Archiv článků

Naši fotbalisté za sebou mají další sezónu. Vedení A-týmu měl na starosti hrající trenér Václav Štancl, kterému s tréninky pomáhal brankář Luboš Rusnák, a při zápasových absencích se mohl spolehnout na pomoc rovněž hrajícího Josefa Kopeckého. Muži obsadili v okresním přeboru 2. místo se ztrátou 10 bodů na mistra z Hradce nad Svitavou. Ztráta vypadá značně, ale soutěž byla dlouhou dobu vyrovnaná, a naši muži odpadli z boje o první místo až v půlce května, a ještě před posledním zápasem bylo ve hře „až“ 5. místo. V půlce května také v domácím semifinále přišli o šanci na vítězství v okresním poháru, když v domácím zápase po jednom z nejlepších výkonů doplatili na prachbídnou koncovku a vypadli s naopak stoprocentně efektivním Mladějovem. Za celý rok muži odehráli 33 zápasů s bilancí 20 výher, 6 remíz a 7 porážek. Nejlepším střelcem byl Tomáš Huryta s 15 góly. Podrobnější statistiky najdete zde nebo v galerii. Početní stav kádru byl během sezóny jako na houpačce, během sezóny naskočilo do zápasů 33 lidí, přitom například do Jevíčka jich odjelo pouze 11. Sice nám z dorostu přišel Tomáš Huryta a v průběhu sezóny se po delší pauze vrátili Jan Pitra s Filipem Halsbachem, ale ti pouze kompenzovali ztráty. Před sezónou se totiž Michal Kopecký vrátil do Dolního Újezda, v zimě změnil působiště rovněž Jan Špinar, jenž odešel do Českých Heřmanic, do zahraničí odjel v té době nejlepší střelec Filip Bureš, zajímavé jarní posílení v podobě litomyšlského florbalisty Michala Smoly se vzhledem k jeho vytížení bohužel do dalšího roku nepřenese. A ze zdravotních důvodů byl nucen skončit Martin Ropek, který si v posledním zápase sezóny užil rozlučku s aktivní kariérou, svým gólem přispěl k výhře, která znamenala posun nejen na druhé místo, ale nakonec i do I.B třídy. Na posílení kádru se v současné době intenzivně pracuje.

Starší žáci byli tuto sezónu opět zapůjčeni do spojeného družstva Horního Újezda a Čisté, které za nás vedl Martin Kovář. Základní část okresního přeboru 8+1 se nemohla vydařit lépe, děti ji zakončily na prvním místě bez ztráty bodu. Nadstavba se začínala opět od nuly a v ní se o celkovém prvenství rozhodovalo v posledním kole v přímém souboji proti Kunčině. Tento souboj nakonec opanovali naši, a tak se po minulém roce, kdy jim titul proklouzl mezi prsty, mohli radovat z okresního primátu. O nejlepšího střelce této kategorie se dělili hned tři hráči – Jan Kvapil, Šimon Flídr a David Klusoň, kteří nastříleli po 14-ti brankách. Mladší žáci odehráli sezónu v okresním přeboru 7+1 opět ve spojení s Horním Újezdem, z naší strany pod vedením Jiřího Lněničky. Zejména u této kategorie patří velký dík trenérům z Horního Újezda, kteří zabezpečili chod společného družstva i ve chvílích Jirkovy nucené absence. Děti střídaly lepší zápasy s horšími, což bylo zapříčiněno i širokou soupiskou a spravedlivou rotací všech dětí. V konečném účtování to vyneslo 5. místo v tabulce. Nejlepším střelcem se stal hornoújezdský David Klusoň s 24 góly, který se mj. výraznou měrou podílel na úspěchu starších žáků. V příští sezóně budou obě žákovská družstva fungovat ve spojení s Horním Újezdem.

Starší přípravka letos fungovala samostatně, i když většinu turnajů byla doplňována spoluhráči z mladší kategorie. Bylo vidět, že některé děti již nabraly patřičné zkušenosti, a tak se nejednou radovaly z celkového vítězství, ovšem neúspěšné dny se jim také nevyhýbaly. Se sezónou se rozloučily na deštivém závěrečném turnaji v Jevíčku, kde obsadily konečné 9. místo. Mladší přípravka, spojená s Horním Újezdem, nedostatkem dětí netrpěla, i kvůli nutné pomoci nejlepším hráčů starší přípravce bylo během jara několik možností zapracovat nové děti ze školičky. Na zápasy se byla radost dívat a pravidelně se na turnajích končilo na 1. či 2. místě. Vrcholem sezóny byl organizačně i výsledkově povedený závěrečný turnaj pod hlavičkou OFS Svitavy uspořádaný na našem hřišti, kde si děti nakonec připsaly domácí triumf. Snad se bude minimálně stejně dobře dařit i v příští sezóně i bez největších opor týmu, které se posunou o kategorii výše. Pro příští sezónu spojíme obě přípravky opět do souklubí s Horním Újezdem. O starost o naše nejmenší se opět podělí trenéři ve složení Milan Chmelík, Milan Klement a Jiří Famfulík.

Mimo to stále funguje i naše fotbalová školička pod vedením Jiřího Famfulíka, kde je hlavním cílem rozvíjet nejen fotbalové dovednosti, ale hlavně probudit a udržet zájem o sport a zábavu s ním spojenou.

Kam až může vést cesta z naší školičky nám nadále ukazují naši odchovanci ve vyšších mládežnických soutěžích. Vojtěch Huryta odehrál prakticky celý rok v základní sestavě FK Pardubice v 1. lize žáků U14, ve které si připsal i jeden gól. Podzimní výsledky poslaly jeho tým do vrchní skupiny, ve které nakonec obsadili 3.místo. Po roce náročného dojíždění mu příští sezónu už drží místo v tamější regionální akademii. 1.ligu starších žákyň hrála v této sezóně v ženském družstvu FK Pardubice Marťa Famfulíková. Ta odchytala většinu zápasů, a když přepustila místo v bráně kolegyni, povedlo se jí v poli rovněž vstřelit gól a v druhé půlce sezóny si užít zlepšené výsledky svého týmu, včetně výhry nad rivalem z Hradce Králové. 25gólů ve 24 zápasech si pak v dresu Vysokého Mýta připsal Daniel Válek, který tím pomohl starším žákům k okamžitému postupu z krajského přeboru zpět do české divize.

V areálu probíhaly pouze drobné úpravy, větší investicí byla výměna starých železných branek za hliníkové. Nutností je oprava alespoň části laviček, za pomoci dotace by na obecní náklady mohla za střídačkami v dohledné době vzniknout běžecká dráha s doskočištěm.

TJ Sokol Morašice děkuje všem, kteří pomáhají s chodem klubu i zajištěním zápasů, obci za podporu a spolupráci, rovněž všem ochotným rodičům i věrným příznivcům, děkujeme všem trenérům z Horního Újezda. Přejeme hezké prázdniny a doufáme, že se potkáme 5.7. na tradičním Turnaji morašických čtvrtí a později znovu na trénincích a zápasech. Další informace a aktuality sledujte na facebooku TJ Sokol Morašice nebo na stránkách www.sokolmorasice.cz

Přesně 72 hodin po definitivním potvrzení druhého místa letošního okresního přeboru nám přišla nabídka na postup do I.B třídy, těžké pardubicko-chrudimské skupiny A. Ve stanové 16-tihodinové lhůtě mezi osmou večer a polednem (sic!) jsme dali whatsappové hlavy dohromady a dnes, v den výročí jednoho z nejhrdinštějších českých bojů, jsme se rozhodli, že se možnosti kraje nevzdáme. Se zvážením všech pro a proti, s vědomím všech faktů, rizik i nezbytných víceprací, více srdcem než rozumem, ale s odhodláním, že našim fanouškům uděláme radost nejen přivedením nových soupeřů až k jejich dveřím, ale snad také předvedenými výkony a dosaženými výsledky, byť těžko budou takové jako v předchozích 10 okresních sezónách. Těšíme se na Vaši podporu!

Poslední zápas sezóny a přímý souboj o první místo v domácím prostředí. Soupeřem byla Kunčina, která nás v bodově vynulované nadstavbě dokázala jako jediná v celé této sezóně nejen obrat o body, ale dokonce porazit. Naše družstvo se ale nezaleklo ani tíhy okamžiku, ani toho, když se hosté díky své efektivitě ujali vedení. David Klusoň a z penalty Honza Kvapil otočili skóre, které kolem přestávky navýšili zaslouženě Šimon Flídr a podruhé David Klusoň. Ten nakonec ve skvělé atmosféře, kterou vytvořili (nejen) jeho vrstevníci a kterou by dětem mohl závidět leckterý pamětník, dosáhl na hattrick, kterým odrazil potenciální návrat hostů do zápasu po jejich korekci. Zápas pod naší kontrolou dospěl k závěrečnému hvizdu, po kterém mohla propuknout u dětí nefalšovaná radost z oprávněného okresního triumfu. Snad se díky tomu Samu Vomočilovi rychleji zahojí ruka, protože veselá mysl je půl zdraví. Snad si děti užily radost dosyta a bude jim tenhle zážitek motivací k podobným úspěchům. A kdyby jim to příště o fous nevyšlo, snad si vzpomenou na sportovní přijetí prohry, jaké předvedla Kunčina.

Poslední kolo sezóny je specifické vždy, ale v sobotu 14.6. L.P. 2025 to bylo ještě o něco slavnostnější. Ke svému poslednímu mistrovskému zápasu nastoupil Martin Ropek, jedna z největších legend našeho oddílu. Až do této soboty za více než 37 let absolvoval napříč kategoriemi 1070 zápasů, z toho 884 za muže. K jeho smůle máme i jednoho většího vytrvalce, ale druhé místo v našich historických tabulkách působí stejně nedostižně jako Gretzkého body. Dosáhl na první místo s žáky v roce 1990, postoupil do kraje s dorostem v roce 1995, patřil do generace, která vykopala náš mužský fotbal z okresu až na třetí místo 1.A třídy v roce 2004. V tomto roce, stejně jako o dva roky dříve, byl i nejlepším střelcem áčka. Jako kapitán dovedl mužstvo k návratu do 1.A třídy v roce 2009 i k triumfům v okresním poháru v letech 2016 a 2017. V témže roce se ujal i trénování týmu, áčko provedl covidovými roky a na jeho lavičce vydržel přes 150 zápasů. Patří mezi deset nejlepších střelců v historii našeho oddílu, celkem za Morašice nastřílel 145 gólů, z toho 103 za muže a minimálně polovinu z toho hlavou, která jako magnet přitahovala všechny obranné i útočné míče. Kromě fotbalové činnosti je i naším dlouholetým funkcionářem, ekonomem, pořadatelem morašických čtvrtí i zábav, brigádníkem a vším, co je a bylo potřeba. Bobeš Kopecký by asi řekl, že je škoda, když musí z trávníku předčasně odejít tak mladý člověk, ale pro nás ostatní je obdivuhodná jak Maryho věková výdrž, tak i jeho zarputilost, touha neprohrát a obrovské morašické srdíčko, které mu za celou kariéru dovolilo pouze 5-zápasový odskok "domů" do Dolňáku, na ochutnání krajského přeboru. Nikdy se nemá říkat nikdy, ale když už jeho kyčel, rovněž legendární, dospěla do stavu, který sebere téměř všechnu radost z fotbalu, rozhodli jsme se na jeho přání to ukončit oficiálně a se všemi poctami, který jsme v našich skromných podmínkách schopni. To například znamená, že "jeho" šestku z provozních důvodů nebudeme slavnostně vyřazovat (nemáme náhradu) ani vyvěšovat (nemáme strop ani tribunu), ale potlesk na otevřené scéně a nějaká pozornost jsou to nejmenší, jak mu poděkovat za léta služeb a rozdané fotbalové radosti. Když se tak v režii spřízněného redaktora ČR Plus Martina Matějky stalo, šlo o to, nezkazit rozlučku špatným výsledkem, nehledě na to, že pořád bylo ve hře druhé místo.

Ale na začátku jsme zůstali duchem jaksi ve slavnostním módu, na hřišti jsme hledali klid v rozehrávce, protihráče k těsnému hlídání i pohyb při nabídce. Po pár minutách měl D. Štancl větší štěstí než jeho bratr proti Mladějovu, protože rozhodčí po toleranci s našimi ceremoniemi dokázal tolerovat i jeho smradlavý střet ve vápně s Vyhnánkem. O chvíli později se hosté nachomýtli k míči na malém vápně a vzhledem k prostoru, který při zakončení dostali, lze rovněž hovořit o štěstí, že se jim střela vůbec nepovedla. Rázně ukončit naše trápení mohl Pitra, který si z pravého wingbeka naběhl na Nádvorníkovu průnikovku, ale vyběhnuvší gólman stihl jeho zakončení vyrazit do strany. Tam mohl Huryta rázně ukončit souboj o našeho nejlepšího přeborového střelce, ale jeho slabé zakončení do odkryté brány zvládl vracející se obránce vykopnout. A protože náš celkově nejlepší střelec nedlouho poté hrubě přestřelil i z výborné pozice ve vápně, a ve zbytku zápasu už se do větší šance nedostal, zůstal v přeboru na 10 gólech společně s Burešem, toho času už půl roku objevujícího radosti a strasti Severní Ameriky. I přes zvýšené nebezpečí vůči soupeřově bráně náš výkon působil ledabyle, jeden z brejků hasil Černohorský suverénním uklizením míče k tyči naší brány, z vnější strany. S ohledem na přístup zasloužený trest pak přišel po rohu hostů, možné hned po tomto zákroku, když Pitra na přední tyči pouze prodloužil za sebe na penaltu, kde ho pohotově k tyči uklidil hlavou neobsazený Hanák. Bleskovou odpověď si ale nachystal náš dnešní oslavenec. Ten si v nezvyklé pozici útočníka naběhl na další průnikovku Nádvorníka, na hraně vápna si míč špičkou píchnul před hostujícím obráncem, sveřepě ho doběhl na souřadnicích cca 5 metrů od brankové čáry a 10 metrů od bližší tyče, a jal se z první lobovat proti němu špatně vykročivšího gólmana. Nekonečně se vlekoucí oblouček zapadl přesně k zadní tyči a námi připravované ceremonie tak dostaly tu nejlepší, ale námi nejméně ovlivnitelnou třešničku na dortu. Tu si Mary musel zařídit sám a povedlo se mu to vskutku náramně. Pro úplnost dodejme, že se 146.gólem osamostatnil od Karla Kuty na devátém místě v historickém střeleckém pořadí. Z další čtvrthodiny jsme přímé ohrožení soupeřovy brány nevytěžili, a tak se dalším klíčovým bodem stala až 39. minuta, kdy se jednak vcelku dojemně, zdlouhavě a pompézně naplnil Ropkův čas a jednak nadešel čas střídajícího Franka. Ten se ve 45.minutě důrazně protlačil k autu Lněničky (hrajícího 150.zápas) a nadvakrát, a celkově jubilejně podesáté, dostal míč do sítě, v čemž rozhodčí narozdíl od rozčilených hostů neviděl nic neregulérního.

Přestávkový program nám vyplnilo poločasové studio moderátora a oslavence, jeho necelý záznam najdete zde. Zkoušeli jsme to zachytit na dvou zařízeních, ale jedno nesepnulo a druhé se bohužel přehřálo. Komu to uteklo, aspoň se na příští Maryho rozlučku dostaví. A kdo si chce připomenout kariéru nejen Martina, ale i našich dalších legend, může tak učinit prostřednictvím 5 let starého, hluboce covidového rozhovoru zde. (pod každou částí rozhovoru je odkaz na pokračování - pozn. redakce)

V druhém poločasu se nám dařilo soupeře držet prakticky mimo dostřel Rusnákovy brány, v nejvážnější situaci stihl Černohorský zavčasu zakřižovat slibně se vyvíjející Zomberův nájezd. Z naší aktivity se nejvíce otvíral prostor Pitrovi na pravé straně, ale tomu nebylo dvakrát dopřáno gólové radosti, když už totiž prostřelil vybíhajícího brankáře mezi nohy, stihl hostující gólman patou vyrazit míč na roh. Jestli to byl právě tento nebo jiný roh je zastřeno hektickými večery a dny, ale nic to nemění na tom, že v 63. minutě Pitrův roh odvrátila hostující obrana pouze na velké vápno přímo k Nádvorníkovi, který se nerozpakoval a prostřelil obranný val přesnou ranou k tyči. Času ještě zbývalo dost, ale po tomto gólu bylo zřejmé, že hosté nemají síly na větší odpor. Vůči našemu fotbalu. Na odpor a slovní výpady proti rozhodčímu, který několika pochybnými a otočenými verdikty na obě strany začal ztrácet nad zápasem kontrolu, se v Boršově nějaká síla vždycky najde. To byla voda na náš mlýn a další ránu hostům zasadil z Kanárů se navrátivší Ondráček, kterému po centru Lněničky přiťukl míč Pitra a prvně jmenovaný už měl snadnou úlohu. Frustrace Boršova nakonec vedla ne k jedné, ale dokonce ke dvěma červeným kartám. Nejprve se poroučel do sprch po faulu na V. Štancla a druhé žluté kartě Matoušek, kterého o pár minut později následoval kapitán Vyhnánek, který na okresní poměry obdržel přísnou druhou žlutou za ironický potlesk, ale určitě by se v tom daly sečíst všechny předchozí výlevy. Tečku za tímto zápasem udělal Nádvorník, který po Sokolově dobrém pokrytí a přiťuknutí téměř ze stejné pozice jako při prvním gólu poslal míč k druhé tyči boršovské brány a pojistil si tak vítězství v našem kanadském bodování před druhým Hurytou. Tím jsme se rozloučili nejen s tímto zápasem a celou sezónou, kterou jsme díky zaváhání Mladějova na půdě hradeckého mistra zakončili na krásném 2. místě, ale i s naší legendou, které jsme mohli dopřát toto takřka snové zakončení povedené kariéry.

Na závěrečný turnaj starších přípravek jsme vyrazili v neděli 8.6. do Jevíčka. Dle předpovědi počasí mělo dopoledne pršet, což se bohužel naplnilo. Déšť se podepsal na stavu hrací plochy, nicméně nijak neovlivnil chuť našich hráčů poměřit se s ostatními týmy okresu, kterých dorazilo celkem 12, rozdělených do 2 skupin.

Sestava: Jiří Famfulík - Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Ivo Langr, Daniel Hlušička, Jan Klement, Lukáš Chmelík, Pavel Kubík, Filip Hájek

Morašice - Čistá 0:3

Na začátek turnaje jsme poměřili síly s následným vítězem z Čisté. Utkání sice dopadlo v náš neprospěch, ale považovali jsme ho více za pěkný výsledek než za zklamání. I přes herní převahu soupeře jsme si vypracovali několik slibných šancí, jen škoda, že se některou z nich nepodařilo proměnit. Věřím, že by gól v úvodním utkání vnesl klid, pohodu a optimismus do týmu.

Morašice - Sebranice 0:2

Přijatelnější soupeř, ale opět se nám nepodařilo vstřelit gól.

Morašice - Hradec nad Svitavou 0:2

Zase o něco zlepšený výkon, ještě více vytvořených šancí, jen ten gól ne a ne vstřelit.

Morašice - Jaroměřice 3:0

branky: Matouš Jetmar, Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík

Konečně vstřelené góly a kontrolované vítězství.

Morašice - Horní Újezd 0:3

Vyrovnaný zápas plný emoci, ve kterém se postupem času přece jenom projevila větší herní vyspělost a zkušenost soupeře.

Morašice - Němčice 2:0

branky: Lukáš Chmelík, Jan Klement

Po pátém místu ve skupině nás čekal souboj o konečné umístění. Se soupeřem jsme s sezóně odehráli několik dobrých utkání a kluci si věřili, což se v zápase potvrdilo, i když vůbec ne jednoznačně. Několikrát nás, stejně jako v celém turnaji, podržel výborný gólman, k tomu se podařilo vstřelit dva góly a mohli jsme slavit celkové 9.místo., které považujeme za velmi pěkný výsledek. I vzhledem k věku našich hráčů, i vzhledem k tomu, že 5 z 9 dětí mělo za sebou sobotní turnaj mladších přípravek. Fakt, že většina dětí z tohoto turnaje bude pokračovat v této kategorii i v příštím ročníku, je určitě příslibem.

Na závěr bych chtěl rodičům a fanouškům poděkovat za podporu nejen na tomto turnaji, ale v celé uplynulé sezóně.

Milan Chmelík

V Jevíčku jsme odehráli upracovaný zápas. Byli jsme lepším týmem, ale vůbec se nám nedařilo dostávat se do šancí, v prvním poločase jsme skórovali jedinkrát a po ojedinělém útoku hostů přežili díky brankáři penaltu po nastřelené ruce. Pojistku jsme nakonec přidali až v nastaveném čase druhé půle. Ať bylo vítězství jakékoliv, díky němu si to můžeme v neděli od 10 hodin na hřišti v Horním Újezdě rozdat v přímém souboji o první místo s Kunčinou. Tu jsme v základní části dvakrát porazili a nevydařil se nám až první nadstavbový duel, hlavně z hlediska efektivity. Přijďte děti podpořit v boji o okresní primát!!

V posledním zápase jsme narazily na lídra soutěže. Domluvili jsme se na hře na větším hřišti pro starší žáky a našim dětem to pozičně dělalo problémy. Stejně jako kvalitní soupeř, který se během šesti minut dostal do třígólového vedení a i ve zbytku zápasu potvrzoval svoji letošní dominanci a zasloužené prvenství. Poslední zápas sezóny, ve které skončíme na 5. místě, odehrajeme v sobotu od 10hodin v Morašicích.

K poslednímu venkovnímu utkání jsme vyrazili do Rohozné, kde jsme se utkali s rezervou Poličky. Na rozdíl od posledních dvou týdnů jsme se sešli v rozumném počtu a nebylo zapotřebí povolávat členy staré gardy. Do vedení jsme mohli jít hned v úvodních minutách zápasu, když Huryta prošel po pravé straně a centrem našel Nováka na vápně, jehož obstřel obránce i gólmana se ale nevešel mezi tři tyče. O chvíli později na druhé straně pláchl Pham, kterého na poslední chvíli zastavil čistým skluzem Halsbach. Hlavní sudí sice nejprve ukázal na penaltový puntík, ale na doporučení pomezního svůj původní verdikt odvolal. Následovaly vyhozené míče na obou stranách. Slibně vypadala zpočátku průnikovka Sokola na Hurytu, ale u míče byl dříve domácí gólman. Úspěchem už ale skončila akce Nováka, který našel Hurytu a ten tváří v tvář gólmanovi nezaváhal. Slabší dostupování hráčů zapříčinilo, že se do úniku dostal Pham, který se ale kličkou před vyběhnutým Rusnákem vyhnal z ideální pozice a zakončení po jeho zpětné nahrávce odvrátil před odkrytou bránou D. Štancl. Po této ojedinělé šanci domácích se opět hrálo více u druhé brány. Nádvorníkova střela z hranice vápna mířila mimo, Vít v dobré pozici pouze slabě hlavičkoval do prostoru gólmana a průnikovka na Nováka byla o fous delší, aby mohl obejít vyběhnutého brankáře a zakončovat do prázdné. Rychle rozehraným volným kopem na půlce vyslal Skala do úniku po levé straně Nováka, který zakončil přesně na protější tyč. Za pár minut se tentýž hráč prohnal ve stejných místech do vápna, kde byl nedovoleně zastaven, ale Huryta z nabídnuté penalty odmítl navýšení skóre, když netrefil bránu. Chuť si mohl spravit posléze, když ho do nájezdu vyslal Sokol, ale v důležité chvíli nechal míč za sebou, a tak možnost k zakončení dostal Skala, který střílel nad. Další gól tak přidal sváteční střelec Vít, který si z levé strany navedl míč na střed hřiště a střelou do horního rohu branky nedal brankáři šanci a zaznamenal svůj 10. morašický gól. A nezůstal jen u toho, když ho nedlouho poté našel Novák před prázdnou bránou a zvyšoval již na 4:0 z našeho pohledu. Vysoké vedení vedlo k mírnému opadnutí soustředění, čímž jsme dovolili soupeři trochu zavařit naší obraně. Před odchodem do šatny si během krátké chvíle musel Rusnák připsat 3 zákroky, především poslední z nich stojí za zmínku a za pochvalu, kdy předvedl ukázkovou robinzonádu proti střele k tyči a i díky tomu zůstalo skóre neměnné.

Do druhého poločasu provedli domácí v sestavě několik změn a na herním projevu to bylo ihned znát, i když větší příležitosti si nevytvořili. Do úniku byl vyslán Pham, ale náš gólman mu včasným výběhem znemožnil jakékoliv zakončení. Ze Sokolova presinku mohl těžit D. Štancl, kterému míč na vápno předložil Skala, ale vůbec netrefil bránu. Po autovém vhazování pronikl po pravé straně Novák, který centroval na zadní tyč do ideálních míst, ale bohužel nikdo ve žlutém dresu si do těchto prostor nenaběhl. Z dobré pozice vyslal svůj projektil Sokol, ale jeho střela byla sražená. Z rychlého brejku zahrozili i domácí, když Pham hledal přihrávkou pod sebe spoluhráče, ale jeho střelu zblokovali společnými silami Černohorský s Pitrou. Místo toho udeřil na druhé straně Nádvorník, kterého poslal za obranu Vít a střelou na přední překvapil gólmana a připsal si tak celkový 30. gól v našem dresu. Po kombinaci na pravé straně přihrával pod sebe do vápna Novák na Kopeckého, ale jeho střelu gólman chytil. Završit hattrick mohl Vít po vysunutí od Skaly, ale z dobré pozice střílel nad. Pobídku od Kopeckého dostal střídající V. Štancl, hrající 550. zápas, který obešel gólmana a před odkrytou bránou vehementně hledal nabíhajícího Víta, ale jeho „nepřesná“ přihrávka našla až na vápně Skalu, který potřetí v tomto zápase zakončil nad. Poslední zápis do tabulek mohl přidat Nádvorník, kterému se i k jeho překvapení otevřela uprostřed hřiště dálnice. Svůj samostatný únik se rozhodl vzít na sebe, místo nahrávky na vedle sebe nabíhajícího V. Štancla, ale jeho střelu gólman vyrazil nohou. A tak posledním zajímavým zápisem bylo pozápasové tlačení auta našeho poručíka, jenž před zápasem neodhadl schopnosti svého vozidla pro práci v těžkém terénu. I když mohlo padnout více gólů, po delší jsme odehráli zápas, kdy jsme se nemuseli o výsledek strachovat až do konce, jak bývá naším dobrým zvykem a dnešní vítězství nás katapultovalo zpátky na třetí místo tabulky. Příští sobotu nás čeká poslední zápas, ve kterém přivítáme na domácí půdě Boršov.

Závěrečný turnaj mladších přípravek jsme letos uspořádali na našem hřišti, na kterém v pátek vznikly tři hrací plochy. Deset týmů se rozdělilo na dvě skupiny a po porci dvaceti zápasů bylo před polednem jasné, které týmy se utkají o jednotlivá umístění. 

Naše děti byly nalosovány do skupiny B.

Sestava: Jiří Famfulík - Vít Šimek, Lukáš Chmelík, Timotej Vomočil, Jan Klement, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Sofie Nováková, Jáchym Vomáčka, Marie Flídrová, Nikola Kovářová, Antonín Flach, Gabriela Hlušičková, Jan Kroulík

Horní Újezd/Morašice – Opatov 3:0

branky: Vít Šimek 2, Lukáš Chmelík

V prvním utkání s Opatovem jsme zvítězili 3:0, což bylo hlavně zásluhou soupeřova výborného brankáře, který pochytal spoustu dalších našich šancí.

Horní Újezd/Morašice – Radiměř 6:1

branky: Vít Šimek 3, Timotej Vomočil 2, Jan Klement

Ve druhém zápase jsme pustili soupeře do vedení, ale nakonec jsme vysoko zvítězili.

Horní Újezd/Morašice – Němčice 7:2

branky: Lukáš Chmelík 3, Timotej Vomočil 2, Vít Šimek, Jan Klement

V souboji stoprocentních týmů proti Němčicím to dlouho bylo výsledkově vyrovnané, ale v závěru jsme odskočili k vysokému vítězství.

Horní Újezd/Morašice – Jevíčko 2:3

branky: Timotej Vomočil, Vít Šimek

V posledním zápase skupiny jsme ale na předchozí vítězství nenavázali, když jsme jednak trochu polevili, jednak snad pětkrát trefili brankovou konstrukci a k dovršení všeho chvilku před koncem inkasovali nešťastný rozhodující gól.

Souhra okolností nás tak mohla v závěrečných skupinových utkání našich soupeřů připravit o první místo a postup do finále, ale Jevíčko na své překvapení na náš účet nenavázalo, a my díky lepšímu vzájemnému zápasu s Němčicemi postoupili do finále, kde nás čekal vítěz druhé skupiny, suverénní Čistá.

Horní Újezd/Morašice – Čistá 4:2

branky: Timotej Vomočil 2, Lukáš Chmelík, Jáchym Vomáčka

V něm jsme šli bleskově jsme do jednobrankového vedení, ale soupeř dokázal otočit na 2:1. Nesložili jsme zbraně, po dvou standartkách skóre otočili a z brejku potvrdili vítězství 4:2. Myslím si, že zaslouženě, na našich hráčích bylo více vidět, že chtějí vyhrát. Velice nás zklamalo, že si s námi soupeř po zápase nepřišel podat ruku, my bychom našim hráčům toto nesportovní gesto nedovolili. 

Závěrečné zápasy o umístění nabídly i dva penaltové rozstřely, ze kterých vyplynulo toto pořadí.

1.Horní Újezd/Morašice

2.Čistá

3.Březová n. S.

4.Němčice

5.Jevíčko

6.Sebranice

7.Opatov

8.Bystré

9.Radiměř

10.Borová

Individuální ocenění ci při závěrečném ceremoniálu i za účasti našich mládežnických ligistů Marti Famfulíkové a Vojty Huryty převzali nejlepší střelec Michal Hubinka z Němčic, nejlepší brankář Radim Budig z Jevíčko a nejlepší hráč Kryštof Kocourek z Čisté.

Pro nás je vítězství v závěrečném turnaji sladkou tečkou za vydařenou sezónou. Radost máme i z toho, že si kolektivní vítězství užili i ty děti, které do finále nezasáhly. Byla to výjimka, ale všichni to vzali sportovně a věříme, že si radost z výhry poháru přenesou do příští sezóny, kde dostanou po odchodů svých starších spoluhráčů více prostoru, třeba k zopakování podobných výkonů.

Pro více zážitků (i informací) mrkněte do galerie níže.

Starší přípravka

31.5.2025 Čistá

Tento turnaj nebyl herně nejpovedenější, a tak jsme skončili na 3. místě. Celkové vítězství patřilo suverénním domácím.

Sestava: Jiří Famfulík - Daniel Hlušička, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Matěj Vrbica, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Matyáš Tóth

Čistá - Morašice 5:0

Městečko Trnávka - Morašice 6:4

Branky: Matouš Jetmar, Matěj Vrbica, Jan Klement, Matyáš Tóth

Sebranice - Morašice 3:5

Branky: Matouš Jetmar 2, Matěj Vrbica, Lukáš Chmelík, Matyáš Tóth

Tabulka turnaje:

1. Čistá
2. Sebranice
3. Morašice
4. Městečko Trnávka

Mladší přípravka

1.6.2025 Němčice

Další turnaj jsme odehráli v Němčicích. Herně se jednalo o naše nejlepší jarní představení. Na hřišti jsme hýřili aktivitou, dokázali jsme měnit rytmus hry, poznali jsme, kdy dát finální přihrávku a kdy naopak vystřelit. Některé naše akce by se neztratily ani v žákovských kategoriích. Odehráli jsme pět velice dobrých poločasů, trošku mrzí druhá půle s domácími, kdy jsme brzy inkasovali, což nás vyvedlo z rytmu. Největší pochvala míří k obvyklým oporám (Jířa Famfulík, Luky Chmelík, Vítek Šímek, Honza Klement), díru v obraně velice dobrým výkonem zalepila Maruška Flídrová.

Sestava: Jiří Famfulík – Lukáš Chmelík, Vít Šimek, Jan Klement, Marie Flídrová, Pavel Kubík, Filip Šplíchal, Jáchym Vomáčka, Jiří Voženílek, Ondřej Sýkora, Tomáš Chadima

Horní Újezd/Morašice - Jevíčko 11:0

Branky: Jáchym Vomáčka 5, Vít Šimek 2, Lukáš Chmelík 2, Jiří Voženílek, Jan Klement

Němčice - Horní Újezd/Morašice 4:8

Branky: Lukáš Chmelík 3, Jan Klement 2, Jiří Voženílek 2, Jáchym Vomáčka

Horní Újezd/Morašice - Radiměř 8:2

Branky: Lukáš Chmelík 3, Filip Šplíchal 2, Vít Šimek 2, Jáchym Vomáčka

Tabulka turnaje:

1. Horní Újezd/Morašice
2. Němčice
3. Radiměř
4. Jevíčko

Horní Újezd

K dalšímu venkovnímu utkání jsme vyrazili na nový stadion prvního týmu tabulky Hradce opět ve značně okleštěné sestavě, čtyřčlenná lavička trochu klame pohledem, protože měla na jaře suma sumárum odehrané cca 3 Ropkovy minuty. První poločas vůbec nešel podle našich představ, domácí nás téměř nepustili za svoji polovinu. Ne že by nás přehrávali kombinační hrou, ale jejich důraz v osobních soubojích a sbírání druhých míčů byl zbraní, proti které jsme byli s naším přístupem krátcí. Přesto se nám dařilo odolávat náporu soupeře, většinu zakončení jsme odvrátili na rohy, které jsme rovněž přečkali. Spoustu šancí jsme také vytvořili sami naši špatnou rozehrávkou nebo špatným odkopem, ale Rusnák nemusel nijak výrazně zasahovat. Ojedinělou šanci jsme si připsali po prvním rohovém kopu, když na zadní tyči vyplaval Kopecký, ale ten z pozice, odkud dle jeho slov by to měl proměňovat, netrefil bránu. Chvíli na to přišel poněkud přísnější přímák před naším vápnem, který z Juklovy levačky zapadl přesně k tyči poté, co poněkud přísně prošel přes naši neskákající zeď (jestli těsně nad ní nebo mezi hlavami obránců je celkem jedno, věrně to vystihuje náš přístup k prvnímu poločasu). Obraz hry se změnil až ve 40. minutě, když jsme s pomocí náhlého větru z blížící se bouře hostům lehce zavařili sérií přímáků a rohů, ale nakonec to byl domácí Škeřík, který po centru hlavičkoval sám z malého vápna vedle a jako poslední odmítl změnu poločasového stavu.

Do druhého poločasu jsme museli oželet nejen do služby nastupujícího Lněničku, ale i zraněného Hurytu, což katapultovalo do hry Sokola s Kutzerem (jednoho po více než půl roce, druhého po více než půldruhém). Když jsme naši první zdařilejší kombinaci v prvních minutách druhé půle nedotáhli k úspěšnému finále, nevadilo to tolik, jako když po třech minutách a prodlouženém autovém vhazování zůstal ve vápně neobsazený Škeřík, který s přispěním teče blokujícího Černohorského dostal míč za Rusnákova záda. Netrvalo to dlouho a bylo to už o tři branky. První roh na zadní, kde osamocený Jukl zakončoval střelou z voleje se nám podařilo srazit opět na roh. Nebyl to však dostatečný vykřičník, a proto i po tomto rohu Jukl zakončoval sám ze stejné pozice, tentokrát ale úspěšněji, když jeho střelu dokázal tečovat Uhlíř do okryté části brány. Ať už to bylo polevením domácích nebo naší touhou dohrát zápas se ctí, začala se do naší hry místo hozeného ručníku vkrádat i jakási mezihra, a zvládli jsme se dostávat k soupeřově bráně, ovšem už bez patřičného zakončení. Příležitost v podobě penalty jsme dostali po souboji V. Štancla s obráncem, a i když Šperka vystihl směr, Nádvorník umístil svoji střelu přesně za háčky. Po tomto gólu byli domácí opaření a hřiště patřilo spíše nám, ale domácího brankáře jsme nikterak neotestovali. Tato pasáž ale vydržela maximálně 10 minut, když nám nevšední show naservírovali zbytečně penaltově faulující Kutzer a domácí exekutor Jukl. Ten zvolil razanci a svoji střelu poslal přímo do břevna. Do hry se ale zapojil asistent rozhodčího (podle našeho VARu zcela správně), protože Rusnák příliš brzo opustil prostor brankové čáry. Jukl tak dostal možnost k nápravě, ale ke smůle domácích s ní naložil na chlup stejně jako v prvním případě. O chvíli později se ještě postavil k volnému přímému kopu z podobné pozice jako v první půli, ale tentokrát jeho pokus Rusnák vyrazil. Poté jsme už soupeře do ničeho velkého nepustili, ale stejně tak my jsme nijak nezahrozili, neboť střely Nováka a Nádvorníka zpoza vápna mířily mimo. Herně to nebyl takový šlágr, jaký by si tento zápas zasloužil, ale nelze upřít zaslouženou výhru domácích. A protože rezerva Dolňáku porazila v souběžně hraném utkání Mladějov, nezbývá, než soupeři pogratulovat i k čerstvému titulu mistra.

Mladší přípravka

25.5.2025 Borová

Předvedli jsme zodpovědný výkon, od začátku bylo vidět, že si jdeme pro vítězství na turnaji. Soupeře jsme předčili ve všech směrech.

Sestava: Jiří Famfulík - Timotej Vomočil, Jan Klement, Lukáš Chmelík, Vít Šimek, Sofie Nováková, Kateřina Kovářová, Jan Kroulík, Nikola Kovářová, Pavel Kubík, Antonín Flach

Borová - Horní Újezd/Morašice 1:9

Branky: Timotej Vomočil 4, Vít Šimek 3, Jan Klement, vlastní

Litomyšl "B" - Horní Újezd/Morašice 1:8

Branky: Timotej Vomočil 4, Jan Klement, Lukáš Chmelík, Vít Šimek, Nikola Kovářová

Tabulka turnaje:

1. Horní Újezd/Morašice
2. Borová
3. Litomyšl "B"

Ani na další zápas jsme se nevyhnuli z několika různých důvodů početnému množství absencí, a tak jsme do Opatova vyrazili doplněni o makovské duo Chmelík – Klement. Očekávali jsme nepříjemného soupeře, o čemž se velmi rychle přesvědčil Frank, který svedl dva „souboje“ bez míče s domácím Polákem. Po druhém takovém souboji ve stylu držení a pošťuchování ale náš útočník neudržel nervy a po strčení do soupeře a jeho velmi ochotném pádu a chycení se za obličej mu rozhodčí udělil červenou kartu. Jako by nás už tak nebylo málo. Nicméně se ukázalo, že na této úrovni početní výhoda v poli nemusí hrát velkou, nebo dokonce žádnou roli. Na pořádnou kombinaci to nebylo, vystoupený útok nás v podstatě nutil k jednoduchým nákopům od Rusnákovy brány, ostatně ani domácí si hru nikterak nedělali složitou, ale jejich doslova líný pohyb nám vytvářel prostor na sbírání odražených míčů a hledání obrovských oken v soupeřově obraně. Byli to však domácí, kteří se mohli ujmout vedení. Nejprve to byl kapitán Štěrba, který střílel sám z hranice vápna, ale jeho střela se vytočila mimo tři tyče. Rovnou dvojitou obrovskou šanci měli domácí po střele na zadní tyč, která se odrazila na brankovou čáru, odkud míč odvracel Pitra, ale pouze k dobíhajícímu útočníkovi, jehož dorážka byla naštěstí tak slabá, že ji podruhé z brankové čáry vytáhnul pro změnu Černohorský. A tak přišel trest na druhé straně, když křižný míč našel za obranu nabíhajícího Ondráčka, který předložil pod sebe na volného Hurytu a ten poslal míč rovnou do brány, ne moc daleko od šibenice. Opaření domácí měli možnosti na srovnání, ale dvakrát zasáhl Rusnák proti střelám uvnitř vápna a v samostatném úniku neuspěl ani Kalánek, který přestřelil bránu. V samotném závěru poločasu se míč po našem přímém kopu z hloubi pole odrazil do lajny, kde u něj byl jako první Nádvorník, ten si poradil s protihráčem a poslal centr před bránu, kam si naběhl nikým nehlídaný Štancl, jenž hlavou nedal brankáři šanci a tímto „šatňákem“ zajistil, že do druhého poločasu půjdeme s dvougólovým náskokem.

Kdo očekával tuhý nápor domácích, ten musel být zklamán. Je pravda, že jsme si hru příliš nekomplikovali „nebezpečnou“ kombinací, ale až na pár standardních situací jsme soupeře drželi mimo dostřel Rusnákovy brány. A dokonce po jedné z nich, konkrétně po rohovém kopu, jsme se mohli jít radovat, když odvrácený roh se dostal k Vítovi, který okamžitě vyslal průnikovkou do samostatného úniku Hurytu a ten se nemýlil. Tímto gólem prakticky zhasly v domácích naděje a vůle s vývojem utkání cokoliv udělat, čímž se nám otvíral prostor nejen na středu hřiště ale především na útočné polovině. Huryta ještě nezavršil hattrick, když se opět po uvolnění dostal k zakončení tváří v tvář gólmanovi, ale jeho pokus skončil na tyči, možná i s lehkým přispěním domácího strážce. Do brány se nevešly ani hlavičky Chmelíka, kterému k naprosto klidnému úklidu chyběl krok, a Halsbacha, který měl dostatek klidu, ale prostě jen mířil nad. Stejně jako v minulém týdnu neuspěl ve svých nájezdech z pravé strany Ondráček. Dvakrát jako by se vyloženě zalekl své šance a trefil prostor gólmana, potřetí už raději hledal nepřesnou přihrávkou před prázdnou bránu Víta. Na počtvrté už to ale vyšlo, když mu tentokrát útočného parťáka dělal Huryta, kterému naservíroval míč před prázdnou bránu a druhý jmenovaný se tak přece jen dočkal hattricku. Další trefu mohl přidat Nádvorník, ale jeho střela z dálky mířící do šibenice skončila pouze na břevně, a protože Ondráček své šance předtím neproměnil a druhé asistence se v zápase nepočítají, musel se náš špílmachr v tomto zápase spokojit pouze s bilancí 0+1. Gólový účet uzavřel 5 minut před koncem ten nejzkušenější. Nádvorník vyslal po lajně Klementa, který ukázal, že neztratil nic ze své rychlosti a po průniku do vápna přihrál na pod sebe nabíhajícího Kopeckého, který se z takové pozice nemýlí. Výsledek rozhodně nečekaný, ale dle předvedené hry zcela zasloužený. Pravda, v první půli mohlo být všechno jinak, ale touha po vítězství byla jednoznačně na naší straně. Příští týden nás čeká další těžký soupeř, vedoucí Hradec nad Svitavou.

Na domácím hřišti v Čisté předvedly děti jeden z nejhezčích zápasů v letošním roce. Hned od první minuty bylo jasné, že si chtějí jít pro další vítězství. Neustále se tlačily dopředu a opět předváděly krásný kombinační fotbal. V předešlých týdnech jsme dětem vytýkali, že nestřílí a tím zahazují spoustu šancí. V neděli byla vidět velká změna a soupeřův brankář se nenudil. Pepa předvedl dvě nádherné dalekonosné střely, které končily gólem. Další dva přidal Honza a o zbytek se podělili Šimon a Fanda. Dalším plusem bylo, že se nám konečně vyléčil Šimon Dřínovský a poprvé jsme letos byli v kompletním složení.

Horní Újezd

Je to pouhých 10 dní, kdy k nám v rámci okresního poháru přijel soupeř z Mladějova, aby nás vytrestal za naše neproměněné šance. Nyní k nám ve 22. kole okresního přeboru zavítal znova a my tomuto protivníkovi měli jednoznačně co vracet. Chybět u toho nemohli v sestavě Černohorský se Skalou, kteří zápisem do tohoto utkání načali čtvrtou, respektive pátou, stovku zápasů za morašický Sokol. Obraz hry byl podobný jako v předchozím souboji, hosté si nedělali těžkou hlavu s rozehrou a těžili z rychlosti útočníka Šmehlíka a individuálních kvalit Němce a Staňka na středu hřiště. Vysoko vystoupená obrana hostů nám rovněž vytvářela spousta okének pro průnikové přihrávky, ale spousta z nich byla buď velmi nepřesných, nebo se po mokrém trávníku svezla k zavčasu vyběhnutému Slezákovi. V jednom případě se ale k míči dostal rychleji Novák, který dokázal brankáře Mladějova překonat, jenže jeho střela by potřebovala větší razanci, aby ji před brankovou čáru nedokázal vykopnout navrátivší Kudyn. Svůj nájezd ze strany až příliš zbrkle zakončil Smola, který chvíli na to nezavřel zadní tyč poté, co Vítův centr přeletěl obě domácí věže. Teoreticky by uklízel balón do odkryté brány, prakticky takové situace mohou dopadat i jinak, jak jsme se přesvědčili o hodinu později. Hosté se první čtvrthodinu drželi víc zkrátka než minulý týden, ale opět jim stačil povedený brejk, tentokrát po ztrátě D. Štancla, na jehož konci byl opět penaltový faul V. Štancla, i když to autorovi článku po Opletalově ochotném pádu vůbec nejde přes prsty. Rusnák Mullera nepřečetl ani ve svém padesátém zápase a znovu nám nezbylo než dohánět. Ještě jednou, ale z většího úhlu a s ještě menším nebezpečím se hnal vstříc bráně Smola, zakončení D. Štancla po otočce z hranice vápna minulo zadní tyč. Možnost zahrání pokutového kopu jsme dostali i my, když byl ve vápně nedovoleně zastaven Novákův průnik, a náš exekutor Nádvorník se stejně jako hostující kapitán nemýlil. Možnosti dalších úniků měl na levé straně Vít, ale ten, už nezdravě rozhozen, volil místo úniku zpětnou kličku do obránců.

Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivně a s Hurytou na hrotu, ale místo pořádného zakončení přišla v 53. minutě rána v podobě gólu Opletala, který zůstal po zpětné přihrávce na hranici vápna sám a svou střelu umístil přesně k tyči. Až na poněkud vyhrocenější souboje by se ale ve zbytku zápasu dala najít nemalá podobnost z pohárového utkání. Nejprve Novák hlavičkoval nad po Skalově centru z hloubi pole. Ve vyložené šanci zklamal Smola, ke kterému se dostal míč na zadní tyči, ale odkrytou bránu svým posledním dotekem v zápase přestřelil. Míč naopak vůbec netrefil Huryta, kterého po úniku hledal před prázdnou bránou Novák, ale domácí obránce dokázal do míče píchnout tak, že si prvně jmenovaný nedokázal srovnat nohy a míč mu mezi nimi prošel. Někde mezitím mohli z brejku opět zahrozit hosté, když se na pravé straně uvolnil Šmehlík, ale jeho střelu Rusnák vyboxoval. Další nebezpečné situace se naštěstí podařilo zblokovat a volný přímý kop Staňka směřoval nad Rusnákovu bránu. Vyrovnání jsme se dočkali, když Novák u rohového praporku nevypustil souboj s hostujícím hráčem, dostal míč k Hurytovi, který nacentroval na zadní tyč, kde byl připravený D. Štancl, který se nezalekl prázdné brány a hlavou míč uklidil do sítě. Hostující taktické polehávání po každém kontaktu mohl vítězným gólem potrestat Ondráček, ale jeho samostatný únik po Staňkově brečení na naší půlce zakončil z pravé strany nepřesně. Ze závěrečného nakopávání v už celkem solidních oboustranných emocích stojí za zmínku hlavně centr na zadní tyč, na který osamoceně naskakovali v těsném závěsu Huryta s Novákem, jehož hlavička bohužel skončila jen slabým koníčkem do náruče gólmana. Bohužel jsme tak ani napodruhé nedokázali soupeře z Mladějova porazit, i když jsme si za oba zápasy vytvořili tutovek alespoň na 10 gólů. A přerušení vítězné šňůry hostů je v tomto případě slabá útěcha. Příští týden nás čeká další náročný zápas na půdě Opatova.