Vážení hráči, mládežníci, fanoušci, rodiče. Prosíme vás o vyplnění dotazníku, který najdete na odkazu níže. Dotazník je rozdělen do 4 oblastí (domácí zápasy, internetové stránky, sociální sítě a část pro rodiče, které mají v naši oddílech děti), pokud je některá z nich mimo váš zájem, můžete ji jednoduše přeskočit odpovědí "ne", aby vás daná oblast nezdržovala. Chceme touto cestou zjistit, s čím je komunita kolem našeho klubu (ne)spokojena, v čem se můžeme zlepšit, kterým činnostem případně věnovat více úsilí a času. Těm, co sledují výkony áčka, umožňujeme touto cestou hlasovat o nejužitečnějším hráči uplynulého půl roku. Délka dotazníku závisí na vašem sepjetí s naším klubem, každá oblast zabere cca 5 minut, nezapomeňte prosím po zodpovězení všech otázek kliknout na "odeslat". Předem děkujeme za jakoukoliv zpětnou vazbu a doufáme, že na eventuální připomínky budeme schopní zareagovat. Pokud byste měli problém s elektronickou verzí, obraťte se prosím na tel. 737 563 051.

Dotazník zde.

K poslednímu podzimnímu utkání jsme v hubeném počtu 12-ti lidí vyrazili k zápasu do Miřetic. Pochmurné počasí doprovázené lehkým ale trvalým deštěm vedlo k tomu, že už během rozcvičky bylo jasné, že se hřiště velmi brzy promění v bahenní lázeň. S touto situací si daleko lépe dokázali poradit aktivnější domácí, jejichž náběhy a rychlé kombinace jsme měli problém zachytit, bez ohledu na těžkopádný odpich vlastních nohou od těžkého terénu. Akce ale naštěstí končili zakončením mimo naši bránu nebo zákrokem našeho gólmana. Občasná okénka v obraně se ale vyskytovala i na druhé straně např. když D. Štancl vysunul Pitru, ten svou střelu zpoza vápna ale nedokázal zakroutit na zadní tyč. Více nebezpečně vypadal Novákův centr z pravé strany, který se snášel na zadní tyč. I přes těžký terén jsme se nechtěli bezhlavě zbavovat míče a kombinovat, v některých případech až příliš riskantně. Jednou taková myšlenka nevyšla Válkovi, kterému na půlce nevyšla patička a rychlý brejk domácí dotáhli už do úspěšného konce, když se střela z úhlu odrazila od Černohorského přímo na nohu Berana, který už měl poměrně jednoduchou úlohu. Vít mohl svoji chybu odčinit, když se objevil v šanci po pěkné kombinaci a přihrávce na střed, kde se dokázal zbavit svého obránce, avšak následně poslal brankáři malou domů. Chvíli na to odmítl zvýšení skóre Rusnák, který vychytal samostatný samostatný nájezd Modráčka. Neujali se ani rohové kopy na jedné či druhé straně a když už to vypadalo, že do kabin půjdeme s minimálním mankem, přišla další ztráta na středu hřiště, tentokrát vysunutému Kopeckému utekl míč od nohy a další brejk zakončil Najman, který si ve vápně položil jak Rusnáka, tak skluzujícího V. Štancla.

Nechvalně navázat na naše předchozí podzimní zápasy, tedy brzké inkasování po příchodu z kabin, jsme mohli po centru z volného přímého kopu, kdy úplně sám hlavičkoval hráč domácích, ale ve vyložené pozici mířil těsně vedle tyče. Domácí však neustávali v tlaku a další zákrok v dalším souboji 1v1 si musel připsat náš gólman. I tak jsme se byli schopni v některých situacích dostat na dostřel soupeřovy brány, ale ve většině případů to skončilo špatným či nekvalitním řešení. Fatální důsledky to mělo třeba v případu D. Štancla, který místo střely zpoza vápna neúspěšně hledal skulinku mezi obránci pro Franka, zachycený míč domácí rychle rozehráli dopředu a samostatný nájezd tentokrát Modráček zakončil přesnou střelou k tyči. Po tomto inkasovaném gólu, podobně jako minulý týden, jen o 20 minut později, nám padly hlavy dolů a bylo jen málo světlých momentů na naší hře. Na 4:0 zvyšoval druhým gólem v zápase Beran, který se po rohovém kopu nejrychleji zorientoval v chumlu hráčů a na několikrát odražený míč uklidil do sítě. Jedna z mála pěkných kombinací a nepřesný centr Víta na volné spoluhráče před bránu byla jen další ukázkou naší ofenzivní nemohoucnosti. Tu alespoň čestným střeleckým zápisem protrhl V. Štancl, ke kterému se po rohovém kopu odrazil míč od dvou bránících protihráčů a uklidil ho nechytatelně pod břevno. Tato drobná radost nám ale nevydržela dlouho, když po dalším velmi nepřesném centru, tentokrát od Pitry, šli domácí do dalšího protiútoku, který úspěšně zakončili po průniku do vápna a přihrávkou pod sebe na volného Polívku, jenž stanovil konečné skóre 5:1. A abychom si kalich hořkosti vypili do dna, kvůli vadnému bojleru nás nezahřála ani teplá voda ve sprše. Škoda terénu, mohl to být krásný fotbal, i když asi stále pod taktovkou domácích. Škoda posledních dvou velmi nepovedených zápasů, kde jsme sice narazili na kvalitní soupeře, ale je to jenom o našem přístupu, abychom jim to neudělali příliš jednoduché. Důležité je se z toho nepos*at, patřičně si odpočinout a na jaře bodovat tam, kde je to potřeba.

Koncem října jsme v posledním domácím zápase přivítali aktuálně druhé Choltice. Tým, který k nám přijel nejen s kvalitní sestavou, ale i 5-tičlenným realizačním týmem a vlastní VEO kamerou. Na naší střidačce se oproti tomu krčili dva zdraví mladí náhradníci plus hrající trenér po nemoci a hrající matador po padesátce. Buďme rádi, že předpověď počasí se v neděli nevyplnila a zůstalo pouze u nepříjemného silného větru. Buďme rádi, že předpověď počasí se vyplnila ve čtvrtek v chorvatské Rijece a kvůli páteční dohrávce Sparty a následnému přeložení víkendového zápasu s Bohemkou nevznikla kolize v kalendáři prezidenta našeho fanklubu. Soupeř na nás vyrukoval s aktivním presinkem, který, možná až k našemu úžasu, udržel téměř po celý zápas, ale i díky větru v zádech v první půli nám bylo umožněno snadněji vyjíždět od naší brány a překonávat napadající hráče. Už po pěti minutách se řítil do šance po průnikovce středem hostující útočník, ale jeho zakončení jen tak tak zastavila až ochranná síť za bránou. Šancí jsme si za celý zápas mnoho nevytvořili, ale vysoké xG měřítko by určitě snesla ta po centru Skaly, kdy sám mezi penaltou a malým vápnem chtěl hlavičkovat D. Štancl, ale vlivem větru nebo vlastní nemohoucnosti vůbec netrefil míč. Ten tím pádem propadl na zadní tyč do možná ještě větší loženky k Vítovi, ale byť jeho střela měla pořádnou razanci, postrádala to nejdůležitější při zakončení zblízka, přesnost. Nebezpečně vypadaly i naše dva rohy, po tom druhém se míč odrazil za vápno, odkud Novák zakončoval šajtlí, ale jeho pokus skončil na horní síti brány. A tak přišel trest z celkem nevinné situace. Vít na půlce ztratil míč a rychlý brejk, kterému se jistě dalo ještě předejít větším důrazem v osobním souboji, zakončil útočník bodlem na přední tyč. Jen o pár minut později Rusnák lovil míč ze sítě znovu, opět po našem nedůrazu. D. Štancl na půlce prohrál souboj se dvěma protihráči, jeden z nich byl u vypadnutého míče dříve než Pitra, kolem kterého si až příliš snadno obhodil míč a následnou přihrávku před bránu stihl před bránícím Černohorským útočník píchnout přesně k přední tyči. Náskok hostů se mohl ještě zvýšit, když soupeř z levé strany přesprintoval Pitru, ale zakončení lobem skončilo nad bránou.

Vyhlídky do druhého poločasu s dvougólovým mankem a silným protivětrem nebyly valné, ale plány na jakýkoliv zvrat nepříznivého vývoje nebo aspoň kompetitivní dohrání vzaly za své hned v první minutě, když jsme se s naší rozehrou vůbec nedostali za půlku, protože po pár přihrávkách přišel Černohorského slabý odkop, hosté okamžitě našli skulinku mezi obránci a osamocený útočník překonal Rusnáka. Naše špatné přebírání hráčů, nedůraz v osobních soubojích a vysoký presink hostů vedl k jasnému tlaku soupeře a našemu téměř až rozložení psychických sil. Po průnikovce středem a dalším, tentokrát úspěšném přelobování našeho vyběhnutého brankáře zpoza vápna, to bylo už 0:4. Přetažený roh na zadní tyč, nenabraný hráč a slabá střela přes tři hráče bránící Rusnákovi ve výhledu – tato kombinace vedla k propadnutí míče do sítě a stavu 0:5. Zkáza byla dokonána v 78. minutě, když odkop vrátil vítr zpět na naše vápno, kde postupně prohráli souboj Pitra i bratři Štanclovi a hostující Mach završil druhým gólem v zápase konečné stav utkání 0:6. V závěru jsme ještě dostali příležitost připsat si čestný zápis do střeleckých statistik, ale Vít si po pěkné kombinaci na křídle netroufl na zakončení a před bránu přihrál nepřesně. V poslední minutě pak Válek, připomínající si tímto zápasem loňské noční můry, vykoupal dvojici obránců, ale zblízka dal slabou střelou šanci k dobrému zákroku hostujícímu gólmanovi. Výhra favorita byla ve všech směrech zasloužená, ale náš výkon na domácí půdě byl až nedůstojný, i když jsou naše vyhlídky na uspěšné udržení v soutěži vázané na jiné zápasy. Za týden na dušičky budeme čelit neméně těžkému soupeři v Miřeticích, začneme s hlavou vztyčenou a snad tak i skončíme.

Po sérii tří proher (zbytečná, mrzutá a vlastenecká) jsme uprostřed října přivítali dalšího soupeře, poprvé u nás hráli o mistrovské body muži Sezemic, se kterými naše historie pamatuje jediné přátelské utkání (sezóna 2004/2005, 1:1, střelec Pavel Kuta). Bratr našeho jediného střelce nám minulý domácí zápas proti Rváčovu vyprošoval milost přímo u svatého stolce, ale po této bohulibé pauze byl opět nachystaný za mikrofonem, po delší době dostal příležitost v základu na hrotu Huryta, a po ještě delší době byl Sokol pasován do role špílmachra. Hned zkraje druhé minuty jsme mohli ochutnat brzké vedení, které jsme už tolikrát v sezóně dopřáli našim soupeřům, ale Sokolův pokus byl na vápně zbržděn hned v zárodku čistým šprajcem, Vít v navazující akci po kličce ze stojáka napálil z hranice vápna pouze břevno a Hurytovi chyběl k dorážce šťastnější odskok míče. Na celé akci byla nejvíce mrzutá zpočátku nejméně nápadná věc, totiž Sokolův šprajc, kvůli kterému měl před sebou náš hráč posledních 43 podzimních minut. Po hříchu to byl na půl hodiny poslední moment, který mohl budit zdání, že první půle bude patřit domácím. Hosté nám záhy ukázali, že se k našemu vápnu umí dostat jednoduchou kombinací, nákopem přes vysoké útočníky i starým známým rychlonohým Klátem na křídle. My naproti tomu postrádali nabídku, rozvahu a přesnost v rozehrávce, a tak se hrálo téměř na jednu bránu. Několik pokusů dokázala obrana zablokovat, aby Rusnáka pokořila střela zpoza vápna, tak to už musí mít ligové parametry, což jeden z mála proniknuvších pokusů k jeho pravé tyči neměl a náš gólman ho dokázal vyrazit na roh. Poradil si i se samostatným nájezdem, ke kterému se hosté snadno dostali jednou vyhranou hlavou a jedním našim nepovedeným skluzem, stejně jako před týdnem ale zapnul náš gólman nějaký magnet nebo co, který útočníkovo zakončení neomylně přitáhl s velkou razancí na jeho plecko. Bezmocný byl poté, co se hosté dostali z levé strany kombinací až do nedůsledně pokrytého vápna, ale jejich zakončení zastavila tyč jeho brány. Dvojí hostující volání po penaltě sudí nevyslyšel, i když jsme si vůbec nebyli jistí, jestli sezemický kapitán při dobíhání nijak nebezpečného míče zakopl o sebe nebo ho lehce vychýlil nějaký nešikovný dotyk Lněničky. Do vytrvalé domácí převahy se vešel pouze dlouhý aut Lněničky, který přesně dle pokynů prodloužil Novák, kde podle pokynů měli být Sokol s Hurytou. Bohužel nebyli, ale těch bohuželů byla v naší hře celá řada. Po půl hodině hry ukázali bratři Štanclovi, že umí být nebezpeční i pro soupeřovu bránu, když Dominik podstoupil po Ondráčkově nákopu do vápna vzdušný souboj s dvojicí obránců i liknavým gólmanem, který míč upustil přímo k Václavovi, jehož zakončení levačkou by se přes holou hlavu na čáře stojícího stopera sneslo do sítě, nebýt jeho brankářského zákroku rukou. S falešnou vírou, že se na tuto ruku vztahuje pravidlo o dvojím trestu a spolu s penaltou nepřijde červená karta, tak hostům v podstatě odstřelil zápas, jak ukázal pozdější vývoj. A to navzdory tomu, že Válek z penaltového puntíku okamžitý dvojitý trest odmítl, protože si svým pokusem vylámal zuby na hostujícím gólmanovi (jeho momentální penaltová bilance je tak 16 z 21). Hosté i přes oslabení pokračovali v postupné rozehře od své brány, a mohlo se jim to zle nevyplatit, když jejich obránce na kraji vápna obral Vít, který ovšem z pozice volající po gólu nebo asistenci degradoval svou snahu nepřesnou nahrávkou na zadní. Oba naši ofenzivní hříšníci naštěstí dokázali své skutky napravit, když Vít poslal do vápna průnikovku, kterou stihl před hostujícím brankářem Válek akorátně a přesně přizvednout do opuštěné brány. Po gólu přímo z rohu, z penalty a z přímáku, tak rozšířil svoje letošní gólové portfolio první brankou ze hry, Vít se zároveň 33. asistencí dotáhl na druhém místě našich nahrávačů na Ondráčka. Přestože naše hra proti deseti nebyla bezchybná, jak dokládá fakt, že tři naši hráči nechali na soupeřově půlce rozběhnout Kláta a jen vynikající defenzivní práce Černohorského v souboji 1 na 1 zabránila větší šanci, mohli jsme do poločasu náš náskok ještě zvýšit, když D. Štancl vysunul Nováka, který odmítl přihrát před prázdnou bránu dvěma nabízejícím se spoluhráčům a šajtlí zblízka procedil míč skrz vybíhajícího gólmana pouze natolik, aby se dostal k balónu v těžkém úhlu, odkud už míč přes dobíhající obránce do brány neprotlačil.

Brzy po nástupu do druhé půle jsme si vypracovali sérii několika rohů, z nichž nejnebezpečněji vypadal ten poslední, při kterém Huryta nedoskočil na kroucený centr na zadní tyč. Následovala dvouminutovka hostů usídlených na naší polovině, ale ta skončila míčem v Rusnákově náruči. Ten, jako už několikrát, vyslal dlouhým nákopem do úniku Nováka, který snad z nejtěžší pozice, kterou mu podobnými výkopy náš gólman daroval, práskl u rohu vápna do skákavého balónu a jeho křižná dělovka zapadla přesně k zadní tyči. Pro našeho útočníka to byl 55. gól za muže, čímž dorovnal v historických tabulkách 19. Famfulíka, a zároveň tím konečně dopřál našemu brankáři asistenci (míněno z brány). Mírným polevením jsme oslabeným hostům záhy dovolili zakončení zpoza vápna, ale střela mířila naštěstí těsně vedle naší brány. Na druhé straně pro krásné Vítově individuální akci střílel střídající Pirkl uvnitř vápna vysoko nad. Uklidňující gól přišel v 65. minutě, když Válek společně s Novákem vytvořili tlak na obránce soupeře, po jejich spolupráci druhý jmenovaný našel na středu hřiště volného Hurytu, který zachoval chladnou hlavu a svůj nájezd celkově 30. gólem proměnil. Po zbytek zápasu jsme už soupeřovu bránu více neohrozili, díky výsledku i početní převaze jsme kontrolovali hru ze zadních řad, k nelibosti některých fanoušků, a ať ti to fanoušci věří, že i k nelibosti nás hráčů, se nám prostě nedařilo déle podržet míč na útočné polovině a vytvořit si vážnější akci. Oku lahodící tak byly snad pouze Ondráčkovy precizní „dračí“ skluzy a za zmínku stojí i nástup Skaly, který svým 415. zápasem v morašickém dresu vstoupil mezi TOP30 hráčů s nejvyšším počtem odehraných zápasů. Z čehož oči fanouška pochopitelně nemají vůbec nic. Hosté si ještě dokázali vytvořit pětiminutový tlak díky sérii autů, ale vytěžili z toho pouze střelu vytečovanou Rusnákem do břevna. V samotném závěru si pak náš gólman uhlídal druhou nulu sezóny zákrokem proti pravděpodobně ofsajdovému Klátovi, takže ho po zápase hřála jak bondovská bilance 001 (0 inkasovaných gólů, 0 vstřelených gólů, 1 asistence), tak konečné druhé místo v anketě o nejoblíbenějšího brankáře Svitavska, protože srdnatý boj naší úzké internetové základny ho dlouhou dobu děsil představou obsáhlého rozhovoru v češtině. U té příležitosti se sluší se poděkovat za podporu všem klikačům, stejně jako všem v neděli přítomným - rozhodčím za dobrý výkon, fanouškům za podporu, protože to od nás nebyl strhující výkon a soupeři za férový zápas, jakkoli je konečný výsledek do určité míry pro nás šťastný a pro hosty krutý. Příští týden nás čeká podzimní domácí derniéra proti papírově těžšímu kalibru, druhým Cholticím.

10.kolo 7.ligy nás zavedlo časově i lokačně téměř na Velkou Pardubickou, jen jsme byli o den a pár kilometrů jinde. S Rosicemi nad Labem jsme se dosud utkali pouze v I.A třídě v sezóně 2007/2008, tehdy u toho byli mj. nadějný a hbitý mladík Skala a šestatřicetiletý veterán Kopecký. O 18 let později byl trenér i za tyto již ne tak hbité a ještě veteránštější kusy rád, neboť spousta mladších, na pohled zdravých a nezničitelných členů našeho kádru se nechala skolit nemocemi, případně vrhli své síly někam jinam. Úvod zápasu patřil až nehezkou měrou domácímu favoritovi, který nám po našem prvním, podezřele hlubokém ofsajdu, prakticky nepůjčil míč, zkusil nás roztrhnout pár náběhy, až mu hned na konci první minuty vyšlo přetížení naší pravé strany, po kterém střílený centr unikajícího hráče tečoval na přední tyči do vlastní brány D. Štancl, který tak nehezky "oslavil" svůj vstup do TOP30 hráčů s nejvíce starty v našich mužských kategoriích (zápas č.290). Ani rychle inkasovaný gól nás neprobral z pasivity, nepřesnosti a komunikační letargie, domácí si vybojovali, resp. snadno získali několik nebezpečných náběhů a rohů, ale ze souvislého tlaku po gólu vyloženě volal až jejich centr z naší levé strany, který našel na malém vápně neobsazeného útočníka, jenž naštěstí trestuhodně přestřelil. Až po dobré čtvrt hodině hry se nám podařilo dát pár souvislých přihrávek i na soupeřově polovině, z čehož rezultoval náš první roh zápasu, který Válek po týdnu opět zakroutil pouze na břevno. Místo šokujícího vyrovnání mohli domácí rázem zvýšit na téměř zasloužený dvougólový náskok, ale samostatný nájezd po chybě Kopeckého zakončili pouze razantně přímo do Rusnáka. Nevyužité šance domácích, a možná i naše přeskupení sestavy, postupně rosický tlak otupilo, byť jsme na středu hřiště museli počítat další ztrátu, nebo aspoň poloztrátu - Nádvorník po nevinném souboji dohrával se sebezapřením a pozápasový rentgen byl neúprosný - fjaktuja pjsteníčku. Ale ve středu hřiště se rodily i pozitivní momenty, nebo aspoň polopozitivní - D. Štancl totiž odvážně zkusil štěstí z dálky, ale jeho lehce tečovaný pokus skončil pouze na tyči. Naše postupné osmělení vyústilo dvě minuty před přestávkou ve Vítem vybojovaný přímý kop před domácím vápnem. Při jeho exekuci po menších průtazích Válek sešteloval výšková mířidla a o břevno poslal míč do sítě, co na tom, že to bylo prakticky na střed brány, když se domácí gólman jaksi nemohl rozhodnout, kde stát a co dělat. V napjatém sledování trajektorie Válkovy střely a následném výbuchu radosti si nikdo nevšiml, co přesně se stalo u zdi stojícímu Kopeckému, respektive kdo přesně a proč způsobil, že stejně jako Nohavica měl jizvu na rtu. Ta si bohužel vyžádala ošetření, které nás na poslední minutu poločasu poslalo do deseti. Po domácí rozehře jsme se nepochopitelně pasivně zatáhli až k vápnu, přežili dva centry, jednou neúspěšně zkusili míč odkopnout, až chaotickou a nedisciplinovanou obranu rozčísla zpětná přihrávka z pravé strany na penaltu. Proti osamocenému domácímu kapitánovi a jeho ne extra povedenému zakončení vystoupil V. Štancl, který bezchybnou tečí sebral Rusnákovi možnost zákroku a poslal nás do kabin s mankem.

Nástup do druhého poločasu byl stejný jako úvod zápasu, jen domácím trvalo déle než se prosadili, mj. díky zákroku Rusnáka proti střele na bližší tyč. Pak domácí na naší levé straně vyťukali špatně vystoupivšího V. Štancla a k celkem pomalé zpětné přihrávce na penaltu se neměl nikdo, kromě domácího hráče s D. Štanclem v zádech. Kontakt našeho kapitána byl bohužel dostatečný k odpískání penalty, kontakt našeho gólmana s míčem o chvíli později bohužel nebyl dostatečný k chycení penalty. Ze hry jme si v této fázi poradit nedokázali, ale ze standartek jsme šanci cítili. Kopecký nejprve těsně nezvládl zavřít roh na zadní tyči a V. Štancl o něco později protečoval Skalův centr pouze do rukou vyběhnuvšího gólmana, ale protože se domácí v čele se svým brankářem nepoučili, při dalším přímáku Skaly z hloubi pole opět pustili našeho hrajícího trenéra do náběhu k penaltě, strážce rosické svatyně tentokrát vyběhl do lesa a bylo z toho laciné snížení, které naprosto převrátilo obraz zápasu. Pro statistickou úplnost se V. Štancl 47.gólem posunul do TOP25 mužských střelců, k čemuž mu Skala pomohl již osmou asistencí. Do konce zápasu bylo času dost a všechny soupeřovy snahy o útoky do otevřené obrany hasili naši beci až na jedno zakončení do boční sítě už v zárodku, v čemž vynikali zejména výborně načasované hlavičky nabuzeného Kopeckého. Přes neúnavnou Novákovu snahu na levém křídle byla dlouho největším ohrožením nepřesná Sokolova střela z dálky, ale v poslední desetiminutovce už viselo vyrovnání ve vzduchu. Ke křížnému pasu V. Štancla se ve vápně prodral střídající Huryta, ale ve vyložené pozici mířila jeho křížná střela těsně vedle. Na jeden z rohů si dokázal naskočit další střídající Frank, ale jeho hlavičku pár metrů před bránou dokázal nepřiznaně zblokovat jeho strážce v domácím dresu. V poslední minutě se pak před vápnem pustil do překvapivě úspěšného sóla přes 4 hráče V. Štancl, ale soupeřův gólman mu na malém vápně dokázal včas vběhnout pod nohy a zneškodnit jeho snahu posunout míč k prázdné bráně, a to byl konec našich nadějí na bodový zisk. Tedy, ještě jsme v závěrečném vabanku po ztrátě na středu pustili domácí do brejku 3 na 1, který by soupeř takových kvalit měl zakončit sám a nezneužívat k zakončení našeho polámaného a od čtvrtka fotbalově nešťastného Nádvorníka, který snad ve snaze protiútok ihned opětovat, "zpracoval" střílenou přihrávku před bránu tak, že se podruhé v zápase ozval závěrečný hvizd poté, co od naší nohy zamířil míč do naší brány. Nedovolili jsme jednomu z předních celků skórovat ze hry, de facto jsme dali bůra, přesto odjíždíme s prázdnou. I proto, že jsme kromě střeleckých vloh ukázali v zápase i velké obranné nedostatky a dvě hodně odlišné tváře. V rámci duševního zdraví nás po zápase hřála ta z druhé půlhodiny, oceněná i soupeřem, než bychom si kazili sobotní večer/noc pitváním té první. Ale v tenčící se soupisce bude potřeba se jí v týdnu podívat do očí a ideální ji zabít dřív, než nám zabije další zápas.

Týden co týden jiná sestava a hlavně jiná obrana, to bylo pro trenéra hlavní téma před zápasem s vedoucím Rváčovem, který nakonec přijel "jenom" v silné, nikoliv extrémně silné sestavě, sláva nedělním futsalovým chrudimským tréninkům. Přesto to byl od začátku kolotoč, kterému musela jsme museli čelit, ale obrana, tentokrát ve složení D. Štancl (stažený ze zálohy), V. Štancl (stažený ze střídačky), Ondráček (hrající 150. zápas) a vše jistící Kopecký (hrající zápas číslo 1300) si nevedla špatně, protože Rusnák zdaleka nebyl v takové permanenci, jaká by odpovídala obrazu hry nebo držení míče cca 80:20. A i kdyby bylo našich 20% moc optimistických, stačilo nám to na to, aby po čtvrt hodině hry V. Štancl přečetl hostující průnikovku, oslovil na hrotu Sokola, který u kruhu míč podržel a v pravý čas předal Nádvorníkovi, jenž protančil středem mezi třemi hráči a v tváří tvář brankáři přes jeho drobný zásah nezaváhal. Po hříchu první bod v sezóně pro našeho špílmachra, ale energeticky mimořádně přínosný. Fotbalově se tím moc nezměnilo, protože i trochu opaření hosté byli pořád dominantním týmem, Rusnákovi naskočily první zákroky, ale xG soupeře pořád nijak závratně nestoupalo. Narozdíl od toho našeho, když ojedinělý útočný počin přinesl aut pro Lněničku a Sokolovi scházel k jeho dlouhé pobídce v malém vápně krok, hostující stoper stihl odvrátit na roh. Přímo z koutu hřiště pak poslal Válek míč do břevna, už podruhé v této sezóně. Závěrečných 8, 10 minut pak bylo mimořádně krušných. Nejvíc stažené půlky jsme měli po odpískaném přímáku za hranicí vápna, ale s exekucí do středu brány si Rusnák poradil. A po sérii rohů pak úspěšně spolupracoval se svou tyčí po střele zpoza vápna. Do výjimečně otevřené obrany už nás rozhodčí v nastavení bohužel nepustil, přesto jsme šli do kabin s vědomím dobře odvedené práce.

Druhá půle bohužel začala tím nejhorším možným způsobem. Rusnák zvládl po první laciné ztrátě zalepit střelu ke své levé tyči, ale o chvíli později jsme se nechali rozhodit otočeným faulem na půlce a neuhlídali nákop do pravé strany, odkud přilétl přízemní centr na přední tyč, kde byl Jeníček dříve než V. Štancl, a o tyč uklidil míč do sítě. Hosté se dostali na koně, někteří naši hráči nevěděli, kde jim hlava stojí, z čehož po pěti minutách rezultoval faul na 30 metrech. Ten hosté opět rozehráli doprava, tentokrát po zemi na hráče, kterého nikdo z nás včas nenavázal, jeho přízemní pobídka do vápna prošla snad přes tři naše hráče na hostujícího kapitána, který míč poklidnou placírou uklidil do protipohybu Rusnáka. Ten si alespoň své soukromé statistiky vylepšil několika následnými výbornými zákroky, kterými v nás pořád držel v naději, že se třeba náhodou něco ujme na druhé straně. Hosté totiž po tomto dvacetiminutovém entréé buď přeci jen trochu ubrali plyn, přestali spěchat s rozehrávkou a vytvářením útočných pozic, ale pořád drželi zápas pevně v rukou. V pozici Davida proti Goliáši jsme se chytali každého stébla, a třeba šlapák proti Válkovi na hranici vápna takovým stéblem byl, bohužel sudí na podobném místě postrádal jistotu obranného faulu ze závěru prvního poločasu, což Válek nesl tak nelibě, že se záhy dostal na seznam hráčů, kteří byli nahrazeni kusama s čerstvýma nohama a hlava. Stahující se mračna i dešťová přeháňka dodala závěrečné patnáctiminutovce dramatické kulisy, ve kterých hosté pohrdali nadějnými pozicemi v naší otevírající se obraně, včetně dvou samostatných nájezdů skončivších v jednom případě na Rusnákovi a v druhém úplně mimo. My jsme byli ještě jednou přesvědčení, že že nám sudí upřel přímák na vápně, když si Novák zády k bráně zpracoval dlouhý nákop na hruď, ale jeho sražení zezadu nebylo pískané, protože prý bylo hlavou. V úplném závěru prohrál jinak výborný M. Bečička nervový souboj s nervním Vítem a vyrovnal karetní stav zápasu, na druhé straně hřiště, tj. u vápna soupeře, vyhrál střídající Huryta přetlačovanou o míč s hostujícím obráncem, ale k jeho nedůraznému zakončení se stihl brankář Hlouš složit. Soupeř byl jednoznačně nad naše síly, ale výsledkově jde o důstojnou prohru, co by za to naše repre dala v Chorvatsku. Pocitově ze zápasu odcházíme se vztyčenou, i když trochu nahořklou hlavou, protože oba inkasované góly byly bránitelné, ale třeba by nás hosté uvařili později a v jiných situacích. Body pro udržení soutěže rozhodně leží jinde.

Po sérii tří vítězství nás čekal zápas v dalekých Načešicích. Na venkovní utkání jsme tradičně vyrazili v menším počtu, k rituálně absentujícímu Ondráčkovi se tentokrát plánovaně přidal Vít, Lněnička a Pishta, a neplánovaně vojenský hrdina minulého zápasu Pitra, kvůli jehož diáři jsme museli měnit sestavu půl hodiny před výkopem. Tou dobou jsme už tušili, že nás čeká urputný boj, protože nerovný a měkký terén byl náročný nejen na fotbalové počiny, ale i samotné běhání, nemluvě o výškovém převýšení hřiště v mezilesí. Nástup do zápasu byl tragický, komunikace a ochota zůstala na nule, a úvodních pět minut jsme pouze přežívali v našem vápně. Když s přispěním štěstí, Rusnákova zákroku a hostující nekvality zůstal na nule i počet našich inkasovaných branek, osmělili jsme se v kombinaci ze zadních řad a dvakrát se nám podařilo najít Nováka mezi stopery, ale jeho zakončení ze sprintu byla pod tlakem slabá. Tyto záblesky byly po hříchu jediné, záhy jsme zjistili, že změnit nulu na našem ofenzivním kontě pro nás bude velmi těžké, protože při hře vzduchem jsme neměli proti domácím stoperům šanci a při kombinaci odzadu jsme naráželi na limity našeho sobotního rozpoložení - nedařilo se udržet jednoduché balóny, hráli jsme hrozně pomalu, nebyli jsme silnější v osobních soubojích. Obrana si naopak musela dávat pozor na soupeřovy nákopy a agilní posilu ze Zanzibaru Hisana, který měl úplně jiný pohyb než naši kluci. Rusnák si ale přes nebezpečně vypadající situace musel pouze jednou dát pozor na střelu na přední tyč. Inkasoval až ve 23.minutě po celkem nevinné akci, když v rychlém sledu ztratili míč na středu D. Štancl a Černohorský, domácí poslali středem průnikovku na Hisana, a ten, ač tísněný, stihl dloubnout míč přes ruku našeho vybíhajícího gólmana. Zbytek poločasu se dohrával prakticky bez šancí, protože ani my jsme nebyli schopni ze standardních situací více ohrozit soupeřovu bránu. Výjimkou byla akce v samotném závěru půle, kdy se po Skalově centru a hlavičkovém souboji V. Štancla odrazil míč k dobíhajícímu D. Štanclovi na malé vápno, ale ten z bezprostřední blízkosti nedokázal propálit včas roztaženého gólmana.

Druhý poločas se nesl ve velmi podobném duchu jako ten první, tedy převážnou hrou uprostřed hřiště a málo šancí na obou stranách. Naše mírné zlepšení při práci s míčem ale svoje ovoce nepřineslo, neboť většina pokusů o vyslání Nováka do úniku končila až v náruči gólmana. Obrovskou příležitost jsme domácím nabídli sami našimi chybami, jedna skončila na spojnici, jednu uhasil až V. Štancl, když zastoupil Rusnáka na brankové čáře. Naše bezzubé útočné snažení s přibývajícím časem nakonec vyústilo v pojišťovací gól soupeře, opět po naší chybě. Proti nákopu vyrazili jak V. Štancl, tak Černohorský, ale ani jeden z nich na míč nedosáhl, a tím se naskytla možnost úniku dva na nikoho, na jehož konci Hisan zakončoval do prázdné brány. I přes varování domácích hráčů, že minule jsme v tomto čase dokázali zvrátit vývoj utkání v náš prospěch, jsme se na žádný odpor nezmohli a po našich chybách odcházíme s prázdnou opět proti hratelnému soupeři. Dojem ze hry, nebo aspoň ze zápalu pro hru,tak budeme muset napravit v nelehkém domácím zápase proti lídrovi soutěže, Rváčovu.

Starší přípravka Morašice / Horní Újezd

7.9.2025 - Sebranice

Sestava: Jiří Famfulík - Pavel Kubík, Jáchym Vomáčka, Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Ivo Langr, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil

Sebranice – Morašice/Horní Újezd 4:5 (3:2)

Góly: Jáchym Vomáčka 3, Timotej Vomočil, Jan Klement ml.

Morašice/Horní Újezd – Čistá 1:6 (1:3)

Góly: Timotej Vomočil

Morašice/Horní Újezd – Němčice 6:2 (2:2)

Góly: Lukáš Chmelík 2, Timotej Vomočil 2, Jan Klement ml., Matyáš Jiří Rejman

Na prvním turnaji byl na týmu znát herní výpadek i obměna hráčů, ale nakonec z toho bylo pěkné 2.místo.

13.9.2025 - Morašice

Sestava: Jiří Famfulík - Pavel Kubík, Jáchym Vomáčka, Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Ivo Langr, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Tomáš Chaun, Vít Šimek

Morašice/Horní Újezd – Opatov 11:2 (7:2)

Góly: Timotej Vomočil 4, Jan Klement ml. 3, Ivo Langr 2, Tomáš Chaun, Vít Šimek

Morašice/Horní Újezd – Bystré 2:2 (1:0)

Góly: Timotej Vomočil, Jan Klement ml. 

Na domácím turnaji jsme si zastříleli proti Opatovu, stejně jako soupeř s Bystrého. S tím jsme pak sehráli velmi vyrovnaný zápas, remíza nám nakonec díky skóre zajistila celkové vítězství.

21.9.2025 - Horní Újezd

Sestava: Jiří Famfulík - Jáchym Vomáčka, Jiří Kubík, Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Ivo Langr, Matěj Vodehnal, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Tomáš Chaun, Vít Šimek, Miriam Vomočilová, Ondřej Lipavský 

Morašice/Horní Újezd – Městečko Trnávka 6:0 (3:0)

Góly: Lukáš Chmelík, Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Tomáš Chaun, Vít Šimek, Ondřej Lipavský

Morašice/Horní Újezd – Pomezí 6:0 (3:0)

Góly: Matěj Vodehnal 2, Matyáš Jiří Rejman 2, Timotej Vomočil, Ondřej Lipavský

Morašice/Horní Újezd – Bystré 3:1 (3:0)

Góly: Matyáš Jiří Rejman, Timotej Vomočil, Miriam Vomočilová

Děti sehrály výborný turnaj, ke dvěma přesvědčivým výhrám se přidala i vydařená odveta s Bystrým, a tak skončil vítězně i druhý domácí turnaj.

Mladší přípravka Morašice / Horní Újezd

13.9.2025 - Janov

Sestava: Jakub Tomaš - Matyáš Mironidis, Mikoláš Faltys, Štěpán Dražkovič, Sofie Nováková, Jiří Voženílek, Jan Hubinka, Filip Hájek, Štěpán Hájek

Morašice/Horní Újezd – Radiměř 0:3

Morašice/Horní Újezd – Němčice 3:7

Góly: Jiří Voženílek, Sofie Nováková, Jan Hubinka

Janov – Morašice/Horní Újezd 3:5

Góly: Jiří Voženílek 2, Jan Hubinka, Štěpán Hájek, Mikoláš Faltys

O týden později oproti většině ostatních týmů vstoupila do nové sezóny mladší přípravkav Janově. Celý turnaj se odehrál za vytrvalého deště, je na místě otázka, zda v takovém počasí už nemizí radost z fotbalu, speciálně v nejmladší kategorii. Po odchodu nesmírně talentovaných kluků ročníku 2016 do starší přípravky byly obavy, jak bude naše hra vypadat, ale ty se nenaplnily. Děti se snažily a bojovaly a jejich výkony, nehledě na výsledky, předčily očekávání. Nejpříjemnějším překvapením byl výkon Kuby Tomaše v brance.

20.9.2025 - Opatov

Sestava: Jakub Tomaš - Mikoláš Faltys, Štěpán Dražkovič, Sofie Nováková, Jiří Voženílek, Jan Hubinka, Filip Šplíchal

Morašice/Horní Újezd – Bystré 2:5 (1:3)

Góly: Jan Hubinka 2

Nepovedený výkon na úvod turnaje, zatímco my jsme po většinu zápasu působili ospale, Bystré si sebevědomě šlo pro vítězství.

Opatov – Morašice/Horní Újezd 2:4 (2:1)

Góly: Jakub Tomaš 4

Pomalejší rozjezd, ale zápas jsme v druhé půli i díky změnám v sestavě dokázali dovést do vítězného konce.

Morašice/HÚ – Radiměř 5:8 (2:4)

Góly: Jakub Tomaš 2, Jiří Voženílek, Štěpán Dražkovič, Sofie Nováková

Zápas rozhodla o hlavu a půl větší radiměřská útočnice nar. 2015, která dala snad všechny soupeřovy góly, kvůli nesmyslné novelizaci soutěžního řádu můžou na turnajích hrát holky o dva roky starší než kluci, což vytváří značný fyzický rozdíl.

Úvodní várku zápasů má za sebou i naše mládí, od dětí po adolescenty.

Dorost Horní Újezd:

Dorostenecké družstvo Horního Újezdu hrající chrudimský okresní přebor se může opřít jak o Lukáše Němce v bráně, tak i o další tři naše kluky v poli a Miloše Kopeckého mimo hřiště . Po úvodních třech výhrách minulý týden poprvé narazili a byla to prohra z kategorie zbytečných, když se neproměnili ani ty nejvyloženější šance. Dosavadní třetí místo a ztráta pouhého bodu na vedoucí Proseč je solidní začátek, ale v sedmičlenné soutěži bude při užším kádru záležet hlavně na tom, jak se budou scházet. V pravidelně plné sestavě by mohly být ambice i vyšší.

Žáci na misích:

Vojta Huryta v létě natrvalo přestoupil do akademie FK Pardubice a v 1.lize žáků U15 patřil v prvních kolech do základní sestavy jednoho z nejlepších týmů soutěže. Snad ho o ni nepřipraví momentální zranění, snad menšího rázu. 

Do druhé ligy žáků, skupiny C, postoupilo Vysoké Mýto i s Danem Válkem. Stává se pravidlem, že Vysoké Mýto vysoko prohraje a jeho čestný úspěch zaznamená právě Dan, který dal 4 z 5 gólů otloukánka soutěže.

Nemilá věc potkala v 1.lize starších žákyň Marťu Famfulíkovou, které vedení FK Pardubice přivedlo do brány reprezentační konkurentku, přes kterou se jí zatím nepodařilo prosadit. Držíme palce!!!

Starší žáci Horní Újezd / Čistá:

24.8.2025

Polička „B“ – Horní Újezd/Čistá       7:0 (6:0)

Sestava: Jaroslav Chaun – Barbora Kučerová, Daniel Křivka, Sára Vomočilová, Matěj Kovář, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Nikita Izzy Ondrůšek, Šimon Hladík, Matyáš Lněnička, Samuel Vomočil, Šimon Vrbica, Matyáš Kmošek, Dominik Prokop

V prvním kole se naše spojené družstvo poměřilo s účastníky krajské soutěže, na které ve všech ohledech neměli. Až když poličští áčkaři přepustili místo v sestavě druhému sledu, vypracovali jsme si šance, bohužel bez efektu.

31.8.2025

Horní Újezd/Čistá – Němčice            1:3 (1:2)

Sestava: Lubomír Fryc – Barbora Kučerová, Jonáš Rovner, Daniel Křivka, Jan Boštík, Michal Kovář, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Matěj Vrbica, Šimon Hladík, Matyáš Lněnička, Antonín Krejsa, Samuel Vomočil, Šimon Vrbica, Matyáš Kmošek, Dominik Prokop

Góly: Daniel Křivka

ŽK: Šimon Hladík, Daniel Křivka

Zápas sice skončil prohrou, ale tým v čele s Lubošem v bráně zaslouží velkou pochvalu za obrannou hru proti fyzicky vyspělejšímu soupeři.

6.9.2025

Březová – Horní Újezd/Čistá              3:0 (0:0)

Sestava: Matyáš Lněnička – Barbora Kučerová, Daniel Křivka, Matěj Kovář, David Čapek, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Hladík, Jonáš Cacek, Samuel Vomočil, Šimon Vrbica

Stejný obrázek jako v předchozím zápase. Po odchodu nejlepších a fyzicky nejzdatnějších kluků z loňského vítězného týmu se ale děti postupně zlepšují.

20.9.2025

Koclířov – Horní Újezd/Čistá              1:1 (1:1)

Sestava: Lubomír Fryc – Dominik Prokop, Daniel Křivka, Matěj Kovář, David Čapek, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Matyáš Lněnička, Jonáš Cacek, Samuel Vomočil

Góly: Daniel Křivka

Přes optickou převahu jsme neodehráli dobrý zápas. Spousta nepřesných přihrávek, dvojovaný až ztrojovaný Dan měl málo prostoru a ostatní málo odvahy s míčem. Ale z krásného trávníku jsme si odvezli první letošní bod.

25.9.2025

Horní Újezd/Čistá – Městečko Trnávka 0:3 (0:3)

Sestava: Lubomír Fryc - Barbora Kučerová, Matyáš Lněnička, Daniel Křivka, Matěj Kovář, David Čapek, Michal Kovář, Martin Sigl, David Boček, Jakub Pokorný, Jaroslav Pakosta, Jonáš Cace, Nikita Izzy Ondrůšek, Adam Brožek, Matyáš Kmošek, Šimon Hladík

Trnávce jsme vyhověli s odložením zápasu pro nemoc a nakonec nám před zápasem lehly čtyři děti ze základní sestavy. V oslabeném složení se děti snažily bojovat a i přes porážku si zaslouží pochvalu. Výborný zápas na nezvyklém místě v obraně odehrála Barča.

Mladší žáci Horní Újezd / Morašice:

30.8.2025

Janov – Horní Újezd/Morašice           0:9 (0:6)

Sestava: Lukáš Mach – Marek Renza, Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Štěpán Kovář, Matouš Jetmar, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Jan Langr

Góly: Lukáš Tichý 3, Matouš Jetmar 3, Šimon Vrbica 2, Jaroslav Chaun

7.9.2025

Horní Újezd/Morašice – Němčice/Sloupnice          1:4 (1:1)

Sestava: Lukáš Mach – Marek Renza, Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Štěpán Kovář, Jan Langr, Radek Nespěšný, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Matouš Jetmar

Góly: Šimon Vrbica

V tomto zápase nás srazila efektivita. Herně jsme byli lepší, ale narozdíl od téměř stoprocentního soupeře jsme neproměňovali naše příležitosti.

10.9.2025

Horní Újezd/Morašice – Čistá            0:2 (0:0)

Sestava: Lukáš Mach – Marek Renza, Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Štěpán Kovář, Matouš Jetmar, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Jan Langr

Podobný obrázek z předchozího zápasu. Fotbal navzdory dešti bavil děti i diváky, ale znovu jsme neproměnili své šance, zatímco soupeř dvakrát cestu ke gólu našel.

13.9.2025

Horní Újezd/Morašice – Kunčina      2:2 (0:0)

Sestava: Lukáš Mach – Lukáš Tichý, Markéta Lněničková, Anna Marie Vopařilová, Matouš Jetmar, Lukáš Poslušný, Magdaléna Drábková, Jakub Hlušička, Matěj Vrbica, Jaroslav Chaun, Šimon Vrbica, Tereza Veselíková, Julie Vodehnalová, Jan Langr

Góly: Julie Vodehnalová, Matouš Jetmar

Svatí Jan a Pavel, patroni dobrého počasí, nachystali nám i našim divákům ještě jeden hezký víkend, který nám mohl zkazit leda soupeř z Býště, předloňský vicemistr III.třídy Holicka, loňský druhý vicemistr OP Pardubicka, letošní přemožitel pětiligových Lázní Bohdaneč, ale také soupeř se třemi porážkami v řadě. A stejnou barevnou kombinací jakou mají naše nové dresy, které jsme proto po dvou výhrách museli nechat ležet ve skladu. Trenér musel oželet naše nejtechničtější hráče, pošetřit chtěl nemocného Nováka i přetížené Sokolovo koleno, takže šanci v základu dostali na hrotu Frank s Pishtou. Už z naší rozcvičky se dalo vyčíst, že to nebude žádná hitparáda ve všech řadách a první poločas to bohužel děsivě potvrdil. Chyběl pohyb, přesnost, komunikace, zápal. Hosté nehráli nijak sofistikovaně, ale jejich tlak na naši pomalou a bezradnou rozehrávku v pohodě stačil. V první dvacetiminutovce jsme na jejich dvě nebo tři hodně nepřesné střely dokázali odpovědět pouze ojedinělým přetaženým centrem Lněničky. Po dvaceti minutách nevyšla na soupeřově půlce Vítovi klička do rychlého protiútoku, z čehož byl k překvapení všech aut pro hosty (na slova z obecenstva, co to mává, odpověděl pomezní, že na naši úroveň to stačí). Dlouhé vhazování na naší půlku poslalo do náběhu po lajně Martina "Lemieux" Skutila, se kterým se snažil držet krok Černohorský. Hostující útočník se díky svým kvalitám i tomu, že se D. Štancl rozhodl našeho stopera nejistit, dostal až na brankovou čáru, odkud nahrával pod sebe, Pitra míč neuklidil pryč, ale pouze k dobíhajícím hostům, jejich první pokus z několika metrů Rusnák vyrazil, ale na druhý už byl krátký. Řetězec chyb, nejen hráčských, který symbolizoval celý poločas a vedl k zaslouženému hostujícímu vedení. Obraz hry se příliš nezměnil ani po obdrženém gólu, ani po pauze na pití, některé výkony naopak měly ještě sestupnou tendenci.

O přestávce tak trenér usoudil, že do druhého poločasu, tedy do druhé poloviny podzimní sezóny, je potřeba zatřást sestavou a kromě Lněničky, který odjel "pomáhat a chránit", stáhnul Víta a Pishtu, a do hry poslal sebe, Hurytu a Nováka, který časem ukázal, že i pod antibiotiky umí být rozdílovým hráčem. Bohužel jsme záhy pustili loudající se hosty k prvnímu rohu u hospody, na kop do malého vápna nedosáhl vybíhající Rusnák, na odraz od hostujícího útočníka nedosáhl Černohorský a bylo to 0:2. Chyba z místa, kde jsme to nejméně čekali a samozřejmě se nabízí, že našemu gólmanovi zamotal hlavu mediální humbuk uplynulých dní, nicméně bylo na nás jako hráčích, abychom pomohli Lubovi tak, jako nám on pomohl v minulých zápasech, a je na vás všech čtenářích, abyste dokázali, že nejlepší gólman na Svitavsku může být i ten nejoblíbenější. (hlasujte zde). Vrátit na dostřel nás mohl dvakrát během příštích minut V. Štancl, ale když si našel Skalův přímák z půlky, tak hlavou z penalty zamířil těsně vedle, a když si ho našel Skalův roh na zadní tyči, nezvládl z pár metrů zkorigovat svůj pohyb a jakkoliv donést míč do prázdné brány. Do třetice po nějaké době se dostal ve vápně k dalšímu přímáku ze strany, ale levačkou přímo na střed brány. Po jeho centru pak hlavičkoval nad Skala, dorážku zblízka nezvládla po vyražené střele na přední ani naše další mediální hvězda D. Štancl. Hosté se nám snažili zatopit tolerovaným a tím pádem logickým loudáním, občas z nějakého brejku nebo pokusem z dálky, ale obrana v čele s pevným Černohorským odolávala bez výraznějšího ohrožení Rusnákovy brány. Po dvou zápasech, kdy jsme druhé poločasy odbránili, jsme si prostě vlastní prvopoločasovou liknavostí ochutnali nátlakovou medicínu z druhé strany. Větrání obrany ze hry měli na starosti hlavně do zálohy vysunutý Ondráček a střídající Novák, ale první ovoce naší převahy, a nemusíme ji rovnou velkolepě nazývat přímo drtivou, přišlo až v čase, kdy už asi mnozí nevěřili, nebo se radši nedívali. Blahoslavení ale ti, kteří neviděli a přesto uvěřili, neboť Ondráčkova akce po pravé straně a nepovedený centr po zemi na přední tyč už mohl lecčí oči otočit v sloup. Hostující gólman se ale vleže nepohodl se svýma rukama ani nohama spoluhráče, a dotírající Novák zpod nich patičkou dostal 10 minut před koncem nás na kontakt a sebe 54. gólem mezi nejlepší dvacítku morašických mužských kanonýrů. V 85. minutě vybojoval přímý kop v dostřelové vzdálenosti D. Štancl a sám se mohl odměnit, jenže po Skalově exekuci do břevna mu při dorážce do prázdné brány nevyšel krok. Těsně před vypršením řádné hrací doby si míč mezi stopery píchnul Novák a po kontaktu ve vápně se poroučel k zemi. Ze zadních řad to vypadalo na šlápnutí Nováka na balón, z bočních řad na červenou pro hostujícího obránce, z pravidlového hlediska na červenou pro supícího hostujícího útočníka, ale v zápise je jenom žlutá pro u střídaček červeně agitujícího Kopeckého. Z pohledu Nováka, a vzhledem k penaltovému verdiktu pravděpodobně i rozhodčího, to byl balón i s nohou. Válek, osamostatnivší se dnešním 621. zápasem na 7. místě historických tabulek, ustál nepříjemnou hádavou prodlevu v hlavě i zažívacím traktu, a poslal gólmana do míst, kam před svým odchodem do Cerekvice penalty pravidelně umisťoval. Jestli ho tedy za hranicemi naučili více variant, děkujeme, bezpečná střela na druhou stranu pod víko znamenala vyrovnání. V nastalém hurá pojetí se nám podařilo ubránit i trochu zbytečný hostující roh a definitivní ustavení výsledku tak přišlo až v 93. minutě, když byl Kopecký frustračně skopnut hostujícím hráčem (ten narozdíl od o chvilku dříve ladně skluzujícího Ondráčka vyvázl bez karty), Ondráček z půlky nakopl balón k vápnu, D. Štancl prodloužil do vápna, hostující obránce po souboji s V. Štanclem sklepl míč do ohně mnohem lépe, než by to pravděpodobně dokázal leckdo od nás, důsledně zavírající Pitra byl u balónu dřív než soupeřův gólman a hlavou ho trknul do sítě i mimo dosah zachraňujícího obránce. První gól v hodnosti poručíka, první gól po 9 letech a 3 měsících, a 40. gól v našem dresu celkově. Rozhodčí už se ani nenamáhal hnát nás na naši polovinu a ukončil zápas. Zápas, který nevyšel v prvním poločase nám, ve druhém hostům a ve shodě se soupeřem ani v jednom poločase bohužel rozhodcovskému triumvirátu. Zápas, po kterém by se dal trenér zje**t za špatnou základní sestavu nebo pochválit za šťastnou ruku při střídání (např. sám střelec rozhodujícího gólu byl pomyslný kousek od poločasové sprchy). Ale taky zápas, který nás po třetí výhře v řadě posunul na nečekané čtvrté místo. Často nepopulární, ale my jsme skromní a bramborová placka nám stačí.

K dalšímu venkovnímu utkání jsme vyrazili v sobotu 13.9. léta páně 2025 do Svratouchu. Předzápasový plán ustoupit vzhledem k bohužel tradičním venkovním absencím od hezčího a kombinačnějšího fotbalu se na místě ukázal dokonce jako nezbytně nutný, protože na krásně střiženém, ale malém hřišti bylo zbylo jen několik souvislých ploch bez kaluží a ještě kolem poledne prý podle místních nebylo jisté, zda-li bude hřiště po vytrvalém dešti způsobilé ke hře. Nakonec se usoudilo, že ano, což jsme kvitovali vzhledem k unikátní podpoře našeho fanklubu, ale plán hry a očekávání toho samého od soupeře, byly nadmíru jasné. Za sucha jistě kvalitní terén byl především v prostorech před vápny ten tam, což nás utvrdilo v tom, že nemá žádný smysl se pokoušet o konstruktivní rozehrávku ze zadních řad, a tak to bylo především o oboustranném nakopávání na útočníky. Domácí hrozili především za pomocí standardních situací, při kterých se snažili využít svoji výškovou převahu, ale k přímému ohrožení brány to nevedlo, neboť jak hlavičková zakončení, tak pár pokusů zpoza vápna, prošly-li vůbec k bráně, postrádaly pod vlivem tlaku našich obránců razanci nebo přesnost. K žádnému velkému vzruchu ale nedošlo ani na druhé straně, neboť Nádvorníkova střela z dálky se do brány nevešla, průnikovka na Sokola do samostatného úniku se na mokrém terénu sklouzla až k brankáři a Vítovy akce na pravé straně zpomalovaly již zmíněné kaluže. Ve chvíli, když se stihlo několik hráčů regulérně vykoupat v nastražených lagunách, vytáhl důležitý obranný zákrok Černohorský, když se do dobré střelecké pozice uvnitř vápna dostal domácí útočník, ale náš stoper jeho pokus dobře načasovaným skluzem zblokoval, za což byl náležitě oceněn hostujícím kotlem. Ještě větší radost nejen jim udělal D. Štancl, když se Lněničkovi na druhý pokus podařilo poslat míč před bránu a jeho přízemní banán do šuplíku nechytatelně tečoval skluzem na první tyči náš kapitán. Po 40. minutě jsme se nerozhodným obranným jednáním dostali pod doposud nejdelší souvislý tlak. Černohorského jsme pochválili za obranný skluz, tak mu klidně umyjme jeho tou dobou už dost mokrou pr***, že jedno z těch nejkřiklavějších zaváhání bylo jeho. Domácí se z tohoto tlaku v naší rozhozené obraně dostali ke dvěma střelám z 20 metrů během asi jedné minuty, ale Rusnák oba pokusy u své levé tyče zvládl nadprůměrnými tygřími skoky zpacifikovat. Poslední slovo prvního poločasu měl ale D. Štancl, jenž těžil z práce Sokola, který podržel míč i obránce na zádech na rohu vápna a přihrál našemu kapitánovu do volného prostoru. Ten si nijak situaci nekomplikoval, napálil míč z první placírkou a i když se původně zdálo, že míč skončí nad bránou, přeletěl pouze mírně vyběhnutého gólmana a zapadl ke vzdálenější tyči. Zvukovou kulisu tomuto momentu dodala naše euforie, naše bubny, poločasový hvizd rozhodčího a fén domácího kapitána celému jeho mužstvu.

Přestože pro nezaujatého diváka mohl být jen stěží motivující, bylo jasné, že na domácích hráčích po něm nezůstane nit suchá a že se s vývojem utkání těžko smíří. V úvodní pětiminutovce jsme se drželi na soupeřově útočné polovině a například Sokolovi stačila po přízemním centru do malého vápna ke třetímu gólu pohotovější reakce nebo víc štěstí při odrazu míče. Poté domácí dalším parádním zákrokem přideptal Rusnák, o to více mrzel inkasovaný gól v 53. minutě, když po slabém odvrácení dlouhého autu byl domácí hráč hladovější po míči než jeho dozor v našem dresu a celkem slabou střelu přes hlavu trefil tak přesně k pravé tyči a tak přesně do Rusnákova zakrytého výhledu, že už náš gólman nedoskočil včas. Příliš brzký kontaktní gól byl úplným deja vu z minulého týdne, tíha okamžiku nám opět svázala nohy, nedařilo se nám podržet balón, protože jsme to často dost dobře ani nechtěli, kombinovat jaksi nebylo kde, a tak bylo jen otázkou, jestli naši obránci zvládnou domácí útok uskákat nebo jestli se nám povede vstřelit pojistku. Tlak soupeře tak sílil, ale přesně jak pravily pověsti, nejen kvůli naší neschopnosti. Protože když místo odkopu po faulu již požluceného útočníka na křižujícího obránce přiřkne sudí aut domácím (až se tomu i jeden z mála soudných domácích diví), když se tu a tam otočí další aut (výhradně na straně u kabin) nebo když v zápase plném hlavičkových soubojů začne přibývat faulů jenom jedné strany, toho času na odpočinek moc není. Obrana jištěná matadorem Kopeckým ale rubala zuby nehty, když nestíhala, mohla se spolehnout na slovenského čaroděje, který si poradil minimálně s dalšími dvěma velmi nadějnými střeleckými pokusy domácích i tečovaným blokem V. Štancla, a když jednou jedinkrát zůstal po domácím zakončení hlavou do protisměru pasivním divákem, mířil míč o pár metrů mimo. Klid do žil nám mohl třikrát vnést Nádvorník, ale nejprve se první střela zpoza vápna se stala kořistí gólmana, druhá jen těsně minula šibenici a do třetice mu při nájezdu po pěkné kombinaci včas skočil pod nohy brankář. V závěrečných minutách se po lehkém souboji Kopeckého s útočníkem postavil k volnému přímému kopu kapitán Pavlík, ale ani ten nedostal míč do naší sítě. Na rozhodčí se snažil zapůsobit i vystřídaný Vít, ale v poslední minutě pochodil pouze u hlavního, který žlutou kartou zase o něco nakrmil naše prasátko. Nevyužit zůstal i poslední rohový kop, rozhodčí si po něm nevšímal ani heroického hereckého výkonu domácího hráče na vápně po "souboji" se Skalou (viz. přiložené video), ani toho, že Skala s Pishtou mohli do prázdné brány zpečetit výsledek, a závěrečným hvizdem ukončil zápas. Vítězství ubojované, jinak to ani nešlo. Vítězství cenné, protože je zvenku. Vítězství sladké, protože extrémně nasr**ý soupeř radost vždycky násobí. Vítězství nezapomenutelné až legendární, protože před takovou kulisou, kterou dle ohlasů cenili i fanoušci domácí, nehrajeme každý den. A v poslední řadě vítězství, která nám zajistilo splnění dalšího sezónního cíle - ukončit krajskou sezónu s lepším bodovým ziskem než Slavoj Houslice (8 bodů, skóre 13:83).

První neděle v novém školním roce patřila v Morašicích fotbalu. Mladší žáci bohužel po úvodní výhře z minulého týdne tentokrat narazili, když prohráli s družstvem Němčice/Sloupnice, ale tím byl všem chmurám na našem hřišti konec. Dorost Horního Újezdu s našimi kluky Lukášem Němcem, Lukášem Machem a Honzou Kopeckým porazil po otočce souklubí Orel/Stolany 4:2. S úderem páté hodiny pak na naše poměry nadstandartně zaplněné ochozy vytleskaly oslavence Lojzu Ropka, a pak následovalo utkání áčka proti Janovu.

Přes poměrně nabuzeně působící rozcvičku soupeře vypadala úvodní desetiminutovka jako setkání dvou trudomyslných chuďasů ztrápených chrudimsko-pardubickou šlechtou, když míč strávil asi 80% času na našich kopačkách, ale zároveň podobnou porci času i na naší polovině, což hosté zatažení na své půlce sledovali s ledovým klidem. Z toho je na chvíli vytrhl Ondráček, který zhruba v 10. minutě dostal na půlce dostatek prostoru, aby drobným lobem vyslal za obranu nabíhajícího Sokola, jenž větším lobem sice překonal vyběhnuvšího brankáře, ale bohužel netrefil bránu. O poznání lépe si se svou útočnou situací poradil Novák, jenž těžil z obranné práce Válka a jeho následné přihrávky po lajně, po které prvně jmenovaný pláchl hostujícímu L. Zvěřinovi a svůj nájezd zakončil nikterak tvrdou, ale za to přesnou střelou šajtlí okolo gólmana. Nedlouho na to zahrozil na opačné straně Boháček, jeho tvrdá střela z levé strany vápna se však mezi tyče nevešla. Zasahovat musel náš čapájev po ztrátě D. Štancla na středu hřiště, když včasným výběhem dostatečně zmenšil úhel zakončujícího soupeře. Po naší akci na pravém křídle našel Vít na přední tyči volného Sokola, ale ten se příliš zdržel zpracováním, až jeho střela byla zblokovaná obráncem. Do dvojitého zakončení na hranici vápna se dostal Válek po Novákově zpětné přihrávce, ale první pokus byl zblokovaný a druhý se nevešel mezi tři tyče. Soupeř s mankem v zádech trochu zvýšil pohyb, my taktickou a technickou liknavost, což vedlo k větší vytíženosti našich obranných řad. A to včetně Rusnáka, který vyrazil střelu na přední tyč po vráceném rohu. Svoji svatyni uchránil rovněž po rychlém brejku hostí středem, když nohou zlikvidoval střelu uvnitř vápna. Svůj výkon mohl ozdobit i asistencí, když před odchodem do kabin vyslal nákopem do úniku Nováka, ale ten se kličkou gólmanovi vyhnal z ideální pozice, aby mu následně vrátil míč do náruče.

Dá se říct, že zcela výjimečně se nám povedl nástup z kabin, když si Válek s Novákem zopakovali přesný pas po lajně, Novák s L. Zvěřinou si zopakovali nerovný rychlostní souboj, po kterém přišla od našeho útočníka zpětná přihrávka na Sokola. Ten na přední tyči nechal překvapivě chladnokrevně proběhnout dva soupeře a přesně zakončil. O minutu později si bohužel po špatné rozehře netroufl zkusit své štěstí z dálky proti příliš vyběhnutému Křemenákovi a pak začali dle očekávání hrozit hosté. Nejprve z toho byl pouze nepřesný obstřel Hegera z naší levé strany, brzy na to se však hosté dostali na kontakt, když po povedené kombinaci na naší pravé straně dostali míč až do vápna na Boháčka, který křižnou střelou snížil. Po zbytek zápasu jsme už nebyli schopní dostat míč nebo vývoj zápasu na delší dobu pod kontrolu, víceméně jsme bránili a už v zárodcích jsme trestuhodně pohrdali okénky v soupeřově otevřené obraně. Rozhodčí v prvním poločase překvapil nejen hosty poměrně přísnou kartou za protesty, o to více benevolence ke slovním výlevům ale projevil během závěrečné pasáže zápasu, např. v případě dovolávání se penalty po přízemním centru, který Pirkl (náš, ne janovský) na poslední chvíli vypíchl před nabíhajícím Boháčkem, jenž se následně vlivem setrvačnosti srazil s vybíhajícím Rusnákem. Pojistit náskok mohl na druhé straně Novák, ale jeho vyložená hlava po Nádvorníkově centru mířila nad. Ještě větší příležitost k uklidnění situace měl Válek, když se díky Hurytově práci a domácím zmatkům dostal ve vápně k Rusnákově odkopu, ale místo odkryté brány pouze trefil Hurytu, který se mu po souboji s gólmanem na hranici vápna doslova přikutálel do cesty. Poslední minuty byly přímo obléháním, kdy míč létal do vápna, kolem vápna, skrz vápno, ale naštěstí bez účinku. V největší šanci se objevil Bureš po přihrávce Hegera před bránu, ale toho zastavili jak Rusnák svým zákrokem, tak zdvižený praporek pomezního. Že se na našeho gólmana můžeme v krajních situacích spolehnout se ukázalo i v závěrečných minutách, když po centru na přední a následném zakončení po zemi míč nejprve chytil nohama a následně zalepil. Poslední tři doteky zápasu pak patřily nám, když prvním Skala kopnul přímák z pravé strany, druhým se ho ve vápně neobsazený V. Štancl snažil uklidit pravačkou do brány, v čemž mu třetím dotykem bleskově zabránila jeho pravá tvář. Na které se ale vzápětí objevila radost z důležitého a sladkého vítězství. Jednak jiné domácí derby už hrát letos nebudeme, jednak jsme body potřebovali jako sůl a za další jsme díky těmto třem bodům splnili první, miniaturní cíl této sezóny - uhrát více bodů než Cerekvice. Další metu můžeme pokořit už příští týden v relativně nedalekém Svratouchu.

U příležitosti jeho 70. narozenin jsme vyzpovídali jednu z legend našeho fotbalu a současného prezidenta našeho fanklubu, Lojzu Ropka.

Lojzo, ty jsi ročník 1955 a morašický fotbal byl založen v roce 1970. Co dělal mladý Lojza do roku 1970, resp. jak to před založením áčka v Morašicích bylo s tebou a fotbalem?

On se tady fotbal hrál i předtím. My jsme měli u hřiště záhumenka, kam jsme chodili s našima. Ale když se na hřišti trénovalo, tak jsme jim moc nepomohli, protože jsme koukali na kluky Kalibánovi a podávali jsme jim míče, dokud máma neřekla, ať si teda jdem. A jak to řekla, tak jsme s bráchou Frantou tryskem zmizeli na hřiště.

A to si chodili morašáci jen tak zakopat nebo bylo i něco organizovaného?

První trenér žáků byl myslím Vojta Nádvorníku, ze Seče nebo tam z toho konce. A já jsem pak pod vedením Plachťáka (Jiří Doležal – pozn. redakce) od 13-ti objížděl žákovské turnaje.

Když se podívám do našich historických zápisů, tak máš první přátelák za chlapy v srpnu 1971, to znamená v měsíci, kdy jsi oslavil 16.narozeniny. A od zimy už jsi už byl celkem stabilním členem áčka. 

No na to jsem se musel nechat odstaršit.

Co ses musel?

Odstaršit. To jsem zašel k doktorovi, tam jsem skákal na bedně a podobný voloviny, on mi napsal papír a byl jsem odstaršenej.

Jako že jsi fyzicky způsobilý hrát s chlapama?

Jo. Díky tomu papíru jsem pak dostal novou registračku, takovou větší než předtím, a mohl jsem hrát.

Já už jsem to jednou slyšel od Franty, ale myslel jsem si, že to byla spíš nějaká šedá administrativní klička. Tak jsi tedy v 16-ti naskočil do áčka, a do svých osmnáctin si stihl vstřelit 14 gólů. To je hodně solidní start. Hrál jsi na hrotu?

Nejčastěji jsem hrál, my jsme tomu říkali spojka, takový dnešní křídlo.

Za ten rok a půl jsi byl druhým nejlepším střelcem za Frantou Kalibánem, ale od další sezóny z tebe byl najednou brankář, jak se to stalo?

My jsme celý jaro zkoušeli brankáře, protože po podzimu skončil Plachťák. A někdy ke konci sezóny se mě trenér Franta Tobku zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit. Pamatuju si, že jsem zrovna měl v sobě nějaký pivo, tak jsem si do tý zadní brány troufnul, nějak jsem se nebál skákat, a i když jsme ten zápas prohráli, tak to tady zaujalo a Franta mě tam od příští sezóny nechal.

V dalších letech jsi byl takovým obojživelníkem, tu bránu a pole si nadále střídal, a evidentně úspěšně. Když už máme ty naše statistiky, tak ti teď přečtu tvoje čísla: 474 zápasů za chlapy - 10.místo v historických tabulkách, 61 gólů - 18.místo, 287 odchytaných zápasů a 70 nul -  2.místo, dvojnásobný morašický fotbalista roku za roky 1980 a 1985. Prošumí ti to jen tak, nebo tě při nich něco napadne?

Je to hřejivý pocit.

Hráčskou kariéru jsi končil před revolucí, utkvěl ti za těch necelých dvacet let nějaký zápas v paměti víc než jiné?

Třeba domácí zápas s Dolním Újezdem. To jsme hráli v 5cm bahně, strašným marastu, a já se v tom plácal, chytal jsem jak blázen, Újezd mě prostě toho góla nemoh‘ dát, ale nakonec jsme prohráli 0:1, rozhodčí tam na mě nepísknul faul a z toho rozhodli.

A kdybych stejnou otázku přetočil na spoluhráče? Chtěl bys někoho z nich vyzdvihnout?

Rád jsem hrál Vaškem a Pavlem Nováčkovými. A s Honzou Klofandou, ohromnej dříč, na kterýho se dalo spolehnout na hřišti i mimo něj.

Za svobodné Morašice už sis nezahrál, když s nadsázkou okomentuju tvoje poslední zápasy za áčko z raného podzimu 1989. V Morašicích není zvykem končit takhle náhle v „pouhých“ 34-ti letech, co tě k tomu vedlo?

No já jsem začal pískat a to už nešlo skloubit dohromady.

A do rozhodcovského dresu tě táhlo co, že jsi kvůli tomu pověsil kopačky na hřebík?

Do brány už byla náhrada v podobě Pepy Poslušnýho a navíc tenkrát byla podmínka, že každý oddíl musel mít aktivního rozhodčího. Takže se to stalo víceméně z donucení.

Dnes se hodně mluví o tom, jak to rozhodčí na nižších úrovních nemají lehké, dokonce se dá říct, že to mají přímo nelehké, že agresivita a nadávky diváků se spíš stupňují. Předpokládám, že jsi taky zažil projevy nespokojenosti, které měli k mluvě Mirka Dušína daleko. Jsi schopný posoudit, jestli je to dnes horší než dřív?

Myslím, že je. Dřív se bral fotbal víc jako zábava, hlavní stejně bylo potom společně pobesedovat.

A ty jsi pískal jak dlouho?

Do 60, tak to je zhruba 25 let. Poslední zápas jsem pískal v Němčicích.

Našel bys zase nějaký pamětihodný zápas?

Sopotnice - Libchavy. To bylo derby, šlo o hodně, přes 500 lidí tam bylo. Ten zápas jsem odpískal dobře, Sopotnice vyhrála, hostující libchavskej trenér mi gratuloval:  „Lojzo, super výkon, my jsme si prohráli sami neproměněnejma nájezdama.“ A domácí nás vyprovázeli z hospody až za tmy a skandovali „Ať žije Lojza“.

Už jsi v rozhodcovském důchodu, tak se zkusím zeptat napřímo: setnul jsi někdy nějaký tým schválně?

Ne, to ne. Ale pamatuju si do dneška, a myslím, že si to pamatuje i ten hráč, jak mě jeden řek´: „Běž do prd**e.“ Tak jsem vytáh´červenou a říkám: „Já ne, ale ty běž.“

Co ti kariéra sudího dala?

Spoustu zážitků a známostí. Nejdál jsem jel 120 kilometrů až někam za Nový Město na Moravě. Ale dojel jsem i do Polska - když jsme s Motejlem měli pískat v Boříkovicích, tak jedeme, hlídáme si hřiště, který mělo bejt po levý straně, najednou tunel a vítejte v Polsku. Tak jsme se otočili, projeli tunelem zpátky a z tohohle směru už to hřiště po levý straně bylo. Nebo otevírání nových kabin na Horňáku s Tondou Panenkou, Jirkou Novotným, Skamenem, Tofim.

Měl jsi oblíbené hřiště nebo soupeře?

Rád jsem jezdil do Janova, protože se tam o nás dobře staral Pavel Záleskej. A v Bystrém to bylo fajn s tátou a synem Soukeníkovejma.

Vraťme se časově zpátky divokých devadesátek, neboli na konec tvé hráčské kariéry. Do morašického fotbalu jsi byl nějak zapojený nebo jsi byl pouze fanouškem a rozhodčím?

No já jsem tady trénoval.

A kterou kategorii? Já mám kroniku načtenou, ale tebe jsem tam jako trenéra nenašel. I když pár bílých míst tam je.

Já byl u dorostu, u žáků i chlapů. Jako první jsem trénoval chlapy. Když jsme hráli o postup do kraje v Hradci nad Svitavou, tak Bořík (Ladislav Tobek – pozn. redakce) chtěl, abych to odtrénoval. Tak jsem mu řek‘, že z brány to nepůjde a že teda nechám chytat Poušťáka (Josef Poslušný – pozn. redakce)…

…počkej, když se rychle kouknu, tak to musí být konec sezóny 1981/1982, já myslel, že to dvě dekády trénoval Láďa Tobku.

Tak trénování bylo jenom o tom určení sestavy. My jsme se na tréninku jenom sešli na bago a pak na pivo. Láďa chtěl, abych ten zápas odkoučoval, tak jsem poslal do brány mladýho Poušťáka, všichni koukali, že takovej zápas chytá takhle mladej kluk místo mě, ale z brány ten zápas trénovat nemůžeš. Tak jsem to udělal takhle, Pepa to odchytal dobře, ale prohráli jsme 0:2 a skončili druhý.

A u jiných kategorií?

Dorost jsem trénoval v kraji, kluky Kutovi, Jánovi a tak. V žákách jsem vedl Martina Ropka. A když jsem pak skončil u žáků, tak jsem řekl Láďovi (Ladislav Tobek, předseda oddílu – pozn. redakce), ať mě dá nějakou funkci, abych s něčím pomohl, tak jsem trénoval i chlapy. Z toho si pamatuju, když tady hrál Pavel Prokopu, že jsem ho vystřídal.

Ten tady byl jenom v roce 1992, za který stihl 30 gólů. Což je na naše tradičně chudé ofenzivní poměry unikátní počin.

No právě. A v tom zápase dal góla taky, tak všichni žasli, že jsem se ho rozhod vystřídat. Ale tenkrát hrál i Pavouk, to byl Pavel Stříteský, tím jsem ho vystřídal a ten dal taky góla. A pak si pamatuju ještě výhru nad Dolňákem 2:1, to se přijel podívat i bývalý ministr Vodehnal, který dával do Újezda peníze a my je doma porazili.

Tyhle trenérské epizody a tvoje aktivní zapojení se datují těsně před rok 1994, kdy skončila ve výboru řekněme zakladatelská garnitura. Pak pokračuje tak trochu zlatá éra – áčko dlouhá léta v kraji, mládežnické úspěchy, široká základna včetně založení přípravky. Chtěl bys tady složit hold některému z morašických hráčů, na které už ses jenom koukal?

Bobeš Kopecký a Martin Ropku, to jsou prostě poctiváci, a Kutovi, to byli vždycky fotbaloví tahouni. A do brány Pepa Poslušný a z útočníků Vašon Benešu.

Když pominuly tyhle nejzářivější úspěchy, začal se alespoň postupně zkulturňovat areál. Dokáže ti to jako věrnému fanouškovi vynahradit radost z výsledků nebo hry?

Já vždycky víc cenil hezkou hru. Ale z areálu mám obrovskou radost. Já se tam cestou k Růži vždycky stavím, když tam je klid, dám si cigaretu a kochám se.

Co ti dělá radost dneska?

Rodina. Kuba Lipavský, vnuk, chytá za dorost v Dolním Újezdě, tak jsem rád, že se mu daří a pyšný, že nějaké geny zdědil.

Obyčejné fandění Spartě a Morašicím ti nestačilo, tak jsi se loni stal zakladatelem a prezidentem morašického fanklubu. Co tě k tomu vedlo a máš s ním nějaké další ambice?

Jenom jsem chtěl podpořit naše hráče.

Tak já bych ti chtěl na závěr poděkovat jako redaktor za čas na tenhle rozhovor, jako hráč za věrnou podporu a jako člen výboru za roky služeb, a zároveň ti za všechny čtenáře a fanoušky Sokola popřát všechno nejlepší ke tvým kulatinám, hodně zdraví a spoustu hezkých zážitků, nejen fotbalových. Chtěl bys v téhle mimořádné příležitosti něco na závěr dodat ty?

Že se moc těším na sobotu na 13.9., kdy mám naplánované exhibiční utkání Ropkovi proti fanklubu, tak to bude taková rodinná a fotbalová tečka za těma narozeninama.

A taky chci připomenout, že každý rok poslední sobotu v červnu pořádám od 14hod. u Růže setkání příznivců morašického fotbalu a zároveň vzpomínku na zakladatele Ladislava Tobka – Boříka.

V sobotu jsme vyrazili do Chroustovic, kde nás čekal zápas s dalším nováčkem 7. ligy. K ligovému mančaftu rozhodně nepatří opakované absence z důvodu dovolených a rozluček se svobodou, bohužel není liga jako liga. Co jsme naopak měli před tímto zápasem na skutečně ligové úrovni, to byla práce našeho datově-analytického oddělení, ze které o soupeři vyplývala jasná zpráva - dlouhé nakopávané balóny a Bečička trefuje zařízení. Jak jsme na to zareagovali - ihned po rozehře vyslal Skala dlouhým nákopem za obranu Nováka, jenž po podběhnutí obránce z úhlu mířil do boční sítě. Jak na to zareagoval soupeř? Odkop od brány rozehrál nakrátko, aby stoper dlouhým nákopem za naši obranu vyslal s pomocí Pirklova podběhnutí do totožné situace Bečičku. Rusnák mu včasným výběhem zmenšil prostor natolik, že domácí útočník musel míč pouze píchnout okolo našeho brankáře, bohužel mu pomohla dokonalá znalost domácího hřiště, neboť míč se nejprve kutálel mimo tři tyče, ale v malém vápně na nerovném terénu nabral trajektorii, která vyústila v první gól utkání. Velmi rychle mohl vyrovnat Vít po křižném pasu za obranu, ale jeho střela z dobré pozice ve vápně minula zadní tyč. Do téměř totožné situace se dostal i Novák na druhé straně, bohužel výsledek byl stejný jako v prvním případě. Po standardní situaci vyplaval ve vápně nikým nehlídaný Válek, jenže i jeho zakončení, tentokrát hlavou, šlo kolem tyče ze špatné strany. Soupeř sázel na jednoduché, ale efektivní nákopy do naší nejisté obrany, naproti tomu naše větší chuť hrát po zemi na těžkém terénu nenesla kýžené ovoce, ba naopak po dvou ztrátách D. Štancla na středu hřiště dostali šance domácí, které naštěstí zůstaly nevyužity. Stejně jako závary na druhé straně po rohových kopech a autových vhazování, při nichž brankář nemusel vůbec zasahovat. K lepšímu výkonu nám nepomáhala ani rostoucí nespokojenost s verdikty i následnými argumenty rozhodčího. Jako poslední zahrozili domácí, když po našem špatném vyřešení situace na levé straně a následném centru musel Rusnák vyrazit střelu na brankové čáře.

Ani nástup do druhého poločasu nám nevyšel, když po naší útočné akci domácí odkopli na půlku, naši tři stopeři neobsadili jediného útočníka a celá akce byla dotažená až k centru do vápna, kde se míč snášel na hlavu Černohorského, který byl ale zezadu až podezřele odstrčený domácím útočníkem, který hlavou poslal míč o tyč do brány. Jak je možné, že souboje stejné intenzity jsou v poli posuzovány jako naše fauly, to jsme se samozřejmě od hlavního nedozvěděli. Ve snaze zvrátit průběh utkání došlo k vystřídání útoku, a dobrá práce V. Štancla a následný únik Nováka po levé straně resultoval v centr před bránu na nabíhajícího Hurytu (50. zápas za muže), před kterým obránce uklidil míč do vlastní sítě. Po kontaktním gólu stále více hrozil soupeř, jenž se dostával do dobrých pozic, ale většina z nich končila střelami do Rusnákovy náruče. Navrátit dvougólový náskok mohli domácí po dobře vyřešeném protiútoku, jedinou kaňkou však byla poslední nahrávka před prázdnou bránu, která směřovala do ofsajdu. Naše těžkopádná hra bohužel k většímu ohrožení branky nevedla. Vít po uvolnění na pravé straně uspěchal svůj centr, rohové kopy našim exekutorům nevycházely a z přímáků jsme se k zakončení neprodrali. Jedinou větší šancí byl pár minut před koncem centr Víta, na který si naskočil Novák, ale z úrovně penalty hlavičkoval nad. Suma sumárum lze v tomto utkání najít jistou podobnost z výjezdu do Pardubiček – porazila nás spíš naše nekvalita než nezměrná kvalita soupeře. Opět se o většině základu dá říct, že se ani nedotkla svého optimálního výkonu - viz. zbytečné chyby a přístup obrany, a spoustu ztrát a špatných řešení v ofenzivní fázi. Být každý na hřišti o něco lepší (a že už každý z nás sehrál mnoho individuálně povedenějších zápasů), nemusíme řešit ani absence, ani výkon rozhodčího. A protože zaostáváme počtem bodů jak za potenciálním ziskem, tak za naší verzí ze sezóny 2014/2015 (5 bodů po 4 zápasech), musíme náš výkon odčinit v příštím zápase na domácí půdě, v derby s Janovem.

V neděli jsme přivítali soupeře z Horního Jelení. Osud tohoto utkání visel na vlásku, neboť viróza v hostujícím týmu vedla k sobotním rozpravám nad kontumací zápasu, aby po odsouhlasení této varianty pověřenými osobami přišlo o pár minut později nové info, že zdravé jádro soupeře k utkání nastoupí klidně i v neúplném počtu. Naštěstí pro nás soupeř přijel ve dvanácti lidech, čímž z nás mohl opadnout pomyslný psychický tlak v podobě celozápasové přesilovky. Že se soupeř neporazí sám nám bylo ukazáno hned na začátku, když po nedůsledném obsazování hráčů a špatně odvráceném centru míč poskakoval před útočníkem na přední tyči, ale ten promáchl. Brzy na to musel Rusnák vyrazit křižnou střelu, dohranou akci zakončili hosté střelou nad. Po vlažném začátku jsme si i my začali vytvářet šance, např. když si D. Štancl naběhl na Ondráčkův centr, ale z penalty hlavičkoval nad. Ve 14. minutě se po několika soubojích a odrazech ve středu hřiště dostal míč k Válkovi, jenž vyslal průnikovkou do úniku Víta, který ještě našel před odkrytou bránou volného Sokola a ten se i přes silné protesty hostů kvůli ofsajdovému postavení už při první nahrávce nemýlil. Nedlouho po tom utíkal na Rusnáka z levé strany osamocený hráč, ale ten nedokázal míč dostatečně zakroutit na zadní tyč. Navýšit vedení mohl z přímého kopu Nádvorník, jeho střelu do šibenice ale gólman dokázal vyrazit na roh, z nějž poslal Válek míč přímo do břevna. Po krásných narážečkách skrz celou šířku hřiště vedených Nádvorníkem se dostal míč opět na pravou stranu k Vítovi, který centrem našel na přední Nováka, ale ten hlavičkoval pouze do tyče. Po těchto nevyužitých šancích nastala poněkud rozháraná pasáž, kdy se k našemu špatnému přebírání a vyhýbání se některým soubojům v počáteční fázi přidalo pár nepřesností a jen ztěží jsme se dostávali na soupeřovu polovinu, důkazem budiž nemalé množství udělených žlutých karet a naše dvouminutová série autových vhazovaní u laviček a nemožnost vyjetí ven. V závěru poločasu soupeř zahrozil svým prvním rohovým kopem, kdy jsme nedoskočili na přední tyči a sám hlavičkující hráč míč tečoval tak, že jen těsně minul prostor zadní tyče.

Brzy po návratu z kabin se ve velké šanci objevil Novák, který dokázal obejít gólmana, ale jeho následnou slabou střelu z úhlu dokázal obránce odvrátit. Po rohovém kopu zakončoval hlavou D. Štancl, když se k němu odrazil míč, ale ten nestihl včas seřídit mířidla. Kýženého gólu jsme se dočkali po Vítově pasu za obranu na volného Nováka, který si jedním dotekem míč zpracoval a druhým umístil z hranice vápna přesně k tyči. Za okamžik se hnal do dalšího úniku po Nádvorníkově průnikovce, ale byl nedovoleně zastaven obráncem, pro nějž to znamenal předčasný odchod do sprch, to samé naštěstí neplatilo pro Nováka, jehož kotník tento nepěkný zákrok přežil. Z nadcházejícího volného přímého kopu se však hosté hnali do rychlého brejku, který rovněž nedovoleně ale zavčasu zastavil na půlce Nádvorník. Ani ve druhé půli jsme se nevyhnuli úseku plném nepřesností a zmatků, doprovázené propadlými balóny v našem vápně, ale kromě jedné střely mimo Rusnákovu svatyni z toho nic vážnějšího nebylo. Po gólech to volalo na druhé straně. Nejprve u toho byl Huryta, kterému před vyběhnutým gólmanem dokázal prostrčit míč před prázdnou bránu Vít, ale prvně jmenovaný si nepohlídal ofsajdové postavení. Později se Frank mazácky zbavil soupeře na středu hřiště a průnikovkou poslal do samostatného nájezdu Pirkla, ale ten netrefil bránu. Výhodu jsme tak nevyužili a počty se vyrovnali, když Černohorský nepustil do úniku hostujícího útočníka. Skóre se nezměnilo ani po Hurytově samostatném nájezdu v posledních minutách, kdy ho vychytal brankář. Je škoda, že jsme kvůli liknavosti a taktické nedisciplinovanosti za stavu 2:0 nedokázali zápas dohrát v klidu a bez personálních ztrát, ale 3 body se počítají!

Tato sezóna bude určitě rokem mnoha premiér. Jednou z nich je například jízda k zápasu po dálnici (i když by to mělo brzy být standartem našeho domovského okresu), další je první potkávání s některými soupeři v mistrovských kláních, což je i případ Pardubiček, respektive jejich rezervy. Seznam účastníků zájezdu doznal definitivní podoby až čtyři hodiny před výkopem, díky Pitrově motoristické vášni nám bohužel bohatě stačila tři auta. Stejně jako před týdnem jsme se i tentokrát na začátku zápasu trápili s bráněním prvních rohových kopů. Ten úplně první zakončovali domácí naprosto neatakovaní hlavou na horní síť Rusnákovy brány, při druhém už museli alespoň podstoupit souboj, takže jim k úspěšnému zakončení chybělo víc. Na velmi širokém hřišti jsme věřili, že naší hlavní zbraní budou rychlé kraje, což Novák beze zbytku potvrzoval, po deseti minutách křížnou střelou těsně vedle protáhl a vystrašil mladého domácího gólmana a i ve zbytku poločasu měli domácí obránci co dělat, aby průnikové balóny zejména od Skaly zvládli před naším rychlíkem uhrát. Rychlými kraji ovšem disponovali i domácí, kteří si po jedné z křídelních akcí připravili zpětnou přihrávkou dobrou střeleckou pozici na vápně, ale pokus do středu brány Rusnáka nijak nevystrašil. Po půlhodině hry se dvakrát během pár minut mohl po asistencích Válka prosadit V. Štancl. V prvním případě mu ale nájezd na gólmana po pasu z hloubi pole zhatilo špatné zpracování, v druhém případě nedokázal ve vyložené šanci hlavou na zadní tyči stlačit míč z pár metrů pod břevno. A tak udeřil na druhé straně, když se hosté zmocnili odraženého míče po svém rohu a jejich druhý centr do malého vápna přistál po lehké teči na lýtku našeho trenéra, od kterého zamířil nechytatelně za Rusnáka. Uznání tohoto gólu domácímu hráči je jak pokřivením statistik, tak soucitným gestem vůči naší nešikovnosti, což jsou akty hrubě odporující našemu etickému kodexu. Přes herně rovnocennou partii se domácí přece jen dostávali častěji k zakončení, Rusnák tak kromě propagačních pokusů musel vytáhnout i svižný zákrok proti křížné střele z naší pravé strany, naše útočné snažení ze hry se nakonec smrsklo na klení po těsných Novákových běžeckých soubojích nebo pokažených finálkách v dobrých pozicích.

Nástup do druhého poločasu měli lepší domácí a zanedlouho se do dvojšance dostal jejich kapitán, kterého zblízka zpacifikovali Rusnák s V. Štanclem. Dostat soupeře pod trvalejší tlak se nám vinou zkažených přihrávek před soupeřovým vápnem nedařilo, centry adresáty nenacházely, ale Novák neustále hrozil, domácí střídáními pocitově trochu oslabili, my jsme poslali do hry čerstvý útok, ale naše odhodlání i možnost s výsledkem něco udělat zlomil další náš nešikovný dotek na malém vápně, když Pitra levačkou de facto zpracoval centr pro domácího útočníka, který z pár metrů míč uklidil. K ubývajícím fyzickým silám se tak přidal i úbytek sil psychických, které bohužel u někoho nebyly celý zápas(sic!). Nakopnout nás mohl dalekonosný pokus D. Štancla, který z 30 metrů spadl na spojnici nebo hloupý faul na Nováka v rohu vápna, který rozhodčí posunul na přímý kop se stejným klidem, s jakým šetřil obě strany žlutých karet. Kýženého výsledku v podobě gólu jsme se nedočkali ani v případě Novákova přízemního centru, který gólman vyrazil přesně do míst, kde se nenacházel žádný z hráčů ve žlutých dresech, bez vážnějšího ohrožení skončila i nepřesná střela V. Štancla zpoza vápna, když se k němu odrazil míč ze skrumáže ve vápně. Válek dobrou pozici neproměnil ani ve střelu na bránu (byla-li od nás v zápase vůbec nějaká). Zápas bez karet, bez rozhlasu nebo střídací tabule, a prakticky bez diváků, tak skončil vítězstvím domácích. Sice se nenaplnila domácí předzápasová predikce domácí světelné tabule (stavem 7:0, kterým si možná domácí chtěli dohnat své skóre z minulého zápasu), sice jsme po zápase zavětřili šanci v jarní soupeřovo bloudění, kontumaci a tím pádem lepší vzájemnou bilanci, neboť někteří fanoušci ani nevěděli, které ze tří Morašic v Pardubickém kraji vlastně jsme, ale zároveň cítíme, že s tímto soupeřem se dalo bodovat i v dnešní děravé sestavě. Bohužel se k několika absencím přidalo i několik chyb a výkonů hluboko pod hranicemi vlastních možností, a to už je dost ingrediencí na nulový koktejl, jehož pachuť zkusíme spláchnout příští neděli doma proti Hornímu Jelení.

V prvním kole 7. ligy jsme přivítali na domácím hřišti dalšího nováčka soutěže Heřmanův Městec „B“. Ve snaze zachovat naše ofenzivní nebezpečí, vyřešil trenér absenci dvou hráčů základní sestavy nasazením svým a stažením Huryty na křídlo, zato hosté v kádru měli hned několik hráčů, kteří loňský rok hráli o dvě soutěže výš v heřmaňáckém áčku. Kombinace těchto faktorů bohužel rychle resultovala v roh, který skončil po zahraném signálu na vápně na kopačce hostujícího kapitána, jehož na první pohled ne úplně dobrou střelu smolně tečoval Huryta do vlastní sítě. Vyrovnání naštěstí přišlo záhy, když i náš první roh zakroutil Válek tak dobře, že hostující brankář míč vyrazil už za brankovou čarou a začínalo se opět od nuly. Alespoň výsledkově. Herně se naprostou většinu času hrálo na naší polovině, neboť nam dělala značné problémy jak naše rozehra, resp. při ní chybějící odvaha a kvalita, tak především rychlá rotace hráčů soupeře. Stále jsme si nevěděli rady s rohy protivníka, protože minimálně u prvních čtyř jsme pustili soupeře až do zakončení, ale kromě toho prvního naštěstí žádný z nich už v síti neskončil. Svoji porci smůly si během pěti minut vybral dvakrát Rusnák. Nejprve předvedl parádní zákrok při samostatném nájezdu soupeře po našem špatném odkopu, ale bohužel se míč odrazil od jeho plecka přímo do hrudi útočníka, který poté pohodlně uklízel do sítě. Podruhé se marně natahoval po střele zpoza vápna, která sice skončila na tyči, ale následně se odrazila od jeho hlavy do brány. Pomoci spoluhráčů by se náš gólman mohl dožadovat marně, ale aspoň on si vylepšil svůj kádrový profil, když zastavil další šance soupeře, chodící zejména z naší pravé strany. Jmenovat můžeme vyraženou střelu k pravé tyči i následně chycenou ofsajdovou dorážku, jeden samostatný nájezd, tentokrát úspěšně chycený, nebo včasný výběh proti útočníkovi, který loboval do boční sítě. V závěrečných minutách si soupeř vytvořil minimálně další tři velké šance a mohli jsme být rádi, že z nich proměnil pouze jednu, když po centru z pravé strany V. Štancl nezachytil náběh útočníka na přední, který osamocený nekompromisně zavěsil pod břevno. A protože v další ložené šanci nahrávka před prázdnou bránu směřovala na paty nabíhajícího útočníka, při odchodu do kabin tak svítilo na tabuli skóre „pouze“ 1:4. Sice byly tři góly trochu smolné, ale hosté jimi jen doháněli svoje xG z neproměněných vyložených šancí, my jsme si připsali pouze propagační střelu Sokola.

Brzy po příchodu z kabin dostali hosté možnost volného přímého kopu z hranice vápna, ale dopředu nahlas avizovaný centr skončil na spojnici. Ať už to bylo zahozením našeho strachu, nebo polevením v soupeřově napadání, začali jsme si užívat více času s míčem na kopačkách a občasnou se nebojácnou a fotbalovou kombinací dostávali na soupeřovu polovinu, leč k výraznému ohrožení branky to nevedlo, neboť centry končily za bránou, nebo nacházely hlavy obránců, a dvě Nádvorníkovy střely zpoza vápna byly zblokované. Největší rozruch ve vápně vyvolal další Válkův roh, ale ten hosté s obtížemi dokázali odvrátit. Na druhé straně dvakrát zahrozil kapitán „Heřmaňáku“, když se mu otevřel prostor na pravé straně, ale v prvním případě svůj postup příliš zpomalil a dálnici mu včas uzavřel V. Štancl, podruhé si navedením míče do středu tak dlouho hledal lepší pozici, až trefil přesně Rusnákův prostor. V síti ani neskončil kroucený roh do brány, který z čáry vyhlavičkoval D. Štancl a na další lehce tečovaný centr nestihl nabíhající útočník zareagovat tak, aby míč uklidil hlavou do sítě. S blížícím se koncem a ubývajícími silami (u některých vyřčeno nahlas) opět přibývalo nepřesností v naší rozehře, ale skóre již zůstalo nezměněno. Na úvod ostrá zkouška, a že jich nebude málo. Nezbývá, než se z toho neposrat a zlepšený výkon z druhého poločasu převést už do úvodních minut v Pardubičkách.

Začátek nové sezóny patřil již tradičně prvnímu kolu poháru. Po 8 letech to však pro nás nebyl pohár okresní, ale krajský, ve kterém jsme přivítali účastníka 5. ligy (krajského přeboru) Holice. Byl to pro nás vůbec první oficiální zápas s tímto soupeřem a upřímně v nás nebylo moc víry, že dosavadní bilanci z 6 přátelských zápasů (1-1-4) nějak vylepšíme. A přestože jsme šli do zápasu s odhodláním a bez přehnaného strachu, rozdíl našich a holických kvalit se projevil hned při úvodnímu kolotoči, na kterém nás hostující tým povozil. K prvnímu zakončení se soupeř dostal hned v první minutě, tehdy se ale pouze zastřeloval. Většina akcí hostů začínala dlouhými a především přesnými nákopy za naší obranu, a právě jeden takový nákop směřoval na Baloga na naší levé straně, ten si navedl míč do středu a zakroutil ho na zadní tyč. Nedlouho poté udeřil ten samý hráč, když Černohorský pozičně ustál nájezd 1 na 1, ale hostujícímu útočníkovi naběhl do tandemu autor prvního gólu a po přiťuknutí do vápna propálil Rusnáka zblízka na přední tyč. Náš hrozivý úvod završil samostatný průnik soupeřova hráče, který se během cca 7 vteřin dostal z vlastní půle prakticky neatakován až na hranici našeho vápna, odkud dělovkou o břevno nedal Rusnákovi šanci. Nemuselo ovšem zůstat jen u toho, když hosté po svém prvním rohu sice potřebovali dva pokusy na úspěšný centr, ale po tom druhém nehlídaný útočník naštěstí hlavičkoval pouze do břevna. Rusnákovy zákroky, polevení favorita, ale i absence jakékoliv známky rezignace z naší strany vedly postupně k momentům i obrazu hry, který byl příjemnější jak divákům, tak nám samotným. Z ojedinělé šance se nám pak podařilo snížit brankový rozdíl, když se po faulu na Ondráčka u rohu vápna postavil k exekuci volného přímého kopu Vít, jenž přesně našel hlavu zakončujícího Nováka, který zaznamenal 50. gól za muže. Od dalšího snížení jsme nebyli daleko, když byl po akci parádně vykombinované přes všechny řady vyslán do úniku po lajně Vít, bohužel na jeho centr před bránou úplně osamocený Huryta nedoskočil. Po další nadějné akci se dostal do zakončení Pitra, který svojí slabou střelou dokázal alespoň vytěžit roh, z něhož ve velké šanci hlavičkoval Novák nad. Místo na kontakt jsme mohli být rázem v ještě větším gólovém manku, ale nejprve byl proti opět svým zákrokem Rusnák, podruhé to byla po nájezdu z boku a kličce našemu gólmanovi tyč.

Začátek druhého poločasu se nesl opět ve zvýšené aktivitě hostů, ke které jsme přispívali naším velkým množstvím zbytečných ztrát. Nebýt Rusnáka v bráně, který si v úvodních deseti minutách připsal tři důležité zákroky, mohl být náskok soupeře daleko větší. Po jednom z našich nákopů za obranu se do nájezdu dostal Vít, ale jeho slabé bodýlko směřovalo přímo gólmanovi do náruče. Prakticky vzápětí dokázal jednu z našich početných ztrát soupeř potrestat, když svůj protiútok ukázkově vykombinoval až do prázdné brány. Náskok se ale brzy ztenčil, když Sokol, hrající 100. zápas za muže, udržel míč i obránce na zádech a vyslal po lajně Víta. Jeho centr před bránu před napřahujícím Válkem odvrátil domácí obránce nejistě pouze kousek dál do vápna, kde ho krásným volejem poslal pod víko Novák. Gól na hlavě měl rovněž Sokol, který se probojoval k hlavičce na zadní po rohovém kopu, ale mířil vedle. Stejně tak skončila střela Válka z hranice vápna. Soupeř ještě zahrozil neproměněným samostatným nájezdem, ale k dalšímu ohrožení brány jsme ho srdnatým i v rámci možností fotbalovým výkonem nepustili. O vítězství soupeře během zápasu nebylo pochyb, ale tohle byl přesně ten zápas, po kterém se i poražení mohou cítit jako frajeri. Nicméně hned v neděli doma přivítáme dalšího nováčka 7. ligy Heřmanův Městec „B“ a tam už naše nároky musejí být vyšší.

Osud jediného přátelského zápasu před novou sezónou visel kvůli počasí na vlásku, ale ukázalo se, že je jednodušší pro naše hřiště absorbovat víkendovou nálož vody než pro našeho soupeře z Litomyšle přeložit narychlo zápas na jeho umělou trávu. V kádru i sestavě jsme po dvou a půl letech přivítali navrátilce Válka, po půl roce Pishtu, a na zkoušku jeho krajana Faybishe, absence Nádvorníka, Víta či Pitry byly pouze jednorázové, zato absence Halsbacha, Špinara nebo Smoly se kvůli jejich plánovaným přestupům a jiným činnostem protáhnou minimálně na půl roku. Začátek mače patřil pro letošek átřídním hostům, kterým jsme poskytli dostatek času na rozehrání se jak špatným přebíráním, tak spoustou odevzdaných balónů. Po jednom z nich jsme i inkasovali, když jsme se sice zvládli vrátit po ztrátě v dostatečném počtu, ale nedůsledné bránění ve vápně umožnilo zpracování a přesnou střelu litomyšlského útočníka. Převaha hostů ale málokdy došla až k přesnému zakončení, Rusnák si tak na úspěšný zákrok musel počkat až na přímý kop Kundery, který skokem tyči vytáhl. My jsme se před bránu u hospody dostávali sporadicky, Huryta po průnikovce D. Štancla levou zakončil nepřesně, až by se dalo říct vůbec, druhý jmenovaný po propadlém autu hlavičkoval nad. Kolem půlky půlky si však náš kapitán hlavou našel na rohu malého vápna míč odražený po našem rohovém kopu a jeho vracečka "do ohně" zapadla i s přispěním vzdálenější tyče do brány. Když jsme po půlhodině hry za chodu změnili rozestavení, podařilo se nám až do přestávky hrát se soupeřem vyrovnanou partii, naše ofenzivní pozice bohužel zůstaly nevyužité, když Hurytův centr omylem zaletěl pouze na vrchní síť a "dělostřelec" Sokol v dobré pozici za vápnem nenašel odvahu a posléze ani skills k nebezpečnému zakončení.

V druhém poločase přidali hosté na zápalu i obrátkách, my postupem času přidali na úbytku sil a taktické i technické chybovosti, z čehož rezultovalo několik litomyšlských šancí. Bylo tam několik zakončení z malého vápna, které skončilo na Rusnákovi, bloku Černohorského, bloku D. Štancla, na tyči nebo v zahrádkách (některé z těchto věcí se staly během pěti sekund), byl tam samostatný nájezd zakončený nepovedeným lobem, bylo to zkrátka s potřebným štěstíčkem udržené na remízovém stavu. Náš ojedinělý výpad skončil krásnou přihrávkou z levé strany do šuplíčku do vápna, ale Nantl zakončení z první uspěchal. V úplném závěru zápasu, kdy se dostal do hry už neplánovaně pro křeče dvou spoluhráčů, však důsledně napadal litomyšlské obránce i jejich malou domů, prodral se k míči, který mu gólman Kačer zvládl vypíchnout, ale na Hurytu díky této práci zívala prázdná brána, do které míč posledním dotykem zápasu poslal. 

Nová sezóna tak začala nečekaným, šťastným, bodově bezcenným, ale morálně o to cennější vítězstvím, celkem 19. nad tímto soupeřem v naší historii a první po 9 zápasech a 15 letech. O tom posledním i jeho okolnostech se dodnes píše u nás i v médiích. V galerii se pak můžete podívat jak vypadají naše historické individuální statistiky za dovršených 55 let existence našeho fotbalu, kdo čeho dosáhl a jaké má před sebou mety. Pro úplnost a pro pokladníky rovnou dodejme, že hrající trenér V. Štancl se dnešním 552. zápasem osamostatnil na 9.místě celkových odehraných zápasů a Huryta zaznamenal jubilejní 20.gól za muže (ve 45.zápase!). Kdo by chtěl najít sebe osobně, mělo by se mu to při troše zručnosti povést zde. A kdo by chtěl pomoct našemu datově-analytickému útvaru vyzobat další zajímavá fakta z čísel nashromážděných panem Neprašem, ať se obrátí na nějakého Štancla.

Těšíme se na vás znovu v neděli od 17:00, tentokrát v rámci 1.kolo poháru hejtmana proti přeborním Holicím!!

Naše týmy znají své soutěže a rozlosování. Oni ho tedy znají déle, ale náš nejvyšší management rozhodl o měsíční celozávodce pro naše PR oddělení.

Muži sehrají své jediné přátelské utkání v neděli 27.7. od 17 hodin, kdy na svém trávníku přivítají átřídní mužstvo z Litomyšle. Za jistý akt fyzické přípravy se pak dá považovat utkání 1. kola Poháru hejtmana mužů, ve kterém o týden později ve stejný čas a na stejném místě přivítáme účastníka krajského přeboru z Holic, tj. 3.8. 17:00. A papírově nejslabší z úvodního domácího trojboje by pak měl být střet s loňským chrudimským přeborníkem, "béčkem" Heřmanova Městce, který u nás v neděli 10.8. od 17:00 vykopne po deseti letech zápolení v I.B třídě.

Dorostence necháváme zapůjčené v Horním Újezdě, který bude kvůli možnosti hrát klasický jedenáctkový fotbal i letos "hostovat" v okresním přeboru Chrudimska. Věříme, že doladíme i nějaké utkání na našem hřišti, hrát se bude tříkolově každý s každým (Proseč, Prosetín / Holetín, Orel / Stolany, Třemošnice, Rváčov / Horní Bradlo, Kameničky, Svratka), což při 8 účastnících dělá 21 zápasů, první z nich je na programu 24.8. v Horním Újezdě proti Svratce.

Naši starší žáci budou opět "schovaní" v souklubí Horní Újezd / Čistá v 9-ti členné "11teamsports Svitavské okresní lize starších žáků". Jejich soupeři budou Sebranice, Opatov, Polička "B", Němčice, Březová nad Svitavou, Městečko Trnávka, Koclířov a Bystré. Hrát se bude fotbal 8+1, stejný soutěžní model jako loni, tj. dvoukolově každý s každým, po 18 kolech se účastníci rozdělí do dvou skupin, ve kterých začínají s nulou na kontě. První zápas je čeká 24.8. v Poličce. Novinkou je vložení poháru OFS Svitavy, který se bude hrát v počtu 10+1, v prvním kole přivítá naše družstvo žáky z Němčic.

Mladší žáky pod hlavičkou Horní Újezd / Morašice čeká 11-ti členná "Svitavská liga mladších žáků", jejich protivníky budou Čistá, Janov, Kunčina, Třebařov, Borová Sebranice, Pomezí, Hradec nad Svitavou, Radiměř, Němčice / Sloupnice. Hrát se bude 7+1, dvoukolově každý s každým, vykopáváme 30.8. v Janově.

V neděli 24.8. od 10:00 bychom měli hostit utkání krajského přeboru starších žáků mezi Litomyšlí a Českou Třebovou, protože Litomyšl ještě pravděpodobně nebude mít k dispozici vlastní hřiště.

Kompletní termínovou listinu naleznete zde.