Muže jsme už probrali dostatečně, teď přichází na řadu naše mládež. Naši dorostenci Lukáš Němec, Lukáš Mach a Jan Kopecký jsou spolu s vedoucím Milošem Kopeckým schovaní pod Horním Újezdem v okresním přeboru Chrudimska, v 7-členné (!) tabulce, rozdělené bodově na dvě nevyrovnané části, bojují v té vrchní polovině.

Při hodnocení podzimu v kategorii žáků hraje důležitou roli číslo 7. Starší žáci ve spojení s Horním Újezdem a Čistou vstoupili do sezóny jako obhájci. Po loňském celkovém prvenství si však museli zvyknout na odchod některých opor týmu a to jim po podzimu zajistilo 7 bodů, které jim stačili k 7. místu. Naši mladší žáci v souklubí s Horním Újezdem střídali lepší výkony s horšími, díky čemuž se se 13-ti body umístili na 7. místě. Někteří hráči dokonce pravidelně doplňovali soupisku svých starších soukmenovců. Individuálně, aspoň podle řečí čísel, se nejvíce dařilo ve starších žácích Danielu Křivkovi z Čisté, který vstřelil 7 gólů, u mladších se o nejlepšího střelce dělí Tereza Veselíková z Horního Újezda s Šimonem Vrbicou, kteří zaznamenali také po sedmi gólech.

Zároveň je důležité nezapomínat na to, že v kategorii žáků máme my i Horňák několik dětí ve vyšších soutěžích. Což je pro oddíly dobrá vizitka, ale zároveň by s nimi vypadal náš žákovský fotbal úplně jinak. Třeba by svými dovednostmi udělali z některých svých spoluhráčů lepší hráče, třeba by utvořili jádro týmu, který společně projde až do naší dospělé kategorie. Ale třeba ne, třeba se zlepšují pod profesionálními trenéry a jednou to dotáhnou do vyšších nebo nejvyšších pater. Jako Vojtěch Huryta, který za Pardubice odehrál na pozici stopera drtivou většinu podzimních minut v 1.lize žáků. Jako Martina Famfulíková, které snad bude v zimě a na jaře přát více štěstí, protože na podzim v 1.lize starších žákyň bojovala v dresu Pardubic se zraněním i silnou konkurentkou v bráně. Jako Daniel Válek, který je se 6 góly nejlepším střelcem tabulkově utrápeného týmu Vysokého Mýta ve 2.lize žáků, a který už se gólově stihl prosadit i ve 3. dorostenecké lize.

Starší přípravka se opět vrátila do spojení s Horním Újezdem. Během podzimu děti odehrály celkem 7 turnajů, kde se nikdy neumístily hůře než na druhém místě a celkové vítězství jim v některých případech uteklo o skóre. Velkým pozitivem je vysoká účast dětí, naše řady se dokonce během podzimu rozšířily a přivítali jsme v týmu několik nováčků. To nás velmi těší, na druhou stranu nebylo často jednoduché zajistit všem jednotlivcům spravedlivé herní vytížení. Nejlepším střelcem starší přípravky byl se 14 góly Timotej Vomočil z Horňáku, s 8 góly byl druhý Lukáš Chmelík, který se spolu s Janem Klementem a brankářem Jiřím Famfulíkem pravidelně účastnili výběrových setkání nejlepších dětí na okrese.

Mladší přípravka na turnajích neobsazovala tak dobré pozice jako starší z této kategorie, což může jít na vrub občasným absencím některých zkušenějších hráčů a mnoha nově příchozím ze školičky. Pro ně to byly cenné zkušenosti z prvních „mistrovských“ zápasů. Děti se rozkoukávaly a učily se, že fotbal je kolektivní hra, kde je důležitá spolupráce a taktika celého týmu. Na tom budeme určitě pracovat i v průběhu zimní přestávky, kde jsme přihlášeni na několik halových turnajů. To nám dává příležitost zapojit ještě více dětí ze školičky. I přes vše výše uvedené dodám, že na podzimních turnajích mladší přípravka ani jednou neskončila na posledním místě. Střelecky se prosadili především Jiří Voženílek (18 gólů) s Jakubem Tomášem (15).

Zimní příprava v kombinaci silnice, tělocvičny a umělé trávy je již pro všechny kategorie domluvená, včetně zimních halových turnajů, přátelských utkání a soustředění mužů a žáků.

Děkujeme našim trenérům mládeže – Jiřímu Famfulíkovi, Milanu Chmelíkovi, Milanu Klementovi, Jiřímu Lněničkovi, Martinu Kovářovi a Miloši Kopeckému – i všem jejich kolegům z Horního Újezda. Děkujeme všem rodičům, kteří jsou trenérům k dispozici. Děkujeme i všem, kterým leží na srdci dobro našeho klubu, kteří zajišťují, nebo napomáhají jeho správnému fungování i organizaci zápasů. A v neposlední řadě děkujeme divákům, bez jejichž podpory a emocí by naše výkony jednak byly slabší a jednak postrádaly něco ze svého smyslu. Přejeme všem čtenářům, fanouškům, morašickým i okolním, aby prožili vánoční svátky v klidu a zdraví. Kdo by měl zájem se na konci roku setkat, ať dorazí v 10:00 na tradiční silvestrovský fotbálek. A komu nebudeme moct popřát tam, tomu přejeme hodně zdraví a štěstí v novém roce aspoň takto. Ve zdravém těle se prý skrývá zdravý duch, takže v zájmu všeobecné spokojenosti se budeme těšit v novém roce na viděnou. Chcete-li nám zůstat nakloněni, vědět o všem podstatném, co se v klubu děje, přečíst si obsáhlejší hodnocení sezóny i další plány, sledujte naše webové stránky www.sokolmorasice.cz nebo sociální sítě (Facebook, Instagram).

Po výhře ve Svratouchu se mediální pozornost upřela k našemu dvougólovému kapitánovi a druhý hrdina tohoto zápasu zůstal na ocet. V hlasování o nejoblíbenějšího gólmana Svitavska vyhrál právo rozhovoru s Deníkem gólman Moravské Třebové a druhý v pořadí zůstal na ocet. Na ukončení sezóny měl spřízněný redaktor Českého rozhlasu Martin Matějka udělat interview s nejužitečnějším hráčem podle našeho hlasování, ale vítěz kvůli redaktorovým náhlým zdravotním obtížím zůstal na ocet. Aby tedy bylo mediální spravedlnosti učiněno zadost, ocitl se u našeho virtuálního mikrofonu nejužitečnější hráč podzimní části, náš gólman Luboš Rusnák. (Pozn. red: Pro větší komfort čtenářů jsme si dovolili rozhovor rovnou přeložit do českého jazyka, až na pár slovenských perliček)

Lubo, podzimní část sezóny v nejnižší krajské soutěži je za námi. Jaký je to podle tebe rozdíl proti okresu?

Je to obrovský skok na vyšší úroveň fotbalu. To však není nic, co bychom nevěděli před začátkem sezóny a co by nám bránilo společným rozhodnutím tuto soutěž přijmout, z čehož mám osobně radost, protože mám rád větší výzvy. Jako brankář jsem se ocitl v úplně jiné pozici než v okresní soutěži, protože jsem, alespoň ve většině zápasů, byl ve střehu a permanenci celý zápas. Zatímco v okresní soutěži byla většina zápasů takových, že jsem musel zneškodnit pouze 1-2 střely. A v několika případech se mi ani to nepodařilo.

Jak tento půlrok hodnotíš z týmového hlediska?

Začnu pozitivy, a to tím, že jsem byl potěšen zlepšeným přístupem některých hráčů k zápasům, jejich větším nadšením pro hru a větší touhou, což bylo na hřišti okamžitě patrné. V zápasech, které jsme vyhráli, nás ovládal neuvěřitelný, někdy až enormní bojový duch a nasazení, za což jsem klukům velmi vděčný. Jen houšť.

Jsem rád, že jsme doma získali 12 bodů, když jsme podle mého názoru vyhráli všechny zápasy, ve kterých jsme „měli nárok“ vyhrát, nebo dokonce i ty, ve kterých jsme si výhru úplně nezasloužili. Tím narážím na Býšť, ale i takový je fotbal. Tři porážky doma byly proti silnějším soupeřům, což je třeba uznat. Tyto domácí výhry považuji za důležité aj z hlediska důvěry, kterou v nás mají lidé z Morašic, mnozí z nich byli skeptičtí k našemu působení v této soutěži, a tím příjemnější bylo slyšet, jak s blížícím se koncem podzimu přiznávali, že se v dobrém slova smyslu mýlili, zatím, a že jsou také spokojeni s naším bodovým ziskem.

Naopak je trochu škoda, že jsme nepřivezli ještě nějaký ten bodík aj z venku, hlavně ze zápasů, kde jsme na to měli. Pevně věřím, že v jarní části budeme venku úspěšnější. A nejvíc nespokojený jsem s počtem inkasovaných gólů. 31 gólů z 15 zápasů je při našem způsob hry moc, na tom musíme zapracovat.

Ty pozitivní věci jednoznačně převažují, je důležité přes zimu neusnout na vavřínech, zamakat i na těch negativních věcech, a tuhle soutěž pro Morašice udržet, protože si minimálně tohle zaslouží.

A jak ji hodnotíš z hlediska individuálního ?

Osobně jsem při přehrávání zápasů v hlavě našel 3-4 góly, kterým se dalo zabránit a u kterých jsem mohl něco udělat lépe, vždy si takové góly analyzuji a snažím se poučit ze svých chyb. Ale celkové hodnocení svých výkonů nechám na vás ostatních.

Náš tým ti dopřál na podzim nemalé množství zásahů. Byl bys schopný vybrat své TOP3 zákroky podzimu, které se ti povedly, které tě potěšily?

Potěšil mě zákrok na konci zápasu proti Janovu. On to teda nebyl ani zákrok, to tě prostě trefí na čáře, když se snažíš roztáhnout v té své pozici, ale bylo to super, že se díky tomu a díky velmi bojovnému výkonu celého týmu ustálo důležité derby. A druhý takový zápas, spojený i s mými zákroky, byl hned potom ve Svratouchu, kde jsme jim vypálili rybník, který na hřišti doslova byl. Tam nám vyšlo snad všechno, od Dominových dvou pohotových gólů až po ubránění těsného výsledku, při kterém zároveň všichni nechali na hřišti 110%. Bylo super vidět odhodlání urobit sklz do mláky plnej vody, ochotu jít do každé hlavičky, chtíč vyhrát každý souboj. To vše podporované skvělým fanklubem, který vytvořil kulisu, kterou jsme jinde na podzim nezažili. Když pak fanklub skandoval: „Luba není člověk, Luba je bůh!“, to byl možná nejkrásnější moment mojí bídné kariéry. Tento zápas byl pro mě takový highlight v Morašicích. To se přiznám, že po tom zápase jsem se totálně ožral.

Kdyby sis mohl vybrat nějaký dárek do jara, byly by to nový rukavice, obránci na dálkové ovládání, nebo něco úplně jiného?

Vybral bych si obranu, která by hrála 13 kol v rovnakém složení. To by bylo moje přání.

Trenér by ti určitě rád vyhověl, ale že nějaký obránce nebude, to kolikrát den před zápasem neví ani trenér, ani obránce. Máš nějaký zvyk, třeba i slovenský, který ti pomáhá k tomu, abys byl v bráně úspěšnější? A jaký je tvůj názor ohledně věnování se polštářovým tancům před zápasem či po zápase?

Jsem rád za tyto otázky. Já to shrnu do jedné odpovědi. Ideální je dát si s manželkou den před zápasem jednu borovičku, zatancovat si a pak jsi úplně nesmrtelný. To je můj recept. Protože po zápase jsem většinou nasratý.

A pak bude člověk chytat jako ty?

Jakoby áno. (úsměv)

Co ti dosavadní působení v Morašicích přineslo za pozitiva?

Možná většina z vás ví, že dříve jsem fotbal řešil nějakým způsobem přes peníze a podobně. Tady mi to přineslo hlavně kamarádství, partu, Drakovi (Dan Ondráček – pozn. red.) navzdory. Je to tady prostě o něčem jiném ten fotbal. Je to o té partě a ta, když se na to na tom hřišti vykašle, tak je to cítit.

Takže to tady není o penězích? Nedostáváš tady peníze?

Tak já ty peníze mám. A tady místo dostávání peněz mě to stojí ročně ten členský příspěvek. Já jsem vlastně ještě nikdy nikomu neplatil za to, abych mohl hrát fotbal. (úsměv)

Co pro tebe znamená být nejužitečnějším hráčem týmu?

Já nejsem nejužitečnějším hráčem proto, že by Mates (Martin Černohorský – pozn. red.) nedělal kiksy. (úsměv). On je dělá a stále. Tímto děkuji Martinovi za malou domů v posledním zápase z poloviny hřiště. Zároveň musím říct, že Morašice ti dají takovou tu úplnou studnu poznání fotbalu. Ale já jsem za to strašně rád. Jsem rád za Matese, jsem rád, když se Bobeš (Josef Kopecký - pozn. red.) postaví na stopera a za celou naši obranu, která se z 13 zápasů 9x měnila.

Jsi nejužitečnějším hráčem, je vidět, že mančaft za tebou fakt jde, nebo běží, protože občas mu nic jiného nezbývá, když jde soupeř sám na bránu…

…to bych si přál, aby běžel…

...jak by ses stavěl k možnosti posunout se v našich strukturách výš? Na jaře se bude volit nový výkonný výbor...

Já jsem tuto možnost už dostal… A odmítnul jsem, protože se na to ještě necítím. Nemám pocit, že bych tu byl tak dlouho, abych vám nějak radil. To je můj osobní názor, stále si myslím, že tu jsem velmi krátce.

A jak se teď stavíš k tomu, kdybys dostal příležitost jít výš ve strukturách fotbalových soutěží? Pomineme-li "Slováky“, tak ze Suché Lhoty to k nám máš momentálně nejblíž, přes 4 pole, jeden a půl lesa a za chvíli i přes tři větrníky. Ale často jezdíš na tréninky přímo ze Slovenska a po této cestě máš blíž mnohem více klubů. Nehrozí, že bys na jaře změnil trasu? Jinými slovy, že bys hrál jinde?

Na jaře budu hrát za Morašice.

U mě po podzimu převládá spokojenost. Spokojený jsem s 15 body, beru je s pokorou, protože nám velmi jednoduše mohla některá z pěti výher utéct - Svratouch vychytal Luba, Býšť jsme otočili v posledních 10 minutách, Sezemice nám pomohly červenou kartou. A zároveň vidíme, že v těch bodech máme základ, který nám dává do jara dobrou pozici do bojů o udržení. Těší mě, že jsme se ve většině zápasů drželi hry, která nás baví - i když jsme často naráželi na kvalitativní limity, hrát půl roku jenom nakopávané balóny by nás prostě nebavilo. Radost mám i z celoroční slušné tréninkové účasti, ochotného zapojování dorostenců do těchto tréninků i dobré nálady v kabině, na které nic nezměnil ani neúspěšný začátek a snad ani ještě horší konec soutěže. Právě poslední dva zápasy, nejvíce kazí dojem z podzimní části. Přestože jsme podle losu tušili, že druhá půlka bude mnohem náročnější, tak výkony v těchto zápasech postrádaly u mnoha hráčů to nejzákladnější, když fotbalově nestačíme - bojovnost. Herně mě mrzí, že jsme si více nepomohli útočnými standartkami a že jsme naopak překvapivé množství gólů darovali soupeřům chybami či laxností při bránění. Vnímám pocity, že se z některých venkovních zápasů dalo vytěžit víc, ale absencí a špatných individuálních výkonů v těchto zápasech bylo moc, což podle mě trochu souvisí i s něčím jako psychickou odolností hráčů. Máme totiž v týmu až moc hráčů, kteří se vezou s "momentem" zápasu, což je hezké ve chvíli, kdy je tým na vlně a kdy je z každého sebevědomý hráč, ale někdo tým na tu vlnu musí vlastní iniciativou, odvahou a výkonem dostat. A zvláště ve venkovních zápasech jakoby obavy z oslabené sestavy udělaly ze spousty hráčů pouhé stíny hluboko pod svým potenciálem, protože například přístup k zápasům s Janovem nebo ve Svratouchu byl úplně jiný. Samozřejmě to před konkrétním zápasem štve, že si nemůžeme vyzkoušet, jak bychom se se soupeřem poměřili v plné sestavě, ale to je prostě realita našeho kádru, se kterou jsme do vyšší soutěže já i hráči šli, a se kterou jsem byl celkem smířený. U některých hráčů se s absencemi počítalo, u jiných byla jejich míra nepříjemným překvapením, asi nejen pro mě. Ale právě početní stav kádru mi dělá největší starosti, protože i když se tři čtvrtiny hráčů s účastí mohli přetrhnout, základna je bohužel úzká. Navíc to vypadá, že jsme ze zdravotních důvodů nadobro přišli o Nádvorníka a s obavami čekám i na zprávy o kolenu Michala Sokola.

Toho bych hodnotil jako nejpříjemnější individuální překvapení podzimu, protože se po loňském návratu zapojil s úplně jinou kvalitou a nasazením. Když tím přejdu k individuálnímu hodnocení, tak jako nejužitečnějšího hráče podzimu jednoznačně hodnotím Lubu Rusnáka, který nám některé body doslova vychytal, o jiné nám dal šanci zabojovat, v jiných případech držel důstojný výsledek a speciálně kvůli němu mě mrzí, jak si musel vyžrat naše poslední dvě prohry. Na druhé místo u sebe stavím Vendu Nováka. Ten mě sice vydírá tím, že na jiných postech v sestavě nepředvádí zdaleka takové výkony jako v útoku, kde máme jinak personální přetlak, ale je pravdou, že jeho schopnosti vepředu potřebujeme. Jednak proto, aby soupeř cítil z naší strany permanentní nebezpečí, jednak proto, že i tým věří, že Venda je schopný se vepředu prosadit sám i v zápasech, kdy se nám dopředu moc nedaří. Jsem moc rád, že se mu to na podzim dařilo i číselně a doufám, že v naplňování svého nadokresního potenciálu bude na jaře pokračovat. Na třetím místě pak vidím bratra Domina a Bojdu Válka. Vůbec si nedovedu představit, o kolik zákroků víc by Luba musel předvést bez Dominovy sítě na štítu zálohy, a když říkám, že nedovedu, tak to myslím doslovně, protože nechyběl na podzim ani minutu. K tomu nám vystřelil důležité vítězství ve Svratouchu, i když byl ve vyšší soutěži znát jeho menší podíl na ofenzivní fázi. Proto alibisticky rovnocenně s ním volím i navrátilce Bojdu, který s ním ve středu odehrál většinu sezóny a jehož přesah do ofenzivy byl v našem podzimním rozpoložení klíčový. Jeho bilance je "jen" 4+1, ale myslím, že má snad tři další břevna a spoluhráčům připravil minimálně dalších pět gólových šancí. Věřím, že by mohl být ještě platnější na křídle než uprostřed, ale bohužel na to většinou nejsou lidi.

Přes zmíněné výtky hráčům děkuju za solidní podzim v nové náročnější soutěži. Doufám, že tréninková morálka vydrží i přes nepopulární zimu, že utužíme partu na soustředění (snad i s někým novým), a že se na jaře porveme o dobrý fotbalový pocit ze sebe samých a ruku v ruce s tím i o udržení (což bude vyžadovat pokoření našich předchůdců/nás ze sezóny 2014/2015 - 12bodů po podzimu, 23 na konci).

Jestli jsme v něčem opravdu dobří, tak je to vedení statistik. V textu níže, v obrázcích pod článkem nebo pod záložkou "muži" si tedy fanoušci této naší práce mohou počíst, jak se komu vedlo v prvním půlroce A skupiny 7.ligy.

Muži v podzimní části sehráli 15 zápasů – 1x přátelák, 1x pohár, 13x mistrovské utkání. Z těchto patnácti zápasů odešli 6x jako vítězové a 9x poražení s celkovým skóre 22:36. Podzim zakončili na 12. místě s 15-ti body.

Vyjmeme-li ze všech hráčů s alespoň jednou čárkou v docházce ty, které jsme víckrát neviděli ani na tréninku nebo naše dorostence Lukáše Němce a Macha, kteří se nemohli zapojit do soutěžních zápasů, protože hrají pod hlavičkou Horního Újezda, dostaneme se k tomu, že do podzimních bojů se zapojilo 18 hráčů. Z těchto osmnácti hrdinů pět z nich nastoupilo do všech zápasů a z těchto pěti dva nechyběli ani minutu – kapitán D. Štancl a brankář Rusnák. Třetímu Válkovi k tomuto počinu chybělo 19 minut. Nejvíce tréninků absolvoval Vít (26), hned za ním se umístil dorostenec Lukáš Němec (25!!!) a třetí D. Štancl (24). Co se týče celkové účasti, kde se sčítá docházka ze zápasů a tréninků, tak nejčastěji se na zelené ploše vyskytovali D. Štancl, Vít a Černohorský (39, 38 a 37).

Bohužel není v naší moci sledovat statistiku zákroků, ale strážce naší svatyně Rusnák si musel zvyknout na diametrálně jiné vytížení než v předchozích okresních sezónách. I když jsme našemu brankáři dopřáli pouze dvě čistá konta a průměr obdržených gólů mu posledními dvěma zápasy zkazili na hodnotu 2,4 (36 inkasovaných branek z 15 zápasů), každý návštěvník našich zápasů ví, že ve statistice "gólů chycených nad plán" by měl hodně vysoká čísla.

Podívejme se na druhou stranu, tedy na ty, kdo se nejvíce podíleli na střílení gólů (22). Nejlepším střelcem se stal Novák se 6 góly, ke kterým přidal 3 asistence, čímž opanoval i statistiku kanadského bodování. V obou kategoriích se na druhém místě umístil Válek (4 góly + 1 asistence), třetím nejlepším střelcem byl D. Štancl (3 góly), v kanadském bodování se na bednu dostal Sokol s bilancí 2+2. Králem asistencí se stal již tradičně Vít, který přihrál na 4 góly.

Stejně tak jako u brankářských zákroků, nevedeme ani statistiku, kolik karet bylo uděleno za protesty k rozhodčím, ale V. Štancl (5 žlutých karet) ví, že si k titulu "nejzlejšího muže" určitě nějakými takovými pomohl. Do těchto statistik se zapsal i Černohorský, který v jediném zápase stihl 2 žluté karty a tudíž i červenou, naši jedinou.

Co ze statistik nelze tolik vyčíst, je užitečnost hráče pro tým. V internetovém hlasování více než dvě třetiny našich fanoušků zvolili na první místo Lubu Rusnáka, který se tak stal jednoznačným vítězem. O druhé místo svedli vyrovnanou bitvu Novák s D. Štanclem, přece jenom o něco lépe z ní nakonec vyšel náš nejproduktivnější hráč.

Vážení hráči, mládežníci, fanoušci, rodiče. Prosíme vás o vyplnění dotazníku, který najdete na odkazu níže. Dotazník je rozdělen do 4 oblastí (domácí zápasy, internetové stránky, sociální sítě a část pro rodiče, které mají v naši oddílech děti), pokud je některá z nich mimo váš zájem, můžete ji jednoduše přeskočit odpovědí "ne", aby vás daná oblast nezdržovala. Chceme touto cestou zjistit, s čím je komunita kolem našeho klubu (ne)spokojena, v čem se můžeme zlepšit, kterým činnostem případně věnovat více úsilí a času. Těm, co sledují výkony áčka, umožňujeme touto cestou hlasovat o nejužitečnějším hráči uplynulého půl roku. Délka dotazníku závisí na vašem sepjetí s naším klubem, každá oblast zabere cca 5 minut, nezapomeňte prosím po zodpovězení všech otázek kliknout na "odeslat". Předem děkujeme za jakoukoliv zpětnou vazbu a doufáme, že na eventuální připomínky budeme schopní zareagovat. Pokud byste měli problém s elektronickou verzí, obraťte se prosím na tel. 737 563 051.

Dotazník zde.

K poslednímu podzimnímu utkání jsme v hubeném počtu 12-ti lidí vyrazili k zápasu do Miřetic. Pochmurné počasí doprovázené lehkým ale trvalým deštěm vedlo k tomu, že už během rozcvičky bylo jasné, že se hřiště velmi brzy promění v bahenní lázeň. S touto situací si daleko lépe dokázali poradit aktivnější domácí, jejichž náběhy a rychlé kombinace jsme měli problém zachytit, bez ohledu na těžkopádný odpich vlastních nohou od těžkého terénu. Akce ale naštěstí končili zakončením mimo naši bránu nebo zákrokem našeho gólmana. Občasná okénka v obraně se ale vyskytovala i na druhé straně např. když D. Štancl vysunul Pitru, ten svou střelu zpoza vápna ale nedokázal zakroutit na zadní tyč. Více nebezpečně vypadal Novákův centr z pravé strany, který se snášel na zadní tyč. I přes těžký terén jsme se nechtěli bezhlavě zbavovat míče a kombinovat, v některých případech až příliš riskantně. Jednou taková myšlenka nevyšla Válkovi, kterému na půlce nevyšla patička a rychlý brejk domácí dotáhli už do úspěšného konce, když se střela z úhlu odrazila od Černohorského přímo na nohu Berana, který už měl poměrně jednoduchou úlohu. Vít mohl svoji chybu odčinit, když se objevil v šanci po pěkné kombinaci a přihrávce na střed, kde se dokázal zbavit svého obránce, avšak následně poslal brankáři malou domů. Chvíli na to odmítl zvýšení skóre Rusnák, který vychytal samostatný samostatný nájezd Modráčka. Neujali se ani rohové kopy na jedné či druhé straně a když už to vypadalo, že do kabin půjdeme s minimálním mankem, přišla další ztráta na středu hřiště, tentokrát vysunutému Kopeckému utekl míč od nohy a další brejk zakončil Najman, který si ve vápně položil jak Rusnáka, tak skluzujícího V. Štancla.

Nechvalně navázat na naše předchozí podzimní zápasy, tedy brzké inkasování po příchodu z kabin, jsme mohli po centru z volného přímého kopu, kdy úplně sám hlavičkoval hráč domácích, ale ve vyložené pozici mířil těsně vedle tyče. Domácí však neustávali v tlaku a další zákrok v dalším souboji 1v1 si musel připsat náš gólman. I tak jsme se byli schopni v některých situacích dostat na dostřel soupeřovy brány, ale ve většině případů to skončilo špatným či nekvalitním řešení. Fatální důsledky to mělo třeba v případu D. Štancla, který místo střely zpoza vápna neúspěšně hledal skulinku mezi obránci pro Franka, zachycený míč domácí rychle rozehráli dopředu a samostatný nájezd tentokrát Modráček zakončil přesnou střelou k tyči. Po tomto inkasovaném gólu, podobně jako minulý týden, jen o 20 minut později, nám padly hlavy dolů a bylo jen málo světlých momentů na naší hře. Na 4:0 zvyšoval druhým gólem v zápase Beran, který se po rohovém kopu nejrychleji zorientoval v chumlu hráčů a na několikrát odražený míč uklidil do sítě. Jedna z mála pěkných kombinací a nepřesný centr Víta na volné spoluhráče před bránu byla jen další ukázkou naší ofenzivní nemohoucnosti. Tu alespoň čestným střeleckým zápisem protrhl V. Štancl, ke kterému se po rohovém kopu odrazil míč od dvou bránících protihráčů a uklidil ho nechytatelně pod břevno. Tato drobná radost nám ale nevydržela dlouho, když po dalším velmi nepřesném centru, tentokrát od Pitry, šli domácí do dalšího protiútoku, který úspěšně zakončili po průniku do vápna a přihrávkou pod sebe na volného Polívku, jenž stanovil konečné skóre 5:1. A abychom si kalich hořkosti vypili do dna, kvůli vadnému bojleru nás nezahřála ani teplá voda ve sprše. Škoda terénu, mohl to být krásný fotbal, i když asi stále pod taktovkou domácích. Škoda posledních dvou velmi nepovedených zápasů, kde jsme sice narazili na kvalitní soupeře, ale je to jenom o našem přístupu, abychom jim to neudělali příliš jednoduché. Důležité je se z toho nepos*at, patřičně si odpočinout a na jaře bodovat tam, kde je to potřeba.

Koncem října jsme v posledním domácím zápase přivítali aktuálně druhé Choltice. Tým, který k nám přijel nejen s kvalitní sestavou, ale i 5-tičlenným realizačním týmem a vlastní VEO kamerou. Na naší střidačce se oproti tomu krčili dva zdraví mladí náhradníci plus hrající trenér po nemoci a hrající matador po padesátce. Buďme rádi, že předpověď počasí se v neděli nevyplnila a zůstalo pouze u nepříjemného silného větru. Buďme rádi, že předpověď počasí se vyplnila ve čtvrtek v chorvatské Rijece a kvůli páteční dohrávce Sparty a následnému přeložení víkendového zápasu s Bohemkou nevznikla kolize v kalendáři prezidenta našeho fanklubu. Soupeř na nás vyrukoval s aktivním presinkem, který, možná až k našemu úžasu, udržel téměř po celý zápas, ale i díky větru v zádech v první půli nám bylo umožněno snadněji vyjíždět od naší brány a překonávat napadající hráče. Už po pěti minutách se řítil do šance po průnikovce středem hostující útočník, ale jeho zakončení jen tak tak zastavila až ochranná síť za bránou. Šancí jsme si za celý zápas mnoho nevytvořili, ale vysoké xG měřítko by určitě snesla ta po centru Skaly, kdy sám mezi penaltou a malým vápnem chtěl hlavičkovat D. Štancl, ale vlivem větru nebo vlastní nemohoucnosti vůbec netrefil míč. Ten tím pádem propadl na zadní tyč do možná ještě větší loženky k Vítovi, ale byť jeho střela měla pořádnou razanci, postrádala to nejdůležitější při zakončení zblízka, přesnost. Nebezpečně vypadaly i naše dva rohy, po tom druhém se míč odrazil za vápno, odkud Novák zakončoval šajtlí, ale jeho pokus skončil na horní síti brány. A tak přišel trest z celkem nevinné situace. Vít na půlce ztratil míč a rychlý brejk, kterému se jistě dalo ještě předejít větším důrazem v osobním souboji, zakončil útočník bodlem na přední tyč. Jen o pár minut později Rusnák lovil míč ze sítě znovu, opět po našem nedůrazu. D. Štancl na půlce prohrál souboj se dvěma protihráči, jeden z nich byl u vypadnutého míče dříve než Pitra, kolem kterého si až příliš snadno obhodil míč a následnou přihrávku před bránu stihl před bránícím Černohorským útočník píchnout přesně k přední tyči. Náskok hostů se mohl ještě zvýšit, když soupeř z levé strany přesprintoval Pitru, ale zakončení lobem skončilo nad bránou.

Vyhlídky do druhého poločasu s dvougólovým mankem a silným protivětrem nebyly valné, ale plány na jakýkoliv zvrat nepříznivého vývoje nebo aspoň kompetitivní dohrání vzaly za své hned v první minutě, když jsme se s naší rozehrou vůbec nedostali za půlku, protože po pár přihrávkách přišel Černohorského slabý odkop, hosté okamžitě našli skulinku mezi obránci a osamocený útočník překonal Rusnáka. Naše špatné přebírání hráčů, nedůraz v osobních soubojích a vysoký presink hostů vedl k jasnému tlaku soupeře a našemu téměř až rozložení psychických sil. Po průnikovce středem a dalším, tentokrát úspěšném přelobování našeho vyběhnutého brankáře zpoza vápna, to bylo už 0:4. Přetažený roh na zadní tyč, nenabraný hráč a slabá střela přes tři hráče bránící Rusnákovi ve výhledu – tato kombinace vedla k propadnutí míče do sítě a stavu 0:5. Zkáza byla dokonána v 78. minutě, když odkop vrátil vítr zpět na naše vápno, kde postupně prohráli souboj Pitra i bratři Štanclovi a hostující Mach završil druhým gólem v zápase konečné stav utkání 0:6. V závěru jsme ještě dostali příležitost připsat si čestný zápis do střeleckých statistik, ale Vít si po pěkné kombinaci na křídle netroufl na zakončení a před bránu přihrál nepřesně. V poslední minutě pak Válek, připomínající si tímto zápasem loňské noční můry, vykoupal dvojici obránců, ale zblízka dal slabou střelou šanci k dobrému zákroku hostujícímu gólmanovi. Výhra favorita byla ve všech směrech zasloužená, ale náš výkon na domácí půdě byl až nedůstojný, i když jsou naše vyhlídky na uspěšné udržení v soutěži vázané na jiné zápasy. Za týden na dušičky budeme čelit neméně těžkému soupeři v Miřeticích, začneme s hlavou vztyčenou a snad tak i skončíme.

Po sérii tří proher (zbytečná, mrzutá a vlastenecká) jsme uprostřed října přivítali dalšího soupeře, poprvé u nás hráli o mistrovské body muži Sezemic, se kterými naše historie pamatuje jediné přátelské utkání (sezóna 2004/2005, 1:1, střelec Pavel Kuta). Bratr našeho jediného střelce nám minulý domácí zápas proti Rváčovu vyprošoval milost přímo u svatého stolce, ale po této bohulibé pauze byl opět nachystaný za mikrofonem, po delší době dostal příležitost v základu na hrotu Huryta, a po ještě delší době byl Sokol pasován do role špílmachra. Hned zkraje druhé minuty jsme mohli ochutnat brzké vedení, které jsme už tolikrát v sezóně dopřáli našim soupeřům, ale Sokolův pokus byl na vápně zbržděn hned v zárodku čistým šprajcem, Vít v navazující akci po kličce ze stojáka napálil z hranice vápna pouze břevno a Hurytovi chyběl k dorážce šťastnější odskok míče. Na celé akci byla nejvíce mrzutá zpočátku nejméně nápadná věc, totiž Sokolův šprajc, kvůli kterému měl před sebou náš hráč posledních 43 podzimních minut. Po hříchu to byl na půl hodiny poslední moment, který mohl budit zdání, že první půle bude patřit domácím. Hosté nám záhy ukázali, že se k našemu vápnu umí dostat jednoduchou kombinací, nákopem přes vysoké útočníky i starým známým rychlonohým Klátem na křídle. My naproti tomu postrádali nabídku, rozvahu a přesnost v rozehrávce, a tak se hrálo téměř na jednu bránu. Několik pokusů dokázala obrana zablokovat, aby Rusnáka pokořila střela zpoza vápna, tak to už musí mít ligové parametry, což jeden z mála proniknuvších pokusů k jeho pravé tyči neměl a náš gólman ho dokázal vyrazit na roh. Poradil si i se samostatným nájezdem, ke kterému se hosté snadno dostali jednou vyhranou hlavou a jedním našim nepovedeným skluzem, stejně jako před týdnem ale zapnul náš gólman nějaký magnet nebo co, který útočníkovo zakončení neomylně přitáhl s velkou razancí na jeho plecko. Bezmocný byl poté, co se hosté dostali z levé strany kombinací až do nedůsledně pokrytého vápna, ale jejich zakončení zastavila tyč jeho brány. Dvojí hostující volání po penaltě sudí nevyslyšel, i když jsme si vůbec nebyli jistí, jestli sezemický kapitán při dobíhání nijak nebezpečného míče zakopl o sebe nebo ho lehce vychýlil nějaký nešikovný dotyk Lněničky. Do vytrvalé domácí převahy se vešel pouze dlouhý aut Lněničky, který přesně dle pokynů prodloužil Novák, kde podle pokynů měli být Sokol s Hurytou. Bohužel nebyli, ale těch bohuželů byla v naší hře celá řada. Po půl hodině hry ukázali bratři Štanclovi, že umí být nebezpeční i pro soupeřovu bránu, když Dominik podstoupil po Ondráčkově nákopu do vápna vzdušný souboj s dvojicí obránců i liknavým gólmanem, který míč upustil přímo k Václavovi, jehož zakončení levačkou by se přes holou hlavu na čáře stojícího stopera sneslo do sítě, nebýt jeho brankářského zákroku rukou. S falešnou vírou, že se na tuto ruku vztahuje pravidlo o dvojím trestu a spolu s penaltou nepřijde červená karta, tak hostům v podstatě odstřelil zápas, jak ukázal pozdější vývoj. A to navzdory tomu, že Válek z penaltového puntíku okamžitý dvojitý trest odmítl, protože si svým pokusem vylámal zuby na hostujícím gólmanovi (jeho momentální penaltová bilance je tak 16 z 21). Hosté i přes oslabení pokračovali v postupné rozehře od své brány, a mohlo se jim to zle nevyplatit, když jejich obránce na kraji vápna obral Vít, který ovšem z pozice volající po gólu nebo asistenci degradoval svou snahu nepřesnou nahrávkou na zadní. Oba naši ofenzivní hříšníci naštěstí dokázali své skutky napravit, když Vít poslal do vápna průnikovku, kterou stihl před hostujícím brankářem Válek akorátně a přesně přizvednout do opuštěné brány. Po gólu přímo z rohu, z penalty a z přímáku, tak rozšířil svoje letošní gólové portfolio první brankou ze hry, Vít se zároveň 33. asistencí dotáhl na druhém místě našich nahrávačů na Ondráčka. Přestože naše hra proti deseti nebyla bezchybná, jak dokládá fakt, že tři naši hráči nechali na soupeřově půlce rozběhnout Kláta a jen vynikající defenzivní práce Černohorského v souboji 1 na 1 zabránila větší šanci, mohli jsme do poločasu náš náskok ještě zvýšit, když D. Štancl vysunul Nováka, který odmítl přihrát před prázdnou bránu dvěma nabízejícím se spoluhráčům a šajtlí zblízka procedil míč skrz vybíhajícího gólmana pouze natolik, aby se dostal k balónu v těžkém úhlu, odkud už míč přes dobíhající obránce do brány neprotlačil.

Brzy po nástupu do druhé půle jsme si vypracovali sérii několika rohů, z nichž nejnebezpečněji vypadal ten poslední, při kterém Huryta nedoskočil na kroucený centr na zadní tyč. Následovala dvouminutovka hostů usídlených na naší polovině, ale ta skončila míčem v Rusnákově náruči. Ten, jako už několikrát, vyslal dlouhým nákopem do úniku Nováka, který snad z nejtěžší pozice, kterou mu podobnými výkopy náš gólman daroval, práskl u rohu vápna do skákavého balónu a jeho křižná dělovka zapadla přesně k zadní tyči. Pro našeho útočníka to byl 55. gól za muže, čímž dorovnal v historických tabulkách 19. Famfulíka, a zároveň tím konečně dopřál našemu brankáři asistenci (míněno z brány). Mírným polevením jsme oslabeným hostům záhy dovolili zakončení zpoza vápna, ale střela mířila naštěstí těsně vedle naší brány. Na druhé straně pro krásné Vítově individuální akci střílel střídající Pirkl uvnitř vápna vysoko nad. Uklidňující gól přišel v 65. minutě, když Válek společně s Novákem vytvořili tlak na obránce soupeře, po jejich spolupráci druhý jmenovaný našel na středu hřiště volného Hurytu, který zachoval chladnou hlavu a svůj nájezd celkově 30. gólem proměnil. Po zbytek zápasu jsme už soupeřovu bránu více neohrozili, díky výsledku i početní převaze jsme kontrolovali hru ze zadních řad, k nelibosti některých fanoušků, a ať ti to fanoušci věří, že i k nelibosti nás hráčů, se nám prostě nedařilo déle podržet míč na útočné polovině a vytvořit si vážnější akci. Oku lahodící tak byly snad pouze Ondráčkovy precizní „dračí“ skluzy a za zmínku stojí i nástup Skaly, který svým 415. zápasem v morašickém dresu vstoupil mezi TOP30 hráčů s nejvyšším počtem odehraných zápasů. Z čehož oči fanouška pochopitelně nemají vůbec nic. Hosté si ještě dokázali vytvořit pětiminutový tlak díky sérii autů, ale vytěžili z toho pouze střelu vytečovanou Rusnákem do břevna. V samotném závěru si pak náš gólman uhlídal druhou nulu sezóny zákrokem proti pravděpodobně ofsajdovému Klátovi, takže ho po zápase hřála jak bondovská bilance 001 (0 inkasovaných gólů, 0 vstřelených gólů, 1 asistence), tak konečné druhé místo v anketě o nejoblíbenějšího brankáře Svitavska, protože srdnatý boj naší úzké internetové základny ho dlouhou dobu děsil představou obsáhlého rozhovoru v češtině. U té příležitosti se sluší se poděkovat za podporu všem klikačům, stejně jako všem v neděli přítomným - rozhodčím za dobrý výkon, fanouškům za podporu, protože to od nás nebyl strhující výkon a soupeři za férový zápas, jakkoli je konečný výsledek do určité míry pro nás šťastný a pro hosty krutý. Příští týden nás čeká podzimní domácí derniéra proti papírově těžšímu kalibru, druhým Cholticím.

10.kolo 7.ligy nás zavedlo časově i lokačně téměř na Velkou Pardubickou, jen jsme byli o den a pár kilometrů jinde. S Rosicemi nad Labem jsme se dosud utkali pouze v I.A třídě v sezóně 2007/2008, tehdy u toho byli mj. nadějný a hbitý mladík Skala a šestatřicetiletý veterán Kopecký. O 18 let později byl trenér i za tyto již ne tak hbité a ještě veteránštější kusy rád, neboť spousta mladších, na pohled zdravých a nezničitelných členů našeho kádru se nechala skolit nemocemi, případně vrhli své síly někam jinam. Úvod zápasu patřil až nehezkou měrou domácímu favoritovi, který nám po našem prvním, podezřele hlubokém ofsajdu, prakticky nepůjčil míč, zkusil nás roztrhnout pár náběhy, až mu hned na konci první minuty vyšlo přetížení naší pravé strany, po kterém střílený centr unikajícího hráče tečoval na přední tyči do vlastní brány D. Štancl, který tak nehezky "oslavil" svůj vstup do TOP30 hráčů s nejvíce starty v našich mužských kategoriích (zápas č.290). Ani rychle inkasovaný gól nás neprobral z pasivity, nepřesnosti a komunikační letargie, domácí si vybojovali, resp. snadno získali několik nebezpečných náběhů a rohů, ale ze souvislého tlaku po gólu vyloženě volal až jejich centr z naší levé strany, který našel na malém vápně neobsazeného útočníka, jenž naštěstí trestuhodně přestřelil. Až po dobré čtvrt hodině hry se nám podařilo dát pár souvislých přihrávek i na soupeřově polovině, z čehož rezultoval náš první roh zápasu, který Válek po týdnu opět zakroutil pouze na břevno. Místo šokujícího vyrovnání mohli domácí rázem zvýšit na téměř zasloužený dvougólový náskok, ale samostatný nájezd po chybě Kopeckého zakončili pouze razantně přímo do Rusnáka. Nevyužité šance domácích, a možná i naše přeskupení sestavy, postupně rosický tlak otupilo, byť jsme na středu hřiště museli počítat další ztrátu, nebo aspoň poloztrátu - Nádvorník po nevinném souboji dohrával se sebezapřením a pozápasový rentgen byl neúprosný - fjaktuja pjsteníčku. Ale ve středu hřiště se rodily i pozitivní momenty, nebo aspoň polopozitivní - D. Štancl totiž odvážně zkusil štěstí z dálky, ale jeho lehce tečovaný pokus skončil pouze na tyči. Naše postupné osmělení vyústilo dvě minuty před přestávkou ve Vítem vybojovaný přímý kop před domácím vápnem. Při jeho exekuci po menších průtazích Válek sešteloval výšková mířidla a o břevno poslal míč do sítě, co na tom, že to bylo prakticky na střed brány, když se domácí gólman jaksi nemohl rozhodnout, kde stát a co dělat. V napjatém sledování trajektorie Válkovy střely a následném výbuchu radosti si nikdo nevšiml, co přesně se stalo u zdi stojícímu Kopeckému, respektive kdo přesně a proč způsobil, že stejně jako Nohavica měl jizvu na rtu. Ta si bohužel vyžádala ošetření, které nás na poslední minutu poločasu poslalo do deseti. Po domácí rozehře jsme se nepochopitelně pasivně zatáhli až k vápnu, přežili dva centry, jednou neúspěšně zkusili míč odkopnout, až chaotickou a nedisciplinovanou obranu rozčísla zpětná přihrávka z pravé strany na penaltu. Proti osamocenému domácímu kapitánovi a jeho ne extra povedenému zakončení vystoupil V. Štancl, který bezchybnou tečí sebral Rusnákovi možnost zákroku a poslal nás do kabin s mankem.

Nástup do druhého poločasu byl stejný jako úvod zápasu, jen domácím trvalo déle než se prosadili, mj. díky zákroku Rusnáka proti střele na bližší tyč. Pak domácí na naší levé straně vyťukali špatně vystoupivšího V. Štancla a k celkem pomalé zpětné přihrávce na penaltu se neměl nikdo, kromě domácího hráče s D. Štanclem v zádech. Kontakt našeho kapitána byl bohužel dostatečný k odpískání penalty, kontakt našeho gólmana s míčem o chvíli později bohužel nebyl dostatečný k chycení penalty. Ze hry jme si v této fázi poradit nedokázali, ale ze standartek jsme šanci cítili. Kopecký nejprve těsně nezvládl zavřít roh na zadní tyči a V. Štancl o něco později protečoval Skalův centr pouze do rukou vyběhnuvšího gólmana, ale protože se domácí v čele se svým brankářem nepoučili, při dalším přímáku Skaly z hloubi pole opět pustili našeho hrajícího trenéra do náběhu k penaltě, strážce rosické svatyně tentokrát vyběhl do lesa a bylo z toho laciné snížení, které naprosto převrátilo obraz zápasu. Pro statistickou úplnost se V. Štancl 47.gólem posunul do TOP25 mužských střelců, k čemuž mu Skala pomohl již osmou asistencí. Do konce zápasu bylo času dost a všechny soupeřovy snahy o útoky do otevřené obrany hasili naši beci až na jedno zakončení do boční sítě už v zárodku, v čemž vynikali zejména výborně načasované hlavičky nabuzeného Kopeckého. Přes neúnavnou Novákovu snahu na levém křídle byla dlouho největším ohrožením nepřesná Sokolova střela z dálky, ale v poslední desetiminutovce už viselo vyrovnání ve vzduchu. Ke křížnému pasu V. Štancla se ve vápně prodral střídající Huryta, ale ve vyložené pozici mířila jeho křížná střela těsně vedle. Na jeden z rohů si dokázal naskočit další střídající Frank, ale jeho hlavičku pár metrů před bránou dokázal nepřiznaně zblokovat jeho strážce v domácím dresu. V poslední minutě se pak před vápnem pustil do překvapivě úspěšného sóla přes 4 hráče V. Štancl, ale soupeřův gólman mu na malém vápně dokázal včas vběhnout pod nohy a zneškodnit jeho snahu posunout míč k prázdné bráně, a to byl konec našich nadějí na bodový zisk. Tedy, ještě jsme v závěrečném vabanku po ztrátě na středu pustili domácí do brejku 3 na 1, který by soupeř takových kvalit měl zakončit sám a nezneužívat k zakončení našeho polámaného a od čtvrtka fotbalově nešťastného Nádvorníka, který snad ve snaze protiútok ihned opětovat, "zpracoval" střílenou přihrávku před bránu tak, že se podruhé v zápase ozval závěrečný hvizd poté, co od naší nohy zamířil míč do naší brány. Nedovolili jsme jednomu z předních celků skórovat ze hry, de facto jsme dali bůra, přesto odjíždíme s prázdnou. I proto, že jsme kromě střeleckých vloh ukázali v zápase i velké obranné nedostatky a dvě hodně odlišné tváře. V rámci duševního zdraví nás po zápase hřála ta z druhé půlhodiny, oceněná i soupeřem, než bychom si kazili sobotní večer/noc pitváním té první. Ale v tenčící se soupisce bude potřeba se jí v týdnu podívat do očí a ideální ji zabít dřív, než nám zabije další zápas.

Týden co týden jiná sestava a hlavně jiná obrana, to bylo pro trenéra hlavní téma před zápasem s vedoucím Rváčovem, který nakonec přijel "jenom" v silné, nikoliv extrémně silné sestavě, sláva nedělním futsalovým chrudimským tréninkům. Přesto to byl od začátku kolotoč, kterému musela jsme museli čelit, ale obrana, tentokrát ve složení D. Štancl (stažený ze zálohy), V. Štancl (stažený ze střídačky), Ondráček (hrající 150. zápas) a vše jistící Kopecký (hrající zápas číslo 1300) si nevedla špatně, protože Rusnák zdaleka nebyl v takové permanenci, jaká by odpovídala obrazu hry nebo držení míče cca 80:20. A i kdyby bylo našich 20% moc optimistických, stačilo nám to na to, aby po čtvrt hodině hry V. Štancl přečetl hostující průnikovku, oslovil na hrotu Sokola, který u kruhu míč podržel a v pravý čas předal Nádvorníkovi, jenž protančil středem mezi třemi hráči a v tváří tvář brankáři přes jeho drobný zásah nezaváhal. Po hříchu první bod v sezóně pro našeho špílmachra, ale energeticky mimořádně přínosný. Fotbalově se tím moc nezměnilo, protože i trochu opaření hosté byli pořád dominantním týmem, Rusnákovi naskočily první zákroky, ale xG soupeře pořád nijak závratně nestoupalo. Narozdíl od toho našeho, když ojedinělý útočný počin přinesl aut pro Lněničku a Sokolovi scházel k jeho dlouhé pobídce v malém vápně krok, hostující stoper stihl odvrátit na roh. Přímo z koutu hřiště pak poslal Válek míč do břevna, už podruhé v této sezóně. Závěrečných 8, 10 minut pak bylo mimořádně krušných. Nejvíc stažené půlky jsme měli po odpískaném přímáku za hranicí vápna, ale s exekucí do středu brány si Rusnák poradil. A po sérii rohů pak úspěšně spolupracoval se svou tyčí po střele zpoza vápna. Do výjimečně otevřené obrany už nás rozhodčí v nastavení bohužel nepustil, přesto jsme šli do kabin s vědomím dobře odvedené práce.

Druhá půle bohužel začala tím nejhorším možným způsobem. Rusnák zvládl po první laciné ztrátě zalepit střelu ke své levé tyči, ale o chvíli později jsme se nechali rozhodit otočeným faulem na půlce a neuhlídali nákop do pravé strany, odkud přilétl přízemní centr na přední tyč, kde byl Jeníček dříve než V. Štancl, a o tyč uklidil míč do sítě. Hosté se dostali na koně, někteří naši hráči nevěděli, kde jim hlava stojí, z čehož po pěti minutách rezultoval faul na 30 metrech. Ten hosté opět rozehráli doprava, tentokrát po zemi na hráče, kterého nikdo z nás včas nenavázal, jeho přízemní pobídka do vápna prošla snad přes tři naše hráče na hostujícího kapitána, který míč poklidnou placírou uklidil do protipohybu Rusnáka. Ten si alespoň své soukromé statistiky vylepšil několika následnými výbornými zákroky, kterými v nás pořád držel v naději, že se třeba náhodou něco ujme na druhé straně. Hosté totiž po tomto dvacetiminutovém entréé buď přeci jen trochu ubrali plyn, přestali spěchat s rozehrávkou a vytvářením útočných pozic, ale pořád drželi zápas pevně v rukou. V pozici Davida proti Goliáši jsme se chytali každého stébla, a třeba šlapák proti Válkovi na hranici vápna takovým stéblem byl, bohužel sudí na podobném místě postrádal jistotu obranného faulu ze závěru prvního poločasu, což Válek nesl tak nelibě, že se záhy dostal na seznam hráčů, kteří byli nahrazeni kusama s čerstvýma nohama a hlava. Stahující se mračna i dešťová přeháňka dodala závěrečné patnáctiminutovce dramatické kulisy, ve kterých hosté pohrdali nadějnými pozicemi v naší otevírající se obraně, včetně dvou samostatných nájezdů skončivších v jednom případě na Rusnákovi a v druhém úplně mimo. My jsme byli ještě jednou přesvědčení, že že nám sudí upřel přímák na vápně, když si Novák zády k bráně zpracoval dlouhý nákop na hruď, ale jeho sražení zezadu nebylo pískané, protože prý bylo hlavou. V úplném závěru prohrál jinak výborný M. Bečička nervový souboj s nervním Vítem a vyrovnal karetní stav zápasu, na druhé straně hřiště, tj. u vápna soupeře, vyhrál střídající Huryta přetlačovanou o míč s hostujícím obráncem, ale k jeho nedůraznému zakončení se stihl brankář Hlouš složit. Soupeř byl jednoznačně nad naše síly, ale výsledkově jde o důstojnou prohru, co by za to naše repre dala v Chorvatsku. Pocitově ze zápasu odcházíme se vztyčenou, i když trochu nahořklou hlavou, protože oba inkasované góly byly bránitelné, ale třeba by nás hosté uvařili později a v jiných situacích. Body pro udržení soutěže rozhodně leží jinde.

Po sérii tří vítězství nás čekal zápas v dalekých Načešicích. Na venkovní utkání jsme tradičně vyrazili v menším počtu, k rituálně absentujícímu Ondráčkovi se tentokrát plánovaně přidal Vít, Lněnička a Pishta, a neplánovaně vojenský hrdina minulého zápasu Pitra, kvůli jehož diáři jsme museli měnit sestavu půl hodiny před výkopem. Tou dobou jsme už tušili, že nás čeká urputný boj, protože nerovný a měkký terén byl náročný nejen na fotbalové počiny, ale i samotné běhání, nemluvě o výškovém převýšení hřiště v mezilesí. Nástup do zápasu byl tragický, komunikace a ochota zůstala na nule, a úvodních pět minut jsme pouze přežívali v našem vápně. Když s přispěním štěstí, Rusnákova zákroku a hostující nekvality zůstal na nule i počet našich inkasovaných branek, osmělili jsme se v kombinaci ze zadních řad a dvakrát se nám podařilo najít Nováka mezi stopery, ale jeho zakončení ze sprintu byla pod tlakem slabá. Tyto záblesky byly po hříchu jediné, záhy jsme zjistili, že změnit nulu na našem ofenzivním kontě pro nás bude velmi těžké, protože při hře vzduchem jsme neměli proti domácím stoperům šanci a při kombinaci odzadu jsme naráželi na limity našeho sobotního rozpoložení - nedařilo se udržet jednoduché balóny, hráli jsme hrozně pomalu, nebyli jsme silnější v osobních soubojích. Obrana si naopak musela dávat pozor na soupeřovy nákopy a agilní posilu ze Zanzibaru Hisana, který měl úplně jiný pohyb než naši kluci. Rusnák si ale přes nebezpečně vypadající situace musel pouze jednou dát pozor na střelu na přední tyč. Inkasoval až ve 23.minutě po celkem nevinné akci, když v rychlém sledu ztratili míč na středu D. Štancl a Černohorský, domácí poslali středem průnikovku na Hisana, a ten, ač tísněný, stihl dloubnout míč přes ruku našeho vybíhajícího gólmana. Zbytek poločasu se dohrával prakticky bez šancí, protože ani my jsme nebyli schopni ze standardních situací více ohrozit soupeřovu bránu. Výjimkou byla akce v samotném závěru půle, kdy se po Skalově centru a hlavičkovém souboji V. Štancla odrazil míč k dobíhajícímu D. Štanclovi na malé vápno, ale ten z bezprostřední blízkosti nedokázal propálit včas roztaženého gólmana.

Druhý poločas se nesl ve velmi podobném duchu jako ten první, tedy převážnou hrou uprostřed hřiště a málo šancí na obou stranách. Naše mírné zlepšení při práci s míčem ale svoje ovoce nepřineslo, neboť většina pokusů o vyslání Nováka do úniku končila až v náruči gólmana. Obrovskou příležitost jsme domácím nabídli sami našimi chybami, jedna skončila na spojnici, jednu uhasil až V. Štancl, když zastoupil Rusnáka na brankové čáře. Naše bezzubé útočné snažení s přibývajícím časem nakonec vyústilo v pojišťovací gól soupeře, opět po naší chybě. Proti nákopu vyrazili jak V. Štancl, tak Černohorský, ale ani jeden z nich na míč nedosáhl, a tím se naskytla možnost úniku dva na nikoho, na jehož konci Hisan zakončoval do prázdné brány. I přes varování domácích hráčů, že minule jsme v tomto čase dokázali zvrátit vývoj utkání v náš prospěch, jsme se na žádný odpor nezmohli a po našich chybách odcházíme s prázdnou opět proti hratelnému soupeři. Dojem ze hry, nebo aspoň ze zápalu pro hru,tak budeme muset napravit v nelehkém domácím zápase proti lídrovi soutěže, Rváčovu.

Starší přípravka Morašice / Horní Újezd

7.9.2025 - Sebranice

Sestava: Jiří Famfulík - Pavel Kubík, Jáchym Vomáčka, Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Ivo Langr, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil

Sebranice – Morašice/Horní Újezd 4:5 (3:2)

Góly: Jáchym Vomáčka 3, Timotej Vomočil, Jan Klement ml.

Morašice/Horní Újezd – Čistá 1:6 (1:3)

Góly: Timotej Vomočil

Morašice/Horní Újezd – Němčice 6:2 (2:2)

Góly: Lukáš Chmelík 2, Timotej Vomočil 2, Jan Klement ml., Matyáš Jiří Rejman

Na prvním turnaji byl na týmu znát herní výpadek i obměna hráčů, ale nakonec z toho bylo pěkné 2.místo.

13.9.2025 - Morašice

Sestava: Jiří Famfulík - Pavel Kubík, Jáchym Vomáčka, Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Ivo Langr, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Tomáš Chaun, Vít Šimek

Morašice/Horní Újezd – Opatov 11:2 (7:2)

Góly: Timotej Vomočil 4, Jan Klement ml. 3, Ivo Langr 2, Tomáš Chaun, Vít Šimek

Morašice/Horní Újezd – Bystré 2:2 (1:0)

Góly: Timotej Vomočil, Jan Klement ml. 

Na domácím turnaji jsme si zastříleli proti Opatovu, stejně jako soupeř s Bystrého. S tím jsme pak sehráli velmi vyrovnaný zápas, remíza nám nakonec díky skóre zajistila celkové vítězství.

21.9.2025 - Horní Újezd

Sestava: Jiří Famfulík - Jáchym Vomáčka, Jiří Kubík, Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Ivo Langr, Matěj Vodehnal, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Tomáš Chaun, Vít Šimek, Miriam Vomočilová, Ondřej Lipavský 

Morašice/Horní Újezd – Městečko Trnávka 6:0 (3:0)

Góly: Lukáš Chmelík, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Tomáš Chaun, Vít Šimek, Ondřej Lipavský

Morašice/Horní Újezd – Pomezí 6:0 (3:0)

Góly: Matěj Vodehnal 2, Matyáš Jiří Rejman 2, Timotej Vomočil, Ondřej Lipavský

Morašice/Horní Újezd – Bystré 3:1 (3:0)

Góly: Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Miriam Vomočilová

Děti sehrály výborný turnaj, ke dvěma přesvědčivým výhrám se přidala i vydařená odveta s Bystrým, a tak skončil vítězně i druhý domácí turnaj.

Mladší přípravka Morašice / Horní Újezd

13.9.2025 - Janov

Sestava: Jakub Tomaš - Matyáš Mironidis, Mikoláš Faltys, Štěpán Dražkovič, Sofie Nováková, Jiří Voženílek, Jan Hubinka, Filip Hájek, Štěpán Hájek

Morašice/Horní Újezd – Radiměř 0:3

Morašice/Horní Újezd – Němčice 3:7

Góly: Jiří Voženílek, Sofie Nováková, Jan Hubinka

Janov – Morašice/Horní Újezd 3:5

Góly: Jiří Voženílek 2, Jan Hubinka, Štěpán Hájek, Mikoláš Faltys

O týden později oproti většině ostatních týmů vstoupila do nové sezóny mladší přípravkav Janově. Celý turnaj se odehrál za vytrvalého deště, je na místě otázka, zda v takovém počasí už nemizí radost z fotbalu, speciálně v nejmladší kategorii. Po odchodu nesmírně talentovaných kluků ročníku 2016 do starší přípravky byly obavy, jak bude naše hra vypadat, ale ty se nenaplnily. Děti se snažily a bojovaly a jejich výkony, nehledě na výsledky, předčily očekávání. Nejpříjemnějším překvapením byl výkon Kuby Tomaše v brance.

20.9.2025 - Opatov

Sestava: Jakub Tomaš - Mikoláš Faltys, Štěpán Dražkovič, Sofie Nováková, Jiří Voženílek, Jan Hubinka, Filip Šplíchal

Morašice/Horní Újezd – Bystré 2:5 (1:3)

Góly: Jan Hubinka 2

Nepovedený výkon na úvod turnaje, zatímco my jsme po většinu zápasu působili ospale, Bystré si sebevědomě šlo pro vítězství.

Opatov – Morašice/Horní Újezd 2:4 (2:1)

Góly: Jakub Tomaš 4

Pomalejší rozjezd, ale zápas jsme v druhé půli i díky změnám v sestavě dokázali dovést do vítězného konce.

Morašice/HÚ – Radiměř 5:8 (2:4)

Góly: Jakub Tomaš 2, Jiří Voženílek, Štěpán Dražkovič, Sofie Nováková

Zápas rozhodla o hlavu a půl větší radiměřská útočnice nar. 2015, která dala snad všechny soupeřovy góly, kvůli nesmyslné novelizaci soutěžního řádu můžou na turnajích hrát holky o dva roky starší než kluci, což vytváří značný fyzický rozdíl.

Úvodní várku zápasů má za sebou i naše mládí, od dětí po adolescenty.

Dorost Horní Újezd:

Dorostenecké družstvo Horního Újezdu hrající chrudimský okresní přebor se může opřít jak o Lukáše Němce v bráně, tak i o další tři naše kluky v poli a Miloše Kopeckého mimo hřiště . Po úvodních třech výhrách minulý týden poprvé narazili a byla to prohra z kategorie zbytečných, když se neproměnili ani ty nejvyloženější šance. Dosavadní třetí místo a ztráta pouhého bodu na vedoucí Proseč je solidní začátek, ale v sedmičlenné soutěži bude při užším kádru záležet hlavně na tom, jak se budou scházet. V pravidelně plné sestavě by mohly být ambice i vyšší.

Žáci na misích:

Vojta Huryta v létě natrvalo přestoupil do akademie FK Pardubice a v 1.lize žáků U15 patřil v prvních kolech do základní sestavy jednoho z nejlepších týmů soutěže. Snad ho o ni nepřipraví momentální zranění, snad menšího rázu. 

Do druhé ligy žáků, skupiny C, postoupilo Vysoké Mýto i s Danem Válkem. Stává se pravidlem, že Vysoké Mýto vysoko prohraje a jeho čestný úspěch zaznamená právě Dan, který dal 4 z 5 gólů otloukánka soutěže.

Nemilá věc potkala v 1.lize starších žákyň Marťu Famfulíkovou, které vedení FK Pardubice přivedlo do brány reprezentační konkurentku, přes kterou se jí zatím nepodařilo prosadit. Držíme palce!!!

Starší žáci Horní Újezd / Čistá:

24.8.2025

Polička „B“ – Horní Újezd/Čistá       7:0 (6:0)

Sestava: Jaroslav Chaun – Barbora Kučerová, Daniel Křivka, Sára Vomočilová, Matěj Kovář, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Nikita Izzy Ondrůšek, Šimon Hladík, Matyáš Lněnička, Samuel Vomočil, Šimon Vrbica, Matyáš Kmošek, Dominik Prokop

V prvním kole se naše spojené družstvo poměřilo s účastníky krajské soutěže, na které ve všech ohledech neměli. Až když poličští áčkaři přepustili místo v sestavě druhému sledu, vypracovali jsme si šance, bohužel bez efektu.

31.8.2025

Horní Újezd/Čistá – Němčice            1:3 (1:2)

Sestava: Lubomír Fryc – Barbora Kučerová, Jonáš Rovner, Daniel Křivka, Jan Boštík, Michal Kovář, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Matěj Vrbica, Šimon Hladík, Matyáš Lněnička, Antonín Krejsa, Samuel Vomočil, Šimon Vrbica, Matyáš Kmošek, Dominik Prokop

Góly: Daniel Křivka

ŽK: Šimon Hladík, Daniel Křivka

Zápas sice skončil prohrou, ale tým v čele s Lubošem v bráně zaslouží velkou pochvalu za obrannou hru proti fyzicky vyspělejšímu soupeři.

6.9.2025

Březová – Horní Újezd/Čistá              3:0 (0:0)

Sestava: Matyáš Lněnička – Barbora Kučerová, Daniel Křivka, Matěj Kovář, David Čapek, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Hladík, Jonáš Cacek, Samuel Vomočil, Šimon Vrbica

Stejný obrázek jako v předchozím zápase. Po odchodu nejlepších a fyzicky nejzdatnějších kluků z loňského vítězného týmu se ale děti postupně zlepšují.

20.9.2025

Koclířov – Horní Újezd/Čistá              1:1 (1:1)

Sestava: Lubomír Fryc – Dominik Prokop, Daniel Křivka, Matěj Kovář, David Čapek, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Matyáš Lněnička, Jonáš Cacek, Samuel Vomočil

Góly: Daniel Křivka

Přes optickou převahu jsme neodehráli dobrý zápas. Spousta nepřesných přihrávek, dvojovaný až ztrojovaný Dan měl málo prostoru a ostatní málo odvahy s míčem. Ale z krásného trávníku jsme si odvezli první letošní bod.

25.9.2025

Horní Újezd/Čistá – Městečko Trnávka 0:3 (0:3)

Sestava: Lubomír Fryc - Barbora Kučerová, Matyáš Lněnička, Daniel Křivka, Matěj Kovář, David Čapek, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Jonáš Cace, Nikita Izzy Ondrůšek, Adam Brožek, Matyáš Kmošek, Šimon Hladík

Trnávce jsme vyhověli s odložením zápasu pro nemoc a nakonec nám před zápasem lehly čtyři děti ze základní sestavy. V oslabeném složení se děti snažily bojovat a i přes porážku si zaslouží pochvalu. Výborný zápas na nezvyklém místě v obraně odehrála Barča.

Mladší žáci Horní Újezd / Morašice:

30.8.2025

Janov – Horní Újezd/Morašice           0:9 (0:6)

Sestava: Lukáš Mach – Marek Renza, Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Štěpán Kovář, Matouš Jetmar, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Jan Langr

Góly: Lukáš Tichý 3, Matouš Jetmar 3, Šimon Vrbica 2, Jaroslav Chaun

7.9.2025

Horní Újezd/Morašice – Němčice/Sloupnice          1:4 (1:1)

Sestava: Lukáš Mach – Marek Renza, Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Štěpán Kovář, Jan Langr, Radek Nespěšný, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Matouš Jetmar

Góly: Šimon Vrbica

V tomto zápase nás srazila efektivita. Herně jsme byli lepší, ale narozdíl od téměř stoprocentního soupeře jsme neproměňovali naše příležitosti.

10.9.2025

Horní Újezd/Morašice – Čistá            0:2 (0:0)

Sestava: Lukáš Mach – Marek Renza, Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Štěpán Kovář, Matouš Jetmar, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Jan Langr

Podobný obrázek z předchozího zápasu. Fotbal navzdory dešti bavil děti i diváky, ale znovu jsme neproměnili své šance, zatímco soupeř dvakrát cestu ke gólu našel.

13.9.2025

Horní Újezd/Morašice – Kunčina      2:2 (0:0)

Sestava: Lukáš Mach – Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Anna Marie Vopařilová, Matouš Jetmar, Lukáš Poslušný, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Jan Langr

Góly: Julie Vodehnalová, Matouš Jetmar

Svatí Jan a Pavel, patroni dobrého počasí, nachystali nám i našim divákům ještě jeden hezký víkend, který nám mohl zkazit leda soupeř z Býště, předloňský vicemistr III.třídy Holicka, loňský druhý vicemistr OP Pardubicka, letošní přemožitel pětiligových Lázní Bohdaneč, ale také soupeř se třemi porážkami v řadě. A stejnou barevnou kombinací jakou mají naše nové dresy, které jsme proto po dvou výhrách museli nechat ležet ve skladu. Trenér musel oželet naše nejtechničtější hráče, pošetřit chtěl nemocného Nováka i přetížené Sokolovo koleno, takže šanci v základu dostali na hrotu Frank s Pishtou. Už z naší rozcvičky se dalo vyčíst, že to nebude žádná hitparáda ve všech řadách a první poločas to bohužel děsivě potvrdil. Chyběl pohyb, přesnost, komunikace, zápal. Hosté nehráli nijak sofistikovaně, ale jejich tlak na naši pomalou a bezradnou rozehrávku v pohodě stačil. V první dvacetiminutovce jsme na jejich dvě nebo tři hodně nepřesné střely dokázali odpovědět pouze ojedinělým přetaženým centrem Lněničky. Po dvaceti minutách nevyšla na soupeřově půlce Vítovi klička do rychlého protiútoku, z čehož byl k překvapení všech aut pro hosty (na slova z obecenstva, co to mává, odpověděl pomezní, že na naši úroveň to stačí). Dlouhé vhazování na naší půlku poslalo do náběhu po lajně Martina "Lemieux" Skutila, se kterým se snažil držet krok Černohorský. Hostující útočník se díky svým kvalitám i tomu, že se D. Štancl rozhodl našeho stopera nejistit, dostal až na brankovou čáru, odkud nahrával pod sebe, Pitra míč neuklidil pryč, ale pouze k dobíhajícím hostům, jejich první pokus z několika metrů Rusnák vyrazil, ale na druhý už byl krátký. Řetězec chyb, nejen hráčských, který symbolizoval celý poločas a vedl k zaslouženému hostujícímu vedení. Obraz hry se příliš nezměnil ani po obdrženém gólu, ani po pauze na pití, některé výkony naopak měly ještě sestupnou tendenci.

O přestávce tak trenér usoudil, že do druhého poločasu, tedy do druhé poloviny podzimní sezóny, je potřeba zatřást sestavou a kromě Lněničky, který odjel "pomáhat a chránit", stáhnul Víta a Pishtu, a do hry poslal sebe, Hurytu a Nováka, který časem ukázal, že i pod antibiotiky umí být rozdílovým hráčem. Bohužel jsme záhy pustili loudající se hosty k prvnímu rohu u hospody, na kop do malého vápna nedosáhl vybíhající Rusnák, na odraz od hostujícího útočníka nedosáhl Černohorský a bylo to 0:2. Chyba z místa, kde jsme to nejméně čekali a samozřejmě se nabízí, že našemu gólmanovi zamotal hlavu mediální humbuk uplynulých dní, nicméně bylo na nás jako hráčích, abychom pomohli Lubovi tak, jako nám on pomohl v minulých zápasech, a je na vás všech čtenářích, abyste dokázali, že nejlepší gólman na Svitavsku může být i ten nejoblíbenější. (hlasujte zde). Vrátit na dostřel nás mohl dvakrát během příštích minut V. Štancl, ale když si našel Skalův přímák z půlky, tak hlavou z penalty zamířil těsně vedle, a když si ho našel Skalův roh na zadní tyči, nezvládl z pár metrů zkorigovat svůj pohyb a jakkoliv donést míč do prázdné brány. Do třetice po nějaké době se dostal ve vápně k dalšímu přímáku ze strany, ale levačkou přímo na střed brány. Po jeho centru pak hlavičkoval nad Skala, dorážku zblízka nezvládla po vyražené střele na přední ani naše další mediální hvězda D. Štancl. Hosté se nám snažili zatopit tolerovaným a tím pádem logickým loudáním, občas z nějakého brejku nebo pokusem z dálky, ale obrana v čele s pevným Černohorským odolávala bez výraznějšího ohrožení Rusnákovy brány. Po dvou zápasech, kdy jsme druhé poločasy odbránili, jsme si prostě vlastní prvopoločasovou liknavostí ochutnali nátlakovou medicínu z druhé strany. Větrání obrany ze hry měli na starosti hlavně do zálohy vysunutý Ondráček a střídající Novák, ale první ovoce naší převahy, a nemusíme ji rovnou velkolepě nazývat přímo drtivou, přišlo až v čase, kdy už asi mnozí nevěřili, nebo se radši nedívali. Blahoslavení ale ti, kteří neviděli a přesto uvěřili, neboť Ondráčkova akce po pravé straně a nepovedený centr po zemi na přední tyč už mohl lecčí oči otočit v sloup. Hostující gólman se ale vleže nepohodl se svýma rukama ani nohama spoluhráče, a dotírající Novák zpod nich patičkou dostal 10 minut před koncem nás na kontakt a sebe 54. gólem mezi nejlepší dvacítku morašických mužských kanonýrů. V 85. minutě vybojoval přímý kop v dostřelové vzdálenosti D. Štancl a sám se mohl odměnit, jenže po Skalově exekuci do břevna mu při dorážce do prázdné brány nevyšel krok. Těsně před vypršením řádné hrací doby si míč mezi stopery píchnul Novák a po kontaktu ve vápně se poroučel k zemi. Ze zadních řad to vypadalo na šlápnutí Nováka na balón, z bočních řad na červenou pro hostujícího obránce, z pravidlového hlediska na červenou pro supícího hostujícího útočníka, ale v zápise je jenom žlutá pro u střídaček červeně agitujícího Kopeckého. Z pohledu Nováka, a vzhledem k penaltovému verdiktu pravděpodobně i rozhodčího, to byl balón i s nohou. Válek, osamostatnivší se dnešním 621. zápasem na 7. místě historických tabulek, ustál nepříjemnou hádavou prodlevu v hlavě i zažívacím traktu, a poslal gólmana do míst, kam před svým odchodem do Cerekvice penalty pravidelně umisťoval. Jestli ho tedy za hranicemi naučili více variant, děkujeme, bezpečná střela na druhou stranu pod víko znamenala vyrovnání. V nastalém hurá pojetí se nám podařilo ubránit i trochu zbytečný hostující roh a definitivní ustavení výsledku tak přišlo až v 93. minutě, když byl Kopecký frustračně skopnut hostujícím hráčem (ten narozdíl od o chvilku dříve ladně skluzujícího Ondráčka vyvázl bez karty), Ondráček z půlky nakopl balón k vápnu, D. Štancl prodloužil do vápna, hostující obránce po souboji s V. Štanclem sklepl míč do ohně mnohem lépe, než by to pravděpodobně dokázal leckdo od nás, důsledně zavírající Pitra byl u balónu dřív než soupeřův gólman a hlavou ho trknul do sítě i mimo dosah zachraňujícího obránce. První gól v hodnosti poručíka, první gól po 9 letech a 3 měsících, a 40. gól v našem dresu celkově. Rozhodčí už se ani nenamáhal hnát nás na naši polovinu a ukončil zápas. Zápas, který nevyšel v prvním poločase nám, ve druhém hostům a ve shodě se soupeřem ani v jednom poločase bohužel rozhodcovskému triumvirátu. Zápas, po kterém by se dal trenér zje**t za špatnou základní sestavu nebo pochválit za šťastnou ruku při střídání (např. sám střelec rozhodujícího gólu byl pomyslný kousek od poločasové sprchy). Ale taky zápas, který nás po třetí výhře v řadě posunul na nečekané čtvrté místo. Často nepopulární, ale my jsme skromní a bramborová placka nám stačí.

K dalšímu venkovnímu utkání jsme vyrazili v sobotu 13.9. léta páně 2025 do Svratouchu. Předzápasový plán ustoupit vzhledem k bohužel tradičním venkovním absencím od hezčího a kombinačnějšího fotbalu se na místě ukázal dokonce jako nezbytně nutný, protože na krásně střiženém, ale malém hřišti bylo zbylo jen několik souvislých ploch bez kaluží a ještě kolem poledne prý podle místních nebylo jisté, zda-li bude hřiště po vytrvalém dešti způsobilé ke hře. Nakonec se usoudilo, že ano, což jsme kvitovali vzhledem k unikátní podpoře našeho fanklubu, ale plán hry a očekávání toho samého od soupeře, byly nadmíru jasné. Za sucha jistě kvalitní terén byl především v prostorech před vápny ten tam, což nás utvrdilo v tom, že nemá žádný smysl se pokoušet o konstruktivní rozehrávku ze zadních řad, a tak to bylo především o oboustranném nakopávání na útočníky. Domácí hrozili především za pomocí standardních situací, při kterých se snažili využít svoji výškovou převahu, ale k přímému ohrožení brány to nevedlo, neboť jak hlavičková zakončení, tak pár pokusů zpoza vápna, prošly-li vůbec k bráně, postrádaly pod vlivem tlaku našich obránců razanci nebo přesnost. K žádnému velkému vzruchu ale nedošlo ani na druhé straně, neboť Nádvorníkova střela z dálky se do brány nevešla, průnikovka na Sokola do samostatného úniku se na mokrém terénu sklouzla až k brankáři a Vítovy akce na pravé straně zpomalovaly již zmíněné kaluže. Ve chvíli, když se stihlo několik hráčů regulérně vykoupat v nastražených lagunách, vytáhl důležitý obranný zákrok Černohorský, když se do dobré střelecké pozice uvnitř vápna dostal domácí útočník, ale náš stoper jeho pokus dobře načasovaným skluzem zblokoval, za což byl náležitě oceněn hostujícím kotlem. Ještě větší radost nejen jim udělal D. Štancl, když se Lněničkovi na druhý pokus podařilo poslat míč před bránu a jeho přízemní banán do šuplíku nechytatelně tečoval skluzem na první tyči náš kapitán. Po 40. minutě jsme se nerozhodným obranným jednáním dostali pod doposud nejdelší souvislý tlak. Černohorského jsme pochválili za obranný skluz, tak mu klidně umyjme jeho tou dobou už dost mokrou pr***, že jedno z těch nejkřiklavějších zaváhání bylo jeho. Domácí se z tohoto tlaku v naší rozhozené obraně dostali ke dvěma střelám z 20 metrů během asi jedné minuty, ale Rusnák oba pokusy u své levé tyče zvládl nadprůměrnými tygřími skoky zpacifikovat. Poslední slovo prvního poločasu měl ale D. Štancl, jenž těžil z práce Sokola, který podržel míč i obránce na zádech na rohu vápna a přihrál našemu kapitánovu do volného prostoru. Ten si nijak situaci nekomplikoval, napálil míč z první placírkou a i když se původně zdálo, že míč skončí nad bránou, přeletěl pouze mírně vyběhnutého gólmana a zapadl ke vzdálenější tyči. Zvukovou kulisu tomuto momentu dodala naše euforie, naše bubny, poločasový hvizd rozhodčího a fén domácího kapitána celému jeho mužstvu.

Přestože pro nezaujatého diváka mohl být jen stěží motivující, bylo jasné, že na domácích hráčích po něm nezůstane nit suchá a že se s vývojem utkání těžko smíří. V úvodní pětiminutovce jsme se drželi na soupeřově útočné polovině a například Sokolovi stačila po přízemním centru do malého vápna ke třetímu gólu pohotovější reakce nebo víc štěstí při odrazu míče. Poté domácí dalším parádním zákrokem přideptal Rusnák, o to více mrzel inkasovaný gól v 53. minutě, když po slabém odvrácení dlouhého autu byl domácí hráč hladovější po míči než jeho dozor v našem dresu a celkem slabou střelu přes hlavu trefil tak přesně k pravé tyči a tak přesně do Rusnákova zakrytého výhledu, že už náš gólman nedoskočil včas. Příliš brzký kontaktní gól byl úplným deja vu z minulého týdne, tíha okamžiku nám opět svázala nohy, nedařilo se nám podržet balón, protože jsme to často dost dobře ani nechtěli, kombinovat jaksi nebylo kde, a tak bylo jen otázkou, jestli naši obránci zvládnou domácí útok uskákat nebo jestli se nám povede vstřelit pojistku. Tlak soupeře tak sílil, ale přesně jak pravily pověsti, nejen kvůli naší neschopnosti. Protože když místo odkopu po faulu již požluceného útočníka na křižujícího obránce přiřkne sudí aut domácím (až se tomu i jeden z mála soudných domácích diví), když se tu a tam otočí další aut (výhradně na straně u kabin) nebo když v zápase plném hlavičkových soubojů začne přibývat faulů jenom jedné strany, toho času na odpočinek moc není. Obrana jištěná matadorem Kopeckým ale rubala zuby nehty, když nestíhala, mohla se spolehnout na slovenského čaroděje, který si poradil minimálně s dalšími dvěma velmi nadějnými střeleckými pokusy domácích i tečovaným blokem V. Štancla, a když jednou jedinkrát zůstal po domácím zakončení hlavou do protisměru pasivním divákem, mířil míč o pár metrů mimo. Klid do žil nám mohl třikrát vnést Nádvorník, ale nejprve se první střela zpoza vápna se stala kořistí gólmana, druhá jen těsně minula šibenici a do třetice mu při nájezdu po pěkné kombinaci včas skočil pod nohy brankář. V závěrečných minutách se po lehkém souboji Kopeckého s útočníkem postavil k volnému přímému kopu kapitán Pavlík, ale ani ten nedostal míč do naší sítě. Na rozhodčí se snažil zapůsobit i vystřídaný Vít, ale v poslední minutě pochodil pouze u hlavního, který žlutou kartou zase o něco nakrmil naše prasátko. Nevyužit zůstal i poslední rohový kop, rozhodčí si po něm nevšímal ani heroického hereckého výkonu domácího hráče na vápně po "souboji" se Skalou (viz. přiložené video), ani toho, že Skala s Pishtou mohli do prázdné brány zpečetit výsledek, a závěrečným hvizdem ukončil zápas. Vítězství ubojované, jinak to ani nešlo. Vítězství cenné, protože je zvenku. Vítězství sladké, protože extrémně nasr**ý soupeř radost vždycky násobí. Vítězství nezapomenutelné až legendární, protože před takovou kulisou, kterou dle ohlasů cenili i fanoušci domácí, nehrajeme každý den. A v poslední řadě vítězství, která nám zajistilo splnění dalšího sezónního cíle - ukončit krajskou sezónu s lepším bodovým ziskem než Slavoj Houslice (8 bodů, skóre 13:83).