Vítejte na stránkách alternativní jarní části svitavského okresního přeboru. Všechny postavy jsou skutečné. Všechny brankové situace, zákroky, karty a drtivou většinu výsledků našich i soupeřů byste v uplynulých letech v okresním přeboru dohledali, nicméně administrátor stránky si vyhrazuje plné právo k jejich účelové kombinaci. Pokud se to kohokoliv dotkne, nechť se s tím smíří nebo kontaktuje administrátora.

Archiv článků

Obecné

Ježiši Kriste, von hraje taky Mates..

Když pomineme rozhodčí, tak nejhorší věcí na okrese je cestování za Hřebeč. A z cestování za Hřebeč je nejhorší cestování ke kvalitním soupeřům na Malou Hanou. A z cestování ke kvalitním soupeřům na Malou Hanou je nejhorší cestování do Jaroměřic. A nejhorší na tom není, že jsme tam nevyhráli na den nepřesně pět let, ale že si člověk s tamními fanoušky ani nemůže rozumně popovídat. Ne jen o Nietschzem, ale fakt o ničem. O to hřejivější pocit je, že náš nebližší konkurent v tabulce k nám musí jezdit podobně nerad, protože poslední výhru jejich áčka u nás pamatujou jen strejci našeho trenéra. Je pravda, že od nás museli občas odjíždět s lepším herním pocitem než my od nich, ale o to naštvanější. Takovou frustraci jsme jim tentokrát nehodlali dopřát a udeřili jsme rychlým gólem, když se po Skalově pasu za tradičně děravou soupeřovou obranou zjevil po statistických jubileích toužící navrátilec M. Štancl a nerozhýbaného brankáře obhodil jedním ze svých typických triků - neumístěnou střelou těsně vedle dřevěné nohy. Hlavní pozornost naší defenzivy byla samozřejmě zaměřena na pastýře hostujícího stáda, okresního střeleckého démona pověstného tím, že udělá z hovna čokoládu - Daniela Švece. Ale protože si ho pravidelně předávají k hlídání naši nejlepší psi obranáři a letos na jaře má málokdo z našeho týmu slabou chvilku, byl Špinar v naší bráně zaměstnán jen jednou a někým jiným, se střelou do horního rohu si ale výborně poradil. To M. Štancl byl o poznání efektivnější, když se před pauzou po rychle sehraném autu chvilku motal s míčem soupeřovým vápnem a skrytou plašmuškou zvýšil naše vedení. 

Bohužel dřív než stihl po návratu z kabin přidat třetí gól, stihl si potřetí (minimálně) vyhodit koleno a kdo ví, jestli ten gól nebyl jeho poslední. Výsledek 2:0 jsme si nějak vnitřně vyhodnotili jako takový ideální pro to, abychom soupeře udrželi v naději na bodový zisk, protože dát víc gólů, tak je ten výsledek ani nezamrzí, a pustit si je na dostřel, to by zas bylo moc o nervy. A tak jsme svědomitě bránili soupeřovy akce, ještě svědomitěji zahazovali naše šance, ale výsledek se nezměnil, a tak je na tabulku i po utkání s nejbližším pronásledovatelem pěkný pohled (když se pomine grafická úprava). A shodou náhod se nově na druhé místo posunul náš příští soupeř Janov. Uvidíme, co s další bitvou o čelo udělá plánované otevření zahrádek (nezapomeňte, že mohou otevřít už v pondělí v 6:00).

Další výsledky 18.kola:

Hradec nad Svitavou - Opatov 1:5 (1:3)

Borová - Janov 1:3 (0:1)

Jevíčko - Mladějov 4:0 (2:0)

Radiměř - Boršov 6:2 (3:2)

Cerekvice - Horní Újezd 2:0 (1:0)

Linhartice - Dlouhá Loučka 1:1 (1:1)

Tabulka okresního přeboru po 18.kole:

1. Morašice 18 14-2-2 52:15 44
2. Janov 18 13-1-4 46:30 40
3. Jaroměřice 18 12-2-4 45:22 38
4. Jevíčko 18 11-5-2 30:18 38
5. Opatov 18 9-1-8 60:34 28
6. Cerekvice 18 7-6-5 34:37 27
7. Mladějov 18 7-4-7 47:38 25
8. Radiměř 18 7-4-7 40:39 25
9. Dlouhá Loučka 18 5-5-8 31:36 20
10. Borová 18 5-4-9 37:46 19
11. Horní Újezd 18 5-2-11 26:48 17
12. Linhartice 18 3-7-8 29:36 16
13. Boršov 18 1-6-11 22:52 9
14. Hradec nad Svitavou 18 2-3-13 19:65 9
Muži

Křeček v noční košili

Když nám FAČR v úterý ukončil soutěže, neprodleně jsme jeho vedení i dvěma kandidátům na předsedu ostrou prosbu o dohrání naší již pokročile rozehrané soutěže výměnou za podporu při červnovém hlasování. Marek Malík nám jménem FAČRu sdělil, že výjimky jsou nepřípustné a vzhledem ke končícímu mandátu mu je prý u Kudele, jestli ho za to budeme hanit. Karel Poborský nám jménem FAČRu napsal, že FAČR chce všem vyjít vstříc, ať soutěž dohrajeme a příští ročník na dohrané pořadí bude brán zřetel. Petr Fousek nám s diplomatickým šarmem sobě vlastním sdělil, že je pro, pokud budou pro všechny zainteresované strany. Vladimíru Šmicerovi jsme psát nemuseli. Ten v pondělí večer potřetí za sebou chyběl v TIKI-TAKA, protože rozesílal hromadný e-mail, ve kterém sděloval, že kdo chce soutěž dohrát, ať neposlouchá ty staré kádry ze Strahova a dohraje ji. Sice to bylo ještě před oficiálním ukončením soutěží, ale to hlavní se povedlo - říct pozitivní zprávu dříve než Petr Fousek. Tak nám z toho vyšlo, že nic nebrání odjet k utkání 17.kola na Horňák.

Po delší době se k nám připojil Klement a bylo to znát ještě víc, než jsme si mysleli, že to vůbec znát být může. Už po pěti minutách se vydal vstříc bráně soupeře, nepadl k zemi, i když si o to kontakt se soupeřem a umístění ve vápně říkaly, ve svém klasickém polovysokém pokleku se placírkou opřel do míče a připravil o domov pár pavouků ve vzdálenějším rohu domácí brány. Škoda, že si tím tak nějak řekl, že má splněno nad plán. Ne že by se během poločasu nehodilo, že se spolehlivě věnoval čištění středu hřiště, vymazání Pražana i Pechance, nebo předbíhání našich stoperů při dlouhých míčích za obranu, ale jeho odvaha z úvodní akce zápasu nám vepředu chyběla, a tak většina kombinací, i povedených, končila neadresným centrem, nepovedeným rohem nebo nepřesnou střelou.

V kabině nám zatrnulo, když Klement v reakci na pochvalu řekl, že vydrží tak maximálně čtvrt hodiny, ale hned na hřišti zase ukázal, že běhání je jeho slabá stránka jen v případě chabé motivace, jako jsou například stopky. Jak má poblíž míč, protihráče s míčem nebo jen nepříjemného protihráče, je jeho fyzický fond bezedný a na krocích nešetří. A obdržená žlutá karta na tom zpravidla nic nemění. I s jeho přispěním měl náš brankář minimum práce a druhý poločas byl hlavně o nepřidané pojistce v domácí síti. Po mnoha neproměněných šancích snad všech našich ofenzivních hráčů tak stvrzení výsledku přišlo až pět minut před koncem, když si neúnavný a neobsazený Klement našel centr od rohového praporku a hlavičkou umístil míč do sítě prudčeji než při první gólové střele. Všichni to sice víme, ale dnešní zápas byl i pro potenciální pochybovače jasným důkazem, že je Křeček platnější při vytváření výsledku než při jeho pouhém sledování večer v posteli.

Další výsledky 17.kola

Opatov - Boršov 4:1 (1:1)

Mladějov - Radiměř 0:0)

Jaroměřice - Borová 4:2 (3:1)

Hradec nad Svitavou - Cerekvice 0:3 (0:1)

Dlouhá Loučka - Jevíčko 0:2 (0:1)

Janov - Linhartice 3:1 (2:0)

Tabulka okresního přeboru po 17.kole:

1. Morašice 17 13-2-2 50:15 41
2. Jaroměřice 17 12-2-3 45:20 38
3. Janov 17 12-1-4 43:29 37
4. Jevíčko 17 10-5-2 26:18 35
5. Mladějov 17 7-4-6 47:34 25
6. Opatov 17 8-1-8 55:33 25
7. Radiměř 17 6-4-7 34:37 22
8. Cerekvice 17 6-6-5 32:37 24
9. Dlouhá Loučka 17 5-4-8 30:35 19
10. Borová 17 5-4-8 36:43 19
11. Horní Újezd 17 5-2-10 26:46 17
12. Linhartice 17 3-6-8 28:35 15
13. Boršov 17 1-6-10 20:46 9
14. Hradec nad Svitavou 17 2-3-12 18:60 9
Muži

Nalijme si čistého vína

Odložené velikonoční kolo STK Svitavy nejprve automaticky přehodila na květnový svátek, ale nakonec ustoupila kritice ze strany fotbalových novinářů svitavského deníku, že psát o dvou kolech za jeden víkend se prostě nedá, takže nás čekal zápas v Borové, počítaný rovněž jako semifinále okresního poháru. Což divákům statisticky s velkou pravděpodobností mohlo naservírovat atraktivní penaltový rozstřel. Domácí se na telecím plácku oprávněně cítili více jako doma, takže z naší sestavy stojí za to zmínit hlavně Špinara s Ropkem. Náš gólman pomohl laxní obraně nejprve včasným výběhem a poté i zákrokem proti hlavičce V. Štancla. Náš stoper byl jediným v naší laxní jedenáctce, který dokázal mít i při roli favorita správně nastavenou hlavu. Tou se mu podařilo jednak odvrátit několik míčů za obranu a ze standartek, ale taky pomocí biliáru s tyčí a soupeřem otevřít skóre na druhé straně. Štastný okamžik bohužel zamával i s tak zkušeným chlapem, nastavení hlavy se obrátilo a za chvíli se pokusil o vlastní gól stejně jako jeho kolega ze stoperské dvojice. Bohužel byl úspěšnější a bylo srovnáno.

Z unimobuňky jsme se sice odrazili k popřestávkové ofenzivě, ale ta byla více než půl hodiny jalová. Spasil nás až Ropek, který dokonal hattrick hlavou, když vrátil do sítě gólmanem vyražený roh. Nabyté vedení bohužel vrátilo do naší mysli mírně ležérní myšlení, které mělo za příčinu několik domácích palebných pozic. Špinar dělal, co mohl - chytal, skákal, nadával - ale všechno neodvratně směřovalo k průseru. Ten dorazil do našeho vinglu po zhruba pětadvacetimetrovém letu vzduchem a, světe div se, penaltový rozstřel byl na světě. Že se nám do tabulky přeboru započítal jenom bod, nepředstavovalo vzhledem k překvapivým výsledkům soupeřů zas takové neštěstí.

Jako první kopali domácí, ale Špinar se vrhl k pravé tyči, zalaškoval si s ní i s balónem a nabídl psychologický minibreak Chmelíkovi, který k téže tyči mířil neomylně. I v druhé sérii risknul náš gólman pravou stranu a opět s tím slavil úspěch. Svoje vynikajicí jméno na na stadionu v Telecím nepošpinil Ropek, který navázal navázal na svou proměněnou penaltu proti stejnému soupeři z roku 2015, o které bohužel kolují jen kusé záznamy a matné vzpomínky. V psychologické válce, že nás gólman přece nebude skákat pořád na stejnou stranu domácí hráč prohrál, protože Špinar se doprava úspěšně složil i potřetí. Náš gólman disponoval střeleckým sebevědomím už před rozstřelem, částečně měl proč a byl původně hlášen na exekuci našeho třetího kopu. Všichni ví, že na rozhodující penaltu musíme takřka vždy ukecávat Kopeckého, který ji chce stále přenechávat mladším, ale stejně se nakonec na tu poslední nechá zapsat. Jenže v situaci, kdy jednak hrozilo, že nás matador o chvilku slávy přijde a ještě navíc hrozilo, že si ji místo něj užije náš gólman, šla skromnost stranou. Kopecký si vzal míč, odbyl Špinara i rozhodčího, že si pořadí exekutorů špatně zapamatovali, suverénně poslal gólmana na druhou stranu a nás do finále. Sice nevíme, jestli nás tam čeká Opatov nebo Jaroměřice, zato víme, že s Kopeckým můžeme počítat.

Další výsledky 16.kola:

Dlouhá Loučka - Opatov 2:1 (1:1)

Mladějov - Janov 7:0 (3:0)

Boršov - Jaroměřice 0:5 (0:3)

Radiměř - Horní Újezd 0:2 (0:2)

Linhartice - Cerekvice 0:1 (0:1)

Jevíčko - Hradec nad Svitavou 0:2 (0:1)

Tabulka okresního přeboru po 16.kole:

1. Morašice 16 12-2-2 48:15 38
2. Jaroměřice 16 11-2-3 41:18 35
3. Janov 16 11-1-4 40:28 34
4. Jevíčko 16 9-5-2 24:18 32
5. Mladějov 16 7-3-6 47:34 24
6. Opatov 16 7-1-8 51:32 22
7. Radiměř 16 6-3-7 34:37 21
8. Cerekvice 16 5-6-5 29:37 21
9. Dlouhá Loučka 16 5-4-7 30:33 19
10. Borová 16 5-4-7 34:39 19
11. Horní Újezd 16 5-2-9 26:44 17
12. Linhartice 16 3-6-7 27:32 15
13. Boršov 16 1-6-9 19:42 9
14. Hradec nad Svitavou 16 2-3-11 18:57 9
Muži

Poločas od výbuchu

Píše nám spousta lidí, že by si rádi zahráli fotbal, tak jsme se jim rozhodli vyhovět. Ze sestavy tak byl zajímavý slepenec, což bylo znát. Do brány se po letech přišel provětrat Vojta Andrle. Sledoval, jak domácí křičí, jak nás platonicky tlačí, ale protože ho pořádně prověřili jen jednou a na náš podceňující přístup se špatně koukalo, rozhodl se v poločasové přestávce oznámit, že tohle mu vlastně nechybělo a že jede domů. A dnešní oslavenec Petr Kuta, těšiv se na půdě posledního na pohodové špílmachrování, odjel zklamán s ním.

Kromě změn v poli, které nás měli trochu probudit, jsme tedy poslali do brány i Špinara. A účinek se dostavil. Po pár minutách proměnily sóla další z davu vysloužilých žadatelů Burián a Vopařil a zápas nabral očekávaný směr. Když pak v krátkém sledu Chmelíkovu dalekonosnou střelu na několikrát dorazil Válek, po rohu se prosadil Ropek a odražený míč napálil zpoza vápna Nádvorník, zatoužil po gólu i nudící se Špinar. Ale vytoužený přesun do útoku našemu gólmanovi slávu nepřinesl, vytoužený přesun do brány našemu kapitánovi taky nesplnil očekávání, protože se vlastně už nic zajímavého nestalo. Jen se ukázalo, že ať chytá v Hradci kdokoliv, góla tam prostě nedostaneme.

Další výsledky 15.kola:

Cerekvice - Opatov 2:1 (1:1)

Jevíčko - Janov 1:1 (1:0)

Boršov - Mladějov 1:1 (0:0)

Borová - Horní Újezd 4:1 (1:1)

Linhartice - Jaroměřice 1:1 (0:1)

Radiměř - Dlouhá Loučka 4:2 (3:1)

Tabulka okresního přeboru po 15.kole:

1. Morašice 15 12-1-2 48:15 37
2. Janov 15 11-1-3 40:21 34
3. Jaroměřice 15 10-2-3 36:18 32
4. Jevíčko 15 9-5-1 24:16 32
5. Opatov 15 7-1-7 50:30 22
6. Mladějov 15 6-3-6 40:34 21
7. Radiměř 15 6-3-6 34:35 21
8. Cerekvice 15 4-6-5 28:37 18
9. Borová 15 5-3-7 34:39 18
10. Dlouhá Loučka 15 4-4-7 28:32 16
11. Linhartice 15 3-6-6 27:31 15
12. Horní Újezd 15 4-2-9 24:44 14
13. Boršov 15 1-6-8 19:37 9
14. Hradec nad Svitavou 15 1-3-11 16:57 6
Obecné

Létající Václav

S naším nejčastějším soupeřem je to jako na houpačce. Historicky máme s Cerekvicí lepší bilanci, ale naše poslední vítězství na jejich hřišti bylo tehdejší skoro senzací. Nejnepříjemnější vzpomínky z posledního klání u Loučné má kromě Válkem uraženého sudího Novák, který dnes začal na lavičce. A z ní sledoval, jak si domácí hrající trenér Vomáčka hlasitým výkřikem vybojoval hned v první minutě přímák, který s bravurou sobě vlastní proměnil Lorenc. Do hry se nás pokusil dostat špatnou rozehrávkou V. Vostrčil, ale Skalovi gól z dálky není přán a již po několikáté v kariéře vrátil soupeřovu gólmanovi míč do břevna. Přestože derby maže spoustu rozdílů, vzhledem k letošnímu rozložení sil jsme si věřili na víc, než první jarní prohru, a k žádoucímu vývoji zápasu nás nasměroval Novák, kterému nuceně přepustil místo na trávníku prozíravě zraněný Vopařil. Ten by se určitě nebál jít do skluzu, ale je možné, že by místo Tmějova centru trefil nějakého protihráče. Novák doklouzal po zemi přesně do místa, kde spadl míč a šikovně nebo šťastně ho poslal na vzdálenější tyč.

Náš střelec vlétl i do druhé půle ve velkém stylu. Zatímco jeho letu hřištěm chybělo klidné zakončení a jeho letu vzduchem kousek štěstíčka, jeho náletu do protihráče nechybělo nic, včetně jeho oblíbené žluté karty. Gólu se paradoxně dočkal takového ošklivého, soupeřem ztečovaného, ale obdarovaným koňům se zkrátka na zuby koukat nemá, nebo tak nějak. Což platilo i o dalším souboji, po kterém byla našemu zlému muži ukázaná už druhá žlutá, ale protože si to rozhodčí asi zapsal do špatnýho notýsku a červená nepřišla, zůstal Novák tiše v oběhu. Domácí se bodu dotýkali až v závěru, po trmě vrmě ve vápně zakončoval třeba exnáš Částek, ale při Špinarovi stáli všichni svatí s Václavem v čele a míč do branky nedoputoval.

Další zápasy 14.kola:

Janov - Radiměř 4:1 (2:1)

Opatov - Mladějov 2:3 (0:0)

Dlouhá Loučka - Boršov 1:1 (1:1)

Hradec nad Svitavou - Borová 0:4 (0:2)

Jaroměřice - Jevíčko 0:1 (0:0)

Horní Újezd - Linhartice 3:1 (1:1)

Tabulka okresního přeboru po 14.kole:

1. Morašice 14 11-1-2 43:15 34
2. Janov 14 11-0-3 39:20 33
3. Jaroměřice 14 10-1-3 35:17 31
4. Jevíčko 14 9-4-1 23:15 31
5. Opatov 14 7-1-6 49:28 22
6. Mladějov 14 6-2-6 39:33 20
7. Radiměř 14 5-3-6 30:33 18
8. Dlouhá Loučka 14 4-4-6 26:28 16
9. Cerekvice 14 3-6-5 26:36 15
10. Borová 14 4-3-7 30:38 15
11. Linhartice 14 3-5-6 26:30 14
12. Horní Újezd 14 4-2-8 23:40 14
13. Boršov 14 1-5-8 18:36 8
14. Hradec nad Svitavou 14 1-3-10 16:52 6
Muži

Milán válí

Je to hrůza být 14 dní bez fotbalu. A aby těch hrůz nebylo málo, tenhle víkend se ženil Štancl, což znamená absenci hned několika střev v naší sestavě. Těch básnických a spisovatelských. Takže se musíme spokojit se zprostředkovanými zprávami, podle nichž to byla one man show v podání Chmelíka. Ten byl vysunutý na hrot, abychom proti tradičně urostlé obraně soupeře z Opatova nebyli za úplné soubojové diliny. Skóre otevřel cca ve 20. minutě, když zakončil rychlou akci umístěnou střelou zpoza vápna a před poločasem navýšil naše vedení hlavou, když předčil chybujícího gólmana.

Po přestávce se hostům podařilo utkání zdramatizovat, když se proti nám jako téměř vždy dostali k pokutovému kopu a jako vždy ho proměnili, ale Chmelíkův lob temenem jejich ambice zase zchladil. A protože nebyl nikdo další navýšit skóre, musel se Chmelík postarat i o gólovou tečku, když na zadní tyči uklidil do sítě rohový kop.

Další výsledky 14. kola okresního přeboru:

Linhartice - Hradec nad Svitavou 3:3 (2:1)

Mladějov - Dlouhá Loučka 5:1 (2:0)

Borová - Cerekvice 3:3 (1:1)

Jevíčko - Horní Újezd 1:0 (0:0)

Radiměř - Jaroměřice 0:1 (0:0)

Boršov - Janov 2:4 (1:3)

Tabulka okresního přeboru po 14.kole:

1. Morašice 13 10-1-2 41:14 31
2. Jaroměřice 13 10-1-2 35:16 31
3. Janov 13 10-0-3 35:19 30
4. Jevíčko 13 8-4-1 22:15 28
5. Opatov 13 7-1-5 47:25 22
6. Radiměř 13 5-3-5 29:29 18
8. Mladějov 13 5-2-6 36:31 17
7. Dlouhá Loučka 13 4-3-6 25:27 15
9. Cerekvice 13 3-6-4 25:34 15
10. Linhartice 13 3-5-5 25:27 14
11. Borová 13 3-3-7 26:38 12
12. Horní Újezd 13 3-2-8 20:39 11
13. Boršov 13 1-4-8 17:35 7
14. Hradec nad Svitavou 13 1-3-9 16:48 6
Muži

Koleda, koleda Štěpáne

Příznivé klimatické podmínky nás k dalšímu zápasu už pustili na náš přírodní trávník. Protože rozvolnění nastane až po Velikonocích, museli jsme areál zavřít před diváky, kteří tak byli nuceni obsadit střechu kabin, balkony bytovky, štaflemi osázeli plot antuky a ti nejvěrnější se usadili v korunách těch několika zbylých stromů na jižní tribuně. Už je to dávno, co jsme proti soupeři z Linhartic potvrdili papírové předpoklady favorita, ale letošní jaro je ideální čas pro výhru, na kterou se není třeba moc nadřít. Z naší územní převahy proti soupeři, jemuž nedáváme góly snadno, plynuly pouze rohy, jejich exekucí se do našeho ofenzivního vínku snažil přispět Štěpán, jenž taky nedává góly snadno, ale nesetkával se s pochopením nabíhajících. Hosté na nás léta praktikují styl dlouhého výkopu, těžce bránitelného prodloužení a sprintového náběhu. Po jedné takové aplikaci došlo k dosud nepochopenému úderu do míče, který, ať byl myšlen jakkoliv, měl za následek hostující vedení. Rozhodli jsme se na to výrazněji nereagovat a počkat na přestávkovou poradu.

Za tónů Scooteru jsme vylezli z kabin a plácli si se Seňorem, netuše, co udělá poločasová muzika s králem našich trávníků a parketů. Štěpán odšpuntoval své představení už po pěti minutách, když se i svým 80% sprintem v pohodě prosmýkl po lajně (čas 1:02), ze samého rozhlížení po spoluhráčích musel mu trochu utekl balón, ale úplně volného Nováka stihl přesně oslovit i přihrávkou z dlouhé nohy a bylo vyrovnáno. A po hodině hry už jsme vedli, když se situace opakovala, jen zbyla koncovka na Skalu. Nabyté asistence ve Štěpánovi zvedly i střelecké sebevědomí, ale když ho zchladil úspěšně trefeným reflektorem, přenechal to opět jiným. Třetí asistenci mu dopřál Ropek proměnivší hlavou alespoň jeden náš roh v zápase a v závěru zápasu ještě jeho centr z levé strany donesl do brány Chmelík (čas 2:52).

Další výsledky 12.kola okresního přeboru:

Borová - Opatov 1:4 (1:0)

Cerekvice - Jevíčko 1:1 (0:1)

Hradec nad Svitavou - Radiměř 1:6 (1:3)

Horní Újezd - Boršov 1:1 (0:1)

Jaroměřice - Mladějov 1:0 (0:0)

Janov - Dlouhá Loučka 4:1 (2:1)

Tabulka okresního přeboru po 12. kole:

1. Morašice 12 9-1-2 37:13 28
2. Jaroměřice 12 9-1-2 34:16 28
3. Janov 12 9-0-3 31:17 27
4. Jevíčko 12 7-4-1 21:15 25
5. Opatov 12 7-1-4 46:21 22
6. Radiměř 12 5-3-4 29:28 18
7. Dlouhá Loučka 12 4-3-5 24:22 15
8. Mladějov 12 4-2-6 31:30 14
9. Cerekvice 12 3-5-4 22:31 14
10. Linhartice 12 3-4-5 22:24 13
11. Borová 12 3-2-7 23:35 11
12. Horní Újezd 12 3-2-7 20:38 11
13. Boršov 12 1-4-7 15:31 7
14. Hradec nad Svitavou 12 1-2-9 13:45 5
Muži

Odvrácená strana Válce

Zatímco Proseč máme za rohem, ale nemůžeme tam, protože je to zaprvé jiný okres a za druhé jiný přebor, naše vláčení do Jevíčka nevadí ani epidemionelogickým opatřením, ani domácím, kteří nás ve svém svatostánku za městem pravidelně pouští do předem ztraceného vedení. Nejinak to dopadlo i tentokrát. Po deseti minutách se Štěpán dostatečným obloukem podél lajn vyhl všem a Válek se ve vápně hl tak šťastně, že si od něho míč prakticky nezaviněně našel cestu do sítě. Do poločasu Štěpán ze strany ještě jednou oslovil Válka, který podrobil malohanácké břevno zkoušce jebou. Z vědecky jistě přínosné věci jsme ale fotbalový užitek neměli, spíš naopak, protože zatímco branková konstrukce se během přestávky třást přestala, náš sniper Válek se v každé další šanci klepal víc a víc.

Když hned po přestávce rozvlnil pouze boční síť, vypadalo to, že vše pokračuje v zajetých kolejích. O vykolejení se postarala domácí Hora s kapitánskou páskou. Ta obvykle na hřišti působí dojmem zralým na dnes populární coming out, ale tentokrát se prodrala k hlavičce v našem vápně a bylo srovnáno. Zkusili jsme to na sobě nedat znát, ale když se Válkovo další usměrnění střílené přihrávky do brány kvůli nepohlídanému ofsajdu do zápisu o zápasu nepromítlo, dostala se do jeho jindy spolehlivých nohou křeč. Že netrefil obsazenou svatyni z velkého vápna, to se stává. Že se nepovedlo z 25 metrů vrátit přesně do opuštěné klece gólmanův mizerný odkop, to se dá odpustit a navrch ocenit pohotovost. Ale netrefit prázdnou ani z malého vápna, to už bylo na pěší pochod domů. Proti tomuhle soupeři nám prostě i válec bývá skoro k ničemu. Ale jen skoro, protože díky zaváhání Jaroměřic už jsme v nahuštěném čele o skóre první.

Další výsledky 11.kola okresního přeboru:

Opatov - Janov 1:2 (1:0)

Dlouhá Loučka - Jaroměřice 2:0 (1:0)

Mladějov - Horní Újezd 2:2 (1:0)

Boršov - Hradec nad Svitavou 2:0 (1:0)

Radiměř - Cerekvice 2:1 (2:0)

Linhartice - Borová 6:1 (2:1)

Tabulka okresního přeboru po 11 kolech:

1. Morašice 11 **\ ** 8-1-2 **\ ** 33:12
2. Jaroměřice 11 **\ ** 8-1-2 **\ ** 33:16
3. Jevíčko 11 **\ ** 7-3-1 **\ ** 20:14
4. Janov 11 **\ ** 8-0-3 **\ ** 27:16
5. Opatov 11 **\ ** 6-1-4 **\ ** 42:20
6. Dlouhá Loučka 11 **\ ** 4-3-4 **\ ** 23:18
7. Radiměř 11 **\ ** 4-3-4 **\ ** 23:27
8. Mladějov 11 **\ ** 4-2-5 **\ ** 31:29
9. Linhartice 11 **\ ** 3-4-4 **\ ** 22:23
10. Cerekvice 11 **\ ** 3-4-4 **\ ** 21:30
11. Borová 11 **\ ** 3-2-6 **\ ** 22:31
12. Horní Újezd 11 **\ ** 3-1-7 **\ ** 19:37
13. Boršov 11 **\ ** 1-3-7 **\ ** 14:30
14. Hradec nad Svitavou 11 **\ ** 1-2-8 **\ ** 12:39
Muži

Fíbí, Fíbu, Fíbabá

V prvním jarním duelu jsme hostili Radiměř. Je pravdou, že u nich se nehraje snadno a že jsme se proti nim jejich první sezónu po postupu do přeboru střelecky trápili. A když už jsme u nich pohodlně uspěli, uspokojilo nás to tak, že jsme se z toho hrabali až do konce podzimu. Dnešní zápas byl pozitivně poznamenán naší poctivou, lednovou, tudíž i meziobecní, přípravou, kterou suchý únor nezvládl odbourat. Soupeře jsme předčili ve všem kromě reklamování ofsajdu a naše úsilí zhodnotil F. Bureš, který po samostatné akci z boku napálil míč pod víko na přední tyči a zaznamenal ve třetím zápase proti dnešnímu soupeři už čtvrtý gól. A nezůstalo jen u něj, když si počkal na nákop do domněle ofsajdového postavení. Samozřejmě, že měl špatné postavení zapomenutého soupeřova obránce měl pod kontrolou a ofsajdu se vyhnul zcela zkušeně, nikoli pouze náhodou. Své letité zkušenosti prokázal i při zakončení, proti placírce na dřevěnou nohu neměl gólman šanci. Chvíli před pauzou pak hlavou dokonal hattrick, když využil jak Chmelíkova sklepnutí, tak své neuvěřitelné síly v osobních soubojích.

Po přestávce už to bylo laxnější, až profesorské, ale šancí bylo i tak dost. Nádvorník např. trefil z dálky tyč, Famfulíkem odmávaný ofsajd zastavil o stupidním nehlídání si ofsajdů kázajícího Skalu, a tak jediný gól druhé půle zaznamenal Novák, který si hlavou našel Chmelíkův vracák do ohně a v souhře s ostatními výsledky nám pojistil druhé místo v tabulce.

Další výsledky 10. kola okresního přeboru:

Linhartice - Opatov 0:5 (0:4)

Borová - Jevíčko 0:3 (0:2)

Cerekvice - Boršov 1:0 (0:0)

Hradec nad Svitavou - Mladějov 1:3 (0:2)

Horní Újezd - Dlouhá Loučka 2:0 (0:0)

Jaroměřice - Janov 3:1 (1:0)

Dohrávka 5. kola:

Cerekvice - Hradec n. Svitavou 3:1 (0:1)

Tabulka okresního přeboru po 10 kolech:

1. Jaroměřice 10 8-1-1 33:14 25
2. Morašice 10 8-0-2 32:11 24
3. Jevíčko 10 7-2-1 19:13 23
4. Janov 10 7-0-3 25:15 21
5. Opatov 10 6-1-3 41:18 19
6. Mladějov 10 4-1-5 29:27 13
7. Cerekvice 10 3-4-3 20:28 13
8. Dlouhá Loučka 10 3-3-4 21:18 12
9. Radiměř 10 3-3-4 21:26 12
10. Borová 10 3-2-5 21:25 11
11. Linhartice 10 2-4-4 16:22 10
12. Horní Újezd 10 3-0-7 17:35 9
13. Hradec nad Svitavou 10 1-2-7 12:37 5
14. Boršov 10 0-3-7 12:30 3
Muži

To svět neviděl

Podle původního plánu nás v sobotu proti Sebranicím čekala generálka na prodlouženou jarní část sezóny a hned úvodem musíme přiznat, že to byla marnost, jakou svět neviděl. Ale to se není čemu divit, protože poslední vítězství nad naším soupeřem je už zarostlé jak rezervní Kristus neboli téměř 6 let staré. Sice jsme s ním taky skoro 4 roky nehráli, ale přesto víkendový rezultát nebyl nepodobný zápasům, které pamatujeme - zase jsme Sebranicím nedali gól. K zápasu se, kromě dalších, nedostavil např. Burián, nejen proto, že při vyslovení Sebranic se mu stejně jako u asi osmi dalších týmů vybaví otočení jednoho z jeho kolen. Do role hlavního spalovače se v pěkném odpoledni nepasoval V. Štancl, který v první příležitosti po Válkově rohu netrefil míč v jasné pozici ramenem místo hlavou a neposkytl tak gólmanovi dostatek času k pohodlnému zákroku. Ropek se nenominoval na beka, protože si moc dobře pamatuje, že když na něm hrál naposled, nedopadlo to dobře a málem šel do sprch předčasně. Tentokrát nešel do sprch vůbec, (v sobotu v areálu TJ Jiskra Litomyšl - pozn. redakce), ale taky po nevyhraném hlavičkovém souboji V. Štancla, asi s Červem, nekoukal, jak odražený balón nenapálil soupeřův hráč, asi Kalánek, napříč vápnem do vingle. V. Štancl nás ještě před poločasem nenadzdvihl ze židlí dalšími ukázkami z rejstříku svých zdících schopností, takže na přední tyči neucukl hlavou před dalším rohem, do kterého stačilo jenom vložit lebku, ani nehlavičkoval na zadní tyči vysoko nad, když už míč konečně trefil.

O přestávce se V. Štancl nestáhl do brány, kde většinou není co zkazit, takže jsme si nezažili vrchol zmaru, když se pět minut před koncem, s těžko říci z čeho pramenící sebedůvěrou, nenahrnul k penaltě. Není třeba používat expresivní nebo pejorativní výrazy nebo se zbytečně zamotávat do záporů, pravdou prostě je, že v sobotu proti Sebranicím náš kapitán penaltu nedal. Taky je pravdou, že teď se ukáže velká psychická síla našeho mančaftu, který si, až rozhodčí hvizdem zahájí první mistrák, na tenhle zápas ani nevzpomene.

Muži

Skaldův životní zápas

Slábnoucí morálka v tréninkovém procesu značí na okresním fotbale jediné - blíží se zápasy a tudíž je v týdnu nutné zabezpečit rodinný časový rozpočet, protože se do něho o víkendu bude zatínat pořádná sekera.

Náš první přípravný zápas jsme nesehráli dnes (v neděli - pozn. redakce) dopoledne na neumělé trávě v Litomyšli proti Nečisté. Proto není divu, že z Anglie nedorazil ani J. Kubeš, který má jinak na našeho soupeře krásné gólové vzpomínky. Nepěkné vzpomínky má pro změnu naše obrana na Pavláka, ale ten se stejně jako ostatní k utkání nedostavil, takže nám nemohl dát dva rychlé góly jako onehdá. Zkušeností s nečistým soupeřem má sice na rozdávání Skala, ale vzhledem k nekonání zápasu nám nemohl názorně předvést, že v jistých chvílích je nejdůležitější hlava. Brzy po začátku proto autové vhazování hluboko na soupeřově polovině neprodloužil Chmelík, dnes hrotový Skala "nevlétl" ve správný čas před statického beka, neumístil balón hlavou přesně k přední tyči a neposlal nás do vedení. Soupeř na to nezareagoval drtivým tlakem, který pak Skala neutnul druhou hlavou v zápase. To když si po nedobré práci Bureše nenaskočil ve vápně na Válkův centr. Těsně před pauzou pak nerozehrál přímák z půlky, jeho centr nepropadl mezi nabíhajícími hráči, nepřekvapil gólmana a on se tak nemohl konečně pochlubit gólem ze standartky a dokončeným hattrickem.

Jenže co se nestalo - naše nepovolené utkání po poločase přijela rozehnat městská policie, a tak nám nezbývá než doufat, že se domluvíme se soupeřem i orgány, aby tenhle Skaldův životní zápas měl vítěznou tečku, když je to v poločase takhle rozehrané.

Obecné

Chcíp pes

Novoroční agónie jakoby padla i na stránky našeho fotbalového oddílu, které mají kolikrát o čem psát, i když se nic neděje. Ale prostě jen není tolik fantazie, aby se vydavatelsky pokryla každá další vlna. Takže co je u nás nového?

Skoro nic, dalo by se říct, že u nás chcíp pes.

V mládeži máme neuvěřitelnou tréninkovou morálku, za celý leden naši trenéři nezaznamenali jedinou neomluvenou neúčast. 

Protože děti mají distanční docházky až až a muži chodí do práce (většinou), probíhá distanční formou na revanš zimní příprava áčka. Sice nikdo neví, na co a kdy se připravovat, ale naběhané kilometry i sesbírané fotky hlavně za začátku přípravy předčily očekávání. Minulý víkend se, až na rodinné výjimky, nekonalo tradiční soustředění v Daňkovicích, takže Mary nepřeháněl dávky, Vojta nikomu na silnicích neukázal záda, Kléma nestěhoval postele, kapitán nehulákal a celkově se nikdo společensky neunavil. Opět až na rodinné výjimky.

V mezidobí byl čas požádat o dotace a vzápětí se ujistit, že jejich rozdělování je ve správných rukou.

Našeho pokladníka čeká placení členských příspěvků na účet Fotbalové asociace České republiky, což je sice konzervativní fond s jistým výnosem , ale na dezinfekci kabin to vydělá málokomu. Alespoň do doby, než začne Fevolucí vzývaná změna odspodu. Stojatým vodám vyhovující odklady těchto "spodních" voleb zkusí OFS Svitavy rozčeřit videovolbou svého nového vedení, snad se do plánovaného termínu 2.3. podaří vyřešit všechna úskalí, která tento způsob komunikace v okresních podmínkách obnáší.

No a protože se neví hodiny, dne ani právního rámce, kdy konečně bude líp, vězte, že naše áčko má pro sichr domluvený následující program:

21.2. 10:00 přátelák s Čistou na UMT v Litomyšli

6.3. 16:30 přátelák se Sebranicemi na UMT v Litomyšli

14.3. 14:00 první mistrovské utkání s Radiměří na UMT v Litomyšli

A pak už se bude hrát každý týden, někdy i dvakrát, až do prázdnin.

Nebo se spíš koncem května začnou dohánět podzimní resty, aby se dohrálo aspoň jedno kolo vzájemných zápasů a mohlo se postupovat a sestupovat?

Na to by to chtělo mít křišťálovou kouli. Nebo někoho, kdo ji používá a dá se mu věřit.

Obecné

Legendy vzpomínají - kapitola 8: Co dál?

Co Vám v poslední době na fotbale udělalo radost?

PK: To je jasné, zatčení Romana Berbra ze zločinecké organizace FAČR.

MR: Jsem velkým fanouškem Slavie, takže logicky Slavie mi dělá obrovskou radost svou hrou a svými úspěchy v Evropské lize, jejichž přímým účastníkem jsem byl coby fanoušek na utkáních se Sevillou a Chelsea. Zážitek a obrovské emoce ze závěru zápasu se Sevillou mi navždy zůstanou v paměti. Také zápas, na který jsem se coby divák dostal díky svému výkonu ve finále okresního poháru, na mistrovství Evropy U21, ve kterém naše repre porazila v Tychy Itálii 2:1 a po skončení jsme měli možnost se vyfotit s hráči jako jsou Tomáš Souček, Petr Ševčík a Michal Trávník. V poslední době jsem také spokojen s výkony Morašic, kdy se nám naše řady podařilo rozšířit o další kvalitní hráče, kteří zapadli skvěle do kolektivu. Jsem rád součástí kolektivu, který v současné době v Morašicích je.

JK: Toho moc nebylo.

Petře lituješ nějakých rozhodnutí u fotbalu?

PK: Jednoho mého osobního rozhodnutí jsem s odstupem času litoval. To když mě kamarád z Mejta, kde jsem se učil a chodil trénovat, přemlouval abych šel hrát fotbal do Pardubic, které hráli 2. ligu. A já, protože bych musel i přestoupit na novou školu a psal se rok 1987, jsem se rozhodl zůstat v Morašicích.

Takže slovy Tomáše Rosického tě mrzí, žes nikdy nezjistil, jak dobrý jsi mohl být.

PK: Přesně tak.

Petře, strávil jsi část kariéry i ve výboru, jeho šedou eminencí, zejména přes investice, jsi dodnes. Jaký počin ti udělal největší radost, co tě zklamalo, co by sis ještě v areálu přál?

PK: Neřekl bych šedou, ale spíš pro někoho černou. Akce, které se podařily za posledních 6-7 let, tedy béčkové hřiště, studna, celoplošná závlaha, světla, rekonstrukce kabin, nová antuka, z toho mám obrovskou radost. A co bych si přál, to ty víš určitě nejlíp, malou zastřešenou tribunku, kde budu mít VIP místo a SKYBOX. Doufám, že všechny, co jsou proti, přesvědčím o správnosti mého záměru.

A jaké máš plány na další působení v Morašicích? Kam myslíš, že Morašice momentálně patří na fotbalové mapě?

PK: Moje plány na působení v Morašicích jsou následující: jako legenda na telefonu budu hlásit výborné výsledky Sokola a při nerozhodnosti trenéra mu radou pomohu. Morašice dle mého patří na fotbalové mapě do pardubického kraje, a samozřejmě do jeho soutěží, a to již od nejmladších bojovníků.

Co na to říká současný trenér, jaké jsou jeho sny a ambice?

MR: Plán, sny ani trenérské ambice nemám, spíše takové přání, aby to kluky v Morašicích bavilo, abychom společně dokázali v Morašicích udržet fotbal do budoucna a stále jsme stavěli na skvělé partě, která pro mne byla po celou fotbalovou kariéru nejdůležitější.

Máš v hlavě nastavený nějaký moment, přes který už pokračovat nebudeš?

MR: Kdyby nebyla v Morašicích dobrá parta, tak by mě to nevábilo pokračovat dál. Herní pokračování může ovlivnit zejména zdraví, ale já jsem takový nezmar, že budu hrát, dokud mě někdo asi nepošle někam… Možná se v budoucnu mou metou ještě stane, zahrát si v jednom mužstvu s mým synem, ale nevím, kdo z nás bude muset přestoupit. A co týče trenérského pokračování, budu to dělat, jen pokud mě to bude bavit, možná jenom pokud budu hrát.

A nějakou vysněnou statistickou metu máš?

MR: Vím, že jsem posledním zápasem dosáhl 800 zápasů za muže, takže na Bobšovu tisícovku to, bohužel, určitě nevidím, ta jeho čísla jsou skutečně neskutečná, odehrát 1000 zápasů jen za kategorii mužů je prostě bomba. Nevím přesně, jak jsem na tom ve střelených gólech.

135 celkově, 95 za chlapy.

MR: Těch 150 gólů by bylo hezkých, ale vzhledem vzhledem k mým průměrným 4 brankám ročně, to zkusím jenom zaokrouhlit na stovku mezi chlapama.

A když ti řeknu, že do celkové tisícovky ti chybí 13 zápasů?

MR: To mě láká a věřím, že to vyjde. I když dneska nikdo neví, kdy budeme moci hrát.

Petře sleduješ Bojdovo stahování a statistiky celkově? Hřejou tě tvoje čísla nebo tě to tak nebere?

PK: Jasně, že sleduji a přeji mu úspěch. Jen ať mě na výsluní statistik ještě 2-3 roky nechá a potom ať si vedoucí místo vezme. Moje čísla mě ale nechávají opravdu ledově klidným

Bobši, ty máš ještě nějaké sny?

JK: Já bych si přál víc lidí. Protože když hraješ před 400 lidma, i když je to třeba na Dolňáku a všichni na tebe řvou, tak to chceš pořád. To je přání. A sny mám, ale ty neřeknu, čas nevrátíš..

Co byste přáli morašickému fotbalu a jeho fanouškům do nového roku?

PK: tak hlavně všem hodně zdraví, štěstí a radosti a celkově hodně obětavých lidi, obětavých rodičů, spoustu zapálených fotbalistů s láskou k tomuto sportu, nadšených fanoušků a ještě minimálně dalších 50 úspěšných let činnosti celého Sokola  

MR: Morašickému fotbalu bych přál to, co již jsem několikrát v rozhovoru zmínil, dobrou partu, ve které jeden pro druhého, a to nejen při fotbale, udělá něco navíc. A fanouškům? Těm přeji, ať s morašickým fotbalem můžou zažívat i nadále ty krásné chvíle, na které jsme v našem povídání vzpomínali! Jo a ještě tribunu!!!

Tak končí naše komedie, nechť virus prohrává a fotbal žije.

Obecné

Legendy vzpomínají - kapitola 7: Nezapomenutelní

Několikrát jste tady jmenovali super partu, bez ní by ten fotbal neměl cenu. Dokázali byste mezi spoluhráči vyjmenovat některé, co čímkoli vyčnívali?

MR: Kdybych měl vypíchnout třeba baviče, tak jednoznačně Luboš Plšek. Ten dokázal na soustředění vyprávět vtipy celý večer celé hospodě, ne jen nám.

PK: Ten znal snad 10 000 vtipů. Jeho „a nebo…a nebo“ je legendární. Ale geniální byl i Eda Král, jak při zábavě, tak v bráně.

JK: Co se týče zábavy tak jednoznačně Kárčí (Eda Král – pozn. redakce) a Bazy (Josef Temňák – pozn. redakce). Z brány mi samozřejmě naskočí „jejku“.

MR: Mně taky, tím spíš, že je to spolužáka z lavice Vojty Andrleho. (K Vojtově smůle jedno "jejku" máme i na Youtube, k Vojtově štěstí je na konci téhož videa i důkaz jeho kvalit - pozn. redakce)

JK: Ale jak Cvejn, tak Vojta to „jejku“ dokázali napravit, klidně hned, nějakým zákrokem snů, který nikdo nechápal.

MR: Na bránění byl vynikající Bobeš Jánu. Ten se bránil tréninkům, dodržování životosprávy,…

PK: …A přitom přes něj prakticky nešlo přejít. (A nejde ani po dvaceti letech, stačí si pustit video z fotbalového dne v čase 0:35 – pozn. redakce) Ale to mají v Makově tak nějak v krvi.

Já jsem do chlapů přišel v éře, kdy mě přišlo, že měl celý mančaft bránění tak nějak v krvi, vyberete někoho kdo byl nebezpečný na druhé straně? Zabijáckým instinktem nebo zabíjením šancí?

JK: Šance vždycky pálil celý mančaft, nedat gól je stejná chyba jako „jejku“, akorát je to v bráně víc vidět.

MR: Za moji éru jsme podle mě měli jediného klasického koncáka, a tím byl Vašon Benešu, to byl pan fotbalista.

PK: Střílení gólů je samostatná kapitola. Zdeněk Fric a jeho klid, Václav Beneš a jeho elegance, Martin Burián a jeho zbrklost. No a Petr Kuta…statistiky nelžou.

Komu jsi Petře nejradši chystal góly?

PK: Zásobovat útočníky mě bavilo vždycky, ale Burymu (Martin Burián - pozn. redakce) jsem i věřil.

A s kým se ti ve středu pole hrálo nejlíp? Kdo ti svým čištěním dal nejvíce klidu na tvoření?

PK: Na středu hřiště nebyla špatná souhra "já na bráchu, brácha na mě", nebo s Jirkou Vosmekem. Čističe jsem potřeboval až ve vyšším věku, takže Milan Chmelík a Martin Ropek.

S Pavlem (bratr – pozn. Redakce) jste mimořádně soutěživé typy. Soutěžili jste i mezi sebou, měli jste větší motivaci, když druhý odskočil ve střeleckých statistikách nebo se povedl zápas? A mířili jste s touhle soutěživostí i na starší a v áčku taky úspěšné bratry?

PK: S bráchou jsme soutěžili prakticky každý den, a ne jen ve fotbale. Hráli jsme soutěžně stolní tenis za Vidlatou Seč, malý fotbal za Šampony a hokej před domem. A všude se našel důvod ukazovat si, který je v čem lepší. To nás asi posouvalo výkonnostně dále, ale statistiky jsme si mezi sebou, ani se staršími bratry nepoměřovali. Vzpomínám si, že jsme jednou soutěžili v přesnosti hodu kamenem a Pavel vyhrál, trefil mě zezadu do hlavy, když jsem zbaběle utíkal. Jako cenu útěchy za prohru jsem dostal 5 stehů v litomyšlské nemocnici.

V téhle disciplíně jsem doufal, že porazím Matese (bratranec – pozn. Redakce), protože jsem při jakémkoli jiném sportovním měření neměl šanci, ale dopadl jsem úplně stejně jako ty. Vy si ještě někoho vybavíte?

MR: Když jsem zmínil ostatní posty, tak v záloze musím jmenovat Kuťáka s Bobšem, to jsou prostě morašičtí matadoři se vším všudy.

JK: Já jsem hrál se samýma super lidma, kolikrát mi bylo líto, že někteří furt sedí, nedostanou šanci a chodí na tréninky. A když dostali prostor, tak ho během té krátké chvilky zákonitě nedokázali využít. Nerad bych na někoho zapomněl.

Zítra budeme bilancovat, snít a přát...

Obecné

Legendy vzpomínají - kapitola 6: Rohozná, Svitavy, Camp Nou

Kuťák nabízel během svých angažmá několikrát funkci k dispozici. A nabízel je možná slabé slovo. Mary, přemýšlel jsi, že to vezmeš už dříve nebo ses k tomu odhodlal až ve chvíli, kdy bylo vidět, že se s Kuťákem nehne?

MR: Nikdy dřív jsem o tom nepřemýšlel, já jsem naopak vždycky Petra přemlouval, že ty jeho abdikace jsou nesmysl.

Bobši, z tvých spoluhráčů se stávali trenéři, ty jsi ale nabídky nikdy neakceptoval, přestože si odkoučoval úspěšná pohárová finále. Můžeš vypíchnout hlavní důvod, proč ne?

JK: Já jsem vedl lidi v práci a strašně mě to psychicky unavovalo, takže pak vést ještě něco jiného, připravovat si to věci, na to jsem neměl sílu ani pomyšlení.

Mary, otázka, kterou už dostal Petr, jaké to je, když se ze spoluhráče staneš trenérem?

MR: Já jsem to cítil naprosto přirozeně, a to z toho titulu, že jsem chtěl, aby mě ty tréninky bavili, aby to k něčemu dál v Morašicích vypadalo. Nikdy před tím jsem neměl ambice stát se trenérem.

Po pádu do okresu se podařilo dvakrát vyhrát pohár, třikrát k nám přijeli soupeři z kraje, Přelouč jsme dokonce porazili, dali jsme doma desítku Rohozné. Jak vzpomínáte na tyhle zápasy? Dokázali byste porovnat např. vítězství v poháru s tím historickým umístěním nebo zmíněným postupem do A třídy?

JK: Já popravdě tu Rohoznou tak neberu, ty výsledky z kraje cením mnohem víc. Stejně jako to, že jsem dal gól Svitavům, to jsem běžel k Matesovi (Štanclovi – pozn. redakce) a říkal jsem mu, že teď už můžu skončit.

MR: Ten pohár je určitě super úspěch, byl jsem rád, že jsem ještě něco takového na sklonku kariéry mohl zažít, obrovská škoda, že jsme nedosáhli hattricku, ještě o to víc, že to bylo v souboji s naším největším rivalem - Cerekvicí. Ale víc pro mě byl určitě návrat do A-třídy, protože to je dlouhodobá soutěž.

K fotbalu patří neodmyslitelně i soustředění, rozlučky, oslavy, apod... Jaké máte mimořádné zážitky mimo hřiště související s fotbalem?

PK: Mimořádných bylo opravdu velmi, velmi mnoho. Například poprvé v bazénu se šampaňským v hotelu Badinka nezapomenutelné výjezdy do sklípků, oslavy postupu byly moc fajn. Ale "fotbalové", to jsou teď již nemožné výjezdy za hranice, vyprodaný olympijský stadion v Berlíně, nebo úplně prázdný Camp Nou v Barceloně. To je opravdu fotbalová paráda a genius loci. Ale ještě dva výjezdy se mi vryly do paměti. Liverpoolské derby mezi slavným FC a Evertonem a slavná hymna, kterou zpívá na začátku zápasu celý vyprodaný stadion, z toho jsem měl husí kůži. A na výjezd do Wroclavi, s bratrem na ME, se taky nedá zapomenout. Ke stadionu jsme jeli našlapanou tramvají, a on těsně před stadionem zjistil, že ho v ní okradli o peníze i lístky. A protože zápas byl vyprodaný, tak se díval jen na parkoviště plné aut a na tribuny zvenku.

MR: Za mě určitě první morašické soustředění v Martinicích za trenéra Portlíka, během čtvrtečního večera jsme vypili téměř všechno pivo, které mělo být na celý víkend a Ozzy (Jiří Lněnička – pozn. redakce)  snědl skoro celou sekanou, kterou jsme měli mít v pátek k večeři, drzého Šamota staří pardálové vyhazovali oknem a on se vždy vrátil dveřmi. Samozřejmě všichni vzpomínáme na více než dvanáctikilometrový výběh, který někteří běžci absolvovali za sedačkami stopnuté dodávky. Jinak všechna soustředění se vždy vydařili, těch míst jsme navštívili spousty, a ještě dnes si rád pustím Matesovo nádherné video ze soustředění v Borušově. Všechny akce, ať už sklípky nebo zájezdy do Německa se vždy vydařili a máme spousty krásných zážitků.

JK: Já si snad radši na nic nevzpomínám.

Zítra zjistíme, kteří spoluhráči utkvěli našim matadorům v paměti, ať už byl důvod jakýkoliv..


Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.