Články ze sezóny 2011/2012

Nejprve bych začal klasikou, tedy umístění:

14. místo, 21 bodů, skóre 23:62, bilance 6 - 3 - 17

Střelci:

• 3 - Pavel Kuta, Martin Štancl, Martin Burian
• 2 - Bohumil Válek, Martin Ropek, Zděněk Škoda
• 1 - Milan Chmelík, Jaroslav Růžek, Petr Vomáčka, Tomáš Holomek

Tréninkových jednotek bylo mnoho, účastí však stála za hovno

Dále bych vyzdvihl naše prvenství:

• Prvně jsme první od konce tabulky, bohužel tedy na dně
• Poprvé bylo z naší branky loveno deset gólů v jednom "mači"
• Poprvé u nás okouší stáž dolnoújezdský hráč Bary (bratra nepočítám, ten je 1/2 morašák)
• Prvně též posily cerekvické drahé, neodvedli gólově, to co mohli hravě
• Poprvé 17 proher na našem kontě v jedné sezóně je hrozivě největší číslo
• Bohužel i inkasovaných 62 gólů nás dává v historii klubu chtě nechtě na čelo

Pár sezónních postřehů:

• I když v poločase dostaneš 6 gólů, nemusí to vždy skončit desítkou (Valy, Pardubice C)
• I když hraješ docela pohlednej zápas, můžeš prohrát 5:0 (Staré Hradiště - jaro), naopak když hraje takovej zápas soupeř, taky můžeš 5:0 prohrát (Pardubice C - podzim)
• Když hraješ derby, pltí víc jak jasně, že se hraje jinej zápas (jen s Dolním Újezdem máme kladnou bilanci - 1:1, 1:0)
• Když nemáš prakticky koho na střídání, neznamená to, že musíš pokaždé prohrát (Přelouč 1:2 - podzim), (Letohrad B 2:1 - jaro)
• I když se na hřišti setkáš s bezmozkama, musíš si stejně dávat pozor, co vymyslí (Letohrad B)
• Když trenér někoho ze soupeřových hráčů vyzdvihne, znamená to pokyn nechat ho ještě více vyniknout (Kříž, Kaciaň)
• Když si ráno přivstaneš a místo do lesa jedeš na fotbal, stejně si můžeš připadat, že tě něco něbo někdo řeže (Chrudim B - podzim)        

Něco o týmu:

• Ani tři brankáři nezaručují v mužstvu správný tlak, jako například Míšovi Préšovi v Březové
• Naši obránci byli někdy jak honící psi, bohužel le v některých případech lovná zvěř nebyla vůbec střelena, ba ani sestřelena
• Záložníci, to zas byli občas koumáci a koumali, jak by se před míčem schovali
• A útočníci, snajpři na vítězství naše, srovnání výkonů snad jen u Míly Baroše

Pár perliček jednotlivců:

• První desítku odchytal Míša Préša, však uklidnit ho můžu, snad horší to být nemůže, s vyšším věkem zkušenost a s nižší soutěží se vyrovnávají celky
• Tomáš Holomek, častý pozorovatel zahraničních lig, zklaml mě velice, že zkušenosti nám nepředal více
• Byl jsem rád, že Venda Jetmar po uštknutí zmijí do krku pak hrál lépe jak po zázraku (Pardubice)
• Když ráno na Pepu Jokše zvoníme, on ještě neví o světě.
  Že je ráno fotbal se dozví, až když se řádně prospí.
  Spěchal tedy honem na mač, dojel když už byla leč,
  na hráče i na rozhodčí.
  Honili je všichni běsní hráči.
  Na trávník se nedostal, byl z něj jen turista
  Přesto viděl to, co nemohl před tím vidět nikdo z nás
• Řekl bych, že to přesně vystihuje právě skončenou sezónu: Thriller - hodně mrtvejch a ještě blbej konec

Do posledního zápasu sezóny jsme šli s vědomím, že i výhra může znamenat pád. První dějství bylo takové normální, klasické. Hosté měli převahu. Občas vystřelili, ale netrefili. Po centru Klementa zakončoval z malého vápna vedle Štancl. Do naší největší šance se dostal už ani nevim kdo. Jetmar hlavou přizdvihl centr a onen útočník určitě nedal. Do vedení se Přelouč dostala po kombinaci, kterou zhruba z penalty zakončil Koch. Odpověď si připravil Pavel Kuta v podobě penalty za ruku soupeře. Naložil s ní v souladu se svými zkušenostmi.

Fakta o tom, co rozhodlo zápas se různí. Čas se pohybuje mezi 4 - 7 minutami, běhěm kterých jsme inkasovali tři branky od jednoho hráče. Určitě je to rekord, nebo tak něco. Pořádně si ani nevzpomínám, jak padli, protože to byl vážně fofr. Pak už jsme se jenom pokoušeli výsledek zkorigovat a mezi námi probíhal takový vnitřní souboj, kdo si dá poslední gól v A. třídě. Nejblíže k němu měl Chmelík, který hlavou z rohu trefil břevno, po něm Štancl, který od břevna nohou trefil obránce na čáře a nakonec Petr Kuta, který od hráče na čáře trefil toho samého hráče na čáře. Po konečném hvizdu hlavního sudího v bolavých duších morašických velikánů uvízlo tiché přiznání kouče Kuty: "Už to není jen naše hra". Za to Přelouč měla důvod oslavám, protože se díky zasloužené výhře dostala přímo do Krajského přeboru.

Když jsme ze sebe smyli poslední prašné částečky 1.A. třídy, sešli jsme se v nedalekém pohostinství na pár pětipiv, abychom se důstojně předrozloučili s uplynulou sezónou. Během nostalgických vzpomínek se nám nejmladší z rodu Kutových vydělal před kabinama, čímž nám nejapně naznačil, za co letošní sezóna stála :-)

Zápas: Morašice - Přelouč 1:4

Góly: Pavel Kuta

Žluté karty:  V.Jetmar, M.Chmelík

Sestava:  J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, J.Vosmek, M.Klement - Pavel Kuta (T.Holomek), M.Štancl, J.Jokeš, Petr Kuta (V.Jetmar) - P.Vomáčka (Z.Škoda), M.Burian (M.Částek)

O tomto zápase jste se mohli dozvědět bližší informace z nejrůznějších zdrojů internetových i v tištěnné podobě. Zde to bude poněkud chudší pro mou nepřítomnost, kvůli obavám z možného zranění, na daném klání. Nikdo netušil o jak velké proroctví šlo. Je jasné, že v dnešní době umí potravinářský průmysl v kombinaci s překupníky drog namíchat tak silnou dávku návykové látky, která když napadne jedince s menším množstvím mozkových buněk, respektive napadne všechny jeho buňky, tak se konzument stává na nějaký čas neovladatelný. Alespoň, že se nikomu nic vážnýho nestalo. Stehy Klementovi na nose docela sluší a než se znova ožení, tak se mu to určitě zahojí.

Zápas: Letohrad B - Morašice 0:3 kontumace

Góly: J.Kubeš, P.Vomáčka

Žluté karty:  D.Kubeš

Sestava: J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, J.Vosmek, M.Klement - D.Kubeš, J.Kubeš, V.Jetmar (Petr Kuta), J.Růžek - M.Částek (P.Vomáčka), M.Burian 

V úvodu zápasu jsme mohli několikrát otevřít skóre, ale zbrklost se špatnou volbou střely dovedly šance Štancla a Částka mimo branku. Jako třetí se pokusil prosadit Vosmek, domácí brankář si ale mezi inkasováním a rohovým kopem vybral raději tu druhou možnost. Pak se do pěti příležitostí dostali domácí a o přestávce na tabuli svítilo skóre 4:0 v jejich prospěch. Tři ze čtyř branek měli cosi společného. Vždy po dlouhém nákopu za obranu stačilo hradišťským hráčům pouze obejít Lněničku.

Ve druhé půli se po pár minutách ozval zvuk Lněničkovy tyče, ale po zbytek zápasu jakoby se domácí spokojili s výší výsledku a nedostali se téměř za půlku. I to na nás stačilo. V našem kádru máme totiž nespočet koncových hráčů - (akce u nich končí) a tak i kdybychom neprohrávali o tolik branek, nemohli jsme pomýšlet na nějaký bodový zisk, protože všechny střely, co na branku soupeře šly by pochytal i nadprůměrně šikovný elév. Pár minut před koncem se přece jen domácím podařilo proniknout přes praporek pomezního a podle hlavního sudího si dobíhající Klement počínal ve vápně nedovoleně, tudíž k dovršení "bůra" pomohla penalta.

Zápas: Staré Hradiště - Morašice 5:0

Žluté karty: M.Chmelík

Sestava: J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, D.Kubeš, M.Klement - M.Štancl, J.Jokeš, J.Vosmek, Z.Škoda (P.Vomáčka) - M.Burian, M.Částek

Soupeř z Chrudimi, se kterým jsme na podzim sehráli bitvu delší, než hodinu a půlovou, přijel velmi dobře naladěn, oproti nám, neboť jsme to měli zakázané. Po disciplinární dovolené se do sestavy vrátil Burian a od začátku čeřil vody hostující obrany, co mu kolena dovolily. V poločase počátečním se po několika minutách do jediné pseudošance dostala Chrudim, kdy se centr z pravé strany snesl na břevno. Na opačném konci hřiště trefil Vosmek z přímáku tyč a dorážející Pavel Kuta poprvé minul. Z pohledu nezaujatého diváka bych řekl, že se naše hra oproti předcházejícím duelům malinko pozměnila. Dostávali jsme na polovinu soupeře mnohem více, než on na naši a ba dokonce jsme si vytvářeli i šance. Pavel Kuta prohodil míč za obranu na Štancla, který střelou přes brankáře otevřel skóre. Je pravda, že hostující golman toho za své působení na hřišti mnoho nestihl. Po tyčce od Vosmeka kapituloval od Štancla, aby v závěru svého pobytu setnul Buriana, jenž si ho obhazoval a tím by se dostal do téměř tutové šance. Nového opatrovníka branky chtěl Burian vylekat lobem z uctivé vzdálenosti. Bohužel tento pokus by se ujal maximálně na poli ragbyovém.

Druhá půle probíhala bez vážnějších šancí do chvíle, kdy hostující obrana zahrubkovala a Pavel Kuta se nadechl k velkému sólu. Doběhl až k vápnu, tam se zastavil, nechal přiběhnout obránce, přehodil si míč na slabší pravou a technicky pod břevno upevnil naše vedení. Pak jsme z neznámého důvodu přestali hrát, běhat a ostatní věci, které se ve fotbale obvykle dějí, z čehož Chrudim vytěžila jakýsi tlak, s pomocí Lněničky tyčku a s další pomocí Lněničky v kombinaci s trávníkem i snížení. Dvoubrankový náskok mohl vrátit ještě Pavel Kuta a Štancl, ale střelám jako by něco scházelo, většinou to byl tedy směr. Zápas jsme se rozhodli dohrát jednoduchým způsobem a po posledním hvizdu sudího jsme si s pocitem vítězství a opuchýřovaných chodidel uvědomili, že pořád nemáme klid a příští týden je zase o co hrát.

Zápas:  Morašice - Chrudim C 2:1

Góly: M.Štancl, Pavel Kuta

Sestava: J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, J.Vosmek, M.Klement - Pavel Kuta (T.Holomek), M.Štancl, J.Jokeš, Petr Kuta (V.Jetmar) - P.Vomáčka (Z.Škoda), M.Burian (M.Částek)

Pro případnou záchranu bylo již nutné bodovat i se soupeři z horních příček tabulky, tudíž i s pardubickou rezervou rezervy. Jenže po 15 minutách jsme "tekli" 3:0 a dá se říct, že bylo po zápase. Domácí nás porazili ve všech směrech a Bůh ví, kolik jich vlastně je. Možná by nám šlo líp chytání ryb někde u rybníka, než se pokoušet udržet alespoň vzdálené wifi spojení s hráči, jenž po lajnách unikali v pravidelných intervalech. Do konce poločasu dokázali skóre navýšit na 6:0 a o přestávce jsme marně hledali nějaký starý ošuntělý ručník, který by se dal hodit do středového kruhu. Prostřídali jsme, co se dalo, domácí polevili a tak měli "pouze" tři větší příležitosti, ze kterých mohli ve druhé půli zlepšit svůj střelecký koeficient. Jediný únik zakončil z naší strany zakončil Škoda mimo a pak už byli jenom dva domácí hráči odvezeni do špitálu se zraněním, jehož příčina se v takhle rozhodnutém zápase rovná smůle, či náhodě.

Zápas: Pardubice C - Morašice 6:0

Žluté karty: M.Ropek, M.Štancl

Sestava: J.Lněnička (M.Prešinský) - M.Chmelík, M.Ropek, T.Holomek, M.Klement - Pavel Kuta, M.Štancl, J.Jokeš, V.Jetmar (Petr Kuta), B.Válek (J.Kubeš) - P.Vomáčka (Z.Škoda)

S tímto celkem, který se krčí na prvním místě se nám análně (archivní statistiky pozn.redaktora) docela daří. Prý u nás nevyhráli od roku 2006. Upozorněni jsme byli opět na Kříže, který góly dává, nebo připravuje po většinu svého působení na hřišti. Jenže když je hráč o nějakou tu úroveň výš, tak se stane,že ho prostě občas neuhlídáte. Nyní se nám to stalo čtyřikrát.

V prvním poločase si naběhl před obránce, poté se dostal za ně a s klidem otevřel skóre. Vyrovnat mohl Klement, ale jeho nepříliš silnou střelu brankář chytil.

Začátek druhého poločasu Kříž zatáhl míč po lajně, předložil pod sebe a bylo to 2:0. Totéž za několik minut provedl opět a Lněničkovi nezbylo nic jiného, než lovit po třetí. Poslední zásah Moravanům daroval Chmelík, který vyslal Kříže samotného na Lněničku a ten do třetice nabídl spoluhráčovi skórovat do odkryté branky.

Prohra byla určitě zasloužená.

Zápas: Morašice - Moravany 0:4

Žluté karty:  J.Vosmek, M.Ropek

Sestava: J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, J.Vosmek, M.Klement - Pavel Kuta (V.Jetmar), M.Štancl (B.Válek), J.Jokeš, M.Částek - P.Vomáčka, Z.Škoda (J.Kopecký)

V žižkovsko tabulkovém postavení si nemůžeme moc vyskakovat, ale taky je nemožné, aby nás kdokoliv předskočil. Ovšem derby s Dolním Újezdem má tu zvláštní vlastnost, že se dost částo stává prakticky cokoliv. Bodovat v údolí letních zábav by bylo dobré nejen kvůli odpoutání se ode dna tabulky, ale také možnosti, jak domácí fanoušci nejapně naznačovali, že to může být na čas poslední derby. Historické anály z minulých let ukazují též naši zápornou bilanci z této oblasti.

Že jsme zápas odehrávali téměř na domácím hřišti potvrzoval fakt, že skoro polovinu sestavy tvořili jedinci, jenž mají v "dolňáku" přechodný start, nebo trvalé bydliště.

Zápas se začal vyvíjet možná až nečekaně dobře. Již ve 4. minutě poslal Chmelík centr za obranu a Štancl eM. z vápna vyslal na jeho poměry nezvykle tvrdou a přesnou střelu z voleje do brány. Tím se postaral o nejkrásnější branku zápasu. Poté následovalo zhruba 40 minut standartních situací ,včetně rohů, v podání domácího mužstva. Nespočet centrů létal do šestnáctky a létající Havran s "Mazdami", kterým v závěsu pomáhal a chránil Mandlík, se snažili o vyrovnání. Obrana s Lněničkou odvedla solidní práci a většinou tyto akce odvracela. O zbytek se postaral právě Lnenička, nebo štěstí, které se na nás vybodlo na začátku jara. Až ke konci prvního poločasu jsme se dostali do nějakých šancí, jenže pozdní a několikrát nepřesná přihrávka tyto šance eliminovala. Tak nad branku soupeře vystřelil pouze Kuta a Klement. Do velmi dobré pozice se dostal Válek, ale svoji střelou překvapil spíš sebe.

Druhý poločas pokračoval v rytmu toho prvního. Domácí tlačili, centrovali, hlavičkovali, ale nebezpečnější šance měli spíš v první pětačtyřicetiminutovce. Pouze jednou chytal míč Lněnička až na brankové čáře. Na druhé straně po rohu minul hlavou Štancl, Ropek z přímého kopu na malém vápně tím samým údem lehce přestřelil a po standartní situaci z dorážky a dost těžké pozice trefil Vomáčka tyč. A když na koci zápasu nedotáhl průnik do zakončení ani Josef Štancl, mohli jsme slavit dalo by se říci šťastné vítězství. Nechci sahat trenérovi do hodnocení, ale domnívám se, že fakt, že jsme nedostali branku má na svědomí naše obrana, především Ropek s Chmelíkem půjdou možná v pondělí na vyšetření pro příznaky otřesu mozku, protože jejich hlavy byly v kontaktu s míčem prakticky nepřetržitě.

Zápas: Dolní Újezd - Morašice 0:1

Góly: M.Štancl

Žluté karty: Z.Škoda, M.Štancl, M.Částek, M.Chmelík

Sestava: J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, D.Kubeš (V.Jetmar), M.Klement - Pavel Kuta, M.Štancl, J.Jokeš, B.Válek (J.Růžek) - M.Částek (P.Vomáčka), Z.Škoda (J.Štancl)

V neděli, kdy po celé naší vlasti padaly teplotní rekordy jsme měli dá se říct poslední možnost se pokusit zachránit soutěž, neboť prohra s barážově postavenými Valy by naše šance na záchranu limitně přiblížila nule. S jemnou nervozitou a plni napětí jsme čekali, zda se soupeřem dorazí též obávaný střelec Bažant, který si při podzimním střetnutí výrazně vylepšil kanadské bodování. Překvapením bylo ovšem zjištění, že se v hostujícím týmu objeví i nám dobře známý Džony Kuchta, který jak vidno sbírá angažmá po všech možných klubech Pardubického kraje, stejně jako zarputilí skauti loví bobříky. Z jeho nervově hroutívajícího se systému během takovýchto zápasů by se dalo leccos vytěžit.

Prakticky celý první poločas jsme strávili v příjemné atmosféře na hostující polovině. Hlavním důvodem nebyla přesnost a krása naší hry, ale vítr, jenž nám pro úvodních 45 minut dělal celkem dobrého partnera. Jak bývá naším zvykem, tak jsme z toho moc nevytěžili. Až na pár střel, se kterými si valský golman v pohodě poradil se nebylo moc na co koukat. Jen jeden z mnoha přímých kopů zahrál Pavel Kuta přesně tak jak měl a Ropek s Burianem jen o fous lebkami minuli. Těsně před přestávkou mohli jít hosté do vedení, ovšem Lnenička se zachoval skvěle a průnik nohou vyrazil.

Druhý poločas se čekal tuhý povětrnostní nápor soupeře. Ale upřímně jsem to čekal horší. Když se po Štanclově rohu prosadil hlavou k tyči Ropek, hnedka bylo co bránit. A mohlo být ještě líp. Za dohrání souboje s Kubešem v přerušené hře šel pod sprchu jeden z hostí a nervová hráz kousek od Přelouče začínala mít povážlivé trhliny. Do brejku se dostal Burian a byl těsně před velkým vápnem uveden do horizontální polohy. Vcelku četné publikum se dožadovalo další červené karty, ale sudí byl neoblomný. Dokonce se snad ani nežlutilo. Velmi slibnou standartku, kterou s bravurou sobě vlastní kluci Kutovi na tréninku proměňují běžně, Štancl o fous přestřelil. Obraný val(y) jako by přestal držet pohromadě a nabízela se i zajímavá přečíslení pro naše odchovance. Myslím, že vydržet ještě 10 - 15 minut, mohla být přesila ještě větší, protože psychika dělá svý. Jenomže hosty do zápasu vrátil Burian, když Budinskému, jenž fauloval Jokeše, ustědřil takové provizorní plácnutí a musel jít též z placu. Od toho času byla hra dosti kouskovaná. Valy se snažily o vyrovnání, ale kromě jedné vážnějsí střely bránu neohrozily. My jsme zase v klidu nedotahovali do závěru brejkové situace a když v poslední minutě Budinský z dobré pozice trefil pouze zeď, mohli jsme si konečně připsat první jarní body.

Bodově jsme se dotáhli na spodek tabulky, což zní vcelku divně, však je to tak a teď si ho hlavně nenechat zase utýct. Příště jedeme na derby do Dolního Újezda, tak uvidíme. Motivace by tu určitě byla, jen jestli bude dostatek hráčů...

Zápas: Morašice - Valy 1:0

Góly: M.Ropek

Žluté karty: J.Kubeš, Z.Škoda

Červené karty: M.Burian

Sestava: J.Lněnička - M.Chmelík, M.Ropek, T.Holomek, M.Klement - Pavel Kuta (J.Kubeš) (Petr Kuta), M.Štancl, J.Jokeš, M.Částek (V.Jetmar) - M.Burian, Z.Škoda

Naše úvodní čtyři vystoupení by se daly popsat zkratkou ctrl+c a ctrl+v, neboť je to neustále na stejné brdo. Trenér Kuta pro posílení ofenzívy do tohoto zápasu nasadil trojici útočníků a ve středu zálohy nechal samotného neutahatelného Jokeše. Kromě zámořského Ropka jímala střídačka prakticky všechny sedmdesátky, které v kádru máme.

Úvod zápasu se nám jako již tradičně nad míru nevydařil, což dali hlasitě a právem najevo zase všechny sedmdesátky v ochozech. Nejprve si mezi Štancla a Válka naběhl hostující záložník a předložil Kaciáňovi první zářez k budoucímu hatricku. O pár minut později Holomek krásně vysunul Kaciáňa, ten obešel Lněničku a manko bylo dvougólové. My jsme si kromě pár centrů do vápna nevytvořili žádnou příležitost, jak výsledek zkorigovat.

Druhou půli jsme nezahráli špatně, ale hosté si náskok poklidně hlídali. Místo snížení přišel po centru do vápna nárůst vedení a před koncem ještě Kaciáňa vysunul Jokeš a bylo vymalováno. Stolany zápas dohráli nakonec v deseti. Jeden z jejich spoluhráčů zbytečně loktem přepočítával Válkův chrup a byl vyloučen. První jarní branku mohl v samém závěru z dálky vstřelit ještě Holomek, ale lehce přestřelil.

Zápas: Morašice - Stolany 0:4

Žluté karty: M.Štancl

Sestava: J.Lněnička - B.Válek, M.Chmelík, V.Jetmar, T.Holomek - J.Kubeš, J.Jokeš, M.Štancl - P.Vomáčka (M.Burian), M.Částek (Pavel Kuta), Z.Škoda 

S Březovou jsme na podzim prohráli gólem až z nastaveného času, tudíž by bylo záhodno, abychom jim to vrátili a konečně se začali vyhrabávat ze všech nul, které nám na kontě narůstají. Od úvodu zápasu jsme měli možná trochu překvapivě více možností, než bylo v plánu, ale ani jeden ze závarů v pokutovém území jsme nedokázali přetavit v gól. Po nedorozumění v obraně mohl postupovat sám na brankáře Kuta Petr, jenže domácí těsně před střelou zatáhli za záchranou brzdu, která by se dala i červeně potrestat, sudí byl o fous mírnější. Prvního jarního gólu jsme se dočkali po rohovém kopu na který si naběhl Michal Částek a hlavou nás poslal do vedení. To vydrželo bohužel jenom pár minut. Andrle neudržel střelu a u míče byl dřív jeden z domácích a pohodlně vyrovnal. Zbytek poločasu se nesl v pohodě podobné jarnímu počasí.

Ve druhém poločase Březová hrozila pouze ze standartních situací, nebo rohových kopů, ale do pořádného zakončení se nedostala, kromě jedné ofsajdové akce, která skončila gólem a zdviženým praporkem. Na druhé straně v dobré pozici mimo mířil po centru hlavou Pavel Kuta a po přetaženém rohu Štancl. Škoda bránu sice trefil, ale střele chyběla potřebná síla. V 82.minutě po standartní situaci stáhl míč ze vzduchu Andrle, ale při dopadu mu z náruče vypadl a domácí skóre otočili. A tím ten zápas skončil, oproti minulým střetnutím jsme podali podstatně lepší výkon, ale na body je to pořád málo.

Zápas: Březová nad Svitavou - Morašice 2:1

Góly: M.Částek

Žluté karty:  J.Jokeš, Pavel Kuta

Sestava: V.Andrle - M.Chmelík, M.Ropek, V.Jetmar (J.Kopecký), J.Jokeš - Pavel Kuta, Petr Kuta (Z.Škoda), B.Válek, M.Štancl - M.Burian, M.Částek (P.Vomáčka) 

V přímém souboji o poslední flek jsme měli v plánu konečně vstřelit nějakej ten gól a pokud možno vyhrát.

Již v úvodu jsme začali laxně a po ztrátě míče v útrobách středového kruhu šel domácí útočník s Ropkem na zádech do brejku. Martin se v dobrém úmyslu snažil míč odkopnout pryč, ale zřejmě nechtěně přeloboval Lněničku a záchranářský zápas se pro nás začal vyvíjet ne zrovna ideálním způsobem. Trvalo nám docela dlouho, než jsme se k brance soupeře vůbec dostali, natož ji ohrozili. Mezitím za Lněničkou ještě zacinkala tyčka a pár pokusů skončilo vedle. Za naše švarné střelce na sebe vzal zodpovědnost jako první Jetmar a na náš způsob hry až nezvykle dlouhým sólem zamířil levačkou pod břevno. Bohužel tam byla přítomna rukavice brankáře, čili pouze roh. Taktéž skončila po centru do vápna hlavička Částka. O přestávce jsme se od jednoho domácího fanouška doslechli, že jsme lepší. Upřímně doufám, že ten jedinec po zápase domů neřídil, protože určitě čistej nebyl.

Prakticky celý druhý poločas jsme míč kontrolovali my. Teda až do tý doby, než jsme si špatně nahráli, nebo nám ho soupeř sebral. Ač v paměti pátrám jak chci, tak nějakou vážnou šanci si nedokážu vybavit. Pár střel tam bylo, se kterými měl domácí brankář problémy, ale nemyslim si, že to bylo zrovna kvalitou střely. Chvílema to vypadalo jako bloudění maďarů v kukuřici. I hra na čtyři útočníky nevykazovala možnosti ke zvrácení skóre. Slatiňany z brejku trefili ještě spojnici, netrefili prázdnou bránu a upravili skóre na 2:0.

Po třech zápasech nám na kontě svítí 0 na pozici bodů a vstřelených branek. Zápasů k záchraně zbývá ještě 10, akorát soupeři budou papírově čím dál těžší. Ovšem nejen Amerika může být zemí neomezených možností. Zatím prohráváme, protože děláme stupidní chyby a , je tvrdý to přiznat, neplníme docela jednoduchý pokyny head kouče, což ho jistě nepotěší.

Zápas: Slatiňany - Morašice 2:0

Žluté karty: Jetmar V., Válek B., Ropek M.

Sestava: J.Lněnička - B.Válek, M.Chmelík, M.Ropek, V.Jetmar (T.Holomek) - J.Růžek (P.Vomáčka), Pavel Kuta, J.Kubeš (Z.Škoda), M.Štancl - M.Burian, M.Částek 

"Při zápase prostě nevystřelíš. A vystřelíš-li, nedostřelíš. A dostřelíš-li, netrefíš se." (Jára Cimrman)

Úvodním citátem by se dalo shrnout naše marné snažení ohrozit soupeřovu branku. Říká se, že zdraví je nejdůležitější, ovšem mít občas trochu štěstí neuškodí, protože třeba na Titaniku pili taky na zdraví a bylo jim to hovno platný, když neměli štěstí. Jak říká Kuta Pavel, Srch si mohl do branky klidně píchnout vidle, protože i ty 2 střely, které jsme vyslaly by šly do těch vidlí. První poločas přitom nevypadal nijak hrozivě. Soupeř byl sice technicky a herně lépe vyspělý, ale na to jsme si za ty roky už zvykli a málokdo tomu věnoval větší pozornost. Kromě jednoho selhání ofsajdové pasti, kdy hasil Lněnička již celkem zhurta zažehnutý plamen snad Srch neměl vážnější šanci. Ale buďte v klidu, my taky ne. Do vápna jsme se několikrát dostali, ale chybělo zakončení, myšlenka, nebo něco, co by k té myšlence vedlo.

Druhé dějství jsme odehráli víceméně na naší polovině. Nebyli jsme sice omezováni tlakem soupeře, ale vůbec jsme se nedokázali dostat přes obranu, občas i zálohu hostí. Takovéhle scénáře vídáme většinou v biografem a často nekončívají dobře. V tomto případě se osud naplnil po záběhu za obranu a takovém pseudolobu přes Lněničku. Bod do tabulky mohl připsat Růžek, který pronikl po křídle a teprve dnes jsme se dozvěděli, že nestřílel, ale nahrával. Bohužel v dosahu nebyl nikdo, kdo by pokračoval v jeho akci.

Tímto se stává boj o záchranu soutěže opět složitější. V sobotu asi nebude na co čekat a vyhrát bychom vážně měli.

Zápas: Morašice - Srch 0:1

Žluté karty: M.Štancl, J.Jokeš

Sestava: J.Lněnička - V.Jetmar (J.Růžek), M.Chmelík, M.Ropek, T.Holomek - J.Jokeš, Pavel Kuta, J.Kubeš, M.Štancl - M.Burian (M.Částek), Z.Škoda (P.Vomáčka)

V relativně hojném počtu jsme odcestovali do Živanic, odkud jsme chtěli zpátky přivést nějakým způsobem 3 body, které by se nám na chvostu tabulky docela hodily.

První poločas probíhal podle tohoto scénáře: Domácí se myslím docela rádi ujali převahy v držení míče, ale nějak se jim nedařilo projít až k Lněničkovi. Na druhé straně po centru Válka minul v těžké pozici poloprázdnou bránu Škoda. Klement ji po lajnovém průniku zase o chlup přestřelil. Živanice hrozili jen z rohových kopů, respektivě z jejich dorážek, ovšem mezi tyče míč snad ani nezamířil, čili Lněnička byl téměř bez práce.

Do druhého poločasu nahradil flegmaticky a tužkově hrajícího Štancla, na kterého možná ještě působily 14 dní staré dozvuky srazu abiturientů, Jetmar. A hned po pár minutách na hřišti se mohl uvést gólově, nebo alespoň střelecky, kdyby si ve slibné pozici nepřehodil míč na "lepší" nohu. Do obdobné pozice se prodral také Škoda, ale vedl si podobně. Do třetice mohl Škoda otevřít skóre už nevim po jaký akci, trefil tyčku, míč se motal na brankový čáře a dokonce ani Pavel Kuta nebyl schopen ho dopravit do sítě. Chvílema to vypadalo, že domácím dochází dech. Kyslíkový přístroj jsme jim přiložili sami podle generacemi a Mírou Bosákem tolik omílaného pořekadla - Nedáš, dostaneš. Stačil k tomu jeden zbytečný rohový kop, zachrápnutí Válka a vypadalo to úplně stejně jako v prodloužení na Euru 2004 proti Řekům. Bodový zisk mohl ještě zařídit Burian, který se ocitl v celém velkém vápně sám, teda i s domácím brankářem. Jenže... Míč si zpracovával normálně tak, že byl najednou zády k brance a po kontaktu s golmanem se poroučel k matičce zemi. Bury má sice postavu, která by ustála i srážku s vycházkovým tankem z dob Wermachtu, ale tohle ho položilo úplně. Škoda, že hrajeme fotbal a ne hokej, protože bychom určitě na místě žádali o přezkoumání videa, zda se nejednalo o penaltový zákrok. Je vidět, že i v takovýchto soutěžích chybí brankoví sudí, kteří by takovéto momenty měli jak se říká přímo na talíři:) Na konci zápasu Lněničku ještě vylekal z půlky výbornou ranou domácí kapitán, nebo nějaký jeho kolega.

Bohužel již není na co čekat a jak bývá v našich jarních bojích zvykem, opět musíme, takže uvidíme s čím připluje Titanic.

Zápas: Živanice - Morašice 1:0

Sestava: J.Lněnička - B.Válek, M.Chmelík, M.Ropek, T.Holomek - J.Jokeš, Pavel Kuta, M.Klement, M.Štancl (V.Jetmar) - M.Částek (M.Burian), Z.Škoda (J.Kubeš)

SO - 4.2.2012 v 11:00 Kameničky - Morašice 6:1 (M.Burian)
SO - 18.2.2012 v 9:00 Morašice - Litomyšl 1:2 (M.Ropek)
SO - 25.2.2012 v 8:30 Svitavy B - Morašice 1:1 (Z.Škoda)
ČT - 1.3.2012 v 16:00 Morašice - Dolní Újezd 1:5 (M.Klement)
SO - 3.3.2012 v 11:00 Cerekvice - Morašice 4:2 (2x B.Válek)
SO - 10.3.2012 ve 12:00 Morašice - Libchavy 2:2 (2x Z.Škoda)
NE - 18.3.2012 ve 14:00 Morašice - Litomyšl B 2:4 (Z.Škoda, Pvel Kuta)

Předem mého dopisu přijměte srdečné pozdravení s omluvou za několika týdenní nefunkčnost tohoto webu z důvodu komplikovaného inženýrsko-geologického problému. Co se týče samotného zápasu, tak podle matného záznamu v zadní části lebečního svalstva si vzpomínám, že nás nebylo mnoho. Ještě před výkopem se zranil Štancl a tak na střídání zůstal pouze multifunkční trenér Kuta.

Stručně: Domácí byli aktivnější, však po našem rohovém kopu si na zadní tyč zaběhl Ropek a uvedl nás do vedení. Do přestávky stihli domácí skóre otočit ne moc složitými brankami. Ve druhém poločase několikrát v brance nadějný výsledek podržel Prešinský, ale jinak si myslím, že nic víc k chlubení se nestalo.

Po zápase jsme se vysprchovali, odvezli dresy k Rajmanom a v poklidu se rozešli do svých domovů.

Zápas: Přelouč - Morašice 2:1

Góly: M.Ropek

Žluté karty: M.Ropek, T.Holomek, V.Jetmar

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, M.Ropek, T.Holomek - B.Válek, Pavel Kuta, Z.Škoda (Petr Kuta), V.Jetmar - P.Vomáčka, M.Burian 

Kvůli přepálenému začátku soutěže jsme moc nezvládli roli jednoho z lídrů A-třídy a postupně se v tabulce propadali. Nebylo se čeho chytit, takže se jen čekalo, až se dostaneme úplně na dno, abychom se mohli odrazit. Po tomto víkendu konečně nastala ona toužebná situace, tak uvidíme, jak se to vyvrbí.

Proti Starému Hradišti se nám poslední dobou vcelku dařilo a jediným důvodem, proč by se měla tato tradice porušit mohla být snad jen naše nynější forma. Zápas probíhal v tempu špatně střeleného srnce a k vidění bylo akorát hodně nepřesností. Jako první se ze schrumáže v pokutovém území prosadili hosté, ale pro předhozí faul nebyla branka uznána. To na druhé straně jednou Vomáčka odcentroval po zemi do vápna, Jetmar si míč a)špatně zpracoval, nebo za b) přiťukl Holomkovi, který ho s klidem sobě vlastním uklidil pod břevno. Pro kontrolu jsme se raději museli podívat na rozhodčí, zda branka platí, neboť střelcova radost byla vskutku dosti introvertní. Bohužel jsme po vedoucím gólu jak se říká "přestali hrát", i když toto spojení se v našem podání podobá spíše metafoře. Soupeř do přestávky měl snad jen jednu šanci, kdy po lajnovém úniku záložníka a střele, kterou Andrle neudržel v rukou s klidem dorážel do prázdné brány jeho kamarád.

Pokyn do druhého poločasu byl jasný. Hlavně nepodělat začátek. Měli jsme asi tři možnosti jít do přečíslení, ale vždycky to dopadlo tak, že soupeř kopal roh. No a po jednom z nich se míč odrazil před vápno, odkud se Hradiště dostalo pěknou střelou z první od tyče do vedení. Podle videa byl náš výkon nevyhovující, poslední vlaštovkou, která nám mohla přidělit nějaký bod byl Chmelík, který po rohu těsně minul bránu. Hosté v závěru ještě po rohovém kopu trefili břevno a my jsme nakonec zjistili, že hlavní je, že jsme všichni zatím zdraví.

Zápas: Morašice - Staré Hradiště 1:2

Góly: T.Holomek

Žluté karty: J.Jokeš

Sestava: V.Andrle - M.Klement, M.Chmelík, J.Jokeš, M.Ropek - T.Holomek, B.Válek, M.Štancl, Pavel Kuta - P.Vomáčka (Z.Škoda), V.Jetmar (M.Burian)

Na začátek si můžeme položit otázku, zda tak málo diváků přišlo kvůli špatnému počasí, našemu špatnému hernímu projevu, nebo špatné reklamě tohoto utkání na webu. S trochou nadsázky to však vypadá, že když máme na zápas klid a nikdo do toho nežvaní, jde nám zakončení mnohem lépe :)

Jedna z hlavním zbraní proti hostům selhala. Kluci z Letohradu jsou v ranném kritickém věku, tak jsme tak nějak doufali, že třeba v pátek požijou a jejich fyzická kondice se trochu přiblíží té naší. Bohužel. V první polovině prvního poločasu mělo hostující béčko míč více na svých kopačkách, dokonce trefili spojnici Andrleho branky z přímáku, ale pak přišlo něco, co všichni diváci v ochozech (počet lidí roven počtu prstů mého dědy po 60-ti letech praxe s cirkulárkou, včetně chirurgického restaurátorství), nečekali. Růžek přenesl hru na volného Štancla, který vystřelil z předvápení na protější tyč (ale tu trefit nechtěl). Jelikož Burian s ním byl dva dny před tím na treninku, tušil jak to dopadne. Do střely, která se po zemi sunula na louku za brankou skluzem vložil nohu a trajektorie míče rázem zaznamenala naše vedení - 1:0. Hosté chtěli pochopitelně rychle vyrovnat, aby neudělali ostudu kurzu, který na ně vypsaly sázkové kanceláře, tudíž se do hry zapojil i brankář a místo skromného postávání v brance oběhával větší polovinu vápna velkého. Po jednom výkopu si na polovině hřiště míč jedním dotekem zpracoval Burian a druhým mu ho s prstem v nose vrátil zpátky do brány. V tu chvíli se začala projevovat naše druhá zbraň, která u podobných mužstev nevylézá na povrch, když vedou. V těchto případech bývá ovšem kolikrát i smrtelná. Jsou to nervy. Až na Vendu Jetmara, který si plete nejen sety při terninku, ale možná i to, že za strkanici končící fyzickým kontaktem nedostane 2+2 za hrubost, ale 2 zápasy na tvrdo, je máme všichni v prdeli :) Poslední větší šanci hostů výborně vyřešil všasným výběhem a odkopem do pole Andrle. Následně se po faulu na Buriana u střídaček postavil k míči Chmelík, trenér Kuta ho však duchapřítomně poslal do šestnáctky na hlavu a jako exekutora určil Štancla. Ten jeho důvěru poprvé nezklamal a jeho centr naštěstí všichni minuli, takže si asi po třech letech mohl konečně zase připadat jako fotbalista :) Díky kouči.

Druhá půlka zápasu mohla začít na naše poměry až neuvěřitelně. Dlouhý centr Chmelíka za obranu našel Štancla, který přehodil brankáře a o fous minul branku. Hostům veškerou snahu o zkorigování výsledku zhatila obrana, nebo Andrle. Infarkt se pokoušel akorát o letohradského trenéra, kdy silně reklamoval ofsajd Buriana, zřejmě oprávněně, ale kdyby věděl, jak my zacházíme se samostatnými nájezdy, zůstal by naprosto v klidu. Do dvou šancí se dostal ještě Škoda. Nejprve před prázdnou bránou minul v ofsajdu míč a podruhé střele něco chybělo, protože byla chycena. Faul na Buriana na hranici velkého vápna znamenal možnost navýšení skóre. Po dohodě se k míči postavil opět Štancl, který si věřil, asi naposled v životě. Minul. Na konci zápasu ještě po teči zvonilo hostům břevno a pak už jsme mohli s úsměvem na rtech mít konečně trochu radosti z předvedeného zápasu.

Zápas: Morašice - Letohrad B 3:0

Góly: M.Burian 2x, M.Štancl

Žluté karty: M.Burian, J.Jokeš, B.Válek, J.Růžek

Sestava: V.Andrle - M.Klement, M.Chmelík, J.Jokeš, M.Ropek - B.Válek, J.Růžek (Pavel Kuta), M.Štancl, V.Jetmar (J.Kubeš) - Z.Škoda (P.Vomáčka), M.Burian

Když jsme domácím vyhověli, aby se utkání odehrálo v neděli, bylo nám jasné, že mohou nasadit i hráče z áčka či béčka. Kdybychom však tušili, jak bude nakonec celý zápas probíhat, mohli jsme si klidně přispat a do Chrudimi poslat jenom registračky.

Nevím proč, ale k tomuto utkání si domácí mužstvo muselo místo rozhodčích pozvat údržbáře technických služeb, nebo skalní fanoušky Nizozemska. Uvažuji alespoň podle barvy oblečení, protože podobným stylem, jakým byl zápas pískán by to zvládl i průměrně inteligentní foxteriér. Začátek probíhal v poklidu, tep každého pohybujícího se na umělé trávě se držel v klasických normách a odpovídal odevzdanému výkonu na hrací ploše. Domácí se do tlaku dostávali především po lajnách, ale kromě jediné dobré šance, kterou výborně vytáhl mimo branku Andrle, neměli žádnou vyloženou šanci, ze které by mohli skórovat. Zbytek střel šel buď mimo branku, nebo na připraveného Andrleho. Na druhé straně po jednom z přímých kopů Chmelíka hlavičkoval Holomek a dráhu míče do branky se rozhodl před dotírajícími obránci prodloužit Jetmar. Sice se mu to povedlo, ale proti bylo jeho postavení mimo hru. Těsně před přestávkou byl po centru Chrudimi do vápna faulován Andrle, který zůstal ležet na zemi s krvavým zraněním v obličeji. Rozhodčí však nechal hru pokračovat a na kraji vápna se snažil Klement odkopnout míč pryč, naneštěstí mu před balón strčil nohu jeden z domácích a byla z toho penalta. Po ošetření našeho brankáře si exekutor postavil míč na značku pokutového kopu a s nejapnou otázkou, zda má dát technickou střelu, nebo to propálit poslal míč trapně po zemi doprostřed, s nímž neměl Andrle větší problémy. V tomto případě nás ještě pán Bůh ochránil, ale na druhý poločas byl i on krátký.

Po několika minutách v druhé půli se po pěkném pasu ocitl za naší obranou osamocený Klíma, který dal s přehledem první branku zápasu. Útok jsme posílili čerstvým Burianem a již po pár krocích na place donutil Vomáčka presingem brankáře Chrudimi k chybě a Burian mohl tak vyrovnat do prázdné brány. Za pár okamžiků poslal míč mezi obránce Pavel Kuta na Štancla, který nahrával před prázdnou bránu Vomáčkovi, ten míč netrefil ideálně, ale přesto skončil v síti. Až když jsme se radovali z vedoucí branky zvedl pozvolna pomezní praporek nad hlavu. Mohl tak učinit mnohem dřív, prostě jenom čekal, jestli to skončí gólem, nebo ne. K následné naší reakci se vyjadřovat nebudu, neboť bych se zde rád vyhnul slovům, které připodobňují vaginální opisy. Poté byl Vomáčka ve vápně sražen podobně jako domácí v prvním poločase, akorát se momentálně rozhodčí asi zapomněl nadechnout. Aby toho nebylo málo, písknul penaltu ještě jednou pro místní "Céčko". Útočník byl ve vápně faulován Jokešem, před tím si ale předkopnul míč natolik, že ani kdyby překonal světový rekord Bolta v běhu na 100 metrů, tak by ho prostě nemohl dostihnout. Tuto možnost již Chrudim využila a dostala se tak do vedení 2:1. Nakonec přidala ještě dvě branky, které v závěrečném součtu vůbec nic neřešili, neboť již po proměněné penaltě se jeden z domácích hráčů svěřil, ať se ani nesnažíme, že kdyby něco, tak to mají domácí pojištěný rozhodčíma.

On to vlastně nemusel ani řikat, to bylo do očí bijící. Chrudim se v tabulce pohybovala v našich patrech a nutně potřebovala vyhrát. Kdyby k tomu využili jenom ztažení hráčů z áčka a béčka, tak neřekneme ani puňťu, protože v zápase byli lepší, jenom nemohli dát potřebný góly, tak jim k tomu tři mladí hoši velmi rádi pomohli. Pokud začne pískat takhle většina rozhodčích, tak se nemůžeme divit, že celá fotbalová mafie z Evropy u nás táboří. Taky mě docela dojímá článek na chrudimských stránkách, kde zdůrazňují jasné ofsajdy, ze kterých jsme dali dva góly, přitom celé vedení stálo na druhé straně hřiště a nemohlo nic vidět. Sami domácí hráči při zápase tvrdili opak (při gólu na 1:2), ale zřejmě byl článek stvořen pro mírnou úlevu svědomí.

Zápas: Chrudim C - Morašice 4:1

Góly: M.Burian

Žluté karty: T.Holomek, J.Jokeš

Sestava: V.Andrle - M.Klement, M.Chmelík, J.Jokeš, M.Ropek - T.Holomek, J.Růžek (J.Kubeš), M.Štancl, Pavel Kuta (Z.Škoda) - P.Vomáčka, V.Jetmar (M.Burian)

Proti prvnímu celku tabulky, kterému věkový průměr "kazí" pouze o 30 let starší nejlepší střelec soutěže Ryba, jsme nenafasovali moc důvěry - nepřišlo nejen pěkné počasí, ale i, až asi na 6 vyjímek, diváci.

Věděli jsme, že fotbalově to proti Pardubicím nepůjde, ale bojovností by se nějaké překvapení urvat dalo. Fungovalo to docela slušně až na 2 akce Ryby, nejprve po zkažené nahrávce Štancla na Jokše vyplynula situace v břevno a o chvíli později si Ryba v klidu naběhl do vápna a hlavou poslal hosty do vedení. Na druhé straně netrefil hostující golman dobře míč a Růžek postupoval sám na prázdnou bránu. Byl ještě před šestnáctkou faulován, ale rozhodčí si zřejmě zapomněl doma červenou kartu, protože když se snažil dorazit na místo přestupku z poloviny hřiště, kde se zapomněl, tak místo rady s pomezním, který tu situaci měl přímo před sebou určil verdikt sám a vytáhl kartu žlutou. Strach ze svěřené moci může být někdy tak svazující, že se prostě člověk nedokáže správně rozhodnout. V tento moment ale dokáže pořádně nasrat. Když se po individuální akci prosadil další z pardubických, odcházeli jsme do kabin z dvoubrankovým mankem.

Místo pokusu zvrátit výsledek jsme hned na začátku druhého poločasu inkasovali třetí gól ze standartní situace a bylo vlastně hotovo. Hosté zápas dohrávali v pohodě a stihli přidat ještě další dvě branky.

Zápas připomínal páteční kvalifikační utkání proti Španělsku. Hosté předvedli přesně to, co jsme od nich čekali, fotbalově byli výborní, ale také nám v plné kráse dali najevo, že oni bydlí v krajském městě naší vlasti. Volné chvíle si krátí vysedáváním u počítače pod modrou lištou, nebo si v podchodech mění žvejkačky za vojáčky. Ale občas by to chtělo vyjít na čerstvej vzduch a provětrat hlavu.

Zápas: Morašice - Pardubice C 0:5

Žluté karty: M.Chmelík

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, J.Jokeš (T.Holomek), M.Ropek - B.Válek, J.Růžek, M.Štancl, J.Kopecký (J.Famfulík) - P.Vomáčka, M.Burian (V.Jetmar)

Burian opět v základu a Kříž na střídačce. Tím se alespoň v myslích mohla zvýšit naděje na úspěch. Jelikož Vomáčka přestal kouřit, jeho plíce dostaly šanci na kraji zálohy, aby ukázaly, zda to těžké rozhodnutí plné bezesných nocí, třesoucích se rukou a zkažených zubů od okousaných propisek bylo k něčemu dobré.

Úvod zápasu byl jako z učebnice pro mírně pokročilé kuželkáře. Taková poklidná hra při sluníčku bez akcí, při nichž by stoupal krevní tlak a klesala brada přihlížejícich. Domácí brankář všechny naše centry s přehledem sbíral, na druhé straně Prešinský jednou zaváhal a jen tak tak stačil míč odkopnout do autu. To bylo z prvního poločasu asi tak všechno.

Po přestávce se do hry zapojil již dříve zmiňovaný Kříž a Moravany tak nějak ožily. Po autu Kříž nahrál za sebe a balón se dostal přes velké vápno až k osamocenému Lukasovi, který pohodlně otevřel skóre. O několik minut později prošel po lajně jeden z moravanských přes Štancla, Ropka i Jokeše, našel na vápně Kříže, jenž přidal střelou k tyči druhý gól. Holomek se přesunul do útoku a pár minut před koncem poslal do úniku Válka, který naši první pořádnou střelou mezi tyče v zápase snížil na rozdíl jedné branky. Víc už se ale udělat nestihlo, tak jsme si opět připsali nulové bodové ohodnocení.

Zápas: Moravany - Morašice 2:1

Góly: B.Válek

Žluté karty: J.Kubeš, Z.Škoda

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, M.Ropek, J.Jokeš - Pavel Kuta, T.Holomek, M.Štancl, P.Vomáčka (J.Kubeš) - M.Burian (J.Růžek), Z.Škoda (B.Válek) 

Naším hlavním úkolem bylo po nepovedeném zápase ve Valech ukázat, že jsme si opravdu jen spletli mistrovské utkání s odpolední vycházkou do lesa a hledáním hub. Také si nekomplikovat situaci a jednoduše se pokusit získat nějaké body.

Prakticky celý zápas se odvíjel od toho, jestli se povede někomu skórovat ze standartní situace a těch nebylo zrovna málo. Jako první se prosadil jeden z újezdských stožárů. Po neodpískaném faulu na Ropka hasil přechod do útoku u lajny Jokeš. Z nařízeného přímého kopu si na míč naběhl Martin Vomáčka, hlavou otevřel skóre a tím pro něj podzim skončil, neboť o pár minut později si šlapně došlápl v souboji. Z prního poločasu se neujal ani jeden z velmi doře zahrávaných přímáků Pavla Kuty. Všechno končilo na hlavě Vomáčky, Havrana, nebo Svobody.

Ve druhé půli jsme byli určitě bojovnější a nebýt předkopnutí, mohl jít Škoda na Klusoně sám. Při zahrávání standartek se do vápna začal vysouvat Chmelík, nejprve na míč o fous nedosáhl, druhý pokus mu reflexivně vytáhl nad břevno Klusoň a do třetice po hlavičce Buriana dorazil vypadnuvší míč na místo určení. Tím skončilo derby zřejmě spravedlivou a nekonfliktní remízou.

Zápas: Morašice - Dolní Újezd 1:1

Góly: M.Chmelík

Žluté karty: M.Klement, P.Vomáčka

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, M.Ropek, J.Jokeš - Pavel Kuta, J.Růžek (J.Kopecký), M.Štancl, B.Válek - P.Vomáčka, Z.Škoda (M.Burian)

Nové dresy je vždy třeba správně pokřtít, u většiny mužstev to většinou bývá výhrou. Jsem si jist, že na tuto premiéru nikdo z nás dlouho nezapomene. Není zrovna ideální čas na rozsáhlé politicko - ekonomické disputace a hledání oné úhlavní chyby, proč došlo k tomuto zaokrouhlenému výsledku. Je zbytečné rozebírat i zápasové akce, neboť jména domácích hráčů moc neznám. Z naší strany vykoukly ven pouze 2 vlaštovky. Nejprve Venda Jetmaru nesnesl na těle nový neopotřebovaný materiál bez syntetických vláken v podobě bílého dresu. Rozhodčí měl okamžité pochopení pro jeho náhlou frustrující situaci a poslal ho do civilního oblečení. Tou druhou, podstatně světlejší byl Zdenda Škodu, který využil jednoho nedorozumění valských a svým nájezdem z poloviny hřiště snížil na 6:1 a nám dal pevnou jistotu, že po zápase nebudeme muset podlejzat hrací plochu, jak tomu bývá v malém fotbálku. Pokud v tomto zápase máme najít něco pozitivního, tak musíme opravdu důkladně hledat.

Zápas: Valy - Morašice 10:1

Góly: Z.Škoda

Žluté karty: Petr Kuta, M.Chmelík, M.Prešinský

Červené karty: V.Jetmar

Sestava:  M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, V.Jetmar, T.Holomek - Pavel Kuta, J.Růžek (J.Jokeš), M.Štancl, J.Kubeš - P.Vomáčka (Petr Kuta), Z.Škoda (J.Kopecký)

Téměř před nezvyklou diváckou kulisou, kterou si lze vysvětlit snad jen spojením krásného počasí s atraktivitou soupeře našeho béčka, jsme očekávali mužstvo z Březové. Byli jsme upozorněni na dvě jména z hostujícího týmu, že prej kdysi hrávali někde vejš a možná i za nějakou tu korunu.

V čím dál složitějším rozestavení jsme tušili ostrý nápor hostí. Už od prvních minut měli nepochopitelné potíže s koordinací pohybu v našem velkém vápně. Následné divení, proč se nekope penalta bylo nacvičené také velmi hezky. Sice s převahou, však bez nějakého většího střeleckého efektu. Jen Vorlický s Bednářem (to jsou zřejmě ti dva, kteří zjistili, že by se měli živit něčím pořádným a tak hrají fotbal v Březové už jen pro zábavu) nás trochu motali, což bylo samozřejmě podle plánu. Z naší strany byla první půle standartní. Trenér, ač se snažil sebevíc, neudržel předepsaný klidový režim. Když přihrávka na spoluhráče, tak těžká, ať ukáže, jak se s tím popasuje. V šanci vystřelit levou nepříchází v úvahu, protože jsem pravák a přečíslení 3 na 1 řešeno nahráním tomu jedinému samotnému, co má jiný dres než já, protože takhle slibnou možnost nemáme bohužel natrénovanou.

Druhý poločas jsme načli k překvapení všech přítomných aktivněji než soupeř a po několika planých pokusech vysunul krásně Pavel Kuta Škodu, který tváří v tvář brance trefil Ehrenbergera, který se v těchto místech zrovna pohyboval. Do dobré střelecké pozice se dostal i Pavel Kuta sám, jenže veškerou sílu, která by byla potřeba na střelu zanechal někde cestou k brance. Březová zahrávala přímý volný kop, pro takovou polocentrostřelu si povyběhl Andrle, neudržel míč v ruce a hostující hráč dorazil do prázdné branky. Radost okamžitě vystřídala, promiňte mi ten výraz, nasranost, neboť kdesi na lajně s kamenou tváří a praporkem nad hlavou jim úsměv sundal muž, který do Brna asi bude muset jezdit zadem. Pomezní byl okamžitě obklíčen několika hráči a fanoušky, aby si vyslechl co je zač. Asi za deset minut se ke střele ve vápně dostal Bednář, jenže střílel v takové pozici, že i v hokeji by mu pískli vysokou hru a navíc napálil ne zrovna vysokého Kubeše, který se přesunul do horizontální polohy. Následovalo několik nadávek na adresu Jirky, což nevydržel Andrle a s otcovským přístupem odstrčil hlavního osočovatele. Na oplátku hnedka letěl na zem taky. U rozhodčího pak zkoušeli zesvětlit barvu karty, ale museli předčasně do sprch, nebo hospody. Je otázka, jestli skutečně šlo o chvilkovou nervovou indispozici, nebo jede Vojta příští tejden na dovolenou, bál se to trenérovi říct a takhle hezky to vyřešil. Je teda fakt, že od týhle chvíle jsme se dostali fakt pod tlak. Prešinský musel několikrát řešit ne zrovna jednoduchou situaci, zatim se mu to dařilo. Při jedné akci si zpoza obrany vyběhl Bednář a jemným přiťuknutím poslal Březovou do vedení, ovšem jen zdánlivého. Opět totiž došlo k ruční erekci čárového sudího a jednalo se o ofsajd číslo dvě. Kupodivu tohle hráči uznali celkem rychle, fanoušci zas tolik ne. Na druhé straně branku netrefil Vomáčka ani Štancl a když přišla 95.munuta, tak se míče chopil Vorlický, před vápnem z otočky vystřelil, napůl trefil nešťastně Chmelíka a míč přes natahujícího se Prešinského skončil již regulérně v síti. Tudíž jsme prohráli.

Zápas: Morašice - Březová nad Svitavou 0:1

Žluté karty: J.Kubeš, T.Holomek, J.Kopecký

Sestava: V.Andrle - M.Klement, M.Chmelík, V.Jetmar (B.Válek), T.Holomek - Pavel Kuta, J.Růžek (M.Prešinský), M.Štancl, J.Kubeš - P.Vomáčka, Z.Škoda (J.Kopecký) 

Po drobném bloudění přírodou a kochání se krásami naší společné vlasti jsme se jen přeci sešli ke čtvrtému pokusu zkusit zase neprohrát.

Již po několika minutách zápasu bylo zapotřebí trocha zvýšeného hlasu kouče na své svěřence, aby si střední záloha domácích neděla na hřišti co chce a potažmo nedošlo k průšvihu. Jinak šlo o krásnou prosluněnou sobotu, hráči na střídačce jsme se v klidu opalovali a ze spánku nás vytrhával pouze známý hlas s neustále se opakující větou: "Proč to nedáš z druhej?". Občas se k tomu přidalo nějaké to přirození, ale jinak pohoda. Chvílema se začalo zdát, že jsme začali přebírat otěže hry (to se tak říká) a pomalu se přesouvat k brance soupeře. Nejprve se několikrát nepovedlo odcentrovat Růžkovi, protože to ani nezkusil a pak svým typickým způsobem stojícího střelce na balónu se vydal na steč Jetmar. Soupeři neutekl, ale ušel a stejnou rychlostí vyslal i střelu na bránu. K překvapení brankáře Stolan míč skončil na tyči. My to také nečekali. Po faulu na Válka se k přímému kopu na příkaz trenéra postavil jeho bratr a domácí golman se mohl divit podruhé, to už jsme ale slavili vedení 1:0. A nyní právě přišel ten moment, kdy se nám přestalo zdát, že jsme lepší. Vedení nám vydrželo pouze chvíli. Chmelík musel do souboje ve vápně a opět venku, u Pardubic, v sobotu, penalta. A bylo po srandě. Za chvíli se ze zatím neznámých důvodů rozhodl jeden z domácích hráčů vystřelit cca ze 35 metrů a po šikovném odrazu míče od země Stolany vedly 2:1. Vyrování nám zhatila jediná věc. Praporčík. Vosmek zahrál přímý kop do vápna, kde po teči Válka dorážel do prázdné branky Růžek. Pomezní byl ale proti, zřejmě přešlap. Minimální brankový rozdíl udržel ještě v závěru první půle Andrle, když vytáhl ze šibenice míč na roh.

Do druhého poločasu došlo v naší sestavě ke dvěma změnám s nadějí, že výsledek otočíme. Netrvalo moc dlouho a trenér jistě pochopil, že vystřídal pouze kus za kus :) Po centru Chmelíka Štancl nabídnul šanci Vomáčkovi, který v těžké pozici odmítl. V tomto poločase začalo narůstat nadstandartně číslo ukazující počet zkažených přihrávek na naší straně. Po centru do vápna se dostal Vomáčka do vzdušného souboje s golmanem. Následoval řev Vomáčky, následně řev domácích hráčů na Vomáčku, čehož využil Růžek a zblízka před poloodkrytou bránou trefil nohu obránce. Na druhé straně Jetmar poslal zkaženou přihrávkou Stolany do přečíslení, kde si domácí hráč udělal ze zbytku obrany kuželky a v klidu zvýšil na 3:1. Pár minut před koncem se po nahrávce Škody trefil do prázdné brány Vomáčka, ale to bylo od nás vše. Konec utkání se nesl v trochu vyhecovaném duchu a hrálo se spíš na to, kdo bude mít silnější nervy. Tenhle zápas jsme si prohráli vlastníma chybama, ale aby to všechno nebylo jen na nás, tak jak se říká, několik výroků sudích bylo opravdu nešťastných.

Zápas:  Stolany - Morašice 3:2

Góly: Pavel Kuta, P.Vomáčka

Žluté karty:  Pavel Kuta, M.Ropek, J.Vosmek

Sestava: V.Andrle - M.Klement, M.Chmelík, V.Jetmar, T.Holomek (P.Vomáčka) - Pavel Kuta, J.Růžek, M.Ropek, J.Kubeš (M.Štancl) - J.Vosmek ,B.Válek 

Třetí zápas a už zase musíme, aby se nezačala zvyšovat ztráta v tabulce a nekonala se prohra s týmem, který zřejmě pro tento ročník také nemá postupové ambice.

První poločas se nesl v poklidném duchu, kdy si diváci mohli dosytosti vychutnat slunečný konec srpna spojený s velkým množstvím zkažených přihrávek na obou stranách. Hosté se do vápna dostávali pouze z dlouze hazovaných autů a my jen občas náznakem šance, která však končila na stromech, nebo v náručí brankáře. Deset minut před přestávkou se k podivně se odrážejícímu míči dostal Škoda a stejně podivně nás poslal do vedení. Branka to nebyla zrovna z nejkrásnějších, ale počítá se.

Do druhého poločasu nastoupili aktovněji Slatiňany, jejich nadšení ovšem končilo daleko od branky, čili se nebylo zrovna moc z čeho radovat. Díky větším mezerám v obraně jsme předvedli něco, co většina mužstev asi ani neumí. Možná i proto je na nás trenér tolik hrdý. Nejdříve se po narážečce dostal před hostujícího golmana Štancl, dostal se však moc blízko a trefil pouze nohu brankáře. Pak se od půlky vydal sám na branku Škoda, balón si předkopl a zase z toho nic nebylo. Při této akci se hosté vehementně dožadovali odmávání ofsajdu, dokonce třímetrového. Jelikož Škoda vybíhal z naší poloviny hřiště, tak se jedná buď o horší kvalitu zraku, nebo špatné znalosti pravidel fotbalu. Do třetice branku překopl z úniku Vomáčka a vystřídal za Válka, který se nestačil ještě ani zahřát a už jsme šli 3 na bránu, byla s přehledem překopnuta. Jako poslední v této disciplíně soutěžil znovu Válek, kdy dostal před prázdnou branku nahrávku od Škody po zaváhání hostující obrany a nadvakrát přesně trefil jediného obránce, který byl proti navýšení skóre. Slatiňanská obrana se na naše trápení už nemohla koukat, tak když se do dalšího úniku znovu dostával Válek, zvolil jeden z nich raději faul v podobě červené karty. To pro nás bylo v jistém smyslu vysvobození. Uvidíme za týden, třeba znovu někdo uteče možná i promění.

Zápas:  Morašice - Slatiňany 1:0

Góly: Z.Škoda

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, V.Jetmar, M.Ropek - Pavel Kuta, M.Štancl (J.Růžek), J.Vosmek, J.Kubeš - Z.Škoda, P.Vomáčka (B.Válek)

S cílem vylepšit si vysoce záporné skóre z posledních let jsme v doprovodu svatebčanů dorazili do přístavu v Srchu. Hlavní lodivod Kuta pro tento zápas rozšířil záložní řadu a na přídi nechal jen osamoceného Škodu, kterému muselo být jasné, že se v těchto klimaticky pohnutých dobách určitě zadýchá.

Průměrný věk domácího mužstva se pohyboval někde na hranici, kdy se hráč na zápas už může dopravit sám, nebo musí o odvoz poprosit maminku. Hned od začátku si nechávali míč pro sebe, ale nějak se nemohli dostat ani do našeho vápna, natož k ohrožení branky. Proto, jak bývá zvykem se karta otočila a po odraženém přímém kopu se před vápnem do míče opřel levačkou Válek a trefil přesně k tyči. Možná jen starousedlíci pamatují podobnou trefu od Bohumila. Sotva dozněly ovace, ozval se další náznak šance, a v něm muž s číslem 9 na zádech. Rozkaz domácího trenéra asi nezněl jasně, tudíž se po pěkné kombinaci mezi Klementem a Válkem dostal míč na penaltu, kam si sběhl Růžek a s klidem sobě vlastním rozvlnil síť podruhé. Srchu bylo jasné, že takhle to asi nepůjde, tak přitlačil, respektive my jsme povolili a prvním takovým drápečkem byla střela z docela dálky, která skončila na břevně. Pavel Kuta nebyl spokojen s několika výroky hlavního sudího, navrhl mu proto změnu některých jeho rozhodnutí a byl za to odměněn žlutým talismanem. Domací ještě z pravé strany trefili tyč a pak se lišácky nechal ve vapně obhodit Holomek, útočníka proto skřížil Klement, nebo Chmelík, to ať si dohodnou jak chtěj a byla z toho penalta. Mimochodem s přehledem proměněna.

Ve druhém poločase se domácí pokoušeli o úplný obrat výsledku kombinacemi, na které si už nevzpomínám, akorát vím, že jim to moc nešlo. Asi po deseti minutách zkoušel své štěstí jeden sršan proti pěti našim hráčům a byl před vápnem zfaulován. Zkoušeli jsme to reklamovat, ale bez odezvy. Přímý kop byl zahrán precizně do šibenice a mohlo se začít znova. Do konce zápasu bylo pořád teplo. Klement si opět zkusil jeden ze svých výletů až k bráně soupeře, bohužel ale minul. Pár minut před koncem Štancl našel na vápně Štancla, který se bál o svou zraněnou nohu, tak vystřelil trochu mírněji než by bylo potřeba. V závěru už docházel dech v důsledku přetrénování, tak jsme si situaci komplikovali zbytečným odkopáváním, ale naštěstí to dopadlo dobře a konečně jsme v Srchu uhráli nějaký ten bod.

Zápas: Srch - Morašice 2:2

Góly: B.Válek, J.Růžek

Žluté karty: Pavel Kuta, J.Růžek

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, J.Jokeš, T.Holomek - V.Jetmar, Pavel Kuta, M.Ropek, B.Válek (J.Štancl), J.Růžek (J.Kubeš) - Z.Škoda (M.Štancl)

Na první podzimní mistrovský zápas jsme doma přivítali exdivizokrajské Živanice, které prošly obměnou kádru a tak prý jen Bůh věděl, co od nich čekat. Trenér Kuta nás před zápasem upozornil na některá jména ze soupeřovy jedenáctky, která nám byla známá asi jako jedlé houby v mikologickém atlase.

Začátek zápasu společně se sluníčkem nám jasně ukázal, že kromě několika hráčů ztrátou fyzické kondice soupeř asi trpět nebude. V prvním poločase měly Živanice převahu, což se dalo papírově čekat, ale do vyložené šance se nedostaly. Když už se dostaly do zakončení, tak míč skončil za nebo nad bránou no a nebo si s ním celkem bez problémů poradil Prešinský. My jsme se dostali ke stručnějšímu počtu střel, tou nejslibnější Válek po lajnovém úniku lehce přestřelil. Poté už jen Pavel Kuta nedostřelil a Štancl taky minul. Na konci první půle vystřídal polozraněného Vomáčku Kubeš a Štancla pro minimální obsahu kyslíku v plicích nahradil Růžek hned po přestávce.

Druhá pětačtyřicetiminutovka se pro nás vyvíjela vcelku dobře. Pokud vynecháme miniaturní slovní strkanice se soupeřem, tak srdeční tlukot nebyl od střídačky slyšet u diváku asi jen pro hostující buben. Nejprve se sám před brankáře dostal Válek, bohužel se dostal až moc blízko. Růžkova střela mu zůstala pod nohama a Vosmekovu střelu do protipohybu reflexivně (a velmi dobře) špičkou nohy vytáhl nad břevno. Holomkovu hlavičku z rohu zase zastavila tyč. Z nečekané výhry mohlo bejt kulový. Nevim jak, ale najednou se před Prešinským objevil jeden ze Živanic a jeho lob skončil nad šibenicí. Nakonec ještě Klement zvyšoval zkušenosti našeho brankáře, když mu hodil aut, aby dokázal lépe zvládat stresové situace.

Zápas: Morašice - Živanice 0:0

Žluté karty: B.Válek

Sestava: M.Prešinský - M.Klement, M.Chmelík, V.Jetmar, T.Holomek - M.Štancl (J.Růžek), Pavel Kuta (Z.Škoda), M.Ropek, B.Válek - P.Vomáčka (J.Kubeš), J.Vosmek

V úterý 5.7.2011 se od 13 hodin konal na hřišti v Morašicích 13. ročník Turnaje morašických čtvrtí o Baziho pohár. Tradičně se sešlo šest mužstev z různých koutů Morašic: Františka, Hřbitovní kvítí, Kaučina, Mexiko, Říkovice a Za Rychtou. V roli obhájce loňského vítězství nastupoval tým z Kaučiny. Družstva byla rozlosována do dvou skupin, ze kterých vítěz postupoval přímo do semifinále a družstva z druhých a třetích míst mezi sebou sehrála čtvrtfinálová utkání.

Skupina A

Mexiko - Říkovice 2:3, Mexiko - Kaučina 0:2, Říkovice - Kaučina 1:1

Tabulka: 1. Kaučina 4 body / 3:1, 2. Říkovice 4 / 4:3, 3. Mexiko 0 / 2:5

Skupina B

Františka - Za Rychtou 0:0, Františka - Hřbitovní kvítí 1:0,

Za Rychtou - Hřbitovní kvítí 1:1

Tabulka: 1. Františka 4 / 1:0, 2. Za Rychtou 2 / 1:1,

3. Hřbitovní kvítí 1 / 1:2

Čtvrtfinále:Říkovice - Hřbitovní kvítí 1:1 (pen.1:3), Za Rychtou - Mexiko 1:1 (pen.2:3)

Semifinále:Františka - Hřbitovní kvítí 4:1, Kaučina - Mexiko 1:2

O 5.místo:Za Rychtou - Říkovice 0:2

O 3.místo:Hřbitovní kvítí - Kaučina 3:2

Finále:Františka - Mexiko 5:0

Nejlepší střelec: Jakub Nováček (Říkovice) 6 gólů

Nejstarší účastník: Bartoš (Říkovice)

Nejmladší účastník: Martin Ropek jr. (Františka)

Vítěz penalt: Jiří Famfulík (Za Rychtou)

Vítězka penalt: Míša Lněničková (Hřbitovní kvítí)

V základních skupinách jako tradičně téměř o nic nešlo, takže se hrál fotbálek lahodící oku morašického i říkovského diváka. Obě skupiny byly velice vyrovnané, v áčkové skupině o vítězi rozhodl poměr branek, který měli lepší obhájci z Kaučiny. Následovaly čtvrtfinálová utkání, ve kterých se z vítězství radovali borci Hřbitovního kvítí a Mexika, v obou utkáních musel rozhodnout rozstřel ze značky pokutového kopu. V semifinále se opět potkali Františka s Hřbitovním kvítím a díky volbě hlavního pořadatele, že se utkání sehraje na hřišti u laviček, zvítězili Františka 4:1. Ve druhém semifinále se opět opakovalo utkání ze skupiny, tentokráte zvítězil účastník Copa America mužstvo z Mexika. Utkání o 5. místo zvládli lépe Říkovice a utkání o bronzovou medaili Hřbitovní kvítí, takže obhájci loňského triumfu obsadili 4. příčku. K finálovému utkání nastoupili vítězové z roku 2009 Františka proti vítězům z roku 2007 Mexiku. Utkání už přihlížel i nejvěrnější fanoušek Mexika Zbyňďa, ale i tak odešli vítězně z tohoto utkání hráči z František.

Na závěr turnaje proběhla soutěž o nejlepšího střelce a střelkyni penalt. V kategorii můžů zvítězil Jiří Famfulík a katerorii žen ovládla již tradičně Míša Lněničková. Bohužel, i když se turnaj hrál v přátelském duchu, nepodařilo se nám naplnit jeho krédo, aby jsme ho všichni absolvovali bez zranění. Proto přejeme Jirkovi Lněničkovi a mladému Proškovi brzké uzdravení.

Treninky se konají v hojném počtu každé úterý a čtvrtek od 17:30 a v neděli od 10:00 na hřišti v Morašicích. 
S sebou do baťůžku kromě želvičky přibalte i tenisky na výlety po okolí.

Přípravná utkání:

NE 24.7.2011 - 17:30 Kameničky / hřiště Morašice - 0:2

SO 30.7.2011 - 17:00 Vysoké Mýto (1.kolo poháru) / hřiště Morašice - 2:0

NE 7.8.2011 - 17:00 Svitavy / hřiště Morašice (2.kolo poháru) - 0:8

NE 14.8.2011 - 17:00 Morašice - Živanice (mistrovský zápas)