Články ze sezóny 2024/2025

Pro rok 2024 je na fotbalovém hřišti dobojováno. Než si přečtete hodnocení uplynulého půlroku očima trenérů mládeže, rádi bychom jim i touto formou poděkovali, protože ve fotbalovém oddíle prakticky není záslužnější činnosti. Do mistrovských zápasů zasáhlo za podzim 35 dětí ve věku 7-15 let (pro srovnání to loni bylo 31 dětí). Ke starším žákům se se svými kluky posunul Martin Kovář, k mladším nastoupil Jiří Lněnička, o přípravky se starají Milan Chmelík, Milan Klement a Jiří Famfulík, který k tomu ještě rozvíjí pohyb a chuť k němu u těch nejmenších, což je dalších přibližně 12 dětí navíc. Dík patří i Miloši Kopeckému, který se po letech u žáků ujal role řidiče našich dorostenců. Přejeme všem hodně síly a chutě do jejich práce, budiž jim odměnou nebo motivací působení Vojty Huryty a Marti Famfulíkové v ligových soutěžích v dresu FK Pardubice. 

Mladší přípravka

Po poměrně úspěšné sezóně 2023/2024 jsme se z důvodu menšího počtu dětí, kdy nám několik hráčů odešlo do starší přípravky, rozhodli spojit síly v souklubí s týmem Horního Újezdu. Začali jsme trénovat po letní prázdninové pauze na začátku září. Tréninky jsou v sezóně pravidelně v pondělí a středu společně se starší přípravkou. První turnaj jsme odehráli netradičně ve středu 11. září v Borové, kde jsme si poprvé otestovali spolupráci s hráči HÚ. Vše klapalo na výbornou a dařilo se, po těsné prohře s Čistou jsme skončili druzí. Za podzim jsme odehráli celkem 7 turnajů, resp. 18 zápasů, z nichž jsme 12 dokázali dovést do vítězného konce. 

3 hráči se pravidelně účastnili zápasů starších přípravek. Místo nich jsme zapojili děti z fotbalové školičky, které sbíraly své první zkušenosti z "mistrovských" zápasů. 

Starší přípravka

Starší přípravka začala trénovat spolu s mladší na začátku září a hned 8. jsme si mohli poměřit síly se soupeři na prvním turnaji v Němčicích. Po odchodu několika stěžejních hráčů do kategorie žáků nás zajímalo, jak na tom budeme. Skončili jsme třetí po jednom vítězství a 2 prohrách, což nebylo špatné. Zápasy se hrají v počtu  5+1 a vzhledem k dlouhodobější nepřítomnosti několika dětí jsme byli nuceni povolat 3 hráče z mladší přípravky, nakonec na celý podzim. Kluci se velmi dobře zapojili. 

Celkem jsme se zúčastnili 7 turnajů s následující bilancí: 16 odehraných zápasů z nichž jsme 4 vyhráli, jednou remizovali a 12x prohráli. Vzhledem k věkovému složení týmu to nejsou špatné výsledky. Za nejlepšími týmu okresu jsme zaostávali, ale věříme, že s postupem času budou rozdíly mizet. Přes zimu chceme pilně trénovat a na jaře soupeře řádně potrápit.

Přes zimu budeme trénovat v tělocvičně místní ZŠ. V pondělí a středu společně mladší a starší přípravka, úterý je vyčleněno pro fotbalovou školičku. Začátky tréninků vždy od 17h. Srdečně zveme všechny nové zájemce. Kromě tréninků nás určitě čekají i nějaké halové turnaje, ale jejich rozpis zatím není znám.

Milan Chmelík

Mladší žáci

Do nové sezóny jsme vstoupili opět spojení s Horním Újezdem a s nezvykle velkým počtem dětí. Z něho musíme mít samozřejmě radost, ale zároveň je potřeba zmínit, že je to často oříšek. Hrajeme soutěž 7+1 (na šířku velkého hřiště), ale byly i zápasy, na kterých se nám sešlo 18 dětí. Při takové rotaci je samozřejmě složité jednak zajistit spokojenost všech, jednak udržet tempo a kvalitu zápasu, i proto u nás s výsledným podzimním 5.místem (17 bodů z 10 zápasů) panuje spokojenost.

Jiří Lněnička

Starší žáci

Letošní sezónu jsme opět v trojklubí, tentokrát s Čistou místo Sebranicemi. Naše "spoluúčast" se bohužel smrskla na pouhé tři kluky, ale díky "Horňáku" se nemění mimořádně šikovná kostra týmu, který už před dvěma roky ovládly přebor mladších žáků, loni skončil o bod druhý a letos na podzim byl v deseti zápasech stoprocentní. Děti si díky skvělé partě i silným individualitám umí poradit jak v soubojích 1 na 1, tak jako tým a my trenéři se jim do toho snažíme mluvit, jen když je opravdu třeba, protože z předchozích let víme, čeho jsou schopní.

Martin Kovář

Dorost

Naši dorostenci, pro tento rok Lukáš Němec, Lukáš Mach a Jan Kopecký, jsou stejně jako loni a stejně jako kluci ze Sebranic, součástí dorosteneckého družstva Horního Újezdu, který nakonec skončil v okresním přeboru Chrudimi, kde mají kluci možnost hrát klasický velký fotbal. Sezónu jsme začínali se sedmnácti hráči na soupisce, ale během prázdnin jsme nestihli žádné přátelské utkání, takže jsme do ní vlétli na konci prázdnin naostro. V zápasech nám vypomáhali i starší žáci, především Jan Kvapil. První zápasy jsme se sehrávali, od větších porážek náš často uchránil Lukáš Němec. Třetí zápas jsme poznali, že i soupeř se dá porazit, další zápasy jsem střídali prohry s výhrami. Ze zdravotních i jiných důvodů se pak začaly kupit omluvenky, ale kluky to nijak neodradilo, myslím, že mají dobrou partu, ve které budou dále pokračovat. Po podzimu jsme s 12 body na osmém místě. 

Miloš Kopecký

Muži

Na první pohled mají za sebou muži úspěšný podzim, když skončili na 2. místě okresního přeboru, postoupili do jarních bojů okresního poháru a vyhráli 10 z celkových 15 zápasů. Na druhý pohled stálo neskutečné komunikační úsilí, abychom trénovali alespoň jednou týdně a abychom se na zápasy vůbec scházeli, čestná výjimka asi třem utkáním. Před sezónou odešel do Dolního Újezdu Michal Kopecký, dlouhodobé zdravotní problémy vyřadily několik hráčů (Ropek, Vít, Novák, Nádvorník, J. Štancl), někteří mají jiné priority a někteří během léta nebo podzimu prostě přestali chodit a komunikovat, což je pro trenéra a koneckonců i kabinu ta nejmíň pochopitelná varianta. Právě děravé sestavy a nulová možnost zásahu do zápasu stojí podle mě za jedinými prohrami s Pomezím a Opatovem, ve spojení s kvalitou soupeřů. Naštěstí z dorostu přišel Tomáš Huryta, v průběhu podzimu se vrátil po dlouhé době Jan Pitra a naštěstí máme dost gardistů, kteří se jednou nebo vícekrát nechali přemluvit na výpomoc (Burián, Chmelík, Vosmekovi). Tak se stalo, že se ve zmíněných 15 zápasech protočilo těžko uvěřitelných 28 fotbalistů, ale pouze 12 jich absolvovalo více než polovinu. Tohle úzké jádro se ale obdivuhodně semklo a z mého pohledu se oproti minulému roku zvýšil počet těch zápasů, které jsme díky bojovnosti zvládli. Za všechny vypíchnu derby s nabitou sestavou "dolňácké" rezervy nebo výhru nad Dlouhou Loučkou. Dalšími důvody k nejlepšímu podzimnímu bodovému zisku od našeho pádu do okresu jsou podle mě pevná defenziva (pouze 13 minut chybějící a výjimečně chybující Černohorský + výborná brankářská dvojice), neúnavný kapitán D. Štancl ve středu pole (3 góly, všechny vítězné, jednoznačný vítěz týmové ankety o nejužitečnějšího hráče), ofenzivní standartní situace (téměř polovina gólů) a gólová produktivita Bureše (téměř třetina gólů). Ten vstřelil v podzimních mistrovských utkáních celkem 11 gólů (10 v přeboru, 1 v poháru), což se za celou zmapovanou historii Sokola povedlo pouze Standu Hanusovi na podzim 1979 ve III. třídě.

Když se tímto přesuneme k číslům, druhým nejlepším střelcem byl T. Huryta s 5 góly, na 3 góly se dostali D. a V. Štanclovi spolu se Z. Skalou. Ten byl s pěti asistencemi nejlepším nahrávačem a s 8 body (3+5) 3. nejproduktivnějším hráčem právě střelci Burešem (11b.-11+0) a Hurytou (9b. - 5+4). Kompletní statistiky najdete zde nebo v galerii článku.

Můj dík za podzimní část patří Lubovi Rusnákovi za vedení tréninků, všem těm hráčům, na které byl s účastí spoleh, stejně jako těm, na které spoleh být neměl, ale jednorázovou pomoc neodmítli. V tomto ohledu patří zvláštní dík, a vlastně i obdiv, J. Kopeckému za to, že patří stále do té první skupiny i za pomoc s trenérským vedením zápasů. Děkuji také všem fanouškům, kteří si nás na podzim užili víc než dost (10 domácích zápasů), doufám, že jsme jim povětšinou dělali radost a že tomu tak bude i na jaře, kdy si nás zdaleka tolik neužijí.

Václav Štancl

Kromě zmíněných trenérů bychom za podporu a spolupráci poděkovali obci Morašice, díky za příspěvky patří i okolním obcím, díky za spolupráci posíláme i TJ Horní Újezd a jejím trenérům, vděční jsme i za každého rodiče, který nám pomůže s dopravou nebo jiným zajištěním chodu oddílu, stejně tak jsme rádi za dobře fungující občerstvení na hřišti. Jeden zápas nám v tomto roce přece jenom zbývá, a to tradiční silvestrovský fotbálek, na který jsou v poslední den v roce od 10:00 zváni všichni, co si troufnou po svátcích na trochu pohybu. Pro děti, co by si troufly na více pohybu, budou naši trenéři ve všední dny nového roku v tělocvičně, každé pondělí a středu tam sportují děti ročníků 2014-2017, každé úterý ti ještě mladší, vždy od 17:00. Neváhejte a přijďte se s dětmi podívat. Stejně tak máme dveře otevřené pro všechny dospívající a dospělé, kteří by nám chtěli pomoct jinak, práce je pořád dost.

Závěrem TJ Sokol Morašice přeje všem členům, příznivcům i ostatním Morašákům klidné a příjemné prožití vánočních svátků, a hodně štěstí a zdraví v novém roce, ve kterém náš fotbalový oddíl oslaví 55 let.

Poslední turnaj tohoto kalendářního roku jsme odehráli v hale poličského gymnázia. Turnaj byl rozdělen na dvě části, my jsme se zúčastnili odpoledního dějství, které bylo výrazně kvalitněji obsazeno, mimo jiné jsme se utkali s týmy ze Svitav nebo Poličky. Ostudu jsme určitě neudělali – spíše naopak. Celý tým předvedl poctivý, bojovný výkon, kdy všechna střídání byla od všech stoprocentně odkmakána. Z jednotlivců se mi dnes nejvíc líbil Honza Klement, který v obraně působil jako zeď a navíc byl nebezpečný i v ofenzivě. Na turnaji se nezapisovaly výsledky a nevyhlašovalo se konečné pořadí, ale statistika je statistika:

Sestava: Jiří Famfulík – Jan Klement, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Pavel Kubík, Vít Šimek, Timotej Vomočil, Marie Flídrová, Antonín Flach

Zápasy:

Horní Újezd/Morašice - Polička černá 1:3

branka: Jan Klement

Horní Újezd/Morašice – Svitavy černá 1:1

branka: Jan Klement

Horní Újezd/Morašice – Svitavy žlutá 5:0

branky: Jan Klement, Timotej Vomočil, Vít Šimek, Pavel Kubík, vlastní

Horní Újezd/Morašice - Polička bílá 1:0

branka: Vít Šimek

Horní Újezd/Morašice – Bystré 1:0

branka: Filip Šplíchal

Horní Újezd/Morašice – Čistá 2:1

branka: Vít Šimek, Jan Klement

Zdeněk Beneš

K poslednímu podzimnímu zápasu jsme odjížděli plným autobusem, kde někteří diváci museli i stát. I hráči jeli v plném počtu, bohužel Fanda Flídr se stále zotavuje po nemoci, Šimon Flídr onemocněl cestou a zápas jenom sledoval z lavičky. Naopak Sára nastoupila hned po nemoci.

V kabině bylo na dětech vidět, jak strašně moc chtějí vyhrát i poslední zápas, jenže poslední krok někdy bývá nejtěžší. Domácí byli kvalitní soupeř, hodně chyběl i Šíma, který umí připravit spoustu příležitostí pro sebe i ostatní a hlavně byla vidět nervozita z úžasné atmosféry na tribuně. Až v poslední minutě prvního poločasu otevřel skóre David Klusoň. Po přestávce ještě přidal druhý gól Dříňa a i díky výborným zákrokům Filipa v bráně děti končí polovinu soutěže bez ztráty bodu. V zápase se ne všem úplně dařilo, ale výborně zahrál Pepa Rosypal i nenápadný, ale platný David Čapek.

Na zpáteční cestě děti ukázaly, jak umí oslavit svůj úspěch. Vysoký jalovec už mají zmáknutý na jedničku. Dospělí zase dětem ukázali, jak jsme jezdili z fotbalu dřív.

Ziskem posledních bodů a atmosférou na hřišti daly děti hezký dárek Ivě k narozeninám.

Pavel Beneš

V úplném závěru podzimu nás čekalo odložené utkání 6. kola na „Horňáku“. Počasí jak malované, daleko lepší než v původním termínu. Jak jsme díky jarní blamáži s tímto soupeřem jsme měli ještě v živé paměti, tabulkové postavení v tomto souboji nehraje žádnou roli, což se potvrdilo i dnes. A na naší roli jasného favorita nic neměnila ani neplánovaná omluvenka Nádvorníka na poslední chvíli, ani plánovaný poločasový odjezd Ondráčka na florbal. Nástup do utkání byl jedním z těch našich světlejších momentů v prvním poločase, aspoň co se týče aktivity. Ale slibně rozjeté akce jsme nedokázali dotáhnout do konce, třeba i proto, že jsme se báli vystřelit z pozic okolo vápna. Rovněž veškeré standardní situace byly odvráceny, ve velké většině případů domácím Šplíchalem. Soupeře jsme ale pouštěli do hry naší velmi špatnou rozehrou, jež pramenila i ze špatné nabídky, ale především naším nezodpovědným bráněním, přebíráním hráčů a slabou komunikací. Hned při první vážnější akci a zakončení ze střední vzdálenosti musel Špinar vytáhnout míč padající pod břevno. Kolem dvacáté minuty se domácí dostali ke dvěma akcím, na kterých bylo až příliš vidět, kolik prostoru protihráčům dáváme k dispozici. První akci jsme ještě přežili bez úhony díky Špinarovu zákroku zblízka, ale při druhé za obranou vyplul domácí útočník, jehož střelu sice dokázal Špinar vyrazit, ale přímo Novákovi na ruku. Gólovou dorážku domácím rozhodčí necitlivě utnul zapískáním, bohužel pro nás si s nařízenou penaltou Kladiva hravě poradil. Nebylo by divu, pokud se v tu chvíli mnohým prohnalo hlavou, že nás čeká po půl roce další ostuda, ale je s podivem a k zamyšlení, že na tuto notu najel náš zbabělý výkon. V naší největší a de facto jediné šanci se objevil V. Štancl po přímém kopu Skaly, když se k němu ve vápně odrazil míč, ale sám před Havlíkem se dle pomezního zjevil díky ofsajdu, a tak byla jeho klička a zakončení k ničemu. My jsme domácím dovolili ještě jedno zakončení zpoza vápna, které dalším dobrým zákrokem vyrazil Špinar. Nic zásadního fotbalového se už v první půli nestalo, vyjma nešťastného pádu a zranění domácího Hanáka, k němuž ale vůbec nemuselo dojít, pokud by rozhodčí písknul akci předcházející faul.

Do druhého poločasu jsme vstoupili ve větším nasazení a s touhou zvrátit utkání v náš prospěch. Zvýšená aktivita rychle přinesla své ovoce, když si Rusnák za vápnem zpracovával míč hrudí, od níž se následně odrazil do ruky a k Hurytovi, který z 25-30 metrů napřáhl ke krásné střele pod břevno, kde ji stihl Havlík v domácí bráně ve spolupráci s břevnem pouze kosmeticky přikrášlit. Přestože bylo těžké s rozhodčím v tomto zápase s čímkoliv souhlasit, zneplatnění tohoto gólu kvůli Rusnákovým brankářským instinktům bychom vůbec nezpochybnili. Ale když rozhodčí řekne: „ruka to byla, ale ne úmyslná.“ , máme se s ním hádat? Zkusil to Kladiva a domácí tak kromě náskoku přišli i o hráče. Početní převahu jsme dokázali velmi rychle využít, když Lněničkův dlouhý aut propadl mezi malé vápno a penaltu, kde stál připravený D. Štancl a zajistil nám vedení. Stylový způsob, jak oslavit 400. zápas v morašickém dresu. Náskok musel záhy po našem nepochopitelném výpadku dvakrát uhájit Špinar skoky ke svým tyčím po střelách zpoza vápna. Ke zvýšení náskoku byl blízko Bureš, který se po závaru v domácím vápně objevil sám před Havlíkem, ani obdržený dlouhý čas na srovnání míče pod nohou mu ale nestačil ke kvalitnějšímu zakončení, Havlík jeho střelu zvládl vykopnout. Další uklidnění mohlo přijít po Lněničkově centru do „šuplíčku“, ale nabíhající Huryta s Burešem na míč nedosáhli a na zadní tyči zavírající Rusnák zakončil vedle. Ve své poslední šanci v sezóně 2024/2025 se pak Bureš neprodral po centru z pravé strany k zakončení, pouze "přinutil" k zakončení nad vlastní branku domácího Šplíchala, srdečně mu vyčinil za nepřiznaný roh a přepustil místo Frankovi. S přibývajícím časem, nastoupením Kusého na hřiště a odchodem klidu z našich kopaček to byl opět „Horňák“ který měl více šancí. Nejvíce to ale smrdělo poté, když po standardní situaci z hloubi pole prodloužil Kusý míč za sebe na nabíhajícího spoluhráče, kterého nikdo nezachytil, ale na poslední chvíli mu do střely skočil Novák. Podařilo se nám přežít závěrečný tlak z rohových a volných přímých kopů (některé z nich spadaly vyloženě do kategorie kompenzačních), a tak mohl v nastavení využít brejk Frank, jenž měl před sebou po Rusnákově pobídce pouze gólmana, a aby se vyhnul přímému potenciálnímu neúspěchu v souboji 1v1, rozhodl se zpoza vápna vyběhnutého Havlíka levačkou úspěšně přelobovat. Jeho neradost z pojistky byla všeříkající, bylo to neskutečně utrápené, dalo by se říci, že i nespravedlivé. Na hřišti nebyl tým, který by se měl ucházet o přední příčky, ani tým, který by měl být poslední a bohužel ani rozhodčí, který by měl pískat okresní přebor (i když víme, že není kde brát). Ale tři body a přezimování na druhém místě tabulky nám už nikdo nevezme.

V posledním utkání podzimu jsme hostili družstvo z Borové. Po dlouhé době se nám sešla skoro kompletní sestava dětí, a tak byl trochu problém dopřát všem dostatečný herní čas a zároveň udržet tempo a úroveň hry po celou dobu. Ve vyrovnaném zápase se soupeř v prvním poločase ujal vedení, ale dvěma rychlými góly po přestávce jsme vývoj otočili. Borové se podařilo vyrovnat pro nás velmi nešťastnou brankou. Přes šance na obou stranách už se vítězného gólu žádný tým nedočkal a remíza působí jako spravedlivý výsledek, který nás po podzimu udrží v lepší polovině soutěže.

Do zápasu jsme vstoupili dobře a už ve třetí minutě jsme vedli zásluhou slabší nohy Honzy. I přes naši územní převahu jsme v prvním poločase další gól nepřidali. Ve druhém poločase jsme přidali dva góly a v pohodě si pohlídali vítězství.

Opět musím pochválit děti za hezký fotbal, který nám předvádí celý podzim. A vyzdvihnout i Filipa, který to jistí v bráně a i když nemá úplně moc práce, dokáže v případě potřeby vytáhnout skvělé zákroky.

K poslednímu podzimnímu zápasu jedou starší v sobotu do Trnávky autobusem, zřejmě i s velkou podporou mladších a rodičů.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

V oficiálně posledním podzimním kole nás po sérii třech domácích zápasů čekal výjezd do Boršova, kam jsme i kvůli dovoleným vyrazili opět v zúžené sestavě. Zatímco domácí sázeli na jednoduchou hru a Raclovy dlouhé nákopy za obranu, naší snahou byla kombinační hra po zemi, kterou nám soupeř i poměrně rovné hřiště umožňovali. Ale bylo to nakonec ze vzduchu, odkud jsme v úvodu utkání udeřili, když Lněničkův dlouhý aut poslal V. Štancl hlavou do sítě (gólem číslo 45 se v historické tabulce odpoutal od F. Bureše a dorovnal R. Bureše). Další ranou pro domácí mohlo být vyloučení Zombera, když příliš dlouho čekal s autovým vhazováním, až rozhodčí aut přiřknul pro nás. Následný Zomberův slovní výlev hlavní ocenil červenou kartou, ale po přímluvě pomezního, že nadávky směřovali k vlastní lavičce, změnil barvu karty na žlutou. Snad jediné vážné ohrožení naší brány jsme dopustili, když jsme nechali propadnout aut až na penaltu, kde byl nikým nehlídaný Zomber. Ten ale ztratil příliš času zpracováním míče a v následném závaru se už dostal do příliš složitého úhlu, odkud Rusnák v klidu vykryl jeho zakončení. Jinak jsme soupeře téměř do ničeho nepustili a hru víceméně kontrolovali. Naše místy pohledné kombinace ale ke kýženému úspěchu nevedli, ani další Lněničkovy auty či Skalovy rohové kopy jsme nedokázali zužitkovat. Nejblíže ke gólu byl dvakrát Novák, ale ani on neuspěl. Nejprve po rozehrání volného přímého kopu gólman jeho střelu dokázal vyrazit nohou a o chvíli později jeho pokus z hranice vápna dokázal zblokovat obránce.

Málokdy se stává, že co se řekne v kabině, se splní a nám se to povedlo navíc docela rychle. V 50. minutě poslal Skala do vápna centr z volného přímého kopu, na který si naběhli úplně osamocení bratři Štanclovi. Mladší Dominik na Skalův centr sice nedoskočil, ale dostatečně tím zmátl gólmana, který na míč nedosáhl a starší Václav už na zadní tyči pouze jistil a k jeho „zklamání“ sledoval, jak se míč neodráží od tyče k němu, ale zapadl přesně za háčky. Tento gól vysunul domácího Racla z obrany do útoku a bylo to znát. Po jedné z našich zbytečných ztrát, provázejících tuto pasáž hry, se domácí dostali do rychlého kontru, centr z naší pravé strany našel na velkém vápně Racla a ten z první poslal umně do břevna. Dorážku mu znemožnil V. Štancl, který narozdíl od minulého týdne dorazil do hlavičkového souboje včas a fňukání domácího útočníka o penaltu nepadlo na úrodnou půdu. K jeho nářkům se přidávalo i nesoudné domácí publikum, o přestávce dobrácky žadonící o „nechání bodu“, po přestávce spílající nám i rozhodčímu úplně za všechno. Nenávistná a vzteklá atmosféra se přelila i na domácí hráče, zejména na Racla, jehož opakované výlevy chladil hlavní rozhodčí pouze slovy „Míšo, klid“, ale protože nepoužil hanlivých výrazů, nezasloužilo si to prý ocenění kartou, což mu dovolilo později trochu nevybíravým způsobem faulovat Ondráčka. Být to o gól, ještě bychom se o výsledek hodně strachovali. A to i proto, že jsme nedokázali proměnit žádnou ze svých dalších šancí. Přihrávka D. Štancla pro Hurytu do úniku byla příliš dlouhá, další střelu Nováka po propadlém rohu na zadní vychytal domácí brankář. Největší příležitost na zvýšení náskoku měl Ondráček, který se po pěkné kombinaci a přízemním centru Skaly objevil sám na penaltě, ale přestřelil. V samotném závěru se objevil znovu po velmi podobné kombinaci ve velmi podobné pozici, ale tentokrát na míč nedosáhl a za ním nabíhající Špinar odkrytou bránu netrefil. Radost z vítězství nám to ale už nevzalo a my si po více jak měsíci mohli opět užít vítězný pokřik a díky ostatním výsledkům se opět přiblížit k vedoucí dvojici v tabulce. Příští týden nás čeká odložené derby s „Horňákem“ a tím i poslední zápas podzimu, tak nás přijďte podpořit.

Poslední z 9 podzimních domácích zápasů jsme díky vstřícnosti soupeře odehráli netradičně v žižkovském čase, tj. 10:15 dopoledne, a to z čistě personálních důvodů. Předpoklad dobré účasti se potvrdil, ale na hřiště se stejně více než 11 hráčů nevejde, takže oproti minulému týdnu pouze Lněničku nahradil Ondráček, kterému po dlouhé době dobře vyšel florbalový los. Změnou oproti minulému týdnu byl i přístup poličského béčka, které nás narozdíl od Hradce nechalo v klidu rozehrávat a vyčkávalo si v bloku. Což jim vzhledem ke katastrofální rozehrávce z našich zadních řad i tradičně slabšímu pohybu stačilo. I proto, že Huryta vyplavavší v prvních deseti minutách za hostující obranou navázal na naše neúspěšná řešení nájezdů z minulého týdne a ztroskotal na gólmanových nohách. A o to víc, když se Černohorskému o chvíli později asi nějak střetly myšlenky, při vyvážení míče nouzově vytloukl bloky Pohla, který zvládl jak obtížné zpracování vytlučené svíce v plném běhu, tak suverénní zakončení proti bezmocnému Rusnákovi. Odpovědět chystal Bureš důsledným napadáním, zavezením a i přenou zpětnou nahrávkou, ale Novák míč prolítnutý celým vápnem napálil z voleje přímo do prostoru gólmana. A ještě ne úplně čistě, dá se s klidným svědomím říct, že k dnešnímu 350. zápasu v mužích by určitě napočítal minimálně 175 lepších. Ve dvacáté minutě skončila série hostujících rohů a autů hlavičkovým soubojem před naší bránou, ve kterém byl V. Štancl později než hostující Hromádka a jejich střet posoudil rozhodčí Frank s ledovým zpožděním jako penaltový. Zahoran se při exekuci nemýlil a naše manko bylo dvougólové. Až po půl hodině hry to začalo vypadat, že jsme našli dostatek chuti nebo schopností k překonávání hostující obrany, ale k ohrožení jejich brány nám musel až těsně před přestávkou pomoci sám gólman, když jeho nepovedený odkop poslal Skala z první do úniku Hurytovi a ten levačkou podél brankáře tentokrát zamířil přesně. Ještě do poločasu jsme se dostali i k rohu, ale ani z něho, ani z následného obehrávání vápna jsme svoje momentum nevyužili.

To se ale podařilo záhy po přestávce, když téměř stojící Ondráček vyslal průnikovkou mezi stojatými soupeřy do vápna Hurytu, jeho zpětná přihrávka se štěstím prošla na Bureše a ten procedil míč do sítě. Podesáté v přeboru, pojedenácté v sezóně, po čtyřiačtyřicáté v mužích (po podzimním předběhnutí Nováka a Skaly tím mimochodem dorovnal v historické tabulce V. Štancla). Obrat jsme pomohli dokonat jednom z několika dobře umístěných rohů Skaly, konkrétně v případě, kdy si na přední tyči naskočil D. Štancl. Bohužel nezamířil přesně, ale míč pouze protečoval, bohužel prázdnou zadní tyč nezavíral Novák. Ještě větší šanci měl na noze Huryta, který vystihl špatnou zpětnou hlavičku soupeře, ale ve svém dalším nájezdu namířil svůj obstřel těsně vedle tyče. Poprvé na podzim pak ze hřiště musel Černohorský (Protože mu co? Protože mu za půl hodiny jel vlak), po prostřídání našeho útoku pak náš tlak na soupeřovu obranu polevil, i když dvakrát jsme ještě byli blízko gólu. Nejprve když rozhodčí sice viděl hostující ruku ve vápně, ale odbyl nás řečmi o přirození a poloze. Nebo možná bylo nějaké to přirození slyšet z ochozů, když se i v lize takové penalty pískají. Na obranu rozhodčího, v tomhle pravidle se nevyznají i větší kapacity než on, na druhou stranu bylo z řízení utkání znát, že jeho kapacita je stejně jako naše fotbalové schopnosti ryze okresní a v klíčových momentech ryze příměstská než vesnická. Jak víme, samotná penalta pro nás ještě nemusí znamenat vstřelený gól, a bohužel po dnešku víme, že to ani míč před prázdnou bránou u penalty. Po pasáži několika zblokovaných střel a nepovedených odkopů se totiž přesně taková šance naskytla Skalovi, ale ten z ložené pozice zbrkle pálil pouze do tyče a odmítl tak načnout druhou stovku kanadských bodů, kterou dokonal asistencí u prvního gólu (zatím tedy 41+59). V naší touze po výhře ale ani hosté nezabalili ofenzivní snažení. První varování vyslali z dálky, když napálili břevno nad Rusnákem, další podobnou, o chlup přesnější střelu náš gólman vytáhl zpod břevna, uspěl i proti dvěma zakončením uvnitř tváří v tvář, po každé z jedné strany naší obrany. Až na ty čtyři padlé góly tak diváci až do konce sledovaly podobnou podívanou jako před týdnem, kdy jsme po mátožném začátku mohli utkání zlomit ve svůj prospěch, stejně jako ho ztratit úplně. Je z toho každopádně čtvrtá nevýhra v řadě a logicky se vzdalující čelo tabulky.

V Březové nás čekal soupeř, který za námi zaostával v tabulce pouze o 3 body a vyrovnanost hry tomu zcela odpovídala. Hrálo se sice za naší územní převahy, ale do velkého množství vyložených šancí nás pozorný domácí blok nepouštěl, naopak jeho brejky do naší otevřené obrany nás musely držet v opatrnosti. Z tohoto obrazu hry vyplynuly dva góly, když domácí dokázali po přestávce odpovědět na gól do šatny v podání Davida Klusoně, který pak v poslední minutě zápasu svou druhou trefou dokázal zlomit výsledek na naši stranu. V posledním zápase sezóny nás v neděli v Morašicích čeká další tabulkový soused z Borové.

Starší přípravka

26.10.2024 Březová nad Svitavou

Odložený a zároveň poslední podzimní turnaj v Březové nad Svitavou se nám nevydařil ani herně, ani výsledkově. Dokonce to i vypadalo, že si neužijeme ani gólové radosti, ale aspoň této malé ceny útěchy jsme se v posledním poločase dočkali.

Sestava: Matěj Vrbica, Daniel Hlušička, Lukáš Poslušný, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jiří Famfulík, Matyáš Tóth, Jiří Kubík, Ivo Langr

Morašice - Hradec nad Svitavou 0:9 (0:3)

Březová nad Svitavou - Morašice 3:0 (2:0)

Morašice - Čistá 2:7 (0:6)

Branky: Ivo Langr, Matěj Vrbica

Tabulka turnaje:

1.Čistá (9 bodů, skóre 17:5)

2.Hradec nad Svitavou (6 bodů, skóre 16:7)

3.Březová nad Svitavou (3 body, skóre 4:8)

4.Morašice (0 bodů, skóre 2:19)

Mladší přípravka

26.10.2024 Němčice

Stejně jako minulý týden jsme předvedli vynikající výkon. Na hřišti všichni makali a výsledek se dostavil. Mám radost jednak z toho, že naše opory si udržují stabilní výkonnost, ale také z toho, že na hřišti jsou stále více vidět jejich mladší kamarádky a kamarádi. Máme za sebou poslední turnaj velice vydařené podzimní části. Pevně doufám, že nás fotbal bude bavit stejně i v začínající halové sezoně.

Sestava: Jiří Famfulík - Vít šimek, Timotej Vomočil, Lukáš Chmelík, Filip Šplíchal, Marie Flídrová, Ondřej Sýkora, Antonín Flach, Nikola Kovářová, Kateřina Kovářová, Jiří Voženílek, Sofie Nováková

Morašice/Horní Újezd - Bystré  8:0 (2:0)

Poctivý výkon na úvod turnaje.

Branky: Lukáš Chmelík 2, Vít Šimek 2, Ondřej Sýkora, Jiří Voženílek, Filip Šplíchal, vlastní

Němčice - Morašice/Horní Újezd 3:6 (3:1)

Po vysoké výhře z prvního zápasu jsme vstoupili do utkání v přílišné pohodě, nadšeně bojující domácí toho využili a dostali se do vedení 3:0, my jsme ale zvedli hlavu a předvedli nevídaný obrat.

Branky: Vít Šimek 4, Lukáš Chmelík 2

Morašice/Horní Újezd - Čistá  2:0 (1:0)

V napínavém zápase o první místo na turnaji jsme měli větší vůli po vítězství.

Branky: Lukáš Chmelík, Vít Šimek

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice (9 bodů, skóre 16:3)

2.Čistá (6 bodů, skóre 8:8)

3.Němčice (3 body, skóre 10:13)

4.Bystré (0 bodů, skóre 4:14)

Zdeněk Beneš (Horní Újezd)

Zápas jsme začali naší herní převahou, ale většinou střel jsme trefovali jenom rukavice soupeřova brankáře. Teprve v polovině prvního poločasu jsme se mohli radovat. Do kabin jsme šli s náskokem dvou gólů. V druhém poločase jsme už začali přidávat branky výrazně rychleji. A i přes spoustu zahozených příležitostí jsme vysoko vyhráli. Děti nám zase předvedly hezký fotbal a jako každý týden si užily vítězné oslavy v kabině.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

Na posledního soupeře ze Sebranic jsme byli dobře připraveni a takřka v plné sestavě. Všichni hráči si moc dobře uvědomovali, že hrajeme s týmem, který nás moc dobře zná z minulé sezony, kdy jsme hráli společně. To se potvrzovalo i na hřišti, ale jen počátečních 10 minut. Poté se povedla krásná souhra našich děvčat, kdy Sára krásně vyslala do volného prostoru Báru a ta nedala brankáři žádnou šanci. Následně to odšpuntovali i ostatní kluci a převrátili zápas v jednoznačnou záležitost. Do bezchybného zápasu nám chyběla jen nula vzadu, o kterou jsme přišli v posledních minutách po nedorozumění ve vlastních řadách a zápas skončil naší výhrou 7:1.

Martin Kovář

V dalším rozpisově neplánovaném domácím utkání jsme přivítali Hradec nad Svitavou. Výsledky konkurentů z předchozího dne i pohled na poněkud plnější lavičku představoval ty pozitivnější věci, náš výkon z minulého týdne i pokračující tréninková mizérie byly naopak z těch, kterých se dalo obávat. A jak ukázal první poločas, tak zcela po právu. Naše pozdní rozebírání hráčů při soupeřově rozehrávce nebo sbírání většiny odražených míčů hosty dostávalo našeho soupeře snadno na koně či do nadějných pozic, náš chybějící zápal a pohyb, coby příčina těchto jevů, nám naopak při hře bez míče ubíral další síly. I když se více hrálo na naší polovině a soupeř si vytvářel spoustu slibných šancí, veškeré centry, rohy a přihrávky pod sebe se nám podařilo odvrátit, včetně přímáku hned v první minutě, a s výjimkou dvou hlaviček mimo bránu. Největší nebezpečí představovalo zakončení Janka, který se za vápnem opřel do odraženého míče, ale jeho tvrdou a k tyči dobře mířenou střelu zlikvidoval skvělým zákrokem Rusnák. I když jsme se u hostující brány tak často nevyskytovali, měli jsme výraznější šance, a to dvakrát ze samostatných nájezdů, ale v obou případech se jednalo o skákavý balón a jak Huryta, tak Bureš nedokázali vyběhnutého gólmana přelobovat, první z nich si v další podobné situaci ukopl míč. Povedené Skalovy centry ve většině případů odvrátila ragbyová helma D. Jukla, jen jednou s ním V. Štancl vyhrál ofenzivní vzdušný souboj, ale jeho pobídku na zadní tyč spoluhráči nezachytili včas.

Dost možná to nějakých 15-20 minut trvalo, než jsme si v hlavách uvědomili, že začal druhý poločas, kdy jsme v rozebírání a nabíhání tápali možná ještě více než v tom prvním. Naštěstí soupeř naše zaspání nedokázal potrestat. Jestli to pak bylo naší zvýšenou odvahou, či slabším napadáním hostů, dokázali jsme si klidnou rozehrou od brány a postupnou kombinací postupně vytvářet šance a tlačit soupeře k jeho vápnu, i když spolklo dalších 10 minut než než jsme dokázali dát souvislejší řadu přihrávek. Pozice z kategorie nadějných měl Huryta, který dvakrát centr z pravé strany promáchl ve vápně, pozice vyložené si pro sebe zabral nejlepší střelec Bureš. Nejprve při rohovém kopu doslova ukradl hlavičku lépe postavenému Novákovi a netrefil bránu. Podruhé po Nádvorníkově vysunutí přehlédl při samostatném nájezdu krátké podklouznutí gólmana a místo jednoduchého zakončení navedl míč až do něj, potřetí se po prodloužené hlavičce rozhodl z úhlu pro zakončení do prostoru gólmana místo přihrávky na volného V. Štancla. Po jednom z mnoha Skalových centrů na penaltu se po pár odrazech míč odkutálel těsně vedle levé tyče překonaného gólmana. Možná by k tomu opravdu stačilo více zbývajících sil nebo čerstvé síly z lavičky, ale náš tlak z poslední čtvrthodiny jsme bohužel nedokázali zužitkovat, a tak v samotném závěru ještě zahrozil soupeř z brejku, když pláchl po pravé straně a po centru se na hraně vápna objevil nikým nehlídaný Dvořáček. Ten svým dlouhým zpracováním dal Rusnákovi možnost zúžit mu prostor, a i když našeho gólmana prostřelil, dokázal Rusnák míč zpomalit natolik, aby ho na brankové čáře odvrátil včas za něj zaskočivší Nádvorník. Když se to vezme kolem a kolem, remíza to byla asi zasloužená, na naší mezihře se prostě s přibývajícími zápasy až příliš projevuje fyzické manko, řešení útočných akcí by asi taky prospělo pilovat častěji než půl hodiny týdně. Naše škoda a naše vina, že jsme nedokázali zapnout dřív a lepším výsledkem využít zaváhání našich tabulkových soupeřů. Tak snad příští týden v posledním podzimním domácím zápase proti Poličce „B“, z personálních důvodů v netradičním dopoledním čase 10:15.

Starší přípravka

19.10.2024 Morašice

Na domácím hřišti se jednalo o jeden z nejlepších turnajů, které jsme letos odehráli. Měli jsme pouze jednoho hráče na střídání, což nám paradoxně pomohlo. Kluci byli mnohem více vtaženi do hry, každý si zahrál na více postech a byla na nich vidět radost ze hry. Podařilo se nám několik pohledných kombinací včetně gólového zakončení, pochvalu si zaslouží všichni hráči za bojovnost a fyzickou aktivitu v průběhu všech zápasů.

Sestava: Daniel Hlušička, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Ivo Langr, Matěj Vrbica, Lukáš Chmelík, Jan Klement

Morašice - Sebranice 2:3 (0:1)

První zápas s pozdějším vítězem turnaje jsme prohráli pouze o gól, zápas to byl vyrovnaný a rozhodovaly maličkosti. 

Branky: Lukáš Chmelík, Matěj Vrbica

Morašice – Horní Újezd 1:1 (1:1)

Šance byly na obou stranách, my jsme bohužel neproměnili několik slibných příležitostí v prvním poločase a následně dostali zbytečný gól. V druhém poločase jsme už více bránili a nakonec byli spokojeni s remízou.

Branky: Lukáš Chmelík

Morašice - Němčice 7:2 (3:1)

Závěrečný zápas jsme si už pohlídali, i když tak jednoznačný jako konečný výsledek rozhodně nebyl. 

Branky: Jan Klement 3, Matouš Jetmar 2, Ivo Langr, Matěj Vrbica

Tabulka turnaje:

1.Sebranice (9 bodů, skóre 15:8)

2.Horní Újezd (4 body, skóre 12:6)

3.Morašice (4 body, skóre 10:6)

4.Němčice (0 bodů, skóre 6:23)

Mladší přípravka

19.10.2024 Radiměř

Dnešní turnaj se vydařil jak výsledkově, tak herně. Když pominu nepřesvědčivý první poločas s Bystrým, troufnu si říct, že jsme se přiblížili maximu, co v této sestavě můžeme hrát. Ocenit chci především naše elitní obranné duo Vítek Šimek – Tim Vomočil, které hrálo ve velké intenzitě, kluci stíhali bránit, ale také neúnavně útočit. V bráně se zdárně zabydlel Jířa Famfulík. Pochvalu za úspěšný turnaj ale samozřejmě zaslouží i všichni ostatní.

Sestava: Jiří Famfulík - Vít šimek, Timotej Vomočil, Filip Šplíchal, Marie Flídrová, Jiří Voženílek, Kateřina kovářová, Sofie nováková, Antonín Flach, Filip Hájek, Filip Hájek

Morašice/Horní Újezd - Bystré  8:4 (3:2)

První poločas byl z naší strany ospalý, dvakrát jsme prohrávali, dvakrát jsme dokázali vyrovnat, krátce před pauzou jsme poprvé dostali do vedení, které jsme v druhém dějství postupně navyšovali.

Branky: Vít Šimek 4, Marie Flídrová 2, Timotej Vomočil, Sofie Nováková

Morašíce/Horní Újezd - Radiměř  9:0 (7:0)

Do zápasu jsme vletěli jako vítr, minulý týden jsme s tímto soupeřem bojovali o vítězství až do konce, tentokrát bylo rozhodnuto brzy, těší nula vzadu.

Branky: Vít Šimek 4, Timotej Vomočil 3, Marie Flídrová, Jiří Voženílek

Tabulka turnaje:

1.Morašice/Horní Újezd

2.Bystré

3.Radiměř

Soupeř z Pomezí pro nás byl velkou neznámou. Ve vyrovnaném prvním poločase jsme jako první prohrávali, těsně před poločasem dokonali obrat, ale po chybě v naší obraně jsme dovolili domácím bleskově srovnat. Očekávání vyrovnaného druhého poločasu vzalo po dvou našich dvou rychlých gólech za své, soupeř odpadl a zbytek zápasu se hrál prakticky na jednu bránu, což se projevilo i na konečném skóre.

Jiří Lněnička

V dalším zápase o čelo tabulky jsme byli po většinu zápasu lepším týmem. Soupeře jsme přehrávali naší tradiční hrou po zemi. Kluci z Němčic naopak vepředu byli lepší ve vzduchu. Nakonec jsme slavili poměrně vysoké vítězství a děti si opět v kabině s chutí zazpívaly.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

V sérii dalších domácích podzimních utkání nás čekal rozjetý Opatov. Sestava vykrystalizovala z důvodu přetrvávající personální krizi a místy to bylo znát. Los určil, že první poločas se budeme prát nejen s nepříjemným soupeřem, ale i zákeřným větrem. Na nás vystoupený soupeř nám znemožňoval klidnou rozehru odzadu a tak se naše nucené dlouhé nákopy buď zastavily na naší polovině, nebo rovnou vracely. S těmito aspekty si ale dokázal poradit Špinar, který jednou či dvakrát dokázal vytěsnit na roh nepříjemné soupeřovy střely. Dalším aspektem, který nám velmi komplikoval život, byl hostující „dvoumetrový“ Burda, kterého téměř nebylo možné odstavit od míče. V jednom případě, však zůstal nikým neatakovaný na půlce, díky čemuž rozjel hostující útočnou akci, na jejímž konci se po zpětné přihrávce objevil Kalánek sám na malém vápně a pohodlně uklidil míč do sítě. Toto vedení ovšem nevydrželo dlouho, když po několika vzdušných soubojích na středovém kruhu se dostal míč ke Kubešovi, který přihrávkou vyslal do samostatného úniku Hurytu, který s přehledem proměnil. To však bylo poprvé a na dlouhou dobu naposledy, co jsme se dostali blízko k ohrožení soupeřovy brány. Následující pasáž byla víceméně podle šablony. Odkop od brány vrácený větrem, útočná akce odvrácená na roh a opět odkop od brány. To se změnilo ve 38. minutě, kdy míč propadl na přední tyči a pohotový Zeman poslal před Špinarem míč do brány. Naši druhou výraznější šanci jsme měli v samotném závěru poločasu, kdy jsme po ostrém faulu na Hurytu měli možnost standardní situace. Na Skalův centr si naběhl D. Štancl, ale ten hlavou nedokázal umístit míč mezi tři tyče.

Nástup do druhého poločasu nás nezastihl v nejlepším světle, kdy jsme nedostatečným dostupováním hráčů vytvořili soupeři prostor pro jeho útočné akce, ale naštěstí jsme se mohli spolehnout na Špinara v bráně. V krátkém sledu jsme poté mohli zvrátit výsledek na svou stranu. Nejprve to byl D. Štancl, který se dostal k propadlému dlouhému Lněničkovu autu od hostující střídačky, ale nakonec mohl být rád, že jeho nepříliš umístěnou střelu vyrazil gólman ještě o břevno na roh. Právě při tomto rohu se nejvýše do vzduchu dostal Novák, ale jeho hlavičku umístěnou k tyči opět vyrazil výborný gólman hostí. Poté však nastal útlum v našem útočném snažení a další nebezpečnou příležitost jsme nabídli soupeři sami, když po Špinarově přihrávce se Pitra s Lněničkou nedohodli, komu je přihrávka určená a museli zatáhnout za záchranou brzdu. K volnému přímému kopu se postavil Křivka, který i s přispěním větru poslal míč za Špinarova záda. Za pár minut už bylo v podstatě rozhodnuto, když po brejkové situaci zůstal ve vápně nikým nehlídaný Paar, který nedal Špinarovi šanci. Šanci zmírnit brankový rozdíl jsme dostali po nařízení pokutového kopu po faulu na Rusnáka, i když s pozápasových rozhovorů vyplynulo, že to nejspíš byl faul od vlastního spoluhráče. K penaltě se postavil D. Štancl, ten ale potvrdil, že tento zápas mu nesedl a nechal vyniknout hostujícího gólmana. Jistou naději nám však dodal volný přímý kop, když Skala přiťuknul Novákovi, který prudkou ranou propálil vše, co mu stálo v cestě a zaznamenal tak celkově 60. gól v morašickém dresu. Ale bohužel, na více jsme se již nezmohli. Je potřeba uznat, že soupeř byl lepší a více bojovnější. A sice jsme pustili dnešního protivníka před sebe a opustili tak první příčku, ale asi to není to hlavní, co nás na tomto zápase trápí. Příští týden ve stejný čas proti Hradci nad Svitavou máme co napravovat, tak doufejme, že to bude i ve větším počtu!

Den před zápasem to vypadalo na problémy se sestavou, a tak se povolaly děti ze starší přípravky. Nakonec se ale některé děti uzdravily a na zápas jsme odjeli v 15-ti lidech. Nasazení i hra byli o sto procent lepší než minulý týden, ale na soupeře to i tak nestačilo, i proto, že jsme chtěli hráče protočit a nechat zahrát i ty menší. Ale i přes prohru velmi cením výkon, ze kterého se dá pro příště odrazit.

Jiří Lněnička

Mladší přípravka

12.10.2024 - Březová nad Svitavou

Jako již téměř tradičně v neúplné sestavě jsme se zúčastnili dalšího turnaje v Březové. Odehráli jsme tři vyrovnané zápasy s bilancí dvě porážky a jedno vítězství. K lepšímu výsledku nám chyběla troška štěstíčka, dneska nám to do branky moc nepadalo. Je škoda, že nám po solidním úvodu vzala vítr z plachet vynucená změna v defenzivě.

Sestava: Jiří Famfulík, Vít Šimek, Timotej Vomočil, Filip Šplíchal, Marie Flídrová, Ondřej Sýkora, Kateřina Kovářová, Jiří Voženílek, Nikola Kovářová, Antonín Flach

Březová nad Svitavou - Horní Újezd/Morašice 6:4 (4:1)

Branky: Timotej Vomočil 2, Jiří Famfulík, Kateřin Kovářová

Horní Újezd/Morašice – Borová 1:4 (1:1)

Branky: Timotej Vomočil

Horní Újezd/Morašice – Radiměř 4:3 (2:2)

Branky: Timotej Vomočil 2, Marie Flídrová, Vít Šimek

Tabulka:

1.Radiměř

2.Borová

3.Horní Újezd/Morašice

4.Březová nad Svitavou

Pavel Beneš (Horní Újezd)

V zápase bylo vidět, že na sebe narazily týmy z popředí tabulky. Oba soupeři chtěli hrát a k vidění byl hezký fotbal. Po remízovém poločase jsme skórovali hned po přestávce a chvíli před koncem pojistili druhým gólem. Výhra je cennější o to, že jsme opět hráli bez dvou nemocných kluků ze základní sestavy.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

Mladší přípravka

5.10.2024 - Morašice

Na domácím turnaji nám i kvůli výpomoci starší přípravce chyběli ti nejlepší hráči, takže zápasy byly hlavně o otrkávání dětí, jejichž čas přijde v příštích ročnících.

Sestava: Ondřej Sýkora – Vít Šimek, Marie Flídrová, Nikola Kovářová, Jan Kroulík, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Pavel Kubík, Katěřina Kovářová, Sofie Nováková, Jakub Tomaš

Horní Újezd/Morašice – Březová 2:11 (1:6)

Branky: Jakub Tomaš, Jiří Voženílek

Horní Újezd/Morašice – Jevíčko 2:13 (1:5)

Branky: Vít Šimek, Filip Šplíchal

Horní Újezd/Morašice – Čistá 0:15 (0:7)

Tabulka:

1.Čistá (skóre 30:7, 9 bodů)

2.Březová (skóre 20:15, 6 bodů)

3.Jevíčko (skóre 20:13, 3 body)

4.Horní Újezd/Morašice (skóre 4:39, 0 bodů)

Starší přípravka

5.10.2024 - Třebařov

Na turnaji v Třebařově jsme sestavu lepili pomocí mladších elévků a jejich snaživý výkon stačil na jednu výhru nad domácím týmem.

Sestava: Jan Klement, Lukáš Chmelík, Jiří Famfulík, Matouš Jetmar, Ivo Langr, Matyáš Tóth, Jiří Kubík

Morašice - Třebařov 2:1 (1:1)

Branky: Ivo Langr, Lukáš Chmelík

Morašice - Jevíčko 0:16 (0:7)

Morašice - Hradec nad Svitavou 0:8 (0:3)

Zápas proti spojenému družstvu Němčice a Sloupnice rozhodl první poločas, který jsme prohráli žalostně 1:7, za což mohla jak soupeřova vysoká efektivita, tak náš trestuhodný (ne)zápal pro hru. Začátek druhého poločasu a tři rychle vstřelené góly představovaly jistou naději na zdramatizování utkání, ale poté přišla rychlá odpověď soupeře, který si nakonec pohlídal vítězství s celkovým skóre 6:12. Příště to bude chtít mnohem víc chuti a bojovnosti.

Jiří Lněnička

Jako magnet kola bylo označeno naše utkání v Mladějově, kde nás čekal vzájemný souboj o průběžné první místo v tabulce. Je až trestuhodné, že k takovému zápasu jsme vyrazili v pouhých 13-ti lidech, ale protože se fotbal hraje v 11-ti, na hřišti to nebylo znát. Už od začátku jsme byli lepším týmem a soupeře jen výjimečně pouštěli na dostřel Špinarovy klece. Naše akce ale nejčastěji končily promeškanou příležitostí na střelu zpoza vápna nebo nepřesnými centry. Jedna výjimečná příležitost domácích se naskytla, když Chmelík u rohu vápna zahrál nešťastně rukou, Staněk se ujal volného přímého kopu a ten přesnou střelou na přední tyč nedal Špinarovi šanci, byť si na míč šáhnul. Ne že bychom chtěli ubírat kvality domácího střelce, ale z videa přiloženého na facebookových stránkách Mladějova je patrné, že mu úlohu ulehčila postavená zeď, skrz kterou míč proletěl. Inkasovaný gól nás ale spíše nakopl a my začali stále více ohrožovat soupeřovu bránu. Nejprve z toho sice byla nepřesná Nádvorníkova rána, který se po pěkné kombinaci dostal až o zakončení. Ve 25. minutě už byl ale úspěšný, když po rozehrání autu se Skalou vystřelil zpoza vápna a jeho střelu tečoval domácí obránce mimo dosah brankáře. Vedení jsme se ujali po postupné a pohledné kombinaci ze zadních řad, na jejímž konci Huryta našel přízemním centrem Bureše a ten bezpečně uklidil míč za záda špatně postaveného gólmana. I nadále jsme se dostávali do šancí, například Kubeš, který po průnikovce od D. Štancla se objevil z úhlu sám před brankářem, ale jeho střela či přihrávka na zadní tyč skončila mimo bránu. Po centru a následném závaru ve vápně domácích vyboxoval brankář míč přímo k Rusnákovi, jenž zakončoval do okryté brány, ale jeho gól nebyl uznán, protože už předtím byl signalizován faul Bureše na brankáře. Mezi tři tyče se nevešly ani střely Nádvorníka z nadějných pozic. V jednom případě musel zasahovat i Špinar na druhé straně, když dokázal vyrazit přízemní střelu k tyči, čímž zajistil, že se skóre do poločasu už nezměnilo.

Stejně jako na jaře, kdy jsme s tímto soupeřem odehráli poslední zápas sezóny, jsme do druhého poločasu nastupovali s jednogólovým náskokem, a stejně jako na jaře, nás domácí téměř na celý druhý poločas tlačili na naši polovinu. Ať už zvýšeným nasazením domácích nebo naší nervozitou, nedařilo se nám držet míč na kopačkách a příliš rychle jsme ho ztráceli. Naše obrana v čele se Špinarem v bráně byla ve stále větší permanenci. Náš brankář stále ještě držel vedení, když na rozdíl od našeho obránce ustál naznačení útočníka a následnou střelu dokázal zlikvidovat. Stejně tak, když dokázal dostatečně ztlumit střelu zpoza vápna natolik, aby se nedokutálela za brankovou čáru. Zvýšení tlaku domácích vedlo i k sérii několika rohů a po jednom z nich se dostalo k zaslouženému vyrovnání, když D. Štancl nedokázal vyskočit dostatečně vysoko a za ním nabíhající Špaček dokázal hlavou protlačit míč za Špinarova záda. Nedlouho poté se mohli domácí dostat do vedení, když se jejich útočník po kombinaci hnal z úhlu sám na Špinara, ale střelu na zadní nedokázal vměstnat mezi tři tyče. Postupem času jsme se i my začali dostávat zpět do hry a na soupeřovu polovinu, ale k výraznějšímu ohrožení brány to nevedlo. Proto bylo pro všechny překvapením, když Nádvorník z pravé strany našel centrem Bureše, který i v mírném záklonu dokázal hlavou umístit míč k tyči. Pro Bureše druhý gól v zápase, celkově 43. a posunutí do TOP 30 mužských morašických střelců. Po tomto gólu se dal očekávat závěrečný tlak domácích, ale než k tomu vlastně došlo, přišla rychlá odpověď. Brzy po rozehrání prošel na pravé straně Šmehlík přes Černohorského, který pod hrozbou druhé žluté karty nechtěl tahat za záchranou brzdu. Domácí útočník přihrávkou pod sebe na vápno našel volného Němce a ten poslal míč z první do šibenice. Úplný závěr zápasu byl takový, aby ani jeden tým už neinkasoval, ale uprostřed hřiště se nám ještě vytvářel prostor pro pár akcí, ale z nadějných pozic byla Skalova střela zblokovaná a Nádvorník své pokusy nedokázal řádně umístit. Souboj o první místo tak skončil zaslouženou remízou, ale je škoda, jak jsme nedokázali inkasovaným gólům zabránit. Díky skóre si ale stále držíme první příčku, kterou si budeme chtít příští týden udržet v domácím utkání proti Opatovu.

Neuškodí ani připomenout, jak se daří našim mládežnickým vyslancům ve vyšších až nejvyšších patrech mládežnických soutěží.

Vojtěch Huryta, který v létě přestoupil do FK Pardubice, naskočil do všech zápasů 1.ligy žáků U14, v týmu dosud stoprocentního lídra nastoupil většinou v základní sestavě, ve zbylých byl mezi prvními náhradníky. Odkaz na soutěž zde

Martina Famfulíková hájila branku FK Pardubice dosud ve všech 4 odehraných zápasech české 1.ligy starších žákyň s bilancí dvou výher, dvou porážek a 7 inkasovaných gólů. Její soutěž najdete zde.

Daniel Válek letos ve Vysokém Mýtě hraje krajský přebor starších žáků, skupinu A, kam tato kategorie loni spadla. V dosavadních 5 zápasech tam nastřádal 6 gólů, viz statistiky soutěže zde.

Děkujeme jim za reprezentaci našeho oddílu a přejeme i nadále radost ze hry a dosažených výsledků.

St. přípravka

28.9. 2024 - Morašice

Domácí turnaj jsme zakončili s bilancí jedné výhry a dvou porážek, o kterých rozhodly druhé poločasy.

Sestava: Daniel Hlušička, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Ivo Langr, Lukáš Poslušný, Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement

Morašice - Němčice 5:3 (3:1)

Morašice - Třebařov 3:7 (3:3)

Morašice - Dlouhá Loučka 1:4 (0:1)

Branky: Jan Klement 5, Lukáš Chmelík, Jiří Kubík, Ivo Langr

Ml. přípravka

29.9.2024 - Sebranice

Sestava: Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jiří Famfulík, Pavel Kubík, Jiří Voženílek, Tim Vomočil, Marie Flídrová, Jan Kroulík, Nikola Kovářová, Vít Šimek, Antonín Flach

Místo klasického turnaje jsme zajeli pouze k zápasu do Sebranic. V oficiální části jsme zvítězili 13:2, stejný výkonnostní rozdíl panoval i v pokračujícím "přátelském" utkání. A to jsme ještě domácí hráče šetřili.

Branky: Vít Šimek 4, Tim Vomočil 2, Jiří Voženílek 2, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Marie Flídrová

Ve Vendolí jsme byli od první chvíle týmem dominujícím ve všech směrech a brzy vedli o dva góly. Na přelomu poločasů jsme polevili, čehož soupeř využil, stejně jako svojí "zvyklosti" na domácí terén, který nám dělal problémy, a dvěma slepenými góly vyrovnal. Na to kluci zareagovali zlepšenou hrou a uklidňujícími čtyřmi fíky v soupeřově síti.

Martin Kovář

Dá se říct, že nejtěžší část nedělního zápasu s Jevíčkem byla ta předzápasová, když to jednu chvíli to vypadalo, že bude jednodušší postavit imaginární jedenáctku ze všech absentérů (zranění, nemoci, dovolená, jiné sporty, nechuť), ale usilovným žhavením telefonních drátů se nakonec podařilo sehnat alespoň Chmelíka, který v našem týmu převzal roli Draka, a na střídající výpomoc po delší době Lebedu se Severou. Pohov naopak nebyl dopřán Novákovu kolenu v rekonvalescenci a Černohorského temenním stehům. Přesto se dá říci, že jsme měli herně navrch, ale srážela nás spousta nepřesností v rozehře a někteří se potýkali se zpracováním míče. Asi v 5. minutě se do první velké šance dostal Huryta, kterého do samostatného úniku vyslal Skala, ale bohužel si příliš předkopl míč. Hosté se v první půli dostali k ojedinělým, ale zato dost nebezpečným, šancím. Nejprve po kombinaci z pravé strany, kdy se hostující hráč dostal až před Špinara, ale ten jeho střelu z úhlu dokázal vyrazit. Po chvilkovém zmatku se podobná akce opakovala ze strany levé a i tentokrát byl Špinar úspěšnější, když včasným výběhem a roztažením svého těla výrazně zmenšil soupeři střelecký úhel. Poslední vážnější závar vznikl po zpětné ale pomalé přihrávce mezi penaltu a velké vápno, kterou stihl před útočníkem odklidit D. Štancl. Naší největší hrozbu představovali rohové a přímé kopy, ale vyjma zblokované hlavičky V. Štancla jsme z toho více nevytěžili. Přihrávkami za obranu byl Skalou často vyzýván k únikům Huryta, ale ve velkém procentu případů ho zrazovalo zpracování nebo přesnost centrů. Svůj dojem napravil v závěru poločasu, když vzduchem naprosto přesně našel na penaltě úplně osamoceného D. Štancla, ale ten nepříliš důraznou hlavičku umístil přesně do prostoru brankáře, byť mu nadělala problémy.

Naše klasické zaspání v úvodu druhého poločasu jsme si vybrali hned v první minutě, když při bránění zaváhal V. Štancl, ale finální zakončení se naštěstí podařilo blokem ztlumit a umístit do prostoru Špinara. Ten se musel vzápětí luxusně natáhnout proti nenápadné střele hostujícího Stehlíka z cca 35 m, která najednou rychle padala směrem do šibenice. Další zakončení se projelo kolem pravé tyče našeho gólmana, v pozdější fázi se k téže tyči zvládl včas složit k dalšímu dobrému zákroku proti střele zpoza vápna. Na opačné straně jsme stále (ne)hrozili ze standardních situací. Nejblíže byl opět D. Štancl, ale z malého vápna propadlý centr na dlouhou a vysokou nohu přestřelil. Škoda, že míč nepustil na staršího bratra, který byl sice v souboji, ale nejspíš by v klidu uklízel hlavou do odkryté brány. Mezi tři tyče se nevešlo ani zakončení Chmelíka, který uvnitř vápna napálil odražený míč těsně vedle. S přibývajícím časem se náš tlak stupňoval a soupeře jsme čím dál víc zamykali na jeho polovině hřiště. Nejprve se Huryta uvolnil na levé straně a po obejití obránce si navedl míč do vápna, ale střelu na zadní nedokázal dostatečně zakroutit. Skala dvakrát vysunul průnikovkou Bureše, ale ten z nadějné pozice jednou přestřelil, podruhé trefil vyběhnutého gólmana, a přes svou místy až enormní bojovnost si dnes výrazně pohoršil svoji statistiku "očekávaných gólů". Po další kombinaci na levé straně, a tentokrát opravdu hezké, se míč dostal až do vápna k zakončujícímu Chmelíkovi, ale ten bohužel trefil spoluhráče Bureše, k odraženému míči se dralNovák, který byl ale sporně ubráněn soupeřem. Kýženého gólu jsme se ale přece jen dočkali, když z přímého kopu poslal Skala centr na přední tyč, tam dokázal V. Štancl posunout míč podbřiškem na svého mladšího bratra, který se střelou z první dokázal vyhnout všem blokujícím hráčům a poslat míč do sítě. Závěr zápasu jsme si ještě dokázali zdramatizovat zbytečnými ztrátami míče a všem se nám ulevilo, když střelu zpoza vápna dokázal Špinar očima vytlačit kousek vedle tyče. Nakonec jsme to přežili bez úhony, ale podobné situace bychom určitě měli zvládat lépe. Ale to nic nemění na tom, že opět jsme doma dokázali vybojovat těsné vítězství a udržet se na první příčce, o kterou se příští týden utkáme v přímém souboji v Mladějově. Doufejme, že také úspěšně a tentokrát už v početnější sestavě.

Zatímco domácí Čistá šla na začátku do vedení z ojedinělé akce, naše vyrovnání o chvíli později byl zaslouženým výsledkem dosavadního obrazu hry. Celý poločas se hrál prakticky na jedné polovině, poločasový stav mohl klidně být 4:1, ale k větší efektivitě nám chyběl drajv. Když jsme se brzy po přestávce konečně dostali do vedení, zdálo se, že soupeř nemá na odpověď, ale po chybě v naší obraně se mu podařilo lacině srovnat. Pak to byla stejná písnička jako v prvním poločase, ale 2 minuty před koncem se nám zaslouženě, ale vlastně šťastně podařilo překlopit zápas na naši stranu.

Jiří Lněnička

Po volném týdnu jsme měli premiéru v Čisté. Oba poločasy jsme začali naprosto stejně špatně, po našich chybách nás soupeř potrestal gólem. Pro děti to byl jenom signál k zvýšení tempa a rychlému otočení výsledku. Zápas nebyl takové představení jako v Koclířově. Bylo k vidění dost špatných přihrávek, ale také moc hezkých akcí, které baví je i diváky. Poděkovani patří i rodičům. Byli všichni, mimo těch, kteří měli povinnosti u hasičů, nebo na jiném fotbale.

Jiří Lněnička

Mladší přípravka

22.9.2024 Horní Újezd

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Filip Šplíchal, Vít Šimek, Timotej Vomočil, Marie Flídrová, Nikola Kovářová, Antonín Flach, Jan Kroulík

Horní Újezd/Morašice - Opatov 9:0

Branky: Lukáš Chmelík 3, Vít Šimek 2, Jan Klement, Filip Šplíchal, Timotej Vomočil, Antonín Flach

Horní Újezd/Morašice - Sebranice 15:0

Branky: Vít Šimek 7, Jiří Famfulík 2, Lukáš Chmelík 2, Timotej Vomočil 2, Jan Klement, Filip Šplíchal

Horní Újezd/Morašice - Březová nad Svitavou 11:1

Branky: Timotej Vomočil 3, Jan Klement 2, Jiří Famfulík, Filip Hájek, Lukáš Chmelík, Filip Šplíchal, Vít Šimek, Antonín Flach

Tabulka turnaje:

1. Horní Újezd/Morašice
2. Opatov
3. Sebranice
4. Březová nad Svitavou

I když výsledky nejsou v této kategorii to nejpodstatnější, tohle zahřeje u srdíčka. Domácí turnaj naše ratolesti jednoznačně ovládli, a to navíc se skóre 35:1. Jen houšť takových turnajů.

Starší přípravka

18.9.2024 Morašice

Morašice - Borová 2:14

Starší přípravka si místo víkendového turnaje zahrála středeční zápas na domácím hřišti s Borovou, díky čemuž měli aspoň trenéři k dispozici i kluky z mladší přípravky, a ti naopak nemuseli běhěm víkendu absolvovat dva turnaje. Nicméně rozdíl v kvalitě byl i kvůli našemu doplnění mladšími ročníky příliš velký.

Sestava: Daniel Hlušička, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Ivo Langr, Lukáš Poslušný, David Soukup, Matěj Vrbica, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jiří Famfulík

Branky: Matouš Jetmar, Matěj Vrbica

Venkovní zápasy nám během podzimu prostě nejsou přány, stejně jako pravidelná dostatečná hráčská účast, takže se dá cynicky říct, že pohled na Desnou rozlitou minulou neděli na hornoújezdské hřiště nadělal našemu trenérovi mnohem méně starostí než pohled na docházku proti dolnoújezdské rezervě. Jejich sestava byla nabitá zvučnými jmény, naše sestava prostě zbyla neb jsme během delší pauzy přišli do konce podzimu o Víta, několik dalších hráčů nezvládlo přechod do bacilovější sezóny, a tak jsme si museli vyztužit lavičky několika návraty. Hosté nás hned po rozehře zaskočili svým rozestavením na útočné polovině, ale zakončení po centru z levé strany přes blok našeho obránce znamenalo první rutinní a po zbytek zápasu prakticky jediný zásah novopečeného ženicha Rusnáka. Náš střed pole vypadal dynamičtěji než soupeř, ale k největší šanci první dvacetiminutovky se propracoval Huryta díky cílenému presinku, bohužel svůj postup z levé strany zakončil vysoko nad. Díky tlaku na hostující rozehru jsme se dostali i k dalším slibným náznakům, z některých byly alespoň rohy a jeden z nich proměnila ve 25. minutě naše myslivecká letka, když si Skalův centr našel před gólmanem Bureš a hlavou nás poslal do vedení. Svého centrujícího parťáka tím dorovnal v naší mužské střelecké tabulce na 41 gólech, své soupeře z dalších týmů tím dorovnal na čele okresních statistik se 7 letošními zásahy. Přestože se hrál fotbal s nasazením hodným derby, žádný zákrok nevybočoval z férových mantinelů, hlavní rozhodčí na sebe i tak strhnul pozornost, když po opravdu žertovně míněné poznámce dobře naladěného Kopeckého rázně prokázal absolutní nesmysl pro humor i neúctu ke starším. Alespoň trochu smrdící akce hostů vycházely buď z pouhé přítomnosti stověžatého J. Vomáčky na ofenzivých standartkách, nebo z našeho pozdního přebrání či špatného vystoupení, ale naše obrana k Rusnákovi žádnou střelu nepropustila, i když třeba D. Štancl se měl co ohánět poté, co naše pravá strana, náhle posílená i Lněničkou, lehce pustila centr na dva volné hráče na levé straně, náhle oslabené o Lněničku. Hosté se jinak nepokoušeli ani o presink, naše obrana tahala čas rozehrávkou zezadu, často končivší Černohorského nepřesným nákopem. Největší šanci ke zvýšení vedení si vybojoval Skala dalším výborným presinkem, při postupu z pravé strany bohužel volil nahrávku, asi správně, ale bohužel mimo dosah kteréhokoliv ze čtyř svých spoluhráčů ve vápně.

O přestávce musel do služby odjet Lněnička, což plánovaně katapultovalo Rusnáka do útoku a Špinara do brány. Ani druhý z našich gólmanů ale nemusel řešit kardinálně špatnou situaci, přestože v nástupu do druhého poločasu se nám horko těžko dařilo držet balón a soupeř nás svíral na naší půlce. Asi nejošemetnější byl skákavý přízemní centr na přední tyč, který náš brankář sebral ze souboje Kopeckého s hostujícím útočníkem. V 65. minutě jsme sáhli k druhému střídání a nebyl to Novák, jak je uvedeno v zápise, ale L. Vosmek, který za áčko nastoupil naposledy při domácí átřídní prohře 0:3 se Starým Hradištěm. Za tři týdny tomu bude sedmnáct let. Devět měsíců od tohoto posledních zápasu se mu narodil syn Vojtěch, který se s ofenzivními úkoly záhy dostal dostal v dresu soupeře na hřiště také, ale nutno říct, že přínos "našeho" Vosmeka byl větší a dokonce i zakončení si připsal, byť jeho levačka zpoza vápna Pravce nikterak nevyděsila. Přímá generační rodinná konfrontace utekla zraněnému M. Ropkovi, jehož syn naskočil v dresu soupeře také a vlastně si připsal i "nejnebezpečnější" zakončení "Dolňáku", když si naskočil na centr z naší levé strany, ale jeho hlavička minula bránu o dobré tři metry. Přes otvírající se okénka v soupeřově obraně se přímé ohrožení nedařilo ani nám. Vyjma Vosmekovy střely hlavičkoval pouze slabě po rohu Kopecký, po akci D. Štancla z levé strany dorážel Rusnák tak slabě, že jeho pokus stihl nějaký Vomáčka zpoza Pravce v pohodě vykopnout, a když už náš centr z otevřených krajních pozic nepřeletěl až k druhému praporku, jal se ho Bureš na penaltě zpracovávat, samozřejmě že liknavě, a míč odskočivší od jeho nohy pak ještě takřka komicky přeběhl. Čímž mu neupíráme obrovské nasazení patrné ze všech našich hráčů. V poslední desetiminutovce nám přišli svými prvními letošními starty pomoct ještě Frank a Novák, který stihl první žlutou v této sezóně ještě před svou první minutou na hřišti. Na svou příležitost si počkal i prakticky neviditelný Svoboda, který si přebral míč poté, co V. Štancl nešikovně za sebe vyhrál hlavičkový souboj s J. Vomáčkou a Kopeckým, ale hostující útočník při postupu dva na jednoho předložil svému spoluhráči takovou přihrávku, že do ní poslední Černohorský stihl skluzem zasáhnout (byť šel od něho míč ještě blíž naší bráně než při Ropkově zakončení). Sladké a v okleštěné sestavě opravdu vydřené vítězství nám už neuteklo. A možná, že i díky rivalitě se soupeřem a chuti porazit právě jeho, jsme prolomili i mindrák z posunu na první místo. Kdykoliv jsme ho totiž měli v uplynulých letech na dosah, shořeli jsme jako papír. Zatímco dnes hořela tráva.

V utkání, které se kvůli velké vodě přesunulo z Horního Újezda do Morašic, jsme byli po většinu zápasu lepším týmem. Tomu nasvědčuje i zasloužené poločasové vedení 4:0. Do druhé půle jsme ale trochu polevili a dovolili soupeři snížit na rozdíl dvou branek. Čtyřgólový náskok jsme si ale vzali zpět a dokráčeli tak k vítězství 6:2.

Starší přípravka

8.9.2024 Němčice

Sestava: Jiří Famfulík, Daniel Hlušiča, Lukáš Chmelík, Matouš Jetmar, Jan Klement, Jiří Kubík, Ivo Langr, Lukáš Poslušný, David Soukup, Matěj Vrbica

Janov - Morašice 4:3

Morašice - Hradec nad Svitavou 1:7

Němčice - Morašice 2:7

Branky: Matěj Vrbica 4, Lukáš Chmelík 3, Matouš Jetmar 2, Dan Hlušička, vlastní

Tabulka turnaje:

1. Hradec nad Svitavou
2. Janov
3. Morašice
4. Němčice

Mladší přípravka

11.9.2024 Borová

Sestava: Lukáš Chmelík, Jan Klement ml., Jiří Famfulík, Pavel Kubík, Filip Šplíchal, Timotej Vomočil, Marie Flídrová, Jan Kroulík, Nikola Kovářová

Borová - Horní Újezd/Morašice 0:8

Po celkem vyrovnaném prvním poločase jsme o osudu utkání rozhodli krátce po pauze.

Branky: Lukáš Chmelík 3, Jan Klement 2, Tim Vomočil 2, Filip Šplíchal

Horní Újezd/Morašice - Sebranice 8:3

Zasloužené vítězství, zápas jsme měli po celou dobu pod kontrolou.

Branky: Lukáš Chmelík 3, Tim Vomočil 2, Jiří Famfulík 2, Jan Klement

Horní Újezd/Morašice - Čistá 3:5

V zápase o vítězství na turnaji jsme velkou část první půle vedli, ale před pauzou soupeř skóre otočil a pak si brzy vypracoval bezpečný náskok.

Branky: Jan Klement, Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík

Tabulka turnaje:

1. Čistá
2. Horní Újezd/Morašice
3. Borová
4. Sebranice

Přestože šlo o první společné setkání, vstup do nové sezóny se nakonec vydařil nad očekávání. Zkušenější hráči tým táhli a mladší se jim svým nasazením snažili přiblížit. Takto by to mělo vypadat. Doufejme, že se nám na dnešní výkon podaří navázat v dalších turnajích.

31.8.2024 Horní Újezd/Čistá - Sebranice 2:0

K prvnímu zápasu přijely Sebranice, se kterými část týmu hrála minulou sezonu. Na začátku byla na dětech vidět nervozita, že hrají proti bývalým spoluhráčům. A určitě se projevila i únava z noci v hotelu Průchod. Ovšem většinu zápasu jsme byli lepším týmem. První dvě branky sezóny jsme vstřelili až ve druhém poločase a konec zápasu jsme už v pohodě dohráli.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

Sestava: Filip Jadrný - Sára Vomočilová, Matěj Kovář, Barbora Kučerová, Daniel Branda, Jan Kvapil, David Čapek, Michal Kovář, Samuel Vomočil, Daniel Křivka, Šimon Flídr, Šimon Dřínovský, František Flídr

Branky: Šimon Dřínovský, Barbora Kučerová

7.9.2024 Koclířov - Horní Újezd/Čistá 1:10

Toto jednoznačné vítězství asi není třeba více rozepisovat.

Sestava: Filip Jadrný - Sára Vomočilová, Matěj Kovář, Barbora Kučerová, Nikita Izzy Ondrůšek, Jan Kvapil, David Čapek, Michal Kovář, Samuel Vomočil, Daniel Křivka, Šimon Flídr, Josef Rosypal, David Klusoň, Šimon Dřínovský, František Flídr

Branky: Šimon Flídr 3, Šimon Dřínovský 3, Jan Kvapil 3, David Klusoň

Proti společnému družstvu Jevíčka a Jaroměřic jsme na hřišti v Morašicích měli především v prvním poločase mírnou převahu, kterou jsme přetavili ve vedení 1:0. To však nevydrželo dlouho, protože soupeř rychle ,a celkem lacině, vyrovnal a dokonce vývoj zápasu otočil. Do konce poločasu se nám podařilo vyrovnat, a po obrátce si vzít vedení zpět. To jsme bohužel ve druhé půli neudrželi, když soupeř vyrovnal po laciné penaltě, ale náš brankář tuto penaltu odčinil v poslední minutě, kdy vytáhl přímý kop soupeře na břevno a zajistil nám tak alespoň bod.

Téměř po celý zápas jsme měli jasnou převahu. V prvním poločase jsme se dostali dvakrát do vedení, ale soupeř pokaždé dokázal z ojedinělé šance odpovědět. Ve druhém poločase už to byla hra na jednu bránu a po třech velkých neproměněných šancí jsme se dokázali prostřílet až ke konečnému výsledku 5:2.

Sérii domácích zápasů jsme zakončili utkáním proti nováčkovi soutěže ze Sebranic. Výsledky soupeře, který k nám přijel po dvou vítězně otočených zápasech v řadě, ukazovaly, že hosté budou nebezpeční v útoku, ale v zadních řadách by mohly mít slabiny. Špatnou komunikací našeho vedení s rozhodčími nebo jejich pouhou netrpělivostí došlo před samotným výkopem ke „krádeži“ ceremoniálu pro Miloše Kopeckého, jenž letos slaví 50 let. Pro ty, kteří nebyli na utkání přítomni, nebo při souběžném nástupu hráčů na hřiště neslyšeli těch pár slov o našem oslavenci, zde jde jejich znění: „Napříč kategoriemi odehrál za Morašice 302 zápasů, ve kterých vstřelil 51 gólů. Kromě toho po konci aktivního hraní věnoval našemu oddílu dalších více než 160 víkendů jako trenér dorostu, "B" mužstva a v posledních třech letech žáků, ve výčtu mu vlastně chybí jenom trénování áčka. Jako člen výboru se podílí na organizaci i mimofotbalových akcí Sokola, pravidelně nám pomáhá s domácími zápasy, jak pořadatelsky, tak jako jeden z nejhlasitějších fandů. Přejeme mu pevné zdraví a hodně spokojenosti jak na fotbale, tak v osobním životě.“

Že úvod zápasu a vlastně celý první poločas bude až tolik bohatý na góly, čekal asi jen málokdo. Hned v první minutě dostal z pravé strany až příliš prostoru Černohorský, jehož projektil zpoza vápna nedokázal gólman udržet v náruči a dobíhající Pirkl nám svým 10. gólem v morašickém dresu zajistil vedení již v první minutě. Náskok nám vydržel jen chvíli, když o 4 minuty později se zblokovaná střela odrazila přímo k Otavovi, jenž zakončoval do prázdné brány. Vedení jsme si ale záhy vzali zpět, když chtěl Skala asi ze 30 metrů poslat skákavý balón před bránu, ten však zavál vítr až za záda nevěřícně koukajícího brankáře. Za pouhé dvě minuty se prosadil V. Štancl hlavou po Pirklově rohu, čímž se osamostatnil na 27. místě v tabulce mužských střelců (44 gólů). Za další dvě minuty se doslova na dostřel svému mysliveckému parťákovi (Skalovi) opět přiblížil Bureš, když po Nádvorníkově průnikovce prostřelil hostujícího brankáře a připsal si tak 40. gól za muže (Skala má na kontě 41 gólů – pozn. red.). Druhý zásah v zápase mohl přidat Pirkl, který natáhl krok ve středu hřiště, ale ve finální fázi si předkopl míč do strany víc, než bylo potřeba a do následné střely mu stihl skočit obránce. Slabší chvíle si ovšem vybírala i naše obrana, konkrétně v případě, kdy po váhání s rozehrávkou nezpracoval Černohorský přihrávku od Rusnáka. Brejk hostí zakončil střelou na zadní sebranický Bureš a v 19. minutě tak na tabuli svítilo skóre 4:2. Tento gól polil hosty živou vodou a v kombinaci s rychlými křídly a našim liknavým bráněním nám zatápěli, ale k výraznějšímu ohrožení Rusnákovy svatyně to nevedlo. Proto byl především pro hosty šok, když se ve 38. minutě uvolnil na pravé straně Pirkl, který centrem na zadní našel Víta, jenž ve skluzu nezakončil sice razantně, ale dostatečně silně a přesně na to, aby míč dopravil za brankovou čáru a zaznamenal tak 10. gól za Morašice. První set, vlastně poločas, završil ještě jedním gólem Huryta, který se jako první dostal ke zblokované střele Nádvorníka, a z hranice vápna propálil vše, co mu stálo v cestě.

V druhém poločase už se žádné gólové hody nekonaly. Velkou většinu času jsme vzadu drželi míč před málo atakujícím soupeřem. Dá se říci, že obě strany utrpěli střídáním a přeskupením sil (za hosty v poločase střídal nebezpečný Krivák), které hru příliš neoživily. Hosté měli velikou příležitost ke snížení, když se hnali v přečíslení na Rusnáka. Na jejím konci se ale sebranický Bureš natolik snažil zakončením vyhnout narychlo zaskakujícímu D. Štanclovi v bráně, že jedinou střelou trefil nejprve břevno a tyč a následná dorážka už byla zblokována. Z našich šancí stojí za zmínku jen střela V. Štancla, ale z dobré pozice málem trefil osvětlení za bránou, a v posledních minutách hlavička Sokola do břevna po centru Pitry, který se po více jak 7 letech, kdy naposledy nastoupil ve vítězném finále okresního poháru proti Janovu, opět radoval z vítězství. Cíl byl splněn, náskok z prvního poločasu relativně v klidu pohlídán a do tabulky byly započteny další body za vítězství. Ale je velká škoda, že po takovém prvním poločase jsme nebyli schopni navázat na útočnou hru z prvního dějství a více ohrozit soupeřovu bránu.

Třetí domácí zápas během jednoho týdne a podruhé byli naši diváci svědky přímého souboje dosud stoprocentních celků. Po zdolání Dlouhé Loučky k nám tentokrát přijelo loni bétřídní Pomezí. V sestavě jsme poprvé v sezóně přivítali Nádvorníka, zraněnou obranu nám znovu pomohl zalepit Chmelík, jindy zdvojenou pozici brankáře zachránil Burián. Začátek dalšího úmorného zápasu obstarala zblokovaná hlavička Chmelíka (po hříchu šlo po zbytek zápasu o náš nejnebezpečnější roh) a Buriánova cílená udička hostům, když před sebe beztrestně vypustil první centrovaný míč. Start ale obecně patřil nám a když v 5. minutě zpoza vápna napřáhl Huryta, i díky prázdnému letu hostujícího gólmana to asi nebylo daleko od cíle. Což se bohužel nedalo říct o chvíli později, kdy náš útočník v rychlostním souboji přetlačil obránce, ale zakončil zbrkle bodlem nad. V 10. minutě se do souboje 1 na 1 pustil Bureš, po jeho práci se dostal míč na volného Nádvorníka, který ale z hranice vápna tváří v tvář gólmanovi vystřelil pod své možnosti. Z hostující rozehry se ale brzo dostal míč na Bureše, který potáhl po lajně a předložil míč zpětnou přihrávkou na Nádvorníka. Ten nevystřelil nebo špatně zpracoval, každopádně míč od něj putoval těsně za vápno, kde si ho připravil Skala, který přesnou přízemní střelou k tyči oslavil návrat do základní sestavy a připsal si jubilejní 40.gól za muže (do TOP 30 mu tak chybí pouhé dva zásahy). Hosté hrozili dlouho pouze rychlostně, poprvé střelecky to bylo až po dvacáté minutě, ale hned z toho byla drtivá tříminutovka. Nejprve Burián vychytal útočníka, který před ním vyplaval po průnikovce středem, po druhém z následujících rohů hosté přehráli naši pravou stranu, ale po centru do vápna trestuhodně trefili tyč odkryté brány, naše další rychlá ztráta vedla k prakticky totožné situaci s podobně velkým xG, jen místo tyče odvrátila balón skála jménem Skala. Když jsme se uklidnili, podařilo se po ose Nádvorník a Vít dostat míč na ofsajd lajnu pilujícího Bureše, ten dal bohužel prvním dotykem šanci stoperovi i k zakřižování. Přes lepší herní dojem jsme si už větší šanci po zbytek poločasu nevypracovali, a to ani z rohů nebo nepřímého kopu, nařízeného ve 40.minutě za hádání rozehrávkově bezradných hostů mezi sebou. V době jejich psychického dna jsme jim málem darovali gól sami, když si Ondráček s Buriánem špatně vykomunikovali malou domů, ale hlavičku našeho obránce do prázdné brány stihl Burián heroickým návratem a skokem vyškrábnou.

Za podobného počasí a při stejném výsledku se nám bohužel stejně jako ve středu nepodařilo udržet výhodný výsledek déle než pár minut. Hosté od naší střídačky hodili dlouhý aut po lajně, Chmelík se při něm nedostal před Sílu, jehož už pak neměl nárok dohnat, hostující útočník našel zpětnou přihrávkou jednoho z trestuhodně neobsazených spoluhráčů a ten už prázdnou bránu nepohrdl. Rozdíl oproti středečnímu srovnání byl ale v tom, že se to povedlo podstatně kvalitnějšímu soupeři. Síla podobně pláchl hned minutu po gólu, ale jeho centr tentokrát odvrátil Chmelík. Za nás odpověděli Skala s Nádvorníkem, když nejdříve prvně jmenovaný potřeboval pár centimetrů navíc, aby mohl lépe zakončit centr svého kolegy na zadní tyči, chvilku nato si role prohodili po autovém vhazování, ale Nádvorníkův oblouk si domácí gólman pohlídal. Pirkl ještě po rohu vracel do ohně místo pokusu o zakončení a to bylo, co se týče našeho ofenzivního snažení, prakticky vše. Vadnoucí fyzická kondice byla proti rychlostně velmi disponovanému soupeři obnažena víc než by bylo zdrávo, asi i v důsledku sil nás neposlouchal balón při triviálních věcech, oživení ze střídačky se minulo účinkem. Vzápětí po Nádvorníkově oblouku se hosté dostali k zakončení z pravé strany, které Buriánovi propadlo naštěstí mimo bránu. V 65.minutě se Síla v souboji 1 na 1 s Ondráčkem dostal ke střele, kterou zneškodnil Burián a dorážku již pokryl náš obránce. O pět minut později už Sílovi v zakončení žádný obránce nepřekážel, ale Burián mu při samostatném nájezdu přečetl skokem pod nohy gólovou kličku. Kvóta tří branek na náš přeborní zápas se naplnila o něco později, když Skala ztratil míč na půlce, hosté rychle rozehráli akci středem a druhý z Hegerů byl u míče za obranu dříve než Ondráček i vybíhající Burián, před kterým stihl míč píchnout do sítě. Ve snaze o vyrovnání jsme se ale nezmohli na nic, o čem by se psalo do novin, naději mezi fanoušky vzbudil míč, který po standartce propadl pod nohy V. Štancla a Sokola, nebo střela Pishty z ostrého úhlu do boční sítě, ale za největší šanci se dá možná označit moment, kdy mohl Sokol vysunout rozběhnutého Nádvorníka, ale neprocedil přihrávku přes posledního obránce. Bohužel jsme v prvním poločase nevyužili naši převahu a šance, v druhém poločase posadili lacino soupeře na koně a pak už objektivně neměli na kvalitního a rychlého protivníka dostatek sil, ani na hřišti, ani na lavičce. S takovými prohrami se musí umět žít.

Podruhé v tomto týdnu jsme si zajeli zahrát do Bystrého. Bohužel jsme oba zápasy prohráli. Většinu mistrovského utkání jsme byli spíše lepším týmem, měli jsme poměrně hodně střel, ale z dosti nepřipravených pozic. O těsné porážce rozhodl trestný kop po faulu, který by rozhodčí možná ani nepískl, kdyby na sebe narazili stejně velcí hráči.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

Podzimní los přeboru napěchovaný domácími zápasy jsme si ještě zhutnili 2.kolem poháru OFS Svitavy, po deseti dnech jsme si střihli odvetu "ligového" klání s Vendolím. Protože z obranných řad před zápasem vypadli fandící Ropek, pracující Kopecký a v neděli nakopnutý V. Štancl, dostavil se na pomoc Chmelík, celkově již po osmisté padesáté. Dusné počasí dusilo běžecké choutky většiny z 22 aktérů, o to větší škoda je, že se nám při líném výkonu nepodařilo dotáhnout několik finálních nahrávek z křídelních prostor nebo zakončit jeden ze série 4 rohů. První opravdovou šanci nám tak až po půl hodině přichystali sami hosté, kteří špatnou nahrávkou vyslali do nájezdu Pishtu, ten si ale po delším doteku zblízka vylámal zuby na gólmanovi. Následný roh se na přední tyči podařilo protečovat D. Štanclovi, ale nikdo další nedokázal balón do brány dotlačit. Absence nabídky pak dohnala od půlky si vykračujícího Ondráčka až ke křížné střele zpoza vápna, která zazvonila na tyč kousek od vinglu. Hosté, do té doby na kontě pouze s jediným rohem, pak zahrozili poté, co jejich stoper z přemíry volného času vyslal středem průnikovku, u které byl Špinar před vápnem později než vendolský útočník, ale protečovaný balón odklidil z prázdného pokutového území Chmelík. Z útočné bryndy nás nakonec vytáhl propadlý rohový kop Pirkla, který na zadní tyči důsledně zavřel Huryta a poslal nás do vedení. Ještě před přestávkou Pishta vybojoval balón, který po několikerém alibistickém předávání na vápně donutil do koncovky Víta, ten ale ve skluzu křížnou střelou o metr minul.

Nucené střídání Huryty a nucený přesun zataveného Pirkla na stopera mohl po minutě druhého poločasu vypadat jako velká chyba, protože nově složená obrana záhy kapitulovala. Černohorský neodvrátil nákop, hosté několika nahrávkami na nedůsledně obsazené hráče navedli míč na vápno na Hladíka a ten křížným obloučkem donutil Špinara k prvnímu letošnímu výlovu ze sítě. Náš gólman si spravil chuť vzápětí, když vyrazil další střelu zpoza vápna, ale Ondráček, který před touto střelou prohrál důležitý souboj, ani další jeho spoluhráči v poli, se zpátky na koně takhle rychle zdaleka nedostali. Osmělili jsme se až střeleckými pokusy myslivců Bureše a Skaly, ale ty byly spíše propagačního rázu, byť obráncova teč Skalovy střely při pohledu od lavičky vzbuzovala naděje ve šťastný gól, který by nám pomohl do sedla a Skalovi k odskočení od jeho nimrodského souputníka. Vedení nám nevrátil ani Sokol, který nějak doběhl na zadní tyči Vítův centr, ale už mu nezbyly síly na zakončení, které levačkou svým posledním dotykem v zápasu poslal z 5 metrů vedle. O pár minut později naštěstí zachytil pomýlenou rozehrávku hostí D. Štancl, včas posunul míč na volného Bureše, který po neideálním prvním doteku ideálně převezl vyběhnuvšího gólmana precizní kličkou a uklizením do prázdné. Naši myslivci se tímto srovnali na 39 zářezech na pažbě, což je řadí mezi aktivními hráči hned nad absentujícího Nováka. Bureš navíc k šestému letošnímu gólu za chvíli přidal výborné podržení míče doplněné včasným předáním na D. Štancla, ten se na 25 metrech vyznamenal oku lahodící kličkou a finálkou na Ondráčka, který si zběhl z levé strany tam, kde vůbec neměl být, a podél gólmana s přehledem zakončil. Dvojitý rychlý direkt obraz hry uklidnil, neboť to na obě strany vypadalo, že výsledek zápasu už nemá kam uhnout, zvláště když se naše obrana rozehrála k jistému bránícímu i konstruktivnímu výkonu. Sedm minut před koncem ale až moc spolehlivě vystavila do ofsajdu hostujícího útočníka, na neofsajdový náběh záložníka z hloubi pole naštěstí nerezignoval Chmelík, který stihl nepřesvědčivého nájezdníka dostihnout a dostatečně rozhodit. Kdoví, na co bychom si jinak ještě zadělali. Blízko gólové odměny za rozpohybování naší ofenzivy byl pak Rusnák, jehož rychlý pokus po další hostující chybné rozehrávce stihl vracející se gólman vyrazit na tyč a našemu gólmanovi tak stoupl počet minut v poli potřebných ke gólu už na "hrozivých" 100 (nejlepší střelec Bureš si mimochodem v této statistice drží dlouhodobý  průměr pod úctyhodnými 180 minutami). V posledních vteřinách zápasu si hosté ještě mohli vyzkoušet nájezd 3 na brankáře, ale držitel míče tuto možnost sobecky zúžil na souboj jeden na jednoho, který díky povedenému zákroku vyhrál Špinar. Jarní semifinále "MOL cupu" je tedy po šesti letech naše, stejně jako další třígólové vítězství, na které zkusíme navázat hned v neděli.

Sérii nadcházejících domácích zápasů jsme započali proti jednomu z favoritů soutěže Dlouhé Loučce. Na očekávaný tahák kola dorazili oba týmy s plnou lavičkou, a také nemalý počet diváků. Kdo si však myslel, že uvidí atraktivní fotbal, ten se spletl. I když se oba týmy snažili kombinovat, přísný metr rozhodčího a jeho pískání většiny kontaktů vedl nejen k častému kouskování hry, ale také ke spoustě dohadů a slovním přestřelkám. Brankáři se v první čtvrtině zápasu příliš nezapotili, pár rohů na obou stranách se bez větších obtíží podařilo odvrátit, Lněničkovy dlouhé auty zůstaly po nějakou dobu nevyužity. To ovšem neplatilo ve 27. minutě, když V. Štancl, hrající 350. zápas v mužském dresu, prodloužil právě zmíněný aut. Na ten v malém vápně nedosáhl Bureš, ale za ním byl připravený mladší z rodu Štanclů, který dokázal protlačit míč pod rukou brankáře. Soupeř poté zahrozil ze dvou situací. Při té první se nákop za obranu snažil Vít vrátit míč hlavou do rukou Rusnáka, ale těžkému míči nedal patřičnou razanci. Hostující hráč tak málem stanul sám před naším brankářem, ale na poslední chvíli mu do střely stihl strčit nohu Černohorský. Další šance byla z podobné pozice, když zpoza naší obrany vyplaval útočník, ale stopku mu vystavil jak Rusnák, který kromě jeho střely vykopl i část trávníku, tak zdvižený praporek pomezního. Zvyšující se nesouhlas s verdikty rozhodčího gradoval na konci poločasu, když hostující D. Křivánek, věřme že neúmyslně, ale zcela nešetrně došlápl na kotník Huryty. Ať už by byl nastavený metr jakýkoliv, tento faul nesl tak jako tak parametry červené karty, čehož si byl asi vědom i viník, který se bez omluvy schoval do středu pole a k jeho faulu se dobrovolně hlásili spoluhráči. Protože hlavní ani pomezní údajně zákrok u míče úplně neviděli, o čemž svědčí i zmatky ohledně nalezení viníka, obdržel hostující záložník pouze žlutou kartu. Což zvláště v porovnání s předchozími verdikty a dřívější žlutou kartou pro Hurytu za pouhé přistrčení soupeře v souboji vyznívá až směšně. Nejlepší odpovědí na to však byl chvíli na to vstřelený gól, když Pirklův precizně ostře rozehraný roh prošel za přispění "soutělí" V. Štancla a Lněničky do brány, a my tak odcházeli do kabin s dvougólovým náskokem.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s cílem uklidnit emoce a přidat třetí gól. Druhou část plánu jsme naplnili již po třech minutách na hřišti, když se Huryta dostal do vápna, přihrávkou našel na penaltě volného Pirkla, který bezpečně proměnil. Po tomto gólu se hosté téměř nezmohli na žádný odpor a kromě dvou střel Konečného (hostující verze našeho bývalého spoluhráče M. Kopeckého), kdy jednou mířil vysoko nad bránu a podruhé jeho pokus vyboxoval Rusnák, jsme Loučku téměř nepustili před naší bránu. S hostujícím přeskupením sil do útoku se v naší rozehrávce začaly vyskytovat nepřesnosti a zbytečné ztráty míče, takže se hra přelévala z jedné strany na druhou. Ještě jeden moment však dokázal rozdmýchat emoce na obou stranách, když hostující Ruml při pokusu o zpracování míče zasáhl V. Štancla kopačkou do obličeje, ale i zde zůstala barva karty žlutá. Hra hostí nám nabízela spoustě volného prostoru na útočné polovině a vůbec nemuselo zůstat pouze u tří gólů. Dvakrát orazítkoval břevno aktivní Huryta, když po úniku z levé strany zkoušel přelobovat vyběhnutého gólmana. Jeho druhý neúspěšný pokus mohl do sítě ještě doklepnout, za nás poprvé hrající a naše mezinárodní řady rozšiřující, Pishta, ale v záklonu hlavičkoval nad prázdnou bránu. Nováček v našem dresu měl ještě dvě velké příležitosti, když se mu na pravé straně otevřel prostor, ale poprvé zakončoval vedle, podruhé trefil přesně prostor brankáře. Síť se nám nakonec ještě jednou podařilo rozvlnit, když střelu Pirkla z hranice vápna tečoval Špinar. Ten se ale nacházel v ofsajdovém postavení, a tak si zatím stále v okresním přeboru držíme normu 3:0 na zápas. Na domácím hřišti ještě nějakou chvíli zůstaneme, a to hned ve středu, kdy od 17:30 sehrajeme 2. kolo okresního poháru proti Vendolí a v neděli přivítáme loňského účastníka I. B třídy Pomezí, které doposud také neztratilo ani bod.

Na druhý zápas nové sezóny jsme zavítali do Vendolí, tentokrát již s navrátivšími dovolenkáři Ropkem a D. Štanclem (dnes hrající 250. zápas za muže), zato bez na dovolenou odjetého Rusnáka a děti hlídajícího V. Štancla. Tuto dovolenkovou absenci jsme vyztužili Vosmekem, který nastoupil v dresu našeho „áčka“ po více jak 10-ti letech. Loňskou sezónu jsme odehráli oba zápasy s tímto soupeřem, z důvodu rekonstrukce kabin, na našem hřišti, přesto teď pro nás (ne)bylo překvapením, jaký drnitý terén na nás čeká. Ten nám zpočátku dělal značné problémy, ať už ve zpracování nebo rozehře, což více vyhovovalo domácímu týmu, který nás zatlačoval do vápna, ale ani to nepřispělo k zapocení Špinara v bráně více než rozpálené slunce. Přesto největší příležitost mělo Vendolí, když přetažený centr na zadní vrátil jeden z domácích před bránu. Zde ale hrál terén v náš prospěch, neboť míč se před nohou útočníka odrazil tak, že ho vůbec před odkrytou bránou netrefil. Ve druhé části první půle se nám dostávalo více prostoru ve středu hřiště a k náznaku několika šancí. V jedné z nich se objevil Bureš, když po rozehrání standardní situace vrátil míč do ohně Ropek, ale prvně jmenovaný si v dobré pozici špatně zpracoval balón, i když si to možná říkalo o přímé zakončení. Neujaly se ani dlouhé auty Lněničky, ani náběh Sokola do vápna, který z úhlu střílel nepřesně na zadní tyč. Strhnout vedení na svoji stranu mohli ještě ke konci poločasu domácí, když pravý záložník zachytil Lněničkovu nepřesnou přihrávku dozadu, doběhl až do vápna, kde pod sebou našel svého spoluhráče, ale ten z prostoru mezi malým vápnem a penaltou vysoko přestřelil.

Do druhé půle jsme nastoupili aktivněji než soupeř, což přineslo své ovoce, když Lněničkův, oproti prvnímu poločasu výrazně delší, dlouhý aut si srazil domácí obránce do vlastní sítě. Tento pro nás šťastný gól nám přinesl klid na kopačky a soupeře jsme téměř nepouštěli do zakončení. Vyjma střely po rohovém kopu, která opět mířila vysoko, jedné v poklidu zalepené střely a jednoho centru byl Špinar, pro kterého to byl 150. zápas za muže v našem dresu, prakticky bez práce. Ještě větší klid nám přidal Bureš, který zužitkoval další Lněničkův dlouhý aut a prostřelil gólmana mezi nohy. Do šance se řítil i Huryta, který zachytil špatnou rozehrávku domácí obrany, ale únik z úhlu na gólmana zakončil levačkou nad bránu. Skvělou formu potvrdil Bureš, když po centru Lněničky zakončoval přímo do šibenice již na 3:0 a připsal si tak již 5. gól za dva zápasy. Vabank hrající domácí nám otevírali okénka pro další vylepšení skóre. Nejprve to byl Ondráček, kterému se po vyhraném hlavičkovém souboji Bureše otevřela dálnice, ale při samostatném nájezdu se mu míč na těžkém terénu nejprve zasekl pod nohama, aby si ho následně předkopl až do rukou gólmana. Určitě nejenom Bureš měl v hlavě myšlenky na druhý hattrick v řadě, když ho Skala hledal průnikovkou mezi obránci, ale i jeho zradil terén a ve finální fázi mu míč sebral z kopačky včas vyběhnutý gólman. Nic už to ale nezměnilo na tom, že jsme zvládli druhý zápas v řadě, v teplém počasí opět fyzicky náročný, poměrem 3:0 a připsali si tak další čisté konto a hlavně tři body do tabulky. Příští týden nás čeká doma od 17:00 Dlouhá Loučka, která také ještě neztratila bod, tak snad si uchováme formu i nadále

V prvním utkání nového ročníku okresního přeboru jsme hostili z kraje dobrovolně přišedší béčko Moravské Třebové. Velké otazníky nad lepením naší sestavy bez dlouhodobě zraněných a nezvěstných, i bez dovolenkujících srdcařů, vyřešené nakonec např. postavením J. Kopeckého nebo dočasným povýšením Ondráčka, se ukázaly jako slabý odvar hostujících starostí. Ti za velkého vedra přijeli pouze v jedenácti kusech, a to je ještě odvážné označit za kus jejich hroťáka Kudyna, indisponovaného evidentně nejen pohybově. Tempo fotbalu odpovídalo hlavně cíli přežít utkání bez úpalu, v naší hře bylo spousta nekvality fyzické i technické, a tak když už bylo komu dát balón, provedlo se to špatně a přišla na řadu zase soupeřova pasáž poklidného rozehrávání bez našeho většího nátlaku. V. Štancl, který minulý týden dovršil sedmou desítku gólů v morašickém dresu, mohl znovu smazat svůj mizerný konstruktivní příspěvek nečekaným ofenzivním počinem, když se po čtvrt hodině uvolnil na půlce a po trochu šťastné narážečce s Hurytou se ocitl sám před gólmanem, ale v podobné a vlastně ještě výhodnější pozici než v zápase s Němčicemi volil zbytečnou, a hlavně nepřesnou přihrávku na ještě volnějšího Bureše. Ten si první zakončení připsal až o chvíli později po centru Víta, ale hostujícího gólmana nijak zásadně nevylekal. Spojení těchto dvou nám nicméně přineslo gól po necelé půlhodině hry, když si na zcela zpackaný rohový kop Víta naběhl do zcela neplánovaného prostoru na něj duchem napojený Bureš, jehož střelu z halfvoleje zvládl soupeřův brankář pouze kosmeticky vyhezkat zazvoněním na břevno. Za dalších pět minut si tato dvojice zopakovala spolupráci ze hry, když Vít na několikátý pokus dokázal po obejití protihráče lahůdkově nacentrovat na zadní tyč, kde stačilo Burešovi pouze nastavit hlavu. Hosté prominou, z jejich snažení se těžko pamatuje něco jiného než roh, který Rusnák k překvapení svému i ostatních pohledem jistil na břevno.

Do druhé půle hosté vysunuli presink, a protože pohybu na naší straně ubývalo, ocitl jsme se s rozehrávkou ještě více na štíru než v prvním poločase. Vrcholem našeho zmaru a hostujících nadějí byla jejich akce z pravé strany po necelé hodině hry, samostatně postupující útočník naštěstí neprojevil dostatek klidu v podvěsku mozkovém a napálil míč přímo Rusnákova podvěsku kulového. My jsme tahali čas rozehrávkou přes Rusnáka, hosté potěšili milovníky emotivních až vaginálních výjevů, ale jedním i druhým jsme se relativně v poklidu blížili k devadesáté minutě. Naše vedení nedokázal pojistit Bureš, jehož falšovaná střela z prakticky záporného úhlu by ale potřebovala pochopení soupeřova obránce, který ji z brankové čáry odvedl do bezpečí. A dvakrát se zastřelil i Sokol, který si tak nedopřál odměnu za nečekanou plnou porci minut. Rusnák si pět minut před koncem pohlídal ještě překvapivou střelu na přední tyč a těsně před závěrečným hvizdem se Skala postavil ještě k jednomu našemu rohu. Ten si našel Bureš, respektive jeho rameno bylo nalezeno Skalovým centrem, a náš útočník, který se v 80.minutě už už loučil se hřištěm, se nakonec díky Pirklovým křečím a svému nucenému setrvání, dočkal svého premiérového hattricku. Utrpěli jsme tak podobnou výhru jako v posledním domácím zápase loňské sezóny, díky těm, kteří ji ocenili i takovou, jaká byla.

Los určil, že první kolo okresního poháru, a tudíž i první soutěžní zápas v nové sezóně, odehrajeme na hřišti loni sestoupivších Němčic. Byť papírově jsme byli považováni za favority, první poločas tomu tolik nenasvědčoval. Ať už to šlo na vrub naší nervozitě nebo vydatnému dešti, který na úvod zápasu pokropil místní hřiště, docházelo k častým laciným ztrátám naší neschopností míč zpracovat nebo ho přesně rozehrát z našich zadních řad. Domácí sázeli na jednodušší styl hry a především na své rychlonohé útočníky, kteří větrali naši obranu. To vedlo k několika důležitým zákrokům Rusnáka, který stále držel bezgólový stav, a k několika rohům, které jsme s menšími či většími obtížemi dokázali odvrátit. Na opačné straně se v nadějných situacích objevili Huryta a později Lněnička, když utíkali již téměř sami na gólmana, ale v poslední fázi si příliš předkopli balón. Gólové radosti se tak dočkali Němčice po chybné rozehrávce Černohorského, kterou zachytil Sršeň. Ten nejprve přešel přes dva naše obránce, následnou střelu Rusnák zvládl pouze zpomalit, a tak měl při dorážce domácí útočník poměrně snadnou úlohu. Dalo by se říci, že po inkasovaném gólu se naše hra mírně zvedla, ale pořád to nebylo ono. Nebýt dvou nájezdů zastavených Rusnákem, těžko by se nacházela odpověď. Šancí na naší straně ale začalo pomalu přibývat. Po kombinaci u lajny a také díky pár šťastným odrazům se procpal do vápna Sokol, ale z mírného úhlu nedokázal zamířit na zadní tyč. Dosud největší šanci měl po centru Huryty Ondráček, ale hlavou mířil pouze do tyče, a tak skóre se do konce poločasu již nezměnilo.

Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji a vyrovnání mohlo přijít velmi rychle. Lněnička hodil do vápna aut, k prodlouženému míči se dostal D. Štancl, který se hlavou snažil přehodit gólmana, což se mu i povedlo, ale míč se zastavil na břevně. Nedlouho poté se tentýž hráč dostal opět k zakončení hlavou, když tečoval centr k zadní tyči, ale gólman dokázal míč zastavit ještě před čárou. Postupně jsme přebírali otěže hry a hledali skulinky v domácí obraně, ale ve finální fázi buď Hurytovi opět utekl balón, nebo nám zkrátka chyběl krok. Domácí, kterým začali docházet síly, ještě více zjednodušili hru. Jejich až nadmíru přesné nákopy, které letěly příliš daleko za naši obranu, ale také příliš daleko od vybíhajícího Špinara, nám činily velké problémy, ale buď útočná akce skončila zvednutým praporkem pomezního, nebo zákrokem Špinara. Naše postupné utahování šroubů čím dál víc tlačilo domácí obranu do jejich vápna, ale kýženého gólu se ne a ne dočkat. Za obranou vyplul V. Štancl, který si nabíhal na centr Skaly, ale o krok nedosáhl. Ve svém prvním zápase za „áčko“ se mohl prosadit Odehnal, ale jeho hlava mířila těsně mimo šibenici. O vyrovnání se nakonec postaral V. Štancl na první pohled z ne až tak nebezpečné situace. Z pravé obrany si naběhl na Vítův aut, po přiťuknutí Huryty prošel přes obránce do vápna a z poměrně těžkého úhlu dokázal dopravit míč do sítě pod rukou brankáře. Toho asi v zahajovacím zápase předloňské sezóny nenapadlo, že na další gól si počká dva roky a že bude od toho předchozího natolik odlišný. Domácí v závěru ještě dostali možnost volného přímého kopu, ale ten byl nakonec lahůdkou pro Špinara. Rozhodnout jsme však ještě mohli my, když v úplně poslední akci si na centr naskočil Pirkl, ale hlavou mířil těsně vedle, a tak musel rozhodnout penaltový rozstřel. Ten ale pod taktovkou pohárového specialisty Josefa Kopeckého zvládáme. I bez Josefa Kopeckého jako exekutora. Všichni naši exekutoři (Pirkl, Ondráček, Huryta a Štanclovi) proměnili, zatímco pokus domácího Votřela Špinar ve třetí sérii lapil. Díky tomu jsme v původně asi až nečekaném dramatu postoupili do dalšího kola, kde nás čeká Vendolí, se kterým se utkáme ve středu 28.8. od 17:30 na našem hřišti.