Archiv článků

Třetí domácí zápas během jednoho týdne a podruhé byli naši diváci svědky přímého souboje dosud stoprocentních celků. Po zdolání Dlouhé Loučky k nám tentokrát přijelo loni bétřídní Pomezí. V sestavě jsme poprvé v sezóně přivítali Nádvorníka, zraněnou obranu nám znovu pomohl zalepit Chmelík, jindy zdvojenou pozici brankáře zachránil Burián. Začátek dalšího úmorného zápasu obstarala zblokovaná hlavička Chmelíka (po hříchu šlo po zbytek zápasu o náš nejnebezpečnější roh) a Buriánova cílená udička hostům, když před sebe beztrestně vypustil první centrovaný míč. Start ale obecně patřil nám a když v 5. minutě zpoza vápna napřáhl Huryta, i díky prázdnému letu hostujícího gólmana to asi nebylo daleko od cíle. Což se bohužel nedalo říct o chvíli později, kdy náš útočník v rychlostním souboji přetlačil obránce, ale zakončil zbrkle bodlem nad. V 10. minutě se do souboje 1 na 1 pustil Bureš, po jeho práci se dostal míč na volného Nádvorníka, který ale z hranice vápna tváří v tvář gólmanovi vystřelil pod své možnosti. Z hostující rozehry se ale brzo dostal míč na Bureše, který potáhl po lajně a předložil míč zpětnou přihrávkou na Nádvorníka. Ten nevystřelil nebo špatně zpracoval, každopádně míč od něj putoval těsně za vápno, kde si ho připravil Skala, který přesnou přízemní střelou k tyči oslavil návrat do základní sestavy a připsal si jubilejní 40.gól za muže (do TOP 30 mu tak chybí pouhé dva zásahy). Hosté hrozili dlouho pouze rychlostně, poprvé střelecky to bylo až po dvacáté minutě, ale hned z toho byla drtivá tříminutovka. Nejprve Burián vychytal útočníka, který před ním vyplaval po průnikovce středem, po druhém z následujících rohů hosté přehráli naši pravou stranu, ale po centru do vápna trestuhodně trefili tyč odkryté brány, naše další rychlá ztráta vedla k prakticky totožné situaci s podobně velkým xG, jen místo tyče odvrátila balón skála jménem Skala. Když jsme se uklidnili, podařilo se po ose Nádvorník a Vít dostat míč na ofsajd lajnu pilujícího Bureše, ten dal bohužel prvním dotykem šanci stoperovi i k zakřižování. Přes lepší herní dojem jsme si už větší šanci po zbytek poločasu nevypracovali, a to ani z rohů nebo nepřímého kopu, nařízeného ve 40.minutě za hádání rozehrávkově bezradných hostů mezi sebou. V době jejich psychického dna jsme jim málem darovali gól sami, když si Ondráček s Buriánem špatně vykomunikovali malou domů, ale hlavičku našeho obránce do prázdné brány stihl Burián heroickým návratem a skokem vyškrábnou.

Za podobného počasí a při stejném výsledku se nám bohužel stejně jako ve středu nepodařilo udržet výhodný výsledek déle než pár minut. Hosté od naší střídačky hodili dlouhý aut po lajně, Chmelík se při něm nedostal před Sílu, jehož už pak neměl nárok dohnat, hostující útočník našel zpětnou přihrávkou jednoho z trestuhodně neobsazených spoluhráčů a ten už prázdnou bránu nepohrdl. Rozdíl oproti středečnímu srovnání byl ale v tom, že se to povedlo podstatně kvalitnějšímu soupeři. Síla podobně pláchl hned minutu po gólu, ale jeho centr tentokrát odvrátil Chmelík. Za nás odpověděli Skala s Nádvorníkem, když nejdříve prvně jmenovaný potřeboval pár centimetrů navíc, aby mohl lépe zakončit centr svého kolegy na zadní tyči, chvilku nato si role prohodili po autovém vhazování, ale Nádvorníkův oblouk si domácí gólman pohlídal. Pirkl ještě po rohu vracel do ohně místo pokusu o zakončení a to bylo, co se týče našeho ofenzivního snažení, prakticky vše. Vadnoucí fyzická kondice byla proti rychlostně velmi disponovanému soupeři obnažena víc než by bylo zdrávo, asi i v důsledku sil nás neposlouchal balón při triviálních věcech, oživení ze střídačky se minulo účinkem. Vzápětí po Nádvorníkově oblouku se hosté dostali k zakončení z pravé strany, které Buriánovi propadlo naštěstí mimo bránu. V 65.minutě se Síla v souboji 1 na 1 s Ondráčkem dostal ke střele, kterou zneškodnil Burián a dorážku již pokryl náš obránce. O pět minut později už Sílovi v zakončení žádný obránce nepřekážel, ale Burián mu při samostatném nájezdu přečetl skokem pod nohy gólovou kličku. Kvóta tří branek na náš přeborní zápas se naplnila o něco později, když Skala ztratil míč na půlce, hosté rychle rozehráli akci středem a druhý z Hegerů byl u míče za obranu dříve než Ondráček i vybíhající Burián, před kterým stihl míč píchnout do sítě. Ve snaze o vyrovnání jsme se ale nezmohli na nic, o čem by se psalo do novin, naději mezi fanoušky vzbudil míč, který po standartce propadl pod nohy V. Štancla a Sokola, nebo střela Pishty z ostrého úhlu do boční sítě, ale za největší šanci se dá možná označit moment, kdy mohl Sokol vysunout rozběhnutého Nádvorníka, ale neprocedil přihrávku přes posledního obránce. Bohužel jsme v prvním poločase nevyužili naši převahu a šance, v druhém poločase posadili lacino soupeře na koně a pak už objektivně neměli na kvalitního a rychlého protivníka dostatek sil, ani na hřišti, ani na lavičce. S takovými prohrami se musí umět žít.

Podzimní los přeboru napěchovaný domácími zápasy jsme si ještě zhutnili 2.kolem poháru OFS Svitavy, po deseti dnech jsme si střihli odvetu "ligového" klání s Vendolím. Protože z obranných řad před zápasem vypadli fandící Ropek, pracující Kopecký a v neděli nakopnutý V. Štancl, dostavil se na pomoc Chmelík, celkově již po osmisté padesáté. Dusné počasí dusilo běžecké choutky většiny z 22 aktérů, o to větší škoda je, že se nám při líném výkonu nepodařilo dotáhnout několik finálních nahrávek z křídelních prostor nebo zakončit jeden ze série 4 rohů. První opravdovou šanci nám tak až po půl hodině přichystali sami hosté, kteří špatnou nahrávkou vyslali do nájezdu Pishtu, ten si ale po delším doteku zblízka vylámal zuby na gólmanovi. Následný roh se na přední tyči podařilo protečovat D. Štanclovi, ale nikdo další nedokázal balón do brány dotlačit. Absence nabídky pak dohnala od půlky si vykračujícího Ondráčka až ke křížné střele zpoza vápna, která zazvonila na tyč kousek od vinglu. Hosté, do té doby na kontě pouze s jediným rohem, pak zahrozili poté, co jejich stoper z přemíry volného času vyslal středem průnikovku, u které byl Špinar před vápnem později než vendolský útočník, ale protečovaný balón odklidil z prázdného pokutového území Chmelík. Z útočné bryndy nás nakonec vytáhl propadlý rohový kop Pirkla, který na zadní tyči důsledně zavřel Huryta a poslal nás do vedení. Ještě před přestávkou Pishta vybojoval balón, který po několikerém alibistickém předávání na vápně donutil do koncovky Víta, ten ale ve skluzu křížnou střelou o metr minul.

Nucené střídání Huryty a nucený přesun zataveného Pirkla na stopera mohl po minutě druhého poločasu vypadat jako velká chyba, protože nově složená obrana záhy kapitulovala. Černohorský neodvrátil nákop, hosté několika nahrávkami na nedůsledně obsazené hráče navedli míč na vápno na Hladíka a ten křížným obloučkem donutil Špinara k prvnímu letošnímu výlovu ze sítě. Náš gólman si spravil chuť vzápětí, když vyrazil další střelu zpoza vápna, ale Ondráček, který před touto střelou prohrál důležitý souboj, ani další jeho spoluhráči v poli, se zpátky na koně takhle rychle zdaleka nedostali. Osmělili jsme se až střeleckými pokusy myslivců Bureše a Skaly, ale ty byly spíše propagačního rázu, byť obráncova teč Skalovy střely při pohledu od lavičky vzbuzovala naděje ve šťastný gól, který by nám pomohl do sedla a Skalovi k odskočení od jeho nimrodského souputníka. Vedení nám nevrátil ani Sokol, který nějak doběhl na zadní tyči Vítův centr, ale už mu nezbyly síly na zakončení, které levačkou svým posledním dotykem v zápasu poslal z 5 metrů vedle. O pár minut později naštěstí zachytil pomýlenou rozehrávku hostí D. Štancl, včas posunul míč na volného Bureše, který po neideálním prvním doteku ideálně převezl vyběhnuvšího gólmana precizní kličkou a uklizením do prázdné. Naši myslivci se tímto srovnali na 39 zářezech na pažbě, což je řadí mezi aktivními hráči hned nad absentujícího Nováka. Bureš navíc k šestému letošnímu gólu za chvíli přidal výborné podržení míče doplněné včasným předáním na D. Štancla, ten se na 25 metrech vyznamenal oku lahodící kličkou a finálkou na Ondráčka, který si zběhl z levé strany tam, kde vůbec neměl být, a podél gólmana s přehledem zakončil. Dvojitý rychlý direkt obraz hry uklidnil, neboť to na obě strany vypadalo, že výsledek zápasu už nemá kam uhnout, zvláště když se naše obrana rozehrála k jistému bránícímu i konstruktivnímu výkonu. Sedm minut před koncem ale až moc spolehlivě vystavila do ofsajdu hostujícího útočníka, na neofsajdový náběh záložníka z hloubi pole naštěstí nerezignoval Chmelík, který stihl nepřesvědčivého nájezdníka dostihnout a dostatečně rozhodit. Kdoví, na co bychom si jinak ještě zadělali. Blízko gólové odměny za rozpohybování naší ofenzivy byl pak Rusnák, jehož rychlý pokus po další hostující chybné rozehrávce stihl vracející se gólman vyrazit na tyč a našemu gólmanovi tak stoupl počet minut v poli potřebných ke gólu už na "hrozivých" 100 (nejlepší střelec Bureš si mimochodem v této statistice drží dlouhodobý  průměr pod úctyhodnými 180 minutami). V posledních vteřinách zápasu si hosté ještě mohli vyzkoušet nájezd 3 na brankáře, ale držitel míče tuto možnost sobecky zúžil na souboj jeden na jednoho, který díky povedenému zákroku vyhrál Špinar. Jarní semifinále "MOL cupu" je tedy po šesti letech naše, stejně jako další třígólové vítězství, na které zkusíme navázat hned v neděli.

Sérii nadcházejících domácích zápasů jsme započali proti jednomu z favoritů soutěže Dlouhé Loučce. Na očekávaný tahák kola dorazili oba týmy s plnou lavičkou, a také nemalý počet diváků. Kdo si však myslel, že uvidí atraktivní fotbal, ten se spletl. I když se oba týmy snažili kombinovat, přísný metr rozhodčího a jeho pískání většiny kontaktů vedl nejen k častému kouskování hry, ale také ke spoustě dohadů a slovním přestřelkám. Brankáři se v první čtvrtině zápasu příliš nezapotili, pár rohů na obou stranách se bez větších obtíží podařilo odvrátit, Lněničkovy dlouhé auty zůstaly po nějakou dobu nevyužity. To ovšem neplatilo ve 27. minutě, když V. Štancl, hrající 350. zápas v mužském dresu, prodloužil právě zmíněný aut. Na ten v malém vápně nedosáhl Bureš, ale za ním byl připravený mladší z rodu Štanclů, který dokázal protlačit míč pod rukou brankáře. Soupeř poté zahrozil ze dvou situací. Při té první se nákop za obranu snažil Vít vrátit míč hlavou do rukou Rusnáka, ale těžkému míči nedal patřičnou razanci. Hostující hráč tak málem stanul sám před naším brankářem, ale na poslední chvíli mu do střely stihl strčit nohu Černohorský. Další šance byla z podobné pozice, když zpoza naší obrany vyplaval útočník, ale stopku mu vystavil jak Rusnák, který kromě jeho střely vykopl i část trávníku, tak zdvižený praporek pomezního. Zvyšující se nesouhlas s verdikty rozhodčího gradoval na konci poločasu, když hostující D. Křivánek, věřme že neúmyslně, ale zcela nešetrně došlápl na kotník Huryty. Ať už by byl nastavený metr jakýkoliv, tento faul nesl tak jako tak parametry červené karty, čehož si byl asi vědom i viník, který se bez omluvy schoval do středu pole a k jeho faulu se dobrovolně hlásili spoluhráči. Protože hlavní ani pomezní údajně zákrok u míče úplně neviděli, o čemž svědčí i zmatky ohledně nalezení viníka, obdržel hostující záložník pouze žlutou kartu. Což zvláště v porovnání s předchozími verdikty a dřívější žlutou kartou pro Hurytu za pouhé přistrčení soupeře v souboji vyznívá až směšně. Nejlepší odpovědí na to však byl chvíli na to vstřelený gól, když Pirklův precizně ostře rozehraný roh prošel za přispění "soutělí" V. Štancla a Lněničky do brány, a my tak odcházeli do kabin s dvougólovým náskokem.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s cílem uklidnit emoce a přidat třetí gól. Druhou část plánu jsme naplnili již po třech minutách na hřišti, když se Huryta dostal do vápna, přihrávkou našel na penaltě volného Pirkla, který bezpečně proměnil. Po tomto gólu se hosté téměř nezmohli na žádný odpor a kromě dvou střel Konečného (hostující verze našeho bývalého spoluhráče M. Kopeckého), kdy jednou mířil vysoko nad bránu a podruhé jeho pokus vyboxoval Rusnák, jsme Loučku téměř nepustili před naší bránu. S hostujícím přeskupením sil do útoku se v naší rozehrávce začaly vyskytovat nepřesnosti a zbytečné ztráty míče, takže se hra přelévala z jedné strany na druhou. Ještě jeden moment však dokázal rozdmýchat emoce na obou stranách, když hostující Ruml při pokusu o zpracování míče zasáhl V. Štancla kopačkou do obličeje, ale i zde zůstala barva karty žlutá. Hra hostí nám nabízela spoustě volného prostoru na útočné polovině a vůbec nemuselo zůstat pouze u tří gólů. Dvakrát orazítkoval břevno aktivní Huryta, když po úniku z levé strany zkoušel přelobovat vyběhnutého gólmana. Jeho druhý neúspěšný pokus mohl do sítě ještě doklepnout, za nás poprvé hrající a naše mezinárodní řady rozšiřující, Pishta, ale v záklonu hlavičkoval nad prázdnou bránu. Nováček v našem dresu měl ještě dvě velké příležitosti, když se mu na pravé straně otevřel prostor, ale poprvé zakončoval vedle, podruhé trefil přesně prostor brankáře. Síť se nám nakonec ještě jednou podařilo rozvlnit, když střelu Pirkla z hranice vápna tečoval Špinar. Ten se ale nacházel v ofsajdovém postavení, a tak si zatím stále v okresním přeboru držíme normu 3:0 na zápas. Na domácím hřišti ještě nějakou chvíli zůstaneme, a to hned ve středu, kdy od 17:30 sehrajeme 2. kolo okresního poháru proti Vendolí a v neděli přivítáme loňského účastníka I. B třídy Pomezí, které doposud také neztratilo ani bod.

Na druhý zápas nové sezóny jsme zavítali do Vendolí, tentokrát již s navrátivšími dovolenkáři Ropkem a D. Štanclem (dnes hrající 250. zápas za muže), zato bez na dovolenou odjetého Rusnáka a děti hlídajícího V. Štancla. Tuto dovolenkovou absenci jsme vyztužili Vosmekem, který nastoupil v dresu našeho „áčka“ po více jak 10-ti letech. Loňskou sezónu jsme odehráli oba zápasy s tímto soupeřem, z důvodu rekonstrukce kabin, na našem hřišti, přesto teď pro nás (ne)bylo překvapením, jaký drnitý terén na nás čeká. Ten nám zpočátku dělal značné problémy, ať už ve zpracování nebo rozehře, což více vyhovovalo domácímu týmu, který nás zatlačoval do vápna, ale ani to nepřispělo k zapocení Špinara v bráně více než rozpálené slunce. Přesto největší příležitost mělo Vendolí, když přetažený centr na zadní vrátil jeden z domácích před bránu. Zde ale hrál terén v náš prospěch, neboť míč se před nohou útočníka odrazil tak, že ho vůbec před odkrytou bránou netrefil. Ve druhé části první půle se nám dostávalo více prostoru ve středu hřiště a k náznaku několika šancí. V jedné z nich se objevil Bureš, když po rozehrání standardní situace vrátil míč do ohně Ropek, ale prvně jmenovaný si v dobré pozici špatně zpracoval balón, i když si to možná říkalo o přímé zakončení. Neujaly se ani dlouhé auty Lněničky, ani náběh Sokola do vápna, který z úhlu střílel nepřesně na zadní tyč. Strhnout vedení na svoji stranu mohli ještě ke konci poločasu domácí, když pravý záložník zachytil Lněničkovu nepřesnou přihrávku dozadu, doběhl až do vápna, kde pod sebou našel svého spoluhráče, ale ten z prostoru mezi malým vápnem a penaltou vysoko přestřelil.

Do druhé půle jsme nastoupili aktivněji než soupeř, což přineslo své ovoce, když Lněničkův, oproti prvnímu poločasu výrazně delší, dlouhý aut si srazil domácí obránce do vlastní sítě. Tento pro nás šťastný gól nám přinesl klid na kopačky a soupeře jsme téměř nepouštěli do zakončení. Vyjma střely po rohovém kopu, která opět mířila vysoko, jedné v poklidu zalepené střely a jednoho centru byl Špinar, pro kterého to byl 150. zápas za muže v našem dresu, prakticky bez práce. Ještě větší klid nám přidal Bureš, který zužitkoval další Lněničkův dlouhý aut a prostřelil gólmana mezi nohy. Do šance se řítil i Huryta, který zachytil špatnou rozehrávku domácí obrany, ale únik z úhlu na gólmana zakončil levačkou nad bránu. Skvělou formu potvrdil Bureš, když po centru Lněničky zakončoval přímo do šibenice již na 3:0 a připsal si tak již 5. gól za dva zápasy. Vabank hrající domácí nám otevírali okénka pro další vylepšení skóre. Nejprve to byl Ondráček, kterému se po vyhraném hlavičkovém souboji Bureše otevřela dálnice, ale při samostatném nájezdu se mu míč na těžkém terénu nejprve zasekl pod nohama, aby si ho následně předkopl až do rukou gólmana. Určitě nejenom Bureš měl v hlavě myšlenky na druhý hattrick v řadě, když ho Skala hledal průnikovkou mezi obránci, ale i jeho zradil terén a ve finální fázi mu míč sebral z kopačky včas vyběhnutý gólman. Nic už to ale nezměnilo na tom, že jsme zvládli druhý zápas v řadě, v teplém počasí opět fyzicky náročný, poměrem 3:0 a připsali si tak další čisté konto a hlavně tři body do tabulky. Příští týden nás čeká doma od 17:00 Dlouhá Loučka, která také ještě neztratila bod, tak snad si uchováme formu i nadále

V prvním utkání nového ročníku okresního přeboru jsme hostili z kraje dobrovolně přišedší béčko Moravské Třebové. Velké otazníky nad lepením naší sestavy bez dlouhodobě zraněných a nezvěstných, i bez dovolenkujících srdcařů, vyřešené nakonec např. postavením J. Kopeckého nebo dočasným povýšením Ondráčka, se ukázaly jako slabý odvar hostujících starostí. Ti za velkého vedra přijeli pouze v jedenácti kusech, a to je ještě odvážné označit za kus jejich hroťáka Kudyna, indisponovaného evidentně nejen pohybově. Tempo fotbalu odpovídalo hlavně cíli přežít utkání bez úpalu, v naší hře bylo spousta nekvality fyzické i technické, a tak když už bylo komu dát balón, provedlo se to špatně a přišla na řadu zase soupeřova pasáž poklidného rozehrávání bez našeho většího nátlaku. V. Štancl, který minulý týden dovršil sedmou desítku gólů v morašickém dresu, mohl znovu smazat svůj mizerný konstruktivní příspěvek nečekaným ofenzivním počinem, když se po čtvrt hodině uvolnil na půlce a po trochu šťastné narážečce s Hurytou se ocitl sám před gólmanem, ale v podobné a vlastně ještě výhodnější pozici než v zápase s Němčicemi volil zbytečnou, a hlavně nepřesnou přihrávku na ještě volnějšího Bureše. Ten si první zakončení připsal až o chvíli později po centru Víta, ale hostujícího gólmana nijak zásadně nevylekal. Spojení těchto dvou nám nicméně přineslo gól po necelé půlhodině hry, když si na zcela zpackaný rohový kop Víta naběhl do zcela neplánovaného prostoru na něj duchem napojený Bureš, jehož střelu z halfvoleje zvládl soupeřův brankář pouze kosmeticky vyhezkat zazvoněním na břevno. Za dalších pět minut si tato dvojice zopakovala spolupráci ze hry, když Vít na několikátý pokus dokázal po obejití protihráče lahůdkově nacentrovat na zadní tyč, kde stačilo Burešovi pouze nastavit hlavu. Hosté prominou, z jejich snažení se těžko pamatuje něco jiného než roh, který Rusnák k překvapení svému i ostatních pohledem jistil na břevno.

Do druhé půle hosté vysunuli presink, a protože pohybu na naší straně ubývalo, ocitl jsme se s rozehrávkou ještě více na štíru než v prvním poločase. Vrcholem našeho zmaru a hostujících nadějí byla jejich akce z pravé strany po necelé hodině hry, samostatně postupující útočník naštěstí neprojevil dostatek klidu v podvěsku mozkovém a napálil míč přímo Rusnákova podvěsku kulového. My jsme tahali čas rozehrávkou přes Rusnáka, hosté potěšili milovníky emotivních až vaginálních výjevů, ale jedním i druhým jsme se relativně v poklidu blížili k devadesáté minutě. Naše vedení nedokázal pojistit Bureš, jehož falšovaná střela z prakticky záporného úhlu by ale potřebovala pochopení soupeřova obránce, který ji z brankové čáry odvedl do bezpečí. A dvakrát se zastřelil i Sokol, který si tak nedopřál odměnu za nečekanou plnou porci minut. Rusnák si pět minut před koncem pohlídal ještě překvapivou střelu na přední tyč a těsně před závěrečným hvizdem se Skala postavil ještě k jednomu našemu rohu. Ten si našel Bureš, respektive jeho rameno bylo nalezeno Skalovým centrem, a náš útočník, který se v 80.minutě už už loučil se hřištěm, se nakonec díky Pirklovým křečím a svému nucenému setrvání, dočkal svého premiérového hattricku. Utrpěli jsme tak podobnou výhru jako v posledním domácím zápase loňské sezóny, díky těm, kteří ji ocenili i takovou, jaká byla.

Los určil, že první kolo okresního poháru, a tudíž i první soutěžní zápas v nové sezóně, odehrajeme na hřišti loni sestoupivších Němčic. Byť papírově jsme byli považováni za favority, první poločas tomu tolik nenasvědčoval. Ať už to šlo na vrub naší nervozitě nebo vydatnému dešti, který na úvod zápasu pokropil místní hřiště, docházelo k častým laciným ztrátám naší neschopností míč zpracovat nebo ho přesně rozehrát z našich zadních řad. Domácí sázeli na jednodušší styl hry a především na své rychlonohé útočníky, kteří větrali naši obranu. To vedlo k několika důležitým zákrokům Rusnáka, který stále držel bezgólový stav, a k několika rohům, které jsme s menšími či většími obtížemi dokázali odvrátit. Na opačné straně se v nadějných situacích objevili Huryta a později Lněnička, když utíkali již téměř sami na gólmana, ale v poslední fázi si příliš předkopli balón. Gólové radosti se tak dočkali Němčice po chybné rozehrávce Černohorského, kterou zachytil Sršeň. Ten nejprve přešel přes dva naše obránce, následnou střelu Rusnák zvládl pouze zpomalit, a tak měl při dorážce domácí útočník poměrně snadnou úlohu. Dalo by se říci, že po inkasovaném gólu se naše hra mírně zvedla, ale pořád to nebylo ono. Nebýt dvou nájezdů zastavených Rusnákem, těžko by se nacházela odpověď. Šancí na naší straně ale začalo pomalu přibývat. Po kombinaci u lajny a také díky pár šťastným odrazům se procpal do vápna Sokol, ale z mírného úhlu nedokázal zamířit na zadní tyč. Dosud největší šanci měl po centru Huryty Ondráček, ale hlavou mířil pouze do tyče, a tak skóre se do konce poločasu již nezměnilo.

Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji a vyrovnání mohlo přijít velmi rychle. Lněnička hodil do vápna aut, k prodlouženému míči se dostal D. Štancl, který se hlavou snažil přehodit gólmana, což se mu i povedlo, ale míč se zastavil na břevně. Nedlouho poté se tentýž hráč dostal opět k zakončení hlavou, když tečoval centr k zadní tyči, ale gólman dokázal míč zastavit ještě před čárou. Postupně jsme přebírali otěže hry a hledali skulinky v domácí obraně, ale ve finální fázi buď Hurytovi opět utekl balón, nebo nám zkrátka chyběl krok. Domácí, kterým začali docházet síly, ještě více zjednodušili hru. Jejich až nadmíru přesné nákopy, které letěly příliš daleko za naši obranu, ale také příliš daleko od vybíhajícího Špinara, nám činily velké problémy, ale buď útočná akce skončila zvednutým praporkem pomezního, nebo zákrokem Špinara. Naše postupné utahování šroubů čím dál víc tlačilo domácí obranu do jejich vápna, ale kýženého gólu se ne a ne dočkat. Za obranou vyplul V. Štancl, který si nabíhal na centr Skaly, ale o krok nedosáhl. Ve svém prvním zápase za „áčko“ se mohl prosadit Odehnal, ale jeho hlava mířila těsně mimo šibenici. O vyrovnání se nakonec postaral V. Štancl na první pohled z ne až tak nebezpečné situace. Z pravé obrany si naběhl na Vítův aut, po přiťuknutí Huryty prošel přes obránce do vápna a z poměrně těžkého úhlu dokázal dopravit míč do sítě pod rukou brankáře. Toho asi v zahajovacím zápase předloňské sezóny nenapadlo, že na další gól si počká dva roky a že bude od toho předchozího natolik odlišný. Domácí v závěru ještě dostali možnost volného přímého kopu, ale ten byl nakonec lahůdkou pro Špinara. Rozhodnout jsme však ještě mohli my, když v úplně poslední akci si na centr naskočil Pirkl, ale hlavou mířil těsně vedle, a tak musel rozhodnout penaltový rozstřel. Ten ale pod taktovkou pohárového specialisty Josefa Kopeckého zvládáme. I bez Josefa Kopeckého jako exekutora. Všichni naši exekutoři (Pirkl, Ondráček, Huryta a Štanclovi) proměnili, zatímco pokus domácího Votřela Špinar ve třetí sérii lapil. Díky tomu jsme v původně asi až nečekaném dramatu postoupili do dalšího kola, kde nás čeká Vendolí, se kterým se utkáme ve středu 28.8. od 17:30 na našem hřišti.

A jak se v uplynulé sezóně dařilo naší mládeži?

Dorost

Naši dorostenci Tomáš Huryta, Lukáš Němec a Václav Jireček byli pro tuto sezónu zapůjčeni do Horního Újezda, který přihlásil krajskou soutěž. Cílem bylo nechat kluky hrát se svými vrstevníky jedenáctkový fotbal, který by je lépe připravil na dospělý fotbal. Tomáš Huryta, pro kterého to byla poslední sezóna v této kategorii, se se 13 góly stal nejlepším střelcem týmu, a doufejme, že mu to bude střílet i v sezóně další v našem "áčku", kde už si pár startů a gólů stihl připsat. Lukáš Němec byl několikrát povolán do brány mužů "Horňáku", kde nasbíral cenné zkušenosti a podepsal se pod ziskem několika bodů.

Starší žáci

Starší žáci ve spolupráci s Horním Újezdem a Sebranicemi prožili úspěšnou sezónu okresního přeboru 8+1, kde chyběla už jen zlatá tečka. Do jara vstupovali žáci z prvního místa, ale nakonec se museli sklonit před spojeným týmem Němčic a Janova. Po 18 zápasech tak skončili o bod těsně pod vrcholem, s bilancí 13 vítězství, 3 remíz a 2 proher, se skóre 59:20. Nejlepším střelcem byl Štěpán Němec ze Sebranic se 17 góly. Trenér Miloš Kopecký hodnotí sezónu takto:

"V jarní části jsme začínali z prvního místa. První tři zápasy se nám podařilo úspěšně dovést do vítězného konce. Pak jsme jednou lehce zaváhali, ale další zápas se nám opět podařilo s přehledem vyhrát. Potom jsme utrpěli první a zatím jedinou jarní porážku, která nás stála první místo v tabulce na konci jara. Následně jsme odehráli asi jedno z nejlepších utkání jara. Do předposledního jarního zápasu jsme nastoupili proti prvním Němčicím. Tam jsme v posledních minutách zachránili alespoň remízu. Doufali jsme, že soupeř v posledním kole klopýtne, ale to se nestalo. I tak celou jarní část hodnotím kladně,  trojklubí si myslím, že fungovalo dobře. Chtěl bych především pochválit kluky za přístup a snahu. Dále bych jim rád popřál mnoho úspěchů do dalších fotbalových let."

Mladší žáci

Mladší žáci hráli okresní přebor 7+1 v již zažitém spojení s Horním Újezdem. Kluci se pod vedením Martina Kováře umístili v soutěži na třetím místě, když z 18 zápasů zaznamenali 11 vítězství, 2 remízy a 5 proher. Nejlepším střelcem s 32 góly byl hornoújezdský Šimon Flídr.

Starší přípravka

Starší přípravka letos fungovala samostatně. Co mohla trenéra Jiřího Famfulíka určitě těšit, byla účast, na turnaje se pravidelně jezdilo v počtu 8-12 hráčů. Individuální výkony hráčů byly velmi dobré, ale je potřeba ještě více zapracovat na přihrávkách a kombinační hře. Pokud toto zlepšíme, můžeme se směle rovnat s nejlepšími týmy v okrese.

Mladší přípravka

Také mladší přípravka se letos přihlásila samostatně. Sezónu hodnotí trenéři Milan Chmelík a Milan Klement jako úspěšnou. Po celý rok bylo dostatek dětí, přivítáno bylo i pár nováčků. Herně se dařilo, využili se zkušenosti z loňské sezóny a na všech turnajích naši nejmladší vždy jeden zápas vyhráli. Klukům a holkám to určitě dodalo sebevědomí a radost ze hry, což je to nejdůležitější pro jejich další fotbalový rozvoj.

Velký dík za celou mládežnickou sezónu patří nejen našim trenérům, ale i TJ Horní Újezd, rodičům a všem, co se k čemukoli jakkoli pozitivně nachomýtli.

Áčko má za sebou další rok v okresním přeboru. Rok to byl opravdu turbulentní. Po letním posílení kádru, kdy si trenér Michal Kopecký mohl vybírat až z 20 hráčů, a díky kvalitní docházce, především v úvodní části sezóny, se muži drželi téměř neustále s čelem tabulky. Pak ale přišel zimní spánek, ze kterého se ne všichni probudili. Početná docházka prořídla, ať už z rodinných, pracovních, nebo především zdravotních důvodů, a tak na některé zápasy byly povolány legendy na telefonu. "Uzdravený" Michal Kopecký se vrátil do role hráče a o trenérskou činnost se podělila trojice Václav Štancl, Luboš Rusnák a Martin Ropek. Muži se na konci sezóny umístili na čtvrtém místě tabulky za Třebařovem, Mladějovem a rivalem z Cerekvice, se kterou měli stejně bodů, ale horší vzájemné zápasy i skóre. Čtvrtou pozici v tabulce, i vzhledem k enormní vyrovnanosti letošního ročníku, lze považovat za úspěšnou a odpovídá našemu standardu. Bylo to hlavně díky venkovním zápasům, kde muži získali nejvíce bodů ze všech týmů. Zároveň však je jasné, že vše mohlo dopadnout daleko lépe, neboť rozdíl na první Třebařov činil "pouhých" 6 bodů a nebýt zbytečných domácích ztrát, především s Mladějovem, Horním Újezdem a Hradcem, mluvila by matematika v náš prospěch.

A něco málo ze statistik.

Celkem muži odehráli 33 zápasů (včetně těch přípravných) s bilancí 18 výher, 7 remíz a 8 porážek při skóre 71:46. Nejvíce zápasů, 32, odehrál D. Štancl, který na hřišti strávil i nejvíce minut (2844). Za ním se neblíže seřadili V. Novák (31 z./ 2678 min.), J. Vít (31 z./ 2318 min.) a M. Černohorský (30 z./ 2700 min.), který při každém svém startu odehrál plný počet minut.

Nejlepším střelcem se stal V. Novák s 9 góly, jenž využil jarní absence druhého nejlepšího zakončovatele F. Halsbacha, který stihl svých 8 gólů už za podzim. Za zmínku také stojí obsazení 6. místa L. Rusnákem, byť většinu zápasů odehrál na pozici brankáře, za 5 zápasů a 2 poločasy v poli vsítil 5 branek.

Nejlepším nahrávačem byl D. Ondráček s 8 asistencemi, 7 gólů připravil D. Štancl, po 6 finálních přihrávkách mají T. Nádvorník, Z. Skala a J. Vít.

V celkové produktivitě se pak tři hráči srovnali na 13 bodech, a to V. Novák (9+4), T. Nádvorník (7+6) a D. Štancl (6+7).

Pozici nejtrestanějšího hráče obhájil D. Ondráček, který nasbíral 10 žlutých a jednu červenou, což je stejné skóre jako v sezóně minulé. Dalším v pořadí s největším počtem karet je V. Novák (8 ŽK), následovaný J. Vítem (7 ŽK), který by s největší pravděpodobností ovládl kategorii žlutých karet za nesportovní chování, pokud bychom takovou statistiku vedli. Červenou kartu za celou sezónu obdržel ještě jeden hráč a to M. Kopecký.

Svatyni za druhou nejlepší defenzivou okresního přeboru hájili 3 gólmani, L. Rusnák (19 z.), Jan Špinar (12 z.) a po 2 startech v bráně si připsal i F. Halsbach. Ze 33 zápasů se podařilo 8x udržet čisté konto, z toho 5x s přispěním L. Rusnáka, 2 vychytané nuly jdou na konto J. Špinara a v jednom případě za svá záda nepustil míč ani F. Halsbach.

Pro ty, co mají zájem podrobněji se podívat na své výkony nebo jak se dařilo ostatním, stačí kliknout na odkaz zde.

Poslední jarní utkání jsme odehráli v neděli dopoledne na hřišti v Březové. Od začátku jsme soupeře lehce přehrávali, dostávali jsme se před vápno a zkoušeli střelbu která ne a ne tam zapadnout.  V sedmnácté minutě se to konečně podařilo Filipu Flídrovi. Dále jsme hráli stejnou hru, ale další uklidňující gól nepřišel. I soupeř si vytvořil několik pěkných šancí, ale žádnou neproměnil, a tak jsme v poslední minutě upravili skóre na 2:0 opět gólem Filipa Flídra. Sezónu jsme dohráli na druhém místě za Němčicemi o jeden bod. Všem hráčům se sluší poděkovat za celou sezónu a popřát jim mnoho dalších fotbalových úspěchů.

K poslednímu utkání sezóny jsme se vypravili autobusem do Mladějova. O malování si obrázku, že by tento zápas snad mohl být vzájemným soubojem o celkové prvenství v soutěži, již nemohla být řeč, protože domácí už měli jistotu, že skončí na druhém místě a naší snahou bylo alespoň umístění se na bedně, byť to nezáleželo čistě na nás. Do zápasu jsme vstoupili více než dobře, když už v 5. minutě byl Vít pobídnut křižným pasem, v silovém souboji se zbavil obránce, i dle jeho vlastních slov za pomocí faulu, a přihrávkou pod sebe na vápno našel osamoceného D. Štancla, jehož střelu gólman dokázal vyrazit, ale pouze do prostoru, kde se nacházel Frank a ten už měl poměrně snadnou úlohu. Hra se hodně přelévala ze strany na stranu, v permanenci byli především střeďáci obou týmů. Domácí si zpočátku nevěděli rady s naším hráčem navíc ve středu zálohy, nás zase trápily rotace protivníka a technicky šikovné individuality. Nejvíce prostoru pro naše ofenzivní výpady se naskytalo na pravé straně, kde si opět nabíhal Vít, ale v samostatném úniku ho zradilo zpracování. Později se na této straně pohyboval i Frank, který měl dostatek času a prostoru pro zpracování a následnou přihrávku na lépe postavené spoluhráče, ale jeho volba centru z první nebyla tím nejlepším řešením. Postupem času přebírali otěže domácí. Nejprve z toho byly dva rohy, které naštěstí Kudyn poslal hlavou nad bránu. Poté po kombinaci vyplul za naší obranou ve vápně mladějovský Vondráček, který měl před sebou už pouze Rusnáka, ale ten se dokázal natolik roztáhnout a ztlumit střelecký pokus soupeře, že naše obrana stihla v relativním poklidu odvrátit míč před brankovou čarou. K výraznějšímu ohrožení brány se však už domácí nedostali. My si na druhé straně ještě připsali nepřesné střely D. Štancla a M. Kopeckého zpoza vápna, a tak jsme šli do kabin s jednogólovým náskokem.

Bylo by zajímavé znát, v jak velký prospěch by mluvila statistika držení míče Mladějova ve druhém poločase. Nedařilo se nám vepředu držet balón, k tomu přibývající nepřesné přihrávky a dlouhé Rusnákovy nákopy, které byly až příliš dlouhé. To vše nahrávalo domácím, kteří i za pomocí střídání a oživení sestavy stále více a více tlačili na naše zadní řady. Naštěstí spousta střel končila buď mimo bránu nebo přímo v náručí našeho gólmana. Nejvíce to „smrdělo“, když po přihrávce na penaltu zakončoval úplně sám jeden z domácích hráčů, ale proti jeho střele k tyči se Rusnák dokázal včas natáhnout. Postupné zvyšování tlaku a otevřenější obrana vyzývala k brejkovým situacím, kterých se dvakrát ujal ze stopera vysunutý Černohorský. Poprvé přihrával na vápno na Franka, který dokázal míč mířící do jeho slabin poslat na soupeřovu bránu, ale jeho na první pohled ne moc nebezpečné zakončení skončilo na břevně. Podruhé to vzal Černohorský na sebe sám, když si všiml vyběhnutého brankáře, ale jeho střela mířila více než vedle. Minimálně výsledkové uklidnění nám přinesl druhý gól, když po odraženém rohu vystřelil Nádvorník, jehož střelu brankář vyrazil pouze nad sebe a nejrychleji se zorientující a nejvýše vyskočivší Ropek zvýšil hlavou na 2:0. Mladějovský tlak to ovšem neotupělo, právě naopak. Na rozdíl od podzimu, kdy situace byla více než podobná té dnešní, jsme dokázali odolávat až do 88. minuty, kdy nákop za obranu odvracel hlavou na hranici vápna Rusnák. Míč ale nedokázal odhlavičkovat dostatečně razantně, a tak se k němu dostal domácí Opletal, který dokázal přehodit před sebou postavené obránce a zároveň zakončit přesně pod břevno. V úplném závěru nám všem vyskočily vzpomínky na již zmíněný podzim, kdy jsme o vítězství přišli v poslední minutě z penalty. I nyní k tomu nebylo daleko, když po vzdušném souboji Ropka, Chmelíka a Šmehlíka ve vápně skončil domácí útočník na zemi s bolestivou grimasou, ale rozhodčího píšťalka zůstala v klidu. Utkání tak skončilo naší těsnou výhrou, což nás s ohledem na ostatní výsledky posunulo na konečnou čtvrtou příčku za Cerekvici, se kterou máme horší vzájemné zápasy i skóre. Konečné umístění odpovídá našemu okresnímu standardu, takže se není za co stydět. Když se ale člověk podívá na tabulku a ohlédne za našimi zbytečnými domácími ztrátami, nejde si neříct, že se z toho, v tomto extrémně vyrovnaném ročníku, dalo vytěžit mnohem víc.

V posledním domácím utkání této sezóny jsme přivítali poličské „béčko“. Na naší docházce je vidět, že se blíží konec (už od půlky sezóny), ale v porovnání se soupeřem jsme si neměli nač stěžovat, neboť ten přijel v pouhých 11-ti lidech. Byť naše hra měla určité rezervy, byli jsme aktivnější a více na míči. Do šancí jsme se dostávali především díky okénkám na krajích hostující obrany, které větrali rychlonozí Lněnička s Novákem. První závan šance přišel po centru Lněničky, po němž se dostal ke střele Ondráček. Ten sice nemířil přesně, ale v dráze letu stál nadějně postavený Kopecký, který ale bohužel na míč nedosáhl a nedokázal ho tečovat mezi tři tyče. V další šanci měl opět prsty Ondráček, který si pohybem řekl o přihrávku mezi beky, následně hledal pod sebou Kopeckého, ale jeho střela byla zblokovaná. Z pravé strany se po Skalově pasu dostal za obranu i Novák, ale ten před prázdnou bránou nenašel nikoho ze svých spoluhráčů. Zužitkovat se nám nedařilo ani Lněničkovy dlouhé auty, po nichž téměř vždy vznikl závar před soupeřovou bránou, ale nikdo z domácích se nedostal k odraženým míčům včas. Nejblíže byl Skala, který ale v klíčové fázi promáchl. Poté následovala krátká pasáž nešťastných zranění na obou stranách. Nejprve to byl Novák, kterému se při bránění kličky do protipohybu smolně podvrtlo koleno a nedlouho poté si hostující gólman při výkopu natáhl sval a soupeř tak bez možnosti střídání šel de facto do deseti. Asistenci si mohl připsat Rusnák, když dlouhým nákopem vybídl do úniku Víta, ale ten byl v momentě potenciálního zakončení už příliš blízko "vybíhajícího" gólmana. Z následného rohu, nebo možná až toho dalšího, se k hlavičce dostal Ropek, který vracel míč do ohně, ale slabé teče Franka a Lněničky dokázala obrana před brankovou čárou odvrátit. Po aktivním napadání rozehry a vypíchnutí míče obránci Kopeckým se ocitl ve velké šanci Frank, ale střela z první do poloodkryté klece mu vůbec nesedla. Výjimečnou, ale o to nebezpečnější šanci měla i Polička, když její útočník běžel ze strany sám na Rusnáka, ale jeho lob naštěstí skončil až za bránou. Na druhé straně opět pláchl po pravé straně Vít, jenž našel zpětnou přihrávkou volného Kopeckého na vápně, ale jeho dobře mířenou střelu levačkou opět včas zablokoval obránce. Po další standardní situaci se do zakončení dostal Chmelík, jehož střelu vyrazil, doslova obětavým zákrokem, zraněný gólman. Ledovou sprchou pro nás mohl být brejk hostů, který ale skončil nepřesnou přihrávkou před prázdnou bránu a včasným zákrokem Ropka. A když jsme se nedokázali trefit my, zkusil to za nás poličský Fun Din Dung, kterému se nepovedl obranný odkop, ale ani on nedokázal trefit svatyni svého brankáře, a tak jsme šli do kabin za bezgólového stavu.

Velmi brzy po zahájení druhého poločasu svůj tým ještě více oslabil hostující Škacha, který si po faulu znovu povolaného Chmelíka neodpustil oplácení kopnutím do jeho lýtka, za což vyfasoval červenou kartu. Naše nepřesnosti ve finálních přihrávkách a centrech nás však brzdily od výraznějšího ohrožení brány. I když by se to proti devíti či deseti lidech nemělo moc stávat, dostal se soupeř ke dvěma zakončením. První skončilo až nad ochrannou sítí, druhé přišlo po úniku „Funa“, ale nebezpečně vyhlížející akce nakonec skončila ránou nad hlavu a reflexním zákrokem Rusnáka. Na opačné straně pročesali trávu kolem obou tyčí zevnitř vápna nepřesně střílející Lněnička se Skalou. Přesně už mířil Ondráček, ale brankář předvedl opět skvělý zákrok. Náš drtivě platonický tlak jsme přetavili v gól až v 80.minutě, když Skala z volného kopu našel přesně hlavu Ropka, jenž zamířil přesně k tyči a 102.gólem se osamostatnil od Karla Kuty na 8.místě mužských střelců. Za pár minut se nám podařilo konečně zužitkovat i Lněničkův dlouhý aut, který jemně prodloužil Kopecký až na důsledně nabíhajícího D. Štancla, který se sám před gólmanem nemýlil. Třešničkou na dortu pak byl nepřesný centr Skaly levou, který zapadl přesně za zadní tyč a za slovního doprovodu hostujícího obránce, že tohle je za pokutu, jsme stanovili konečný výsledek 3:0. To už se na hřišti v poli pohyboval kromě Špinara, který na sebe upozornil nepřesnou exekucí přímého kopu, i Severa, který se přes angažmá trenéra mládeže a vedoucího áčka dostal ke startu za muže po dlouhých sedmi letech (https://sokolmorasice.cz/…á-b ). I takové příběhy, a příští týden budou možná ještě zajímavější, přináší naše momentální docházka, sužovaná zraněními a nezájmem / jinými zájmy. To pak není divu, že i z takového zápasu bylo zbytečně dlouhé trápení, ale snad i utrpěná výhra, na nás s nadprůměrnými třemi góly, navíc směřovanými výhradně k hospodě, udělala aspoň dílčí radost.

Mladší přípravka

1.6.2024 Kunčina

Turnaj v Kunčině jsme museli absolvovat bez dvou kluků, kteří nám bohužel odpadli během cesty kvůli nevolnosti. Soupeři z Čisté a Kunčiny předvedli na turnaji velmi kvalitní výkony a nám se nakonec podařilo obsadit opět 3. místo.

Sestava: Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Zápasy:

Čistá - Morašice 8:3 (3:3)

Morašice - Jevíčko 11:4 (9:1)

Kunčina - Morašice 7:3 (3:2)

Branky: Ivo Langr 6, Lukáš Chmelík 5, Jan Klement 3, Jiří Voženílek 3

Další zápas nás čekal na půdě předposledního Boršova. Víkendová předpověď hrozila, že budeme hrát na podmáčeném „červeném“ hřišti, ale v prvním poločase bylo počasí nadmíru pěkné. Se sestavou toho ani nešlo moc vymýšlet, a tak jedinou změnou oproti minulému zápasu bylo nasazení Franka do základu. Jak se dalo čekat, malé hřiště a nerovný terén, představovali risk téměř v každé přihrávce na střed a podstupování mnoha osobních soubojů, ale až na některé ztráty se nám dařilo poměrně dobře kombinovat. Domácí sázeli především na dlouhé nákopy na Racla za obranu, ale ty naše obrana zvládala poměrně s klidem posbírat. Velké nebezpečí hrozilo ze standardních situací kolem našeho vápna, ale střely Racla mířily až příliš vedle a  Vyhnánkovy centry rovněž nebyly zužitkovány. Naše útočné akce povětšinou zastavila nepřesná přihrávka až k domácímu brankáři, nebo zdvihnutý praporek pomezního. Nadějně vypadaly dva centry Nováka z levé strany na zadní tyč, kde by se správně měl nacházet Vít, jenž by před sebou měl už pouze gólmana, ale bohužel si v obou případech nabíhal do prostoru penalty. Gólu jsme se dočkali po akci z pravé strany, když se k opakovanému Vítovu centru dostal hlavou Rusnák, který pouze trefil břevno, a tak zbyly famfáry pro Franka, který odražený míč napálil pod břevno. Pouhé tři minuty nám stačily k navýšení skóre, když po akci středem hřiště a kombinaci Skaly, Ondráčka a Rusnáka si poslední jmenovaný obhodil domácího stopera a s přehledem proměnil svůj nájezd, čímž zaznamenal 5. gól v morašickém dresu. A nemuselo zůstat jen u toho. Nejprve se vydal na výlet Novák, který pláchl po levé straně, ale když už se dostal do vápna, zvolil místo přihrávky pod sebe střelu z úhlu, kterou gólman vyrazil na roh. Blízko druhému gólu byl Frank, který se dostal po rohu k odraženému míči, ale levačkou mířil vedle tyče. Stejně tak mohl svůj gólový účet rozšířit Rusnák, který se opět řítil sám na gólmana, ale ani on tentokráte svůj pokus nevměstnal mezi tři tyče. A protože Špinar na druhé straně byl víceméně bez práce, snad jedinou nebezpečně vyhlížejícím zakončením domácích byla střela do boční sítě, šli jsme do kabin se zaslouženým náskokem.

Úvodních pět minut druhého poločasu se odehrávalo za mírného deště a v poklidu pouze na našich kopačkách. Domácí zůstali u dlouhých nákopů, většinou nepřesných, ale po jednom takovém jim Špinar daroval roh, který začal pětiminutovku pro nás nekonečných standardek a závarů ve vápně. Tuto pasáž se naštěstí podařilo přečkat bez úhony, i díky D. Štanclovi, který zblokoval na hranici malého vápna střelu domácího hráče. Nicméně s průtrží mračen jsme si nedokázali poradit technicky, naše sebevědomí na pozvolnou rozehrávku se začalo limitně blížit k nule a vzniknuvší překopávaná vyhovovala mnohem více domácím, kteří se dlouhými auty i množícími se standardkami dostávali do čím dál většího tlaku. A nakonec se dočkali i kontaktního gólu, když se po centru Vyhnánka nejdůrazněji ve vápně bil Havlík, který v souboji přetlačil V. Štancla i Ropka, a ještě dokázal dostat míč mimo dosah Špinara. Ten se později proletěl při střele Vyhnánka, kterou dokázal zalepit, i když by míč nejspíš letěl vedle šibenice, a vyrazit zpod břevna zvládl i další přímák domácího kapitána. Výraznější šanci či souvislejší tlak si domácí již nedokázali vytvořit, ale pořád to bylo jeden povedený nákop, šikovný pád nebo střelu od vyrovnání. I proto, že na druhé straně odmítl pojistku D. Štancl, který po Skalově centru hlavičkoval úplně sám na přední tyči vedle. Na našem dalším vítězství z kategorie nejtěsnějších proti soupeři z kategorie tabulkově nejslabších se sice nic nezměnilo, ale že by např. vzpomínka M. Černohorského na jubilejní 100.zápas za muže byla jenom pozitivní, to asi nehrozí.

Přerušit nevlídnou sérii pěti zápasů bez výhry a tří zápasů bez vstřeleného gólu jsme chtěli na domácím hřišti proti posledním Němčicím. Hosté však z posledních tří zápasů zapsali dvě vítězství, která jim vykřesala jistou naději na záchranu v okresním přeboru, zato nám mohla připravit půdu pro to, že vzhledem k aktuální formě obou celků by naše případná ztráta možná nepředstavovala takovou blamáž. I z důvodu přetrvávajících problémů se soupiskou jsme na hrot opět vysunuli Rusnáka, který se na podzim proti tomuto soupeři blýskl hattrickem. Za úmorného vedra jsme do utkání vstoupili lépe a byli více na míči. Nejvíce našich akcí vedlo po levé straně přes Lněničku, ale z jeho centrů či dalekonosných autů jsme nedokázali vážněji ohrozit branku. Větší nebezpečí představoval náš brzký první roh, po kterém Ropek akrobaticky a s přispěním hostí dostal míč na tyč, v následné skrumáži těl před malým vápnem se k míči se dostal Lněnička, ale jeho přihrávka na lépe postaveného D. Štancla byla nepřesná. Naše střelecké trápení trvající 351 minut utnul Skalou rychle rozehraný přímý kop do lajny, odkud Ondráček našel Nováka. Ten při svém limitujícím zranění nohy zakončil jistě hlavou a 9.gólem se posunul do průběžného vedení letošní střelecké tabulky. Gól však měl opačný efekt, než bychom si přáli a s přispěním naší uvadající nabídky a především nepřesností v rozehrávce jsme tak pomalu přenechali iniciativu hostům. Zatím jen drobnou výstrahou byla nepřesná rozehra Špinara a okamžitý střelecký pokus hostujícího kapitána z 35 metrů, ale náš gólman se stihl včas vrátit na svoji pozici. Nebezpečně vypadala sólo akce Matouška, který se vymotal mezi našimi hráči uvnitř vápna, ale do jeho střely se včas postavil Černohorský. Postupem času na naší straně přibývalo i zbytečného hašteření a ztráty koncentrace. Možná i tímto přispěním si ve 36. minutě bratři Štanclovi špatně přebrali hráče, následný centr z hloubky Ropek nedokázal odhlavičkovat pryč z vápna, z čehož těžil důrazný Fikejz, jenž si možná i s trochou štěstí zpracoval míč a z druhé ho v pádu poslal šoulavě přesně k tyči. Jak vypadalo Špinarovo chování při tomto vyrovnávacím gólu, vzápětí vytáhl skvělý reflexivní zákrok proti voleji z penalty, který obstaral od V. Štancla se utrhnuvší Pavliš. Zbytek poločasu byl hodně o osobních soubojích a hra byla často kouskována fauly. Přesto jsme mohli do šaten odcházet opět s jednobrankovým náskokem, když po pravé straně pláchl Vít, tentokrát se mu podařilo míč předat spoluhráči, konkrétně na penaltě našel osamoceného Ondráčka, ale ten nedokázal napodobit Birmančeviče ve finále MOL Cupu a ukvapenou šajtlí vůbec netrefil bránu.

Druhý poločas se nesl víceméně v duchu závěru toho prvního, především hodně soubojů a faulů. Rozhodčí byl možná na obě strany málo odvážný, co se týče udělování žlutých karet. Na naší straně se žlutilo pouze jedinkrát, když Ondráček poněkolikáté zakopl míč (v této sezóně už 10. žlutá karta). Dělalo nám velké potíže dostat se na dostřel hostující brány, a když už se dostal do zakončení na zadní tyči Skala, zblokoval pokus do poloodkryté svatyně domácí obránce. Špinar musel vytáhnout těžký zákrok proti zaplavavší dalekonosné střele Pavliše a mírně zvyšující se tlak na naši obranu nakonec vyústil v penaltu, když Ropek na kraji vápna fauloval pronikajícího útočníka. Našeho matadora obranný zákrok natolik bolel, že se verdiktu divil ještě celou exekuci, kterou si vzal na starosti Matoušek. A přestože je Špinar na penalty relativně zvyklý a úspěšný (čelí jim průměrně v každém šestém zápase s téměř čtvrtinovou úspěšností), tentokrát byl podruhé za sebou bez šance. Nelze říci, že by nás tento direkt nakopl, ale s přibývajícím časem se naše hra opět začala zvedat. Srovnat stav mohl vzápětí Rusnák po Lněničkově centru, ale jeho střela levačkou z první mířila přímo do prostoru gólmana, který předvedl obdobný reflex jako náš gólman v první půli. Další akce však k vážnějším šancím nevedly, a tak nám hosté sami přišli s pomocí naproti. Po zachyceném centru se hostující gólman nechal dotírajícím Rusnákem rozhodit na tak dlouho dobu, že nevnímal varování rozhodčího, a ten nařídil nepřímý volný kop. K němu se postavili Ondráček se Skalou a Vítem, prvně jmenovaný přistrčil míč druhému a ten k radosti třetího i všech ostatních prostřelil jak rozestoupivší se zeď, tak gólmana. Pro Ondráčka 7. asistence a rovněž posun na průběžné první místo, pro Skalu gól téměř po roce. Výhoda nyní byla na naší straně, neboť soupeř začal zpochybňovat každé rozhodnutí sudího. Poslední kapkou byl náš třetí gól 5 minut před koncem, když Skala poslal přihrávku mezi beky, Frank vědomě přenechal míč lépe rozběhnutému Rusnákovi, který zkušeně obehrál gólmana, a pak už měl více než snadnou úlohu. Hosté se vehementně dožadovali ofsajdu, ale nebylo jim to nic platné. Z omylu, že závěr dohrajeme v klidu a vítězství si nenecháme vzít, nás mohl vyvést jak jeden z hostujících útočníků, který po balónu za obranu trefil pouze výborně vybíhajícího Špinara, tak Matoušek, kterému v poslední akci a posledním závaru před naší bránou vystavil stopku nejprve skvělým zákrokem opět náš gólman (hrající 250. zápas v morašickém dresu), poté blok našich obránců a poslední dorážka již mířila z těžkého úhlu do boční sítě. Byl to boj a celkově nepěkný fotbal, ale po tak dlouhé době bez výhry potěší i takhle upachtěná.

V nedělním zápase na našem domácím morašickém hřišti, jsme přivítali soupeře z Koclířova. Nastoupili jsme v plné sestavě. Zápas jsme měli od začátku ve své režii. Hráli jsme pěkný technický fotbal, až na tu koncovku. Soupeř měl pár rychlých výpadků, které naštěstí neproměnil. Nám se podařilo vstřelit branku až v 17. minutě, když Filip Flídr prostřelil gólmana. V prvním poločase se trefil ještě Štěpán Němec a vnesl na naše kopačky klid. Ve druhém poločase jsme soupeři nasázeli ještě pět branek a došli si pro nakonec jednoznačné vítězství. Tak doufejme, že si to přeneseme i do příštího zápasu. Budeme hrát zřejmě o první místo v sobotu v Němčicich.