na ještě zajímější Nádvorníkův pas pak skončil "pouze" sklepnutím našeho křídla na našeho špílmachra, jehož utěšenou střelu levačkou Janecký efektně zalepil ještě během ladného skoku. Pak jsme hostům hodili menší udičku, když jsme je pustili k závaru po rohu a po něm se vrhli do brejku, z kterého Nádvorník znovu katapultoval do sólového nájezdu Ondráčka. Ten měl asi moc času na přemýšlení, protože si v klidu doklusal blíže k Janeckému a bezradně zakončil velmi mimo. Asi i proto o chvilku později v dalším nájezdu z úhlu volil něco mizernou přihrávkou a ještě mizernějším zakončením, prostě někam k zadní tyči vyslal takový malinkatý oblouček, asi jako když čůrá batole. Když těsně před přestávkou v dalším přečíslení Válek volil střelu do Janeckého betonů místo nahrávky do kapsy na volného spoluhráče, mysleli jsme, že všechny možnosti, jak pojistit vedení máme za sebou. A kéž by to tak bylo, protože záhadně vzniknuvší nájezd Lněničky s Ondráčkem na samotného gólmana byl jen pro otrlé. Nejdříve běželi oba od balónu, pak oba k němu, převzal si ho Lněnička a tak dlouho tlačil Ondráčka v ofsajdovém postavení před sebou až se rozhodl dvoumetrového Janeckého lobovat. Od batolete jsme se trochu posunuli, ale pořád to byl dost malý oblouček.

Obrana hostí zůstala otevřená i zkraje druhého poločasu, ale možnost brejku 4 na 1 zhatil hned v zárodku Nádvorník, který si prvním dotekem navedl míč do prohraného souboje. Náš špílmachr pak poněkolikáté přišel o gólovou přihrávku, když jeho oblouček za obranou promáchl osamocený Válek. Copak o to, první promáchnutí se jevilo jako dokonalé zmatení položivšího se Janeckého, ale to druhé, už před opuštěnou bránou, už smysl postrádalo úplně. Následovala pasáž naší zbrklosti, nepřesností i obranné nedůslednosti. Mandlíkovi se podařilo u lajny přehlavičkovat Ropka a prosmýknout se z úhlu až před bránu, ale na sebe mimořádně nekvalitně zakončil jen do boční sítě. Po našem rohu si pak také zkusili situaci 4 na 1, ale trochu záhadně, nebo s jistou pravděpodobností díky obrannému zákroku D. Štancla na dlouhou nohu, to skončilo zase nějakým obloučkem, tentokrát do rukou Špinara, který si tak připsal jeden ze dvou zákroků v zápase. Tím prvním vyrážel na roh centr padající omylem pod břevno. Naše liknavé bránění tou dobou nejlépe dokumentoval střídající Bureš, kterému jeho moravští souputníci určitě připomenou situaci na půlce hřiště, kde tak dlouho tancoval kolem soupeřově obránce, až ho nevybíravě fauloval zezadu. Výsledkovou nejistotu zápasu jsme rozsekli čtvrt hodiny před koncem. Novák na půlce vymotal tři soupeře, Vít vysunul na střed seběhnuvšího Ondráčka, který šajtlí píchnul míč na Nádvorníka. Tomu sice odskočil míč k poslednímu obránci, ale rychlým dostoupením ho stihl vytlouct a k míči odraženému do vápna se stihl dostat dříve než Janecký, kolem něhož lehce šťouchl míč do brány. Svého desátého gólu za muže se dočkal bez týdnu po roce a nabyté sebevědomí na něm bylo znát. Jeho další dva až tři pasy za obranu zastihly některé naše hráče v hlubokém nesebevědomí, koncovka jednoho z nich byla navedená na Válka, který se toho naopak nebál a z mírně akrobatické polohy poslal míč zpoza vápna až za plot. Když to nešlo spoluhráčům, vzal to Nádvorník 5 minut před koncem na sebe, prošel středem mezi třemi až pěti hráči a tváří v tvář brankáři se zachoval zcela chladnokrevně. O chvíli později stihl odražený míč na brankové čáře Vít, udržel ho proti soupeři, přihrál pod sebe Tmějovi a jeho centr poslal nádherným volejem levačkou do sítě Bureš. V poslední minutě se Nádvorník dočkal i asistence, když svým pasem za obranu konečně našel schopného střelce. M. Kopecký si jeho oblouk zpracoval, kličkou "poď sem, kam deš" se zbavil obránce a z penalty nedal Janeckému šanci. Škoda, že ze závěrečné snové pětiminutovky není videozáznam. Nejen kvůli třem nádherným gólům, ale i kvůli zvukovému zachycení hlasatele Petra Kuty, kterého vývoj zápasu a rekordní mistrovská výhra nad tradičním soupeřem patřičně rozehřály před nastávajícím duelem starých gard.

V pondělí 12.9.nás navždy opustil Honza Klofanda. Jako hráč působil v našem Sokolu od jeho založení, za muže odehrál 5. nejvyšší počet zápasů, 539, ve kterých vstřelil 16 gólů. Byl to obětavý člověk a kamarád, který dlouhá léta souběžně s hraním za áčko trénoval v žácích generaci "husákových dětí", která pro morašický fotbal později vykopala I.A třídu. Když skončil s hraním, stal se až do posledních chvil pravidelným divákem domácích zápasů.

"Naše generace mu neřekla jinak než "táta" a on to opravdu táta byl, ten fotbalový. Naučil nás, a myslím, že velmi dobře, nejen fotbalovému řemeslu, ale především lásce k fotbalu. Za všechno co jsi nás naučil, i za spoustu vzpomínek, nejen na jízdy na zápasy tvým plným Moskvičem, ti "Táto" děkujeme." Petr Kuta

Poprvé v této sezóně nás poslalo rozlosování zápasů před, snad díky počasí, nepříliš početné domácí publikum na Horním Újezdě. Pohled nad naše hlavy nevěštil nic dobrého. Černé mraky plné vody naznačovaly, že se každou chvílí musí spustit déšť. Jen co naši borci vyběhli na hrací plochu, tak také začalo. Na tribuně schovaní rodičové, ohřívající si ruce o své teplé čaje a grogy, nevěřícně mohli sledovat počínání svých ratolestí. Veselé rozcvičování a pobíhání při báčku plné různých vtípků, jako by se nepršelo, naznačuje sílu této party. Třeba v této sezóně nejlepší nebudeme, ale věřím tomu, že s úsměvem z každého zápasu, ať se zadaří nebo ne, odejdeme.

S příchodem rozhodčího nám déšť ještě zesílil. Ani zhoršující se počasí nám nesmylo z tváří dobrou náladu. V tomto bezstarostném duchu jsme vlétli na soupeře. Krásné akce a herní nadvláda nám jako vždy kazila špatná koncovka. Naši hračičkové v útoku to tak mají a my si na to musíme asi zvyknout. Přesto se nám dvě akce podařilo dotlačit za brankovou čáru.

Do druhé půle nám začal ustávat déšť a my se do soupeře zakousli s ještě větší chutí. Na gólmana soupeře se valila jedna povedenější akce za druhou až na …. . Soupeř převážně hrozil jen brejky. S gólovou tečkou mohl slavit pouze jednou a to v momentě, kdy v hlavách našich hráčů byli ještě oslavy po našem třetím. S vykukujícím sluníčkem se nám zadařilo i počtvrté a konec zápasu si už pohlídali.

Martin Kovář

Na sobotní utkání do Janova jsme odjeli v deseti a bylo to znát. Soupeř nás od začátku zatlačit a vytvářel si šance. První akce se nám sice podařilo ustát, ale když jsme po dvaceti minutách inkasovali dvě branky, začali někteří hráči působit odevzdaně. Janov nás přehrával i v druhém poločase, což vyústilo v další dvě branky. Teprve poté jsme se trochu herně zmátořili, vytvořili si nějaké šance a zkusili pár střel z dálky, ale nic nám tam nespadlo. Ke konci zápasu se soupeř vrátil k herní dominanci a dalšími třemi zásahy stanovil výsledek. Tímto děkuji všem zúčastněným za jejich snahu a doufám, že příště nás bude více.

Miloš Kopecký

I když by někteří rádi strávili nedělní deštivé odpoledne v teple domova nebo přímo v posteli, vydali jsme se bojovat o první místo do Bystrého. Díru v bráně nám pomohl zalepit Burián. Byť je zvyklý spíš góly dávat, než jim zabraňovat, ani jeho brankářské statistiky nejsou k zahození - 6 zápasů, 4 obdržené góly, 4 čistá konta. Úvod zápasu velké množství šancí nepřinesl, domácí nákopy za naši obranu se dařilo odvracet, některé z našich pohledných kombinací zhatily finální nahrávky, které na mokrém terénu nenacházely správné adresáty, a tak se většinu času hrálo mezi vápny. První vážnější šanci pro domácí jsme vytvořili sami nepřesnou rozehrávkou ze zadních řad, soupeř z ní naštěstí vytěžil jen roh s nepřesnou hlavičkou. Nervy nám trochu pocuchal i zastoupivší Burián, jenž místo lapení míče do ruky ze síly zvyku zvolil hru nohou, po níž se mu míč sklouznul a při hašení situace ho vysvobodil faul od dotírajícího útočníka. Na druhé straně se dostal do šance aktivní Ondráček, který si zaběhl za obranu na průnikovou přihrávku, ale domácí gólman včas stihl zmenšit střelecký prostor na minimum. Později jsme se však dostali do vedení, když Tměj obranným skluzem přesně našel volného Štěpána na levé straně, jenž naservíroval lahodný centr, pro který si doslova dolétnul Ondráček a hlavou poslal míč mimo dosah brankáře. Jestli to bylo zvýšenou domácí aktivitou nebo naší pasivitou, byli jsme po zbytek poločasu více zatlačeni k vlastnímu vápnu. Tato pasáž přinesla více osobních soubojů, dvojité taktické zastavení rozběhnutého Mužíka za cenu žluté karty a nastřelenou tyč z ostrého úhlu kapitánem domácích. Vstup do druhého poločasu vyšel lépe soupeři, který už od začátku vysoko napadal, což nám dělalo problémy s rozehrávkou a když už jsme se dokázali dostat z úzkých, brzdily naše akce nepřesné, místy i zbrklé, přihrávky. Přesto jsme byli blíže ke gólu my, když Novák po pravé straně přešel přes tři hráče a na jeho prudkou pobídku naslepo před bránu nedosáhl čerstvě vystřídaný Sokol tak, aby umístil míč do odkryté brány. S přibývajícím časem a souboji rostl počet faulů a dohadů jak s hlavním rozhodčím, tak místními příznivci. Horko před naší bránou bylo po rohovém kopu, kdy se ze skrumáže těl vynořil míč na malém vápně, ale naši obránci stihli zareagovat rychleji než soupeř. Domácí vedly většinu útočných akcí po své levé straně a využívali, že Novák s Ondráčkem již hrají pod jednou žlutou kartou. Po jedné z několika takových akcích utekl po kraji Jukl, který předložil míc na vápno Drašarovi a ten prostřelil rovnou dva blokující hráče i Buriána a srovnal stav utkání. Vedení na naši stranu mohl vrátit Sokol, který po Vítově přihrávce utíkal sám na vybíhajícího gólmana, ale jeho přehození skončilo vedle pravé tyče. Zbytek zápasu už žádnou výraznější šanci nepřinesl, a tak jsme se se soupeřem rozešli smírně a na pořadí vedoucího trojlístku v tabulce se nic nezměnilo.

V nedělním utkání jsme na Horním Újezdě hostili klub z Borové. Do branky se místo zraněné Marti Famfulíkové postavil Vojta Štěpán. Zápas jsme nerozehráli špatně, soupeře jsme k ničemu vážnějšímu nepustili a v osmé minutě jsme vstřelili naší první branku sezóny, když Ondra Žďára prostřelil brankáře z velké vzdálenosti. Další naše šance v prvním poločase jsme bohužel nevyužili a v tom druhém už převzal iniciativu soupeř, který brzy otočil skóre dvěma brankami. A protože byla Borová nadále bojovnější, už se nám nepodařilo s výsledkem něco udělat. Snad příště.

Krásně prosluněné podzimní sobotní dopoledne vybízelo k domácím venkovním pracem a různému šumrdění kolem našich domečků. My jsme asi jiní. A tak jsme se po dvou týdenní pauze opět přesunuli mezi moravské kopce do Jaroměřic. Místní hřiště bylo pro některé naše hráče novou neznámou štací v poznávání hřišť a kiosků k nim přilehlých v našem okrese. Zato místní tým dívek jsme si pamatovali dobře již z nižší kategorie přípravek. Někteří si vzpomněli na staré rány, někteří na jména soupeřek.

První minuty byly velmi rozhárané. Přeci jen v hlavách hráčů, zvláště těch starších bylo ,,vždyť jsou to jen holky“. Jenže dívčí něžný styl nemá co do činění s pohlazením od maminky. Je o urputném bránění svého území a nevynechání žádného možného souboje. Až poté naši hráči pochopili, že to dnes nebude tak jednoduché utkání. Začali více kombinovat a využívat prostor celé šířky hřiště. Za což byli odměněni třemi poločasovými góly. Do druhé půle jsme vstoupili tak, jak jsme skončili tu první. Dobýváním. Děvčata bránily svých dvacet metrů a dělaly ze svého území nedobytnou tvrz. Postupem času se nějaké to okénko v obraně otevřelo a my mohli navyšovat skóre.

autor: Martin Kovář

Po dlouholetém spojení s Horním Újezdem jsme pro letošní sezónu kategorii mladších přípravek přihlásili každý oddíl zvlášť. Na první turnaj letošního roku zavítal tým pod vedením Milanů Chmelíka a Klementa do Bystrého.

Sestava: Matyáš Tóth, Ivo Langr, Jan Klement, Lukáš Chmelík, Kateřina Kovářová, David Soukup, Matouš Jetmar

Morašice - Borová   0:11 (0:6)

Zatímco většina našich dětí nastoupila ke svému prvnímu zápasu v životě, soupeř měl tým poskládaný pouze z nejstaršího ročníku 2014. Přes výrazný tlak Borové je výsledek ještě přijatelný, děcka se rozkoukávali, statečně vzdorovali a párkrát se dostali i k zakončení.

Morašice - Bystré 5:6 (5:4)

S domácím týmem to byl vyrovnaný zápas. V prvním poločase jsme měli navrch a vedli už 4:1. O tři góly se postaral Ivo Langr, který byl v tomto zápase velmi aktivní a zúročil loňské oťukávací zkušenosti. bohužel se nám v druhém poločase nepodařilo proměnit několik šancí, soupeř vyrovnal a v závěru udělali chybu trenéři, když ve snaze pravidelně střídat všechny děti odvolali hráče ke střídán zrovna v době rozehrávky našeho gólmana. Ten si toho bohužel nevšiml a ukázkově nalil soupeři k rozhodujícímu gólu.

Branky: Ivo Langr 3, Matouš Jetmar, Jan Klement

Morašice - Březová 0:15 (0:7)

Poslední zápas byl velmi podobný tomu prvnímu. Na dětech již byla vidět únava, nechtělo se jim moc běhat a soupeř měl v týmu velice kvalitní děvčata, která svoje šance nekompromisně proměňovala.

Ostatní výsledky:

Bystré - Březová 0:16 (0:8)

Borová - Březová 8:3 (5:2)

Bystré - Borová 3:13 (1:6)

Tabulka turnaje:

1. Borová 9b. (32:6)

2. Březová 6b. (34:8)

3. Bystré 3b. (9:34)

4. Morašice 0b. (5:32)

Vstup do soutěže je potřeba i přes výsledky hodnotit pozitivně. Už při přihlášení soutěže jsme věděli, že náš tým bude patřit k nejmladším, ale děti se snažily a zkušenosti potřebují nasbírat stejně jako trenéři a rodiče.

autor: Milan Chmelík

Kvůli dovoleným, florbalu nebo plánovanému alkoholismu jsme se k dalšímu domácímu zápasu scházeli dost vlažně. Pro diváky byl určitě nejcitelnější absencí hlas Petra Kuty, který doma bohužel kromě svého moderátorského charismatu nechal i know-how zprovoznění mikrofonu za pomoci vybitých baterek. A tak jsme například nemohli diváky ani pozvat na sousedské fotbalové odpoledne 24.9., kdy budou naši muži od 14:00 hostit v mistrovském utkání Dolní Újezd "B" a od 16:15 se pak utkají naše a dolnoújezdská stará garda.

Druhý nejlepší střelec loňského ročníku v dresu hostí Racl hned v první minutě zkusil z dálky štěstí hodně nepřesnou šajtlí, ale nakonec to bylo vlastně jeho nejnebezpečnější zakončení. Do naší první šance vyslal Vít obloučkem za obranu Kutzera, ale ten tváří v tvář vyběhnutého gólmana zblízka nepřehodil. Pokud na nás koukal sparťanský fanoušek, muselo být podruhé za víkend špatně, náš výkon rozhodně nepřipomínal někoho, kdo by chtěl doma soupeře válcovat, brzdila nás v tom např. spousta nepřesností, díky kterým se naopak dostávali do šancí hosté. Nepřesná hlavička do protipohybu Špinara nebo střela do blokujícího Ropka ještě hosty tolik mrzet nemusely. Zvláště když si aktivně napadající Vít vybojoval míč na jejich posledním obránci, ale hlavní sudí při posouzení následného faulu nebyl tak přísný jako VAR na Ousoua a zůstal, asi správně, jen u žluté. Po půl hodině si hosté připsali první loženku, jejich útočník ale sólový nájezd z pravé strany řešil nepřesnou nahrávkou. Za nás odpověděl nepřesnou střelou zpoza vápna Lněnička, v ještě nadějnější pozici se po sražené standartce ocitl Vít, ale jeho střelu vychytal hostující gólman. Boršovský nešťastník Beyer se záhy, tj. asi pět minut před pauzou, dostal do dalšího nájezdu, vyhrál souboj nervů se Špinarem a položil si ho na zem, ale zamířil jen slabě těsně vedle něho, takže náš gólman stihl ještě zakročit. Po našem dalším přímáku jsme pustili hosty do rychlého kontru, který po opatrném bránění dospěl až k našemu vápnu, za kterým se do míče opřel Vyhnánek a krásnou střelu naštěstí umístil o fous nepřesněji než loňský přímák a rozezvonil břevno. Rušný konec poločasu nakonec mohl přinést vedení i nám, když Tměj potáhl míč po levé straně, ale jeho zpětnou přihrávku napálil Válek do protihráče. Náš kapitán se dostal ke střele i po následujícím rohu, jeho nepovedený pokus pak o fous minul o zakončení patou se snažící Ropek.

Do druhé půle naskočil Štěpán, stažený Skala zaujal místo asistenta vedoucího na lavičce a lépe bylo i na hřišti. Dlouhý aut Lněničky promáchl zblízka Vít a do brány ho nedotlačil ani Válek. Po rohu se k zakončení nohou dostal Ropek, ale nezamířil přesně. Dobrým napadáním si šanci vypracoval rychlý Novák, ale jeho putování po velkém vápně nakonec střelou neskončila. Akce druhého Václava, tj. Tměje, nasměrovala koncovku na Kutzera, který z malého vápna mířil placírkou těsně vedle. A vzápětí, po necelé hodině hry, udeřili po rychlé akci hosté, když se na pár přihrávek dostali nezajištěným a nedůrazným středem hřiště až před Špinara, který už nestihl dostatečně zmenšit střelecký prostor a Veselý podél něho poslal míč do sítě. Přeskupení sil i stupňující se únava hostů přesunula dění pouze na jednu polovinu a po necelých deseti minutách bylo vyrovnáno, když Vít rychle rozehrál aut na Lněničku, ten dostal na vápně dost času i na nachystání si míče na silnější levou nohu a slabou, pravděpodobně ukrytou, střelou na bližší tyč překvapivě vyrovnal. Aktivní Vít o chvilku později vymyslel další nahrávku, tentokrát na rozběhnutého Bureše, který po deseti minutách v útoku ukázal, že na beku nic ze svých zakončovacích kvalit nezapomněl. Vybíhajícího gólmana přehodil a poslal nás do vedení. V tu chvíli na ručník zralé hosty mohli v následujících minutách dorazit Sokol, jehož rána po odraženém rohu byla zblokovaná, nebo Lněnička, jehož další střelu vyrazil gólman, nebo Válek, který po vysunutí od Kopeckého ztratil rychlost v nájezdu a tísněn zakončil vedle, nebo Tměj, který po své akci zleva nadvakrát vytloukl zblízka hostující bloky. V samém závěru pak rozhodčí daroval kopáčsky obdařeným hostům standartku za vápnem, ale hostující kapitán Vyhnánek po minutové přípravě svou pověst naštěstí nepotvrdil. Takže další plzeňské vítězství.

Do druhého zápasu v Pomezí jsme nenastoupili v plné sestavě.  Hráli se stejně jako před týdnem pěkný fotbal na obě strany, jen bez kvality v závěrečné fázi a tím pádem bez šancí. A protože na tom byl soupeř stejně, byl poločas bez branek. Ve druhém poločase jsme po zbytečném soupeřově zákroku přišli o Marťu, ke konci se šance přelévali z jedné strany na druhou, ale žádná nebyla úspěšná, takže jsme se spravedlivě rozešli s remízou.

autor: Miloš Kopecký

Dobrý den a ahoj všem rodičům a fanouškům našich malých sportovců. K prvnímu utkání nové sezóny jsme se sjeli na hřiště v Jevíčku. Po sobotní průtrži mračen slibovalo velmi podmáčené hřiště tuhý boj obou týmů o každý metr hřiště. Náš nově složený tým plus několik omluvenek kluků ze základní sestavy přineslo hned na začátek několik otazníků se skládáním sestavy.

V úvodních deseti minutách zápasu jsme soupeře překvapili několika slibnými akcemi s nedůrazným zakončením, na což soupeř zareagoval přeskupením řad a lepším pokrýváním našich hráčů. To nám začalo dělat velké problémy v rozehrávce a různá nedorozumění mezi hráči přineslo poločasové skóre 3:0 ve prospěch domácích. Ve druhém poločase jsme se začali herně zvedat, kombinace začaly být koukatelnější a osmělování do útoku častější. Jenže každé naše zlepšení bylo sraženo špatnou a nedůraznou koncovkou. Zato soupeř nám dal dalšími dvěma góly jasně najevo, kdo je dnes domácím pánem.

autor: Martin Kovář

Do 84. československého derby jsme vstupovali z čelní pozice přeboru, zatímco domácí "Slováci" měli na kontě dvě bezbrankové plichty. Divákům nakonec přálo počasí, ale těm našim rozhodně nepřáli fotbalisté. Hned naše třetí přihrávka mířila přesně do běhu domácímu útočníkovi, který naštěstí mírně z úhlu zakončil z vápna vedle. Ani naše rozehrávka od brány nedopadla podle představ, a tak stále ještě v první minutě odvracel Tměj v trochu zmatečné spolupráci se Špinarem zákeřný centr na zadní tyč. Domácí našeho bojácného projevu doplněného spoustou špatných zpracování a technických chyb v úvodních minutách k dalšímu ohrožení branky nevyužili, ale rozdíl ve hře byl propastný. První tři souvislé přihrávky, zakončené neadresným centrem, jsme si připsali až v 7. minutě, jednou tolik času jsme potřebovali k dalšímu fotbalovějšímu počinu, ale nutno dodat, že narážečka Skaly s Válkem poslala našeho kapitána hned do zajímavé pozice mezi obránci, bohužel jeho střela z hranice vápna nepatřila mezi ty, kterými by se chlubil doma. Když už se nám podařilo dostat k vápnu, Skala i Štěpán místo pokusu o střelu radši volili centry na zadní tyč, zpravidla do postavení, které domácí sekretář Lochman, dnes nepochopitelně v roli delegovaného pomezního, bez zaváhání shledával jako ofsajdové. Když už jsme se dostali do vápna, snažili se Novák s Válkem po souboji prvně jmenovaného s domácím gólmanem nesměle požadovat penaltu, podle jednoho z domácích hráčů oprávněné, ale i naše přesvědčování rozhodčího zapadlo do kontextu našeho výkonu a bylo takové slabé. S výjimkou Víta. Předchozí řádky nemají být nějakým vyjádřením naší nebezpečnosti, je to jen taková vata, aby pojednání o naší aktivitě v prvním poločase nebylo moc krátké. Naše hra byla čekáním na fotbalovou smrt, ale domácí naštěstí ve finální fázi před vápnem postrádali přidanou hodnotu. Ve dvacáté minutě sehráli po naší ojedinělé standartce rychlý kontr po pravé straně zakončený zpětnou přihrávkou a střelou pod břevno, kterou Špinar reflexivně vyrazil. Náš gólman si připsal rutinnější zákroky i při domácích volných a rohových kopech, spoustu centrů naštěstí cerekvičtí přetáhli a když se po autovém vhazování jednoduše propracovali až do vápna, nezmohli se naštěstí na víc, než nepřesnou střelu z otočky. Před pauzou se do dobré pozice ve vápně dostal i domácí Lorenc, ale jeho možná gólovou střelu zblokoval Černohorský. V závěru poločasu jsme se jedinkrát rozhodli zatlačit na domácí stopery a hned z toho byla v zárodku nadějná situace tři na dva, na konci nepřesný centr do plné obrany.

Plánovaný obrat v našem myšlení do druhého poločasu se buď nedostavil nebo ho zhatila brzká akce domácích, kteří využili ofsajdové nepozornosti v prvním poločase tak pozorného pomezního. Ze své šance naštěstí vytěžili jen pětiminutový tlak, sérii odvrácených rohů a nájezd ze strany v podání střídajícího F. Pražáka. Špinar ho naštěstí zmátl svým naznačováním výběhu a domácí hráč mu tak z vápna "ty vole poslal malou domů!". No byla to střela vzduchem, ale sám střelec dle uvedené citace věděl, že se dalo vytěžit víc. Z ničeho nic pak mohlo udeřit na druhé straně, když centr z levé strany propadl až za stopery, ale Válek měl balón hodně vysoko, Vostrčila hodně blízko a jeho rychlý pokus levačkou branku těsně minul. Náš nejlepší střelec vzájemných duelů (9 gólů stejně jako A. Ropek) si tak na kulatý zásah musí počkat. Po hodině hry si jinak velmi přesný rozhodčí vybral slabší chvilku, když odpustil Nádvorníkovi faul u vápna, který možná kompenzoval písknutím nefaulu Skalovi za středovým kruhem. V náběhu na následný přímák Novák jasně povalil Kusého, ale domácí Jandera odstartoval svoji pětiminutovku proti svému týmu. Nejprve nechal vyniknout Špinara, který jeho penaltu ke své pravé tyči vyrazil. Následující přetažený roh na zadní tyč, nebo možná přímo do brány, zkušeně vyhlavičkoval, pak si nechal dát žlutou za řeči a pro křeče vystřídal, čímž nám vyklidil střed pole pro poslední dvacetiminutovku. Jinak chycená penalta v podání Špinara už rozhodně nevypadá náhodně, za poslední dva roky čelil 8 penaltám, ve kterých si i díky dnešnímu zákroku drží úspěšnost 50%. Domácím tedy odešel Jandera a vypadalo to, že i fyzička, my jsme prostřídali a první vlaštovkou, že by Vostrčil v domácí bráně ještě mohl mít práci, byla v 80. minutě dobrá pozice Kutzera na vápně, ale náš žolík střílel možná trochu ukvapeně a nepřesně. Načež se týmově zatáhl do obrany a vysunul na levou zálohu Tměje, který se rozehrál k parádní desetiminutovce. Po jeho centru od brankové čáry se do těžké hlavičky položil jinak taky velmi aktivní Novák, ale jeho křížný oblouček kromě překonaného domácího brankáře přeletěl i bránu. V souboji dva na dva na dvaceti metrech se pak překvapivě odhodlal k překvapivě dobré střele Černohorský, ale Vostrčil si proti jeho pokusu připsal neméně dobrý zákrok. V našem drtivém finiši se bodlem polopoložil do takových polonůžek Tměj, po kterých míč obloučkem dopadl na břevno domácí svatyně. Dvě následující dorážky obránci zablokovali na roh, ze kterého by J. Kopecký byl býval určitě rozhodl, kdyby byl býval šel na hřiště. Takhle si odvrácený balón na vápně našel znovu Tměj, ale jeho pokus levačkou proletěl houštinou noh kousek vedle tyče. Suma sumárum jsem závěrečným vzepětím přispěli k tomu, že se o bezgólové plichtě, 3. v historii vzájemných soubojů, dá mluvit jako o zasloužené a že máme v naší hře úsek, od kterého si příště můžeme pomyslně odrazit. Nejlépe hned od začátku.