Archiv článků

Po více než půl roce se kvůli fotbalovému utkání mužů zaplnily ochozy našeho areálu, což bylo moc dobře, protože náš týden starý debakl v Pomezí měl dnes dohru. Měsíc před svými padesátinami odehrál svůj 1000.zápas za naše muže Josef Kopecký a jeho první trenér Jan Klofanda mu před zápasem předal dar k připomenutí tohoto stěží představitelnému milníku. Pro ilustraci - v době jeho debutu v áčku v roce 1987 byli na světě pouze 2 hráči naší dnešní sestavy. To samozřejmě není narážka na věk, ale obdiv k fotbalové dlouhověkosti. Pravda, zrovna soupeře z Bystrého je těžké ohromit pouhým zařazením veterána pod 60let do sestavy, ale náš matador si naštěstí schoval i nějaké trumfy,

Ale popořadě. V prvním poločase jsme měli silný vítr v zádech, ale prvních deset minut jsme spíš nechali hosty otestovat bořící schopnosti naší defenzivy. Z ničeho jsme ale mohli udeřit my, když Válkův centr z přímáku promáchl na penaltě samostatně vyplavavší V. Štancl. Do samostatného nájezdu ze strany se dostal i sám Válek, dle mínění hostů za pomoci zpracování rukou, ale trefil pouze vingl zvenčí. Rozhodně není cílem článku upírat hostům šance, ale jednak jim silný protivítr dost ztěžoval situaci už při rozehrávce a jednak se to při anonymitě útočníků soupeře hůř pamatuje. Špinar určitě stihl vyběhnutím včasným vyběhnutím dostatečně zmenšit střelecký úhel a zakročit proti samostatnému úniku, dost možná si připsal i nějaký další zákrok ze hry. Po hokejovém prostřídání v půlce půlky se začal v útoku nachomýtat do dobrých pozic Kopecký. Nejprve špatným zpracováním prováhal dobrou pozici za obranou a vybojoval "pouze" rohový kop. Po něm vyplaval sám na zadní tyči, ale vítr mu s centrem hl a míč se mu svezl po kštici. Ale když pak po lajně pronikl Válek a přihrál mu pod sebe na vápno, vystřelil na zadní tyč se silou tak přizpůsobenou větru, že míč přeplachtil bezmocného gólmana a zapadl za háčky. Při vykročení do druhé tisícovky mužských startů tak dovršil šestnáctou desítku svých gólů. Naše další nadějné pozice, hlavně na pravé straně, bohužel končily nepřesnými finálkami pod sebe, a v závěru mohli udeřit hosté. To V. Štancl promáchl míč a unikající hostující útočník se stihl šikovně natlačit před Černohorského a jeho pád těsně před šestnáctkou asi musel ze zadní perspektivy sudího vypadat jako ne vlastní vinou. Pěknou střelu přes zeď ale Špinar pěkným skokem vyrazil na roh.

Že bude druhá půle o poznání těžší nám bylo jasné, ale že si necháme vyrovnat už po třech minutách, to nás přece jen opařilo. Po průniku přes tři hráče na naší pravé straně předložili hostující útočník svému kolegovi na penaltě a ten měl jednoduchou práci. Po dalších dvacet minut si z našeho týmu občas zahrála s balónem pouze obranná čtyřka a gólman, jinak to bylo hlavně o tom, jestli se bysterským podaří prorazit náš destrukční val. Špinarova frekvence zákroků se povážlivě zvýšila, minimálně dva zákroky proti střelám uvnitř vápna byly z kategorie gólových, v jedné šanci hostující útočník zbytečně předával míč do nevýhodnější pozice, v jiné zase sólový postup zabrzdil umávnutý a upísknutý ofsajd. Šancí vůbec nezaváněl chytrý pokus zpoza rohu vápna, který musel náš gólman s námahou vytahovat zpod břevna, a když po centru na zadní tyč vracel další host míč takovým polotrkem šajtlí zpátky do ohně, taky by málokdo nadál, že se dokutálí až do tyče. Hostující obranu vystrašil pouze nadvakrát Ondráček. Nejprve jen zlehka, když vystřelil nad, poté pořádně, když si dobrým presingem vybojoval míč na stoperovi, ale tváří v tvář gólmanovi volil nepřesný centr na Bureše. Špatný výběh brankáře potrestal Válek střelou do autu, Nádvorníkův stáčený pokus po zemi gólman kryl, a tak rozuzlení přinesla poslední minuta. To si Kopecký rozvážnou protisměrnou kličkou na vápně udělal střeleckou pozici a přeloboval gólmana. Bohužel celý stadión nezhypnotizoval míč dostatečně k tomu, aby zapadl do brány, byla z toho pouze tyč. Na dorážku naštěstí číhal Válek, který i přes zákrok brankáře procedil za čáru čudlu, která nám přivodila mírně šťastnou, ale po dvou ostudných výkonech řádně odpracovanou výhru.

K dalšímu přátelskému utkání jsme se vydali do Pomezí. Ať už byly důvody jakékoliv, na zápas jsme vyrazili v jedenácti lidech, a to jsme ještě úvodních deset minut hráli v deseti, protože se Skala zapomněl na rodinném výletě. Že budeme ztrácet fyzicky i herně, s tím jsme počítali. Ale že obdržíme gól hned v první minutě z penalty, když Kopeckého pomalou přihrávku ihned po rozehrání zachytil domácí útočník, který byl při pokusu o kličku faulován Špinarem, tak s tím jsme opravdu nepočítali. O chvíli později už to bylo 2:0 pro domácí, když Kopecký dlouho váhal s rozehrávkou a domácí hráč samostatný únik bezpečně proměnil. Kdo v pátek sledoval přátelské utkání české reprezentace proti Itálii, mohlo se mu zdát, že podobný zápas už viděl. Domácí nám dělali problém především po stranách, kde naše obrana měla velký problém zachytávat jejich rychlá křídla. Když už jsme získali balón, moc dlouho jsme si s ním neužili. Třetí gól jsme inkasovali z přímého kopu, když Špinarovi míč vyklouzl z rukou za jeho záda. Po rychlé akci ze strany a následném centru to už bylo 4:0, když nikým nehlídaný domácí hráč uklidil míč placírkou k tyči. Skóre se znovu změnilo po chvíli výstavní střelou do šibenice. Domácí poté zvolnili tempo, čímž jsme se byli schopni dostat na delší dobu na útočnou polovinu, ale vytěžili jsme z toho akorát Vítovu střelu z dálky, kterou gólman musel vyrazit na roh a Válkovo nezakončení, když se snažil na malém vápně najít lepší pozici. Jedné gólové radosti jsme se před odchodem do šatny přece dočkali, když po rohu Bureš prodloužil míč na zadní tyč, kde už měl Ropek snadnou úlohu.

V druhém poločase se naše hra mírně zlepšila, ale naše akce končily často před vápnem a s přibývajícím časem dokonce v samotném zárodku. A tak gól vstřelilo opět Pomezí, když Špinar nedosáhl na centr a domácí útočník zakončoval do prázdné brány. V průběhu zápasu však Špinar chytil 2 samostatné úniky, čímž si srovnal skóre. Do třetice mu to bohužel nevyšlo, a to když naše obrana nezachytila dlouhý nákop a Špinar musel poněkolikáté čelit souboji jeden na jednoho – 7:1. Náš průměr gól na poločas z přáteláků mohl udržet Válek, když zachytil špatnou rozehrávku domácích, ale dal na Skalovu radu a nepodařilo se mu přelobovat vyběhnutého gólmana. Víc zajímavého se toho už neudálo, tak můžeme jen doufat, že nás za týden bude víc a neurveme si takovou ostudu před našimi fanoušky.

Po měsíci fotbálkování jsme si v Cerekvici chtěli otestovat, jak nám chutná velký fotbal. A nutno říct, že to byla užitečná lekce. Třeba v tom, že i když na sebe působíme početným dojmem, k zápasu se scházíme mnohem hůř. Hlavně ale bylo vidět, že má soupeř naběháno i nahráno víc. Náš tentokrát nehrající trenér tak musel sledovat převahu domácích, kteří byli pohyblivější a tím pádem snáze kombinovali i získávali míč z našich statických rozehrávek. A šli i brzy do vedení, když přetažený roh na zadní tyč, který by jinak zaručeně odvrátil Ropek, vrátili domácí do ohně a M. Lněnička se zblízka hlavou nemýlil. Naši první střelu na bránu obstaral z přímáku Válek, do vinglu se trefil naprosto přesně, ale pomalu, takže V. Vostrčil stihl zasáhnout. Dvakrát měl na hrotu více prostoru Skala, ale jednou mířil nepřesně, a podruhé nezamířil vůbec. Vzhledem k tomu, že to mnohem víc smrdělo před naší bránou, je škoda, že jsme druhý gól dostali lacino ze standartky, hlavičkový souboj před prázdnou bránou vyhrál J. Vostrčil. Ale pořád to nebyl tak laciný gól jako inkasovali domácí, prakticky neatakovaný Šeda totiž centrem našel horní růžek vlastní brány tak přesně, že radost z gólu do šatny převážily obavy o zdraví našeho bývalého spoluhráče Vomáčky v roli domácího kouče. Ze začátku druhé půle jsme sehráli nejlepší pasáž zápasu, prostřídanou domácí sestavu jsme přehrávali, ale bez kýženého efektu. Když střed naší obrany nezachytil průnikovku na J. Vostrčila a ten samostatný únik o břevno poslal do brány, nastal pro změnu náš útlum. Domácí mohli z brejků do otevřené obrany skóre pohodlně navýšit, stejně tak ale mohl snížit Válek, který v naší největší šanci šance tváří v tvář V. Vostrčilovi neumístil střelu mimo dosah jeho nohy. Chuť si spravil už za mírného deště pět minut před koncem, když jeho parádní obstřel z pravé strany lízl tyč a zaplul do sítě. Kratičké nadechnutí k nespravedlivému srovnání ale už za vydatného deště utnul domácí Lipavský, který spolehlivě zakončil další samostatný únik po laciném průchoďáku středem obrany. Takže hurá do práce.

Protože už k nám dorazila realita fotbalových zápasů, a také proto, že srážka s realitou byla krutá, projdeme si zbytek fiktivního přeboru letem světem, abychom si každý týden zbytečně nehonili triko. O naší domácí výhře nad Dlouhou Loučkou ve 20.kole měl rozhodnout stárnoucí, ale věčně zelený matador Josef Kopecký. Ve 21. kole jsme zavítali do Mladějova a měl to být tuhý boj jako minule. Sice o tom v článku není zmínka, ale většina z nás si pamatuje, že Vít naskočivší do druhé půle předvedl, jak se bojuje o základ a vydatnou měrou a asistencí přispěl k obratu, který v poslední minutě dokonal Nádvorník. Ve 22.kole jsme měli hostit Boršov. Ten u nás nehrál přes dvacet let a na tehdejší dva góly Kopeckého měli o generaci později navázat proti slabšímu soupeři svými premiérovými góly Tobiášek a Vejrych. Ve 23.kole měl zase v Radiměři dostat šanci Hubáček a připomenout nám, že dokáže zastat beka, pomoci ubránit nulu i vydržet celý zápas. 24. kolo mělo přinést souboj jara, ve kterém jsme měli stále se nás ještě držící Jevíčko sfouknout jako svíčku. Výsledkově. Matematické stvrzení postupu v dalším pro nás mělo být v Linharticích snadná práce, ale na tamějším plácku je to z naší strany vždycky ofenzivně strašná bída a trn z paty by nám vytrhl leda D. Štancl, který má na tohoto soupeře střelecky spadeno. Před posledním kolem bychom si odskočili třeba do Pomezí na finále poháru, kam se postupem přes Jaroměřice katapultoval Opatov. A staly by se věci, které si většina z nás pamatuje. Soupeř vedl, ale naštěstí za nás střílel M. Kopecký a vítězství jsme si vybojovali až ve sladkém penaltovém rozstřelu. A na závěr, když už o nic nešlo, jsme si smlsli na Bortelu. Tak takové to třeba mohlo být.

Výčet pozitiv ze zápasů v Janově skončí u krátké cesty a většinou získaného bodu. Tamní styl a prostředí voní málokomu, ale naštěstí máme i v našem kádru typy, co si rádi kopnou, šťouchnou, ceknou a tak podobně. A nervy těchto hráčů nečekaly v blocích na startovní výstřel dlouhou dobu. To když Boháček brzy rozvlnil síť umným přímákem přes zeď. Proti tomu by se nedalo moc namítat, spíš závidět. Ale přímáku zákonitě předchází faul a ten se dá ve fotbale vždy posoudit dvojím způsobem a většinou se najdou tací, co jsou přesvědčeni o špatné volbě pana rozhodčího. Válek s Vítem na něj začali sprostě pokřikovat a nafasovali žlutou. Chmelík to zkoušel sice vysvětlit diplomaticky, ale nepřestal dokud si sudí nezapsal i jeho. Samozřejmě, že jsme se mohli hecnout a začít hrát naši hru, soupeře mačkat jako citrón a čekat, až se ujme nějaká šance. Ale to my ne, ono má to hádání a karetní bitva něco do sebe. D. Štancl v tom byl nevinně, ten si předkopl balón a pak u něj byl hold pozdě. V. Štancl taky nechtěl. Hrát balón. Klement to zvládl. Naložit od cesty. Ropek se držel. Dresu rychlejšího útočníka. Novák se na to nemohl dívat. Jak ho doháníme v kartách. Vůbec není divu, že za silného větru a neustálého psaní karet se nic dalšího fotbalového stát nemohlo.

Do druhé půle jsme na místo nejohroženějších kusů poslali čerstvé, emočně nezatížené hráče, jako třeba Ondráčka. A byl to právě on, kdo ze strany oslovil bohužel se zastřelujícího F. Bureše. Byl to on, kdo dostal za vzájemnou potyčku naši první žlutou druhého poločasu. A byl to ten pošťuchující Janovák, kdo probudil Draka. A tak když D. Štancl v čase 50:25 narýsoval jakoby nic kolmici do lajny a od Válka vletěl míč do vápna, Drak využil vítr v zádech, vletěl míči do cesty a nasměřoval ho do domácí kasy. Bohužel, Ondráčkův ajfr jsme nedokázali více využít ani my, ani on, Dráček. Sice si několikrát, jako třeba v čase 70:37, dokázal slmsnout na slabších, sice dokázal několikrát poslat míč do ohně, párkrát vystřelil do nebes, ale s remízou už se v zájmu sázek hnout prostě nemohlo.

Další výsledky 19.kola:

Opatov - Radiměř 3:0 (1:0)

Dlouhá Loučka - Borová 2:0 (1:0)

Jaroměřice - Cerekvice 5:2 (3:1)

Horní Újezd - Hradec nad Svitavou 2:0 (1:0)

Boršov - Jevíčko 2:5 (2:3)

Mladějov - Linhartice 6:2 (4:1)

Tabulka okresního přeboru po 19.kole:

Když pomineme rozhodčí, tak nejhorší věcí na okrese je cestování za Hřebeč. A z cestování za Hřebeč je nejhorší cestování ke kvalitním soupeřům na Malou Hanou. A z cestování ke kvalitním soupeřům na Malou Hanou je nejhorší cestování do Jaroměřic. A nejhorší na tom není, že jsme tam nevyhráli na den nepřesně pět let, ale že si člověk s tamními fanoušky ani nemůže rozumně popovídat. Ne jen o Nietschzem, ale fakt o ničem. O to hřejivější pocit je, že náš nebližší konkurent v tabulce k nám musí jezdit podobně nerad, protože poslední výhru jejich áčka u nás pamatujou jen strejci našeho trenéra. Je pravda, že od nás museli občas odjíždět s lepším herním pocitem než my od nich, ale o to naštvanější. Takovou frustraci jsme jim tentokrát nehodlali dopřát a udeřili jsme rychlým gólem, když se po Skalově pasu za tradičně děravou soupeřovou obranou zjevil po statistických jubileích toužící navrátilec M. Štancl a nerozhýbaného brankáře obhodil jedním ze svých typických triků - neumístěnou střelou těsně vedle dřevěné nohy. Hlavní pozornost naší defenzivy byla samozřejmě zaměřena na pastýře hostujícího stáda, okresního střeleckého démona pověstného tím, že udělá z hovna čokoládu - Daniela Švece. Ale protože si ho pravidelně předávají k hlídání naši nejlepší psi obranáři a letos na jaře má málokdo z našeho týmu slabou chvilku, byl Špinar v naší bráně zaměstnán jen jednou a někým jiným, se střelou do horního rohu si ale výborně poradil. To M. Štancl byl o poznání efektivnější, když se před pauzou po rychle sehraném autu chvilku motal s míčem soupeřovým vápnem a skrytou plašmuškou zvýšil naše vedení. 

Bohužel dřív než stihl po návratu z kabin přidat třetí gól, stihl si potřetí (minimálně) vyhodit koleno a kdo ví, jestli ten gól nebyl jeho poslední. Výsledek 2:0 jsme si nějak vnitřně vyhodnotili jako takový ideální pro to, abychom soupeře udrželi v naději na bodový zisk, protože dát víc gólů, tak je ten výsledek ani nezamrzí, a pustit si je na dostřel, to by zas bylo moc o nervy. A tak jsme svědomitě bránili soupeřovy akce, ještě svědomitěji zahazovali naše šance, ale výsledek se nezměnil, a tak je na tabulku i po utkání s nejbližším pronásledovatelem pěkný pohled (když se pomine grafická úprava). A shodou náhod se nově na druhé místo posunul náš příští soupeř Janov. Uvidíme, co s další bitvou o čelo udělá plánované otevření zahrádek (nezapomeňte, že mohou otevřít už v pondělí v 6:00).

Další výsledky 18.kola:

Hradec nad Svitavou - Opatov 1:5 (1:3)

Borová - Janov 1:3 (0:1)

Jevíčko - Mladějov 4:0 (2:0)

Radiměř - Boršov 6:2 (3:2)

Cerekvice - Horní Újezd 2:0 (1:0)

Linhartice - Dlouhá Loučka 1:1 (1:1)

Tabulka okresního přeboru po 18.kole:

Když nám FAČR v úterý ukončil soutěže, neprodleně jsme jeho vedení i dvěma kandidátům na předsedu ostrou prosbu o dohrání naší již pokročile rozehrané soutěže výměnou za podporu při červnovém hlasování. Marek Malík nám jménem FAČRu sdělil, že výjimky jsou nepřípustné a vzhledem ke končícímu mandátu mu je prý u Kudele, jestli ho za to budeme hanit. Karel Poborský nám jménem FAČRu napsal, že FAČR chce všem vyjít vstříc, ať soutěž dohrajeme a příští ročník na dohrané pořadí bude brán zřetel. Petr Fousek nám s diplomatickým šarmem sobě vlastním sdělil, že je pro, pokud budou pro všechny zainteresované strany. Vladimíru Šmicerovi jsme psát nemuseli. Ten v pondělí večer potřetí za sebou chyběl v TIKI-TAKA, protože rozesílal hromadný e-mail, ve kterém sděloval, že kdo chce soutěž dohrát, ať neposlouchá ty staré kádry ze Strahova a dohraje ji. Sice to bylo ještě před oficiálním ukončením soutěží, ale to hlavní se povedlo - říct pozitivní zprávu dříve než Petr Fousek. Tak nám z toho vyšlo, že nic nebrání odjet k utkání 17.kola na Horňák.

Po delší době se k nám připojil Klement a bylo to znát ještě víc, než jsme si mysleli, že to vůbec znát být může. Už po pěti minutách se vydal vstříc bráně soupeře, nepadl k zemi, i když si o to kontakt se soupeřem a umístění ve vápně říkaly, ve svém klasickém polovysokém pokleku se placírkou opřel do míče a připravil o domov pár pavouků ve vzdálenějším rohu domácí brány. Škoda, že si tím tak nějak řekl, že má splněno nad plán. Ne že by se během poločasu nehodilo, že se spolehlivě věnoval čištění středu hřiště, vymazání Pražana i Pechance, nebo předbíhání našich stoperů při dlouhých míčích za obranu, ale jeho odvaha z úvodní akce zápasu nám vepředu chyběla, a tak většina kombinací, i povedených, končila neadresným centrem, nepovedeným rohem nebo nepřesnou střelou.

V kabině nám zatrnulo, když Klement v reakci na pochvalu řekl, že vydrží tak maximálně čtvrt hodiny, ale hned na hřišti zase ukázal, že běhání je jeho slabá stránka jen v případě chabé motivace, jako jsou například stopky. Jak má poblíž míč, protihráče s míčem nebo jen nepříjemného protihráče, je jeho fyzický fond bezedný a na krocích nešetří. A obdržená žlutá karta na tom zpravidla nic nemění. I s jeho přispěním měl náš brankář minimum práce a druhý poločas byl hlavně o nepřidané pojistce v domácí síti. Po mnoha neproměněných šancích snad všech našich ofenzivních hráčů tak stvrzení výsledku přišlo až pět minut před koncem, když si neúnavný a neobsazený Klement našel centr od rohového praporku a hlavičkou umístil míč do sítě prudčeji než při první gólové střele. Všichni to sice víme, ale dnešní zápas byl i pro potenciální pochybovače jasným důkazem, že je Křeček platnější při vytváření výsledku než při jeho pouhém sledování večer v posteli.

Další výsledky 17.kola

Opatov - Boršov 4:1 (1:1)

Mladějov - Radiměř 0:0)

Jaroměřice - Borová 4:2 (3:1)

Hradec nad Svitavou - Cerekvice 0:3 (0:1)

Dlouhá Loučka - Jevíčko 0:2 (0:1)

Janov - Linhartice 3:1 (2:0)

Tabulka okresního přeboru po 17.kole:

Odložené velikonoční kolo STK Svitavy nejprve automaticky přehodila na květnový svátek, ale nakonec ustoupila kritice ze strany fotbalových novinářů svitavského deníku, že psát o dvou kolech za jeden víkend se prostě nedá, takže nás čekal zápas v Borové, počítaný rovněž jako semifinále okresního poháru. Což divákům statisticky s velkou pravděpodobností mohlo naservírovat atraktivní penaltový rozstřel. Domácí se na telecím plácku oprávněně cítili více jako doma, takže z naší sestavy stojí za to zmínit hlavně Špinara s Ropkem. Náš gólman pomohl laxní obraně nejprve včasným výběhem a poté i zákrokem proti hlavičce V. Štancla. Náš stoper byl jediným v naší laxní jedenáctce, který dokázal mít i při roli favorita správně nastavenou hlavu. Tou se mu podařilo jednak odvrátit několik míčů za obranu a ze standartek, ale taky pomocí biliáru s tyčí a soupeřem otevřít skóre na druhé straně. Štastný okamžik bohužel zamával i s tak zkušeným chlapem, nastavení hlavy se obrátilo a za chvíli se pokusil o vlastní gól stejně jako jeho kolega ze stoperské dvojice. Bohužel byl úspěšnější a bylo srovnáno.

Z unimobuňky jsme se sice odrazili k popřestávkové ofenzivě, ale ta byla více než půl hodiny jalová. Spasil nás až Ropek, který dokonal hattrick hlavou, když vrátil do sítě gólmanem vyražený roh. Nabyté vedení bohužel vrátilo do naší mysli mírně ležérní myšlení, které mělo za příčinu několik domácích palebných pozic. Špinar dělal, co mohl - chytal, skákal, nadával - ale všechno neodvratně směřovalo k průseru. Ten dorazil do našeho vinglu po zhruba pětadvacetimetrovém letu vzduchem a, světe div se, penaltový rozstřel byl na světě. Že se nám do tabulky přeboru započítal jenom bod, nepředstavovalo vzhledem k překvapivým výsledkům soupeřů zas takové neštěstí.

Jako první kopali domácí, ale Špinar se vrhl k pravé tyči, zalaškoval si s ní i s balónem a nabídl psychologický minibreak Chmelíkovi, který k téže tyči mířil neomylně. I v druhé sérii risknul náš gólman pravou stranu a opět s tím slavil úspěch. Svoje vynikajicí jméno na na stadionu v Telecím nepošpinil Ropek, který navázal navázal na svou proměněnou penaltu proti stejnému soupeři z roku 2015, o které bohužel kolují jen kusé záznamy a matné vzpomínky. V psychologické válce, že nás gólman přece nebude skákat pořád na stejnou stranu domácí hráč prohrál, protože Špinar se doprava úspěšně složil i potřetí. Náš gólman disponoval střeleckým sebevědomím už před rozstřelem, částečně měl proč a byl původně hlášen na exekuci našeho třetího kopu. Všichni ví, že na rozhodující penaltu musíme takřka vždy ukecávat Kopeckého, který ji chce stále přenechávat mladším, ale stejně se nakonec na tu poslední nechá zapsat. Jenže v situaci, kdy jednak hrozilo, že nás matador o chvilku slávy přijde a ještě navíc hrozilo, že si ji místo něj užije náš gólman, šla skromnost stranou. Kopecký si vzal míč, odbyl Špinara i rozhodčího, že si pořadí exekutorů špatně zapamatovali, suverénně poslal gólmana na druhou stranu a nás do finále. Sice nevíme, jestli nás tam čeká Opatov nebo Jaroměřice, zato víme, že s Kopeckým můžeme počítat.

Další výsledky 16.kola:

Dlouhá Loučka - Opatov 2:1 (1:1)

Mladějov - Janov 7:0 (3:0)

Boršov - Jaroměřice 0:5 (0:3)

Radiměř - Horní Újezd 0:2 (0:2)

Linhartice - Cerekvice 0:1 (0:1)

Jevíčko - Hradec nad Svitavou 0:2 (0:1)

Tabulka okresního přeboru po 16.kole:

Píše nám spousta lidí, že by si rádi zahráli fotbal, tak jsme se jim rozhodli vyhovět. Ze sestavy tak byl zajímavý slepenec, což bylo znát. Do brány se po letech přišel provětrat Vojta Andrle. Sledoval, jak domácí křičí, jak nás platonicky tlačí, ale protože ho pořádně prověřili jen jednou a na náš podceňující přístup se špatně koukalo, rozhodl se v poločasové přestávce oznámit, že tohle mu vlastně nechybělo a že jede domů. A dnešní oslavenec Petr Kuta, těšiv se na půdě posledního na pohodové špílmachrování, odjel zklamán s ním.

Kromě změn v poli, které nás měli trochu probudit, jsme tedy poslali do brány i Špinara. A účinek se dostavil. Po pár minutách proměnily sóla další z davu vysloužilých žadatelů Burián a Vopařil a zápas nabral očekávaný směr. Když pak v krátkém sledu Chmelíkovu dalekonosnou střelu na několikrát dorazil Válek, po rohu se prosadil Ropek a odražený míč napálil zpoza vápna Nádvorník, zatoužil po gólu i nudící se Špinar. Ale vytoužený přesun do útoku našemu gólmanovi slávu nepřinesl, vytoužený přesun do brány našemu kapitánovi taky nesplnil očekávání, protože se vlastně už nic zajímavého nestalo. Jen se ukázalo, že ať chytá v Hradci kdokoliv, góla tam prostě nedostaneme.

Další výsledky 15.kola:

Cerekvice - Opatov 2:1 (1:1)

Jevíčko - Janov 1:1 (1:0)

Boršov - Mladějov 1:1 (0:0)

Borová - Horní Újezd 4:1 (1:1)

Linhartice - Jaroměřice 1:1 (0:1)

Radiměř - Dlouhá Loučka 4:2 (3:1)

Tabulka okresního přeboru po 15.kole:

S naším nejčastějším soupeřem je to jako na houpačce. Historicky máme s Cerekvicí lepší bilanci, ale naše poslední vítězství na jejich hřišti bylo tehdejší skoro senzací. Nejnepříjemnější vzpomínky z posledního klání u Loučné má kromě Válkem uraženého sudího Novák, který dnes začal na lavičce. A z ní sledoval, jak si domácí hrající trenér Vomáčka hlasitým výkřikem vybojoval hned v první minutě přímák, který s bravurou sobě vlastní proměnil Lorenc. Do hry se nás pokusil dostat špatnou rozehrávkou V. Vostrčil, ale Skalovi gól z dálky není přán a již po několikáté v kariéře vrátil soupeřovu gólmanovi míč do břevna. Přestože derby maže spoustu rozdílů, vzhledem k letošnímu rozložení sil jsme si věřili na víc, než první jarní prohru, a k žádoucímu vývoji zápasu nás nasměroval Novák, kterému nuceně přepustil místo na trávníku prozíravě zraněný Vopařil. Ten by se určitě nebál jít do skluzu, ale je možné, že by místo Tmějova centru trefil nějakého protihráče. Novák doklouzal po zemi přesně do místa, kde spadl míč a šikovně nebo šťastně ho poslal na vzdálenější tyč.

Náš střelec vlétl i do druhé půle ve velkém stylu. Zatímco jeho letu hřištěm chybělo klidné zakončení a jeho letu vzduchem kousek štěstíčka, jeho náletu do protihráče nechybělo nic, včetně jeho oblíbené žluté karty. Gólu se paradoxně dočkal takového ošklivého, soupeřem ztečovaného, ale obdarovaným koňům se zkrátka na zuby koukat nemá, nebo tak nějak. Což platilo i o dalším souboji, po kterém byla našemu zlému muži ukázaná už druhá žlutá, ale protože si to rozhodčí asi zapsal do špatnýho notýsku a červená nepřišla, zůstal Novák tiše v oběhu. Domácí se bodu dotýkali až v závěru, po trmě vrmě ve vápně zakončoval třeba exnáš Částek, ale při Špinarovi stáli všichni svatí s Václavem v čele a míč do branky nedoputoval.

Další zápasy 14.kola:

Janov - Radiměř 4:1 (2:1)

Opatov - Mladějov 2:3 (0:0)

Dlouhá Loučka - Boršov 1:1 (1:1)

Hradec nad Svitavou - Borová 0:4 (0:2)

Jaroměřice - Jevíčko 0:1 (0:0)

Horní Újezd - Linhartice 3:1 (1:1)

Tabulka okresního přeboru po 14.kole:

Je to hrůza být 14 dní bez fotbalu. A aby těch hrůz nebylo málo, tenhle víkend se ženil Štancl, což znamená absenci hned několika střev v naší sestavě. Těch básnických a spisovatelských. Takže se musíme spokojit se zprostředkovanými zprávami, podle nichž to byla one man show v podání Chmelíka. Ten byl vysunutý na hrot, abychom proti tradičně urostlé obraně soupeře z Opatova nebyli za úplné soubojové diliny. Skóre otevřel cca ve 20. minutě, když zakončil rychlou akci umístěnou střelou zpoza vápna a před poločasem navýšil naše vedení hlavou, když předčil chybujícího gólmana.

Po přestávce se hostům podařilo utkání zdramatizovat, když se proti nám jako téměř vždy dostali k pokutovému kopu a jako vždy ho proměnili, ale Chmelíkův lob temenem jejich ambice zase zchladil. A protože nebyl nikdo další navýšit skóre, musel se Chmelík postarat i o gólovou tečku, když na zadní tyči uklidil do sítě rohový kop.

Další výsledky 14. kola okresního přeboru:

Linhartice - Hradec nad Svitavou 3:3 (2:1)

Mladějov - Dlouhá Loučka 5:1 (2:0)

Borová - Cerekvice 3:3 (1:1)

Jevíčko - Horní Újezd 1:0 (0:0)

Radiměř - Jaroměřice 0:1 (0:0)

Boršov - Janov 2:4 (1:3)

Tabulka okresního přeboru po 14.kole:

Příznivé klimatické podmínky nás k dalšímu zápasu už pustili na náš přírodní trávník. Protože rozvolnění nastane až po Velikonocích, museli jsme areál zavřít před diváky, kteří tak byli nuceni obsadit střechu kabin, balkony bytovky, štaflemi osázeli plot antuky a ti nejvěrnější se usadili v korunách těch několika zbylých stromů na jižní tribuně. Už je to dávno, co jsme proti soupeři z Linhartic potvrdili papírové předpoklady favorita, ale letošní jaro je ideální čas pro výhru, na kterou se není třeba moc nadřít. Z naší územní převahy proti soupeři, jemuž nedáváme góly snadno, plynuly pouze rohy, jejich exekucí se do našeho ofenzivního vínku snažil přispět Štěpán, jenž taky nedává góly snadno, ale nesetkával se s pochopením nabíhajících. Hosté na nás léta praktikují styl dlouhého výkopu, těžce bránitelného prodloužení a sprintového náběhu. Po jedné takové aplikaci došlo k dosud nepochopenému úderu do míče, který, ať byl myšlen jakkoliv, měl za následek hostující vedení. Rozhodli jsme se na to výrazněji nereagovat a počkat na přestávkovou poradu.

Za tónů Scooteru jsme vylezli z kabin a plácli si se Seňorem, netuše, co udělá poločasová muzika s králem našich trávníků a parketů. Štěpán odšpuntoval své představení už po pěti minutách, když se i svým 80% sprintem v pohodě prosmýkl po lajně (čas 1:02), ze samého rozhlížení po spoluhráčích musel mu trochu utekl balón, ale úplně volného Nováka stihl přesně oslovit i přihrávkou z dlouhé nohy a bylo vyrovnáno. A po hodině hry už jsme vedli, když se situace opakovala, jen zbyla koncovka na Skalu. Nabyté asistence ve Štěpánovi zvedly i střelecké sebevědomí, ale když ho zchladil úspěšně trefeným reflektorem, přenechal to opět jiným. Třetí asistenci mu dopřál Ropek proměnivší hlavou alespoň jeden náš roh v zápase a v závěru zápasu ještě jeho centr z levé strany donesl do brány Chmelík (čas 2:52).

Další výsledky 12.kola okresního přeboru:

Borová - Opatov 1:4 (1:0)

Cerekvice - Jevíčko 1:1 (0:1)

Hradec nad Svitavou - Radiměř 1:6 (1:3)

Horní Újezd - Boršov 1:1 (0:1)

Jaroměřice - Mladějov 1:0 (0:0)

Janov - Dlouhá Loučka 4:1 (2:1)

Tabulka okresního přeboru po 12. kole:

Zatímco Proseč máme za rohem, ale nemůžeme tam, protože je to zaprvé jiný okres a za druhé jiný přebor, naše vláčení do Jevíčka nevadí ani epidemionelogickým opatřením, ani domácím, kteří nás ve svém svatostánku za městem pravidelně pouští do předem ztraceného vedení. Nejinak to dopadlo i tentokrát. Po deseti minutách se Štěpán dostatečným obloukem podél lajn vyhl všem a Válek se ve vápně hl tak šťastně, že si od něho míč prakticky nezaviněně našel cestu do sítě. Do poločasu Štěpán ze strany ještě jednou oslovil Válka, který podrobil malohanácké břevno zkoušce jebou. Z vědecky jistě přínosné věci jsme ale fotbalový užitek neměli, spíš naopak, protože zatímco branková konstrukce se během přestávky třást přestala, náš sniper Válek se v každé další šanci klepal víc a víc.

Když hned po přestávce rozvlnil pouze boční síť, vypadalo to, že vše pokračuje v zajetých kolejích. O vykolejení se postarala domácí Hora s kapitánskou páskou. Ta obvykle na hřišti působí dojmem zralým na dnes populární coming out, ale tentokrát se prodrala k hlavičce v našem vápně a bylo srovnáno. Zkusili jsme to na sobě nedat znát, ale když se Válkovo další usměrnění střílené přihrávky do brány kvůli nepohlídanému ofsajdu do zápisu o zápasu nepromítlo, dostala se do jeho jindy spolehlivých nohou křeč. Že netrefil obsazenou svatyni z velkého vápna, to se stává. Že se nepovedlo z 25 metrů vrátit přesně do opuštěné klece gólmanův mizerný odkop, to se dá odpustit a navrch ocenit pohotovost. Ale netrefit prázdnou ani z malého vápna, to už bylo na pěší pochod domů. Proti tomuhle soupeři nám prostě i válec bývá skoro k ničemu. Ale jen skoro, protože díky zaváhání Jaroměřic už jsme v nahuštěném čele o skóre první.

Další výsledky 11.kola okresního přeboru:

Opatov - Janov 1:2 (1:0)

Dlouhá Loučka - Jaroměřice 2:0 (1:0)

Mladějov - Horní Újezd 2:2 (1:0)

Boršov - Hradec nad Svitavou 2:0 (1:0)

Radiměř - Cerekvice 2:1 (2:0)

Linhartice - Borová 6:1 (2:1)

Tabulka okresního přeboru po 11 kolech:

V prvním jarním duelu jsme hostili Radiměř. Je pravdou, že u nich se nehraje snadno a že jsme se proti nim jejich první sezónu po postupu do přeboru střelecky trápili. A když už jsme u nich pohodlně uspěli, uspokojilo nás to tak, že jsme se z toho hrabali až do konce podzimu. Dnešní zápas byl pozitivně poznamenán naší poctivou, lednovou, tudíž i meziobecní, přípravou, kterou suchý únor nezvládl odbourat. Soupeře jsme předčili ve všem kromě reklamování ofsajdu a naše úsilí zhodnotil F. Bureš, který po samostatné akci z boku napálil míč pod víko na přední tyči a zaznamenal ve třetím zápase proti dnešnímu soupeři už čtvrtý gól. A nezůstalo jen u něj, když si počkal na nákop do domněle ofsajdového postavení. Samozřejmě, že měl špatné postavení zapomenutého soupeřova obránce měl pod kontrolou a ofsajdu se vyhnul zcela zkušeně, nikoli pouze náhodou. Své letité zkušenosti prokázal i při zakončení, proti placírce na dřevěnou nohu neměl gólman šanci. Chvíli před pauzou pak hlavou dokonal hattrick, když využil jak Chmelíkova sklepnutí, tak své neuvěřitelné síly v osobních soubojích.

Po přestávce už to bylo laxnější, až profesorské, ale šancí bylo i tak dost. Nádvorník např. trefil z dálky tyč, Famfulíkem odmávaný ofsajd zastavil o stupidním nehlídání si ofsajdů kázajícího Skalu, a tak jediný gól druhé půle zaznamenal Novák, který si hlavou našel Chmelíkův vracák do ohně a v souhře s ostatními výsledky nám pojistil druhé místo v tabulce.

Další výsledky 10. kola okresního přeboru:

Linhartice - Opatov 0:5 (0:4)

Borová - Jevíčko 0:3 (0:2)

Cerekvice - Boršov 1:0 (0:0)

Hradec nad Svitavou - Mladějov 1:3 (0:2)

Horní Újezd - Dlouhá Loučka 2:0 (0:0)

Jaroměřice - Janov 3:1 (1:0)

Dohrávka 5. kola:

Cerekvice - Hradec n. Svitavou 3:1 (0:1)

Tabulka okresního přeboru po 10 kolech:

Podle původního plánu nás v sobotu proti Sebranicím čekala generálka na prodlouženou jarní část sezóny a hned úvodem musíme přiznat, že to byla marnost, jakou svět neviděl. Ale to se není čemu divit, protože poslední vítězství nad naším soupeřem je už zarostlé jak rezervní Kristus neboli téměř 6 let staré. Sice jsme s ním taky skoro 4 roky nehráli, ale přesto víkendový rezultát nebyl nepodobný zápasům, které pamatujeme - zase jsme Sebranicím nedali gól. K zápasu se, kromě dalších, nedostavil např. Burián, nejen proto, že při vyslovení Sebranic se mu stejně jako u asi osmi dalších týmů vybaví otočení jednoho z jeho kolen. Do role hlavního spalovače se v pěkném odpoledni nepasoval V. Štancl, který v první příležitosti po Válkově rohu netrefil míč v jasné pozici ramenem místo hlavou a neposkytl tak gólmanovi dostatek času k pohodlnému zákroku. Ropek se nenominoval na beka, protože si moc dobře pamatuje, že když na něm hrál naposled, nedopadlo to dobře a málem šel do sprch předčasně. Tentokrát nešel do sprch vůbec, (v sobotu v areálu TJ Jiskra Litomyšl - pozn. redakce), ale taky po nevyhraném hlavičkovém souboji V. Štancla, asi s Červem, nekoukal, jak odražený balón nenapálil soupeřův hráč, asi Kalánek, napříč vápnem do vingle. V. Štancl nás ještě před poločasem nenadzdvihl ze židlí dalšími ukázkami z rejstříku svých zdících schopností, takže na přední tyči neucukl hlavou před dalším rohem, do kterého stačilo jenom vložit lebku, ani nehlavičkoval na zadní tyči vysoko nad, když už míč konečně trefil.

O přestávce se V. Štancl nestáhl do brány, kde většinou není co zkazit, takže jsme si nezažili vrchol zmaru, když se pět minut před koncem, s těžko říci z čeho pramenící sebedůvěrou, nenahrnul k penaltě. Není třeba používat expresivní nebo pejorativní výrazy nebo se zbytečně zamotávat do záporů, pravdou prostě je, že v sobotu proti Sebranicím náš kapitán penaltu nedal. Taky je pravdou, že teď se ukáže velká psychická síla našeho mančaftu, který si, až rozhodčí hvizdem zahájí první mistrák, na tenhle zápas ani nevzpomene.