Články ze sezóny 2019/2020

Dnes, se podíváme zpátky do minulosti na to, jak naposledy hrály Morašice ve Srubech. Byly to dva zápasy v I.B třídě v roce 1999, jeden z nich dopadl takto:

Sruby – Morašice 2:4

Sestava: I. Černík – Petr Lněnička, F. Ropek, M. Ropek, Josef Jána, J. Famfulík, Petr Kuta, J. Kopecký, D. Kubišta, V. Drebit, L. Bárta

Góly: Petr Kuta, J. Famfulík, L. Bárta, Josef Kopecký

Historické zápisy jsme kvůli věrohodnosti konfrontovali s posledními pamětníky se stejnou otázkou: „Víš, kdys tady hrál naposled?“ Odpovědi nejsou zrovna dobrým vysvědčením.

Josef Kopecký: „To bude tak 15 roků.“

Martin Ropek: „Tady jsem nikdy nehrál.“

Ale vraťme se do covidové současnosti. Už při rozcvičení bylo znát, komu na zápase záleží víc, jak dokládá kapitánská páska na ruce a trenérský „pojeb“ během rozcvičky v podání domácích. V prvním poločase to odpovídalo, soupeř měl navrch, ale jednu vyloženou šanci chytil Špinar, druhou přihasil a dokončil to za něj Ropek a rychlostně disponovaná jedenáctka naštěstí poslední dotyky kazila. Za nás si propagační střelu připsal Tměj, Nádvorník se rozhodl neprotahovat nájezd přes čtvrtku hřiště a zakončil, dá se říct že zbaběle, zbytečně z dálky, Štěpán radši nevystřelil vůbec, Válek neobhodil rychle vyběhnuvšího gólmana a jeho předchozí trefu neuznal rozhodčí, protože domácí pomezní z dálky viděl balón v autu při Chmelíkově nahrávce. Dobře pro něj, takovej zrak neměl nikdo na hřišti. Pauzu jsme tak trávili jen s jednogólovým mankem, když zaspal střed, zaspali beci, zaspaly všechny děti, a proti křížnému zakončení z bezprostřední blízkosti nemohl nikdo nic namítnout. Leda pomezní Kopecký mohl přilít olej do ohně zvednutým praporkem, ale neudělal to.

V nástupu do druhé půle napálil Ondráček balón na Chmelíka, který se vzdor instrukcím zjevil na hrotu, vyčkal si na obráncův špatný zákrok a zpoza vápna napálil míč pod břevno nad dosah vystřídavšího gólmana. Pokladník by si měl poznamenat, že se tím gólově trhl od Klementa a posunul se na sdílenou pozici 19. nejlepšího střelce, a to zrovna v 725. zápase, kterým se osamostatnil na 3. příčce co do mužských zápasů, viz. zde. Náš desetiminutový elán bez velké šance zmrazil domácí aut, po kterém Kopecký hlavou nevyhrál souboj s hostující nohou a důsledkem toho samostatně postupující útočník se trefil mezi Špinarovy nohy. A pak se dá říct, že už jsme šance počítali jen my. Bureš nejprve levačkou procedil míč skrze gólmanovy rukavice, ale jeho výškrab pravděpodobně zpoza čáry nebyl stoprocentně schopen potvrdit nikdo, včetně našeho pomezního Tměje, který jako by nevěděl, že vlastním se připískává vždycky. Další šanci měl Bureš po průnikovce D. Štancla, bohužel se mu pod nohama rychle objevil domácí gólman, bohudík vrátil odražený míč do prázdné brány Hubáček. Dvakrát střílel Chmelík, jednou pod břevno zasáhl gólman, podruhé po rohu mířil vedle, Štěpán nemířil přesně z dálky do odkryté brány, Ondráček neztrestal kiks náhradního gólmana, Válek, kromě jiného, v poslední minutě netrefil ideálně Štěpánův banánový centr a domácí poněkolikáté vykopávali z brankové čáry. Suma sumárum, kdyby domácí „Tonda“ zakroutil svoji střelu v posledních pěti minutách o fous přesněji, bylo by to hodně nespra.

Narychlo domluvené penalty proběhly následovně:

Válek NE / domácí ANO.

Chmelík ANO / domácí NE.

D. Štancl NE / domácí ANO.

V. Štancl ANO / domácí ANO.

Špinar ANO / domácí NE.

Co z toho vyplývá: Remízu neberem, ale remíza po penaltách za to stojí. Válek se vystřílel na čtvrtích a po šesti úspěšných pokusech poprvé od svatého Václava L.P. 2017 selhal. A Špinar si snad nevybral všechnu penaltovou kliku zrovna v tomhle nicneřešícím zápase.

Býval jsem hráčem Premier League. Dostával jsem týdenní plat 100 000 liber a trénoval třikrát denně. Jednou mi řekli, abych před zápasem poklekl, protože na černém životě záleží. Řekl jsem, že u nás se zaklekává i na bílé a nikomu to nevadí. Od té doby jsem hrál Fortuna:Ligu. Dostával jsem měsíční plat 100 000 Kč a trénoval dvakrát denně. Jednou se mě novináři zeptali, jestli je pravda, že jsem se na Strahově sešel se Starkou. Zeptal jsem se jich, kterou strahovskou straku myslí a od té doby jsem hrál krajský přebor. Dostával jsem 1000Kč za zápas a trénoval třikrát týdně po práci. Jak jsme se tak plácali na desátém místě, přišli za mnou, jestli nechci hrát v přeboru o přední příčky. Řekl jsem, že ano a od té doby jsem hrál přebor okresní. Platil jsem příspěvky 700Kč a z tréninků se stačilo včas omluvit. Jednou se mě trenér zeptal, proč jsem se neomluvil z posledního tréninku. Řekl jsem mu, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, určitě bych došel aspoň na pivo.

A tak jsem se stal divákem.

Originálem se můžete pokochat zde, svou jedinou povinnost ohledně docházky splnit zde.

Na první a zároveň i poslední utkání jara jsme vyrazili do Březové, kde nás na výborně připraveném hřišti čekal velmi těžký soupeř. S sebou jsme si vzali i dva nové hráče, kteří se k nám připojí ze starších přípravek. Soupeř měl takových kluků více a bylo v utkání to bylo znát. Celé utkání jsme dominovali, soupeře přehrávali hlavně fyzicky, kluci předvedli téměř bezchybný výkon. Vytknout se dají jen neproměnné šance a nedorazy v obraně, ze kterých měl i soupeř dobré šance, které ale nedokázal proměnit. Výsledek kazí pouze zranění nové kapitánky Famfulíkové, kterou z metru hráč Březové tzv. nahulil na hlavu, kterou si kryla rukou a později se ukázalo, že se jedná o zlomeninu. Za celou sezónu děkujeme všem hráčům a rodičům, kteří chodili a pomáhali, a doufáme, že příští sezóna přinese stejně fotbalové radosti jako ta letošní část, kdy se hrálo. Chceme poděkovat i Tomáši Briolovi, který byl kapitánem a tahounem týmu, a popřát mu úspěšné působení a radost z fotbalu na nové štaci ve Vysokém Mýtě. Přejeme všem hezké prázdniny a hodně zdaru v dalších dnech.

Autor: Jan Špinar

V sobotu 5.9., pokud to okolnosti dovolí, pořádáme v Morašicích velký fotbalový den u příležitosti 50-ti let fotbalu a 120-ti let Sokola v Morašicích.

Program:

09:30 - turnaj starších elévků

12:30 - mistrovský zápas mužů

15:00 - slavnostní zahájení

15:30 - utkání starých gard TJ Sokol Morašice vs. FC Hradec Králové

Chystáme pro Vás výstavu archivních fotografií a historických statistik, prohlídku nových kabin, pro děti bude k dispozici skákací hrad a pěna od hasičů, bude zajištěno bohaté občerstvení a setkání se spoustou starých známých.

Srdečně zveme všechny příznivce, upozorňujeme, že prakticky všechny okolní akce, které budou termínově kolidovat, se budou s velkou pravděpodobností příští rok opakovat, naše výročí nikoliv. Kdo by měl jakékoliv historické materiály, ať se s námi o ně podělí. Kdo by chtěl s čímkoliv pomoc, má dveře otevřené.

Z předzápasového rozhodování, zda orat či neorat, vyplynulo, že se moc nechce, ale že to jako pude. Hřiště nápor deště zvládlo, a tak se k nám na závěr zkráceného jara dostavil bétřídní Semanín. Přátelsky jsme jim přenechali úvodní rozehru, oni nás přátelsky pustili k balonu až ve druhé minutě, kdy lacino ztratili míč na středu, Chmelík vysunul Bureše a ten svůj nájezd klidnou přízemní střelou vedle gólmana proměnil. Hosté byli v práci s míčem znatelně rychlejší, ale k bezprostřednímu ohrožení Špinara se nedostali. Dokud...Jednou z věcí, která se špatně cvičí během mistráku, je chytání penalt. Asi tak nějak si musí diváci vysvětlovat zbytečné skluzy V. Štancla ve vápně. Tentokrát k němu uzrál čas už ve dvacáté minutě. Sám autor nám v pozápasovém rozhovoru nabídl jiný pohled na věc: „Když už se mi dostal do strany, tak jsem věděl, že ho mám a jenom se se bál, aby si ten míč nestih´ píchnout a nehnul se tam, kam nechci. “ A on to stihl. Špinar proti minulému zápasu prokázal jistý pokrok, když odhadl stranu, ale stejně bylo srovnáno. A o chvíli později hosté vedli, když jejich Forlán v jejich dresu vyžil krásný míč za obranu lobem o tyč Špinarovy brány. Ani u hospody nebylo mrtvo, ale Válek s Ondráčkem své brejkové pozice nedotáhli, Hubáčkova střela z otočky neměla potřebnou razanci a pumelice od Skaly nebo Štěpána zase přesnost – gólman ji stihl vyrazit. Těžce oddychující druhý jmenovaný pak z třiceti metrů po špatném odkopu místo prázdné brány trefoval lampu, proto při další akci před vápnem raději patičkou přenechal zakončení Skalovi, po jehož přízemní střele se gólman natahoval marně. Na závěr poločasu jsme ubránili sérii několika rohů a těšili se, až na hrot vypustíme individuálně se rozcvičující sehrané duo Štěpán – Kopecký.

Žádná hitparáda to tedy nebyla, ale těžko vinit je. Náš střed přestal stíhat, chvílemi se ani nevědělo, kdo na něm hraje, obrana nedostupovala a dokonaný hattrick Forlána byl takovým logickým vyústěním. I když k němu nemuselo dojít, kdyby se V. Štancl nezabořil a neposkytl mu luxusní setkání se Špinarem tváří v tvář. Závěrečnou čtvrtinu zápasu odstartoval úspěšný hostující presink, dle názoru hráčů faulový, na jehož konci se z deseti metrů trefil k bližší tyči konečně někdo jiný než Forlán. Ropkova hlavička po Štěpánově centru pak snížila naši ztrátu na jediný gól a odstartovala hurá fotbal, ze kterého vynikl Špinarův zákrok pod břevnem, Hubáčkův záchranný zákrok v prázdné bráně a na druhé straně…Asi nic zvláštního. Centry D. Štancla ani Ondráčka se k našim útočníkům nedostali, V. Štancl pozici ve vápně prováhal, Novák už hlavičkoval hodně v záklonu. Ale ofenzivní tlak a touha se daly krájet. Po posledním rohu doskákal výkop hostujícího gólmana až na naše vápno, Forlán si narazil o Špinara a po závěrečném gólu už jsme ani nerozhrávali. Takže nebýt Forlána, vyhráli bychom 3:1 a náš průměr čtyř vstřelených branek na zápas by měl mnohem větší šmrnc. Snad si diváci budou moci tyto gólové hody, hlavně naše, dopřát i na podzim.

15.6.2019 – 26. kolo okresního přeboru

Morašice – Radiměř 4:1 (2:1)

Sestava: J. Špinar - V. Novák, M. Ropek (M. Zerzán), V. Štancl, M. Klement - B. Válek, Z. Skala, T. Nádvorník (D. Vejrych), D. Ondráček (Z. Škoda) - M. Chmelík, F. Bureš (M. Janypka)

Góly: V. Štancl, F. Bureš, M. Zerzán, B. Válek

Vzpomíná si někdo?

Po 362 dnech se fanoušci i hráči dočkali premiéry nových kabin, jakož i domácího fotbalového zápasu vůbec. To vyšlo náhodou takhle na den přesně. Po výhře na Dolňákem nam byl soupeřem ten druhý z Újezdů. A byť od začátku za našeho rozvážného dozoru více držel míč, kapituloval jako první, když cca po čtvrt hodině pronikl po lajně D. Štancl a jeho precizní křížnou nabídku na zadní tyč uklidil pod břevno Válek. V půlce půlky přišlo občerstvení, protočení sestavy (aspoň teda u nás) a záhy i vyrovnání. To se V. Štancl přecenil a vyslyšel volání Skaly po křížném balónu, čímž nastartoval smrtící horňácký protiútok zakončený čítankově k protější tyči. O chvíli později zůstal stát Špinar na čáře, Novák hasil na roh, po něm zůstal stát Válek na vápně, čímž nám všem umožnil nevšední podívanou, jakou ten vingl napálený zpoza vápna dozajista byl. A že je to přátelák, a na konci toho bylo hodně, není třeba plkat o zbytku poločasu.

Úvod toho druhého nás zastihl jaksi ztuhlé, z čehož se viditelně vymykal jen čerstvý Vomáčka. Špinar si při míčové, ale jalové převaze hostů zase šáhnul na balón až při výlovu, když zjistil, že autor druhého gólu umí zpoza vápna i pravou. Za nás Válek nedokázal podruhé usměrnit do sítě přihrávku D. Štancla, pak se dvakrát trefil, ale pokaždé si na něho někdo zasedl. Poprvé viděl jeho ruku jenom hlavní rozhodčí, podruhé stál v ofsajdu pouze podle Bureše. Ten si předtím mimochodem dvakrát trefil tyč, a tak zbyl regulérní gól až na Chmelíka, který dostal za vápnem prostor a trefil se přesně k tyči. V. Štancl se trefil hlavou až na čtvrtý pokus z té nejméně jasné pozice, ale to už bohužel pouze snižoval, protože si mezitím připsal úspěšný a mimořádně neprospěšný penaltový zákrok, což o sobě bohužel Špinar po nařízené desítce říct nemohl. Suma sumárum jsme na gól potřebovali moc šancí (ale pozor na termín „nadřeli se“) a zároveň jsme jednoduše dostávali. A protože nově zní rozkaz trenéra dát o gól víc než soupeř, nikoli o gól míň dostat, dají se čekat gólové hody i v neděli od 16:30 proti Pomezí. Přijďte se podívat, zda do obou branek.

Po téměř třech měsících, plných rodin, domácích prací, online her a seriálů, jsme se vrátili ve větším počtu na fotbalové hřiště. Za dozoru pár diváků a „áčka“ trénujícího na vedlejším hřišti jsme se v pátek odpoledne v Dolním Újezdu rozhodli vybít pár našetřených sil s tamějším "béčkem". To není jen rozlišovací označení, to prostě říká, kdo je lepší a kdo horší. Lépe jsme do utkání vstoupili my, když pár minut po úvodním hvizdu našel Vopařil na úrovni penalty navrátilce Bureše, který nás poslal do brzkého vedení. Vzápětí se však začínalo od nuly, když se střela domácích odrazila od bránícího Štancla do protipohybu Špinara. Domácí pak sice měli více ze hry, ale akční fotbal byl k vidění na obou stranách, z čehož pramenilo několik brankových příležitostí. Na straně hostů to byla Chmelíkova hlavička, které stál v cestě obránce na brankové čáře, nebo Nádvorníkova dobře umístěna střela zpoza vápna, kterou lapil gólman. Domácí proháněli naši obranu, což vedlo k několika střelám těsně míjejících Špinarovu svatyni a jednomu zazvonění na brankovou konstrukci. V prvních 45 minutách však padl ještě jeden gól, když před poločasovým odchodem na střídačku (ne do kabin, ale na střídačku) dolnoújezdský „Ganga“ obešel naši obranu na velkém vápně a šajtlí zakroutil míč na zadní tyč.\ V druhém poločase jsme se dočkali vyrovnání, když Štěpán s Válkem rozehráli roh na krátko a z následného centru našel prvně jmenovaný na zadní tyči nikým nehlídaného Ropka. O chvíli později našel domácí bek špatnou zpětnou přihrávkou Hubáčka, a ten s pomocí tyče vstoupil do našich střeleckých análů lobem přes osamoceného gólmana Brzy ale bylo opět srovnáno, když se ze zadních řad vydal dopředu domácí „Mazda“ a na Špinara zbyl stejně jako na jeho kolegu úděl bezmocného statisty. Chuť si určitě spravil o chvíli později, když svým nejlepším "zákrokem" v zápase vytáhl míč z Vopařilovy kopačky. Jestli to byla malá domů nebo nepovedený odkopo do autu ví jen nastávající ženáč. Důležitý zákrok si připsal také Štěpán, který při obranném rohu neopustil své místo u tyče a vyhlavičkoval tak velmi tvrdý a dobře mířený volej domácího Kabrhela. Na druhé straně nás poté poslal potřetí v tomto zápase do vedení Válek, který si našel ve vápně míč od Skaly a nedal gólmanovi šanci. S postupem času se domácí takřka nedostali před naši bránu a s ubývajícími silami nám vytvářeli čím dál větší prostor ve své obraně, například když si na vápně neobsazený Klement zalepil Skalův centr a z druhé uklidil míč k tyči a stanovil skóre na konečných 3:5. Gólový účet ještě mohl narůst, Klement mohl ze stejné pozice ještě 2 góly přidat, Nádvorník trefil tyč a Novák po nádherné Nádvorníkově průnikovce neobstál sám před brankářem. Ale na konečné radosti z vítězství a šťastného shledání s ostatními po takové době to už nic nezměnilo.

Další zápas odehrajeme v neděli 7.6. od 16:30 na našem hřišti proti družstvu z družného Horního Újezdu. Od 14:30 (změna času ve zbytku týdne vyhrazena a najdete ji v záhlaví hlavní stránky) bude jako předkrm servírováno utkání našeho existenčně ohroženého dorostu. Po dvou prohrách v přípravných zápasech je přijede prověřit Březová.

Všechny rozmrzelé a nedočkavé fanoušky zveme na pátek 29.5. do Dolního Újezdu, kde se v 17:30 utkáme se směsicí místního áčka a béčka.

První červnové neděle se pak představíme i na našem hřišti, kde postupně přivítáme následující soupeře:

Ne 7.6. 16:30 - Horní Újezd

Ne 14.6. 16:30 - Březová nad Svitavou

Ne 21.6. 16:30 - Semanín

Změny jsou samozřejmě vyhrazeny, sledujte naše stránky.

Co musí hráči a fanoušci dodržovat na morašickém hřišti od 11. května:

- důsledně počítat přítomné a vykázat 101. člověka, který by se pokusil do areálu vměstnat

-dodržovat 2m rozestup mezi hráči a ostatními (tj. hráč např. neoslavuje vstřelený gól známým vběhnutím mezi fanoušky mačkající se těsně za autovou čárou, nýbrž gayským poplácáním v chumlu svých spoluhráčů; fanoušci toužící po exhibicionistickém slalomu by neměli zatáčky mezi hráči příliš "řezat")

-převléknout se až doma (doporučeno i pro zmíněné exhibicionisty)

-toalety navštěvovat pouze individuálně, nikoli ve skupinách

Pořadatel musí zajistit nádobu s dezinfekcí dostupnou všem bez rozdílu pohlaví a klubové příslušnosti a dezinfakovat všechny viry, které v areálu zůstanou po ukončení akce.

Pokud se chce někdo řídit zdravým rozumem, nebude mu v tom bráněno, prokáže-li se úředním povolením o jeho používání.

Předseda vlády se dovolává u Boha síly ducha a sleduje velikonoční mše, a moloch jménem FAČR, sestavuje desatero, viz. níže. Zdá se, že česká víra se vrací od zplošťování křivky zpět ke kořenům.

Vážení,

toto desatero nemá charakter dodatečného nebo upřesňujícího výkladu, je tvořeno východisky z dostupných zdrojů.

Jsme si vědomi, že tento výklad neodpoví na všechny Vaše otázky ihned, bohužel ani my v této chvíli neznáme všechny odpovědi. Cítíme však potřebu naše členy informovat alespoň v těch oblastech, ve kterých jsme si jisti. Pravidla budeme v dalších týdnech dle okolností nadále aktualizovat.

V souvislosti s desaterem je nutné vždy vycházet z daných okolností a možností klubu. Pravidla se týkají výhradně venkovního fotbalového hřiště.

1. Trénovat lze ve skupině 10 osob (tento počet se týká i dětí a mládeže); v současné chvíli řešíme, zda a po jaké době se mohou osoby ve skupinách měnit; aktuálně platí, že se osoby ve skupině nemění
2. Do skupiny 10 osob se počítají i trenéři; v současné chvíli řešíme, zda a po jaké době se mohou trenéři ve skupinách měnit; aktuálně platí, že se trenéři ve skupině nemění
3. Skupina 10 osob nemusí při tréninku používat roušku
4. Trénovat ve skupině 10 osob lze bez distanční vzdálenosti = bez udržování vzdálenosti 2 metrů
5. Neevidujeme žádné omezení pro kontakt hráčů ve skupině 10 osob
6. Na jedné hrací ploše může být více skupin po 10 osobách, společně tyto skupiny do kontaktu přijít nesmí. Skupiny musí dodržovat odstup vždy alespoň 2 metry
7. Neevidujeme žádná omezení používání pomůcek – pomůcek je možné dotýkat se hlavou i končetinami
8. Dezinfikovat pomůcky je nutné pravidelně, dezinfikovat pomůcky by měl vždy klub tak, aby byl o dezinfekci přehled; na bližší informace prozatím čekáme
9. Není povoleno používat související vnitřní prostory sportoviště, zejména společné šatny, umývárny, sprchy a podobná zařízení; v případě sportovní činnosti lze na venkovních sportovištích zpřístupnit WC, nicméně je nezbytné zajistit

• zvýšená hygienická opatření, tj. v těchto případech je však třeba zabezpečit provádění zvýšených hygienických opatření zejména dezinfekce rukou, ale také míst, kterých se běžně dotýkají ruce
• zamezit současné přítomnosti vícero osob ve stejný čas v prostorách WC a dodržet povinnost užití ochranných prostředků dýchacích cest

1. *Přípravná přátelská utkání je možné aktuálně plánovat od 11. května, k bližší specifikaci*přistoupíme později

Jan Pauly

generální sekretář FAČR

V uplynulých dílech se nám podařilo zmapovat skoro celé dění kolem morašického fotbalu, ale co přerušení sezóny říkají samotní hráči? Obepsali jsme je téměř všechny. Někteří byli sdílní, jiní stručnější, někdo trval na anonymitě, někdo neodpověděl.

Jedním z nejpostiženějších hráčů je bezesporu nejlepší střelec uplynulé sezóny Bohumil Válek. „Moje hospodářství v kombinaci s fotbalem je tak vyčerpávající, že jsem chtěl na jaře překonat Kuťáka, na podzim prodat kravku a na jaře už nezasejt.“ Všechno ale vzalo za své, hospodaření musí pokračovat, protože jim vypadly příjmy z praní dresů. „Založili jsme si na to živnost, odešel jsem z vícesměnného provozu, abych měl více času pomoct manželce s tou špínou, ale teď nevíme, co bude. Loni v březnu jsme ještě neprali, tím pádem se nás „pětadvacítka“ netýká. Třeba nám ji pošle Vláďa Coufal, jako slávista slávistovi, nebo by mohl o nějakou dotaci pro nás poprosit Skalda Andreje, jako zemědělec zemědělce pro zemědělce. Rýsoval se nám i výhodný prodej Dana, ale tomu předčasný konec sezóny zkazil dvoustovkové gólové plány. A nám je jasný, že jen po stogólovým klukoj agenti zrovna neskočej.“

Ligový navrátilec Vojtěch Štěpán nás překvapil, protože domácí premiéra pro něj nebylo hlavní lákadlo jara: „Já se mnohem víc než na domácí fotbal, těšil na hudbu před domácími zápasy, i když to někomu může znít jako paradox.“

Dva vysokoškoláci, kteří by měli na jaře finišovat bakalářské práce, mají na věc zcela odlišný náhled. Zatímco jeden doufal, že bude mít díky bakalářské práci výmluvu na fotbale, druhý je rád, že v případě neúspěchu nebude moci argumentovat fotbalem jeho máma.

Do zapeklité situace se dostal hráč, který se nechal slyšet, že pokud na jaře neodehraje každý víkend aspoň 60 minut, tak končí. Dnes už se nedozvíme, zda by mu trenér vyhověl, ale jeho morální dilema mu rozhodně nezávidíme.

Jediný otevřený příznivec klubu se slavnou a železnou minulostí neskrývá své nadšení nad tím, že Sparta už více než měsíc neprohrála.

Zatímco jednoho z několika letošních noviců na soustředění těší, že si může od ostatních dát pauzu, aby si v klidu rozmyslel, jestli mu onen víkend přišel dobrý na devadesát šest nebo na čtyři procenta, dalšího netěší, že od něj sekretář vybral o dvě stě korun víc a drze mu to připomíná. Aby se vyhnul splacení, prý už několik týdnů ani nechodí do společného zaměstnání.

Václav Novák nijak nehodlá skrývat svou identitu za reakcí: „Škoda, zrovna jsem doufal, že stihnu víc tréninků.“ A přiznat barvu nemá problém ani Filip Bureš, protože mu to většina spoluhráčů stěží věří: „Co se nehraje fotbal a nemůžu do posilovny, začal jsem i běhat a dostal do fotbalu novou chuť." (rozhovor proběhl před oznámením o otevření fitek od 27.4. - pozn. redakce)

Jediná zimní posila je ráda, že splnila až předčila očekávání: „Hele těšil jsem se na víc zápasů, ale zase jsem si udržel gól na zápas, to je dobrý ne?"

Michal Sokol nám, na protest, že nebyl tázán, neodpověděl.

A matador Josef Kopecký si vystačil s jednou větou: „Já už ani chodit nechtěl, vždyť je jich dost.“

Více jsme z hráčů nedostali, respektive ani dostat nechtěli. Děkujeme všem členům oddílu za spolupráci a možnost nahlédnutí pod pokličku dušeného života a uvolněte se, prosím.

Snad většina ze čtenářů poznala, že většina vyřčených věcí je fake news. Čistou pravdou je, že sezóna je u konce už nyní. Že mladší přípravka a obě žákovské kategorie nemohly dotáhnout do konce svá podzimní stoprocentní tažení. Že Dan Válek měl nakročeno ke dvě stě gólům za sezónu a Jirka Jána k žákovskému rekordu. Že vůbec nevíme, jak se nám podaří udržet při životě letos vzkříšený dorost. Že se odkládají oslavy 50 let fotbalu, hodně předběžně na 5.9. Že Milan Chmelík vyplňoval dotace valnou část podzimu, že Petr Kuta měl kabiny přesně propočítané, že sekat se musí a že nám nefunguje facebook. Že se Berbr ani Damková s žádnými penězi nestavili, že jsou v Osíku semafory a Ropkovi by se měli pohybovat v popředí historických statistik v rodinné kategorii. Že Bojda nedosáhne na pětadvacítku. Že se konala akce, o které mluvil Martin Štancl tak, jak ji popsal Martin Štancl. Že Sparta už měsíc neprohrála. To jsou asi tak všechny podstatné a pár zbytečných pravd o morašickém fotbale v časech koronaviru.

Zatímco hrající trenér A-týmu Martin Ropek začíná pomalu trpět abstinenčními příznaky, nehrající trenér dorostu Martin Štancl nemá takový problém najít na vynucené pauze i pozitiva. „Poté, co jsme kvůli vládnímu nařízení zrušili tréninky, klesl nám počet neomluvených absencí z 95% na nulu,“ libuje si. Navíc má pocit, že je to vysvobození i pro jeho plánovaného nástupce, kterému by z dnešních mlaďáků, dle jeho slov, „muselo jebnout“. „Franta Ropku je klasa, profík, legenda. Jasně, my jsme se pod ním taky navyváděli blbostí, jednou jsme mu přijeli na zápas přímo z chlastačky, i s asistentem (Josef Kopecký – pozn. redakce), střízlivej byl jenom jeho syn a ještě jeden, možná Préša. Ale aspoň jsme mu to dali vědět, dokonce jsme ho na tu akci zvali taky, věděli jsme, co se sluší a patří. Dneska se vám ty mladý místo odpovědi smějou přímo do mobilu.“ Otázka dalšího působení dorostu, obnoveného před touto sezónou, je tedy ve hvězdách.

Fotbal samozřejmě nechybí jen hráčům, ale i fanouškům. Nestor morašických tribun a jeden z pamětníků úplných začátků fotbalu Jaroslav Nepraš starší přišel během krátké chvíle o aktuální i minulé zápasy. „Stavoval se u mě náš sekretář, vzal si všechny moje zápisky a od té doby jsem o něm neslyšel, Bůh ví, co s tím chystá. A měsíc na to se fotbal zakázal, takže se nemůžu koukat ani na nové zápasy, ani si prohlédnout zápisky z těch starých. Našel jsem si ale novou hru, přiřazuju si po paměti estrádní pořady z ČT3 ke konkrétním sobotám před zápasy áčka v 70. letech.“

Nevalný dojem z podzimní části si morašičtí fotbalisté nespraví ani u fotografa Jana Hendrycha. „Na podzim se na to v Morašicích nedalo koukat. Na hřišti nebyl vůbec žádný pohyb, neviděl jsem jedinou pořádnou kombinaci, neslyšel jsem, že by někdo hecoval ostatní, žádný hráč svolný k focení, místo momentek mám panoramata. A myslíte, že to bude na jaře lepší?“ uzavírá řečnickou otázkou.

„Já jsem během zimy bral speciální hlasová cvičení, abych vydržel křičet každý týden, zvýšil jsem denní dávku cigaret, abych vypiloval chraplák a sledoval přední české speakleadery, abych přišel s novými pokřiky. Ne že by se to nedalo uplatnit u esportu, ale klepou se nám z toho okenní tabulky,“ nabízí další pohled Tomáš Sopoušek.

„Bude to v Seňor areně místo na hřišti, bude to s adrenalinem ze zakázaného setkání místo emocí ze zápasu, ale jinak se pro nás nic nemění,“ prozradil nám mimo záznam člen „udírenského“ sektoru, kterému se tímto omlouváme za zveřejnění jeho plánů, ale správný novinář dnes musí bdít nad dodržováním šéfových nařízení.

Jak půlroční pauza ovlivní životy a plány hráčů A-týmu? Který z nich se cítí nejpoškozenější a proč? Na to vám v pátek odpoví závěrečný díl seriálu.

Zastávka v Makově vynesla na světlo nejedny vzájemné sympatie, ale také nám potvrdila, že kromě sezóny přišel oddíl i o dlouho chystané oslavy. „Těšil jsem se na to tak, že už jsem se víc snad těšit ani nemoh´,“ řekl nám k tomu morašický patriot z Dolního Újezdu Martin Ropek, kterého lákala fotbalová konfrontace s Markem Kuličem, občerstvovací konfrontace se spoustou známých i rodinná konfrontace v historických kronikách. „Věřím, že při vyhlašování rekordů bychom byli jako Ropci adepti na vítězství v rodinné kategorii.“

Oslavy byly naštěstí ve fázi raných příprav, takže klubovou kasu nijak nepoznamenaly. Ale jak se projeví dvanáct chybějících domácích zápasů? „Cítili jsme trochu nespravedlnost, protože veškeré příspěvky FAČRu se vážou na platbu rozhodčích, a to se nás při venkovním podzimu netýkalo. Chtěl jsem to řešit přímo s předsedou Malíkem, ale na jeho čísle mi to zvedl Berbr. Telefonovali jsme věcně, krátce, slíbil vše, co mi na očích viděl, včetně slevy na jízdném, a když mi řekl výslednou částku, kterou nám prý osobně přiveze v hotovosti, litoval jsem Chmelďu, že se musel celý podzim vyplňovat s dotacemi všeho druhu. Peníze k nám zatím nepřivezla ani Dáša, ani ten údajný černokněžník, ale to asi jen proto, že toho má teď moc, jako většina estébáků. V rozpočtu s nimi nicméně počítám, a hold kdyžtak budeme hospodařit s menším schodkem. Samozřejmě nám v příjmech bude chybět vstupné z domácích zápasů, ale to by se mělo vykompenzovat rekordním počtem vrácených neporušených balení kofol a matonek z plesu.“

Z nadějného třetího místa před domácími odvetami se stalo konečné třetí místo před příští sezónou, což neznamená prakticky nic. Nebo to hrající trenér vidí jinak? „Náš cíl byl nepostoupit, a to se povedlo, takže v tomto ohledu panuje spokojenost. Takhle vysoko v tabulce jsme nebyli od roku 2009, a to mi nezkazí ani fakt, že to je o dvě soutěže níž.“ Líto mu je trenérské práce v zimě, která asi přijde vniveč. „Mrzí mě, že po letech handrkování jsem uhádal Petra Vomáčku na půl roku, a ne na třináct zápasů, počítal jsem s ním na všechny posty a teď abych začal znova. Jinak jsme dobře jsme potrénovali, chystali se na pohyblivý technický fotbal, ale vzhledem k odezvě hráčů na samostatnou přípravu si už v hlavě rýsuju nový styl, který bude zcela nově založený na síle, osobních váhových soubojích a dlouhých nakopávaných balónech na atleticky vybaveného Vápeníka.“ Naráží tak na svůj pokus o hromadný individuální plán, ale na jeho výzvy o výzvy místo hráčů zareagovala manželka, se kterou tak soupeří o více naběhaných kilometrů. Tam se proti němu ale spikli silničáři, protože zatímco trasa na Horní Újezd je pro manželku plynulá, on prostojí v Osíku na semaforech deset minut v každém směru, protože za běh na červenou v nouzovém stavu si může natvrdo odsedět až rok. „Rok sedět bych nevydržel. Sice bych se na lavičce mohl od náhradníků leccos dozvědět, i o sobě, ale sledovat, jak dostáváme góly z rohů a jak se mi tisící odehraný zápas posouvá někam k padesátce, to ať se mnou manželka klidně vyběhne.“

A co když bude rok čekat kvůli vládnímu nařízení, a ne kvůli trestu za červenou? „Já doufám, že do 8.června se Morašice promoří, abychom mohli alespoň bez ostychu trénovat. I se sprchováním. Při delším odkladu mám strach, aby se nám část kádru nerozutekla do důchodu. Sice by se mezitím mohl uzdravit Holub, vrátit Kube, vylíhnout někdo z mládeže nebo vzniknout liga starých gard, ale to asi dřív začne Havran běhat.“

Kdo má z nástupu epidemie a zrušení soutěží dobrý pocit? Co na to říkají nejvěrnější fanoušci? Na to si musíte počkat až do pondělí.

V úvodním dílu našeho seriálu jsme navštívili osiřelý areál s novými kabinami, dozvěděli se od trenérů mládeže, jak se (ne)změnil jejich život, že koronavirus připravil děcka o možné, až pravděpodobné, triumfy a že se v oddíle chystaly nějaké oslavy, o kterých nám ale sekretář odmítl cokoliv sdělit. Proto jsme se v druhém díle vypravili do nedalekého Makova za místopředsedou Milanem Chmelíkem.

„My jsme už loni odložili oslavy výročí 120 let od založení našeho Sokola s tím, že to spojíme letos s 50 lety fotbalu. No když to nebude možné teď, jakože nebude, zkusíme to na podzim. Když ani to ne, tak k tomu v příštím roce ještě připojíme 50 let Pepy Kopeckého, to mu udělá radost, klidně se ho zeptejte“ říká a ukazuje nám matadora týmu na společné fotce, kterou vytáhl z peněženky. Na dotaz, jak snáší vynucenou pauzu z pozice hráče už reaguje s většími obavami: „Samozřejmě je to komplikace. Vůbec s manželkou nevíme, jak budeme trávit neděle, protože za dobu našeho manželství jsem na jaře doma zažil maximálně tři.“

„Mně to nevadí, já mám hodně práce a aspoň si nemusím zas natahovat tříslo,“ vmísil se nám do rozhovoru zpoza plotu jeden ze služebně nejstarších hráčů, který si ale kvůli trenérovi nepřál být jmenován. Vzápětí začal freneticky křížit ruce nad hlavou, aby dal znamení „STOP“ blížícímu se zelenému vraku.

Z „auta“ vystoupil kšiltovkovaný muž v brýlích, který pod rouškou viditelně posmutněl, když byl upozorněn, že schůze místního SDH se nekoná. „Celý podzim jsem se těšil na vybírání vstupného, při kterém potkávám spoustu zajímavých lidí, " sdělil nám ke zrušeným zápasům. "Ale víc mi vadí to vycházení jen ve dvou. Já jsem byl zvyklý chodit se svou osudovou láskou zásadně v davu, ale kluci mě varovali, že teď ve dvou by to vypadalo spíš jako sledování,“ bezelstně nám přiznává, ani by si uvědomoval si nástrahy svého stalkingu i jeho veřejného přiznání.

Jak se nucená pauza projeví na finanční situaci oddílu? A jak se daří v karanténě trénovat sám sebe, natož celý tým? Na to nám již ve čtvrtek odpoví hospodář a hrající trenér Martin Ropek.

Jednou z komunit, na kterou dopadlo řádění nemoci COVID-19, je i fotbalový oddíl TJ Sokol Morašice. Jak virus ovlivňuje chod klubu? Co dělají jeho činitelé a hráči, když nemůžou hrát? Jaký vliv bude mít nucená pauza na budoucnost klubu? To se dozvíte v našem reportážním seriálu. Všechny jeho postavy jsou skutečné, nicméně charaktery podléhají autorské licenci a nemusí se nikterak zakládat na pravdě.

V prvním díle jsme osobně navštívili areál, který měl mít na jaře díky podzimnímu venkovnímu losu mimořádně napilno. Právě dokončené kabiny září novotou již od návsi. „Jsme rádi, že jsme je (kabiny – pozn. redakce) stihli dokončit ještě před uzavřením státních hranic. Byť stavba nebyla závislá na pracovnících z východu, byl jich nedostatek jinde a hrozil přesun našich kapacit na jiná pracoviště. Škarohlídi tvrdili, že budou nové kabiny moc malé, podle mě je v nich teď místa až až. Když se moje pravda ukázala, doufám, že výbor schválí i mé další investiční návrhy, stejně nemá nic jiného na práci," řekl nám k největšímu projektu poslední doby stavbyvedoucí a šedá eminence oddílu Petr Kuta.

Bohužel vedle kabin nezáří výsledková tabule, všude je prázdno a zavřeno, na hřišti jezdí pouze traktůrek. Když jeho řidič sesedl a přišel za námi, bylo vidět, že před kamerou není poprvé.

„V pondělí večer nás měli dávat na ČT sport, ale teď tam je finále z roku 2003 jak Pardubky prohrály se Slávkou,“ říká, aniž bychom se ho ptali nebo věděli, o co jde. Na náš dotaz, co se teď děje na hřišti odpovídá lakonicky:

„Nic, ale sekat se musí.“ – „Takže Vás se ta stopka nijak netýká?“ – „Tak s žákama jsme chtěli vyhrát přebor, Jirka Jánu mohl mít rekord v gólech i zápasech za žáky, a o to teď kluci přijdou.“

Kromě něho už jsme u hřiště zastihli jen pejskaře. „Je to vážný. Chodím kolem každý den už deset let a tohle je poprvé, co jsem tu dva dny za sebou neviděl Fůču.“ Naráží tak na trenéra starší přípravky, mladší přípravky a školičky, pravidelného diváka mladších žáků a mužů, člena výboru oddílu i zastupitelstva obce v jedné osobě Jiřího Famfulíka. Ten nám pověděl, jak mu koronavirus změnil život:

"Když vyhlásili zákaz vycházení, tak mě to samozřejmě zastihlo na hřišti. Máme tam internet, všechno, tak jsem si rovnou z kabiny poslal e-žádost o změnu trvalého bydliště ze hřiště zpátky k nám do baráku, kde jsem dřív býval jen jednou týdně. Během tréninku mi do mailu přišla nová e-občanka a já šel s klidným svědomím domů. Jako fakt domů," K organizačním věcem se už nechtěl vyjadřovat s tím, že on je v oddílu od trénování, ale když jsme se zeptali na přípravku, ještě se nad námi slitoval: „Mladší děcka to mohli letos vyhrát, navíc doma, starší měli v květnu hrát na oslavách před spoustou lidí, škoda no.“

Na zmíněné oslavy jsme se chtěli zeptat sekretáře oddílu, ale ten nás odkázal na facebookový profil. Teprve když jsme ho konfrontovali s nulovou aktivitou tohoto sociálního média, přiznal, že se nás chtěl zbavit, že nemá čas na nic jiného než na stavbu. Mnohem sdílnější byl místopředseda Milan Chmelík.

Co nám prozradil? A na koho dalšího jsme v Makově narazili? Dozvíte se po Velikonocích.

Pro ty, kterým už hrabe z domácího vězení, mají hotové všechny úkoly, přetříděné fotky, změněná hesla, učesanou zahradu, sjeté seriály, přečtené knihy, uspané děti, ušité roušky a hotové nákupy pro všechny blízké a neví, kde dál pomáhat: Jděte darovat krev, každé úterý a pátek.

Nebo si kupte míč, samozřejmě přes eshop, udělejte si v obýváku trochu místa a můžete cvičit jako tenhle chlápek nebo jako tenhle chlápek. Kdo má míň místa, měl by se vejít sem nebo sem.

Co by, byli jsme před koronavirem, budeme i po něm. Nicméně v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu vládou ČR, TJ Sokol Morašice do odvolání ruší veškeré tréninky všech kategorií, protože není ani na co trénovat, začátky soutěží všech kategorií jsou odloženy na "až bude líp". Sice zatím není zakázáno sdružovat se pod širým nebem v počtu do 30 lidí, ale uvažte sami, jak hodně se v případě podezření jediného známého jediného z hráčů rozroste okruh izolovaných, v horším případě rovnou nakažených. Až se situace změní, dozvíte se to od Andreje a posléze i od našich trenérů. Děkujeme za pochopení, přejeme pevné zdraví i zdravý rozum.

Poslední letošní halový turnaj se nám opětovně vydařil. Kromě výborných výsledků těší především fotbalový projev, troufnu si říct, že ze všech mužstev jsme nejvíce kombinovali a některé naše akce snesly přísné měřítko. Získali jsme stejně bodů jako domácí zelený tým, ale zásluhou lepšího skóre jsme obsadili první místo my.

Sestava: Martina Famfulíková – Sára Vomočilová, Vojtěch Huryta, Daniel Válek, David Boček, Šimon Flídr, David Klusoň, Samuel Vomočil, František Flídr, Jaroslav Chaun

Výsledky:

Dolní Újezd zelení – Horní Újezd/Morašice 1:1

branky: Daniel Válek

Horní Újezd/Morašice – Čistá 3:0

branky: Daniel Válek 3

Dolní Újezd modří – Horní Újezd/Morašice 1:3

branky: David Boček, Daniel Válek, Jaroslav Chaun

Horní Újezd/Morašice – Sebranice 7:1

branky: Daniel Válek 3, David Boček, Jaroslav Chaun, Šimon Flídr, Martina Famfulíková

Horní Újezd/Morašice – Polička 2:0

branky: Daniel Válek, David Boček

\ Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice

2.Dolní Újezd zelení

3.Polička

4.Sebranice

5.Čistá

6.Dolní Újezd modří

Nejlepším brankařem (brankařkou) turnaje byla vyhlášena Marťa Famfulíková, naším nejužitečnějším hráčem David Boček. Pevně doufám, že nám forma vydrží i na venkovní turnaje. První jarní mistrovský turnaj by se měl uskutečnit v sobotu 18. 4. na Sebranicích, kompletní rozpis turnajů snad bude v nejbližších dnech.

autor: Zdeněk Beneš

V přátelském utkání mužů s Horním Újezdem mělo prý naše mužstvo jakousi optickou, ale impotentní převahu. Zatímco soupeř hrozil sporadicky a ke gólu mu pomohla penalta, naše snažení naráželo na občasné nesnažení nebo špatnou finální fázi. Gól vstřelil Chmelík poté, co mu Kopecký hlavou sklepl Skalův centr.

O víkendu hrálo přátelské utkání i mužstvo dorostu, které remizovalo s Němčicí / Sloupnicí 5:5.

O víkendu 21.-23.2. absolvovalo naše áčko tradiční soustředění v Daňkovicích. Po hubených letech byla účast zase jednou vyšší, hned trojice kusů se dostavila po rovných deseti letech. Silniční dril zpestřil místní wellness, procházka se znectěním legendy, zpívánky i trenérova bodovací soutěž, do níž se promítala poctivá docházka, fyzická vyspělost, historické vědomosti, zručnost v jiných sportech (pink ponk, exování piva) i oblíbenost u Martina Štancla. Se shodným skóre ji vyhrály dvojice Ropek-Chmelík a V. Štancl-Novák. Původně měl zpestřující účel plnit i domluvený přátelák s Dolním Újezdem, ale v něm už se bohužel počet zdravých kusů limitně blížil jedenácti, takže většina z nich si odpočinula jen kolem deseti minut. Přesto to nebyl tak hrozný zážitek, jak bylo před zápasem očekáváno, i šance byly.

Morašice – Dolní Újezd 0:2 (0:2)

Sestava: J. Špinar – M. Ropek, V. Novák, V. Štancl, D. Štancl, B. Válek, M. Klement, M. Chmelík, D. Ondráček, V. Štěpán, K. Vopařil, J. Kopecký, P. Štěpán

Publikovatelné fotky jsou k nahlédnutí v naší galerii.

V sobotu 29.2. jsme sehráli povedený halový turnaj v Dolním Újezdu. Ještě před samotným turnajem jsme v kabině museli řešit post brankáře,protože se Lukáš nedostavil. Naštěstí nedošlo k dohadům kdo bude chytat (tak jako jindy,když tento problém nastane) a tak tento úkol na sebe vzal Jirka K.

Nebudu se rozepisovat o jednotlivých zápasech,jen ve stručnosti zhodnotím celý turnaj. Hrálo se systémem 4+1 a tak s počtem 12-ti hráčů nebylo jednoduché všechny vždy spravedlivě prostřídat. Turnaj nám ukázal na čem je potřeba ještě zapracovat a kde nás tlačí bota. Musím však říct,že těch pozitivních věcí bylo víc,než těch méně povedených,čemuž ostatně odpovídá i konečné umístění v tabulce. Za zmínku jistě stojí i to,že si naši hráči odvezli obě individuální ocenění - nejužitečnějším hráčem turnaje byl vyhlášen Jakub Bartoš a cenu za nejlepšího brankáře si odnesl Jirka Kučera.

Výsledky:

HÚ/MOR : Tatenice 2 :1

HÚ/MOR : Bystré 5 : 0

HÚ/MOR : DÚ (bílí) 1:1

HÚ/MOR : Jehnědí 2 : 0

HÚ/MOR : Březová 1 : 1

HÚ/MOR : DÚ (modří) 0 : 0

HÚ/MOR : Semanín 11 :1

Góly: Jakub Bartoš 5, Jirka Kučera 5, Anežka Břeňová 4, Jonáš Krška 2, Matěj Brettinger 2, Zuzka Famfulíková, Vlasta Hladík, Ondra Žďára

Tabulka

1. DÚ (modří)

2. HÚ/MOR

1. Březová

2. DÚ (bílí)

3. Tatenice

4. Jehnědí

5. Bystré

6. Semanín

Před začátkem sezóny nás ještě čeká na konci března přípravný zápas s Dolním Újezdem a na začátku dubna soustředění v Daňkovicích.

Chtěl bych poděkovat Ivě Kvapilové za občerstvení,které klukům připravila na oba halové turnaje...

autor: Jiří Kučera

Výsledky:\ Dolní Újezd žlutá – Horní Újezd/Morašice 3:1

Horní Újezd/Morašice – Litomyšl 3:5

Dolní Újezd modrá – Horní Újezd/Morašice 3:0

Horní Újezd/Morašice – Sebranice 1:5

Horní Újezd/Morašice – Svitavy 0:5

Tabulka turnaje:

1.Svitavy

2.Sebranice

3.Litomyšl

4.Dolní Újezd žlutá

5.Dolní Újezd modrá

6.Horní Újezd/Morašice

Ono dohromady není o čem vyprávět. V kabině jsme před prvním přátelákem s Čistou dostali tři úkoly: 1)převést do praxe věci z tréninku, tj. běhání, 2) hrát po zemi a do nohy, 3) zapamatovat si, kam se v sestavě přesouváme po půlce půlky. Byť se o inteligenci fotbalistů kolikrát oprávněně pochybuje, ukázali jsme, že patříme k výjimkám a přesun proběhl bez problémů. S tím zbytkem už to bylo horší. Protože přihrávky a pohyb nestály ani za zlámanou grešli, náš první gól padl stejně jako ten zatím poslední, Válek si naběhl na Skalův aut a z první mu to sedlo docela dost hezky. Šeď obyčejného přáteláku mu trochu kazila jubilejní 100. gól v áčku, ale určitě se najde příležitost označit za stovkový nějaký jiný - hezčí a důležitější. Čistá vyrovnala po rohovém kopu, když míč ze zadní tyče vrátil do ohně nejmenší muž na trávníku Nepraš a Kostlán zkazil Špinarovi celou neděli, protože ten po prvním, a dobrém, zákroku ze začátku zápasu už už doufal v nulu. Po prvních škatulatech se na hrotu zjevil mj. Kopecký, který si ve vápně našel nepříliš odvrácený centr Vopařila, klidným obstřelem na zadní tyč zaznamenal svůj gól č. 170 a vrátil nám vedení, které vydrželo až do poločasu.

Hned první akce druhé půlky znamenala roh a Skalovu pobídku uklidil hlavou naprosto nerušen a takřka ze stoje V. Štancl. Špinar si kromě časté rozehrávky stihl i zachytat při ojedinělých šancích soupeře, který v posledních dvaceti minutách jaksi rezignoval a po našem zastřelování se spustila lavina, kterou si je těžké zapamatovat ve správném pořadí a obsazení. Ale zhruba takhle: Ondráček dostal míč do lajny a jeho centr na zadní tyč hlavou proměnil v áčkový premiérový gól Štěpán (po skončení kariéry bude dotyčná vypraná čepice dána k dispozici našich archivářům a vystavena v dosud neexistujícím muzeu). Podivnou strkanicí středem hřiště se za nerušeného přihlížení soupeřů dostal míč na vápně až k Vomáčkovi. Ten se v našem dresu objevil po více než čtyřech letech, posílen zkušenostmi exligových spoluhráčů procestoval celou sestavu, každý post obohatil cennou radou a na hrotu, kde ho známe nejvíce, se dočkal gólu už ze své druhé šance. Chmelík si pak po Ondráčkově autu tak nevěděl rady s nastalou volností, že do míče na nějakých 25 metrech jen tak kopnul, ten si ještě skočil o zem a o tyč zapadl do brány. V úplném závěru pak po akci z levé strany (možná Štěpán, možná Vomáčka - dotyčný nechť se přihlásí v redakci) zívala na Ondráčka prázdná brána, a tak jsme po necelých třech letech konečně vyhráli vyšším než pětigólovým rozdílem, to to trvalo.

TJ Sokol Morašice, obec Morašice a MS Morašice zve všechny příznivce TJ Sokol Morašice, obce Morašice, MS Morašice a dobrého jídla a hudby na Obecní ples, který se koná v Morašicích na Rychtě v sobotu 29.2. Již od 17:00 bude dole otevřená myslivecká kuchyně, od 20:00 bude hrát k tanci a poslechu kapela Vepřo, knedlo, zelo. Když se budete dobře chovat, můžete se těšit na napínavou tombolu a bohaté občerstvení. Nebo obráceně?

Přes snahu o zkvalitnění našich služeb není monitorován Váš seznam tužeb. Proto prosím vyplňte tento dotazník, abychom věděli, kde přidat, kde ubrat, co vylepšit, koho volit, koho vykázat a tak dále a tak dále.

Vypadá to, že naši nejmenší se rozhodli rozdávat radost i v novém roce. Na našem úvodním turnaji roku 2020 jsme se znovu předvedli ve velice dobrém světle. Sice jsme začali porážkou po herně vyrovnaném zápase s domácím týmem, který turnaj nakonec vyhrál, ale poté jsme třikrát vyhráli (za zmínku rozhodně stojí výsledek s Litomyšlí) a remizovali po velice dobrém výkonu s Poličkou. Naším nejlepším hráčem byl vyhlášen Šimon Flídr, stejně jako na minulém turnaji v Libchavách se nejlepším střelcem turnaje stal Dáda Válek.

Sestava: Martina Famfulíková – Vojtěch Huryta, Daniel Válek, Šimon Flídr, František Flídr, Jan Nováček, David Boček, Sára Vomočilová, Samuel Vomočil, David Klusoň

Výsledky:

Dolní Újezd – Horní Újezd/Morašice 4:2

branky: Daniel Válek 2

Horní Újezd/Morašice – Litomyšl 9:0

branky: Daniel Válek 8, Sára Vomočilová

Horní Újezd/Morašice – Bystré 4:1

branky: Daniel Válek 2, Sára Vomočilová 2

Horní Újezd/Morašice – Sebranice 6:1

branky: Daniel Válek 2, Martina Famfulíková 2, Vojtěch Huryta, František Flídr

Horní Újezd/Morašice – Polička 1:1

branky: Daniel Válek

Konečné pořadí:

1.Dolní Újezd

2.Horní Újezd/Morašice

3.Polička

4.Bystré

5.Sebranice

6.Litomyšl

autor: Zdeněk Beneš

Na sobotní turnaj jsme odjížděli bez několika opor, a tak jsme byli zvědaví, jak v silné konkurenci obstojíme.

HÚ/MOR – FK PARDUBICE červení 0 : 3

Hned první zápas proti FK Pardubice – červení (pozdější vítěz turnaje) nám ukázal, v jakém tempu se turnaj bude odehrávat. Ve stručnosti řečeno, než jsme se stačili rozkoukat, byl konec zápasu. Soupeř byl všude dřív, pohyb bez balónu měl na jedničku a jejich kombinace….jedním slovem nádhera. Ale zase vím, že nemohu srovnávat nesrovnatelné.

HÚ/MOR – FC ŽAMBERK 1 : 0

V tomto utkání jsme měli asi jako v jediném trošku navrch a nebýt neproměněných šancí, mohlo být skóre vyšší. Naši hráči už nepůsobili tak zakřikle jak tomu bylo v prvním utkání a občas byla k vidění i hezká akce.

Gól: Jirka Kučera

HÚ/MOR – FK PARDUBICE bílí 0 : 3

Proti druhému týmu z Pardubic byla naše hra už znatelně lepší, ale kvalita soupeře byla jasná.

HÚ/MOR – LANŠKROUN 0 : 1

Vyrovnané a bojovné utkání se šťastnějším koncem pro soupeře.

HÚ/MOR – TJ SVITAVY 1 : 1

Opět vyrovnané utkání, kdy jsme se ujali vedení, ale po rohovém kopu soupeř před koncem zápasu zaslouženě vyrovnal.

Gól: Matěj Brettinger

HÚ/MOR – SK POLIČKA 0 : 5

V zápase s TJ Svitavy se nám zranil Kuba Bartoš. To bylo citelné oslabení a na výsledku se to podepsalo. Polička hrála výborně a zaslouženě si z turnaje odváží druhé místo.

Turnaj nám ukázal, že pokud budeme hrát to co umíme a budeme se fotbalem umět bavit, hrát ho pro radost, (občas by neškodilo i víc poslouchat trenéry 🙂 ) tak můžeme směle pomýšlet i na vyšší cíle, než jakých jsme dosáhli na turnaji i v podzimní části sezóny.

Musím vyzvednout Zuzku Famfulíkovou, jako jediná holka na turnaji se určitě neztratila a nejednomu útočníkovi pěkně zatápěla 🙂

Iva Kvapilová opět nezklamala a kromě pomoci s dopravou připravila klukům výborné občerstvení a vitamíny, za což ji moc děkujeme 🙂

Konečná tabulka

1.FK Pardubice (červení)

2.SK Polička

3.FK Pardubice (bílí)

4.TJ Svitavy

5.FK Lanškroun

6.TJ HÚ/MOR

7.FC Žamberk

autor: Jiří Kučera

Sokol Morašice přeje všem svým členům a příznivcům, jakož i všem lidem dobré vůle, kterým jsme ukradení, aby prožili v kruhu nejbližších klidné a příjemné svátky , při nichž se dává a přijímá a dostává a sdílí, a radostný vstup do nového roku, v němž můžeme všichni nejen dostávat a přijímat, ale i dávat a sdílet.

Út 31.12. 10:00 - Silvestrovský fotbálek pro všechny zájemce

Tréninky od 14.1. každé úterý a čtvrtek v 17:30 v tělocvičně v Morašicích, s sebou mírnou nadváhu pro snadnější plnění cílů, tombolu pro Milany a výbavu na posilování vevnitř i běhání venku, tj. oddílové oblečení úměrné počasí a věku, dvoje boty a reflexní prvky,

Ne 16.2. 10:00 - přátelák s Čistou na UMT v Litomyšli

Pá - Ne 21.2.-23.2. – Soustředění v Daňkovicích zpestřené neoficiálním přátelákem s DÚ

So 29.2. 18:00 - KONEC – Obecní ples

St 4.3. 19:00 - 20:30 - trénink na UMT v Litomyšli

Ne 8.3. 9:00 - přátelák s Horním Újezdem na UMT v Litomyšli

Čt 12.3. 17:30-19:30 - trénink na UMT v Litomyšli

Ne 15.3. 9:00 - přátelák s Borovou na UMT v Litomyšli

Čt 19.3. 17:30-19:30 - trénink na UMT v Litomyšli

Ne 22.3. - první mistrák s Jevíčkem

Na závěr roku jsme se vydali na halový turnaj do Libchav, abychom trochu poznali soupeře i z jiných končin. Po ranním procvičení řidičských dovedností na kluzkých silnicích jsme měli trochu zpoždění, ale v pro nás neznámé tělocvičně jsme se brzy adaptovali a oba zápasy ve skupině vyhráli bez obdrženého gólu. V semifinále na nás vyšel celek ze Žamberka, který jsme zdolali vysoko 4:0. Ve finálové bitvě proti Ústí nad Orlicí jsme byli po většinu času lepší, ale štěstí se k nám tentokráte otočilo zády a jediný inkasovaný gól za celý turnaj rozhodl o tom, že na diplomu jsme domů přivezli číslo dvě.

Sestava: Martina Famfulíková – Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, Daniel Válek, František Flídr, David Klusoň, David Boček

Naše výsledky:

Horní Újezd/Morašice – Sruby 2:0

branky: Daniel Válek, Šimon Flídr

Horní Újezd/Morašice – Solnice 3:0

branky: Daniel Válek 2, Vojtěch Huryta

Semifinále:

Horní Újezd/Morašice – Žamberk 4:0

branky: Daniel Válek 3, David Boček

Finále:

Horní Újezd/Morašice – Ústí n. O. 0:1

Konečné pořadí:

1.Ústí n. O.

2.Horní Újezd/Morašice

3.Libchavy

4.Žamberk

5.Sruby

6.Solnice

I když po prohraném finále bylo k vidění na tvářích některých našich hráčů zklamání, nás trenéry dnešní turnaj opětovně potěšil. Zase jsme si dokázali, že tenhle tým má na to hrát i se soupeři z krajských soutěží. Navíc si Dáda Válek odvezl cenu pro nejlepšího střelce turnaje. Snad se nám bude podobně dařit i v roce 2020.

Mladší žáci v souklubí HÚ/Morašice na podzim sehráli 10 soutěžních zápasů. Všech deset bylo vítězných s celkovým skóre 55 : 6 . Mohlo by se zdát,že to byla jasná záležitost,ale opak je pravdou. Začátek sezóny jsme pálili ostrými a v pěti odehraných zápasech jsme vstřelili 38 branek a pouhé 3 obdrželi. Šestý zápas jsme sehráli s naším největším rivalem ze Skutče a byla to opravdu bitva. Po osmi minutách jsme prohrávali už 0:2,ale ani to naše kluky a holky nepoložilo, v deštivém počasí předvedli nádherný obrat, a tak jsme si ze Skutče odvezli těsnou výhru 3:2 a osamostatnili se na čele tabulky právě před Skutčí.

Zbylé 4 zápasy nás zastihli tak trochu v "krizi" ( vyjma dvou povedených poločasů). Nedařila se nám kombinace, navíc "došel střelný prach", a tak se víc bojovalo než hrálo. A možná právě proto si těch výher moc cením. Když to nešlo fotbalově, tak to tam vždy ti naši kabrňáci tak nějak "dotlačili" :) Je to prostě dobrá parta a musím říct, že nás, nebo tedy mě určitě, asi nikdy nepřestanou překvapovat :)

Velké dík patří starším hráčům za to, jak "přijali" ty mladší, nově příchozí. A těm mladším za velký přínos pro celý tým...

Moc děkuji také rodičům za praní dresů, za pomoc s dopravováním hráčů na zápasy a na tréninky...Děkuji, bez Vás by to nešlo.

A s Vámi, kteří zavítáte na jarní zápasy, se těším na viděnou a zároveň děkuji za podporu....

Jirka Kučera

Je za námi nejen fotbalově úspěšný podzim. Všechny mládežnické kategorie fungují v osvědčeném a úspěšném souklubí s Horním Újezdem. Jen obnovené dorostenecké družstvo nás občas nemile překvapilo, ale obě žákovské kategorie byly na podzim stoprocentní. Stejně jako mladší elévci, u kterých nás těší i to, že chvílemi vydají na dva týmy, 3 turnaje ze 7 vyhráli i starší elévci, muži venku překvapili celou lidovkovou veřejnost. Za podpory obce jsme rozjeli rekonstrukci kabin, podařilo se získat dotaci na ně i na provoz klubu, rozšířili jsme branky, body, vteřiny o další kategorie. Bylo by snadné vypíchnout pár jmen, kterým se sluší poděkovat, ale bylo by také snadné na někoho zapomenout, takže obecně děkujeme všem trenérům a ochotným rodičům, sekáčům, stavbyvedoucím, webovým přispěvatelům, dotačním zařizovatelům a všem organizačně činným lidem. Pokud se někdo v tomto anonymním seznamu nenašel, nechť se pochlubí svým příspěvkem nebo si pro nějaký přijde, práce je dost. Doplnění trenérů u mládeže, zajištění občerstvení na jaro nebo sekání hřiště jsou ty, co nás pálí nejvíc.

Za vytrvalou podporu děkujeme obci Morašice, vážíme si i příspěvků dalších okolních obcí a sponzorů.

Děkujeme také TJ Horní Újezd za půlroční poskytnutí domácího zázemí naší mládeži vyžadující nemalé personální nasazení i za jejich trenéry u jednotlivých kategorií.

A teď k tomu, co nás (ne)čeká:

25.12.2019 – ŠTĚPÁNSKÁ UŽ NENÍ. Aspoň v Morašicích. Léta jsme se snažili, abyste si mohli už na Boží Hod večer v klidu říct, co jste dostali pod stromeček. Protože o tuto poklidnou konverzaci jevilo zájem čím dál méně lidí, rozhodli jsme se zůstat s rodinami nebo se nechat hostit někde jinde. Pokud Vám je z toho moc smutno, můžete se cestou z půlnoční mše stavit před dveře rychty zapálit svíčku.

31.12.2019 – Od 10:00 zveme všechny aktivní, pasivní i příležitostné hráče i fanoušky na tradiční silvestrovský fotbálek.

21.2.-23.2.2020 – Soustředění A týmu v Daňkovicích, nikterak omezené pouze na hráče, rezervace u Václava Štancla.

29.2.2020 – Ve spolupráci s obcí a myslivci pořádáme tradiční ples, přijďte pomoct s pořádáním, v mezidobí vyžebrejte nějakou tombolu od svých zaměstnavatelů a zámožných známých.

23.5.2020 - Tuto sobotu se chystáme oslavit 50 let našeho oddílu na fotbalové mapě a 120 let naší TJ. Termín si zapište, podrobnosti dodáme.

Že budou při venkovním podzimu naskakovat body, počet lidí i jejich účast tak hojně, na to by asi v létě vsadil málokdo. Hned na začátek jsme vypadli z našeho oblíbeného okresního poháru, ale to bylo jednak losem a jednak tím, že trenér tuhle soutěž staví na druhou kolej, stejně jako většina jeho ligových kolegů. Po prvních dvou smolných porážkách se ale začalo dařit a ve vyrovnané tabulce jsme nakonec uhájili třetí místo, když jsme se v noci z 12. na 13.10. dokonce vyhřívali na vrcholu. Pyšníme se nejlepší obranou v soutěži, což zřejmě neuniklo skautům z vyšších tříd, které tímto upozorňujeme, že, aniž bychom chtěli opomenout Špinarovu polovinu zápasů s nulou, statisticky největší zásluha na výsledcích naší defenzivy patří D. Štanclovi, který v ní strávil nejvíc času a zcela jistě i naběhal nejvíc kilometrů. Naší chloubou je rovněž gólově úsporná ofenziva, jež nás stála bonusové body v posledních zápasech. Dalo by se to hodit na Chmelíka, který nevynechal na podzim ani minutu a při své univerzálnosti strávil dost času v útoku, dalo by se to hodit na Válka, který byl se 7 góly nejlepším střelcem, ale oproti jaru slevil, dalo by se to hodit i na nejlepšího nahrávače Štěpána, jehož 8 asistencí se při tom množství zahrávaných standartek může zdát zbytečně málo. Zlým mužem naší sestavy je (už od pohledu) Novák, který ale poslední z 5 žlutek vyfasoval už v půlce podzimu, takže pro bouřlivost domácích odvet si budeme sehnat někoho, kdo nezkrotne tak rychle. Když mluvíme o jaru, pokud Válek natáhne svou šňůru 44 nevynechaných zápasů v řadě, velmi pravděpodobně se stane 9. hráčem se 100 góly v morašickém áčku. Chmelíkova série čítá "jen" 40 zápasů, ale upletl z nich už 3340 minut nepřetržitého pobytu na hřišti a určitě jsou nejen u nich doma zvědaví, kdy se ucho utrhne.

Jestli ti dva mají na co navazovat, jako tým snad nenavážeme na loňskou domácí bilanci, ta by totiž na konci stačila tak na 8. místo, což by po bronzovém podzimu bylo určitě zklamání.

Děkujeme trenérům, fulltimovým i příležitostným, děkujeme dvěma vytrvalým vedoucím i všem fanouškům, kteří za námi během podzimu někam vážili cestu. Doufáme, že právě jim, ale trochu i nám, přinese 12 jarních domácích utkání samou radost.

Do letošní podzimní části jsme nastoupili se soupiskou čítající 11 hráčů. Počet slibný, ale téměř každý zápas byl doplňován hráči z mladších žáků, největší problém jsme měli na pozici brankáře, kterou ve většině případů zastal brankář mladších, Lukáš Němec. Tréninky probíhali odděleně dvakrát týdně, povětšinou s hojnou či plnou účastí.

V soutěži jsme odehráli 9 utkání, ve kterých jsme neztratili ani bod a díky tomu nám právem náleží první místo tabulky se skórem 49:6, jednoduše řečeno to znamená 5,4 vstřelených a 0,6 obdržených branek na zápas. Na střeleckou listinu se zapsalo 10 hráčů. Nejvíce branek vsítil Jána (25), což ho řadí na dělené první místo střelecké tabulky soutěže. V brance se celkem vystřídalo 5 hráčů (Jána, Kučera, Němec, Odehnal, Žďára), ze kterých nejvíce odchytáno má Němec, který v 6 utkáních za svá záda pustil pouze dva góly.

Poděkování patří všem hráčům, rodičům a ostatním pomocníkům. Těšíme se na Vás opět na jaře.

David Severa

První halový turnaj jsme odehráli v Dolním Újezdě. Obsazení bylo velice kvalitní, všichni soupeři hrají krajskou soutěž. I přesto jsme ve všech zápasech byli minimálně vyrovnanými soupeři.

Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, Daniel Válek, Jaroslav Chaun, Sára Vomočilová, David Boček, Jan Nováček, Samuel Vomočil, David Klusoň

Naše výsledky:

Horní Újezd/Morašice – Dolní Újezd „A“ 0:2

Horní Újezd/Morašice – Dolní Újezd „B“ 4:1

branky: Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, Martina Famfulíková, vlastní

Horní Újezd/Morašice - Polička 0:0

Horní Újezd/Morašice - Litomyšl 2:3

branky: Daniel Válek, Vojtěch Huryta

Konečné pořadí se tentokrát nevyhlašovalo, pro nás je důležité, že jsme si ověřili, že dokážeme držet krok i se soupeři zvučnějších jmen. Celý tým zaslouží pochvalu za bojovnost a nasazení. Poslední turnaj roku 2019 odehrajeme v sobotu 7.12. v Libchavách.

Po několikaletém půstu se družstvo dorostu dalo znovu dohromady a během podzimního tažení se ho zúčastnilo 22 hráčů, včetně čtyř žákovských posil, které nám několikrát vytrhly trn z paty. Tréninky probíhaly společně každý pátek v Horním Újezdě a účast na nich se s horšícím počasím postupně snižovala.

V hlavní soutěži jsme odehráli 11 zápasů, ve kterých nám osud přidělil 10 bodů a posadil nás celkově na 9. místo. Na domácím hřišti jsme neodehráli vyloženě špatný zápas. I za nepříznivého stavu mohl těžko někdo něco namítat proti bojovnosti a snaze s výsledkem něco udělat. Body nás stálo hlavně neproměňování šancí. Ale vzhledem k tomu, že několik hráčů doposud nehrálo velký fotbal, lze nad drobnými individuálními a charakterními vadami přimhouřit oko. Co se nám dařilo doma, tak jsme cestou ven jaksi poztráceli. Z ekonomického hlediska byly naše venkovní zájezdy dost nevýhodné. Až na výborně zvládnutý zápas ve Vraclavi a úvodní nezdar v Králíkách jsme si odevšad přivezli dardu. Přitom, až na pár výjimek, se s většinou ze soupeřů dal hrát vyrovnaný fotbal. Můžeme však hovořit o velikém štěstí, že nám los tyto zápasy přiřkl venku. Během zimy je jen na nás, aby naši diváci byli během jara svědkem lepšího fotbalu, než podzimní kopané venku.

Z individuálních statistik lze uvést několik jmen, i když je fotbal kolektivní sport.

• 100% účast na zápasech (včetně dvou přáteláků): Pavel Beneš, Radovan Flídr, Jan Pechanec, Martin Tmej
• Střelci (včetně přáteláků): 8x Jan Pechanec, 7x Vojtěch Opletal, 6x František Bartoš, 4x Jiří Šturc, 2x Radovan Flídr, Tomáš Briol, 1x Emanuel Hanyk, František Lněnička, Jakub Nádvorník,
• Zlí muži (žuté karty): 2x František Bartoš, 1x Tomáš Briol, Radovan Flídr, Emanuel Hanyk, František Lněnička, Jakub Nádvorník, Vojtěch Opletal, Jan Pechanec, Pavel Beneš (trenér) a Luděk Bureš, který v ten den vůbec nebyl na zápase.
• Emanuel Hanyk a Jaromír Loskot si svoji porci gólů rozdělili spravedlivě, každý tahal míč ze sítě 28x.

Všem hráčům, rodičům, fotbalovým nadšencům a ostatním pomocníkům děkujeme za podzimní část sezóny. Užijte si Vánoce, zbytek roku a v tom novém zase na fotbale.

Pavel Beneš a Martin Štancl

Dlouho očekávané utkání dvou stoprocentních týmu se projevovalo hned několika způsoby, zejména velkou nervozitou v kabině a také zvýšenou návštěvností diváků. Ze začátku utkání nám soupěř jasně ukázal svou sílu v ofenzívě a brankář Němec se musel hodně otáčet, aby udržel bezbrankový stav. Na naší straně byla znát veliká nervozita a většinu situací jsme řešili odkopem na soupeřovu polovinu. Soupeř často zkoušel přihrávky za obranu, které často nácházel Kurinec. Nutno říct, že několikrát je našel při ofsajdovém postavení, které ne vždy bylo signalizováno pomezním. Nervozita z nás opadla a ukazovali jsme, že s Trnávkou dokážeme hrát vyrovnaný zápas, nejprve jsme hrozili ze střední vzdálenosti, ale s žádnou střelou neměl Palášek problém. První výraznou šanci měl Odehnal, když se řítil sám na brankáře, který včasným výběhem šanci zlikvidoval.

Po poločasové hecovačce v kabině jsme to byli my, kteří hráli více s míčem na kopačkách a z toho plynuly i šance. Do největší se dostal Huryta, ale opět jeho úmysl přečetl Palášek a včasným výběhem znemožnil vstřelení branky. Po sérii rohových kopů z levé strany si na balon naskočil nikým nehlídaný Briol a my se mohli radovat z vedoucí branky. Soupeř se snažil o rychlé vyrovnání , což ale nedopustila naše skvěle fungující defenzíva. V 52. minutě po faulu na Kušníra ve vápně rozhodčí nařídil penaltu, proti jeho rozhodnutí silně protestoval trenérský štáb hostí, což vyústilo k vyhození trenéra z lavičky. Na desítku se postavil Briol a s ledovým klidem penaltu proměnil. Soupěř již neměl dost sil na vytváření vyložených šancí, zatímco my jsme byli stále při chuti. Za zmínku stojí šance Lněničkové, která se po centru z právé strany dostala nikým nehlídaná před branku, přestlo jsme se třetí branky nedočkali.

Výhra v tomto utkání zajistila přezimování na prvním místě tabulky bez ztráty jediného bodu. Budeme se snažit, abychom stejně spokojení mohli být i po jarní části.

Na závěr podzimní část sezóny jsme byli vysláni na samý okraj svitavského okresu, abychom s lídrem tabulky poměřili své síly. Příjezd autobusu 70 minut před zápasem budil určitě respekt. Bohužel se nám do něj podařilo sehnat jen 12 hráčů (včetně dvou brankářů), dva trenéry, dva otcofanoušky a jednoho řidiče. Zbylá část týmu hrála za žáky, stonala nebo se trapně vymluvila.

S určením sestavy nebyly tentokrát žádné potíže a těžko říct, jestli nám alespoň trochu pomohlo hokejové střídání. Prvních deset minut se hrál vyrovnaný fotbal, alespoň co se nasazení a bojovnosti týče. Za dalších deset minut bylo prakticky po zápase. Stačilo pár chyb, nafasovali jsme 4 branky a pak už jen bolely oči. Za celý zápas jsme si vypracovali jen jednu střelu (šanci) na branku. Za stavu 1:0 pro domácí se po přihrávce Bartoše dostal do samostatného úniku Flídr, ale tváří v tvář Nečasovi neuspěl. Naštěstí nebyl takový nečas jako v sobotu, takže psychicky odolný jednec neměl výraznější problémy zápas dokoukat.

Měsíc před Mikulášem jsme dostali hezky zaokrouhlenou nadílku. Nechceme nikterak snižovat výkon domácích, ale nutno dodat, že na tyhle body se příliš nenadřeli. Podzimní zápasy venku nám, slušně řečeno, nevyšly. Jen je škoda trávit půl neděle tak daleko, aby to po chvíli vypadalo, že jsme na hřišti letos poprvé.

Malé, studené a klouzající hřiště v Telecím bylo dějištěm našeho posledního podzimního vystoupení proti BORTELu. Domácím patřil úvod zápasu, respektive skoro celý poločas, ale hlavně v úvodu byli opravdu nebezpeční. Trvalo jim zhruba padesát sekund než se po dlouhém autu a propadnutém balónu dostal ke střele nehlídaný hráč, ale Špinar, kterému jsme při rozcvičce příliš šancí k zákrokům nedali, se rychle dostal do provozní teploty. Chvíli na to prováhal osamocenou pozici na penaltě domácí útočník, pak Špinar rychle vyběhl proti průnikovce a vyrazil domácí nájezd na roh, pak vracený míč po souboji V. Štancla se Špinarem skončil na tyči a pak teprve jsme si vydechli. Nechceme domácím upírat jakoukoliv kvalitu ve hře dopředu, ale náš laxní přístup, dostupování, špatná komunikace a celková ležérnost jim to prostě dost usnadňovaly. A když jsme se po dvaceti minutách dostali k prvnímu rohu, Ropkova křížná hlavička skončila na tyči a odrazem o domácího obránce se dostala do brány, přestaňte si hrát laxně. Jen tak mimochodem se Ropek Martin se stal tímto gólem nejlépe střílejícím Ropkem v historii morašického fotbalu, a že těch Ropků bylo! Copak o to, další náš roh si znovu domácí málem dali sami, pak hlavičkoval opět Ropek, tentokrát nad, mezitím Návorníkovi zblokovali přízemní střelu z vápna, ale jinak to po autech, rozích a centrech smrdělo hlavně před naší bránou. Po půl hodině si jeden takový centr, asi v touze po čistokrevném gólu, umístil krásně za zadní tyč vlastní brány Ropek a začínalo se znovu. Poločas se tak nějak ukopal a bylo jasné, že musí přijít nějaká změna, buď v hlavě nebo v lidech, abychom mohli pomýšlet na úspěch.

Nebudeme to svádět na Štěpána, jako jediného vystřídavšího, ale druhá půle nás zastihla v převaze, až tlaku. Oblouk z hlavy V. Štancla skončil na břevně, ale po sérii dlouhých autů se ujala spolupráce Skaly s Válkem, který z hranice vápna vsítil svůj 99. gól mezi muži a vzápětí byl odejit na střídačku, aby ho během zimního spánku mělo co budit. Střídající Vopařil byl na konci Chmelíkem prodlouženého dlouhého autu, ale hlavičkoval pouze do místa výskytu domácího brankáře, Skala po pohledné kombinaci z 20 metrů zazvonil levačkou na břevno, Klement vysunul Nádvorníka až příliš na to, aby stihl víc než protečovat do gólmana. Pak stihl žlutě uhasil domácí brejk a vystřídal. Špinar dlouho neměl co by, až se musel natáhnout na zem proti střele ze střední vzdálenosti. Rozcvička to byla málo platná, protože deset minut před koncem, za našeho vadnoucího nadšení a nadšeného přihlížení, sklepli domácí aut na střed půlky půlky, odkud domácí hráč nerušeně a nádherně vymetl šibenici. Po posledním nuceném střídání a zranění Hubáčka jsme dohrávali v deseti, ještě předtím si ale Špinar pořádně koledoval o penaltu proti vlastní osobě, ale rozhodčí měl naštěstí na jeho skluz hostující názor. V posledních vteřinách si po útrpné kombinaci řekl o míč D. Štancl, vyhnul se protihráči a kdyby jeho střela z třiceti metrů spadla o fous níž než na třetí břevno v zápase, byla by to taková krásná tečka za tím naším podzimem. Opakuji, byla by to taková krásná tečka za tím naším podzimem.

Mladší přípravka

Mladší přípravka odehrála na 7 turnajích 18 zápasů proti 6 různým soupeřům se stoprocentní bilancí, všechny turnaje ovládla, a to při souhrnném skóre 179:16. Jediné prohry zaznamenal tým složený z nejmladších z mladších, čistě z označovacích důvodů mu říkejme tým „B“, který při nerovných soubojích s „áčkovými“ výběry obstál a na čistě „béčkovém“ turnaji v Bystrém vyhrál oba zápasy se skóre 21:1. Nejlepším střelcem byl Daniel Válek s 64 góly, což je krásné číslo, ale v součtu za celý kalendářní rok si oproti loňsku pohoršil ze 112 na 104 góly😊

Kompletní tabulka střelců:

Válek Daniel (MOR) 64

Huryta Vojtěch (MOR) 32

Flídr František (HÚ) 28

Flídr Šimon (HÚ) 23

Chaun Jaroslav (HÚ) 22

Famfulíková Martina (MOR) 17

Kovář Matěj (MOR) 7

Kovář Michal (MOR) 6

Vomočil Samuel (HÚ) 6

Boček David (HÚ) 5

Klusoň David (HÚ) 3

Nováček Jan (MOR) 3

Lněnička Matyáš (MOR) 1

Vomočilová Sára (HÚ) 1

Starší přípravka

Starší přípravka také odehrála 7 turnajů, a to s bilancí 3x 1. místo, 3x 2. místo a 1x 3. místo. Z 19 soutěžních zápasů vyhrála 12, 4x remizovala 3x odešla poražená, při celkovém skóre 57:32. Nejlepším střelcem byl Filip Flídr s 15 góly.

Kompletní tabulka střelců:

Flídr Filip (HÚ) 15

Kvapil Jan (HÚ) 14

Kusý Ondřej (HÚ) 7

Mach Lukáš (MOR) 7

Bulva Matyáš (HÚ) 5

Zach Matouš (HÚ) 3

Famfulík Vít (MOR) 2

Tomšíček Kryštof (HÚ) 2

Rosypal Josef (HÚ) 1

Výsledky jsou pěkné a samozřejmě těší děti i trenéry, ale radostnější je velký počet dětí, které baví trávit volný čas aktivně a v kolektivu svých vrstevníků. Obrovský dík za to patří Jiřímu Famfulíkovi a jeho trenérským kolegům z Horního Újezdu, mj. i Zdeňku Benešovi ml. a Františku Bartošovi, kteří si najdou čas i na zprávy z turnajů. Jsme vděční všem rodičům, kteří pomáhají s dopravou dětí, praním dresů nebo trénováním, pokud by se někdo z nich chtěl zapojit více, budeme jenom rádi, protože by byla škoda, kdyby nám děti skončily jen kvůli tomu, že se jim nemá kdo věnovat. Poděkování patří i celému oddílu z Horního Újezdu za poskytnuté zázemí a převzetí pořadatelských starostí při našem improvizovaném podzimu.

V 9. kole jsme na hřišti přivítali soupeře z Bystrého. Hned na úvod zápasu Jána zkompletoval čistý hattick, na který se ani nemusel nijak nadřít. Stačil mu pouze Lafatovský výběr místa ve vápně. Náš cíl byl jednoznačný, přidat více branek a být po zbytek zápasu týmem s míčem na kopačkách. To se ne vždy dařilo a ve 20. minutě se Vedral dopustil nedovoleného zákraku ve vápně a hostující Sabin i přes veškerou snahu Němce pokutový kop proměnil. Obraz hry se razantně změnil, začalo přibývat více nepřesností na obou stranách. Zejména nám pokulhávala rozehrávka od brankáře. Ještě do poločasu proběhlo několik změn v sestavě, což vedlo k mírnému zlepšení našeho herního projevu.

Do druhého poločasu nastoupila opět základní sestava a začala takřka podle představ. Fotbal byl pohledný, soupeře jsme nepustili k výrazné šanci, za to my si jich vypracovali více. Další gólová přišla ve 47. minutě, kdy Odehnal po krásném průniku po lajně našel Briola a ten upravil na 4:1. Ke konci zápasu ubývalo sil na obou stranách a utkání se již dohrávalo bez vyložených šancí. Nemůžeme říct, že výkon byl nějak optimální, ale 3 body máme, čož je důvod ke spokojenosti. Poslední utkání podzimu odehrajeme 3.11. od 10:00 na hřišti v Horním Újezdě, kde budeme dohrávat odložený zápas s taky stoprocentní Trnávkou. Doufejme, že vidina podzimu bez porážky a přezimování na první příčce je dostatečná motivace pro žáky k nejlepším výkonům.

Hřiště v Kamenné Horce se od naší poslední návštěvy, na kterou se opravdu snadno a hezky vzpomíná, opět změnilo, tentokrát rapidně k horšímu, do tvrda a hrbolata. Po dobrém, ale impotentním výkonu v Bystrém jsme vyměnili útok, Víta navzdory čerstvému doklad o správné životosprávě nahradil Skala, místo zataženého Chmelíka se vrátil Štěpán, jen na lavičce a navíc jen na půlku zůstal Ropek. Hned první domácí standartka našla neobsazeného domácího beka, který z bezprostřední blízkosti naštěstí hlavičkoval přímo na Špinara, což nijak nesnižuje jeho výborný reflex, který nás uchránil od brzkého prohrávání. Domácí ze standartek i rohů hrozili při každé příležitosti, kromě nich mohli myslet na gól leda po nepříliš prudké střele ze strany, která ale na nevyzpytatelném povrchu našeho gólmana pořádně protáhla. My jsme měli opravdu pomalý rozjezd, na špatném terénu a při špatném pohybu se nám nedařila kombinace, první centr do vápna přišel až kolem 10. minuty, ale po čtvrt hodině Štěpán vysunul Nádvorníka, který mohl ze samostatného nájezdu domácí dokonale zmrazit, kdyby jeho střelu z první nechytil domácí gólman. O chvíli později Štěpán na brankové čáře natáhl krok i sval, což mu na schopnosti kombinovat rozhodně nepřidalo. Kromě několika nedotažených nadějných pozic, získaných spíš bojem a štěstím než nějakou kvalitou, tak už stojí za zmínku leda dalekonosná střela Tměje, která se bohužel stáčela opačně než bychom potřebovali.

V druhé půli jsme se zase chvíli rozkoukávali, ale domácí nás vystrašili jen překvapivě padající standartkou, kterou pod břevnem zastavil Špinar a dlouhým autem prodlouženým naštěstí do země nikoho fialového na zadní tyči. Když po jednom z centrů spadl míč na Chmelíkovu ruku, domácím se vařila krev, zatímco v nás by se jí nedořezal. Ke konci utkání to zas vypadalo, že jsme měli víc sil my, ale v naší největší šanci byla Chmelíkova dorážka propadlého míče zblokovaná. Střídající Vít za hlasité podpory osádky jednoho auta našich / jeho příznivců protáhl domácího gólmana stříleným centrem z úhlu, ale to je tak vše, co se dá říct o naší ofenzivě. Vcelku zaslouženě jsme tedy potřetí za sebou neskórovali, aspoň, že dopadla ta šestá nula vzadu. Těch pár diváků těšících se na gólové hody z loňska tedy pěkně ostrouhalo, dobře jim tak, trávit poslední pěknou neděli v roce sledováním evidetně vyhořelých okreskářů.

Po minulém debaklu v Nasavrkách jsme si jako hlavní cíl dali důstojné rozloučení s domácím podzimem. I když to nevyšlo výsledkově, tak projev nebyl nikterak marnej. Los nám určil na poslední tři zápasy nejvýše postavené soupeře v tabulce. V sobotu se to trochu smeklo, a tak se šlo k reparátu prostě jen makat. Eman nechal podběrák naštěstí v Nasavrkách a místo toho v neděli roztáhl křídla tak, že by se divil i jeho jmenovec s makovou panenkou dohromady.

Prvních dvacet minut jsme, možná až překvapivě, určovali tempo hry my. Za uzdraveným Jirkou Šturcem znovu lítala tráva, vápno i marně stíhající protihráči. Bohužel většina centrů a zpětných přihrávek šla do míst, kde si míč snadno stahoval hostující Vodička. Dalekonosnou ránou, která jen těsně minula kameničskou tyč, se připomněl Opletal. Od 25. minuty jsme ovšem začali více kazit rozehrávku a tím se hosté dostávali do šancí a brejků. Nejprve trefili břevno a pak šli během 15-ti minut asi 4x sami na Emana. Dodnes nevíme, co večer před tím pil, ale svědčí mu to. Díky němu se šlo do kabin za bezbrankového stavu.

Druhá půle byla odpracovaná jako ta první a o branku jsme se připravili jen špatnou finální nahrávkou, nebo nahrávkou místo střely. Naši největší šanci spálil Opletal. Ten měl na penaltě dostatek času, protože sluncem oslepený Vodička na brankové čáře zmrzl a jen poslouchal, co se bude dít. Míč o fous minul levou tyč (z pohledu brankáře). Hned z následného výkopu se po levé straně prodrali hosté k našemu vápnu a Vamberský nabídnutou přihrávkou nepohrdl. Nutno dodat, že před tím skončily v Emanových rukavicích další tři sólové úniky, i míč odrážející se od tyče. Když 5 minut před koncem Vodička reflexivně vykopl přízemní střelu Opletala, Pechance nebo Šturce, bylo hotovo.

Poslední podzimní utkání hrajeme v neděli v Jaroměřicích, tak uvidíme, jaké překvapení nás čeká tam.

Mladší přípravka

Poslední podzimní kolo okresní soutěže mladší přípravky se uskutečnilo v Němčicích. Turnaj byl nalosován pro tři účastníky, proto jsme využili možnosti a vzali opět dva týmy, i když se nakonec ukázalo, že tentokrát byl počet našich hráčů hraniční a starší tým musel odehrát turnaj bez střídání. Na druhou stranu si nikdo nemohl stěžovat, že si dostatečně nezahrál. 🙂

Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, Daniel Válek, Jaroslav Chaun, Matěj Kovář, Sára Vomočilová, David Boček, Jan Nováček, Samuel Vomočil, Matyáš Lněnička

Naše výsledky:

Horní Újezd/Morašice A – Borová 9:2 (4:1)

branky: Daniel Válek 4, Martina Famfulíková 3, Sára Vomočilová, Vojtěch Huryta

Němčice - Horní Újezd/Morašice B 6:0 (2:0)

Horní Újezd/Morašice A – Němčice 20:0 (11:0)

branky: Daniel Válek 9, Vojtěch Huryta 5, Šimon Flídr 3, Jan Nováček 2, Martina Famfulíková

Horní Újezd/Morašice B - Borová 0:7 (0:3)

Horní Újezd/Morašice červení - Horní Újezd/Morašice žlutí 7:2 (6:0)

branky: Daniel Válek 2, Šimon Flídr 2, Martina Famfulíková, Jan Nováček, Jaroslav Chaun - David Boček, Vojtěch Huryta

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice A

2.Borová

3.Němčice

4.Horní Újezd/Morašice B

Je za námi historicky nejúspěšnější podzim v kategorii přípravek, podařilo se nám vyhrát všech sedm turnajů soutěže. Poděkování za to patří všem hráčům, rodičům, příznivcům a trenérům. V pondělí 21.10. se uskuteční na Horním Újezdě ukončení podzimní části, sejdeme se o půl páté, zahrajeme si fotbal, řekneme si, co bude dál, a dáme si párek a limonádu.

Starší přípravka

Trochu s obavami jsme vzhlíželi k tomuto turnaji, protože domácí prostředí nás vždy trochu svazuje, což se potom podepíše na konečném výkonu a výsledku. Tentokráte však byly naše obavy zbytečné.

Sestava: Filip Flídr, Ondřej Kusý, Martina Famfulíková, Jan Kvapil, Štěpán Řejha, Matouš Zach, Vojtěch Andrle, Vít Famfulík, Jan Kopecký, Lukáš Mach, Josef Rosypal, Matyáš Bulva, Václav Háp, Kryštof Tomšíček

Naše výsledky:

HÚ/ Morašice – Březová 4 : 2

Zpočátku to byl relativně vyrovnaný zápas se šancemi na obou stranách. Nám se však podařilo vstřelit důležitý první gól a naše vedení jsme postupně navyšovali až na 4 : 0, v závěru jsme však polevili, udělali pár chyb a soupeř tak snížil, kluci se však zkoncentrovali a zápas dovedli do vítězného konce.

branky: Ondřej Kusý 2, Filip Flídr, Lukáš Mach

HÚ / Morašice – Městečko Trnávka 6 : 0

V tomto zápase jsme od začátku udávali tempo hry a postupně jsme začali i proměňovat šance, které jsme si vypracovali, takže o výsledku zápasu bylo rozhodnuto. K vidění byly už i nahrávky, nabíhání do volného prostoru a pěkné branky

branky: Jan Kvapil 3, Ondřej Kusý, Vít Famfulík, Matyáš Bulva

HÚ / Morašice – Němčice 3 : 1

Již před začátkem zápasu bylo jasné, že vítěz vyhraje tento poslední podzimní turnaj a kluci se chtěli před domácím publikem vytáhnout, což, si myslím, se jim povedlo. V utkání jsme šli do vedení, ale naše radost netrvala dlouho a soupeř vyrovnal. Potom se hra přelévala z jedné strany na druhou a bylo to o tom komu se povede dát další gól. Šťastnější nakonec byli naši kluci, když si roh zahrávaný Lukášem Machem srazil soupeř do vlastní sítě. Zápas byl i nadále vyrovnaný, s patřičným nasazením a bojovností na obou stranách. O to, abychom zápas dohrávali trochu v klidu se v závěru postaral chytrou střelou Filip Flídr, který pojistil naše vítězství a nás posunul na 1. místo v turnaji.

branky: Jan Kvapil, vlastní, Filip Flídr

Tímto byla ukončena podzimní část soutěže, za kterou patří velké poděkování klukům. Docházka na tréninky i zápasy byla výborná, stejně tak atmosféra na hřišti i v kabině. Tým se postupně sehrával, což patří vždy do tohoto období. Odehráli jsme 7 turnajů s bilancí 3x 1. místo, 3x 2. místo a 1x 3. místo, 19 soutěžních zápasů, z toho 12 vítězství, 4 remízy a 3x jsme odešli poraženi. Poděkování patří současně rodičům za dovoz hráčů, praní dresů, podporu a pečení bábovek, které se nakonec ukázaly jako rozhodující faktor při vítězných zápasech. Poděkovat chci také vedení TJ Horní Újezd za perfektní podmínky při tréninku i zápasech a zapomenout nemohu na trenéry Václava, Jirku a Honzu.

Na šlágr 11. kola okresního přeboru se domácí Bystré vytasilo s nezvykle teplým počasím, tradičně vysokou návštěvou, nemile špatným hřištěm a okázalému, leč tichému odměnění domácího Kučery (asi za nejlepšího střelce minulé sezóny, není nad to si na záda namalovat terč). My jsme si přivezli navrátilce Klementa s V. Štanclem, kteří ze sestavy vytlačili Štěpána, početnou podporu z našich krajin, které patří dík za váženou cestu, i odhodlání vyšperkovat povedený venkovní podzim dalším úspěchem. A začátek nesignalizoval pro naše zelené barvy nic špatného. Válkovi po akci ze strany zmenšil gólman střelecký úhel tak rychle a tak hodně, že už nebylo moc šancí, kudy ho tváří v tvář obhodit. Po následujícím autu se Chmelíkova hlavička snášela pod břevno sice pomalu, ale dost zákeřně na to, aby z toho brankář udělal roh a po jeho nepříliš povedené exekuci našel Válek V. Štancla, který ve výborné pozici uvnitř vápna šetřil při střele na razanci i přesnosti. K zakončení se o chvíli později dostal i druhý stoper Ropek, ale jeho střele zpoza vápna toho chybělo ještě víc. Rychlostní vybavenost domácích je přímo předurčuje k útokům po stranách, ale zásluhou vlastních nepřesných střel nebo našich bloků bylo vytěženým maximem pár rohů. Většina průnikovek středem končila až u Špinara, ale když byla jedna z nich trochu decentnější, oddychli jsme si, že náš vyběhnuvší gólman vystihl kličku domácího útočníka. Ještě větší úlevou pak bylo, když odražený balón poslal z vápna domácí hráč jen tak mírně do spojnice a sniper Kučera dorážkou na dlouhou špičku překopl zcela prázdnou bránu. Domácí poměrně efektivně eliminovali náš střed a bez potřebné mezihry pro nás byl důležitým hromosvodem na hrotu novopečený trojnásobný otec Chmelík. Ten využil tradičně vysokého sebevědomí domácího stopera a po jeho zaváhání se podél brankové čáry dostával ve vápně do zajímavé pozice. Zatímco jiné teatrální pády zmíněného stopera hlavní rozhodčí "žral", k Chmelíkovu pádu po skluzu zezadu prý dopomoženo nebylo. Upřená penalta zabolela o to víc, když domácí po naší laciné ztrátě na pravé straně rychle a přesně našli v náběhu Peterku, který přehodil Špinara a ve 40. minutě stanovil poločasový výsledek na 1:0.

Srovnáno na odpuštěné penalty bylo chvíli po přestávce, když Ropek skluzem blokoval zpětnou přihrávku z brankové čáry a pomohl si při tom rukou. Vyrovnání účtu je sice hezké, ale potenciální vedení 1:0 nám to nevrátí. Po čtvrt hodince druhé půlky si vystřídavší Skala párkrát narazil a z dálky trefil břevno, o chvíli později pálil v dobré pozici Válek pouze do boční sítě, ale jinak se nám do souvislejšího tlaku se nám nedařilo dostat kvůli našim nepřesnostem i domácímu zdržování a natahování hry bez balónu. Jakkoli je pochopitelné, hold se pak nemůžou divit, když nezakopneme pokaždé, když jejich hráči lehnou, to je podle nových pravidel v gesci rozhodčího. Jak je jednoduché dát gól nám ukázali domácí v 70. minutě. U dlouhého balónu za obranu byl domácí útočník o vlak dřív než Špinar, jeho centr před prázdnou bránu odvrátil Ropek, ale při blokování následující pumelice si buď myslel, že už má patent na hraní rukou ve vápně, nebo ji zkrátka nestihl uhnout, každopádně penaltu nařízenou proti nám Kučera proměnil. I domácí si pamatovali, že dvougólové vedení proti nám v takovém čase nemusí znamenat tři body, ale naše nakládání se šancemi bylo hříšné. Jako když si na Skalův výborný přímák naběhli osamoceně na malé vápno hned tři naši, ale Chmelík obležen spoluhráči hlavičkoval zády k bráně vedle. Nabuzený Skala ještě po burešově kličkování a Novákově centru trkal míč pod víko, ale ztroskotal na gólmanovi, následně posadil roh na hlavu D. Štancla, ale jeho křížný pokus vytáhl strážce domácí svatyně ještě lepším zákrokem. Jestli pak opravdu potřeboval ošetření, kterým účinně otupil naši drtivou desetiminutovku, to už je jedno, ne? Domácím Kučerovi ani Peterkovi se jejich brejky úspěšně zakončit nepodařilo, ale pětiminutové nastavení už si domácí v pohodě rozkouskovali a připsali si nad námi druhé vítězství v sezóně. Na body bylo, ale paradoxně jsme je v Bystrém nechali všechny po jednom z nejlepších výkonů, bývalo to přesně naopak.

Mladší přípravka

Další pokračování okresní soutěže mladší přípravky se uskutečnilo v Bystrém. Turnaj byl nalosován o třech družstvech, my, Čistá i domácí mají dost malých fotbalistů, a proto se uskutečnily turnaje dva, jeden pro zkušenější (turnaj A) a jeden pro začínající hráče (turnaj B). Velké poděkování patří domácím za organizaci, nevyzkoušený formát se osvědčil a doufám, že se třeba na jaře tímto způsobem ještě utkáme.

Turnaj A

Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, František Flídr, Daniel Válek, Sára Vomočilová, David Klusoň

Naše výsledky:

Bystré – Horní Újezd/Morašice 1:10

branky: František Flídr 4, Daniel Válek 3, Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr

Horní Újezd/Morašice – Čistá 14:0

branky: Daniel Válek 9, Vojtěch Huryta 2, Martina Famfulíková 2, František Flídr

Tabulka turnaje A:

1.Horní Újezd/Morašice

2.Bystré

3.Čistá

Turnaj B

Sestava: Jaroslav Chaun, Michal Kovář, Matěj Kovář, David Boček, Samuel Vomočil, Matyáš Lněnička, Jan Nováček

Naše výsledky:

Bystré – Horní Újezd/Morašice 1:9

branky: Jaroslav Chaun 3, Samuel Vomočil 2, David Boček 2, Matěj Kovář, Michal Kovář

Horní Újezd/Morašice – Čistá 12:0

branky: Jaroslav Chaun 5, Samuel Vomočil 3, David Boček 2, Matěj Kovář 2

Tabulka turnaje B:

1.Horní Újezd/Morašice

2.Bystré

3.Čistá

Starší přípravka

Sestava: Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jan Kvapil, Štěpán Řejha, Matouš Zach, Vojtěch Andrle, Vít Famfulík, Jan Kopecký, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Josef Rosypal, Matyáš Bulva

HÚ/Morašice – Jaroměřice 3 : 2

Zápas ve kterém měl soupeř výškovou převahu byl vyrovnaný s šancemi na obou stranách, nám se však povedlo odskočit do dvoubrankového vedení a soupeři jsme již vyrovnat nedovolili. Kluky je třeba pochválit za kolektivní výkon, kdy se všichni snažili a utkání dovedli do vítězného konce.

branky: Matouš Zach, Lukáš Mach, Matyáš Bulva

HÚ/Morašice – Jevíčko 1 : 1

Po prvním zápase jsme očekávali, že kluci budou pokračovat v dobrém výkonu, ale úplně pravda to nebyla. Místo toho jsme se přizpůsobili soupeřově stylu hry a po hrubé chybě mu darovali vedoucí branku. Šancí ke vstřelení branky bylo relativně dost, ale proměnili jsme pouze jednu.

Branka: Jan Kvapil

HÚ/Morašice – Hradec nad Svitavou/Radiměř 1 : 5

Věděli jsme, že nás čeká těžký soupeř, ale my jsme mu úvod zápasu velmi usnadnili svým přístupem, takže jsme brzy prohrávali 0 : 2. Potom se kluci zvedli, začali běhat, bojovat a výsledkem bylo snížení na 1 : 2. Po poločase jsme si dokázali vytvořit několik velkých šancí a vyrovnání viselo ve vzduchu, místo toho však přišly další hrubé chyby, které soupeř potrestal a z naší strany bylo po zápase.

branka: Lukáš Mach

V turnaji jsme tak nakonec obsadili druhé místo, což není úplně špatný výsledek, ale fotbalový projev by mohl být lepší.

Po nehezkém výkonu z minulého týdne jsme si chtěl napravit reputaci na domácím hřišti, kabina čítala nevídaných 15 kusů a to nám dovolilo posadit hned 4 členy základní sestavy z minulého utkání. Hned z úvodním hvizdem sudího jsme se dočkali branky v naší síti, a to i bez toho, aby se soupeř dotkl míče. Briol vracel míč brankáři, kterému smolně balon přeskočil nohu a k nevíře všech na tabuli svítilo skóre 0:1. Herní projev se velice podobal minulému zápasu, proto došlo k brzkému střídání našich řad. Střídající Jána po dvou minutovém pobytu na hřišti vyrovnal na 1:1. Jak už je u něj zvykem do poločasu přidal další dvě branky a do kabin jsme šli za stavu 3:1.

Druhá půlka přinesla další řadu střídání, abychom využili šíři našeho kádru. Obraz hry byl stejný jako první poločas, soupeřovo rychlé brejky likvidovala naše obrana, ve většině případů bez pomoci zálohy. Na druhé straně hřiště naše ofenzíva likvidovala šanci za šancí, až do 43. minuty kdy se prosadil Odehnal. V 50. minutě Briol kličkoval ve vápně až byl zastaven faulem a z nařízené penalty se nemýlil. Za poslední proměněnou šancí stál Jána, který tak vstřelil 4. branku v utkání. V závěru utkání si dobré šance vypracoval Kopecký, ale žádna už neskončila v síti.

Projev našich hráčů se o něco zlepšil, přesto se nám nedaří navázat na výkony z kraje sezóny. Za zmínku ještě stojí výkon Němce, který v brance předvedl nejeden učebnicový zákrok a i díky němu se můžeme radovat ze tří bodů

Předposlední domácí utkání nás zastihlo ve výtečné formě, alespoň co se kusů týče. Lavička praskala ve švech, že ani vedení si nemělo kam sednout. Dle tabulky se mělo jednat o jasnou záležitost, jenže chyba lávky. V podstatě se po celou dobu hrálo vyrovnané utkání, ve kterém bylo k vidění spousta nepřesností a zkažených přihrávek. Jakousi optickou převahu jsme sice měli, ale přechod přes hostující obranu nám kazily ofsajdy. Po stranách jsme se do hry dostávali pramálo a středem to prostě nešlo. Kombinace na straně hostí vázla o poznání více než u nás a většina balónu končila nákopem směrem dopředu. K jednomu takovému odkopu se v 18. minutě odhodlal Žaba a zhruba ze 60-i metrů otevřel skóre zápasu. Asistenci si připsalo sluníčko a podklouznutí Loskota v bráně. O tři minuty později se nám podařilo vyrovnat Opletalem. Jeho ne příliš kvalitní střela zapadla k tyči a začínalo se znovu.

Druhý poločas se nesl v podobném duchu jako ten první. Hra na tři až čtyři přihrávky a míč měl soupeř. Oba brankáři si připsali po dvou náročnějších zákrocích, ale jinak nuda. V 72. minutě se naše obrana proměnila v koukající kužele. Hosté zahrávali aut, na který jsme se totálně vykašlali a zcela volný Marciš nadvakrát protlačil míč za Loskota. Deset minut před koncem se podařilo vyrovnat Bartošovi, který na několikrát procpal míč do sítě. V samém závěru mohl 3 body vystřelit Opletal, kdyby nestálo v cestě břevno. Vzhledem k průběhu utkání je plichta asi spravedlivá. A jak se říká, penalty jsou loterie. My nedali o jednu víc než soupeř, který si tím mohl připsat první body do tabulky.

Náš poslední letošní výlet za hřebečský tunel směřoval do Dlouhé Loučky, které sice patří v tabulce dvanácté místo, ale rozdíl mezi námi tvořilo pouze sedm bodů. Sestava opět prošla drobnou obměnou, když byla pozice druhého stopera přiřazena univerzálu Novákovi, který zavzpomínal, jak tuto pozici hrál ještě v dorostu, roli hlavního trenéra (s C licencí, pozn. red.) pro změnu zastal zraněný Štěpán. Pokyny, ať se neženeme zbytečně dopředu a v klidu si vzadu vyměníme míč, se nám v prvním poločase dařilo plnit. Klid na míči a velká aktivita Vopařila s Vítem přispěli k naší kontrole nad hrou. Většina našich akcí vedla po pravé straně, kde nám domácí nechávali docela dost prostoru, ale často to končilo nepřesnou finální přihrávkou. Nejblíže byl Vopařil, který se ocitnul sám před gólmanem, ale o krok nedosáhl na přízemní centr. Účinkem se minuly také Válkem nepříliš povedeně zahrávané rohy i jeho střelecký pokus z levé strany. Díky pár našim nepřesným rozehrávkám domácí provětrali naši obranu, ale k přímému ohrožení branky to nevedlo, nejslibněji se rozvíjející akci dokázal zastavit Novák a pro následný roh si doběhl Špinar. Domácí také dostali příležitost volného přímého kopu a když Marvánova střela olízla břevno, lehce nám zatrnulo. Na druhé straně mohl změnit skóre Chmelík, ale jeho střela zpoza vápna jen těsně minula šibenici. Nejspíš všechny přítomné překvapil před koncem poločasu Nádvorník, jenž svůj přímý kop skoro až z autové čáry zakroutil na zadní tyč a domácí gólman si určitě oddychl, že jeho pokus skončil na horní síti.

Druhý poločas jsme začali přesně naopak než ten první. V rozehrávce jsme byli velmi zbrklí, tvořili jsme chyby a nebyli schopni udržet míč na kopačkách, což vyústilo v zatlačení naší defenzivy. Domácí sázeli především na nákopy za naši obranu, které buď končily až u Špinara nebo naše obrana dokázala odvrátit. Marván poté dostal další šanci v podobě přímáku, ale jeho pokus byl o něco méně nebezpečný. O chvíli později se Špinar prolétl při střele soupeře, která naštěstí jen těsně minula zadní tyč. Z důvodu zbrklých a nepřesných přihrávek jsme se na útočné polovině moc nezdržovali. Když už jsme se dostali k blízkosti brány, tak Chmelík tak dlouho zasekával balón, až se připravil o dobrou střeleckou pozici, Burešovu střelu lapil gólman a Ondráček na zadní tyči tak dlouho přemýšlel, jestli centrovaný míč napálit z první nebo zpracovat, až po zvolení druhé možnosti nepřesně přihrál pod sebe. Nedlouho na to si ten samý hráč naběhl za domácí obranu na zdánlivě dlouhý míč, který si stihl před vybíhajícím brankářem posunout, ale po vzájemné srážce ukázal rozhodčí opačným směrem. V závěru zápasu jsme dovolili domácím zahrávat pár standartních situací ze stran, ale všechny hlavičkové souboje, co vyzněli ve prospěch domácích, směřovaly naštěstí do míst, kde stál připravený Špinar. Po průběhu obou poločasů je výsledek asi zasloužený a nás může těšit alespoň další čisté konto a minimálně na den posunutí na první místo tabulky.

Další venkovní zájezd nás nasměroval do Chrasti u Chrudimi a po menších logistických komplikacích jsme tam skutečně dorazili. Po sobotním lijáku se nad námi počasí smilovalo, a tak to vypadalo na pěkný začátek neděle. Soupeř takové slitování neměl, a tak se předzápasová promluva o vyrovnanosti v tabulce ukázala jako lichá.

Úvod patřil domácím, kteří se celkem snadno dostali do dvoubrankového vedení. On jim teda nepatřil jenom úvod, i když jsme si 3 branky dali prakticky sami. Tím samozřejmě nechceme snižovat kvalitu soupeře, která byla enormní. Jako že hodně velká. Dle našeho pohledu to byl zatím nejlepší soupeř, proti kterému jsme nastoupili. Navíc se kromě fotbalovosti prezentoval i férovým přístupem (až na světlou výjimku) a dokázal, že ani dospívající jedinci z města nemusí mít místo mozku porci míchaných vajec. K deseti inkasovaným brankám zůstalo dost příležitostí nevyužitých, ale nenudili se ani oba naši brankáři, kteří si na prázdné rukavice rozhodně nemohli stěžovat.

A teď k našim. Rozdíl mezi tímto zápasem a zápasem ve Sloupnici byl na první pohled zřejmý. Sice ne výsledkem, ale bojovností a nasazením určitě. Zvláště ve druhém poločase jsme zpřesnili přihrávku, dokázali podržet balón a měli několik šancí, které měly skončit gólem, aby konečný výsledek nebyl tak propastný. Já myslím, že si musíme přiznat, že ten výsledek není takový, jak jsme si slibovali, ale já bych to neviděl tak černě. Ten celkový obraz, jak nám soupeř nastínil, není samozřejmě nijak růžový. Ovšem, a to nesmíme přehlížet, jsou tu zárodky toho pozitivního. Mám na mysli ty pěkný tři vstřelený branky na hřišti soupeře, nebo že jsme i po zápase zůstali kamarádi, že? To jsou dvě první vlašťovky. A navíc, nebýt těch blbejch deseti gólů, tak jsme s přehledem vyhráli 3:0.

Závěrem se rovněž sluší říct, že i výkon hlavního rozhodčího byl nadstandardní. Bylo vidět, že ten frajer ví, co chce a nám přišel i sympatickej. Viděl i to, co zachráp AR2 a dokonce se snažil na našeho levého beka výchovně zapůsobit. S jakým výsledkem zjistíme už příští týden proti Srubům.

Mladší přípravka

Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, František Flídr, David Klusoň,, Jaroslav Chaun, Matěj Kovář, Michal Kovář, David Boček, Jan Nováček, Samuel Vomočil, Daniel Válek

Naše výsledky:

Horní Újezd/Morašice – Bystré 5:3 (1:1)

Napínavé utkání, po většinu času jsme vedli, čtyři minuty před koncem ale soupeř vyrovnal na 3:3 a už to vypadalo na první letošní ztrátu, během posledního střídání jsme ale dvěma góly strhli výsledek na naši stranu

branky: František Flídr 2, Matěj Kovář, Daniel Válek, vlastní

Horní Újezd/Morašice – Čistá 8:0 (4:0)

Výborný výkon, podařilo se zrealizovat řadu opravdu pěkných akcí, několikrát jsme se prokombinovali až před prázdnou kasu

branky: Daniel Válek 3, Vojtěch Huryta 2, Jaroslav Chaun, František Flídr, Martina Famfulíková

Horní Újezd/Morašice – Němčice 10:0 (7:0)

Brzy jsme se dostali do výrazného vedení, a tak jsme ve snaze dát více prostoru mladším hráčům hodně točili sestavou, což bylo na kvalitě hry znát.

branky: Martina Famfulíková 3, František Flídr 2, Daniel Válek 2, Michal Kovář, Vojtěch Huryta, Jaroslav Chaun

Ostatní výsledky:

Čistá – Němčice 6:0 (2:0)

Němčice – Bystré 0:11 (0:3)

Čistá – Bystré 4:2 (2:2)

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice (skóre 23:3, 9 bodů)

2.Čistá (skóre 10:10, 6 bodů)

3.Bystré (skóre 16:9, 3 body)

4.Němčice (skóre 0:27, 0 bodů)

Další dějství okresní soutěže mladších přípravek pořádá v neděli 13.10. od 9:30 Bystré. Jsme domluveni, že všichni účastníci (my, domácí a Čistá) vezmeme dva týmy. Proběhnou tak dva paralelní turnaje, v jednom budou hrát nejzkušenější hráči a v tom druhém začínající.

Starší přípravka

Již s předstihem jsme věděli, že budeme oslabeni o dva hráče základní sestavy a to Lukáše Macha a Matyáše Bulvu a současně jsem věděli, že budeme řešit i obsazení brankářského postu, protože Martina Famfulíková hrála za přípravku mladší. Naštěstí se na turnaji poprvé v podzimní části objevil Vojta Andrle, který se zhostil pozice gólmana na jedničku a patří mu poděkování za celý tým.

Sestava: Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jan Kvapil, Štěpán Řejha, Matouš Zach, Vojtěch Andrle, Vít Famfulík, Jan Kopecký, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Jan Tichý, Josef Rosypal

Horní Újezd/Morašice – Cerekvice 4 : 0

Utkání bylo vyrovnanější než napovídá výsledek, my jsme tentokrát dokázali svoje šance proměňovat, což se ukázalo jako rozhodující. Kluci se opravdu snažili a nepřipustili žádné komplikace ve vývoji skóre. branky: Ondřej Kusý 2, Filip Flídr 2

Horní Újezd/Morašice – Litomyšl „B“/Čistá 3 : 1

Tento zápas byl opakem předešlého a my měli zvítězit větším rozdílem, namísto toho jsme po hrubé chybě inkasovali a museli tak zápas otáčet, což se nám dlouho nedařilo, zejména díky neproměňování jasných šancí. Kluci si však šli za svým a zápas dovedli zaslouženě do vítězného konce.

branky: Jan Kvapil 2, Josef Rosypal

Horní Újezd/Morašice – Opatov 3 : 1

Teoreticky se mělo jednat o jednoduchou záležitost pro náš tým, protože jsme měli výškovou i fyzickou převahu. Soupeř však předvedl velmi dobrý výkon a nám dalo relativně hodně práce překonat jejich brankáře, kterého několikrát zachránily dobře postavené tyče jeho branky. I přesto jsme vedli 2 : 0 a zápas se chýlil ke konci, když se soupeři povedlo minutu před koncem snížit a zápas tak zdramatizovat. Jakékoli komplikace však razantně odmítl Ondra Kusý, který společně s Filipem Flídrem měli velký podíl na celkovém prvenství v turnaji, které všechny potěšilo a stane se tak další motivací do dalších tréninků a zápasů, protože zlepšovat toho máme ještě relativně hodně, každopádně si však myslím, že tým jde dobrým směrem.

branky: Ondřej Kusý 2, Filip Flídr

Po týdenní pauze nás očekával soupeř v Křenově, po menším problému s dopravou jsme na utkání dorazili. Bohužel ve stejnou chvíli odehrávali své utkání mladší žáci a nemohli jsme se spolehnout na jejich výpomoc. Čili jsme opět měli volný brankářský post. Černého Petra si vytáhl Odehnal, který vlastně v brance neměl příliš práce až na pár odkopů. Další komplikací byla absence kapitána Briola, jeho roli převzal Famfulík. Silný déšť nepřidal na kvalitě utkání a naše útočníky dlouho trápila koncovka, když většina střel končila daleko za hřištěm. Celý první poločas byl ve znamení spoustu nepřesností, zbytečných chyb a pokřikování po spoluhráčích. Přesto dvě střely skončily v brance zásluhou Kušníra a Kopeckého .

O poločasové pauze se do brankářského převlékl Jána. Po změně stran se náš herní projev mírně zlepšil, z čeho těžil opět Kopecký a přidal další branku. Odehnal, který byl po prvním poločase v brance plný sil, dostatečně větral soupeřovu obranu a jednu ze svých mnoha šancí dokázal proměnit. Poslední kdo se zapsal jako střelec byl Huryta, který letos hrál své první utkání po delším zranění. Do zápasu jsme šli s jasným cílem získat 3 body, což se povedlo, ale herní projev nebyl vůbec ideální, proto doufáme, že příští týden se už opět budeme fotbalem bavit tak, jako tomu bylo zatím po všechny zápasy.

V deštivém sobotním dopoledni jsme zavítali do Skutče, kde jsme se chtěli porvat o první místo. Začátek zápasu nám hrubě nevyšel, hned z první akce v první minutě jsme inkasovali a o osm minut později už to bylo o dva góly. Od té chvíle jsme přebrali iniciativu a ještě v první půli zásluhou Kuby Kvapila snížili na 1:2. Výbornou kombinací jsme dostávali domácí pod tlak, ale více branek už v prvním poločase nepadlo.

S velkým odhodláním otočit výsledek v náš prospěch jsme se od začátku druhé půle pustili do soupeře a hned v první minutě dala vyrovnávající gól Anežka. Jak ubíhaly minuty, tak se z trávníku vytrácela fotbalovost na obou stranách. Naštěstí jsme to nahradili bojovností a tak deset minut před koncem vstřelil vítěznou branku Ondra Žďára. Velká pochvala patří všem hráčkám i hráčům za veliké nasazení a chuť něco s výsledkem udělat ve chvíli, kdy jsme prohrávali.

Nakonec si neodpustím poznámku směrem k domácím "fanouškům", kteří fandili jenom dokud vedl domácí tým. Poté už následovaly pokřiky a nevkusné poznámky na adresu našich hráčů. Myslím, že aspoň v mládežnickém fotbale by si to mohli odpustit. A to nemluvím o "pořadateli", který vyhodil z trávníku dvě naše maminky, které držely deštníky nad střídajícími dětmi a jejich bundy, aby je neměli na zemi, jelikož lavičku jsme nedostali. Když jsem se ptal proč, tak mi bylo řečeno, že tam ničí trávník, tím jak tam stojí. Slibuji (i za naše maminky),že příště už to neuděláme :-)

Příští zápas hrajeme v sobotu 12.10. v Luži.

Nonstop deštivou sobotu bylo nám okresním bláznům souzeno trávit v Mladějově. Domácím musíme pochválit výběr klubových barev, v okrese nevídaný předzápasový telefonní skauting, výborně nachystané hřiště a v neposlední řadě ukázkové vlétnutí do zápasu. Hned po rozehrávce se na pár dotyků dostal míč až na pravou stranu, k následnému přízemnímu centru se dostal domácí hráč a jen Špinarův reflexivní zákrok a štěstí potřebné při zakončení z bezprostřední blízkosti zabránily bleskovému domácímu vedení. V druhé polovině první minuty už jsme udrželi domácí na distanc a postupem času se osmělovali dopředu. Po Štěpánově zatažení si Nádvorník tak dlouho hledal prostor ke střele, až to zavánělo penaltou. Štěpán se nezvykle měl i k zakončení, jeho první střelu na mokrém terénu gólman neudržel, ale v útoku nastoupivší Hubáček už prakticky neměl šanci dorážet jinam než do brankářova těla, další pokusy mířily vedle nebo zůstaly v náručí strážce domácí svatyně. Přes zmíněné pozice jsme tahali za kratší konec, například na Chmelíkovi byl ve středu pole znát brzký žlutý handicap (ale ty krávo, ta byla přísná), domácí se rychlými narážečkami nikterak komplikovaně dostávali do křídelních prostor, odkud sázeli míče před bránu, některé se štěstím prosvištěly, některé vyrazil do bezpečí Špinar. Nám se dařilo spíše dostávat do brejků, jeden z nich po půl hodině řešil Štěpán možná zbytečně individuálně a při nepřesném zakončení si ještě navíc natáhl přitahovač a pustil místo na hrotu Vopařilovi. Jinak jistý domácí gólman měl i štěstí, když si Válek po přihrávce od Hubáčka špatně přebral míč do případného samostatného nájezdu, a hlavně když se tentýž hráč parádně opřel do propadlého Tmějova centru. Míč bohužel směřující přímo na něj zvládl reflexivně vyrazit. Chvíli na to jsme se přesvědčili o nevýhodě tří Vendů vyskytujících se na malém prostoru. Ropkova hlasitá instrukce při domácím útoku v 37. minutě nadělala mezi Tmějem a Novákem trochu zmatek, tečovaný centr prošel až na zadní tyč, kde Štanclovi odskočil domácí hráč a ukončil Špinarovu neprůstřelnost, která trvala 476 minut. Což je o čtyři minuty pořád jenom třetí nejdelší série od sezóny 2016/2017. Gólovou výhodu se domácí rozhodli do poločasu především udržet, nikoli navýšit, což nám vytvořilo prostor pro jakési závěrečné zlepšení a naději do druhé půlky, které měl soupeř v minulé sezóně slabší.

A bylo tomu tak i tentokrát. Brzký rohový kop našel hlavu Vopařila, ale jeho pokus zastavil u tyče stojící hráč. V 52. minutě se Chmelík ve vápně vymotal ke střele, kterou domácí gólman s obtížemi vyrazil nad sebe a než stačil k padající svíci vstát, vletěl do ní Válek a hlavou srovnal skóre. Což nemuselo trvat dlouho, protože tři centry v rychlém sledu míjeli domácí útočnici na naší zadní tyči opravdu o fous. Hvězdnou pasáž hostů zakončila Chmelíkova špatná rozehrávka, rychlá a povedená střela pod břevno a Špinarův výtečný zákrok. V poli jsme ale zejména po domácích střídáních měli navrch a Vopařilova hlavička převyšovala bránu jen o dva fousy, Nádvorníkův točený pokus určitě pořádně vystrašil pavouky v šibenici domácího gólmana. Za naší optické převahy se hrál nadprůměrný okresní fotbal, který se vzorově skandující návštěvě musel líbit, protože přinášel šance na obou stranách, ale oba gólmani nepřipouštěli po střelách na zrádném terénu žádné dorážky. Dělba bodů by nás neurazila a shledali bychom ji spravedlivou, ale když po Vítově přiťuknutí napřáhl za vápnem Nádvorník, jehož výstavní táhlá střela o tyč zapadla do brány, myslete si na spravedlnost. Vopařil stihl ještě pobavit i nakrknout, když při taktickém střídání zvolil cestu rychlého slalomu mezi domácími hráči místo tradičního plíživého odchodu nejkratší cestou, ale důležité je, že jsme vedení v pohodě ubránili a potvrdili naši dobrou formu. A pak jsou ještě jiný důležitý věci, a to je podstatný.

Mladší přípravka

Další turnaj jsme odehráli v Telecím v rámci oslav kulatého výročí tamního Sokola. Vzhledem k tomu, že vedle připravených hřišť na turnaj probíhal sportovně-kulturní program, měli jsme obavu, jak na tom naši hráči budou s koncentrací. Naštěstí hráči pochopili, že přijeli hrát fotbal. Turnaj poznamenala krátká, ale silná dešťová přeháňka, snad to nikdo neodmarodí.

Sestava: Martina Famfulíková - Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, František Flídr, David Klusoň,, Jaroslav Chaun, Matěj Kovář, Michal Kovář, Sára Vomočilová, David Boček, Jan Nováček, Matyáš Lněnička, Samuel Vomočil

Výsledky:

Borová – Horní Újezd/Morašice 0:8 (0:3)

branky: Šimon Flídr 2, František Flídr 2, Vojtěch Huryta 2, Jaroslav Chaun, Matěj Kovář

Horní Újezd/Morašice – Němčice 5:3 (3:2)

branky: Šimon Flídr 3, Vojtěch Huryta, Martina Famfulíková

Horní Újezd/Morašice – Bystré 5:0 (1:0)

branky: Vojtěch Huryta 3, Šimon Flídr, Matěj Kovář

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice

2.Bystré

3.Borová

4.Němčice

Fakta hovoří jasně – čtvrtý turnaj, čtvrté vítězství na turnaji. Mnohem více však těší, že vedle základních pilířů sestavy (Marťa Famfulíková, Vojta Huryta, Šimon a Fanda Flídrovi) rostou mladší hráči, kteří získávají cenné zkušenosti. Góly chybějícího Dády Válka jsme dokázali nahradit pozornou defenzivou, dva zápasy s nulou jsou toho důkazem.

K dalšímu programu – my na Horňáku budeme trénovat klasicky pondělí, čtvrtek od půl páté. V úterý 1. října budou hrát mladší, kteří nedostávají tolik prostoru na turnajích, na Horním Újezdě proti Němčicím, sraz o půl páté, nominace dle pokynů trenérů. Další turnaj se uskuteční na Horním Újezdě v neděli 6. října od půl desáté.

Starší přípravka

Sestava: Matyáš Bulva, Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jan Kvapil, Štěpán Řejha, Matouš Zach, Martina Famfulíková, Vít Famfulík, Lukáš Mach, Jan Kopecký, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Jan Tichý

HÚ/Morašice – Litomyšl „B“ / Čistá 6 : 0, jednoznačné utkání, ve kterém nelze naším klukům vůbec nic vytknout, k vidění byly přihrávky, akce i zakončení.

Branky: Matouš Zach 2, Filip Flídr 2, Jan Kvapil, Matyáš Bulva

HÚ/Morašice – Koclířov 1 : 1, v tomto zápase jsme ubrali na přesnosti a nasazení a bohužel se přizpůsobili soupeřově stylu hry, soupeř šel do vedení, ale my jsme hned vzápětí vyrovnali, ale další vyložené šance jsme již neproměnili.

Branka: Filip Flídr

HÚ/Morašice – Jevíčko 2 : 2, v tomto zápase jsme pokračovali ve festivalu neproměňování šancí a to i těch nejvyloženějších, přesto jsme šli do dvoubrankového vedení a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom utkání nedotáhli do vítězného konce. Ale opak byl pravdou a my jsme v samém závěru po hrubých chybách inkasovali a utkání tak skončilo nerozhodně, což pro nás znamenalo konečné druhé místo v turnaji.

Branky: Filip Flídr 2

Ještě o půl třetí spojené dorostenecké družstvo Horňáku a Morašic s přehledem válcovalo Luži, o hodinu později už se A mužstva Horňáku a Morašic postavila proti sobě. Absenci zraněného Nádvorníka odnesl stažením do středu Štěpán, chudák Chmelík zase po návratu V. Štancla musel do útoku. V opatrném začátku si oba týmy připsali po nepřesné střele z dálky, za nás ji měl na svědomí Válek, před kterým se po kombinaci od autové čáry otevřel na středu zajímavý prostor. Přestože jsme po lajnách zlobili víc, z jedné povedené kombinační akce katapultující Válka si dokonce Štěpán málem cvrknul, nepřesné zpětné přihrávky (když vůbec bylo koho hledat) od brankové čáry toto úsilí spolehlivě hatily. Z rezultujících rohů se nám podařilo jen jednou zakončit Ropkem, a to taky dost nepřesně. Jedinkrát za celý zápas se D. Štanclovi vymklo z rukou honění „Klacka“ a po jeho průniku po lajně a zpětné přihrávce naštěstí Lněnička z vápna vysoko přestřelil. Kousek chyběl k zakončení hlavou kapitánům na obou stranách, naši první opravdu velkou šanci nachystal po půl hodině Skalův pas na Chmelíka, ale ten svým lobem minul bránu. Na druhé straně jsme bez úhony přežili v okrese málo vídané nůžky v podání Kladivy. Těsně před přestávkou se po rohovém kopu odrazil balón do ruky domácího hráče a nařízenou penaltu proměnil v ideálního „šatnáře“ Válek. Hned po rozehrávce jsme ale zaspali a nechali domácí rozjet akci, rozhodčí asi jako kompenzaci za penaltu odpustil Motyčkovi faul na V. Štancla, zpětná přihrávka našla Kusého, jehož zakončení z malého vápna Špinar reflexivně vyrazil tolik zkoušeným kolenem a ušetřil nás ještě ideálnějšího „šatnáře“.

Brzy po přestávce se do šance řítil Chmelík, po další nepřesné zpětné nahrávce dostal po pár odrazech šanci na reparát, našel centrem na zadní tyči Válka, ale ten zblízka vysoko přestřelil. Domácí Motyčka pak v rychlém sledu hlavičkoval do středu brány, žlutě zboural Ropka a vystřídal. Při následné pasáži skoupé na šance zaujalo nejvíc Skalovo žlutě protažené střídání. Když si domácí bek šlápl na balón, Chmelíka v sólovém nájezdu efektně vychytal Havlík, průniky Štěpána z levé a střídajícího Ondráčka z pravé strany vyzněly do ztracena (centr za čáru, neodpískaná penalta, špatná přihrávka). Střídající Vopařil poboural, co mohl a žluté kartě po Tettehovském faulu na Kusého unikl ani neví jak. Po neúspěšných pokusech si Štěpán pět minut před koncem narazil roh nakrátko a následným centrem našel neobsazeného Klementa, který hlavou zatloukl pod břevno jak svůj 50. gól mezi muži, tak definitivní hřebík do domácí rakve. Kompaktní, defenzivně spolehlivý a, pokud nám jen někdo nemaže med kolem huby, prý i koukatelný výkon nás tak spolu s bysterským zaváháním posunul ve vyrovnané tabulce bodově na první místo, fakticky nás od něj dělí jen deset vstřelených gólů.

Z minulého týdne bylo potřeba učinit nápravu. Naštěstí se nám podařilo po týdenní odmlce opět zaplnit střídačku. To ovšem nemůže říct soupeř, který zřejmě šetřil na cesťáku, nebo samotným hráčům nevyhovoval poobědový začátek po sobotním ponocování. Tak či onak přijeli pouze v deseti. Chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom mohli vypomoct a síly na hřišti vyrovnat. Hlavní sudí byl proti a upřímně jsme za to byli po prvních deseti minutách rádi, protože hosté vsadili všechno na bojovnost a začátek zápasu jim vycházel lépe. Sice žádnou ze střel nedokázali vtěsnat mezi tři tyče, ale na míči byli častěji a nám se nedařil přechod skoro ani přes půlící čáru. V 11. minutě vypadl hostujícímu brankáři stažený centr Šturce a z hranice vápna míč v poklidu uklidil do prázdné brány Opletal. Od té chvíle se začala karta obracet, nicméně pouze do finální přihrávky, která pořád jaksi kulhala. Zhruba v polovině poločasu se to rozhodl vzít na sebe Opletal a místo hledání spoluhráče prchl obraně a na vzdálenější tyč navýšil skóre. Čistý hattrick mohl dokonat z penalty, kterou ovšem zahrál podobně jako před pár týdny náš kapitán. Vše napravil o dvě minuty později, kdy zakončil kombinaci přesnou nahrávkou na Briola, který z prostoru malého vápna zakončil zkušeně po zemi. Vedení mohli navýšit Bartoš s Pechancem, kteří si vyměňovali míč ve vápně tak dlouho, až z toho byla ušmrdlaná střela, která skončila jen na tyči. Do teď ani jeden z nich neví, kdo na zmařené šanci nese větší vinu.

Do druhého poločasu jsme trochu prostřídali, ale jinak se obraz hry moc nezměnil. I když Loskot musel za druhou půli předvést dva velice dobré zákroky. Před tím však zvýšil na 4:0 Pechanec z přísně nařízené penalty a Bartoš dostal žlutou kartu za rétorickou vložku o vaginálních opisech, která směřovala k hostujícímu Burešovi za nevybíravý skluz na unikajícího Opletala. V ochozech to zahučelo po ráně Briola do břevna. Čtvrt hodiny před koncem si Bartoš krásně narazil s Jánou a přesnou střelou na přední tyč uzavřel gólový účet utkání. Hosté i přes oslabení bojovali celý zápas, nicméně našeho brankáře nejvíc prohnal letící roj vos kolem jeho lebky.

Za týden jedeme do Chrasti, kde se hraje v neděli už v 10:00 dopoledne. Doufejme, že nebudeme mít obdobný problém, jako měli dnes hosté :-)

V sobotu jsme přivítali na našem hřišti hráče z Vítanova. Pohled na tabulku už dopředu napovídal o tom, jak se asi bude hra vyvíjet. První poločas jsme po pohledných akcích,kdy nám soupeř nechával hodně prostoru,vyhráli 5:0.Nebýt výborné brankářky soupeře,mohl být výsledek mnohem vyšší.

Ve druhé půli jsme hráli ještě pohlednější fotbal a okořenili ji ještě šesti góly. Byla to dobrá průprava na příští sobotní zápas ve Skutči,kde se porveme o první místo,tak budeme věřit,že předvedeme opět pohledný fotbal s dobrým výsledkem.

Pokud by měl někdo zájem jet se s námi podívat, tak odjíždíme autobusem v sobotu v 9.00.hod od kabin.

Mladší přípravka

Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, František Flídr, Daniel Válek, Jaroslav Chaun, Matěj Kovář, David Klusoň, Sára Vomočilová, David Boček, Jan Nováček, Samuel Vomočil

Naše výsledky:

Sebranice – Horní Újezd/Morašice 1:3

branky: Daniel Válek 2, Vojtěch Huryta

Horní Újezd/Morašice – Borová 11:0

branky: Vojtěch Huryta 3, František Flídr 3, Martina Famfulíková 2, Šimon Flídr, Samuel Vomočil, Daniel Válek

Horní Újezd/Morašice – Čistá 7:1

branky: Daniel Válek 3, David Klusoň 2, Šimon Flídr, Jaroslav Chaun

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice

2.Sebranice

3.Borová

4.Čistá

Starší přípravka

Sestava: Matyáš Bulva, Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jan Kvapil, Štěpán Řejha, Kryštof Tomšíček, Martina Famfulíková, Vít Famfulík, Lukáš Mach, Jan Kopecký, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Jan Tichý

HÚ/Morašice – Radiměř/ Hradec nad Svitavou 2 : 4, kluci na domácím hřišti opět „nezklamali“ a předvedli doposud nejhorší podzimní výkon bez bojovnosti, nasazení, pohybu a chuti do hry. V průběhu zápasu jsme prohrávali již 0 : 3, povedlo se nám však vstřelit dvě branky a utkání alespoň zdramatizovat, místo vyrovnání jsme však inkasovali a o výsledku tak bylo rozhodnuto.

Branky: Filip Flídr, Kryštof Tomšíček

HÚ/ Morašice – Koclířov 3 : 1, v tomto utkání jsme pokračovali ve velmi matném výkonu z minulého zápasu, který nám však tentokrát stačil a my „utrpěli“ výhru.

Branky: Matyáš Bulva, Filip Flídr, Jan Kvapil

HÚ/Morašice – Sebranice 4 : 4, před tímto zápasem s favoritem turnaje jsme se snažili kluky v kabině namotivovat a výsledek se dostavil, kluci se vrátili k tomu co dosud v turnajích předváděli a k vidění byl tak zajímavý, dramatický a vyrovnaný zápas, který skončil spravedlivou remízou. Po obdržené brance jsme dokázali otočit a poločas vyhrát 2 : 1, soupeř poměrně rychle po přestávce vyrovnal a záhy šel do vedení 3 : 2, kluci, v brance s Marťou Famfulíkovou, však nesložili zbraně, poctivě makali a odměnou jim bylo vedení 4 : 3, o které jsme však v závěru přišli. Všichni odvedli poctivý, bojovný výkon, nicméně zvláštní pochvalu zaslouží autor všech našich 4 branek Jan Kvapil. Tento výsledek nám tak stačil na konečné 3. místo.

Branky: Jan Kvapil 4

Jedno přísloví praví: Do třetice všeho dobrého. Ne vždycky. To, co se dělo v neděli ve Sloupnici, založíme hluboko do archívu, snad. Přibývající omluvenky nakonec posadili na lavičku pouze žáky Kopeckého a Vedrala. Patří jim velký dík, za to, že nám přijeli pomoct.

Nemá cenu dlouze rozepisovat chyby, nebo se vymlouvat na to, že nám hrubě nevyšly oba začátky poločasů. Výsledek 6:0 hovoří za vše, a to domácí ještě dost šancí zahodili. My jsme brankáře neprověřili ani jednou. Za celý zápas si sáhl na míč asi dvakrát, když stahoval centry Šturce. Jinak to bylo po většinu zápasu trápení, ze kterého bolely oči a s fotbalem to z naší strany nemělo nic společnýho. Sešlo se najednou víc špatných faktorů, které zkusíme do příštího týdne minimalizovat. Doufáme, že na nás bude v neděli vidět, že nás fotbal pořád baví. Stejně jako to bylo až do tohohle zápasu. Taky se říká, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Obráceně to platí stejně.

V sobotu jsme s družstvem starších žáků zamířili do Březové. Kromě ligově střiženého trávníku nás okouzlila i rozcvička domácích, kteří nekompromisně umisťovali míče do branky. Na hřiště jsme nastoupili s jednou změnou - na pozici pravého záložníka si debut v základní sestavě odbyl Kvapil - a s ,,Brücknerovskou‘‘ taktikou, která se skládala ze zajištěné obrany a jednoduchého přechodu do brejků. Utkání začali lépe domací, kteří nás zatlačili a hrozily hlavně z rohů a našeho nedůrazu. V poločase plném šancí jsme první udeřili my, když po chybě domácích v 27. minutě proletěl obranou soupeře náš kanonýr Jána a tváří v tvář gólmanovi nezaváhal. Chvíli na to ztráta Famfulíkové, křižování Famfulíka, pád domácího hráče a nátlak pěti domácích trenérů rezultoval v pokutový kop, kteroývýborným zákrokem chytil Němec. Pravidlo "nedáš-dostaneš" se naplnilo o pět minut později, kde po podobné akci Jána zkrotil míč, který proskákal obranou domácích a v 35. minutě zajistil pro nás nečekaný stav 2:0.

Druhý poločas se nesl v duchu toho prvního, domácí nemohli překonat našeho hrdinu Němce, který chytal šanci za šancí. Ve 45. minutě se znovu prohnal obranou Jána a zkompletoval hattrick. Domácí postupně odpadali fyzicky, což nám usnadňovalo hru - víc jsme drželi balón a dostavilo se i více šancí. V 60. minutě po páíř vteřinách na hřišti doklepl míč po skrumáži Matěj Kopecký a svým premiérovým gólem pečetil první porážku domácích v této sezóně. Bojovný výkon podpořený jistým gólmanem měl nakonec jedinou kaňku - Jána neudržel svůj gólový průměr na hodnotě 4,6 na zápas. Přístí týden v souboji se stejně stoprocentní Trnávkou to ale bude chtít přidat.

Los určil, že další sobotní výlet si uděláme za nováčkem okresního přeboru do Boršova, kde na nás čekalo hřiště s poněkud tvrdším a nerovnějším terénem, než na které jsme byli v poslední době zvyklí. Do sestavy se nám vrátil Štěpán, který utvořil středovou dvojici společně s Nádvorníkem, aby se mohl Novák vysunout na svou oblíbenou pozici útočníka, na místo pravého obránce nastoupil Klement, který se dnešním startem za áčko s pořadovým číslem 518 osamostatnil na sedmém místě historických tabulek. Na osmé místo v celkových statistikách se zápasem číslo 540 posunul pro změnu Válek. Začátek zápasu se odehrával ve svižném tempu, ale není toho moc, co by stálo za zmínku. Většina našich akcí se rozvíjela po pravé straně, ale k ohrožení branky to nevedlo. Domácí se dostávali dopředu po naší levé straně nebo jednoduchým nákopem za obranu, ale ta zvládala držet soupeře mimo dostřel, byť ne vždy úplně přesvědčivě. Problém nám dělaly prohrávané hlavičkové souboje, a kdyby z první domácí standardky nehlavičkoval Hanák sám z penalty jen těsně vedle pravé tyče, bylo by těch problémů víc. Ten samý hráč si o chvíli později opět vyskočil na centrovaný míč, ale tentokrát mu chyběla razance. Velkou šanci k otevření gólového účtu promarnil jiný domácí hráč, když si po rohu našel ve skrumáži míč a za nijak ideálně trefeným míčem se musel Špinar natahovat, aby míč vytěsnil mimo tři tyče. Na druhé straně se Novák v pokutovém území dostal před obránce, který zavadil o jeho nohy, ale rozhodčího to nechalo ledově klidným. Když se penalty nedočkal ani Válek poté, co ho místo míče trefil domácí obránce, usmyslel si, že bude lepší dát gól rovnou. Tak si vyměnil míč se Štěpánem, ten se prohnal podél levé lajny do pokutového území, a i když si míč hodně předkopl, stihl ještě nahrát pod sebe na volného Nováka, který už měl snadnou úlohu. Na straně domácích začali přibývat fauly, ale žlutou kartu si rozhodčí, k naší nelibosti, netroufl udělit. Gól do šatny ještě mohl přidat na zadní tyči osamocený Ondráček, kterého centrem hledal Válek, ale domácí gólman stihl konečky prstů změnit směr míče.

S cílem zajistit defenzivu a omezit vzdušnou převahu domácích se nám do druhého poločasu vrátil na pravou obranu Novák a na štíta Klement. V úvodu poločasu jsme dělali hodně chyb, ale ty zůstaly nepotrestány. Po hodině hry nám udělala radost první (a poslední) žlutá karta pro soupeře, chvíli na to i druhý (a poslední) gól v domácí síti. To jsme otočili hru přes střed hřiště, Nádvorník předal míč Štěpánovi a ten po stejném průniku jako v prvním poločase našel na hranici velkého vápna Skalu, který zachoval chladnou hlavu a navýšil naše vedení. Asi o minutu později mohli domácí zažít deja vu, když D. Štancl zachytil rozehrávku soupeře, vybídl Štěpána k dalšímu sprintu s míčem, ale ten si tentokrát příliš dlouho rozmýšlel, kterého ze spoluhráčů si ve vápně vybrat. Domácí poté nasměrovali více sil do útoku, to vedlo k našemu zjednodušení hry, více faulům a ke ztrátě do té doby jisté ruky rozhodčího. Nejvíc nám však zatrnulo, když Klement, při snaze hrát konstruktivně před naším vápnem, ztratil míč a vybídl domácího útočníka k úniku na bránu, který však stihl zakřižovat Ropek. Rozhodčí sice odpískal faul, ale až po deseti vteřinách se rozhodl, že rozehrávat budeme my, což se nelíbilo domácím příznivcům. Až na tuto situaci jsme soupeře nepustili ve druhém poločase do žádné větší šance a v závěru jsme mohli přidat ještě jeden zásah, když Štěpán unikl sám na gólmana, ale při kličce se vyhnal ze střelecké pozice a poté zvolil nepřesnou nahrávku pod sebe na Kopeckého. To nás však nemuselo mrzet a tak si domů vezeme třetí výhru v řadě, navíc bez inkasované branky a doufáme, že si tuto sérii prodloužíme i v příštím zápase, kdy náš čeká derby s jinak celoročním spojencem z Horního Újezdu.

Prosluněné sobotní ráno bylo o to příjemnější, když kabina čítala 14 kůsu, včetně jednoho brankáře. Byla zde cítít lehká nervozita s jakým kádrem přijede soupeř, protože v posledním společném klání jsme byli my ti, co se mohli radovat z toho, že jsme v Opatově urvali aspoň bod. Co nás zdobí tuto sezónu jsou rychlé branky ze začátku utkání a ani v tomto zápase tomu nebylo jinak - ve 2. a 5. minutě se trefil Jána. Postupem času jsme si vypracovávali čím dál víc šancí. Další gólová přišla v 11. minutě, kdy Kopecký z přímého kopu rozezvonil břevno a osamocený Briol dorazil do odkryté branky. Asi nikoho nepřekvapí, že o další dvě branky v síti Opatova se postaral Jána. Poté se dokázal prosadit debutant Kvapil, ihned po něm Vedral trefil hostujícího obránce a od něj balón putoval za záda brankáře. O poslední změnu před poločasem se postaral Briol, který je ze střední vzdálenosti prakticky neomylný. Do kabin jsme šli za stavu 8:0. Jediné ohrožení naší branky byly občas zbrklé a nepřesné přihrávky od naší obrany.

Druhý poločas byl v našem podání daleko více uspěchaný a zbrklý, přesto Jána přidal další dvě branky. To znamená, že jeho gólový účet čítá 14 branek. Ne, že by se soupeř dostal více do hry, to spíše my jsme zahodili několik dalších gólovek. Celý druhý poločas hostující brankář Bureš předváděl naprosto ukázkové zákroky, a proto se už našli jen dva další přemožitelé jeho svatyně a to v 45. minutě Odehnal a v 50. Lněnička. Doufáme, že vítěžnou vlnu prodloužíme i v Březové.

Do babí neděle k nám zavítalo dorostenstvo, které se jako jedno z mála uživí samo sebou a nedisponuje spoluprací s dalším klubem. Naše střídačka praskala ve švech i díky několika starším žákům, kteří zřejmě nechtějí svůj volný čas v příštích letech trávit v knihovnách, nebo u počítače.

Oproti minulému zápasu doznala sestava drobných změn. Bohužel došlo ke změně i v pohybu našich hráčů na hřišti. První poločas lehce připomínal utkání v Králíkách. Chyběl nám pohyb hlavně ve středu hřiště a nabídka pro přihrávku nebyla enormní, jako hodně velká. Zároveň jsme měli problém přebírat rychlý přechod Proseče do útočné fáze. Zvláště jejich pravá strana vedená Hledíkem dělala naši obraně velké problémy. Dle vyjádření hostujícího trenéra má prý Hledík problémy s hlavou, škoda že ne taky s nohama a fyzičkou. Výsledkem bylo pět inkasovaných branek v naší síti během půl hodiny. A to ještě tak 2 - 3 velké šance Hanyk zlikvidoval. Naštěstí nám hodil malou udičku hostující Janecký, kterému první půle jaksi nevyšla. Škoda že jen ta první. Nejprve nasměroval zpackaný přímák Bartoše na nohy Nádvorníka, který snížil na 2:1 a 10 minut před přestávkou nestačil na střelu Bartoše, který upravoval na 2:5 z našeho pohledu. Bohužel to byly poslední šedé chvíle hostujícího brankáře. Těsně před pauzou ještě stihl vytáhnout Bartošovou dalekonosnou standartku na rohový kop a šlo se do kabin.

Přestávková promluva pomohla a druhý poločas už více řídily naše kopačky. Když se po pěkné akci prosadil uvnitř vápna Opletal, zdálo se, že by se s výsledkem dalo ještě něco udělat. Jenže stejně tak, jako jsme se probrali my, tak se probral i Janecký. Proti křížné střele Šturce, která minula tyč o pár centimetrů, zasahovat nemusel. Vytáhl se až po pokusu Nádvorníka, kdy vložil reflexivně nohu tečovaného přímého kopu Briola. No a když rukama zalepil i střelu Honzy Pechance, bylo jasné, že body odjedou do chrudimského okresu. Hosté si vypracovali ve druhém poločase 2 šance. Samostatný únik skvěle zastavil Hanyk, který musel po pár minutách včasným výběhem zmenšit střelecký úhel a doufat, že polostřela skončí alespoň na tyči.

Chyby v prvním poločase nás stály body, ale stanou se horší věci. Nejsme žádná kapela, abychom pořád vyhrávali. Nakonec z toho byl odbojovaný a správně heclý zápas, na který snad nebude početná divácká kulisa moc nadávat. Příští týden nás čeká utkání ve Sloupnici, se kterou máme po výsledcích 1:3 a 10:2 v přípravě tuhle bilanci. Uvidíme, jak to dopadne potřetí.

Mladší přípravka

Druhé dějství okresní soutěže mladších přípravek nás poslalo do Němčic. Obsazení turnaje bylo velice podobné jako minulý týden, jenom jsme se poprvé v nové sezóně utkali s Jevíčkem. Jestliže panovaly před začátkem soutěže mírné obavy o to, jak se hráči, kteří sbírají první turnajové zkušenosti, začlení do sestavy, po do dvou kolech jsou všechny obavy pryč. Až na úvodní poločas se Sebranicemi, kdy chvilku trvalo, než jsme se rozkoukali, jsme všechny zápasy zvládli na jedničku. Zkušenější hráči jsou oporami pro mladší kluky, kteří rostou zápas od zápasu a představují dobrý potenciál do dalších let.

Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, František Flídr, Daniel Válek, Jaroslav Chaun, Michal Kovář, Matěj Kovář, Matyáš Lněnička, David Klusoň

Naše výsledky:

Horní Újezd/Morašice – Sebranice 11:4 (4:3)

branky: Daniel Válek 5, František Flídr 3, Šimon Flídr 2, Matyáš Lněnička

Němčice – Horní Újezd/Morašice 0:13 (0:6)

branky: Vojtěch Huryta 4, Jaroslav Chaun 3, Michal Kovář 2, Daniel Válek, Martina Famfulíková, Šimon Flídr, vlastní

Horní Újezd/Morašice – Jevíčko 12:0 (8:0)

branky: František Flídr 3, Daniel Válek 3, Jaroslav Chaun 3, Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, vlastní

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice

2.Sebranice

3.Jevíčko

4.Němčice

Další turnaj se uskuteční v sobotu 21.9. od půl desáté na Sebranicích.

Starší přípravka

Ani druhý turnaj sezóny, tentokrát v Březové, se neodehrál kompletní, protože opět nedorazilo družstvo z Cerekvice.

Sestava: Matyáš Bulva, Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jan Kvapil, Kryštof Tomšíček, Matouš Zach, Martin Burián, Martina Famfulíková, Vít Famfulík, Lukáš Mach, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Jan Tichý

HÚ/Morašice – Březová 4: 2, v zápase jsme byli po celou dobu lepším týmem, hned v úvodu jsme neproměnili několik vyložených šancí a soupeř z první vážnější situace skóroval, průběh zápasu se nezměnil, my marně dobývali branku domácích a soupeř byl z druhé střely na branku opět úspěšný. Naštěstí se nám ještě do poločasu podařilo vyrovnat a po přestávce jsme vývoj zápasu otočili a dovedli do zaslouženého vítězství.

Branky: Lukáš Mach 2, Filip Flídr, Matyáš Bulva

HÚ/Morašice – Litomyšl B/Čistá 3 : 0, povedené, odbojované utkání, s vítězným koncem pro nás. V utkání jsme byli lepším týmem, hru kontrolovali a když se už soupeř dostal do šancí, tak vše pochytala Marťa Famfulíková.

Branky: Lukáš Mach 2, Jan Kvapil

Celý tým zaslouží pochvalu za nasazení a odběhané zápasy, příslibem je celkový výkon a odměnou první místo v turnaji, které by tak mohlo být motivací do dalších zápasů.

Stejně jako minulý týden jsme s vidinou tří povinných tří bodů dojeli do Hradce nad Svitavou, ale pro větší výzvu jsme to natáhli až do Radiměře. Náš útok opět prošel obměnou, neboť Chmelík se musel stáhnout do obrany místo chybějícího V. Štancla. Na pravého beka byl mimo jiné poslán Hubáček za nemocného Tměje, ale kompletní výpis absencí by vydal na víc řádků, takže zůstaneme u toho, že na lavičce už zbyli jenom Kopecký s Vejrychem. Úvod zápasu moc fotbalu nepřinesl, když se výjimečně nečekalo na rozehrání po faulu, tak se hrálo převážně mezi vápny a ani jeden z týmů si nevytvořil žádnou vážnější šanci. Tu první měli domácí, když po zahraném přímém kopu ze strany nechala naše obrana na zadní tyči úplně osamoceného Trnečku, ale jeho hlavičku dokázal Špinar vyrazit na roh. Naši útočnou hru dirigoval Nádvorník, který svými pasy za obranu vybízel Válka na levé a Nováka na pravé straně. Prvně jmenovaného ale zradilo zpracování nebo zbrkle střílel z první, ten druhý nenašel odvahu k centru. Domácí poté zahrozili po rychlé akci, která vyústila ve střílený centr na zadní tyč, ale domácí hráč na míč nedosáhl. Po kombinaci se Skalou se na pravé straně objevil Nádvorník, po jeho přenesení vracel Válek pod sebe, ale Vopařilovi se míč zamotal pod nohy a z otočky nedokázal trefit prostor brány. Radiměř ještě s požehnáním pomezního zahrozila přihrávkou mezi obránce, ale Špinar stihl včas zmenšit domácímu útočníkovi střelecký úhel. Na konci poločasu se po pěkné kombinaci až z obrany dostal do dobré pozice za vápnem Klement, ale tomu se nechtělo vystřelit. Jakoby.

V kabině jsme dostali instrukce víc střílet a centrovat, protože obojího bylo od nás v prvním poločase žalostně málo, ale jak už to u nás bývá pomalu zvykem, museli jsme se po návratu z kabin nejdřív uvést na provozní teplotu. To tentokrát trvalo zhruba deset minut a ani jsme se při tom nemuseli úplně strachovat o výsledek, a pak přišla, odvážně řečeno, naše pasáž hry. Po Novákově probojování se do vápna domácích zůstal Skala na penaltě stát (h)ladem, Klementovi na vápně tentokrát nescházela odvaha, ale přesnost a Válek v dobré pozici na kraji vápna přestřelil. Kouskování hry, stoupající domácí tvrdost a nervozitu, zosobněnou pošťuchováním Chmelíka s domácím hráčem, z čistě označovacích důvodů mu říkejme Ondroušek, se nám podařilo přikrmit vedoucí brankou, když se po rohu dostal k odraženému míči jako první Chmelík, který nacentroval zpět „do ohně“ a Novák hlavou zajistil našemu týmu vedení. Domácí kapitán se poté ze stopera vysunul na hrot, čímž byla naše defenziva nucena zjednodušit hru, ale také se otevřelo více prostoru v zadních řadách domácích pro možné protiútoky. Do jednoho z nich se dostal Vejrych, který nacentroval míč na osamoceného Kopeckého, který ale svou vyhlášenou hlavou nemířil přesně. O chvíli později dostal náš matador šanci na reparát, když Skala před vápnem patičkou vyřadil dva hráče Radiměře ze hry, ale zvolil možnost nepřesné střely z první. Závěr zápasu přinesl až hysterickou snahu domácích využít nastoleného rozhodcovského metru, nicméně i tu spoustu odpískaných, i zdánlivých, faulů se nám podařilo přečkat, a tak si z Radiměře odvážíme těžkou výhru, nulu ve druhém po sobě jdoucím zápase a srdcaře Klementa s odřeným nosem.

Mladší přípravka

Úvodní dějství nového ročníku okresní soutěže mladší přípravky se uskutečnilo na hřišti v Horním Újezdě. Turnaj byl nalosován na tři týmy, a tak jsme vzhledem k dostatečnému množství dětí postavili dvě družstva. Zkušenější A tým byl sestaven z hráčů, kteří hráli už v loňské sezóně, naopak v našem béčku byli hráči, kteří s turnaji teprve začínají. Ani jeden z týmů nezklamal, áčko potvrdilo svoje kvality a turnaj vyhrálo, béčko předvedlo opravdu bojovný výkon a vstřelilo sedm gólů.

Horní Újezd/Morašice A: Martina Famfulíková, Vojtěch Huryta, Šimon Flídr, František Flídr, Daniel Válek, Sára Vomočilová

Horní Újezd/Morašice B: Michal Kovář, Matěj Kovář, Nováček, Jaroslav Chaun, David Boček, David Klusoň, Matyáš Lněnička, Samuel Vomočil

Výsledky:

Horní Újezd/Morašice A – Sebranice 15:1 (5:0)

Branky: Daniel Válek 8, Šimon Flídr 3, František Flídr 2, Vojtěch Huryta 2

Horní Újezd/Morašice B – Němčice 0:4 (0:2)

Horní Újezd/Morašice A – Němčice 13:0 (5:0)

Branky: Daniel Válek 5, František Flídr 4, Vojtěch Huryta 2, Šimon Flídr, Sára Vomočilová

Horní Újezd/Morašice B – Sebranice 2:9 (1:6)

Branky: Michal Kovář, Jaroslav Chaun

Horní Újezd/Morašice A – Horní Újezd/Morašice B 8:5 (5:3)

Branky: Daniel Válek 3, Sára Vomočilová 2, Šimon Flídr 2, František Flídr - Jaroslav Chaun 2, Michal Kovář, Matěj Kovář, David Klusoň

Němčice – Sebranice 2:9 (1:3)

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice A (skóre 36:6, 9 b.)

2.Sebranice (skóre 19:19, 6 b.)

3.Němčice (skóre 6:22, 3 b.)

4.Horní Újezd/Morašice B (skóre 7:21, 0 b.)

Starší přípravka

Na turnaj do Sebranic nedorazil tým Cerekvice, takže náš tým nakonec odehrál jen dva zápasy, z nichž ten druhý byl, vyjma výše uvedeného "béčka", jedinou porážkou za celý víkend napříč kategoriemi.

Sestava: Matyáš Bulva, Filip Flídr, Ondřej Kusý, Jan Kvapil, Kryštof Tomšíček, Matouš Zach, Vít Famfulík, Jan Kopecký, Lukáš Mach, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Jan Tichý

HÚ/Morašice – Němčice 3 : 2. Jednalo se o utkání dvou rozdílných poločasů, kdy v tom prvním dominoval náš tým a bylo z toho zasloužené vedení 3 : 0, podpořené komentářem našeho brankáře Lukáše Macha, že se v brance nudí. Toto však neplatilo v poločase druhém, kdy se obraz utkání otočil, náš tým polevil, zejména v nasazení a bojovnosti, ale i přesto jsme se nakonec mohli radovat z prvního vítězství v podzimních turnajích.

Branky: Filip Flídr 2, Kryštof Tomšíček

HÚ/Morašice – Sebranice 1 : 3. Věděli jsme, že nás bude čekat těžší utkání a kluky jsme na toto i upozorňovali. Úvod zápasu jsme však nezvládli a doslova darovali soupeři tříbrankové vedení. S postupem času se náš výkon začal zlepšovat a nám se podařilo do poločasu snížit. I po přestávce kluci makali a škoda neproměněných šancí, které však měl i soupeř, ale Lukáš Mach nás několikrát podržel. Konečná porážka nás až tak mrzet nemusí, protože kluci se snažili, bojovali a zápas rozhodně neodchodili, což je dobrým potenciálem do dalších turnajů.

Branka: Vít Famfulík

Po našem prvním utkání, které skončilo vysoko 8:1 to vypadalo, že jsme soupeře z Hradce nad Svitavou natolik zastrašili, že k utkání druhého kola ani nedorazí. Dočkali jsme se až dvě minuty před oficiálním začátkem zápasu. Jelikož tuto sezónu se na soupisce starších žáků nevyskytuje ani jeden bránkář, tak musíme spoléhat na brankáře mladších žáků. Bohužel tento zápas marně. Černého Petra si vytáhl Žďára a odbyl si svoji golmanskou premiéru. První branky v naší síti jsme se dočkali hned v první minutě, soupeř obranou prošel bez nějakých obtíží, až to vypadalo tak, že se naši hráči zapomněli v kabině. Po pěkné kombinaci jsme se dočkali vyrovnání v 10. minutě, kdy Jána dostal nabídku, která se neodmítá a s klidem skóroval. Takto to pokračovalo dále a Jána ve 14. minutě zkompletoval hattrick (opět). Utkání působilo vyrovnaně, šance se ukazovali na obou stranách, až do 31. minuty, kdy kapitán hostí Frolo přidal svou druhou branku v utkání. Na což dokázal opět odpovědět Jána, ještě před poločasovým hvizdem přidal už 5. branku v utkání a do kabin jsme šli za stavu 5:2.

Do druhé půli jsme do branky poslali Jánu, aby si nevystřílel všechen střelný prach. Po zdařilém rohu Kušníra ve 38. minutě upravil na 6:2 Vích, když tváří v tvář odkryté brance s klidem uklidil. Na další branku jsme čekali do 45. minuty, kdy krásnou střelou zvýšil Briol. Jána v brance předvedl pár hezkých zákroků, ale minutu před koncem utkání nedosáhl na střelu Frola a dovolil mu tak, aby také zkompletoval hattrick. Začátek seźony nám vyšel na jedničku a po dvou odehraných kolech máme na kontě 6 bodů a skóre 15:4.

V třetím soutěžním utkání v Němčicích bylo k vidění spoustu krásných akcí a gólů. Soupeře jsme přehrávali kombinačně, ale i důrazem, což nebylo v předchozích zápasech pravidlem. Obzvlášť to těší u mladšího ročníku 2008, který se chytil už v prvním utkání. Skóre 22:2 ze tří zápasů je tou nejlepší pozvánkou na příští zápas, který se koná na hřišti v Horním Újezdě v neděli 15.9. v 10.00 hod proti týmu z Borové. Přijďte povzbudit mladé naděje našeho fotbalu.

V pořadí třetí mistrovský zápas nás zavál do nedaleké Vraclavi. Díky pětatřicítce jsme však byli nuceni zvolit trasu, po které mnozí z nás už asi v životě nepojedou. Po vcelku vydatně deštivém víkendu nás čekal překvapivě suchý, skákavý terén a v domácí kabině asi 20 hráčů.

Napotřetí jsme neprochrápali začátek a již v první desetiminutovce jsme si vytvořili několik zajímavých šancí. Bohužel všechny zůstali liché, protože jsme vlastně pořádně nedokázali vystřelit, nebo nadějný brejk zastavoval praporek pomezního. Nejprve se Šturc dostal příliš blízko k domácímu brankáři, Bartoš si netroufl vystřelit levou a v 10. minutě Flídr sice gólmana obešel, ale ten ho zastavil pouze za cenu žluté karty. Zřejmě se rozhodl správně, protože jemně nevyspalý Bartoš zahrál penaltu doprostřed a nabídl tak Syrovému další důležitý zákrok. Domácí hrozili hlavně z nákopů za obranu, a jelikož se naši beci zapomínali vracet, musel dvěma výbornými zákroky hasit vážnou situaci taky Hanyk. Průběh zápasu připomínal spíše kopanou, než fotbal, ale přesto se nám dařilo držet více držet balón a vázlo to jen ve finální fázi. Špatný odkop domácího brankáře vracel do odkryté branky Šturc, ale o kousek minul. A když pár minut před pauzou krásnou střelou neobstřelil Syrového Bureš, zůstali jsme na střídačce za bezbrankového stavu.

Poločasové nabádání k trpělivosti přineslo ovoce již po pár vteřinách. Nádvorník s klidem sobě vlastním postupoval ladně skrz pole a ze středového kruhu vyslal průnikovkou do brejku Honzu Pechance. Ten se rozhodl využít hned svoji první šanci a po zemi na protější tyč nás poslal do vedení. To nemuselo zůstat tak hubené, kdybychom nezahazovali šance jak na běžícím páse. Postupně se v nájezdech na brankáře vystřídal Jirka Pechanec, Radovan Flídr a Jirka Šturc. Všichni tito mají jedno společné, nedali. I když posledně jmenovaný se před tím dostal asi přes 5 protihráčů, kteří se ho snažili dostat do horizontální polohy všemi dostupnými prostředky a Jirkovi prostě na pořádné zakončení nezbyly síly. Pár rohových kopů a standartek poblíž vápna jsme přežili a tak mohl z posledního nájezdu v zápase zpečetit skóre opět Honza Pechanec střelou do šibenice.

Po zpackaném reprezentačním zápase v Kosovu tvrdil Bořil novinářům, že se nemají za co stydět. My to o sobě můžeme říci taky, ale za to s čistým svědomím.

Po dopoledním žákovském předkrmu pokračovalo v deštivém podvečeru naše oddílové zápolení s Hradcem nad Svitavou v kategorii mužů. Nováček soutěže se minulé kolo dočkal první výhry, když si připsal skalp Jevíčka, které pro změnu skalpovalo nás. Tento fakt děsil hlavně trenéra, který se bál, že to s několika absencemi bude boj o každý centimetr. Pravda, když je hřiště takhle malé a jednadvacet lidí je natěsnáno na jedné polovině, toho místa moc není. My jsme sice hned po rozehrávce dokázali dostat k centru na Klementa, který zakončoval na dlouhou hlavu, jenže pak nám dobrou čtvrt hodinu trvalo, než jsme si zvykli na stísněný prostor a začali kazit méně přihrávek. První velkou šanci měl novic v útoku Hubáček, na kterého domácí obrana zapomněla, ale hlavou z penalty nezamířil přesně. Ještě větší tutovku měl později Válek, který se ve skluzu krásně položil do centru napříč vápnem, ale trefil se přesně do míst kudy se přesouval domácí gólman ve sparťanském dresu / domácí gólman ve sparťanském dresu předvedl výborný zákrok břichem*. Jinak jsme z bezradnosti často zkoušeli střílet z dálky, zejména Tměj s Nádvorníkem, a rezultovalo z toho aspoň pár rohů, když ne přímé ohrožení. Po jednom z nich se jal uklízet spadlý míč do bezpečí jeden z domácích hráčů, ale nevšiml si Hubáčkovy nohy v cestě. Celého incidentu si všiml hlavní rozhodčí, který nechal domácí zanadávat, ale penaltu jim stejně neodpustil, což se v tak nesoudném prostředí cení. Válek se nemýlil a po půl hodině jsme se konečně dostali do vedení. Pět minut před přestávkou si Nádvorník našel za vápnem odvrácený centr a po klidné příprave se trefil do černého. Chvíli na to byli domácí tak zaměstnaní divadlem svého beka po kontaktu s Válkem, že absolutně zapomněli reagovat na Štěpánův roh, který na zadní tyči pohodlně uklidil Ropek.

Ten se o přestávce asi jako jediný bál, že jsme schopní tříbrankové vedení proti soupeři bez jediné střely ztratit, a proto volal po pojistce (sic!), aby si mohla zahrát i naše lavička. Nástup jsme měli výjimečně dobrý, respektive se pokračovalo stejně jako v prvním poločase, ale těžko vypíchnout něco, co by v prvních dvaceti minutách opravdu smrdělo gólem. Skóre navýšil až Nádvorník, který se na vápně ladně opřel do Klementova špatného zpracování a jeho oblouček se vešel pod břevno. Vzápětí tentýž hráč úspěšně presoval a předložil míč do šance střídajícímu Vopařilovi, který tváří v tvář gólmanovi napálil míč pod břevno. Možná hattrickovou Nádvorníkovu střelu vyhlavičkoval na penaltě obránce, Štěpán při nájezdu ze strany minul zadní tyč a Vopařil už nezvládl gólmana z bezprostřední blízkosti obstřelit. 300. zápas v morašickém dresu mohl ozdobit asistencí D. Štancl, ale Kopeckému chyběl k zasunutí jeho centru do prázdné brány metr. Špinar si sáhl na balón snad jen při dvou centrech, ale to mu asi dojem z premiérového nuly sezóny nezkazí, stejně jako nám pohodlnost této výhry.

* nehodící se škrtněte

Po kanonádě v Luži by byla škoda neukázat nějaký ten gól i domácím fanouškům, kteří se nakonec dočkali bůra.

První zářijová neděle by se, vzhledem k počasí, dala strávit radši někde u vody s vychlazenou jedenáctkou, ale nedalo se svítit. Lépe řečeno svítilo až moc a dvě určené jedenáctky určitě vychlazené nebyly. Ta naše si, až na pár úvodních kopanců, počínala lépe a po většinu zápasu udávala tempo. Hosté se dostávali do závarů a náznaků šancí hlavně po našich chybách v rozehrávce, kdy chyběla buď přesnost, nebo míč cestou ke spoluhráči zamrzl. Naštěstí jsme úvod přežili bez úhony a začaly se objevovat šance na druhé straně. V Králíkách to vzduchem nešlo a je dobře, že jsme to teď zkusili opačně. Díky dobře vystupující obraně a fungujícímu středu zálohy jsme hrozili hlavně po krajích, kdy především Jirka Šturc zásoboval útočníky centry a hostující obrana měla co dělat, aby ho občas aspoň chytla. V 15. minutě vyslal Tomáš Briol krásným pasem do brejku Šturce, který pláchl všem a jeho střelu do tyče dorazil do prázdné brány Vojta Opletal. O pět minut později poslal Kuba Nádvorník z autu (z první) centr do vápna, kde se před brankářem zjevila hlava Honzy Pechance - 2:0. A nemuselo zůstat jen u toho, kdyby dobře zahrávané rohy nepropadaly vápnem, Fanda Bartoš z penalty neodmítl nabídku Jirky Šturce a posledně jmenovanému se po samostatném úniku povedlo lépe dokončit obejití brankáře.

Druhý poločas probíhal podle podobného scénáře jako ten první. Hosté se sice dostávali více do šancí, ale na tom měli největší podíl naši, kteří sem tam zadrbali balón, který se rychle ocitl na kopačkách líně se vracejících hostujících útočníků. Branku "jistoty" se nám vstřelit nedařilo a když ano, tak vysunutí Honzy Pechance Briolem zastavil praporek pomezního. V 60. minutě se Radovan Flídr opřel před vápnem do míče, který prosvištěl kolem šibenice. Zhruba dvacet minut před koncem mohli hosté zápas zdramatizovat, když povedenou střelu do tyče našel překvapený Loskot v náručí. Klíčového žolíka nasadili trenéři na posledních 10 minut a zhruba po 18 vteřinách pobytu na hřišti dostal Hanyk pocukrovanou přihrávku od Šturce, ale ve skluzu nedokázal procpat balón skrz brankáře do sítě. Zbytek zápasu se dohrál v poklidu a tak jsme si za zodpovědný a dobře odmakaný výkon mohli připsat zasloužené 3 body.

Do nové sezóny jsme vstoupili zápasem v Koclířově. Pro nás neznámý soupeř, pro soupeře neznámá soutěž. Začátek zápasu vyšel na jedničku, když ve 2. minutě otevřel skóre Jána. Na tuto branku soupeř dokázal pohotově odpovědět a v 7. minutě byl stav utkání 1:1. Po srovnání jsme se vší silou snažili změnit skóre, ale spoustu šancí bylo přerušeno soupeřem, nebo naší chybnou komunikací na hřišti. Po dobývání branky soupeře smrští střel se ve 30. minutě opět trefil Jána. Branka jakoby opařila soupeře a o dvě minuty déle zvyšoval na 3:1 Briol.

Po změně stran se utkání vyvíjelo stejným směrem a v 38. minutě dalekonosnou střelou zvýšil na 4:1 Kopecký a o dvě minuty déle upravil na 5:1 Briol. Veškeré šance soupeře likvidovalo ofsajdové postavení útočníků, nebo včasné vyběhnutí gólmana Kučery. Ještě v 50. minutě se hlavou trefil Odehnal, v 60. Kušnír zakroutil roh za záda brankáře a v 65. zkompletoval Jána hattrick. Podtrženo sečteno, 1:8 z pohledu domácích. Další utkání odehrajeme na Horňáku v sobotu 7.9. 2019 v 10:00, kde přivítáme družstvo z Hradce nad Svitavou.

Zda byla v sobotu konaná akce jen záminkou k tomu, že nechtěli v Janově na našeho Štěpána čekat až do víkendu, jsme se zapomněli zeptat, stejně jako na to, zda se nedomluvíme na remíze, kterou skončilo 5 z našich 8 posledních vzájemných střetnutí. Každopádně jsme domácím při jejich žádosti o páteční předehrávku 4. kola vyšli vstříc, aniž bychom tušili, že bude Štěpán běhat v Beskydech, Klement trčet v koloně, Špinar generálkovat v Nejzbachu a vzduch stát. Muselo se tedy vsadit na jiné. Hned v úvodu se Chmelíkem prodloužený aut se po sérii odrazů dostal ke Skalovi, který ale v záklonu přestřelil. Rozchytání po delší době zavítavšího Prešinského si vzal na starost domácí Boháček, který ale jak při postupu ze strany, tak při mnohem nebezpečnějším voleji po náběhu do "kapsy" za stopery trefil našeho gólmana přímo na solar. Jinak to byl klasický boj, ve kterém domácí tahali za nebezpečnější konec. Novák po vyplavání z davu na hraně vápna a Vít při zavírání zadní tyče sice uskutečnily dotek s míčem, ale ten se dá přinejlepším nazvat střelou mimo branku. Před naší brankou poskytla chyba V. Štancla příležitost Burešovi, ten se naštěstí místo střely z první rozhodl putovat naším vápnem až ke kýženému bloku, a tak byla mnohem nebezpečnější skrumáž po následném rohu, který skončil uvnitř vápna pravděpodobně gólovou střelou zblokovanou našimi obránci. Poločas jsme vyhráli aspoň na karty, i to se proti Janovu nepodaří pokaždé. Zatímco Novákovi na to stačil jeden banální útočný faul, Válek musel hlavního ukecávat dobrou půl minutu.

O přestávce jsme se evidentně moc věnovali tomu, jak si pomáhat v situacích zády k brance. Špatná zpětná přihrávka někde u pravého obránce katapultovala domácí do šance, kterou chytil jednou Prešinský, jednou možná Ropek a potřetí síť naší brány, ti pomalejší z početného obecenstva se beztak ani nestihli dostavit zpět z přestávkového občerstvení a už jsme tekli. Za deset minut hodil Skala aut na Válka, ten na vápně na dlouhou nohu stihl plácnout míč směrem k bráně a domácímu gólmanovi se pletla tyč nebo přemýšlel, jestli tu čudlu rovnou nezpracovat, až mu pod tělem zajímavě prošla do sítě. Vyrovnávací branka nás tak nakopla, že jsme hned vzápětí pustili domácího Bureše do nájezdu, ale jeho střela mimo ukázala, že už je jen stínem kdysi obávaného kanonýra. Naši největší šanci na vedoucí gól měl po vysunutí na hrot Chmelík, ale jeho hlavičku do protipohybu po Tmějově centru "vaniakovsky " (čas 0:57) vyrazil domácí gólman a srovnal svůj miniúčet tohoto zápasu. Závěrečný deštík už tak neurovnanou hru nijak nezkrášlil, ale domácím svědčil víc. Prešinský na poslední chvíli vystihl kličku při dalším nájezdu, zbytek bránění alias záchranu od gólu obstaral Ropek, a o něco později po dalších odrazech ještě jednou zakročila proti možné gólové střele noha naší obrany místo pravděpodobně překonaného Prešinského. V úplném závěru skončila Kutovým rozhodnutím Válkova série vytrvalého pobytu na hřišti, a to přesně po 2067 minutách, plus minus okresní nastavení. Pak natropila domácímu gólmanovi nečekané potíže Chmelíkova dalekonosná střela, nicméně se sluší připomenout, že tou dobou čekal na vápně na míč hezky volný, byť značně pobledlý Nádvorník. Ten následný roh nekopnul až tak dobře, ale Chmelík ho hlavou ne až tak špatně vrátil do ohně, bohužel našemu Burešovi se míč jen svezl po ofině, a tak se zrodil očekávaný výsledek, který určitě bereme.

Do nové sezony jsme vstupovali už bez hráčů ročníku 2006, a tak jsme byli zvědaví, jak se s tím mladší hráči popasují. Po loňské sezóně, kdy jsme obsadili druhé místo, bylo jasné, že budeme chtít atakovat opět příčky nejvyšší. První zápas na hřišti Luže ukázal, že ze špatných výsledků v dalších zápasech strach mít nemusíme.

K prvnímu mistráku jsme se rozjeli až do dalekých Králík, kde nás čekal první ostrý start. Soupiska doznala pár změn, ale začátek zápasu nijak nenasvědčoval tomu, že by se mělo jet domů s brekem. Už po pár minutách se do samostatného úniku dostal Vojta Opletal, ale jeho střelu zastavila tyč. Bohužel to bylo za první poločas z naší strany vše. Né že by toho soupeř ukázal víc, ale stačilo to. Po celý zbytek prvního poločasu nám absolutně chyběl pohyb, nabídka pro přihrávku, obsazování soupeře a z fotbalu se stala spíš taková holomajzna, kde získal míč ten, co měl větší sílu v noze. Přesto se soupeř dostal 5 minut před pauzou do vedení. Pavel Beneš na stoperu v tísni přišel o míč a brejk dva na jednoho se podařilo domácím zúročit.

První polovina druhého poločasu byla z naší strany možná ještě horší než první poločas. Soupeř nás prakticky nepustil k míči a když, tak jsme ho jen odkopli dopředu a valil se zase další útok. Jen souhra štěstí a výborné zákroky Hanyka zajistily pouhé dvoubrankové manko. Když se po nenápadném autu povedlo Bartošovi krásnou střelou z dálky snížit, hráči zjistili, že po zemi se hraje líp a navíc to i docela dobře funguje. Další střelu Bartoše z 25 metrů domácí brankář jen tak tak vytěsnil na roh (i když dodnes neví jak). Po rohu Honzy Pechance mohl hlavou vyrovnat Flídr, ale chyběla větší razance. Dalším závarům ve vápně a únikům po lajně chyběla přesná finální nahrávka. A právě z těchto ztrát jsme v závěru zápasu ještě dvakrát inkasovali, kdy domácí využili otevřené obrany a pojistili si vítězství. Za týden máme doma Trhovou Kamenici s Vítanovem, což bude další z mnoha překvapení. Věříme, že již tříbodové.

Po několikaleté odmlce jsme u nás dali opět dohromady družstvo dorostenců. Navíc nebyl důvod trhat fungující spolupráci s Horním Újezdem, a tak začátkem srpna začala letní příprava s dvaceti hráči postpubertálního věku. Co se týče přístupu hráčů, tak zatím převládá spokojenost, protože tréninková účast je více než hojná. Na nedostatek hráčů si stěžovat nemůžeme, přesto se několik kluků z Morašic na fotbal vykašlalo a vůbec nechodí, i když před sezónou slíbili, že se s nimi může počítat. Všem ostatním patří poděkování, včetně oddílu Horního Újezdu za podzimní azyl.

K tréninkovým jednotkám jsme odehráli dva přátelské zápasy se souklubím Němčice / Sloupnice. V neděli 11.8. jsme zajížděli do Němčic a v očekávání, jak to bude vypadat, jsme nebyli jenom my, ale i soupeř, který byl v úplně stejné situaci. V celkovém pohledu na utkání byli asi lepším týmem domácí, kteří na šance bohaté utkání vyhráli v poměru 3:1. Naším jediným střelcem byl Radovan Flídr, který se trefil z penalty. První přípravný zápas ukázal, že by to nemusela být prvním rokem bída a že bychom v soutěži nemuseli hrát zanďoura nebo druhý housle. Za předvedený výkon není třeba strkat hlavu do písku, nebo se stydět, vzhledem k tomu, že několik kluků se vrátilo po x leté pauze, další jsou v dorostu prvním rokem a Tomáš Briol letos teprve začíná ve starších žácích.

Výsledek: Nemčice/SLoupnice - Horní Újezd/Morašice 3:1 (0:0)

Sestava: Jaromír Loskot, Emanuel Hanyk - Luděk Bureš, Martin Tmej, Pavel Beneš, František Bartoš, Vojtěch Opletal, Jiří Pechanec, Jan Pechanec, Radovan Flídr, František Lnenička, Tomáš Briol, Jiří Šturc

Branky: Radovan Flídr (P)

O týden později jsme odehráli odvetu v Horním Újezdě a nutno říct, že kdyby se dvojutkání hrálo v rámci ligy mistrů nebo EL, tak bychom hravě postoupili dál. Nevím, kolik měl soupeř změn v sestavě oproti minulému týdnu, ale po celé utkání naši dorostenci jasně dominovali, přehrávali soupeře kombinační hrou a na rozdíl od minulé neděle byla většina šancí zakončena nebo gólově využita. Za hluché pasáže zápasu, kdy se Němčice dostali trochu do hry, můžou trenéři přeskupováním sestavy, aby zjistili kdo kde hrát opravdu nemůže :-) Výsledek 10:2 mluví za vše a to zůstalo ještě několik tutových šancí hluchých.

Výsledek: Horní Újezd/Morašice - Němčice/Sloupnice 10:2 (4:1)

Sestava: Jaromír Loskot, Emanuel Hanyk - Martin Tmej, Petr Kazda, Jan Kazda, Pavel Beneš, František Bartoš, Vojtěch Opletal, Jiří Pechanec, Jan Pechanec, Radovan Flídr, František Lnenička, Tomáš Briol, Jiří Šturc

Branky: Jiří Šturc 4, Jan Pechanec 2, Tomáš Briol, Radovan Flídr, František Bartoš, Emanuel Hanyk

Jestli jsme se někdy během podzimního vyhnanství měli cítit jako doma, mělo to být v Dolním Újezdě, protože v souboji se stejně handicapovaným Opatovem nás los určil jako domácí. Vyjma trenéra jsme těmi domácími pocity zrovna neoplývali, i když počet známých tváří a hlasivek v hledišti byl vítanou změnou a povinnost tří bodů působila o to silněji, že hosté přijeli oslabení, jen v 11 a jejich rozcvička kupodivu probíhala na ještě nižší provozní teplotě než ta naše. S přihlédnutím k soupeřovu stylu a výškové dispozici se do útoku posunuli Chmelík s Novákem, kteří v minulém zápase hráli předstopera a beka, rukavice si opět oblékl Špinar, minule střídající do útoku. Náš evidentně variabilní kádr měl od začátku navrch, první šance sice nebyla nijak vypracovaná, to ale neznamená, že bychom se nějak zlobili, kdyby Válkův přetažený centr zapadl do brány místo na tyč. Při prvním hostujícím výletu k našemu vápnu se V. Štancl, minule brankář, rozhodl zasáhnout do zápasu rukama podobně nesmyslně jako Jarda Plašil (čas 1:04) a s klidem proměněná penalta nás po deseti minutách poslala do záklonu. S rychlou odpovědí mohl přijít Štěpán, ale i on s obránci za zády volil místo hladového úprku ke gólmanovi přihrávku do „loženější“ pozice. Chmelík však na dlouhou nohu zakončil pramálo nebezpečně. Takže s rychlou odpovědí musel přispěchat Novák, který po Štěpánově vysunutí udržel na zádech stopera, míč mu u nohy zůstal i po obcházení brankáře a poté zvládnul také psychicky náročné zasunutí do prázdné brány. Opatovská obrana byla nezvykle prostupná, ale z průniků po lajně jsme nevytěžili kloudnou finálku, Chmelík prodlužoval auty do zajímavých pozic, ale protože si hosté odmítali dát vlastňáka, vzhledem k absenci naší druhé vlny z toho těžko mohlo být přímé ohrožení brány. Po půl hodině hostující gólman pod tlakem nepovedeně odkopl míč na střed hřiště, Nádvorníkův pressing soupeře prošel u rozhodčího, přes Nováka se míč dostal k Chmelíkovi, který si na vápně navedl míč ke středu a přízemní střelou na vzdálenější tyč nás poslal do zaslouženého vedení. Víc vzruchu jsme už divákům do přestávky nedopřáli, hosté se k naší brance dostali jen po dlouhých autech nebo standartkách.

Přesně tímto stylem si udržovali převahu první čtvrt hodinu druhé půle, kdy jsme úplně vypadli z role, ale k pořádnému zakončení jsme hosty přes několik minel a zásahů na poslední chvíli nepustili. Za nás to po našem oklepání zkoušel Ropek, ale jeho pokus z otočky byl zblokován. Uklidnil nás až Chmelík, který na penaltě stihl před špatně vybíhajícím gólmanem posunout do brány centr, do něhož Štěpán vložil faleš šlapákem čerstvě zaobleného kotníku i veškerou frustraci plynoucí z jeho nepotrestání. Vizuálně podobně frustrovaný Skala potom Válkem zbrzděný brejk zakončil centrem na V. Štancla, na jehož unylou hlavičku do protipohybu se hostující gólman rozhodl rezignovat a bylo definitivně hotovo. Štěpánovi bylo před domácím publikem dopřáno střídání (bez standing ovation), Válek z malého vápna zakončoval nejhezčí kombinaci zápasu do brány na rezervním hříšti, Špinar si v závěru připsal jediný zákrok proti padajícímu přímáku a tři body zůstaly doma. Jakoby. Děkujeme Dolnímu Újezdu za azyl, divákům za účast a nezvykle v pátek o půl 6 budeme k vidění v Janově, pak se zas na chvíli vzdálíme.

Přestože nás čeká celý podzim venku, určitou úlevou budiž, že máme dvě nejdelší štace už za sebou. Široké hřiště Jaroměřic minule připomínalo nezaviněná jatka s jednou sanitkou a třemi zraněními, ale jinak nám věčně ofenzivní styl domácích poslední dobou vyhovoval. Tajení ligové minulosti naší letní posily vzalo v okresních médiích za své, a tak jsme Štěpána rovnou obtěžkali kapitánskou páskou, aby z něho byl jo snadný terč. A taky aby se mohl kapitán snáze hádat s rozhodčím, když V. Štancl zaskakoval v bráně. Po Josefu Kopeckém, Martinu Ropkovi a Petru Kutovi se stal Milan Chmelík 4. hráčem, který napříč věkovými kategoriemi načnul osmou stovku zápasů v morašickém fotbalovém dresu. Do zápasů jsme vstoupili aktivně, jenže Štěpán v první nadějné akci nasměroval zpětnou přihrávku pouze do rukavic gólmana a po prvním z mnoha sebejistě odmávaných ofsajdů mu bylo rychle vysvětleno, že žádné dohadování nebude. Po čtvrthodině si Ondráček narazil na půlce, což ho katapultovalo do sprinterského souboje po lajně, ten s přispěním nešikovného zákroku domácích vyhrál a odcentroval do vápna, kde dnešní útočník Skala nezazmatkoval, zpracoval a po nekonečně dlouhém pohledu z očí do očí překonal zblízka domácího gólmana. Prakticky vzápětí prodloužil Skala dlouhý aut Štěpána, ale Válkův pokus z první vytáhl zpod břevna domácí gólman, který bez zákroku přečkal i následující sérii tří rohů. Pak jsme se šli občerstvit a od té doby jsme se až do poločasu jenom bránili. Byly z toho několik nepřesných střel a tři šance, ale V. Štancl včas zmenšil úhel při nájezdu ze strany a doskočil si i pro točený pokus mířící k jeho pravé tyči, další výpad do otevřené obrany řešili domácí po našem - přihrávkou do prázdné, kterou pokryl vracející se D. Štancl.

Že budeme hrát druhý poločas proti větru jsme tušili, ale že to bude až tak silný protivánek, na to sudí v prvním poločase nevypadali. Hned na začátku jsme přežili penaltu. Ne, že by ji V. Štancl chytil, ale Zerzánův souboj, nikoli faul, se hlavní rozhodl ukvapeně rozhodl použít jako ideální munici pro nasměrování zápasu žádaným směrem, naštěstí ho pomezní přivedl k rozumu a z ničeho byl jen přímý kop. Ten mimochodem prolétl hladovou zdí, ale Klement ho stačil zblokovat na roh. Bránění náskoku nám šlo tentokrát lépe než v sousedním Jevíčku, domácí jsme k ničemu nepouštěli, naopak po hodině hry odcentroval do vápna Štěpán, na přední tyči protečoval míč v souboji s gólmanem a obráncem Ondráček a Válek uklízel hlavou do prázdné brány. O pět minut později se dostali domácí do kontaktu, když V. Štancl vyběhl k penaltě, stihl domácí pokus o prodloužení centru za jeho záda pouze vyrazit a odražený míč napálil z vápna do opuštěné brány i přes Ropkovu teč domácí Batelka. Když jsme domácí obrali v souboji, byl to faul, když jsme stihli míč včas odkopnout dopředu, byl to ofsajd, když jsme chtěli udržet vedení, bylo to těžké pořízení. Zvlášť když se po jednom z přímáků z hloubi domácí Mooz dostal k hlavičce, která by se normálně chytala do koše, ale protože byl náš gólman na půli cesty k předem ztracenému souboji, bylo z toho laciné vyrovnání. I do očí domácího stopera bijící odpískaný nefaul Klementa u vápna rezultoval pouze v olízlé břevno naší brány z navazujícího přímáku, ale když domácí deset minut před koncem z rohového kopu dokonali obrat neobsazeným Batelkou, mohl si hlavní rozhodčí k domácím nahlas ulevit: „Chlapi, ale děláte mi to těžký.“ To pak není divu, že Štěpán už ve třetím okresním startu dorovnal svůj karetní účet ze 193 ligových zápasů. My jsme ještě zahrozili zblokovaným pokusem Ondráčka nebo akrobaticky zakončujícím Klementem, ale při závěrečném vabanku to smrdělo spíš čtvrtým gólem v naší síti. Znovu se tedy z dálky vracíme z prázdnou po solidním výkonu, snad se nám stávající stav podaří zlomit v jediném „domácím“ utkání podzimu, v sobotu v 17:00 hostíme v Dolním Újezdě v souboji exulantů Opatov, tak zveme všechny fanoušky, protože blíž už letos nebudeme.

Když už začíná jubilejní sezóna v okrese, ať si po něm trochu pojezdíme. Jako by nestačilo, že je Jevíčko spolu s Jaroměřicemi (kam mimochodem musíme za týden) nejdál ze všech soupeřů, ještě nás silničáři pomocí svých oranžových šipek posílali div ne do Mohelnice. Proti jednoduše, ale na nás vždy účinně hrajícím domácím, byl na hrot vyslán Novák a neuvedl se vůbec špatně. A jak by se o něm dalo psát, kdyby si po perfektním převzetí míče v sólovém úniku troufl na úspěšné zakončení. Místo toho nahrával do prázdné Válkovi, kterého ale přikryl obránce. Podhrotový Štěpán si rychle zjistil, že přes domácí pravou stranu to půjde o trochu snáz a po pár cvičných průnicích už po čtvrthodině potáhl míč po autové, poté po brankové čáře a přihrávku pod sebe dal tak nezištně, že Válkovi stačilo nechat si trefit stojnou nohu, aby otevřel náš gólový účet v sezóně. Další Štěpánův průnik hasil hodně tmavě žlutým faulem z pozice posledního a bez šance hrát balón domácí kapitán. Kdybychom byli lepší fotbalisti, byli bychom ve vyšší soutěži, kde by si rozhodčí na tak brzkou červenou proti domácím třeba i troufl – naše blbost. Domácí, kromě úvodní kombinace zakončené střelou mimo, hrozili výlučně ze standartek. Jeden tečovaný oblouček hlavou kontrolovaně přistál zvrchu na břevně, jinak byl Špinar u smradlavých centrů jako první, což bylo zejména proti domácímu kapitánovi dost důležité. Jednou nás náš gólman sice vylekal stažením balónu před sebe ve stylu Petra Čecha proti Turecku v roce 2008, ale naštěstí nebyl poblíž žádný Turek, který by toho využil, a tak budeme věřit, že měl k tomuto činu dobré důvody. Výjimečnou hrozbu ze hry domácí táhli po levém křídle, ale nadějnou pozici podobnou té Štěpánově před naším gólem zkazili přetaženým centrem. Centrované balóny úspěšně sbíral i domácí gólman, ale příležitost vyniknout využil po propadlém rohu a Chmelíkově střele, proti které vytasil první výborný zákrok dne.

V druhé půli nám vlastně stačilo neinkasovat, což se vzhledem k první půlce nejevilo v Jevíčku tak nereálně, ale náš nástup byl tragický. Ledabylý začátek poločasu po deseti minutách vyústil v domácí dlouhý aut na zmiňovaného kapitána, od jeho tísněné hlavy se míč odrazil k naopak velmi netísněnému „Sekňovi“ a ten si za uctivého dozoru dvou našich zpracoval míč na prsa a z penalty ho napálil do sítě. Po ještě jednom nebezpečném zakončení hlavou na zadní tyči jsme buď konečně zapnuli nebo se domácí stáhli do prvopoločasové ulity, každopádně přišla pasáž, ve které jsme měli rozhodnout zápas. Hlavy V. Štancla a Chmelíka byly spíše z nadějných pozic než že by samy měly naději na úspěch, ale když mířil nad střídající Bureš, už se o ložence mluvit dalo. Její definice sice nikde v knihách není, ale když Vám někdo (konkrétně Štěpán) naservíruje míč pár metrů před prázdnou bránu, očekává se gól i když to je na dlouhou nohu a míč je takovej, no, polovysokej. Téměř záhy oslovil Štěpán z levé strany pro změnu Válka, jehož pokus zastavilo břevno a když chvíli poté Chmelíkovu střelu zevnitř vápna podruhé v zápase výborně vychytal domácí gólman, naplnil se náš hořký osud. Přes šance se totiž sluší zmínit to, že nás domácí po našich ztrátách nečekaně často přečíslovali a jen díky vlastním chybám a zákrokům našich obránců z toho pro Špinara nevyplývala žádná zásadní práce. Ale ztráta po autu na soupeřově půlce deset minut před koncem už fatální byla, rychlou nahrávku středem obrana nezachytila a domácí útočník se podél Špinara trefil celkem jednoduše. Domácího brankáře v naší závěrečné křeči prověřil už jenom Válek střelou doprostřed, ale ta na šťastném vítězství domácích nic nezměnila. Minule nebyly ani šance, tentokrát chyběly góly, hold budeme trénovat a doufat, že příští cesta domů už bude s body a bez houkajících sanitek.

Toužebně očekávanou sérii venkovních zápasů jsme začali v Bystrém, kam nás poslal los prvního kola okresního poháru. Vítězství v něm sice zahřeje, i když rozhodně ne klubovou kasu, ale takhle v létě škoda termínu pro přátelák, ve kterém by se mohlo střídat hokejově. Ne že by se nás sešlo bůhvíkolik, ale co kdyby. Do prvních střeleckých pozic se na místním úzkém hřišti dostali po očekávaných zaváháních v domácí rozehrávce Válek a debutant Štěpán, ale jejich obstřely z levé strany mířily příliš mimo. Těžko říct, zda to domácí čekali jako my, nicméně i oni se dostali k šancím lacino přes naši presink naší obrany. Po čtvrt hodině se to dalo dohromady s jednou z mnoha našich nepřesných přihrávek, míč se rychle dostal na vápno a, jak se později ukázalo, nejlepší domácí hráč střelou pod břevno překonal Špinara. Zvýšit úspěšnost zákroků na 50% se našemu gólmanovi povedlo o chvíli později, kdy proti střele z podobné pozice dobře zasáhl nohou. Závěrečná čtvrthodina prvního dějství patřila nám, ale procento zmetků v našich přihrávkách bylo tak velké, že tím zhasla nejedna zajímavá pozice, takže víc než střely Bureše a "tampónka" V. Štancla, které těsně minuly stejný vingl brány, jsme si nepřipsali.

Možná kdybychom věděli, že za celý druhý poločas (stejně jako za první) nevystřelíme na bránu, ani bychom se nenamáhali ho odehrát. Hned na začátku zakombinoval Vít s Ondráčkem, ale střela prvně jmenovaného k brankáři neprošla, a pak jsme i přes občerstvení sestavy více či méně zralými čtyřicátníky, vytěžili jen velký počet rohů a hlavičku vedle v podání Kopeckého. Na hrot posunutý Chmelík konečně nachytal domácího stopera v příliš sebevědomých výšinách, ale sudí jejich souboj bohužel otočil, nastřelenou ruku ve vápně (podle nových pravidel prostě ruku) asi přehlédl, ale taky nevyloučil Nováka za záchrannou brzdu a na popud pomezního neuznal domácím druhý gól pro domnělý ofsajd. Prostě zápas hodný okresního přeboru, jehož pohárová odnož pro nás končí netypicky brzy. Ale aspoň nebudeme ve zbytku sezóny tříštit síly.

Po letech snažení se nám snad podaří získat dotace na přestavbu našich starých kabin. Pokud se neobjeví nějaký zádrhel, realizace by začala už v létě a z toho důvodu by muži pravděpodobně odehráli celý podzim na soupeřových hřištích a mládežnické kategorie budou mít domácí prostředí v Horním Újezdě, za což patří tamnímu vedení velký dík. Když vše dopadne podle plánu, bude na jaře v Morašicích fotbal každý víkend a nové kabiny nám zároveň poskytnou důstojné kulisy k připomenutí 50. sezóny v historii morašického fotbalu a 120. výročí založení tělovýchovné jednoty.

Ještě lepší zprávou je, že se nám podařilo zkompletovat mládežnické kategorie a ve spojení s Horním Újezdem obnovit dorostenecké družstvo, které bude hrát skupinu B 1. třídy pardubického kraje. Trénovat ho bude Martin Štancl, kterému podzimní zranění ukončilo aktivní kariéru, a Pavel Beneš z "Horňáku". Sami kluci chtěli pro příští rok rovnou zkusit jedenáctkový fotbal, tak doufáme, že je bude bavit a že se nám je podaří u fotbalu udržet.

Staré kabiny ještě určitě využije tradiční turnaj morašických čtvrtí, který začíná v pátek 5. července ve 13 hodin.