Mladší přípravka

20.9.2026 - Pomezí

Sestava: Jakub Daňhel, Viktorie Famfulíková, Jáchym Herold, Oliver Herold, Jiří Petříček, Tobiáš Ryšan, Jakub Voženílek

Zápasy:

Morašice - Bystré 2:7 (0:4)

Branky: Tobiáš Ryšan 2

Morašice - Pomezí 3:9 (1:4)

Branky: Jáchym Herold 2, Tobiáš Ryšan

Morašice - Čistá 2:6 (2:4)

Branky: Oliver Herold, Tobiáš Ryšan

Se zúženým kádrem jsem zavítali do Pomezí, kde bylo krásně připravené hřiště a jako vždy nám zde přálo i počasí. Výkony se zlepšují, utkání jsou odbojovaná, podařilo se vstřelit i pěkné branky, ale určitě je potřeba zapracovat na spoustě činností, abychom začali i vyhrávat. Děcka toho měla po zápase plné zuby:)

Pořadí:

1.Pomezí

2.Čistá

3.Bystré

4. Morašice

Starší přípravka "A"

Turnaj "áčka" v Dlouhé Loučce byl zrušen, protože domácí nedali dohromady tým. Děti si tak po rychlé domluvě zahráli v sobotu přátelák s Čistou (mimo naše statistické vnímání).

Starší přípravka "B"

20.9.2026 - Hradec Nad Svitavou

Sestava: Pavel Boštík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Jáchym Vomáčka, Jakub Tomaš, Jan Hubinka, Sofie Nováková, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek

Zápasy:

Morašice / Horní Újezd - Sebranice 4:2 (1:1)

Branky: Lukáš Chmelík 2, Jáchym Vomáčka, Sofie Nováková

Morašice / Horní Újezd - Hradec n. Sv. 8:2 (4:1)

Branky: Lukáš Chmelík 4, Jan Klement, Pavel Kubík, Jáchym Vomáčka, Jan Hubinka

Morašice / Horní Újezd - Jevíčko 4:5 (3:3)

Branky: Lukáš Chmelík 2, Jan Klement 2

Hodně dětí z béčka se omluvilo, proto jsme museli doplnit i těmi z áčka. Turnaj byl velmi vyrovnaný a nakonec až skóre rozhodlo, že si z moderního areálu v Hradci odvážíme cenné druhé místo. Kromě něj nás těší i zlepšující se hra a krásné góly po povedených kombinacích.

Pořadí:

1.Sebranice

2.Morašice / Horní Újezd

3.Jevíčko

4.Hradec n. Sv.

Především kvůli naším předchozím výsledkům, ale i díky souhře těch sobotních, jsme do nedělního zápasu s Býští vstupovali jako poslední tým tabulky. Navzdory tomu i otřesné formě jsme si říkali "kdy jindy než dnes", a obraz úvodu hry nás v tom jen utvrdil. Ne snad, že bychom soupeře válcovali nápaditými kombinacemi a trhali ho nechytatelnými náběhy, ale slovy drvoštěpa Drnce působili hosté kapánek nedomrle, dokonce nám přišlo, že ten tým marodí. Bohužel jsme nevyužili ani dlouhé auty, ani Phamovy náběhy a centry z pravé strany. Hostům, byť nám někteří z nich dali ochutnat svou individuální kvalitu, stačili především jednoduché nákopy nebo naše špatné přihrávky na naší třetině hřiště, kde jsme si připsali snad 5 zpětných přihrávek tzv. "na Chorého". Je, i rohy z nich rezultující, jsme přežili, ale ve 20. minutě stačil k vedoucímu gólu zase ten jednoduchý nákop, když dvojice Černohorský, V. Štancl nepokryla po špatném Ondráčkově odvrácení dvojici Jirásek, Skutil. První z nich pak kopem přes hlavu trochu haluzně vyslal druhého jmenovaného vstříc Němcovi, ten proti míči vyběhl pozdě a po kličce na vápně neměl hostující útočník problém uklidit míč do prázdné brány. Výjimečně nás tento gól nepoložil a v dalších minutách hostující obrana chvílemi "nevěděla". Mimochodem, i o rozhodčích se říká, že je nejlépe, když se o nich neví. Nad pár souboji posouzenými v náš prospěch jsme se doposud lehce podivovali i my, ale situace, kdy pomezní při našem probíhajícím útoku radši umravňoval hostující diváky místo hlídání obranné linie, nás přivedla rovnou v úžas. Je asi nad slunce jasné, že hosté, jako strana "poškozená", byli ve vnímání těchto situací od obyčejného úžasu daleko, což odnesli prvními dvěma kartami za řeči ("neměl byste radši hlídat ten ofsajd?"). Křišťálově čistý byl Válkův roh ve 35. minutě, na který V. Štancl na zadní tyči ani nemusel naskakovat, aby hlavou ukončil náš 300 minutový gólový půst (přece si nebudeme počítat chroustovický vlastňák). O trochu špinavější byl náš gól o tři minuty později. To Pham s Ondráčkem rychle rozehráli akci po pravé straně, druhý jmenovaný poslal ze strany míč do vápna na Sokola, který si ho zpracoval a napálil do brány. Jenže... Ondráčka po odehrání balónu (cca metr před vápnem) nevybíravě, až červeně, dojel na kotník hostující Matyáš a hlavní stihl ještě před Sokolovou střelou písknout faul. Ten páni rozhodčí vyhodnotili jako žlutý a penaltový. Chudák Sokol, který si mohl osladit svůj 150. zápas za Morašice. A chudák fotbal, který takovými kompromisy trpí. Když hostům došly argumenty, Válek si po roce na stejnou bránu proti stejnému soupeři zopakoval úspěšnou penaltovou exekuci a poslal nás do vedení, které jsme letos poznali pouze v Pardubičkách. Na závěrečných 5 minut poločasu jsme nepochopitelně předali otěže hostům, kteří ale z tlaku vytěžili pouze milimetrový centr na zadní tyč na Jiráska, proti jehož hlavičce pod břevno výborně zasáhl těsně před pauzou Němec.

V kabinách bylo cítit odhodlání zápas co nejrychleji zápas "zabít", což doslovně udělal J. Štancl, který se při rozcvičce zranil, ale nic jiného cítit nebylo. Což je s podivem, protože druhá půle vypadala, jako bychom se posrali. Míč jsme nepodrželi ani si ho nepřihráli, soupeře jsme nenabírali a nechali kolem nás procházet lehce a bezbolestně. Signifikantní bylo ve všech těchto aspektech počínání Lněničky u odraženého balónu na soupeřově vápně, po kterém musel sáhnout ke žlutému taktickému faulu na naší půli Ondráček. Faulovaný Jirásek sice ušel žluté za oplácení, ale nafasoval ji za nějakou kritiku. Do 70. minuty se nám podařilo dvakrát dostat na dostřel, poprvé po Lněničkově dlouhém sprintu, na jehož závěru z brankové čáry místo přihrávky pod sebe zakončil nepřekvapivě do boční sítě, podruhé když levou stranu soupeře přečíslil Ondráček, ale svým centrem zevnitř vápna nikoho nenašel. Jinak to byl náš obranný chaos, ze kterého nás vysvobozovaly především hraniční ofsajdy. V 70. minutě přišel další míč za obranu, hostující zakončení do tyče, domávnutý ofsajd (objektivně nepravděpodobný), druhá žlutá pro Skutila a domluva hostů, že než aby si nechali za takové soft řeči vykartovat další hráče, radši zápas i za cenu kontumace a flastru ukončí. Válek se Štanclem tak pravděpodobně přijdou o góly, které si užili, týmu pravděpodobně přibydou tři body, které jsme si zcela jistě neužili. Jednak kvůli výkonu, i když z utrápených výher se umíme radovat opravdu hezky, ale hlavně kvůli okolnostem,

Mladší přípravka

12.9. 2026 - Morašice

V sobotu naše mladší přípravka sehrála na domácím hřišti vzájemné utkání s Horním Újezdem. Soupeř byl lepší, vytvořil si náskok, který už se nám nepodařilo dotáhnout, pouze zkorigovat a hosté tak došli k zaslouženému vítězství.

Sestava: Štěpán Hájek, Jáchym Herold, Oliver Herold, Gabriela Hlušičková, Jiří Petříček, Daniel Rambousek, Jakub Voženílek, Tobiáš Ryšan

Morašice - Horní Újezd 2:7 (0:4)

branky: Oliver Herold 2

Starší přípravka "A"

12.9. 2026 - Sebranice

Turnaj v Sebranicích se naší „áčkové“ starší přípravce vydařil, byla vidět bojovnost i pěkné akce. První dva zápasy dopadly poměrně jednoznačně. Poslední zápas s domácím týmem byl do samého závěru velmi vyrovnaný. Dvakrát jsme skóre dotahovali, ale nakonec jsme vybojovali vítězství 3:2, díky kterému jsme turnaj zakončili na 1. místě.

Sestava: Pavel Boštík, Marie Flídrová, Tomáš Chadima, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Vít Šimek, Timotej Vomočil, Jakub Zvejška, Sofie Nováková

Zápasy: 

Morašice/Horní Újezd „A“ – Němčice   4:1

Góly: Timotej Vomočil 2, Lukáš Chmelík, Vít Šimek

Bystré – Morašice/Horní Újezd „A“   1:11

Góly: Lukáš Chmelík 4, Jan Klement 3, Marie Flídrová,Tomáš Chadima, Timotej Vomočil, Sofie Nováková

Sebranice – Morašice/Horní Újezd „A“   2:3

Góly: Vít Šimek 2, Lukáš Chmelík

Tabulka turnaje:

1. Morašice / Horní Újezd "A"
2. Sebranice
3. Němčice
4. Bystré

Starší přípravka "B"

13.9. 2026 - Telecí

Turnaj v Telecím byl výsledkově zamotaný a gólově pestrý. Nakonec z toho bylo konečné 3. místo. Obrovskou škodou, přesněji řečeno ztrátou, byla remíza s Borovou, kdy jsme po poločase vedli 1:5, přesto jsme zápas ještě dokázali ztratit.

Sestava: Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jakub Tomaš, Filip Hájek, Jan Hubinka, Sofie Nováková, Filip Šplíchal, Roman Kadidlo, Lucie Verons

Zápasy: 

Morašice/Horní Újezd „B“ – Dlouhá Loučka   2:3

Góly: Lukáš Chmelík, Jakub Tomaš

Borová - Morašice/Horní Újezd „B“   5:5

Góly: Lukáš Chmelík 2, Jan Hubinka 2, Filip Hájek

Morašice/Horní Újezd „B“ - Čistá   3:1

Góly: Jan Klement 2, Sofie Nováková

Tabulka turnaje:

1. Čistá
2. Dlouhá Loučka
3. Morašice/Horní Újezd "B"
4. Borová

Byť nás druhý týden po sobě čekalo utkání s nováčkem soutěže, znovu jsme byli kurzově za ouchcapka. Už podle ofenzivních čísel dřítečského soupeře se dalo čekat, že v jeho kádru budou zdatnější individuality než v tom našem, proroctví našich skautů se v tomto nemýlily, přesto domácí nepůsobili jako tým, kterému by se nedalo čelit. A čelilo by se mu ještě lépe, kdyby si Bureš poradil s centrem Víta, který se mu snesl k noze na zadní tyči, bohužel ani nezpracoval, ani nezakončil. Slibně vypadal i rohový kop na zadní, na který si nabíhal V. Štancl, ale při odpoutávání se od protihráče mu chyběl krok, aby dokázal míč hlavou trefit čelně a ne temenně. Naše obrana se musela nejvíce potýkat s domácím Jaroszem, ale útočné akce končily nedotažené nebo v rukavicích Němce. O to větší škoda, když jsme nejevili zájem o jeden dlouhý nákop do lajny a poté ani o hráče nabíhajícího si ze středu pro přihrávku z této lajny. Finální přihrávka mezi nohama V. štancla sice vyhnala Polívku z dobrého úhlu, ale ten přesto prostřelil proti sobě vyběhnuvšího Němce. Mezi našimi četnými výkřiky zoufalství nad dalším laciným gólem musí být nějaký, který funguje jako zaklínadlo podobné známému "wingardium leviosa". Jen místo vznášení předmětů ve vzduchu nechává naše fotbalisty okamžitě plavat ve vzduchoprázdnu, protože už poněkolikáté v sezóně nezůstalo pouze u jednoho úderu. Domácí totiž mohli chvíli na to rozehrát aut na volného spoluhráče běžícího po lajně a po zpětné přihrávce na vápno umístil Vosyka míč jak mezi nohy blokujícího V. Štancla, tak mimo dosah natahujícího se Němce. Na druhé straně vyvolávaly trochu vzruchu leda centry Víta, jenže ten, již krajně zakletý, nedokázal zopakovat přesnou pobídku z úvodu utkání. Výborný reflex předvedl Němec proti zakončení z bezprostřední blízkosti po dalším úniku z lajny a následné přihrávce do ohně, i proto musel třetí inkasovaný gól mrzet nejvíc právě jeho. To totiž Černohorský před sebou tlačil na hranici vápna Jarosze, náš gólman se rozhodl vyběhnout na pomoc svému stoperovi, ale místo toho se s ním srazil a domácímu kanonýrovi tak daroval jednoduchý gól. Z mdlob nás mohl vytrhnout Bureš, který se po pěkné souhře dostal k sólovému postupu mírně z úhlu, ale domácího gólmana neprostřelil.

Když jsme přežili úvodní standartkový tlak v druhém poločase, rozehráli jsme s domácími celkem vyrovnanou a otevřenou partii. Němec si připsal několik dobrých zákroků, ale my jsme na druhé straně nedokázali využít ani ty největší šance, přitom první z nich byly v čase, který by ještě mohl domácí znervóznět. Jenže když ani ten historicky nejpovolanější, čili Válek, nedotáhne samostatný nájezd k zakončení, to už jsme fakt zralí na modlení. Asi pětkrát jsme "jednoduchou" finálku nasměrovali příliš do křídla, když už jednou měla správnou razanci a katapultovala k zakončení střídajícího Hurytu, skončil míč vedle zadní tyče. Stejně jako po hlavičce neobsazeného Bureše, který pak nepřesně pálil osamocen i z prostoru penalty po zpětné přihrávce Sokola. Druhý poločas pro nás prakticky znamenal nový zápas, o vlastní sebevědomí a důstojnost. Hned na začátku tento boj prohrál Vít, ale zbytek týmu předvedl podstatně zlepšený výkon a tento "dílčí" zápas vyhrál. Sice opět i díky tomu, že soupeř poněkud ubral, ale od něčeho se odpíchnout musíme.

23.8. Sebranice/Morašice – Němčice   3:1 (2:1)

Do prvního zápasu jsme nastoupili v novém složení, bez jediného přípravného zápasu a na hře to bylo hned znát. Sice se nám podařilo vstřelit první branku, ale soupeř záhy vyrovnal. Poté se hra přelévala z jedné strany na druhou. Více gólových příležitostí si vytvořil soupeř, ale naštěstí pro nás žádnou neproměnil, navíc se nám chvíli před koncem poločasu podařilo dostat zpět do vedení. V druhém poločase jsme odskočili o dvě branky a snažili si pohlídat zbytek zápasu. Což se nám, i s odřenými zuby, nakonec povedlo, a tak jsme hned v prvním zápase brali 3 body.

Sestava: František Kuběna – Václav Leksa, Vojtěch Dřínovský, Daniel Volf, Ondřej Kusý, František Malý, Matěj Kovář, Lukáš Mach, Jakub Bartoš, Pavel Kuchta, Matyáš Novotný, Daniel Branda, Josef Peška, Jan Kopecký, Filip Flídr

Góly: Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jakub Bartoš

Žluté karty: Vojtěch Dřínovský, Jakub Bartoš

27.8. Sebranice/Morašice – Janov/Čistá   1:2 (1:1)

Druhý zápas, ve kterém jsme přivítali sloučené družstvo Janova a Čisté, jsme sehráli hned ve čtvrtek a v lecčems se velmi podobal tomu z neděle. Stále se projevovala naše nesouhra. Nějaké šance jsme si vytvořili, nicméně k vítězství měli přeci jen blíž hosté a my si tak připsali první prohru.

Sestava: František Kuběna – Matyáš Vomáčka, Vojtěch Dřínovský, Daniel Volf, Ondřej Kusý, František Malý, Matěj Kovář, Lukáš Mach,Filip Flídr, Matyáš Novotný, Jan Kopecký, Josef Peška, Matyáš Blažek, Sebastian Vomáčka

Góly: Daniel Volf

Žluté karty: Jan Kopecký

30.8. Sebranice/Morašice – Pomezí/Vendolí   3:3 (2:2)

Třetí zápas během 8 dnů, třetí zápas na domácí půdě. Šance byly na obou stranách a po prvním poločase jsme se se soupeřem rozešli do kabin smírně, když jsme pokaždé dokázali srovnat krok. Ve druhém jsme vývoj utkání otočili, ale vedení nám moc dlouho nevydrželo. Konec zápasu se zbytečně vyostřil, což vyústilo mimo jiné v několik červených karet pro jednoho hráče a dva členy realizačního týmu hostů. V samotném závěru jsme ještě dostali možnost v podobě pokutového kopu, ale ten jsme bohužel neproměnili, a tak jsme se se soupeřem rozešli smírně.

Sestava: František Kuběna – Václav Leksa, Vojtěch Dřínovský, Daniel Volf, Filip Flídr, Matyáš Vomáčka, Jakub Bartoš, Pavel Kuchta, Matyáš Novotný, Ondřej Kusý, Jan Kopecký, Matyáš Blažek, Josef Peška, Matěj Kovář, František Malý, Sebastian Vomáčka

Góly: Jakub Bartoš 2, Ondřej Kusý

Žluté karty: Jakub Bartoš

6.9. Moravská Třebová/Kunčina – Sebranice/Morašice   4:0 (1:0)

K prvnímu venkovnímu utkání jsme vyrazili do Moravské Třebové. Domácí byli od samého začátku lepší, vytvářeli si spoustu šancí a jedna, po nešťastné teči vlastního hráče, skončila v síti. Soupeř nás stále přehrával, ale naději něco s výsledkem udělat v nás stále držel svými zákroky Fanda Kuběna v bráně. Ve druhém poločase se ale naše hra vlivem několika zranění úplně rozsypala a soupeř nakonec došel k poměrně přesvědčivému vítězství. Bude nutné se do dalších zápasů zotavit a pořádně zamakat.

Sestava: František Kuběna – Václav Leksa, Vojtěch Dřínovský, František Malý, Jakub Bartoš, Pavel Kuchta, Matyáš Vomáčka, Matyáš Novotný, Ondřej Kusý, Jan Kopecký, Josef Peška, Matyáš Blažek, Vojtěch Paťava, Matěj Kovář

Žluté karty: Vojtěch Paťava, Matěj Kovář

Týden po nehezkém výprasku v Chroustovicích, který na vlastní oči viděli dva naši fanoušci, se na naše poměry početná návštěva sešla na dalším domácím zápase, možná aby si ověřila, že tak strašné jako z vyprávění očitých svědků to být nemůže. Nutno dodat, že soupeř k nějakému výsledkovému revanši nebyl ideální, zatím stoprocentní nováček z Moravan se mezi čtyřma očima, jak povídaly třetí ústa, netají ambicí proletět 7. ligou rovnou do té šesté. Jak nepříhodné bylo, že na maximálně obsazené soupisce chyběli zrovna pro tento zápas z důvodu dovolené a zranění dva obránci ze základu. Lídr soutěže se nikam nehnal, nechal nás tahat čas nikam nevedoucí rozehrávkou a když mohl, provětral naši obranu přesnými říznými balóny a rychlými mladými puškami. Nestačilo nám, že nás jednou zachránil ofsajd, ani že Němec dva, tři takto jednoduše zařízené samostatné nájezdy zlikvidoval, před půlhodinou hry jsme umožnili hostům další takový a Šprta nás úspěšným zakončením poslal do výsledkového záklonu. Navzdory spoustě laciných ztrát se nám dvakrát podařilo přerušit naše vytrvalé čekání na dobrou ofenzivní pozici, a že to častokrát opravdu vypadalo jako čekání. Jenže Válek zakončil do sítě z ofsajdu, o kterém byl pomezní logicky přesvědčenější než náš záložník, a J. Štancl před přestávkou nabízený prostor na velkém vápně nevyužil ke střele, nýbrž ho zneužil nepřesnou přihrávkou. Nejvíce vzruchu vyvolal volný přímý kop Skaly z hloubi pole, na jehož centr si naběhl špatně bráněný D. Štancl, ale ten svým protečováním přehodil jak vybíhajícího gólmana, tak i jeho svatyni. Přesto odchod do kabin s jednogólovým mankem nevěstil nic tragického, týden starý kolaps zněl jako špatný vtip a naopak jsme ve skrytu duše mohli doufat, že ještě nějaká podobná šance přijde.

Naděje na bodový zisk byla samozřejmě podložená předpokladem naší efektivity v ojedinělé šanci a zároveň tím, že těch pár šancí, co si soupeř jistojistě vytvoří, třeba přežijeme díky Němcovi bez úhony. V těchto plánech rozhodně nebylo to, že tři přežité tutovky budou mít Moravany na kontě už po sedmi minutách. Ani to, že případný druhý inkasovaný gól znamená rezignaci. Jenže v 54. minutě ten druhý gól přišel a s ním i balba (jako že to balíme). Ta vyústila v další dva rychlé góly, všechny víceméně z nájezdů po přehození obrany. Ta po tomto direktu ještě musela skousnut rychlé nucené střídání Ondráčka a ve složení dorostenec, hrající trenér a stoper-samouk neměla nárok odolávat kvalitnímu a namlsanému soupeři, nadto když se celý tým trápil při nejtriviálnějších herních činnostech a vyloženě primitivními ztrátami soupeře vybízel k dalším rychlým výpadům pro Němcovi. Ten si vzdor vysokému přídělu připsal zhruba stejný počet vychytaných tutových šancí a jako jediný z týmu snesl v druhém poločase nějaké měřítko. Možná společně s Frankem, jenž se do morku kostí snažil rozpohybovat jinak naši vlažnou ofenzivní činnost, nahánět hostující obránce a k tomu všemu ještě zachraňovat situaci na naší brankové čáře z pozice útočníka. Bez jediného vážného ohrožení hostující svatyně nebo přesunu do defenzivně bezpečnějšího módu jsme nechali skóre dokráčet až do hrozivé podoby. Na rekordy se Srchem nebo Valy to nemá, dvouciferný příděl jako nafasoval náš příští soupeř to taky nebyl, ale to je na tomto zápase jediné pozitivní, protože šancí na to měl soupeř dost. I když nám v létě z různých důvodů skončili tři z nejkvalitnějších hráčů a šli jsme do sezóny s vědomím, že to bude ale pořádně těžká šichta, bez pohybu a bojovnosti směřujeme ke krajskému osudu Houslic. A pokud by to mělo pokračovat, možná bychom se měli ze zapsaného spolku přejmenovat na spolek ochotnický a měli bychom stejně jako jejich protagonisté legendárního seriálu vybírat speciální vstupné, protože naše zápasy budou garantovat zábavnou podívanou pro všechny nemorašické fanoušky.

22.8. Stolany - Horní Újezd/Morašice 13:2 (5:2)

První zápas v krajské soutěži si odbyli rovněž mladší žáci a premiéra to byla tuze krutá, když inkasovali 13 branek, přestože v prvním poločase jsme byli herně docela vyrovnaným soupeřem. Co mohlo mladší potěšit, že narozdíl od starších si dvakrát dopřáli gólové radosti, byť je to slabá cena útěchy.

Sestava: Karel Fiala – Vít Šimek, Tereza Hlušičková, Magdaléna Drábková, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Anna Marie Vopařilová, Timotej Vomočil, Radek Nespěšný, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová

Góly: Jakub Hlušička, Tereza Hlušičková

30.8. Horní Újezd/Morašice – Sezemice 1:1(1:0)

Předchozí křest ohněm hodili mladší žáci rychle za hlavu a sesvým soupeřem sehráli vyrovnanou partii, která nakonec vyústila v dělbu bodů, když hosté srovnali skóre 5 minut před koncem.

Sestava: Anna Marie Vopařilová – Ondřej Lipavský, Václav Andrle, Matouš Jetmar, Adam Ferko, Jiří Kubík, Timotej Vomočil, Radek Nespěšný, Matěj Vodehnal, Jakub Hlušička, Štěpán Kovář, Matěj Vrbica, Tomáš Chaun, Matyáš Jiří Rejman, Daniel Hlušička, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Magdaléna Drábková

Góly: Tereza Veselíková

6.9. Krouna - Horní Újezd/Morašice 5:0 (2:0)

Nutno uznat, že soupeř byl lepší a důraznější a zaslouženě si došel pro vítězství. Co je ale pozitivní, že na dětech je vidět, že bojují, snaží se a hrají jako jeden tým. Chce to jen čas a kýžený výsledek se určitě brzy dostaví.

Sestava: Karel Fiala – Ivo Langr, Matouš Jetmar, Adam Ferko, Jiří Kubík, Anna Marie Vopařilová, Timotej Vomočil, Radek Nespěšný, Matěj Vodehnal, Jakub Hlušička, Štěpán Kovář, Matěj Vrbica, Tomáš Chaun, Matyáš Jiří Rejman, Tereza Veselíková, Tereza Hlušičková, Magdaléna Drábková, Ondřej Lipavský

22.8. Stolany - Horní Újezd/Morašice 8:0 (4:0)

První utkání sezóny v nově přihlášené krajské 4. lize odehráli naši žáci ve Stolanech. Že kraj není okres, o tom se děti přesvědčily záhy a bohužel domů odjely s jednoznačnou porážku.

Sestava: Matyáš Lněnička – Julie Vodehnalová, Adam Brožek, Magdaléna Drábková, Šimon Hladík, Martin Sigl, David Boček, Marek Renza, Tereza Hlušičková, Lukáš Tichý, Šimon Vrbica, Antonín Krejsa, Matěj Vrbica, Dominik Prokop

30.8. Horní Újezd/Morašice – Sezemice 1:3( 1:2)

V domácím zápase k nám přijely Sezemice. Zlepšený výkon, vyrovnaný zápas, ale všechny body si nakonec odvezl soupeř.

Sestava: Matyáš Lněnička – Adam Brožek, Magdaléna Drábková, Dominik Prokop, Jaroslav Chaun, David Boček, Marek Renza, Šimon Vrbica, Šimon Hladík, Julie Vodehnalová, Tereza Hlušičková, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Martin Sigl, Lukáš Mach

Góly: Adam Brožek

6.9. Krouna - Horní Újezd/Morašice 3:8 (1:5)

K dalšímu utkání jsme vyrazili do Krouny. Po třech kolech jsme se konečně dočkali vítězství a nutno říct, že bylo naprosto zasloužené. Všichni hráči makali na sto procent a týmu se nedá prakticky nic vytknout.

Sestava: Lukáš Mach – Lukáš Tichý, Magdaléna Drábková, Dominik Prokop, Jaroslav Chaun, Patrik Vukmirovič, Martin Sigl, DavidBoček, Marek Renza, Jan Langr, Šimon Vrbica, Tereza Hlušičková, Matěj Vrbica, Matyáš Lněnička, Šimon Hladík, Julie Vodehnalová

Góly: Jaroslav Chaun 2, Šimon Vrbica 2, Patrik Vukmirovič, Matyáš Lněnička, Tereza Hlušičková, Dominik Prokop

Mladší přípravka

5.9. - Morašice

Sestava: Matyáš Zvěřina, Jakub Voženílek, Tobiáš Ryšan, Jiří Petříček, Patrik Novák, Oliver Herold, Jáchym Herold, Viktorie Famfulíková, Jakub Daňhel

Zápasy:

Morašice - Opatov 7:1 (3:0)

branky: Tobiáš Ryšan 4, Oliver Herold 3

Morašice - Bystré 2:8 (1:5)

branky: Viktorie Famfulíková, Jakub Voženílek

Morašice - Sebranice 3:7 (2:5)

branky: Oliver Herold 2, Jakub Voženílek

Pro většinu dětí první turnaj nakonec skončil třetím místem. Když se vyhrávalo, tak to byl dobrý a bojovný výkon, když se prohrávalo, tak chyběla motivace. Ale i to je potřeba trénovat, trenér áčka by mohl vyprávět.

Pořadí:

1. Bystré
2. Sebranice
3. Morašice
4. Opatov

Starší přípravka "B"

5.9. - Opatov

Sestava: Filip Hájek, Štěpán Hájek, Jan Hubinka, Sofie Nováková, Jakub Tomaš, Jiří Voženílek, Lucie Mrázová, Jan Klement, Lukáš Chmelík

Zápasy:

Morašice / Horní Újezd "B"- Čistá 4:4 (4:2)

branky: Lukáš Chmelík 3, Jakub Tomaš

Morašice / Horní Újezd "B" - Němčice 3:1 (1:1)

branky: Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jan Hubinka

Morašice / Horní Újezd "B"- Opatov 3:4 (2:0)

branky: Štěpán Hájek, Filip Hájek, Jan Hubinka

I tady si většina dětí odbyla premiéru, tentokrát mezi staršími vrstevníky. Pochvala za předvedený výkon, ale určitě je co zlepšovat.

Pořadí:

1. Čistá
2. Morašice / Horní Újezd "B"
3. Němčice
4. Opatov

Starší přípravka "A"

6.9. - Radiměř

Sestava: Pavel Boštík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jan Hubinka, Jakub Rosypal, Tomáš Chadima, Pavel Kubík, Jakub Tomaš, Jakub Zvejšek

Zápasy: 

Morašice / Horní Újezd "A"- Hradec n. Sv. 5:3

branky: Lukáš Chmelík 4, Jan Klement

Morašice / Horní Újezd "A" - Radiměř 10:1

branky: Jan Klement 3, Jakub Zvejšek 3, Jan Hubinka 2, Lukáš Chmelík 2

Morašice / Horní Újezd "A" - Borová 5:4

branky: Jakub Tomaš 2, Jan Hubinka, Pavel Kubík, Jan Klement

Povedený turnaj, poslední zápas s Borovou o první místo byl velmi vyrovnaný a o výsledek jsme se báli do samotného závěru.

Pořadí:

1. Morašice / Horní Újezd "A"
2. Borová
3. Radiměř
4. Hradec n. Sv.

Se stejnou tříbodovou bilancí jako před rokem jsme odjížděli ke 4. kolu 7. ligy do Chroustovic. Malým krokem pro Morašice bylo, že jsme oproti loňsku nepustili tohoto soupeře do zakončení hned v 1. minutě, velkým skokem pro Chroustovice bylo to, že jsme jim vedení ještě před uběhnutou pátou minutou dle tradice přece jen darovali. Černohorský totiž tak trochu "na Gudala" nezvládl odkopnout přihrávku domácího křídla na přední tyč, k zastavenému míči se dříve než náš natažený obránce dostal Dostál a nesmyslně přesně trefil prostor mezi nohama Němce. Jakoby podobná situace oběma našim aktérům nestačila při třetím gólu jarního souboje v Heřmaňáku. Situace možná komická, ale o to více frustrující, mohla být rychle zapomenuta, když si Válek presinkem nejisté domácí rozehrávky vybojoval přímák těsně za vápnem, ale z něj nepropálil hradbu těl. Pak si loňské dárky pro soupeře zopakovali i domácí, když Frank vyslal po křídle Hurytu a jeho pobídku před bránu si před nabíhajícím Válkem srazil domácí Desperát v "souboji" se svým gólmanem za čáru. Ne až do sítě, ale dost za čáru na to, aby hlavní sudí na popud pomezního uznal gól a napumpoval nám trochu elánu. Standardními situacemi jsme si i kvůli příliš blízkému zábradlí nepomohli, domácí si lepším pohybem uzurpovali většinu soubojů a míčů, dlouhými balóny větrali Macha na našem levém beku, jen byli na štíru s koncovkou, když si Němec, blokující obránci i ochranná síť připsali nějaký ten "zásah". Před odehranou půlhodinou jsme po řetězci chyb inkasovali podruhé. Náš vhozený aut, rychlá ztráta míče od útočníka, nepřebraný domácí stoper vyvážející míč do hloubi naší půlky, nenabraný náběh na jedné straně obrany, porušení ofsajdové linie na straně druhé a prostřelení vybíhajícího gólmana z ostrého úhlu. Jestli se nám ve zbytku poločasu něco podařilo, pak leda přežít všechna další domácí nepřesná zakončení, těsně před přestávkou orazítkoval Němcovo břevno pěkným obstřelem domácí veterán Dvořák. 

Po východu z kabin, kde jsme ukončili Černohorského zdravotní trápení, to vypadalo na drobnou změnu našeho herního i mentálního nastavení, a asi by se nám podařilo hosty pořádně znervóznět, kdyby trochu nespravedlivě srovnal Korčák, jehož parádní táhlý pokus levačkou zneškodnil neméně parádním tygřím skokem vysoký domácí gólman. Ani tento moment, ani přežití následné šance, kdy se Němec zblízka úspěšně roztáhl proti chroustovické tutovce, v nás ale nezažehlo ten správný oheň, který měl na hřišti asi jenom Drak. Domácí se v rychlém sledu jednoduše dostali ke dvěma úspěšným zakončením z hranice vápna a v hlavách většiny bylo po zápase. Z mizérie nás nevytrhli ani střídající hráči (po 4 letech se vrátivší Zerzán se k míči dostal zhruba dvakrát) a Němec musel tahat jeden zákrok za druhým, tu a tam i proti samostatným nájezdům. Vzhledem k jasnému skóre a naší rezignaci je s podivem, jak stačilo pár verdiktů sudího, aby domácí ze záviděníhodného zápalu, kterým nás opětovně přejeli, přepnuli do nesmyslného chování vůči sudímu i našim hráčům. Že i my máme v kádru hráče, kteří se nechali strhnout k hádkám nebo faulům, a dali fotbal úplně stranou, to je k naší škodě. Dokud to je souboj o míč nebo si nadáváme, dejme tomu. Ale to jakým způsobem přepálil domácí Rejman V. Štancla naprosto bez míče, je prasárna a naprostá neúcta ke zdraví protihráče. Aby za to sudí dal oprávněnou červenou, když půl minuty předtím odvážně odvolal penaltu, kterou původně nesprávně nařídil proti nám, to už by chtělo asi opravdu velké koule. A těžko si představit, co by to udělalo s domácími, navzdory výhře, kterou měli v kapse. A škoda, že se nám na tu jejich strunu dosud nepodařilo zabrnkat fotbalově, protože zatím byli proti nám vždy o krok napřed. A že v závěru po našich chybách přece jenom zvýšili skóre do nelichotivé podoby, je celkem detail. Když si jeden zápas vyžereme obranné průsery až do dna, může to být lepší než ztratit víc zápasů těsným rozdílem. Musíme se ale z toho dna rychle sebrat.

Úvodní čtyři kola mají muži nalosované stejně jako loni, až na jednu výjimkou. A tou je kolo třetí, kdy k nám zavítalo k derby béčko Dolního Újezdu. S jedinou změnou v sestavě oproti minulému vítěznému zápasu jsme začali aktivně a během deseti minut dvakrát vystrašili hostující defenzivu. Poprvé Sokol z těžké pozice poslal vysoký balón vysoko nad bránu, podruhé našel Vít z často otevřené pravé strany centrem na přední tyč Bureše, který bohužel z lepší pozice, de facto gólové, mířil stejně nepřesně jako jeho útočný druh. Z nastaveného pohybu a nabídky jsme bohužel polevili, hra se díky tomu vyrovnala a na čas ustálila na naší bezradné kombinaci a hostujících Váněho nákopech, při kterých Pham vítězil nad Ropkem juniorem tak často, až to začalo být synovi naší legendy psychicky tak nepříjemné, že si toho všímal i rázný sudí, bez okolků nás oslovující "vole". Bohužel hostům stačil jako varování pouze jeden pobyt v našem vápně, pak jsme po půl hodině hry nechali před boxem příliš prostoru Jirečkovi, který se jednoduše uvolnil a neatakován mohl zamířit do šibenice Němcovy brány. Po chvíli mohlo být ještě hůř, když po rohu důrazně atakovaný Němec odvrátil míč pouze k penaltě, ale našeho vyřazeného gólmana při gólové střele jednoho úježďáka zachránila příhodně nastavená záda druhého úježďáka, pro zmatečnost situace i jejich společenskou neújmu je ponecháme v anonymitě. O něco jednodušeji jsme přežili dvě standardky od kraje vápna ke konci poločasu, ještě jednodušeji hosté přežili všechny naše standardky na druhé straně.

Druhý poločas v úvodní čtvrthodině nenabídl výraznější změnu hry. Nebývá zvykem, aby v Morašicích mezi 45. a 60. minutou odešel ze hřiště jak Štancl, tak Ropek, přesto si hosté dovolili toto naše nepsané pravidlo svévolně porušit a občerstvit sestavu. Po hodině hry se do centra dění dostal V. Štancl, když po zblokované střele Ondráčka poslal míč levačkou nad bránu. První byl o minutu později i u odraženého balónu na vrchu vápna, když se snažil míč přistrčit do další střely Ondráčkovi, ale o tom, že byl v tomto souboji dotírající újezdský hráč o zlomek vteřiny později a místo míče trefil nohu našeho hrajícího trenéra, nechtěl sudí ani slyšet. Že náš hrající trenér v následném brejku trefil nohu Holce nebylo pochyb, stejně jako o tom, že při navazujícím přímáku téhož Holce včas nenabral, ten se dostal ke křížné střele, kterou po Němcově zákroku dorazil do prázdné brány taktéž nenabraný D. Frank, který tak nemile přivítal na hřišti svého bratrance v našich barvách. Pět minut na to jsme si neporadili s dalším brejkem hostů, který exkluzivní střelou do bližšího vinglu vyřešil z hranice vápna Holec a o osudu utkání se zdálo rozhodnuto. Tomu možná podlehli i hosté, protože za přežívání jejich dalších brejků, při nichž se blýskl i Němec, jsme si v závěrečné čtvrthodině najednou dokázali vypracovat několik šancí. Dva Vítovy rohové kopy přímo do brány hasil napoprvé na brankové čáře jeden Vomáčka, celkem jedno který, podruhé ho Váně vytáhl na břevno. Válkovu hlavičku do protipohybu musel hostující gólman krotit nadvakrát, a pak se začalo hodně věcí točit kolem našeho Franka. Nejprve mu na zadní tyči míč prodloužený D. Štanclem přistál na plandající části těla mezi prsy a kolenem, ale bohužel se odrazil mimo bránu. Když Němcův nákop od půlky propadl ve vápně až k němu s Ondráčkem, nechali se tři hosté ležérně vysvačit a korekce výsledku jim vzhledem k již probíhající 88. minutě žíly netrhala. Což vzápětí dokázal Váně, když chtěl Franka podruhé pozvat na houslový koncert. Náš útočník mu tentokrát kličku přečetl, ale bohužel nestihl dopíchnout míč do prázdné brány. Naši poslední akci zápasu pak hosté sice zachytili, ale liknavou malou domů poslali do nájezdu střídajícího Pishtu, který šancí na svůj premiérový gól nepohrdl. Víc už stihnout nešlo, přesto většina fanoušků odcházela spokojená, neboť hostující příznivci v početném hledišti převažovali. Bohužel jsem přenechali rivalovi všechny body v zápase, ve kterém jsme bodovat měli, ale byli jsme efektivně potrestáni za nedorazy v obraně a nekvalitu v zakončení.

Ve druhém utkání jsme opět dodrželi loňský los a vyrazili směr Pardubičky. Ve stejně horkém počasí, ale za to v příjemnějším čase a větším počtu hráčů než před týdnem. Po dlouhé době se do sestavy vrátil snad již naplno uzdravený Sokol, premiérový ostrý start si v našem dresu mohl připsat Korčák. Do utkání vstoupili o něco aktivněji domácí, jejichž rychlá křídla testovala naší obranu, především Phama na pravé straně, který si ale dokázal v těžkých situacích poradit, případně se mohl spolehnout na včasné zakřižování Ondráčkem. V největší šanci se ocitli domácí po samostatném úniku útočníka, kterému ale dostatečně zmenšil úhel včasným výběhem Němec. Další slibně se rozvíjející kontry domácí „zazdili“ nepřesnou finálkou či střelou, sérii rohových kopů jsme rovněž dokázali ustát bez větší úhony. Po hydratační pauze jsme se začali hlásit o slovo a před bránou domácích začalo být horko nejen ze spalujícího slunce, ale především díky dobré práci Huryty a Sokola. Jako Michala. Ze začátku z toho bylo pouze několik nedotažených akcí a jeden Sokolův projektil, který za ochranou sítí a silnicí hledají v Pardubičkách možná ještě doteď. V největší šanci se zcela nenápadně objevil Válek, když dlouho neatakovaný Pham doslova došel až na soupeřovu polovinu a centrem z hloubi pole našel přesně našeho loňského nejlepšího střelce, ale jeho hlavu domácí brankář zlikvidoval. Když Válek prováhal další dvě již obtížnejší střelecké pozice ve vápně, a když pro Hurytův hraniční souboj ve vápně nenašel sudí penaltové pochopení, postaral se o první gól zápasu náš nováček, když se po sérii přihrávek a střele D. Štancla míč odrazil od Sokola ke Korčákovi, jehož obstřel nedokázal brankář dostatečně vytěsnit mezi tři tyče. Pár minut před poločasem mohl náskok navýšit Huryta, jemuž před odkrytou bránu předkládal Válek, ale náš útočník netrefil míč čistě a zamířil mimo. Domácí se ani při gólovém manku nehnali do přílišného tlaku na naší rozehrávající obranu, ale ještě jeden brejk jsme domacím nezkušeně umožnili, naštěstí bez následků.

O druhém poločase se toho nedá příliš říci. Domácí provedli několik změn, byli více na míči a hrálo se převážně na naší polovině, ale Němec se do hry nejvíce zapojil při rozehrávce od naší brány. Pár rohů jsme bez problémů odvrátili, domácí brzdila nepřesná rozehrávka, především v útočné fázi, kdy většina dlouhých míčů končila až v zámezí. Na druhé straně sehrál Vít s Válkem roh nakrátko, první jmenovaný se zbavil protihráče a poslal centr na zadní, ale bohužel V. Štancl byl na něj krátký. Kolem 80. minuty jsme měli další možnost zvýšit vedení, ale brejk tažený hlavně Vítem nakonec skončil nepřesnou Válkovou střelou. S přibývajícím časem a ubývajícími silami nám kouskování a přerušování hry hrálo do karet, a tak jsme tímto způsobem napotřetí dokázali našeho soupeře porazit a zároveň si připsat první body v sezóně. O kolo dříve než před rokem, stejně tak se Němec dočkal mistrovské nuly rychleji než jeho předchůdce Rusnák. Snad toto vybojované vítězství bude tím správným impulzem do nadcházejícího derby s dolnoújezdským „béčkem“, které odehrajeme v neděli doma od 17:00.

Rok se s rokem sešel a los 7. ligy určil, že novou sezónu zahájíme doma opět proti béčku Heřmanova Městce. Domácí zápas jsme ale netradičně odehráli v sobotu v dopoledním čase, ani ne tak z důvodu, že by v jiném víkendovém čase teprve podruhé za deset let chyběl na domácím mistráku nějaký Štancl, ale proto, že obecně bychom bez nich byli v ještě kritičtější personální krizi než v čase dovolených jsme. Po letním odchodu Rusnáka zaujal místo v bráně náš odchovanec Němec, v obraně debutoval nováček Pham. Jak se dalo očekávat, kvalitnější soupeř na nás v úvodu doslova nasednul, a i díky příliš defenzivnímu rozestavení uzamknul na naší polovině. Inkasovaný gól přesto přišel lacino, když už v 5. minutě centr z přímého kopu přesně k tyči protečovalnikým nenabraný hostující Rambousek. Ani po gólu hosté ve svém tempu nepolevili a my hráli po většinou bez míče, nicméně přímého ohrožení Němcovy brány bylo jako šafránu. Hydratační pauza nám pomohla k rychlé poradě a mírnému přeskupení v obranných řadách, které ale skýtalo jedno riziko, které se nám nakonec vymstilo, když Černohorský prohrál vzdušný souboj po nákopu brankáře a matador Kopecký laborující navíc s tahajícím „zaďákem“ neměl nárok zastavit kapitána Levinského, který podél Němce zvýšil na 2:0. Vysoká hra brankáře mohla hosty stát draho, když jsme zachytili jeho nepřesnou přihrávku, míč byl následně posunut k Válkovi, ale ten v naší ojedinělé šancí společně s gólmanem přeloboval i bránu. To bylo z naší strany prakticky vše. Od většího rozdílu skóre nás dvakrát podržel Němec, který se tak poprvé ukázal vlastním fanouškům u hospody v našem dresu. O to více mrzí, když v samotném nastavení první půle hosté napodruhé poslali po rohovém kopu centr do vápna a úplně osamocený Rambousek završil hlavou poločasový výsledek.

Kombinace prostřídání a polevení na straně soupeře společně s naší větší odvahou ke hře po zemi vedla k tomu, že jsme si více užívali míče na kopačkách, ovšem k většímu vzrušení po většinou chyběla přesnější finální přihrávka. Gólové radosti jsme se nedočkali ani poté, co Vít využil získaného míče a zkusil štěstí střelou z půlky proti vyběhnutému brankáři, ale bohužel jeho pokus mířil kousek vedle tyče odkryté brány. To náš brankář se musel ještě minimálně dvakrát předvést a stále nám dával naději průběh alespoň zdramatizovat. Utkání se ale spíše dohrávalo, podle toho vypadala i laxnější hostující rozehrávka, kterou se nám v závěrečné čtvrthodině podařilo několikrát dostat pod tlak. A jednou ji i potrestat, když se po Phamově zisku dostal k míči Frank, posunul ho mezi obránce na Válka a ten přesným obstřelem zkorigoval stav utkání a postaral se o to, že za největší moment zápasu nemusíme vydávat 450. celkový start našeho kapitána nebo mužský debut dalšího odchovance Filipa Kopeckého.