Podzimní část sezóny je za námi a my se nyní ukládáme k zimnímu spánku.

Až na děti, které se až do Vánoc přesunuly do tělocvičny. Pondělky a středy od 17:00 budou vyhrazeny oběma přípravkám, úterky budou otevřeny ve stejný čas pro naši školičku.

A ty, kteří chtějí v tomto roce ještě vykonat nějakou sportovní aktivitu, nebo se chtěji jenom potkat, zveme na hřiště na tradiční Silvestrovský fotbálek. Výkop v 10:00.

Články ze sezóny 2022/2023

Obecné

Historická vrata

A závěrem sezóny 2022/2023 nabízíme pro milovníky ztraceného času / historických statistik aktualizované tabulky. Nějaké kulatiny a milníky jsme zmiňovali už během sezóny, nechť si každý najde sebe, kamaráda nebo "to svoje" sám. Nejkřiklavější posuny tabulkami zaznamenal díky nečekaně obsáhlému záskoku Martin Burián, který vystoupal na 13., resp. 11. místo v odehraných zápasech. Mezi muži se do TOP 20 prostartoval Zdeněk Skala. 42. mužem mezi třemi tyčemi áčka se stal Filip Halsbach, zmíněný Burián se prochytal se do dvacítky nejvytíženějších áčkářských gólmanů. V dorostenecké a žákovské kategorii se v TOP 30 změnila pouze střelecká tabulka žáků, do které se prostřílel Ondřej Žďára. Mezi elévky se na třetí místo posunul Jaroslav Chaun. Díky nástupu nových dětí do soutěží mladších přípravek jsme se přehoupli přes 700 hráčů, kteří prošli morašickým dresem. A v rodinných statistikách se díky odchodu Válků a jarní střelecké explozi áčkařského kapitána prostříleli na první místo Štanclovi.

Tolik k uplynulé sezóně, těšíme se naviděnou v té další.

Obecné

A co dál, a co dál...

A co bude příští rok?

Mužům se téměř ze čtvrtiny proměnilo složení okresního přeboru, když postoupivší Bystré, sestoupivší Trnávku a odhlášivší se Borovu nahradily loni "pralesní" Vendolí, Třebářov a Němčice. Sezónu začnou okresním pohárem první víkend v srpnu, poté se rozjede "ligová" soutěž.

Na své premiérové letošní góly v áčku nenaváže příští rok Tomáš Huryta, neb je ještě dorostenec a ty po domluvě dáme tento rok k dispozici Hornímu Újezdu. Ten ve spojení s našimi a sebranickými hráči přihlásil krajskou soutěž 10+1, což by mělo všechny kluky připravit na přechod do mužského fotbalu mnohem lépe, než dosavadní soutěž 8+1. Soupeřem jim budou tyto týmy: Dolní Újezd, Heřmanův Městec, Jablonné nad Orlicí, Lázně Bohdaneč, Žamberk, Sezemice, Chrast/Zaječice, Proseč, Polička/Bystré, Rudoltice/Žichlínek.

Stejný postup jsme zvolili i s našimi staršími žáky, kteří budou na rok zapůjčení do souklubí Horní Újezd / Sebranice. Účelem tohoto spojení bylo také přihlášení soutěže 10+1. Na okrese se bohužel se nenašlo dost týmů s tak početným kádrem, a tak budou hrát opět "jen" 8+1, a to pouze v 6(!) týmech, kromě "nás" přihlásili starší žáky ještě Březová, Městečko Trnávka, Koclířov, Borová a Němčice/Janov. Škoda. Na přihlášení krajské soutěže 10+1 by ale bylo zapotřebí i širší základny u mladších žáků. Alespoň se počty starších žáků rozšíří natolik, aby nemusela řada mladších žáků hrát 2x za víkend. Na starosti je za nás bude mít Miloš Kopecký. 

To, že jsme v obou kategoriích, tj. dorostu i st. žácích, přišli o oficiální zastoupení v názvu souklubí jde na vrub administrativním požadavkům nadřízených orgánů, nicméně jsme dohodnutí, že nějaký zápas do Morašic dostaneme. 

Mladší žáci nakonec zůstanou jedinou kategorií, která bude pokračovat jako dosud, tj. v souklubí s Horním Újezdem v okresním přeboru 7+1, přičemž ji z naši strany zajišťuje stejně jako letos Martin Kovář. Jejich soupeři budou Jevíčko/Jaroměřice, Bystré, Sebranice, Čistá, Opatov a Němčice.

Žáci začnou své soutěže o víkendu 26.-27.8.

Starší i mladší přípravku přihlásíme příští rok samostatně, o jejich fungování i cvičení nejmenších dětí se budou stejně jako letos starat Jiří Famfulík ve spolupráci s Milanem Klementem a Milanem Chmelíkem.

Obecné

Mladí a úspěšní

A jak si v uplynulé sezóně vedli naše mládežnické týmy?

Dorost

Na morašickém hřišti to letos nebylo tak úplně vidět, ale tento rok jsme měli souklubí s Horním Újezdem od starší přípravky až po dorost. V nejstarší mládežnické kategorii, tj. dorostu, který hrál meziokresní přebor 8+1, jsme dlouhou dobu jsme byli zastoupeni pouze jedním hráčem, klíčovým brankářem Lukášem Němcem, jinak dorost fungoval plně pod taktovkou "Horňáku". Ke konci sezóny, která nakonec skončila slušným 5. místem, se nám podařilo do dorostu začlenit další hráče.

Starší žáci

Starší žáci v dlouhodobé části okresního přeboru 8+1 uhráli pouze jednu remízu, ale nadstavbovou skupinu ovládli, takže jejich sezónní bilance z celkových 18 zápasů se zastavila na 4 vítězstvích,1 remíze a 13 porážkách, při skóre 28:54. Jejich nejlepším střelcem byl Ondřej Ždára z "Horňáku" s 11 góly. Takto hodnotí jejich sezónu trenér Miloš Kopecký:

"Starším žákům se letošní ročník bodově moc nepodařil. Po odchodu minulého ročníku se kluci a holky herně hledali, jak na podzim, tak na jaře. Sehrání trvalo delší dobu, ke konci základní části se nám čím dál častěji dařilo hrát i pěkný fotbal, ale bez bodového úspěchu. To se nám podařilo zlomit až v nadstavbě, kde jsme vyhráli všechny 4 zápasy. Kdyby se nám dařilo stejně celou sezónu, mohli jsme pomýšlet na lepší umístění, ale snad se nám to podaří navázat v příští sezóně, na kterou se těšíme. Chtěli bychom všechny hráče pochválit a poděkovat jim za snahu i účast, jak na tréninku, tak na zápasech."

Mladší žáci

Mladší žáci hráli okresní přebor 7+1 a připsali si prakticky opačnou bilanci než jejich starší spoluhráči, kterým téměř v každém zápase vypomáhali. Ze svých 18 zápasů 14 vyhráli, jednou emizovali a pouze třikrát prohráli, při skóre 76:26. Z třetího místa po podzimní části se skvělým jarem, během něhož byli kromě jedné prohry stoprocentní, vyšvihli až na první místo, a tak po závěrečném utkání mohli křepčit s pohárem pro okresní přeborníky!!! Nejlepšími střelci mladších žáků byli se 13 góly Vojtěch Huryta a hornoújezdský Jan Kvapil. Ten za celou sezónu vynechal jediný zápas starších nebo mladších žáků, takže se zastavil až na porci 35 utkání. Trenérem mladších žáků byl Martin Kovář.

K působení žáků ještě zmínka několika individuálních úspěchů:

Martina Famfulíková s Vojtěchem Hurytou úspěšně reprezentovali v mládežnických okresních výběrech v kategorii U12. Za zmínku stojí vítězství dívčího týmu OFS Svitavy WU13 v Krouně, kterého se zúčastnilo 6 týmu z dalších okresů Pardubického kraje, kde jsme měli zastoupení Martiny Famfulíkové a Sáry Vomočilové z TJ Horní Újezd. Další ocenění tréninkového úsilí vyústilo pozvánkou Martiny Famfulíkové do krajského výběru dívek.

A úspěšně si v žákovských kategoriích vedou i dva naši odchovanci. Daniel Válek v dresu Vysokého Mýta nastupuje v žákovské lize, což obnáší soutěžní zápasy s Hradcem, Pardubicemi nebo v Praze. Přestože spadá do kategorie U12, pravidelně nastupuje a prosazuje se i mezi o rok staršími dětmi. V dresu Svitav se zase úspěšně seznamuje s divizí žáků Vojtěch Andrle, ani on nezůstal v porovnání s vrstevníky bez střeleckých zápisů.

Starší přípravka

Největším "problémem" starší přípravky byl velký počet dětí, právě jejich spravedlivé točení pak stálo za nevyrovnanými výsledky. Na finálovém turnaji nicméně stejně jako loni obsadili smutně skvělé druhé místo!!!

Mladší přípravka

Problémem mladší přípravky, kterou jsme měli samostatně, byla hlavně nezkušenost a nízký věk, vždyť půlka dětí měla na tuto kategorii ještě rok čas a hrála soutěžní fotbal prvním rokem. Ale postupem sezóny se dařilo svádět s některými soupeři vyrovnanější zápasy, během jara dosáhli na jednu remízu a na závěrečném turnaji se v posledním zápase sezóny dočkali i první společné výhry. Příští rok by se díky zkušenostem z této sezóny i posunu starších ročníků měli radovat častěji. Na to se určitě těší nejen děti, ale i trenéři Jiří Famfulík, Milan Chmelík a Milan Klement.

Fotbalová školička

Fotbalová školička se scházela pravidelně jednou týdně v zimním období v tělocvičně a poté co se umoudřilo počasí se přemístila na hřiště. Na cvičení s Jirkou Famfulíkem docházelo v průměru 12 dětí od 3 let do 7 let. V pondělí 26.6. proběhlo ukončení sezóny školičky a mladší přípravky na hřišti.

Velký dík za celou mládežnickou sezónu patří nejen našim trenérům, ale i TJ Horní Újezd, rodičům a všem, co se k čemukoli jakkoli pozitivně nachomýtli.

Muži

Muži v číslech

Naše áčko má za sebou nakonec úspěšný rok. Muži si výsledkově dobře poradili se zimními trenérskými i taktickými změnami, a v těsném finále soutěže obsadili díky lepší bilanci s "Hradcem" a "Dolňákem" třetí místo. Bylo to hlavní díky nejlepší defenzivě soutěže, a bylo to navzdory spoustě laciných ztrát, zejména v domácím prostředí. Jak v půlce podzimu, tak v půlce jara naše mužstvo shodou okolností po výhrách nad Dolním Újezdem "B" mohlo pomýšlet i výš, ale tyto myšlenky v obou případech zahnala následující série nezdarů.

Celkem muži odehráli 30 zápasů, s bilancí 14 výher, 6 remíz a 10 porážek při skóre 53:41. Nejvíce zápasů, 28, odehrál D. Štancl, který na hřišti strávil i nejvíce minut (2490). Alespoň do jednoho zápasu naskočilo 28(!) hráčů.

Některé z výsledkových nezdarů nich šly i na konto toho, že áčku chybí vyloženě gólový hráč, vždyť 6 podzimních gólů odešlého B. Válka pouze dorovnali F. Bureš a nejlepší střelec jara D. Štancl. Celkově si alespoň jeden gól připsalo 19 hráčů. Někde nemají ani tolik lidí, natož střelců, jinde zase mají střelce, kteří dají tolik, co naši nelepší dohromady.

Nejlepším nahrávačem byl J. Vít s 9 asistencemi, 6 gólů připravil Z. Skala a 5 D. Ondráček.

V produktivitě se pak tři hráči srovnali na 10 bodech, a to F. Bureš (6+4), Z. Skala (4+6) a J. Vít (1+9).

Nejtrestanějším, a vzhledem k minimálnímu počtu karet za nesportovní chování, asi i nejbojovnějším hráčem, byl D. Ondráček, který nasbíral 10 žlutých a jednu červenou. Více karet za nesportovní chování určitě nasbíral druhý v této statistice Vít (7 ŽK), ale dlužno mu přiznat, že poměr zbytečných žlutých býval v jeho případě vyšší a že ho právě kázeňské polepšení v této sezóně stálo titul nejtrestanějšího hráče.

Za nejlepší defenzivou okresního přeboru se vystřídali 4 gólmani, z nichž pouze jeden nedokázal udržet čisté konto. Nejčastěji to byl J. Špinar (17z.), za kterého po většinu jara obětavě zaskakoval M. Burián (10z.). V závěru soutěže se v bráně ještě vystřídali premiérově F. Halsbach (2z.) a V. Štancl (1z.)

Trenérská funkce pro jaro zbyla na Michala Kopeckého, který povede mužstvo i do sezóny nové. Na jaře mu výrazně pomáhal Vojtěch Štěpán, který se ale od nové sezóny bude věnovat trénování svých dětí v Litomyšli a zdraví ho bohužel příliš limituje i na to, aby nám ve větší míře pomáhal jako hráč. Nicméně za jeho divákovi neviditelný přínos při neplánovaném jarním úvazku mu patří velký dík.

Souhrnné statistiky najdete zde.

Ohlédnutí za výsledky mládeže i historického okénka se dočkáte v následujících dnech.

Muži

Rozkymácená bedna

K poslednímu utkání jsme se vydali do Rohozné, kde nás přivítala zachraňující se Polička „B“. Někteří jeli na utkání přímo od točeného piva, ale tentokrát se to promíjelo. Rozloučit se sezónou vítězstvím a udržet si třetí místo v tabulce, to byl jasný a jednoduchý cíl. K jeho dodržení nás přiblížil hned v první minutě Lněnička, když se mu centr nepovedl tak náramně, že zapadl za překvapeného gólmana a my se tak dostali do velmi brzkého vedení. Možná to ale bylo na škodu, protože náš pohyb a obsazování hráčů byly liknavé, a proti rychlému a jednoduše hrajícímu soupeři jsme byli téměř všude druzí. Černohorský sváděl těžké, ale převážně úspěšné souboje s domácím Trnečkou, na kterého mířila většina nakopávaných balónů, ale z útočného snažení naštěstí bylo pár zblokovaných či nepřesných střel. Na druhé straně se po křižném pasu dostal do dobré příležitosti Lněnička, ale bránu netrefil. Střela nesedla ani Skalovi, který dostal pobídku na velké vápno od Sokola. Domácí se dočkali vyrovnání, když Novák nedokázal kopnutý roh líznout natolik, aby neskončil na hlavě Gazdíka, a ten i se šťastným odrazem o zrovna se otáčejícího Černohorského dostal míč do sítě. Do velké šance se hnali domácí i po nepřesném odkopu Halsbacha, ale finální přihrávku na volného útočníka ve vápně dokázal zachytit Štancl. Na druhé straně jsme dostali možnost nepřímého kopu před malým vápnem, když brankář stáhnul do rukavic přihrávku od spoluhráče, podle domácích neúmyslnou. K míči se postavili Skala s Nádvorníkem a druhý jmenovaný po přiťuknutí napálil míč pod břevno přes zeď postavenou v bráně a vrátil nám tak vedení. A protože obraz hry se stále nijak nezměnil a menší šance zůstaly nevyužity, odcházeli jsme do kabin za pro nás příjemného stavu 2:1.

Nový impuls do druhého poločasu se snažili domácí vnést výměnou gólmanů. Hrál se fotbal nahoru-dolů a větší příležitosti měli zpočátku hráči Poličky. Samostatný únik dokázal Halsbach vychytat, další zákrok si připsal proti střele uvnitř vápna, po přihrávce pod sebe. Po podobné akci se ocitl v šanci na hranici vápna jiný domácí hráč, ale z dobré pozice vůbec netrefil bránu. Na opačné straně hřiště předvedl svůj typický průnik do vápna Novák, ale ten v poslední chvíli pouze poslal míč do gólmanovy náruče. Později se vápně dostal do šance nikým nehlídaný Pirkl, ale potřeboval by o něco nižší Špinarův centr, aby dokázal usměrnit míč mezi tři tyče. Po nástupu na hřiště se mohl v čele tabulky morašických střelců osamostatnit střídající Bureš, který se v krátkém čase objevil hned ve dvou šancích. Poprvé utíkal z pravé strany sám na bránu, ale trefil přímo domácího brankáře. Do téměř totožné šance se řítil i podruhé, ale tentokrát se mu zamotal míč mezi nohama. Pravidlo nedáš, dostaneš se potvrdilo chvíli poté, když domácí odvrátili Tmějův dlouhý aut, Ondráček na půlce prohrál souboj a po přihrávce před bránu zakončoval Penias, který prostřelil Halsbacha. Vedení jsme si však vzali zpátky o pět minut později, když aut do vápna prodloužil Kopecký a Pirkl protečoval míč do sítě. Kdo si myslel, že si poslední čtyři minuty zápasu v klidu pohlídáme, nebo alespoň ubojujeme, ten se spletl, protože za minutu bylo opět srovnáno. Jasný aut rozhodčí otočil ve prospěch domácích, kteří využili svého nepřiznání a našeho výpadku v koncentraci. Prodloužený míč na zadní odvrátil Novák, ale bohužel přímo na kopačky Trnečky, který již měl velmi snadnou úlohu. Ve zbývajícím čase se už žádné drama nekonalo, a tak jsme z Rohozné odjeli pouze s jedním bodem. Jak typické pro naši sezónu. Kdybychom z jarních zápasů s posledními 4 týmy měli víc než pouhých 6 bodů Dolňákem, nemuseli bychom třetí místo hájit až díky minitabulce s Dolňákem a Hradcem a možná bychom řešili věci úplně jiné.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: F. Halsbach – D. Ondráček, M. Černohorský, V. Tměj – J. Vít (M. Ropek), D. Štancl, T. Nádvorník (F. Bureš), V. Novák – M. Sokol (T. Pirkl), Z. Skala (J. Špinar), P. Lněnička (J. Kopecký)
  • Góly: P. Lněnička (Z. Skala), T. Nádvorník (Z. Skala), T. Pirkl (J. Kopecký)
  • ŽK: J. Špinar, V. Tměj
Muži

Krásná čísla

Touha udržet v posledním domácím zápase doma tři body i prolomit střeleckou liknavost byla tak velká, že trenér musel i před střetnutím s posledním týmem určovat kdo se nemá vůbec převlékat, kdo může zůstat svléknutý na lavičce a kdo se půjde potit na hřiště. Vzhledem k naší formě důsledná rozcvička byla zpestřena trochou diska a prázdnou polovinou hřiště, neboť soupeř, jistě sestupující Městečko Trnávka, dorazil jen na takové rozehřátí. Ani pořádné protažení, ani papírové předpoklady, ani touha napravit v tomto zápase přechozí domácí neúspěchy, ale v první desetiminutovce neznamenaly očekávanou totální hru na jednu bránu, hostující gólman vyčkával na nějakou závažnou akci podobně jako v naší kase premiérově se nudící Halsbach, který zaskočil za zraněného Buriána, který zaskakoval za zraněného Špinara. K prvnímu pořádnému ohrožení nám stačilo, aby v 9. minutě Skala za vápnem lehce přiťukl Novákovi, který namířil míč dle svých slov naslepo, ale přímo do hostující šibenice. 250. zápas za muže, 50. gól celkem a moc jich asi hezčeji do brány nezapadlo. Za dalších pět minut zaplesalo fanouškovské srdce znovu, tentokrát po důvtipné a pohledné "tiki-taka" kombinaci, na jejímž konci byla Štěpánova přihrávka na zcela osamoceného Skalu, který už měl snadnou úlohu. Předchozí asistencí se na 4 přesné přihrávky přiblížil k metě 50, tímto gólem pro změnu na 5 zásahů k proniknutí do TOP30, která začíná na 42 gólech. V dalších šancích zblízka přestřelil Vít, kterému na dlouhou nohu odskočil křížný pas aktivního Štěpána, Novákovu hlavu pod břevno vyrazil výborně gólman, v další pozici ve vápně ho zblokovali obránci, Sokol svým dynamitem zamířil přesně do gólmana. Náš nový, tuto sezónu již čtvrtý brankář, se jen zapojoval do rozehrávky a snad aby se zahřál, nechal jednou naše obránce, aby místo něj odvraceli míč na roh. Jediný nadějný brejk hostů zbrzdil ofsajd, do kterého tři protivníky zkušeně vmanévroval poslední Černohorský. Ve 37. minutě našel Vít centrem hlavu osamoceného D. Štancla, a tahle spolupráce znamenala naše vedení 3:0 a pohromu pro na lavičce se slunícího Bureše, který v tu chvíli zůstal na ocet jako Jarda Jágr v sezóně 2005/2006. Náš kapitán totiž 6. letošním gólem zaokrouhlil svoji bilanci na 10 a rozeného hroťáka dorovnal v týmové tabulce střelců. A centrující Vít mu pro změnu 10.bodem (1+9) odskočil v produktivitě. Ne že by Bureše něco z toho v daný moment trápilo. Nepovedené zakončení uvnitř vápna možná trápilo Sokola, který měl jako poslední příležitost navýšit naše poločasové vedení.

Z kabiny se nám podařilo vrátit bez Štěpána, s Ropkem a mnohem větší nebezpečností než v úvodu zápasu. D. Štancl mířil střílenou přihrávku (podle dilematu střílet-přihrávat) vedle, Novák s Ropkem se při ložené hlavičce na malém vápně vzájemně ubránili a Sokol ještě jednou zkusil navázat na střelecký úspěch z minulého týdne, ale bohužel přes obránce napálil nohy gólmana. Nedá se říct, že by patero střídání oslabilo naši defenzivu jako takovou, spíš jen naši defenzivní morálku. Halsbach při první hostující vlaštovce zvládl včas vyběhnout proti míči za obranu, další vlaštovku jim špatnou rozehrávkou nabídl bez větších následků sám. V pokračující ostudné pasáži střídající Lněnička a J. Štancl růžky vystrkujícího soupeře svými střelami po "brejcích" nevytrestali a ten si tak nadále užíval ofenzivní volnosti. Tvrdou střelu zblízka po propadlém balónu reflexivně vyrazil Halsbach, který měl potřebné gólmanské štěstí jak při umístění této rány do jeho prostoru, tak při ještě loženější dorážce úplně mimo. Naše laxní snažení jsme nakonec dotáhli až do soupeřovy penalty. Hosté ale neproměnili nejen výhodu, kterou před jejím nařízením měli, ale ani penaltu samotnou, Halsbach ji ze středu brány očima vytlačil do pravé tyče. Více už se o svou nulu, které dosáhl jako náš třetí gólman v této sezóně strachovat nemusel. Vraťme se ještě k Burešovi, který nejprve selhal hlavou v Lukakově stylu po Ondráčkově centru. Kdyby prý tušil, jak je na tom střelecká tabulka, udělal by to lépe. A co teprve kdyby tušil, že za ním tiše stojí J. Kopecký, který mu nezakřičením dopřává gól na úkor svého. Nakonec se nám podařilo alespoň jednou potěšit diváky i trefou k hospodě, a byla znovu výstavní, on totiž Nádvorník výrazně preferuje kvalitu před kvantitou. Svoji ranou zpoza vápna nedal gólmanovi šanci, připsal tím 10. bod nahrávajícímu Burešovi a zpečetil naši výhru 4:0 - paradoxně jsme větším rozdílem porazili pouze Dolní Újezd, před nímž budeme příští týden v Rohozné hájit třetí místo.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: F. Halsbach - V. Tměj, M. Černohorský, D. Ondráček - V. Štěpán (M. Ropek), D. Štancl, T. Nádvorník, J. Vít (P. Lněnička) - V. Novák (F. Bureš), M. Sokol (J. Štancl.), Z. Skala (J. Kopecký)
  • Góly: V. Novák (Z. Skala), Z. Skala (V. Štěpán), D. Štancl (J. Vít), T. Nádvorník (F. Bureš)
Muži

Návrat na střeleckou vlnu

Další venkovní utkání jsme sehráli na malém a tvrdém hřišti v Telecím, kde nás přivítala Borová. Že je soupeř v tabulce výrazně pod námi nebo že má aktuálně ještě delší šňůru porážek než my, pro nás nikdy neznamenalo jistotu vítězství, možná spíš naopak a v prvním poločase se to potvrdilo. Domácí byli rychlejší, důraznější v soubojích, předskakovali nás při přebírání míče, takže se hrálo především na naší polovině. I díky špatnému nabírání hráčů měl Bortel dostatek prostoru na kombinaci. Asi v 5. minutě musel Burián předvést výborný zákrok, když vytáhl střelu zpoza vápna mířící k tyči. Později musel opět zasáhnout proti hlavičce zcela nehlídaného útočníka. Naštěstí ani další nebezpečné akce neskončili gólem v naší síti, např. když křižná střela minula svůj cíl, Ropek zblokoval nebezpečnou střelu na hranici vápna, nebo zakončení z velmi těžkého úhlu po přetaženém. Po přežití domácího tlaku a úbytku sil na jejich straně, jsme si začali vytvářet šance i my. V jedné z nich byl Černohorský, který si udělal na vápně prostor, ale jeho střela mířila přímo do náruče gólmana. Nedlouho poté mohl složit reparát při samostatném úniku, ale Frank mu místo přimo do běhu poslal míč přímo do zadnice. Že postrádáme instinkty útočníka, který bez rozmyšlení běží do brány, ukázal dlouhý aut Tměje, který prodlužoval Ropek, ale jak Černohorský, tak D. Štancl nedokázali zavřít zadní tyč. K zakončení se po rohu dostal i Ropek, ale příliš oslněný sluncem nedokázal usměrnit hlavou míč do brány. Když už soupeř nevyužil některou ze svých příležitostí na začátku poločasu a my se dostali do hry, o to víc mrzí inkasovaný gól do šatny, když po odkopu od brány propadl Tměj v hlavičkovém souboji a po straně unikající Hynek překonal Buriána přesnou střelou na zadní tyč.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s mnohem větším nasazením a chutí otočit vývoj zápasu. Opět nás však sráželi nepřesnosti v rozehrávce, díky nimž si domácí vytvořili pár střeleckých příležitostí, ale naštěstí mířily přímo do prostoru Buriána nebo mimo bránu. Naši hru oživili střídající Sokol a Huryta, z nichž se první jmenovaný dostal k bohužel zblokované střele za hranicí vápna. Na nějakou chvíli se nám podařilo soupeře zatlačit na jeho polovině, ale bezprostřední ohrožení brány z toho nebylo. Zato na druhé straně se mohl domácí útočník řítit sám na Buriána, ale pomalou přihrávku, kterou mu spoluhráč adresoval na paty, stihl na poslední chvíli vypíchnout D. Štancl. Ve velké příležitosti se objevili osamocení Sokol s Hurytou, když J. Štancl poslal centr do vápna, ale Sokol nedokázal vyletět tak vysoko, aby usměrnil míč hlavou do brány a lépe postavený Huryta si nezakřičel. Nakonec jsme se přeci jen dočkali vyrovnání, když Ropek poslal míč za obranu, domácí brankář příliš dlouho váhal s výběhem a k míči se tak jako první dostal Sokol, který ho obloučkem poslal do brány. Ukončil tak 264 minut dlouhé čekání na gól Sokola Morašice a cca 4000 minut dlouhé čekání na gól Sokola Michala (tj. 31 zápasů a více než 4 roky). Vzhledem k průběhu obou poločasů se remíza nejspíš jeví jako zasloužená. Přesto jsme si mohli odvézt všechny body, když v poslední minutě propadl dlouhý aut Tměje až na malé vápno k D. Štanclovi, ale ten, zaskočený takovou příležitostí, poslal míč hlavou nad soupeřovu bránu. Příští neděli sehrajeme poslední domácí utkání proti Trnávce, tak doufejme, že se konečně probudí střelci a nebo přinejmenším usne naše solidarita s níže postavenými.

  • Sestava: M. Burián – M. Ropek, J. Kopecký, V. Tměj – J. Vít (T. Huryta), D. Štancl, Z. Skala (J. Špinar), V. Novák – M. Černohorský (J. Štancl), M. Frank (M. Sokol), T. Pirkl
  • Góly: M. Sokol (M. Ropek)
Muži

Nejsou nuly jako nuly

Naše druhá a zároveň poslední jarní cesta za tunel směřovala do Jevíčka. Proti soupeři, který se potýkal s aktuálně horší formou než my, jsme se chtěli vrátit k výkonům z první poloviny sezóny. Zvětšit konkurenci v bráně měl zaskakující Halsbach, ten se však musel na poslední chvíli omluvit kvůli příchodu potomka na svět, a tak buďme rádi, že se nám povedlo stáhnout ze střechy osvědčeného Buriána, který tak neplánovaně pokračuje v posunu historickými tabulkami, tentokrát dorazil na 12. místo mezi mužskými starty. Náš nástup do zápasu vykazoval touhu odvézt si tři body od statisticky nejméně oblíbeného soupeře za každou cenu. V dobré šanci se ocitl Lněnička, který si narazil s Burešem, ale jeho střela na zadní se nevešla mezi tři tyče. Velkou příležitost měl také Nádvorník, který si naskočil na Ondráčkův centr, ale jeho hlavička jen těsně prolétla kolem tyče. K vážnějšímu ohrožení Buriánovy brány se domácí dostali snad jen jednou, ale bohužel pro nás jsme byli potrestáni. Ondráček prohrál u lajny souboj s Mykhailem, který se z úhlu řítil sám na Buriána, ten špatně načasoval výběh na špatně předkopnutý balón a z těsné blízkosti byl prostřelen mezi nohy. Bohužel ani dobíhající Tměj už ve skluzu nedokázal odvrátit míč z brány, a tak šli domácí do jednobrankového vedení a my dostali tvrdou facku. Přesto jsme byli ti aktivnější a měli vysoké držení míče, ale opět nás brzdily nepřesnosti především ve finálce. Z větších šancí lze jmenovat jen Nádvorníkovu dobrou střelu ze střední vzdálenosti, které moc nechybělo, aby se vlezla do určeného prostoru a Lněničkův dlouhý aut, který prodlužoval Frank, ale dobíhající D. Štancl a Bureš se nedokázali protlačit přes obranný val.

Začátek druhého poločasu byl v režii domácích, ale kromě tří střel do Buriánovy náruče a rohové hlavičky, která mířila nad bránu, soupeř výrazněji nezahrozil. Poté se míč opět přesunul převážně na naše kopačky a my si začali vytvářet šance. Bureš prchl po pravé straně, vyhnul se skluzu obránce a předložil pod sebe na velké vápno Hurytovi, ale ten zakončil vedle. Špatnou přihrávkou vyřešil situaci Lněnička, když jsme se po zachycení domácí rozehrávky řítili do přečíslení. Nepotrestali jsme ani chybu domácích v komunikaci, když domácí gólman vyběhl na vápno pro centr, kde si překážel s obráncem a odražený míč získal Vít, ale místo aby si míč zpracoval a zakončil v klidu do prázdné, volil střelu z první, která mu ale vůbec nesedla. Další velkou příležitost jsme měli, když brankáři vypadla Sokolova střela, dobíhající Černohorský vybojoval míč, ale z těžkého úhlu trefil pouze obránce nalepeného na tyči. Domácí obrana musela odvrátit hned několik centrů, nezachytila však ten od Tměje, který hledal za obranou D. Štancla, ale ten jen o pár centimetrů na něj nedosáhl, aby dokázal míč tečovat mimo prostor brankáře. Těžko říci, jestli jsou v Jevíčku menší brány, ale ani na třetí pokus, tentokrát z přímáku, nedokázal Nádvorník svůj střelecký pokus vtěsnat mezi tři tyče, když těsně minul břevno. Naši neschopnost dotlačit míč do brány dokázal i zahraný roh, kdy Ropek vracel míč do ohně, ale D. Štancl se místo uklizení míče do sítě pouze navzájem kopnul s domácím obráncem, a balón tak bezpečně prolétl vápnem. K prolomení stavu nám nepomohla ani desetiminutová přesilovka, když se po druhé žluté kartě nechal vyloučit domácí Seknička, ani nasazení Štěpána, který svůj 50. start mezi muži tentokrát ničím zvláštním nevyšperkoval. Náš další útočný zmar podtrhla situace v závěru zápasu, kdy se Nádvorník na pravé straně prosmýkl mezi dvěma obránci, ale místo přihrávky na volného D. Štancla vysoko přestřelil. Fotbal se ale hraje na góly a naše střelecká neschopnost nás vytrestala i tentokrát. Sice jsme nepřišli o tolik jako Dortmund, ale po sérii zápasů bez inkasovaných gólů přichází nemilá série bez gólu vstřeleného. A je to otázka, jestli to zrovna příští týden v Telecím půjde prolomit naší obyčejnou cestou.

  • Sestava: M. Burián – D. Ondráček, M. Ropek, V. Tměj – J. Vít (V. Štěpán), D. Štancl, M. Černohorský, P. Lněnička (J. Štancl) – M. Frank (T. Huryta), T. Nádvorník, F. Bureš (M. Sokol)
Obecné

Stará garda

Za pěkného slunečného počasí se v sobotu konalo odvetné utkání starých gard v Dolním Újezdě, které kvůli zranění bedlivě sledoval pouze v roli nehrajícího zapisovatele Petr Štěpán. Hned v 1. minutě jsme začali velkou šancí Jindřicha Jány, ve 4. minutě v dobré pozici střílel vedle Václav Beneš. Po dobrém úvodu bohužel jsme ve 12. minutě bohužel dostali gól od Kořízka, který dorazil do brány Heinischovu střelu do tyče. V 17. minutě se objevil ve velkém vápně soupeře téměř sám Chmelík, ale neproměnil.

Na začátku druhého poločasu, tedy v 31. minutě, obstřeluje svojí slabší pravou nohou Pavel Kuta z hranice vápna čerstvého brankáře Andrleho, který si tak na míč poprvé sáhne až v bráně. I druhý gól nám tedy paradoxně vstřelil hráč, který měl původně nastoupit v našem týmu. Ve 41. minutě pak uzavřel gólový účet zápasu hlavičkou do protipohybu brankáře J.Lipavský.

V zápase jsme měli větší držení míče než soupeř, dařila se nám i kombinace, ale bohužel jen před vápno domácích (ale co by za to áčko v neděli dalo), koncovka byla v našem podání až žalostná a v některých dobrých situacích dokonce žádná. Spokojenost i opojení ze společně stráveného odpoledne a zároveň mrzutost z výsledku a nepoznané radosti ze vstřeleného gólu pak na pozápasovém důkladném rozboru vyústila v domluvu pravidelných měsíčních fotbálků staré gardy, které by tyto nedostatky měly do budoucích odvet odstranit. První domluvený termín je pátek 3. června.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Němec, V. Andrle - J. Jokeš, O. Ropek, F. Ropek, M. Ropek, Josef Štěpán, Josef Jána - M. Chmelík, J. Kopecký, Jan Štěpán, J. Růžek, Petr Kuta - Jindřich Jána, V. Beneš
Muži

Domácí úhor

Téměř přesně po měsíci nás čekal zápas před domácím publikem, ve kterém jsme přivítali Dlouhou Loučku. Před výkopem jsme popřáli panu Neprašovi, který nedávno oslavil 80. narozeniny, a věděli jsme, že 3 domácí body by mu udělali stejnou radost jako věcný dar, co obdržel před zápasem. Že bychom ale opravdu byli odhodlaní našemu úkolu dostát, to se úplně říci nedá. Hosté nám dopřávali poklidnou rozehru z obranných řad, ale bohužel z důvodu slabé nabídky zde většinou rovněž končilo naše držení míče a kombinace, pokud to ovšem lze takto nazvat. Vůbec to není tak, že bychom se nedostali na soupeřovu polovinu, ale kromě pár Hurytových ofsajdových náběhů, ne nebezpečných standardních situací a jednoho centru na Skalu, našeho jediného hráče ve vápně, není o čem psát. A protože hostům jsme dovolili jedinou střelu, kterou zblokoval D. Štancl, rozešli jsme se do kabin smírně.

Naše aktivní nástupy do druhých poločasů zdobící nás v posledních zápasech, zůstaly ty tam. Ne že by hosté nějakou aktivitou zrovna hýřili, ale v 51. minutě měl po autovém vhazování neobsazený Marván dostatek času, aby průnikovkou vyslal do úniku kapitána Křivánka, který pláchl za záda J. Štancla a střelou na vzdálenější tyč překonal V. Štancla. Po této facce se naše nasazení mírně zlepšilo, ale útočné snahy byly stále bezzubé. Když pak chyboval jarní pilíř obranných řad Černohorský, který po váhavé rozehrávce vytloukl a následně nedohnal dotírajícího protihráče, který nezištně našel na penaltě Marvána, který procedil míč pod nohou našeho gólmana, který tím pádem nadále zůstal bez zákroku, bylo prakticky vymalováno. Pravda, žlutě se ještě trochu dobarvovalo, ale s ofenzivní impotencí nám nepomohl ani vysunutý Novák, jehož zkleštění v soupeřově vápně zůstalo u sudí bez odezvy, ani střídající Kopecký, jehož hlava nejenže nepobírala řízení zápasu, ale také třetí zápas po sobě ztroskotala na strážci soupeřovi svatyně, ani Nádvorník, jehož střela zpoza vápna postrádala dolnoújezdské parametry. Naši sterilitu zpečetil v první nastavené minutě ten nejpovolanější, nejlepší jarní střelec D. Štancl, který vyplaval zpoza obránců a našel si Ondráčkův centr, ale úplně osamocený před brankářem hlavou ani netrefil bránu a odmítl tak nejen oslazení svého 350. startu v oddílových barvách, ale i vyhrocení závěru. Radši totiž nedomýšlet, jak bychom kousali, že vzhledem k neuvěřitelně rozkouskovanému a prokecanému zápasu trvalo nastavení pouhé dvě minuty a ukončilo zápas zrovna ve chvíli našeho skoro nezaslouženého nadechnutí. Takhle naštěstí zůstalo u zasloužené agónie bez bodu a gólu. Škoda, že na nás z nevysvětlených důvodu přichází i takové zápasy, škoda, že je to často doma a škoda, že tomu tak bylo i při dnešní slavnostní příležitosti. Příští týden nás čeká utkání v Jevíčku, které s dnešním soupeřem prohrálo dokonce 0:5. Logicky bychom tak měli vyhrát 3:0. Tak hlavně pamatovat na to, že fotbal nemá logiku.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: V. Štancl – D. Ondráček, M. Černohorský, V. Novák – J. Vít (J. Kopecký), D. Štancl, Z. Skala (M. Sokol), V. Štěpán (J. Štancl) – T. Huryta (M. Frank), T. Nádvorník, P. Lněnička (F. Bureš)
  • ŽK: D. Ondráček, J. Kopecký
Obecné

Jaroslav Nepraš slaví 80

V minulých dnech oslavil 80. narozeniny pan Jaroslav Nepraš, který je s naším oddílem spjatý téměř od jeho začátku. TJ mu jménem všech členů i fanoušků děkuje za téměř půl století neocenitelné práce pro celý Sokol, zejména pro oddíly fotbalu a stolního tenisu, i za trvalou přízeň přímo v hledišti, a přeje mu hodně zdraví, spokojenosti i radosti z výsledků našich sportovců. Zároveň všechny zveme na nedělní domácí zápas, před jehož začátkem našemu oslavenci předáme i malou pozornost. A u příležitosti jeho jubilea jsme s ním i trochu zavzpomínali.

Půjdeme od začátku. Jak jste se k morašickému fotbalu vlastně dostal?

V roce 1972 za mnou jako za pravidelným divákem přišel tehdejší předseda fotbalu Láďa Tobku, jestli bych jim nechtěl s fotbalem nějak pomoci. Tak jsem se připojil jako takový sekretář, tenkrát se tomu říkalo organizační pracovník. To jsem dělal 18 let. A v 80. letech jsem přebral od pana učitele Malečka i pokladníka. On už měl léta, tak nejdřív jsem mu s tím pomáhal, a pak to dělal sám.

Jak vypadala tahle organizační práce v době bez mobilů a internetu?

Hodně se toho řešilo po telefonu, já jsem pak měl chvíli pevnou linku i doma. Ale když třeba bylo špatné počasí a věděli jsme, že se asi nedá hrát, tak se prostě k soupeři muselo jet. Protože zápas se odložil, až když to rozhodčí řekl na místě, takže jsme tam museli být, jinak by nás zkontumovali.

Já jsem ve vašich zápiscích našel napříč kategoriemi těch zkontumovaných zápasů celkem dost, čím to bylo?

Nejvíc dopravou, s tou bylo hodně starostí. On byl problém sehnat dost aut, hlavně pro dorostence, tak často by lidí bylo dost, ale neměli se k soupeři jak dostat. Hodně se to řešilo autobusem, v Cerekvici ho jeden čas měli, ze Zámrsku nás taky jezdili, ale nejvíc autobusů jsme sehnali od ČSAD. Často hráli dorostenci a chlapi na jednom místě, tak jeli spolu, a to se chlapům moc nelíbilo, protože to zabralo celé odpoledne.

Bylo něco, co Vás v té práci dokázalo vytočit nebo Vám ji přímo otrávit?

To ne, drželo se hodně pohromadě. Láďa Tobek neměl rád malej fotbal, protože ho spousta kluků hrála třeba v sobotu dopoledne, a pak to na nich bylo odpoledne samozřejmě znát. Ještě možná dochvilnost hráčů. Ale to jsme spíš byli nervózní nebo naštvaní všichni, když se třeba jelo tím autobusem a čekalo se na pár lidí, co šli na poslední chvíli. To se kolikrát bylo třeba převlíkat v autobuse, a přímo z něj se šlo na hřiště, abychom tam byli nastoupení dřív, než skončila čekačka.

A když to klaplo a všichni přišli včas, tak se na zápas jezdilo s jakým předstihem?

Tak čtvrt hodiny stačilo, abychom jezdili hodinu dopředu jako dneska, to ne.

To by možná leckterý současný hráč uvítal. Stejně jako domácí zápas v sobotu. V Morašicích se hrálo vždycky v neděli nebo to někdy bylo jinak?

Vždycky v neděli. Párkrát se zkusila sobota, ale lidi vůbec nechodili. Vím, že Cerekvice často hraje o sobotách, ale tady se v sobotu vždycky pracovalo.

A hráčům tenkrát nevadilo, že se po zápase neposedí v hospodě, že se po fotbale musí brzy rozejít, protože se jde druhý den do práce?

Kdepak, vždyť alkohol byl zakázanej. Hráči dostali flašku limonády, ale jinak se nalejvat nesmělo. I na zábavách se mohlo dávat jenom pivo, limo a víno. Tam jsme kořalky měli schovaný, a chodilo se na ně tajně, „do pekla“ se tomu říkalo. Naštěstí nás nikdy žádnej tajnej nenaprášil. A na hřišti se nejdřív převlékalo jenom v malé přepažené buňce, kam jsme se museli vejít i se soupeřem. Pak se v roce 73 sehnal vagón, ale pití jsme si mohli schovávat až v nových kabinách, tam už se na to našlo místo.

Kabiny jste stavěli svépomocí, což je dneska těžko představitelné. Tomu někdo musel velet ne?

Jarda Kopecký byl zedník, tak ten se na tom nadřel. A hodně věcí zajišťoval Jarda Krejza. Ten byl zrovna v té době chvilku předsedou fotbalu, ten musel mít všechno pintlich. Ale některým to zas nevonělo, tak to dělal jenom chvíli.

Takže organizační pracovník, pokladník, zedník, co dalšího jste pro Sokol dělal?

Cedil krev. Tak jsme říkali tomu, že jsme v rámci nějakého závazku chodili za oddíl darovat krev, tam jsem byl asi dvanáctkrát, pak už se mi po tom nedělalo dobře. A organizovali jsme brigády tenkrát. A pomezního jsem tady dělal, tam jsem naběhal kilometrů po lajně. Dlouho a často to bylo tak, že přijel jenom hlavní rozhodčí, rovnou na dva zápasy, co byly za sebou a já na lajně strávil odpoledne. Přes 2000 zápasů jsem odmával.

Vaše statistiky, to je další pozoruhodná věc. S tím jste začal hned, když jste nastoupil k fotbalu?

Ne, to začal psát Láďa, ten to psal prvních asi dvacet let, pěkně přehledně v jednom sešitu. Já jsem si začal svoje poznámky psát od roku 1983. A dělal jsem to až do roku 2019.

Jak jste si obstarával data?

Na domácích zápasech jsem byl a zvenku mě to řekli trenéři nebo jsem si to přečetl v novinách. Ale to už je pár let, co žáci v novinách vůbec nejsou.

No aspoň, že jste ty trenéry jste přesvědčil, dneska to dá práci z nich dostat alespoň střelce. Na kronice, kterou jste nechal podle vašich zápisků udělat, mě zaujalo, že je vedená kalendářně, a ne sezónně. To vzniklo jak?

Takhle s tím Láďa začal, tak se v tom pak zůstalo.

To je strašně paradoxní, že i když jste do těch statistik zahrnoval i zápasy starých gard, tak Vaše jméno tam prostě není.

Není. Já mám odehraných 43 sezón a přes 800 zápasů ve stolním tenise. Ten jsme tady založili v roce 1976. Nejdřív jsme domluvili s Josefem Pakostou přátelák proti Tržku, a protože spadal Tržek pod Morašice, tak jsme pak domluvili, že dáme dohromady tým. Jednu dobu jsme měli i áčko a béčko. I letos jsem si ještě připsal výhru. Sice jenom administrativně, takovým trochu podvodem, ale radost jsem měl, že mi ji Milda připsal.

Takže když se zeptám, co Vám v současné době v Morašicích chybí, co se činnosti Sokolu týče, tak asi pořádná herna.

To jo. Před deseti rokama jsem myslel, že s tím něco udělá starostka, že by se zrekonstruovala „dvacítka“ a nahoře vzniknul víceúčelový sál, ale když byla v Pardubicích, tak to vyšumělo a teď už na to peníze nebudou. O to víc mě dodneška mrzí, že neprošel můj návrh, aby se tenkrát kabiny udělali poschoďový, že by nahoře byl sál nejen na ten pink ponk. S Láďou jsme kvůli tomu měli i třenice, protože on to nechtěl, a jeho kamarádi taky ne. A když jsem se pak v lednu 1994 rozhodl ve výboru skončit, tak nakonec nesehnal podporu těch kamarádů ani Láďa.

A ještě něco, co vás mrzí?

Myslím, že je škoda, že skončila družba s Kleinbautsenem. To začalo nějak přes JZD, pak se do toho zapojil Sokol, tak jsme každý rok soutěžili ve volejbalu, pink ponku a fotbalu. Já jsem proti nim odehrál od roku 1991 13 zápasů a mám nejvíc bodů z oddílu. A tenkrát mě naštvali fotbalisti, protože jeden rok se to přerušilo, protože se nesehnal autobus. Další rok už autobus byl a já ve čtvrtek přišel na pink ponk a zjistil, že v sobotu se nejede, že mezi fotbalisty není zájem. A byl konec.

Na která období nebo události naopak vzpomínáte nejraději?

Na všechna období, kdy se dařilo, kdy se na to dobře koukalo. Ale to nebyla jenom ta A třída. Když se založil fotbal, tak naši chlapi měli takový čtyřletý cykly. Po čtyřech letech se postoupilo do III. třídy, po dalších čtyřech od okresního přeboru, a po další čtyřletce jsme měli tým na postup, ale během roku nám skončilo šest hráčů. Frantu Ropka, Bobše Poslušnýho a Mirka Částka si vzala Litomyšl, Franta Štanclu šel do Újezda, Drahoš šel učit do Nového Města a Franta Kalibánu s tím skončil v 26-ti. Mozek a střelec. No a tým byl najednou na sestup, během roku.

Co jste tenkrát od Litomyšle za takové hráče dostali?

To si nevzpomenu. Byla to velká sláva, přijela delegace z Litomyšle, ten Oliva - zubák, ale kolik jsme dostali, nebo jestli šli hráči za to, to nevím. Mám pocit, že když šel v roce 1992 do Újezda Pavel Kuta, plus ještě hostování Martina Ropka s Radkem Burešem, tak že za to bylo 21 tisíc, to bylo tenkrát dost peněz. A Jirka Vosmek do Třebové šel za 3 hráče. Ale tu Litomyšl nevím.

Taková tradiční otázka na závěr, je něco, co byste rád popřál morašickému fotbalu?

Aby prosperoval. Je podle mě velká chyba, že není dorost, protože když byla dobrá mládež, tak se to pak vždycky posouvalo dál, až do chlapů, tak aby pak bylo s kým hrát.

Muži

Žádný strom neroste do nebe

Poslední zastávka série venkovních zápasů byla na hřišti nejnepříjemnějšího mužstva, a našeho konkurenta v boji o druhé místo, v Opatově. Věděli jsme, že nás čeká místy až moc na tělo hrající soupeř, který od našeho návratu do okresu také hraje v popředí tabulky, také nemá dost odvahy a kvality k postupu do kraje, a tak je skoro s podivem, že je to až náš druhý nejčastější kat za dané období. Jen jeden soupeř nám od návratu do okresních soutěží uštědřil více porážek. Zato není divu, že si první otcovský víkend nechtěl tímto protivníkem kazit Tměj. Hřiště sice bylo krásné, ale jeho menší rozměry společně se stylem hry domácích naší fotbalovosti moc nesvědčili. Asi v 5. minutě musel být ošetřen Burián s tržnou ránou na hlavě, když se po vyražení centru srazil s domácím útočníkem. Možná jsme byli ještě opaření myšlenkou, zda-li náš gólman dochytá, nebo jsme pouze liknavě bránili, ale jakmile byl míč, přidělený domácím, uveden do hry, náš obranný val nezachytil centr na Košína, který pohodlně hlavou vstřelil první gól zápasu a ukončil tak po téměř 250 minutách Buriánovu neprůstřelnost. O soupeřově hře a jeho dohrávání soubojů asi není třeba více psát, avšak rozhodčí byl s udělováním žlutých karet více než opatrný. Nejčastěji jsme se před domácí bránu dostali pomocí Lněničkových dlouhých autů, ale kromě momentu, kdy Štancl nezavřel zadní tyč po propadnutém autu, jsme si přes domácí věže více nevytvořili. A protože Pirkl zpoza vápna střílel nad a Nádvorník dvakrát vytloukl spoluhráče, přišel na druhé straně trest. Přímý kop z půlky hřiště skončil na hlavě domácího „Hada“, který hlavičkou do protipohybu Buriána zvýšil na 2:0. Před odchodem do kabin jsme mohli snížit na rozdíl jedné branky po ukázkovém brejku, kdy Vít vystihl domácí rozehru rohu, předal míč Lněničkovi, který poté křížem hledal opět Víta, tentokrát v soupeřově vápně, ale protože si Nádvorník za ním nekřiknul, zakončoval Vít v domnění, že za ním je obránce, z první mimo bránu. Za zmínku možná stojí první žlutá karta Ondráčka, obdržená za „nadávky“ na adresu protihráče, ale v kontextu celého zápasu je „nadávka“ v tomto případě silné slovo.

Možnost zvrátit průběh zápasu nám zkomplikoval třetí inkasovaný gól hned zkraje poločasu, kdy odražený míč sebral před vápnem Štěrba a střelou k tyči nedal Buriánovi šanci. A aby těch komplikací nebylo málo, musel po faulu a druhé žluté kartě, kterou si rozhodčí s překvapením uvědomil až při zapisování, předčasně do sprch Ondráček. Tím nám však na hřišti vytvořil více místa a společně se zvolněním aktivity domácích jsme začali mít více ze hry. Bohužel jsme si vylámali zuby na Šenkýřovi v domácí bráně, který během krátké chvíle vychytal tři gólovky. Tou první byla hlava Kopeckého po standardní situaci, kterou dokázal vyrazit nohama a následnou dorážku Sokola zblokovala domácí obrana. O chvíli později vyrazil hlavičku Nováka a k tomu přesně mimo dosah dobíhajícího Štancla. A v poslední řadě to byl vytažený přímý kop Nádvorníka směřující k tyči. Tím náš tlak opadl a soupeř se na druhé straně dostal k zakončení, jež minulo Buriánovu bránu a k brejku, který skončil nepřesnou přihrávkou před odkrytou bránu. V závěrečných minutách byla po ztrátě míče a hašení situace odpuštěna červená karta pro Kopeckého. A v úplném závěru si ještě Novák po svém klasickém průniku z lajny vykoledoval penaltu, ke které se po domluvě s lavičkou postavil střídající Huryta, jenž s ledovým klidem proměnil, čímž se dočkal prvního gólu v mistrovském zápase a my aspoň jednoho čestného gólu, v jinak hrůzné letošní bilanci s Opatovem (skóre 1:7). Nezbývá než se z tohoto zápasu oklepat a v neděli na domácím hřišti proti Dlouhé Loučce se navrátit k výkonům z předchozích zápasů.

  • Sestava: M. Burián – D. Ondráček, J. Kopecký, M. Černohorský – J. Vít (K. Kutzer), D. Štancl, T. Nádvorník, V. Novák – M. Frank (F. Bureš), T. Pirkl (T. Huryta), P. Lněnička (M. Sokol)
  • Góly: T. Huryta (pen.)
  • ŽK: D. Ondráček, T. Nádvorník, J. Kopecký
  • ČK: D. Ondráček
Muži

S čistým štítem i svědomím

V druhém zápase tohoto víkendu nás čekal jeden z našich nejčastějších soupeřů Dolní Újezd. Od páteční výhry jsme sice přišli o pár lidí, ale zase dostali vítanou motivaci v podobě sobotního zaváhání soupeřů a možnosti posunu na druhé místo. Náš aktivní nástup do zápasu mohl asi v 5. minutě vylepšit gólem Nádvorník, který po průniku Nováka dostal nabídku na vápno, ale přestřelil. S postupem času nás srážela naše zbrklá i chybná rozehrávka, čímž otěže hry převzali domácí a nám tak pomalu ubývaly síly. Burián ale pohledem vytlačil křížnou střelu z pravé strany, sám vyrazil pokus na přední tyč ze strany druhé, J. Vomáčkovi vychytal hlavičku a v další akci téhož hráče nejprve navnadil puštěním lehkého centru k jeho nohám, aby vzápětí jeho naději na skórování, a téměř i jeho samotného, řádně uzemnil. A když už našeho gólmana po soupeřově rohu nechtěně překonal spoluhráč M. Frank, na správném místě stál Tměj. Někdy mezi těmito akcemi domácích, dle zápisu konkrétně ve 28. minutě, podržel tentýž Frank, čili ten náš, odkop od brány, přiťuknul míč poblíž stojícímu Vítovi, který vyslal do úniku Nádvorníka. Ten po chvíli vzdal sprinterský souboj o samostatný nájezd, křižujícího obránce se kousek za vápnem radši zbavil zasekávačkou a střelou do šibenice nám zajistil vedení. Po gólu byli domácí stále více na balónu, ale naše zodpovědná defenziva je už do výraznějších šancí nepustila, s výjimkou Vomáčkovy hlavičky nad Buriánovu bránu a pár střel mimo brankovou konstrukci, a tak jsme šli do kabin s hubeným náskokem.

Ve druhém poločase jsme krátce drželi míč a soupeře na distanc, ale zhruba od 60. minuty měl Dolňák vyšší držení míče a hrálo se především kolem našeho vápna. Nutno ale říct, že kromě několika střel, které byly zblokovány nebo mířily mimo bránu, a pár posbíraných centrů a rohů neměl Burián mnoho práce. Naši soudržnost nejen v defenzivě nabourávaly pouze spory o to, zda se rozhodčímu a domácím přiznávat k tolika tečím, často nepostřehnutelným, zvlášť když domácí při první příležitosti, a byla do očí bijící, volili hanbu a roh místo cti a odkopu. S platonicky se utahujícími šrouby jsme se do větších příležitostí, především z brejkových situací, dostávali my. Frankova levačka z velkého vápna a střela Nováka po dalším průniku se mezi tři tyče nevešly. Nádvorník, kterého do samostatného úniku i s dávkou štěstí vyslal Štancl, dle jeho slov už nemohl a pokus překvapit vyběhnutého brankáře skončil možná i mimo ochrannou síť. Výborné zákroky však musel Váně předvést proti dalekonosné střele Ondráčka, která směřovala ne až tak daleko od šibenice a proti Kopeckého hlavičce pod břevno. A protože dva slibné protiútoky v závěru zhatily Štěpánovy nepřesné přihrávky, v utkání už k ničemu vážnějšímu nedošlo a připsali jsme si nejmenší možné vítězství, na jaře pro nás zcela typické. A i když to nebyl nejpohlednější fotbal, tři body v derby potěšily úplně stejně jako ty jednoznačné podzimní. Na celkovém skóre 6:0 má největší zásluhu Nádvorník, který soupeře obtěžkal bilancí 3+1. Což je přesně o 3 góly lepší počin, než proti všem ostatním soupeřům dohromady. Po plodném víkendu tak příští týden budeme v Opatově druhé místo nikoliv dobývat, ale hájit.

  • Sestava: M. Burián – D. Ondráček, M. Ropek, V. Tměj – J. Vít (T. Huryta), D. Štancl, Z. Skala (V. Štancl), V. Novák – M. Frank (J. Kopecký) T. Nádvorník, K. Kutzer (V. Štěpán)
  • Góly: T. Nádvorník (J. Vít)
Muži

What´s in your head, Zomber?

V pátek jsme se vydali za tunel do Boršova, kde nás čekalo odložené utkání 18. kola. V cestě k návratu na vítěznou vlnu nám stálo hřiště velmi podobné tomu nedělnímu z Horního Újezdu a velmi důrazný soupeř s nebezpečným kulometem vzor Racl. Na toho byl nasazen místo v Itálii si užívajícího Černohorského zkušený Ropek, který se svého úkolu zhostil na výbornou. Náš aktivní nástup do zápasu měl za následek několik rohů a dalekonosných autů celkově posté nastoupivšího Lněničky, ale Štancl nedokázal na přední tyči ztečovat balón do sítě, Vít zakroutil míč z jednoho rohu přímo do tyče a v dalších případech chybělo více důrazu ve vápně. Soupeř sázel především na nákopy za obranu, ale kromě jednoho momentu, kdy Racl po náběhu ze strany pálil vedle tyče, to domácím žádnou velkou šanci nepřineslo. Větší příležitosti se naskytly po nařízení několika více či méně diskutabilních standardních situací, ale kromě Buriánova vyražení nepříjemného „koníčka“ jsme i toto přečkali bez většího nervového vypětí. Na druhé straně se do dvou šancí po pěkných kombinacích dostal Sokol, ale ani jedna situace nevedla k zakončení, když si dlouho zpracovával míč nebo se snažil najít výhodnější střeleckou pozici, a tak se šlo do kabin za smírného stavu.

Náš opět aktivní nástup do druhého poločasu na chvíli pozastavila Zomberova kopačka v obličeji Štancla. Domácí zlý muž, a to se opravdu omlouváme všem opravdu zlým mužům, který byl tou dobou na hřišti zhruba dvě minuty, vyvázl pouze se žlutou kartou, s čímž se evidentně nehodlal smířit. Buď mu na jeho postavení mezi nejtrestanějšími hráči okresu opravdu enormně záleží, nebo dostal od trenéra pokyn oslabit mančaft co nejdříve, protože to takhle kdysi Boršovu u nás vyšlo. Každopádně o sobě dával v průběhu poločasu ještě několikrát vědět, což vedlo ke spoustě soubojů a přiostření hry, která se rozhodčímu, jenž u nás proti Bystrému odvedl dobrý výkon, začala vymykat z rukou. Z ryze fotbalového zpravodajství zmiňme, že do nadějné pozice vysunul Skala průnikovkou Franka, ale jeho střela skončila pouze v boční síti. Na druhé straně se do velké šance řítil Zomber po odvrácení našeho rohu, ale mírně vyběhnutého Buriána i jeho svatyni vysoko přestřelil. Poté nastal asi patnáctiminutový tlak domácích, k čemuž přispěly opět standardní situace. Postupně však volné přímé kopy skončily v Buriánově náruči, nepřesnou hlavičkou, střelou těsně vedle tyče a v posledním případě pomohla přímo branková konstrukce. A tak se hra opět přesunula na druhou stranu, ale Tmějova tvrdá střela z dálky mířila přímo do prostoru gólmana a Pirklova hlavička se pod břevno nevešla. Nakonec jsme se gólu deset minut před koncem přeci jen dočkali, když Vítův nízký roh prolétl vápnem až na Nováka, který hlavou míč uklidil k zadní tyči a skóroval tak ve třetím ze čtyř zápasů na zdejší horké půdě. Z možného pojištění vedení nebo závěrečného tlaku domácích už ale nic nebylo, neboť hra byla rozkouskována častými přerušeními kvůli faulům zejména na středu hřiště. Burián, který celkově 520. startem dorovnal na 13. místě J. Vosmeka a Jana Štěpána, tak ve svém 12. startu mezi tyčemi popáté uhájil čisté konto, ale pozornost na sebe i po hvizdu strhnul již zmíněný Zomber. Když neobdržel druhou žlutou kartu za zbytečné dohrání Ropka, ani za nakopnutí míče do Štancla v přerušené hře, dočkal se po červené karty až za plivnutí, údajně opět na Štancla. Asi aby mu opláchnul jím způsobené krvavé šrámy, ale i při tomto měl mířidla seřízená stejně jako při úniku na Buriána. A protože nemůžeš napsat magor a emoce k fotbalu patří, nepátrejme po tom, co má ten člověk v hlavě, pusťme si nějakou písničku a doufejme, že vydřené a nejen vzhledem k souběžným výsledkům velmi cenné 3 body se nám podaří potvrdit už v neděli v Dolním Újezdě v zápase s tamním „béčkem“.

  • Sestava: M. Burián – D. Ondráček, M. Ropek, V. Tměj – J. Vít (T. Huryta), D. Štancl, Z. Skala, V. Novák – M. Sokol (M. Frank) T. Pirkl, P. Lněnička (K. Kutzer)
  • Góly: V. Novák (J. Vít)
  • ŽK: D. Ondráček, D. Štancl, K. Kutzer
Muži

Bohatým brát, chudým dávat

Potvrdit vítězství z minulého týdne proti Bystrému jsme jeli tentokrát do nedalekého Horního Újezda. Přestože se domácí tým stále krčí na chvostu tabulky, získaných 7 bodů z posledních tří zápasů značilo, že není radno ho podceňovat, čehož jsme si byli vědomi. S čím jsme však nepočítali, to byl místní „drňák“. I přes náš aktivní začátek byl velmi brzy blízko gólu domácí osamocený Šplíchal na zadní tyči, který ale naštěstí pro nás nedosáhl na centr. Do vedení jsme se tak dostali my, když Lněničkův roh odvrátila obrana pouze zpátky na kopačky exekutora, který míč vrátil na přední tyč, kde zůstal nikým nehlídaný D. Štancl a ten s přispěním terénu místo uklizení na přední, překonal domácího Havlíka lobem na zadní. Navýšit náskok mohl Pirkl, který nedosáhl na Lněničkův centr v téměř totožné situaci z úvodu utkání před naší brankou. Naši aktivitu srazil gól domácích po naší chybě v rozehrávce, když Černohorský nedokázal zpacifikovat Buriánovu přihrávku, dotírající Kusý vybojoval míč pro Zrůbka a ten zamířil přesně k pravé tyči. O chvíli později zůstalo bez povšimnutí zatažení na Ondráčka, který se snažil vyvézt míč a následný útok zakončil opět domácí Zrůbek mimo dosah Buriána. Zbytek poločasu jsme se trápili jak s emocemi na rozhodčího, tak těžkým terénem, který výrazně ztěžoval naši kombinační hru, což vedlo ke zbrklým ztrátám. Výjimkou byla jedna akce na pravé straně hřiště, po které Pirkl nahrával na vápno pod sebe na volného Skalu, ale ten levou přestřelil bránu. Soupeř sázel na jednoduché odkopy od obrany, ale z nich žádné velké šance nevznikly a pár domácích rohů se nám podařilo odvrátit. A více zajímavého se už v prvním poločase nestalo.

Nástup do druhého poločasu byl od nás ještě aktivnější než do toho prvního. Ihned zkraje dokázal Pirkl zalepit Tmějův centr na zadní, ale z těžkého úhlu nepropálil dobře chytajícího Havlíka. Nedlouho poté se řítil sám na bránu Novák, ale ani ten na domácího gólmana nevyzrál. Do nadějné pozice se dostal po pěkné kombinaci Nádvorník, ale jeho střele chyběla potřebná razance. V půlce poločasu náš vytrvalý tlak vyústil v závar před domácí svatyní, kde Bureš vybojoval míč pro Pirkla, který procedil míč přes domácí blok a svým prvním gólem v našem dresu zařídil vyrovnání. Po vyrovnávacím gólu náš tlak mírně opadl, ale stále jsme byli aktivnější a soupeře téměř nepustili na naši polovinu. Špatné rozhodnutí zvolil D. Štancl, který si doběhl pro přetažený centr, ale místo přihrávky pod sebe na volného Pirkla vrátil míč „do ohně“, kde si ho sebral Havlík. K jedinému přímému ohrožení brány se dostal Horňák po odpískání (ne)faulu na Kusého, na následný centr ze standardky Burián nedosáhl přes blok domácích hráčů, a tak propadnutý míč musel z brankové čáry odvrátit D. Štancl. A protože naše rohy ani Nádvorníkovy přímé kopy se nesetkaly s úspěchem, mohl v posledních minutách z protiútoku přijít trest, ale Zrůbkův přízemní centr na volného spoluhráče na poslední chvíli vystihl Burián a udržel tak finální skóre 2:2. Remíza je mrzutá i kvůli tomu, že jsme nedokázali využít víkendových ztrát Bystrého a Opatova, ale to se holt ve fotbale stává, historie našeho oddílu je obíráním předních týmů a obdarováváním těch spodních přímo protkaná. Příští týden nás čekají hned dva zápasy, v pátek odložené utkání v Boršově a v neděli další derby, tentokrát s Dolním Újezdem „B“.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: M. Burián – D. Ondráček, M. Černohorský, V. Tměj – J. Vít (K. Kutzer), D. Štancl, T. Nádvorník, V. Novák – T. Pirkl, Z. Skala (M. Sokol), P. Lněnička (F. Bureš)
  • Góly: D. Štancl (P. Lněnička), T. Pirkl (F. Bureš)
  • ŽK: D. Štancl, J. Vít, D. Ondráček
Muži

Kosu zvanou Bystré ztupil kámen z Morašic

V posledním domácím zápase pro celý nadcházející měsíc jsme chtěli navázat na předchozí domácí vítězství v derby s Cerekvicí a dostat se na přední řádky okresní rubriky coby první přemožitel dosavadního lídra z Bystrého. Naše odhodlání k dosažení těchto cílů bylo vidět hlavně na začátku zápasu, kdy jsme byli více na míči a soupeře do ničeho nepouštěli. Bohužel jsme si nevytvořili vážnější šance, než dvě střely Tměje a průnik Pirkla přes dva až tři hráče, jenže všechny situace vyřešil hostující gólman. Poté začal hrozit soupeř, ale samostatnému úniku Peterky zabránilo špatné zpracování a dva nebezpečné nákopy za obranu posbíral včasným výběhem Špinar. Více fotbalovosti postupem času nahradila bojovnost na obou stranách. I kvůli slabší nabídce a občasným zbrklým ztrátám míče nám ubývaly síly, čehož se soupeř snažil využít především po straně přes svého kapitána Mužíka, kterému však Ondráček s Vítem silně znepříjemňovali život. Zmíněný Mužík stál hned u několika situací v následujících minutách. Nejprve měl největší příležitost svého týmu v prvním poločase, když ze strany utíkal sám na bránu, ale pouze vytloukl Špinarovy „betony“. Poté si při souboji s Ondráčkem přál penaltu, a když do svého rozhořčení k rozhodčímu přidal i vysvětlení, že to vlastně bylo mimo vápno, vysloužil si žlutou kartu za simulování. A když přišel trest na druhé straně, opět u toho byl hostující kapitán, který se po souboji s Vítem dožadoval faulu rukou do obličeje. Vít však jeho neúčasti ve hře využil, centrem našel ve vápně volného Lněničku a ten přesnou hlavičkou umístil míč k tyči. Soupeř s tím byl pramálo spokojen, ale rozhodčí byl neoblomný. Další vlnu nevole hostujících hráčů i lavičky zvedly o pár chvil později kleště Ondráčka a Víta na Mužíka, které byly potrestány žlutou kartou pro Víta, ale díky takto rozhozenému soupeři a rozkouskované hře jsme šli do kabin za příznivého stavu.

Do druhého poločasu jsme vstoupili v jiné sestavě, střídal mj. J. Štancl, který spěchal na hokejový zápas Česko - Švédsko na MS 18-tiletých, a také v jiném rozpoložení než na začátku zápasu. Hned v úvodní minutě poločasu mohl nepřesnou rozehrávku D. Štancla a špatnou komunikaci Ondráčka s Černohorským potrestat nejvíce faulovaný hráč hostů Mužík, ale naštěstí mířil pouze do boční sítě. Jak to zatím na jaře v našich zápasech bývá, v případě příznivého stavu se nám daří nechat se zahnat do defenzivy před naše vápno. Bystré převzalo otěže hry a nadále nás trápilo přes své rychlé kraje, ale stále se nám je dařilo držet v bezpečné vzdálenosti od Špinarovy svatyně. Z naší útočné snahy stojí za zmínku snad pouze kombinace po pravé straně, jež by bývala mohla Nádvorníka katapultovat do samostatného nájezdu na gólmana, kdyby ho ten byl býval včasným výběhem nezakřižoval. Tentýž člověk v rukavicích vyrazil na roh i Pirklovu střelu poté, co se náš útočník vymotal mezi dvěma obránci. V mnohem větší permanenci byl v dnešním zápase výborný Špinar, který musel vyrazit střelu možná mířící do šibenice, a možná nemusel vyrazit střelu na zadní tyč. Zasáhl i proti nepříjemné střele z přímáku mířící pod břevno a bez úhony ustál i závar v našem vápně, po kterém ho v odkryté části naší brány zastoupila šikovně nastavená záda Tměje. Sérii nebezpečných rohů v závěru se nám podařilo odvrátit, a tak od nás odjel soupeř s nepořízenou. Což se mu sice nestává u soupeřů v této sezóně, ale stává se mu to s železnou pravidelností u nás. Další vybojované a cenné vítězství asi nezajistí, abychom na celém měsíčním tripu po soupeřových hřištích měli za zády fanklub s bubnem, ale aspoň do přilehlých Újezdů, kde hrajeme dva zápasy ze zmíněné série, by si část fanoušků cestu najít mohla. Hned příští týden hrajeme v rozjetém Horním.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar – D. Ondráček, M. Černohorský, V. Tměj – J. Vít (K. Kutzer), D. Štancl, J. Štancl (M. Sokol), P. Lněnička (M. Ropek) – M. Frank (F. Bureš), T. Pirkl, T. Nádvorník
  • Góly: P. Lněnička (J. Vít)
  • ŽK: J. Vít, D. Ondráček
Muži

Loupežníci z povolání...

Začátek slavnostního velikonočního derby vypadal dost neslavně. Přestože se vyčasilo už hodinu před výkopem, v 16:00 chybělo v areálu povážlivě dost lidí. Včetně Milana Chmelíka, který měl přebrat ocenění za svůj dlouholetý přínos pro náš oddíl. Jako zástupce dravého mládí prožil nejúspěšnější roky našeho mužského fotbalu na vrcholu I.A třídy, ve věku obvykle označovaném za nejlepší léta, jistil pendlování áčka mezi krajskými soutěžemi z postu stopera, a jako zkušený lídr, po týmovém pádu do okresu a osobním překročení Kristových let, v sobě nalezl dlouho potlačovanou produktivní mízu. Za 22 sezón v áčku vynechal pouhých a jen těžko uvěřitelných 25 zápasů. V mužích se nakonec zastavil na 759 zápasech, 64 gólech a 36 historicky doložených asistencích. Zatímco naše fotbalové statistiky jsou poměrně přesné a víme, že víc zápasů odehráli pouze Bobeš Kopecký a Martin Ropek, evidenci peněz získaných pro náš oddíl konkrétním funkcionářem bohužel nevedeme. Ale je velmi pravděpodobné, že v tomhle by se za léta činnosti ve výboru umístil na prvním místě. Jeho kariéru jsme dnes chtěli vypíchnout ne proto, že bychom nad ní lámali hůl, ale proto, že svůj zatím poslední zápas odehrál takřka přesně před rokem, taktéž na velikonoční neděli, taktéž proti Cerekvicím, a jeho tehdejší zdravotní sebezapření bylo zrovna dnes určitě hodné následování. Milan si ale nakonec vybral ceremonii za zavřenými dveřmi, a tak si diváci musí vystačit s tímto popisem a našim hráčům musela jako hec postačit pouhá přítomnost arcirivala a pár vypsaných sázek.

A stačilo to. Když předběhneme, tak i hostující trenér Vomáčka o poločase vehementně spílal svým svěřencům, že takhle se derby nehraje. Hosté zdaleka nepřipomínali sebevědomý tým z černého přestupového trhu, vzájemného přáteláku nebo sociálních sítí. I když se dostali na začátku k pár nevyužitým křídelním pozicím a rohům, nechali nás odzadu kombinovat a postupně převzít iniciativu směrem do ofenzívy, i když těžký terén byl na souhře i pohybu všech zúčastněných znát. A byl pravděpodobně i příčinou velmi rychlého prvního vzruchu, když nepříliš povedený přízemní centr R. Lněničky nedokázal Špinar hned ve 2. minutě zvednout ze země a pak pouze sledoval, zda míč, líně se šourající mimo branku, dostihne dříve Ondráček nebo dobíhající útočník. On, Dráček, naštěstí vyhrál. První dva míče na bránu hostí vyslal D. Štancl, ale jeho levačka i prodlužovaná hlava mířily příliš zvolna a příliš přesně do míst Vostrčilova výskytu. Překonaný už byl po Vítově přímáku, který od zadní tyče vrátil někdo z našich před prázdnou bránu Skalovi, ten ale souběžně se zvedáním rukou již slušně zaplněných ochozů podklouzl a svatyni z pár metrů netrefil. Nutno říct, že kdyby se jím prodávané zemědělské stroje chovaly na těžkém terénu jako on, nevydělal by si ani na suchej chleba, natož na dnes již legendární sklípek na Pohodlí. Zdravotní potíže J. Štancla pak uspíšily debut Tomáše Pirkla, který se záhy po nástupu dostal do dobré pozice ve vápně, ale Vostrčil zařídil rychlým výběhem pouze roh. Dodržet svou jarní normu kanadského bodu na půl hodiny mohl Bureš, ke kterému po 30 minutách propadl míč na penaltě, ale náš útočník pohotovou střelu levačkou mezi tři tyče nevměstnal. Hostující kapitán Jandera se tou dobou mohl nejen k rozhodčím vaginálně uopisovat, ale nepřineslo mu to ani žlutou kartu ani kýžené probrání hostů, jejichž zimní posily, Vojta Lněnička a Bojda Válek, byly na hřišti prakticky neviditelné. Po sérii rohů se v samém závěru dostal ještě k jedné zblokované střele Pirkl a tím byl bezbrankový rezultát prvního poločasu potvrzen. 

Druhou pětačtyřicetiminutovku střelecky zahájil Tměj, k jehož pokusu z dvaceti metrů se ale Vostrčil stihl položit. V 50. minutě byl u postranní čáry nedovoleně zastaven Novák, k přímáku se postavil Skala a hostující obrana, konkrétně dle fotek asi Částek, při jeho centru absolutně ignorovala D. Štancla, který relativně pohodlnou hlavičkou z malého vápna navázal na svůj gól z předešlého domácího zápasu. Hostující gólman pak ustál nájezd Pirkla po chybě cerekvické obrany a dravý Ondráček střílel zpoza vápna nad. Hosté postupně stupňovali aktivitu a Špinar si dvakrát pořádně skočil k pravé tyči, dalekonosný přímák Částka jistil na roh, levačka Kláta z pravé strany naštěstí o fous minula. Emoce samozřejmě rostly úměrně s časem, hru rozkouskovala střídání i žluté karty, ale přesto na míči i v šancích byly kolem 80. minuty hlavně hosté. Po rychlé akci vyplaval na pravé straně jejich útočník, jemuž Špinar rychlým výběhem a velkým roztažením křídel zmenšil úhel natolik, že ho tento nedokázal obstřelit. Byla nebyla pak i jedna standartka připomínající tu naši z první půle, před prázdnou bránou se naštěstí do cesty hostujícímu zakončovateli vhodně nastavil střídající Štěpán. Zatímco hostující lavička po jednom z jí nevonících verdiktů urážela rozhodčího tím, že jeho píšťalku řídí dvě klobásy navíc z naší udírny, pomezní na naší půlce ukázal, že i okresní sudí umí jít s dobou a držet krok s profesionálními kolegy. Když totiž Černohorský vytloukl bloky, které katapultovaly do největší hostující šance pravděpodobně ofsajdového Schauera, počkal asistent rozhodčího až Schauer svým obstřelem mine zadní tyč, aby oznámil, že v případě gólu by to zvednul. Od některých našich našich hráčů už to ke konci bylo na morál, naši obranu na závěr vyztužil ještě J. Kopecký, vzápětí se musel nechat ošetřit Novák, ale zkušeným držením míče vepředu otupil závěrečný tlak hostí Štěpán. Právě on měl na svědomí naši poslední šanci na pojištění náskoku, když jeho přetažený centr vracel do ohně Kopecký, ale Vít se k zakončení a zaslouženému gólu neprotlačil. Mrzet to již nemuselo, protože vedení se podařilo udržet až do závěrečného hvizdu. V tu chvíli pomyslná cerekvická duše zamířila k nebi. Ale protože byla obtěžkána tolika špatnými skutky, musela jinam. A my víme kam... Ve 41. mistrovském derby jsme naklonili na svou stranu misky historické bilance (16-10-15), ale hlavně nejsladším možným způsobem ukončili šňůru 3 domácích porážek. Na delší dobu poslední domácí zápas nás čeká za 14 dní proti lídrovi z Bystrého.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Černohorský, D. Ondráček - V. Novák, D. Štancl, J. Štancl (T. Pirkl, J. Kopecký), J. Vít - M. Frank (P. Lněnička), F. Bureš (M. Sokol), Z. Skala (V. Štěpán)
  • Góly: D. Štancl (Z. Skala)
  • ŽK: V. Novák, J. Vít, V. Tměj, D. Ondráček
Muži

"Polský" nástup

S bohužel celkem klasickým cílem napravit domácí zaváhání jsme odjížděli k venkovnímu zápasu, tentokrát na svitavskou umělku, kde nás čekal těžký soupeř z Hradce nad Svitavou. S obměněnou sestavou a rovným terénem jsme si slibovali lepší kombinační hru, než tomu bylo v domácím zápase s Mladějovem. Možná i k našemu překvapení jsme se ujali vedení hned ve 3. minutě, když Tměj našel křižným pasem Víta, ten ustál souboj s domácím obráncem a předložil míč před bránu na osamoceného Bureše, který si tak osladil svůj 100. start v morašickém dresu. Za pár minut tentýž Bureš na rohu vápna protlačil míč na Franka a ten dal střelou z otočky mezi nohama obránce a mimo dosah gólmana vzpomenout na týden starý start reprezentačních svěřenců svého jmenovce Šilhavého. Po těchto gólech na nás soupeř začal vyvíjet větší tlak a my byli nuceni zjednodušit hru, zároveň se však začala tvořit okénka v domácí obraně. Toho mohla využít trojice Skala-Bureš-Frank řítící se na jediného obránce, ale na finální Burešovu přihrávku před bránu Frank nedosáhl. Tlak Hradce vyústil ve snížení na 1:2, když Novák nepohlídal míč směřující do autu před dotírajícím Markem, jehož následný centr na přední uklidil hlavou k bližší tyč Janko. Vrátit nám příjemnější náskok mohl Vít, který měl po pěkné kombinaci na pravé straně dost prostoru, ale trefil pouze boční síť. Proti vyrovnání se pak postavil Burián, jenž si klíčový zákrok svého 10. brankářského startu připsal tváří v tvář soupeři, ke kterému skrz celé vápno prošel přízemní centr. Odčinit svoji chybu se pokoušel Novák, když se dvakrát vydal na výlet do soupeřova vápna, ale jednou mu vystavil stopku obránce ukázkovým stromem, podruhé to byla ruka, ale obě situace se obešly bez odezvy rozhodčího. Hra se poté hodně kouskovala, především kvůli odpískaným faulům, a především ve prospěch domácího celku, ale jejich nebezpečné standardky se nám naštěstí dařilo odvracet.

Bylo to jako déjà vu z minulého týdne, když jsme i tentokrát čekali na příchod soupeře z kabin, aspoň že tentokrát nepršelo. Hra pokračovala tam, kde skončila. Naším blokem u vápna, další várkou soupeřových přímáků bezpečně odvracených i díky vybíhajícímu Buriánovi, a naším čekáním na brejky. Paradoxně největší šancí domácích ve druhém poločase bylo, když Tmějovi ve vápně utekl balón, naštěstí ve skluzu ještě dokázal míč vytlouct do autu o dobíhajícího útočníka který by jinak měl před sebou pouze Buriána a bránu. Pojistit vedení a dát nám klid na kopačky mohl Sokol, který dvakrát utíkal sám na bránu, ale poprvé přeloboval s brankářem i svatyni a podruhé gólmana nedokázal obstřelit. Do dalších úniků se dostali postupně z levé strany Tměj, Novák a Lněnička po přechytračení domácí ofsajdové pasti, ale Tměj místo přihrávky pod sebe zvolil střelu do boční sítě, Novákova přihrávka na Sokola před prázdnou bránu neprošla a Lněnička mířil stejně jako Tměj. V posledních minutách ještě vyslal Lněnička po odvráceném rohu do slibné šance Hurytu, ten ale z těsné blízkosti trefil včasně vyběhnutého gólmana. A protože se soupeř k ničemu vážnějšímu nedostal nejen ze hry, ale ani z pokračujících standartních situací, udrželi jsme hubené vedení až do závěrečného hvizdu. A byť to nebylo úplně fotbalově koukatelné, navnadili jsme se na nedělní derby s Cerekvicí dobrým bojovným výkonem i první jarní výhrou.

  • Sestava: M. Burián – D. Ondráček, M. Černohorský, V. Tměj – J. Vít (J. Kopecký), D. Štancl, J. Štancl (V. Štěpán), V. Novák – F. Bureš (P. Lněnička), Z. Skala (T. Huryta), M. Frank (M. Sokol)
  • Góly: F. Bureš (J. Vít), M. Frank (F. Bureš)
  • ŽK: Z. Skala
Muži

Nevydařené premiéry

V prvním jarním zápase okresního přeboru jsme na domácím hřišti přivítali soupeře z Mladějova. Mistrovské premiéry si ve svých rolích vyzkoušeli trenér M. Kopecký a kapitán D. Štancl, zaskakující gólman Burián si na svůj jediný domácí start v bráně ani nepamatuje (rok 2013, výhra 1:0 na Poličkou gólem J. Famfulíka), paměť v útoku nastoupivšího J. Štancla je sice o 10 let mladší, ale jeho poslední start je ještě o rok starší (2012,2:0 proti ČT „B“, góly Vomáčka a J. Vosmek), a střídající T. Huryta si svůj jiný „ostrý“ start za áčko prostě pamatovat nemůže. Jak jsme si mohli vyzkoušet v týdnu na tréninku, čekal nás vlastní oddílovou vinou těžký terén, se kterým jsme měli při naší snaze o kombinační hru velké problémy, na rozdíl od soupeře, který si až na pár výjimek vůbec nekomplikoval život. Ať už to bylo zmíněným terénem, nebo i slabou nabídkou, šancí si oba týmy v prvním poločase příliš nevytvořili a brankáři byli takřka bez práce. Hosté zahrozili ze dvou rohů, které nepříjemně propadli na přední tyči, ale ty se nám podařilo na poslední chvíli odvrátit. Na druhé straně měl z rohu šanci J. Štancl, ale jeho hlavička se nevešla mezi tři tyče. První gól jsme soupeři nabídli sami, když 150. áčkový zápas hrající Kutzer tak dlouho otálel s rozehrávkou, až ho o míč připravil hostující Vondráček a samostatný nájezd bezpečně proměnil střelou na přední tyč. A protože střelu D. Štancla z dálky vyrazil brankář na roh a Novákovy průniky po lajně nenašly správného adresáta, šlo se do kabin za stavu 0:1.

Že bychom na soupeře vlítli, to se úplně říci nedá, i když to mohlo být způsobeno mírným vymrznutím při čekání na zdlouhavý příchod hostů z kabin. Přesto jsme se dočkali vyrovnání, když si na Vítův centr ze standardní situace naběhl D. Štancl a hlavou míč uklidil na zadní tyč. Skoro ještě v době oslav soupeř zkoušel Buriánovu pozornost přímo po rozehrání ze středového kruhu, ale neúspěšně. Ani to nás však neprobudilo a hosté měli během pár minut dvě velké šance, když přímo z rohu trefil zadní tyč a ze standardky o pár minut později míč jen prolétnul kousek vedle. Vedení na svoji stranu jsme mohli strhnout i my, ale Štěpán trefil z přímého kopu břevno Motyčkovy branky a Vítův roh pouze prolétl malým vápnem. Abychom zachovali dekorum, budeme doufat, že v XX. minutě si pomezní rozhodčí kousek od našeho rohu chtěl protáhnout zmrzlé ruce a to, že hlavní na jeho pokyn odpískal přímý kop, byla prostě chyba v komunikaci než zlý úmysl, protože faulu Ondráčka se nedomáhal ani jeho soupeř v tuctovém souboji. Následný centr bohužel vehementním soupeřovým tělem vehementně tlačený Novák nechtěně umístil k vlastní tyči. Od této chvíle soupeř pouze odkopával míče, tahal čas a my si nebyli schopni vytvořit pořádnou šanci. Skala vystihl nepovedenou malou domů, ale vyběhnuvšího gólmana už zblízka neobhodil, v těžké pozici později pak bránu přestřelil a lépe se nevedlo ani Ondráčkovi, který mířil nad hlavou. A protože na víc jsme se již nezmohli, tak kromě pár nepovedených verdiktů sudího a snahy hostujícího trenéra o profesionalizaci okresního přeboru dodržováním tří střídacích oken tento zápas už nic zajímavého nepřinesl. Začali jsme doma tam, kde jsme výsledkově skončili, nezbývá než udělat všechno proto, aby to za týden v Hradci nad Svitavou i za 14 dní doma v derby proti Cerekvice dopadlo a vypadalo lépe.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: M. Burián – K. Kutzer (J. Kopecký), M. Černohorský, V. Tměj – V. Novák, D. Štancl, V. Štěpán (Z. Skala), J. Vít (P. Lněnička) – D. Ondráček, M. Sokol (T. Huryta), J. Štancl
  • Góly: D. Štancl (J. Vít)
  • ŽK: J. Vít, D. Ondráček, V. Tměj
Muži

Až se jaro zeptá, co si dělal v zimě

Zimní příprava mužů byla hlavně personálně hodně turbulentní. Noví trenéři, stále zdravotně indisponovaní Václav Štancl a Michal Kopecký, přivítali v kabině i navrátilce Josefa Štancla a dorostence Tomáše Hurytu, dočasně (slovy 1 jaro) se naopak museli smířit s absencí Filipa Halsbacha. Vrcholem posilovací a běhací části přípravy bylo povedené únorové soustředění, které počtem připomínalo staré časy. Určitě by se hodilo, aby jelo ještě více lidí, kteří tyto staré časy nepamatují, ale na druhou stranu by se i hodilo, aby mladší z pamětníků ještě v kádru zůstali. Bohužel záhy po soustředění opustili tým dva takoví. Nejlepší střelec Bohumil Válek šel dobrovolně hledat štěstí k rivalům z Cerekvice, Václav Štancl se musel nedobrovolně stáhnout na Horňák (myšleno k rodině, ne k soupeři). Jeho pozici převzal na plný úvazek Michal Kopecký, kterému bude pomáhat z pozice hrajícího asistenta Vojtěch Štěpán. 

5.3.2023 - UMT Litomyšl

Morašice - Horní Újezd 2:2 (1:0)

Za těchto okolností byly i přátelské zápasy trochu loterie se sestavou a herním projevem. V tréninkovém zápase s Cerekvicí jsme ještě přišli o zraněného Nádvorníka, a tak se nás na první přátelák proti Horňáku sešlo 12, i díky začlenění dalšího dorostence Václava Jirečka a povolání Jiřího Kubeše. Díky neefektivnímu soupeři, vynikajícímu Špinarovi v bráně a Novákovi vepředu se nám podařilo v děravé sestavě nabýt dvougólové vedení. Nejprve si před přestávkou naskočil na Vítův roh Novák, který zhruba po hodině hry sólem po levé straně připravil centrem relativně snadný gól Kubešovi. Deset minut před koncem byl Horňák konečně úspěšný v jednom z útoků do otevřené obrany a po nedůrazu na vápně a pohotové střele jsme prakticky se závěrečným hvizdem přišli i o nejtěsnější vedení.

Sestava: J. Špinar - Josef Kopecký, M. Černohorský, K. Kutzer, D. Štancl, J. Vít, V. Novák, J. Kubeš, M. Frank, M. Sokol, T. Huryta, V. Jireček

Góly: V. Novák (J. Vít), J. Kubeš (V. Novák)

18.3.2023 - UMT Litomyšl

Morašice - Pomezí 3:4 (0:2)

Plánovaný zápas s Borovou nedopadl, a tak byl druhý přátelák zároveň generálkou, na UMT v Litomyšli jsme utkali s bétřídním Pomezím. Hojnější účast sice umožnila rotaci hráčů na více postech, ale především v prvním poločase nás velmi srážela nepřesná rozehrávka či špatný dotek s míčem. Z našich chyb pramenilo několik šancí soupeře včetně obou gólů, které soupeř vstřelil zaskakujícímu Buriánovi v prvním poločase. V tom druhém se naše hra výrazně zlepšila a dočkali jsme se i gólů, o které se postarali Bureš (jubilejní 30.zásah) a Huryta s Černohorským (premiérové góly). První dva proměnili samostatné úniky, třetí hlavičkoval na zadní tyči, přičemž si všichni prohodili role nahrávačů. Každý gól byl bohužel pouze kontaktní, protože Pomezí mezi ně vtěsnalo zásahy z laciných kopů, pokutového a přímého. Benjamínek našeho týmu Huryta pak ještě orazítkoval tyč, a tak naše příprava skončila výsledkově neslavně.

Sestava: M. Burián – J. Kopecký, K. Kutzer, M. Černohorský, D. Štancl, Z. Skala, D. Ondráček, J. Vít, M. Frank, M. Sokol, F. Bureš, J. Štancl, T. Huryta, V. Štěpán

Góly: F. Bureš (M. Černohorský), M. Černohorský (T. Huryta), T. Huryta (F. Bureš)

Jarní sezóna bude možná pro leckoho z hráčů a trenérů, ale i pro tým jako celek, poněkud těžší fotbalovou zkouškou, (moderně řečeno zajímavou zkušeností), ale pořád je to jenom fotbal. Tým má v okresním přeboru dobrou výchozí pozici k tomu, aby zkusil hrát fotbal, který ho bude bavit, bez zbytečného tlaku na výsledky, ale s touhou výsledky dělat, hlavně doma, a tím se udržet v popředí tabulky. První příležitost ke společné radosti, pokud to počasí, terén a následně výkon týmu dovolí, bude již tuto neděli od 15:00 v domácím zápase proti Mladějovu.

Muži

Soustředění mužů

Naši muži absolvovali o víkendu 10.-12.2. tradiční soustředění v již opraveném penzionu Selský dvůr v Daňkovicích. Abychom umožnili náhled publikovatelných fotek i lidem bez facebooku, a abychom splnili přání Dolního Újezdu, který s námi sdílel penzion, zveřejňujeme o něm tento kratičký článek.

Obecné

Tréninky mládeže

TJ Sokol Morašice zve všechny chlapce a dívky do školní tělocvičny, aby zde nad rámec tělocviku udělali něco pro své zdraví a třeba si i našli nového koníčka a nové kamarády. Fotbalové tréninky a pohybové hry začínají vždy v 17:00.

Pondělí: ročníky 2014-2016

Úterý: ročníky 2017 a mladší

Středa: ročníky 2013 a starší

Pro detailnější info kontaktuje trenéra Jirku Famfulíka na čísle 602 101 813.

Obecné

Silvestrovský fotbálek

Kvalitní silvestrovský terén 3 veterány těžce zranil, 2 zhmoždil a jednoho zašpinil. Možná proto netradičně vyhráli mladý. Asi poprvé od doby, kdy byli mladý dnešní starý. Všechno nejlepší do Nového roku⚽️🥳🍾Pár fotek pod odkazem níže.

Obecné

Šťastné a veselé

TJ Sokol Morašice naprosto smířeně oznamuje všem svým členům a příznivcům, že nás brzy opustí rok 2022. Přejeme všem, aby si jeho poslední chvíle užili v klidu a zdraví se svými nejbližšími a aby jim začaly co nejdříve a co nejsilněji klapat vztahy s rokem novým.

Poslední rozloučení s rokem 2022 se uskuteční v sobotu 31.12. v 10:00 na hřišti v Morašicích. Po rychlé zdravici proběhne veřejně přístupný fotbálek.

Muži

Zimní příprava

Plán zimní přípravy

ČT 12.1. 17:30 - první trénink v tělocvičně, poté každé úterý a čtvrtek od 17:30

PÁ 10.2. -NE 12.2. - soustředění v Daňkovicích

  • PÁ - ráno odjezd, v 16:30 přátelák na UMT v Domaníně s Rožnou (OP Žďár nad Sázavou)
  • SO - 14:30 - 16:30 hala v Jimramově, 19:00 wellness
  • NE - 10:00 - 11:30 možnost haly v Jimramově nebo Sněžném, po obědě rozchod

NE 5.3. 15:00 - přátelák s Horním Újezdem na UMT v Litomyšli

NE 12.3. 9:00 - přátelák s Borovu na UMT v Litomyšli

SO 18.3. 9:00 - přátelák s Pomezím na UMT v Litomyšli (v případě příznivého počasí změna času a přesun na naše nebo jejich hřiště)

NE 26.3. 15:00 - mistrák s Mladějovem v Morašicích

Obecné

A co děti?...

Z mládeže spojené s Horním Újezdem si nejlépe vedli mladší žáci, kteří vstoupili do přípravy i začátku sezóny vlažně, ale když se po prázdninách zlepšila docházka, dostavily se i výsledky a je z toho stejně jako u mužů třetí místo. A kromě svých zápasů jich většina pomáhá doplnit soupisku starších žáků, kteří se sezónou výsledkově protrápili a i s porcí smůly v podobě opakovaných zranění zakončili půlrok s jediným bodem. Oba týmy doplatili několikrát i na slabou efektivitu, nejvíce se dařilo Janu Kvapilovi ve starších a Ondřeji Žďárovi v mladších, kteří zaznamenali 7, resp. 5 gólů.

Starší přípravka je také spojená s Horním Újezdem a dá se říct, že "bojuje" s vytížením dětí, kterých je skoro na dva týmy. Výsledkově to nebylo úplně ono, ale právě množství dětí a jejich chuť je mnohem důležitější.

Větší počet dětí byl už před sezónou v kategorii mladších přípravek, kterou jsme letos přihlásili samostatně. Takto její působení hodnotí jeden z trenérů Milan Chmelík: "Začátek sezóny byl hodně rozpačitý. Pro většinu dětí byl podzim prvním vyběhnutím na fotbalový trávník. Postupně se seznamovaly s oficiálními pravidly a systémem hry. Zkušenější protivníci měli výrazně navrch. To však děti neodradilo, poctivě trénovaly v hojném počtu dvakrát týdně a zápas od zápasu se zlepšovaly. Absolvovali jsme 3 přípravné turnaje, dále 7 oficiálních v rámci mistrovské soutěže, z toho jsme 2 turnaje pořádali na domácím hřišti v Morašicích. Bohužel se dětem nepodařilo v žádném zápase zvítězit, i když by si to několikrát za bojovnost zasloužily. To je však neodradilo, sbíraly cenné zkušenosti a zlepšovaly se každým zápasem, což je dobrým příslibem do budoucna. Ale hlavně se fotbalem bavily, a to je to nejdůležitější."

V tréninkovém spojení s mladší přípravkou funguje pravidelně i školička i pro nejmenší. Tréninky se s pokročilejší roční dobou přesunuli do tělocvičny, ale pro zájem dětí trvaly až do prosince.

Za péči o našich zhruba 30 dětí si zaslouží dík všichni naši trenéři - Jirka Famfulík, Miloš Kopecký, Martin Kovář, Milan Klement a Milan Chmelík - všichni rodiče, kteří pomohou třeba jenom odvozem na zápas a v neposlední řadě i oddíl "Horňáku", bez kterého bychom se do většiny soutěží nemohli přihlásit. Jak jsou se sezónou spokojeni oni, si můžete přečíst na jejich stránkách zde.

Muži

Podzimní souhrn

Muži začali sezónu přípravným skalpem bétřídní Sloupnice, po kterém následovalo vyřazení z okresního poháru po domácí prohře s Borovou. Ta byla spíš z kategorie smolných a navíc se ji podařilo zatlačit do zapomnění sérií bez porážky, která áčko na konci září dokonce na 3 dny poslala na první místo okresního přeboru. Pak přišla nejen ostudná domácí porážka od Opatova, ale i výkony jako na houpačce se 4 dalšími porážkami. Průběžné třetí místo hodnotí hrající trenér M. Ropek jako pěkné, ale odstup na vedoucí celky je poměrně značný a mrzí hlavně fakt, že se takové manko narodilo při příznivém losu, když hned 8 ze 13 zápasů odehráli muži doma. Bohužel výkony v domácím prostředí se předsezónním představám přiblížili pouze v zápasech s Dolním Újezdem a Jevíčkem.

Během 15 podzimních zápasů si alespoň pár minut na hřišti připsalo 23 lidí. Díky takto široké soupisce, ať už hráčů pravidelně docházejících nebo příležitostně ochotných zaskočit, se tak podařilo absolvovat podzim bez zásadních problémů s poskládáním sestavy, přestože se kádru nevyhnulo několik zranění, mnohdy dlouhodobějšího rázu. Do všech zápasů naskočili Novák a Válek, který byl se 6 góly i nejlepším střelcem a spolu s Vítem byl se třemi žlutými kartami i nejčastěji napomínaným hráčem. S bilancí 3+5 ho ale v produktivitě předskočil Ondráček. Ze střeleckých statistik určitě stojí za zmínku 3 góly stopera Ropka, 2 góly léta sterilního D. Štancla a gól a asistence, kterou stihl za pouhých 82 podzimních minut nasbírat M. Kopecký. Detailněji zde.

A trochu historických milníků našich áčkařů: Martin Ropek zaokrouhlil počet svých gólů na 100 mužských a 140 celkových, což ho posunulo na 9., resp. 11 místo. V. Štancl svým jediným gólem posunul dolní hranici TOP30 gólů v mužích a tak do ní nejbližšímu čekateli Zdeňku Skalovi i přes produktivní podzim schází 6 gólů. Bohumil Válek se hned zkraje sezóny přehoupl jako 7. hráč přes 600 zápasů napříč kategoriemi, Václav Novák v tomto ohledu pokořil třístovku. 200 odehraných zápasů za muže oslavili sňatkem (nikoli vzájemným) Václav Tměj a Dominik Štancl. Jan Špinar se jako pátý gólman postavil do brány áčka 100 a více krát.

A závěrem ještě organizační drobnost: Po podzimní části ukončil Martin Ropek na vlastní žádost své trenérské působení u áčka. Po více jak pěti letech ho k tomu vedla jak touha po větším množství volného času, tak vědomí, že v jarní části áčku o nic důležitého nejde a v neposlední řadě i víra, že se podaří tímto impulsem tým občerstvit a výkonnostně ustálit. Trenér našich mužů ukončil své pět a půl roku dlouhé působení s bilancí 78 výher, 29 remíz a 45 porážek. Mužstvo pod jeho vedením dosáhlo v sezóně 2017/2018 finále okresního poháru a v posledních třech sezónách na stupně vítězů okresního přeboru. Za ty roky mu patří velký dík a kdo chce, může mu je vyjádřit osobně poslední den v roce, kdy se od 10:00 uskuteční tradiční silvestrovský fotbálek. Do jarních bojů pak tým povedou momentálně zdravotně indisponovaní hráči Václav Štancl a Michal Kopecký.

Muži

Když dojdou slova

Tak už to v životě bývá, že něco začíná a něco končí. 13.5.1996 začal náš hrající trenér Martin Ropek dávat góly za áčko a před zápasem s Poličkou na konec podzimu jsme mu připomněli, že minulý týden jejich počet jako 8. hráč v naší historii zaokrouhlil na rovnou stovku. A to je možná všechno, co se dá o tomto zápase napsat hezkého. A protože kvůli svatebnímu úklidu poprvé od 18.8.2013 chyběl v domácím zápase Morašic nějaký Štancl, je to asi tak všechno, co se o prohře 0:2 dá napsat celkově. Aspoň, že fotky máme.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Ropek, M. Černohorský, V. Novák - J. Vít (F. Bureš), T. Nádvorník, B. Válek, Z. Skala - P. Lněnička (V. Štěpán), M. Sokol (J. Kopecký)
  • ŽK: B. Válek, J. Vít
Muži

Lepší v deseti než proti deseti

Předposlední podzimní kolo okresního přeboru jsme odehráli v Trnávce, kam jsme se vrátili po 3 a půl letech. Na zápas jsme se vypravili na naše poměry z posledních zápasů ve značně prořídlé sestavě, pouze s dvěma náhradníky, přičemž do této netradiční role pasoval sám sebe Válek svým pozdním příjezdem až v průběhu prvního poločasu. Čímž se logicky připravil o kapitánskou pásku, kterou převzal Novák, dnes načínající čtvrtou stovku zápasů za naše oddíly. Nástup do zápasu se nám povedl, domácí nervózní obránci se při zvýšeném presinku míče zbavovali, náš střed zálohy měl naopak na jeho zpracování a rozehrání času až až, ale naše herní převaha a nepřesná finálka nevedly k vážnějšímu ohrožení brány. V polovině poločasu jsme se přesto dostali do zaslouženého vedení, když standardku z poloviny hřiště rozehrál Halsbach k překvapení všech nakrátko na Skalu, ten měl na lajně dostatek času k centru a na zadní tyči našel nikým nehlídaného Ropka, který míč uklidil bezpečně pod víko. Levou nohou, z první, aby ten 100. gól za muže neměl tak všední ráz jako v případě hlavičky nebo nějakého pomalého zakončení. Od té doby začali domácí více kousat a jejich dlouhé nákopy za obranu nebo na vysokého Batelku nám dělaly problém. Jeho hlava po rohu skončila naštěstí mimo bránu, přízemní centr ze strany pouze prolítl vápnem a Lexmaul si při individuálním průniku předkopl míč daleko od nohy a následně zakončil ve skluzu mimo bránu. Do velké šance z protiútoku se hrnul soupeř po našem rohu, ale průnikovku za obranu zastavil včasnou „rybičkou“ Ondráček. Do poklidnějšího dvougólového vedení nás mohl na druhé straně dostat Novák, ale hlavou netrefil bránu. Když později rozkmital své rychlé nohy a z poloviny hřiště se probil na hranici vápna, tak dlouho rozmýšlel, zda to vzít na sebe nebo nahrát Sokolovi, až se pro tu první variantu rozhodl už v ne úplně ideální pozici a vystřelil vedle soupeřovy brány. A protože střely Štancla i Sokola mířily přímo do rukavic brankáře, respektive až příliš mimo jejich dosah, odcházeli jsme do kabin s hubeným náskokem.

Ve druhém poločasu začalo přibývat (ne)soubojů, které ve většině případů byly odpískány v náš neprospěch. Po jednom z takových verdiktů rozhodčího dostali domácí možnost standardní situace, v hlavičkovém souboji se srazili hlavami domácí Smolík s hostujícím Ropkem a museli být ošetřeni. Jelikož domácí hráč byl vzápětí vystřídán, hráli jsme chvíli, a jak se později ukázalo až do konce hrací doby, v oslabení. Stáhnutý Štancl se nejspíš nestihl zorientovat na pozici středního obránce, tudíž nezachytil nákop za obranu, za záchranou brzdu zatáhl Halsbach a evokoval tak vzpomínky na náš předminulý zápas na tomto hřišti. Naštěstí domácí přímý kop zblokovala dobře postavená zeď. I když měl soupeř početní převahu, byl Špinar prakticky bez práce, podobně jako bývají gólmani soupeřů při našich přesilovkách. Domácí marnou snahu srazil Skala, když si našel na přední tyči Válkův roh a procedil míč za záda domácího brankáře. Hřebíček do domácí rakve zatloukl o chvíli později Novák, kterého našel centrem Skala a první jmenovaný tentokráte hlavou dokázal rozvlnit síť. Svoji zápasovou bilanci (1+2) mohl Skala ještě vylepšit, ale jeho střela z vápna mířila nad domácí svatyni. Domácí jsme jen stěží pustili k vlastnímu vápnu, kromě střely ze střední vzdálenosti, která jen tak tak nepřelétla ochranou síť. Skóre mohl ještě navýšit Kopecký, kterého našel krásným centrem Černohorský, ale ten z pozice, ze kterého se často nemýlí, mířil hlavou vedle, a tak jsme si z pod Cimburka odvezli povinné a zároveň sladké tři body. .

Soupeři děkujeme jak za možnost pohledu na zápas z druhé strany, viz. zde, tak za fotografický archiv ze zápasu, viz. níže.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar – M. Černohorský, F. Halsbach, M. Ropek, V. Tměj – D. Ondráček, D. Štancl, M. Sokol (J. Kopecký), Z. Skala – V. Novák, F. Bureš (B. Válek)
  • Góly: M. Ropek (Z. Skala), Z. Skala (B. Válek), V. Novák (Z. Skala)
  • ČK: F. Halsbach
Starší žáci

Do jara bez výhry

V závěrečném utkání podzimu proti Němčicím jsme od začátku doháněli, ale na to, že jsme hráli s prvním, nebyl rozdíl na hřišti tak znát. Vytvářeli jsme si pěkné šance, všichni se snažili bojovat a nakonec jsme našli i dalšího střelce, přesto jsme prohráli i poslední zápas podzimu. Ale chtěl bych všem poděkovat za výkony, těším se na jaro a doufám, že po kvalitním "zimním spánku" začneme vozit nějaké body.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Vojtěch Štěpán - Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Šimon Flídr, Jindřich Mičík, Zuzana Famfulíková, Ondřej Žďára, Martina Famfulíková, Jan Kvapil, Filip Flídr, Vít Famfulík, Matyáš Bulva, Matěj Kovář, Daniel Branda, Jan Simonides
  • Góly: Jindřich Mičík 2 (1x pen.)
Mladší žáci

Závěrečnou výhrou na bednu

V sobotu jsme vyrazili na poslední střetnutí podzimní části sezóny do Telecího, kde se hrají zápasy s týmem Borové. Dojet ke hřišti byl ale oříšek, mlha s viditelností do deseti metrů by se dala krájet, naštěstí se s příjezdem ke hřišti situace začala lepšit, sluníčko se postupně začalo prokousávat skrz tuto bílou tmu a zápas mohl regulérně začít.

Začátek nám vyšel parádně. Povedené akce po lajnách i středem s výborným pohybem všech hráčů naznačoval pohodový zápas, ale postupem času jsme se přizpůsobili soupeři, který využíval znalost místního velmi malého a úzkého hřiště. Z čehož také pramenila domácí první branky zápasu v jejich podání. Z této sprchy se naši hráči oklepali celkem brzy, začali makat jako na začátku a odměnou jim byl míč v soupeřově síti a poločasové skóre 1:1.

Do druhé půle nebylo co měnit, jen drobnost, přidat na důrazu v soupeřově vápně. Jestli jsme soupeře v první půli pustili do šance tak čtyřikrát, ve druhé to bylo už jen jednou. Dnes pro nás byla šťastná minuta osmnáctá, ve které jsme vstřelili gól v prvním i druhém poločase.

Martin Kovář

  • Sestava: Martina Famfulíková, Vojtěch Štěpán, Sára Vomočilová, Šimon Flídr, Vojtěch Huryta, Josef Rosypal, Matěj Kovář, Matyáš Bulva, Jan Kvapil, Michal Kovář, František Flídr, David Klusoň, Jaroslav Chaun
  • Góly: Jan Kvapil, Matyáš Bulva
Muži

Moudře praví Ivánek

Týden starý dobrý výkon proti Jevíčku jsme chtěli zopakovat i proti soupeři z Borové a jediná změna v sestavě, kterou byl návrat Ondráčka do základu za nepřítomného Víta, neměla být překážkou. I když naše napadání nebylo tak enormní, jako hodně veliký, v porovnání s minulým týdnem, snažili jsme se kombinovat, ale soupeř nás rychle dostupoval a stěžoval nám náš přechod do útoku. V největší šanci úvodu zápasu se objevili hosté, když vrátili odražený roh na zadní tyč, kde stáli hned dva nehlídaní hráči, ale Černohorský dokázal hlavou tečovat míč tak, aby rozhodil zakončujícího Hrušku, jenž mířil vedle Špinarovy brány. Po čtvrthodině to začalo vypadat, že bychom mohli začít diktovat tempo zápasu nebo jít dokonce do vedení. Novák dotáhl akci z pravé strany až na malé vápno, jeho pobídku od brankové čáry Válek patou neusměrnil a po následných odrazech trefil skrytým obstřelem tyč. Další pohledná akce z druhé strany nasměřovala koncovku na Štancla, ale jeho pokus z vápna hostující brankář vyrazil. Náš desetiminutový pobyt na herní i psychické výši Bortel utnul naprosto jednoduše - nákopem na rychlého útočníka a úplně obyčejnou střelou zpoza vápna do protějšího vinglu. Co se dá dělat, když to sedne. Leda tomu spoluprací zkusit předejít. Naše opaření se pro jednou podařilo rychle ošetřit, když soupeřův gólman neudržel Válkovu střelu, ve všeobecném rozhořčení nad nezájmem našich dorážejících hráčů mu vypadl z ruky míč i napodruhé a Štancl tak lacino přišel k dorážce do prázdné brány. I soupeřovo opaření mělo bohužel jepičí život. Stačil k tomu znovu jednoduchý míč do běhu a pravděpodobně Špinarův soucit s chybujícím kolegou, protože nakonec gólová střela z naší pravé strany výstavní zdaleka nebyla. Možnost odpovědět měl vzápětí Válek, který dal nejprve liknavým zakončením nájezdu hostům šanci ke včasnému bloku a když se k němu míč odrazil do ještě větší šance, náš kapitán z penalty trefil v prázdné bráně pouze nohy gólmana, dávno ležícího v očekávání předchozí střely. Když nás chvíli na to hosté dostali do úzkých při rozehrávce a po zisku balónu ho z 25 metrů poslali do druhého Špinarova vinglu, zápas de facto skončil. V poločase už jsme se až k zakončení dostali pouze těsně před pauzou, ale evidentně špatně naladěnému Halsbachovi ukončil jeho kličkovanou ve vápně včasným pádem nohy hostující gólman.

Proklamovanou popřestávkovou honbu za kontaktním gólem asi nikdo z diváků nezaregistroval a po rychle dostoupeném Ropkovi a úspěšně zakončeném nájezdu hostí dokonce začali houfně odcházet. Jakoby. Na naší straně se za nepříznivého výsledku nenašla dostatečná vůle ani kvalita výsledek nějak zkorigovat, střídající Sokol zůstal ve své aktivitě téměř osamocen a zlepšit dojem ze zápasu se v závěrečných šancích nepovedlo ani jednomu z našich Filipů. Slovy klasika: "Voto právě víc, vole, když se nedaří a zlomí se to, žejo. Když se daří a padá to tam, to umí každej blbec."

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar – V. Tměj, F. Halsbach, M. Ropek (M. Sokol), M. Černohorský – Z. Skala (F. Bureš), D. Štancl, B. Válek, D. Ondráček – V. Novák, T. Nádvorník
  • Góly: D. Štancl
Starší žáci

Okolnosti horší výsledku

Proti Pomezí, se kterým jsme uhráli dosud jediný bod, to byl od začátku vyostřený zápas. Podařilo se nám otevřít skóre po pěkné kombinaci zakončené přesně k tyči Honzou Kopeckým. Přes stoupající emoce se nám i ve druhém poločase dařilo držet vedení na naší straně až do závěru, kdy jsme soupeře nechali dvakrát vystřelit ze středu hřiště a otočit skóre. Na úplném konci jsme měli ještě šanci na srovnání, ale krásnou střelu Marti Famfulíkové vychytal hostující brankář. Po zápase se bohužel děly věci, které nepatří k fotbalu a k mládeži už vůbec ne, jak uznala i disciplinární komise.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Vojtěch Štěpán - Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Šimon Flídr, Jindřich mičík, Martina Famfulíková, Ondřej Žďára, Vít Famfulík, Jan Kvapil, Filip Flídr, Josef Rosypal, Daniel Branda, Jan Simonides, Matěj Kovář Jan Kopecký
  • Góly: Jan Kopecký
Muži

Jak uspokojit fanouška

Minulý domácí zápas jsme hájili první místo, po dvou nezdarech v řadě z toho tentokrát bylo pouze hájení "bedny" před o bod skromnějším Jevíčkem. Že k tomu bude zapotřebí přerušit nejdelší sérii bez vstřeleného gólu od podzimu 2019, kdy jsme střelecky tápali téměř 300 minut, bylo jasno všem 19 (!) přítomným hráčům (Kopečtí se svých míst v sestavě na rozdíl od jiných vzdali bez boje), ale nejvíce to hostujícímu gólmanovi dával pocítit Válek. Po kraťoučkém oťukávání přečíslil Jevíčko na pravé straně vysunutý Černohorský, který svým centrem našel právě našeho kapitána, jehož tísněný pokus na přední tyči zvládl strážce soupeřovy svatyně vyrazit na roh. Po deseti minutách převezl Vít na levé straně minimálně dva soupeře patičkou do vápna, Novák byl při protisměrné kličce faulován a Válek tak dostal třetí zápas v řadě s tímto soupeřem zahrávat penaltu. A protože se stejně jako v obou případech v minulé sezóně nemýlil, tentokrát s pomocí tyče, dostali jsme se celkem brzy do vedení. To mohl navýšit znovu náš top střelec, ale po krásném vysunutí Nádvorníka zkusil v samostatném nájezdu dlouhou kličku do levé strany, kterou gólman zvládl "vybruslit". Svou na šance plodnou dvacetiminutovku pak zakončil střelou z úhlu do tyče opuštěné brány, poté co si stihl píchnout míč před pomalu vybíhajícím brankářem. Ten si nejistý výběh zopakoval i proti Štanclovi, který už ale nestihl polovysoký míč na hranici vápna poslat mimo jeho dosah. Po půl hodině hry vyslal Černohorský odkopem do sóla Nováka, který při postupu z levé strany šajtlí předložil nezištnou přihrávku před prázdnou bránu na zadní tyči zavírajícímu Skalovi, jehož zaťaté pěsti po vstřeleném gólu obměkčily leckterá zkušená srdce. Poslední náznak šance v první půli zaznamenal pohybově i slovně aktivní Černohorský, kterému ale chybělo pár centimetrů, aby se zmohl na více než líznutí centru z levé strany. O hostech schválně nepíšeme, protože o nich náš gólman prakticky nevěděl, co neztratili sami, to jistila naše obrana, včetně v tělnatých soubojích se vyžívajícího navrátilce Halsbacha.

Prvních dvacet minut druhé půle nepřineslo nic zajímavého, protože hosté v nastoleném "bezpečném" trendu vůči naší bráně pokračovali a my si několik otevřených pozic zhatili příliš nepřátelskými nahrávkami, když jsme místo do nohou vyzývali jeden do druhého do špeků nebo "bazénů". První jakési zakončení si připsal až Štancl, který si sběhl na centr od Tměje, ale v osamocené pozici ve vápně se ukvapil a byl rád za zelenou síť. Když si střídající Ondráček sběhl na střílený centr na přední tyč a místo zakončení byl spíš centrem sestřelen, leckdo možná nabyl dojmu, že se od nás už ničeho nedočká. O to více pak takové muselo mrzet, když kvůli malichernostem propásli Novákovo vyslání Ondráčka do další akce, kterou zpoza vápna vyřešil utaženou střelou na přední tyč, čímž překvapil všechny, včetně gólmana i sebe. O chvíli později se prosadil z levé strany do vápna Novák, ale při vědomí dvou asistencí i brzkého stažení na beka vyřešil situaci 3 na 1 sobeckou střelou z úhlu do tyče. Na startu poslední desetiminutovky si pro nadýchaný roh Štěpána vyskočil střídající jevíčský brankář, kterému při dopadu na našeho pasivního hráče vypadl liknavě držený míč z ruky a Ropek hlavou pohodlně uklidil míč do brány. Vcelku rutinní gól, za který hosté rozhodčímu spílali, ho přijde draho, protože se 99. úspěšným pokusem osamostatnil na 9. místě mužských střeleckých tabulek. A když se do nich podívá, zjistí, že jubileum nebo posun ho čeká minimálně při třech dalších gólech. Jak se nepronudit celým zápasem okresního přeboru hned vzápětí ukázal Špinar, kterému po 85-ti minutách nečinnosti ztvrdly nohy natolik, že nestihl včas zakřižovat balón za obranu a místo míče trefil ve vápně hostujícího útočníka. Za daného stavu byl penaltový rezultát celkem nepodstatný, ale čekání na barvu kartonku utíkalo pomalu hlavně našemu vedoucímu. Naštěstí se rozhodčí na nápovědu pomezního slitoval, náš gólman byl potrestán pouze žlutou a inkasovaným gólem z penalty. Ropek se po ještě jednom našem rohu odmítl podílet na zruinování rodinného rozpočtu, hosté po své nejdelší souvislé kombinaci zápasu trefili poslední akcí mače břevno a dvou týdnech jsme zas mohli udělat takovéto "cigi caga, cigi caga".

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Ropek, F. Halsbach (F. Bureš), M. Černohorský - J. Vít (D. Ondráček), D. Štancl, B. Válek (M. Sokol), Z. Skala (P. Lněnička) - T. Nádvorník (V. Štěpán), V. Novák
  • Góly: B. Válek (pen.), Z. Skala (V. Novák), D. Ondráček (V. Novák), M. Ropek (V. Štěpán)
  • ŽK: J. Špinar
Starší žáci

Kdo si počká....

V nedělním utkání jsme nastoupili proti domácí Litomyšli a konečně se nás sešlo dost, konkrétně třináct. Zápas jsme jako obvykle začali špatně brzo inkasovali. Pak jsme si dokázali vytvořit několik šancí, ale branku jsme nedali. Nad vodou nás držela Marťa, která po delší době nastoupila v brance a likvidovala soupeřovy šance, až na jednu těsně před poločasem. Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu, jenom soupeř už neskóroval. Takže na první výhru si stále musíme počkat.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Martina Famfulíková - Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Šimon Flídr, Jindřich Mičík, Zuzana Famfulíková, Ondřej Žďára, Vojtěch Štěpán, Jan Kvapil, Filip Flídr, Vít Famfulík, Josef Rosypal, Matěj Brettinger
Starší žáci

Jeden gólman za druhým

V neděli jsme odjeli k odpolednímu zápasu do Němčic. Sešlo se nás opět akorát 9. Tím, že nás zase doplnil Šimon Flídr, jsme měli alespoň jednoho navíc, který si mohl občas odpočinout. Začali jsme čisté s dívčím útokem Marťa a Sára a novým brankářem Vojtou Paťavou. A nezačali jsme moc dobře. Obdrželi jsme dvě rychlé branky a pak jsme pro zranění ruky museli opět poslat brankáře do pole. Ve zbytku poločasu už jsme zmátořili a bojovný fotbal nám přinesl i několik nevyužitých šancí.

Do druhého poločasu jsme nastoupili opět s novým brankářem. Tentokrát Honzou Kvapilem, který, ač se mu do brány moc nechtělo, předvedl skvělý výkon. Na třetí zásah soupeře jsme hned odpověděli, a i přes následný čtvrtý inkasovaný gól, byl náš výkon celkem vydařený. Musím všechny pochválit za bojovnost a opět poděkovat mladším žákům za jejich doplnění, bez kterého bychom nemohli odehrát zápas.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Šimon Flídr, Vojtěch Paťava, Zuzana Famfulíková, Ondřej Žďára, Vojtěch Huryta, Jan Kvapil, Filip Flídr, Martina Famfulíková, Vít Famfulík
  • Góly: Ondřej Žďára
Muži

Samá nula

Odčinit domácí vysokou porážku s Opatovem z minulého týdne jsme se vydali do Křenova, kde má již druhou sezónu zajištěný azyl tým z Dlouhé Loučky. Utkání řídil mladý rozhodčí, pro nějž to byl údajně teprve pátý odpískaný zápas. To, že se na takovou úctyhodnou metu dostal, je vzhledem k průběhu řízení utkání, smutná zpráva o stavu rozhodčích v Čechách. Ale je to tvárný materiál, třeba nás v budoucnu překvapí. Do utkání jsme vstoupili velmi aktivně, na rozdíl od zápasu s Opatovem jsme měli více času uprostřed hřiště, což nám umožňovalo snadnější kombinaci a zahájení útoků. Komplikací naopak byl nerovný terén, jenž nám stěžoval rychlé zpracování míče a rozehrávku. Asi hned ve druhé minutě se dostal do velké šance ofenzivně aktivní Černohorský, který si naběhl na centr Štěpána na zadní tyč, ale z nadějné pozice hlavičkoval nad. O chvíli později se dostal k odraženému míči za vápnem, ale jeho střela se nevešla mezi tři tyče. Na druhé straně mohl jít do samostatného úniku domácí kapitán Neumann, ale i díky zamotání míče mezi nohama ho dokázal na poslední chvíli zastavit Štancl. Hra se poté hodně kouskovala kvůli několika faulům, i z kategorie tvrdších či taktických, které ale nerozhodný rozhodčí nejen že neocenil žlutou kartou, ale místy by asi ani neodpískal, nebýt rady od ostatních. Po jednom z těchto odpískaných faulů dostal Válek možnost volného přímého kopu, ale jeho střela mířila kousek nad levou šibenici. Ten samý hráč poté vyslal do samostatného úniku Ondráčka, který ale s míčem běžel až příliš blízko k brankáři, a poté už ho nedokázal prostřelit. Téměř totožnou šanci si vytvořili i domácí, ale ani Špinar nepustil míč za svá záda. Posledních patnáct minut patřilo spíše domácímu týmu, který si vytvořil několik rohů i standardních situací, ale kromě hlavy Neumanna nad Špinarovu bránu to k výraznějšímu ohrožení nevedlo, a tak se šlo do kabin za nerozhodného stavu.

Úvod druhého poločasu opět patřil nám, když byl blízko gólu po rohu Skala, který na přední tyči lehce líznul míč, ale obránce na přední tyči stihl na změnu směru zareagovat a následná dorážka byla sražená na další roh. Z něj mohl skórovat Novák, ale jeho prudká hlavička mířila do prostor, kde stál gólman. Ve velké brankové příležitosti byl Štěpán, kterému po průniku po lajně předložil míč na penaltu Novák, ale prvně jmenovaný tak dlouho čekal na příchozí míč, až ho na poslední chvíli předběhl obránce. „Domácí“ hráli jednoduché nákopy za obranu, které naštěstí sbíral ve vápně Špinar, i když jednou mu pomohl údajný strach dotírajícího Neumanna, aby našeho brankáře nepovalil. Jeden z takových nákopů se ovšem setkal s úspěchem, když pomezní pustil asi nejjasnější ofsajd, protože nám prý v prvním poločase taky jeden ofsajd odpustil, a Neumann přelobováním Špinara poslal svůj tým do vedení. Po inkasovaném gólu naše kombinace s ubývajícím časem pokulhávala stále víc, přesto jsme si ještě vytvořili šance i na možný obrat vývoje utkání. Po jedné z těch lepších kombinací se dostal za obranu Válek, ale ani on nevyzrál na domácího gólmana. Velkou šanci měl také po rohu Štancl, kterému ale chyběl kousek na přední tyči, aby tečoval míč, který nakonec nikým nezasažen prolétl malým vápnem. Tím byl dovršen náš střelecký zmar v druhém zápase v řadě znamenající i druhou porážku. Příští neděli doma přivítáme Jevíčko, tak snad nás bude co nejvíc v dobré fyzické kondici a při střelecké chuti.

  • Sestava: J. Špinar – M. Černohorský, D. Štancl, M. Ropek, V. Tměj (M. Kopecký) – D. Ondráček (F. Bureš), B. Válek, T. Nádvorník, V. Novák – V. Štěpán (P. Lněnička), Z. Skala (J. Vít)
Přípravka

Jen počkejte...

Turnaj mladší přípravky 25.9. v Borové:

Sestava: Matyáš Tóth, Max Čechal, Jiří Famfulík, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Klement, Lukáš Chmelík, David Soukup

Morašice - Jevíčko 1:8 (0:4)

branka: Maytáš Tóth

Morašice - Borová 0:17 (0:7)

Morašice - Litomyšl 1:7 (1:4)

Turnaj mladší přípravky 2.10. v Morašicích:

Sestava: Matyáš Tóth, Max Čechal, Jiří Famfulík, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Klement, Lukáš Chmelík, David Soukup, Kateřina Kovářová, Filip Šplíchal

Morašice - Dlouhá Loučka 2:4 (1:1)

branky: Matyáš Tóth, Ivo Langr

Morašice - Borová 0:12 (0:6)

Muži

Dolů tabulkou, s míčem od nohy

Sérii tří domácích zápasů v jednom týdnu jsme zakončili duelem s bojovným soupeřem z Opatova, proti kterému jsme chtěli potvrdit své dosavadní umístění v čele tabulky a navázat na předchozí výsledky z domácích utkání. Naše hra se ovšem potýkala s nižším nasazením a nabídkou, než by bylo takového zápasu hodno. Úplně stačilo, že nám soupeř nenechával příliš prostoru a my si s tím nebyli schopni poradit. Hosté hrozili především dlouhými auty u našeho vápna, které se nám ale, někdy s obtížemi, dařilo odvracet. Gólu se opatovští paradoxně dočkali po našem autu, když se Válek s Lněničkou nedomluvili, pro koho je vhazovaný míč určený a následnou protiakci zakončil střelou na zadní tyč Kalánek. Hned vzápětí mohlo být srovnáno. Válek křižným pasem za obranu našel Ondráčka, který ale neposlal přesnou přihrávku Štěpánovi číhajícímu před odkrytou bránou. Vzápětí přišel trest v podobě druhého hostujícího gólu, když měl po centru nikým nehlídaný Kalánek na zadní tyči dostatek času jak ke střele, tak k úspěšné dorážce po Špinarově zákroku. Vrátit nás do hry se pokusil Novák, jehož průnik z levé strany hasil hostující Petruň, možná už v pozici posledního hráče, ale vyvázl pouze se žlutou kartou. Desetiminutovku obranné hrůzy pak završil třetí gól opatovských, opět po rychlém brejku po ztrátě na půlce hřiště. Hostující Křivka našel ve špatně vystoupené obraně Kalánka, který natáhl míč do vápna a předložil míč spoluhráči před prázdnou bránu. Psychická tíha nám následně sestoupila i do noh, neboť se velkým problémem pro nás stalo i pouhé zpracování míče. Přesto jsme poslední velkou šanci poločasu měli my, když k Válkovi propadlo autové vhazování, ale jeho střelu zblízka dokázal Šenkýř vyrazit alespoň na tyč.

Do druhého poločasu jsme provedli tři změny v sestavě. Zvýšená aktivita se nedá upřít, ale k výraznému ohrožení brány to nevedlo. Definitivní hrobníkem našich nadějí na nějaký zvrat v zápase byl Vrána, který přidal svůj druhý gól v zápase po dalším rychlém brejku plynoucím z naší jednoduché ztráty na půlce hřiště, jen se tentokrát hosté neobtěžovali s kombinací do prázdné, ale vyřešili to opravdu pěkně vymetenou šibenicí zpoza vápna. I když hosté zvolnili tempo hry a trochu polevili v napadání, rozhodně nepolevili v bojovnosti, což mělo za následek několik faulů na obou stranách, po jednom museli být kroceny emoce domácího Ondráčka a hostujícího Vrány. Z výraznějších šancí už asi stojí za zmínku pouze nepřesná hostující střela vedle Špinarovy tyče a Ondráčkův přetažený centr, jehož sklepnutí pod sebe ale nenašlo nikoho ve žlutém dresu. V okresních soutěžích jsme doma prohráli za 52 let jen dvakrát větším rozdílem, čtyřgólový deficit jsme si zopakovali téměř přesně po čtyřech letech. Nezbývá než doufat, že odčinění tohoto kolapsu a znovudobývání prvního místa bude tým správně motivovat. Jak k většímu nasazení v zápasech, tak ke zvýšení tréninkové docházky, bez které to, jak se ukázalo, proti těm silnějším nepůjde.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar – M. Černohorský (K. Kutzer), D. Štancl, J. Kopecký, V. Novák – D. Ondráček, B. Válek, T. Nádvorník, J. Vít (M. Sokol) – P. Lněnička (F. Bureš), V. Štěpán (Z. Skala)
  • ŽK: J. Kopecký, P. Lněnička
Starší žáci

Se smůlou na patách

V neděli jsme odehráli za slunného počasí další mistrovské utkání. Na zápase jsme se sešli na Sebranickém hřišti v devíti, až během utkání nás doplnil Šimon Flídr a měli jsme tak alespoň jednoho na střídání. Začátek jsme nepodchytli a brzy inkasovali, ale podařilo se nám odpovědět. Když nám soupeř nám znovu odskočil, měli jsme několik dalších možností k vyrovnání, až se nám jedna střela před přestávkou přece jen ujala.

Druhý poločas se nám začala bortit sestava. Nejprve se zranila Marťa Famfulíková zranila tak, že musela z brány do pole. Mezi třemi tyčemi ji vystřídal Lukáš Mach, ale zranění se nevyhnulo ani jemu a dost možná nám bude chybět do konce podzimu. Soupeř nám odskočil na dvoubrankový rozdíl a v posledních 5 minutách, kdy jsme po zranění Šimona Flídra dohrávali v osmi lidech, pak ještě skóre navýšil. Chtěl bych poděkovat všem hráčům za účast a snahu. Hlavně mladším žákům, kteří nás doplňuji a bez jejichž podpory bychom asi nemohli zápasy jako tento vůbec odehrát. A doufám, že na další zápas se sejdeme ve větším počtu.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Martina Famfulíková, Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Jindřich Mičík, Zuzana Famfulíková, Jan Kvapil, Ondřej Žďára, Filip Flídr, Lukáš Mach, Šimon Flídr
  • Góly: Šimon Flídr, Ondřej Žďára
Mladší žáci

3 v 1, pokaždé jinak

Minulou sobotu jsme díky gólům Jana Kvapila a Matyáše Bulvy porazili v Litomyšli 2:1 místní družstvo spojené s Čistou, ve sváteční předehrávce jsme remizovali v Morašicích s Jevíčkem, když za nás skóroval Vojtěch Vojtěch Huryta, a ve třetím utkání „na fleku“ během jednoho týdne jsme v sobotu na Horňáku hostili Sebranice. Tým, který nám je nejblíže na mapě i v tabulce.

Do druhé půle jsme vstoupili odhodláni zvrátit výsledek na naši stranu. Dobrým pohybem po celém hřišti jsme soupeře uzavřeli na jeho půli. Jenže takto zahuštěný prostor se nám nedařilo překonat dobrou finální nahrávkou a ani střelou ze střední vzdálenosti. Z přemíry naší snahy, nepozorností a chybami v rozehrávce jsme darovali soupeři další dva góly. A až poté se nám podařilo brankáře hostů překonat. K vyrovnání a zdramatizování tohoto utkání jsme již nenašli síly.

Martin Kovář

  • Sestava: Martina Famfulíková - Vojtěch Štěpán, Sára Vomočilová, Šimon Flídr, Josef Rosypal, Matěj Kovář, Matyáš Bulva, Jan Kvapil, Michal Kovář, František Flídr, Samuel Vomočil, Jaroslav Chaun
  • Góly: Jan Kvapil, František Flídr
Muži

Vzhůru tabulkou, s nohama na zemi

Ve sváteční odpoledne jsme přivítali v dohrávce 6. kola Horní Újezd. S ním jsme naposledy mistrovské utkání prohráli před 3 a půl lety, od té doby jsme s nimi stihli sehrát už devět zápasů a hýčkali si sérii 5 mistrovských výher v řadě. Je dobře, že nejsme tým, kterému by nervozita z možného posunu na první místo svazovala nohy, ale není dobře, že jsme tým, kterému víkendová vysoká výhra sváže hlavy. Jestli se nám nechtělo nebo jsme mysleli, že to půjde samo, je celkem jedno, protože oči z toho bolely i přes objektiv fotoaparátu tak jako tak. Hosté se už v 7. minutě ujali vedení, když se naše obrana nepoučila z první nepřesné hlavičky Fógla a ten už napodruhé zvládl centr z přímého kopu uklidit přesně. Naši na dlouho jedinou střelu na bránu si připsal Tměj, který se na levé straně vyháčkoval do palebné pozice a Havlík v hostující bráně musel vytáhnout těžký zákrok. Několik nadějných pozic vzniklých na útočné polovině po hostujících nepřesnostech jsme zkazili špatnou nahrávkou nebo zakončili nenebezpečnými střelami z uctivé vzdálenosti. "Horňák" nebyl o moc nebezpečnější, ale působil bojovnějším dojmem, kterému se z naší sestavy viditelně vyrovnal jenom Ondráček. Ten se v 25. minutě vyřešil brejk po soupeřově rohu nákopem na osu hřiště na rozběhnutého Válka, který se cca na 25 metrech od brány dostal k míči dříve než špatně vyběhnuvší a Havlík a přesným lobem nám zařídil laciné vyrovnání. Pak se hra přece jen více přesunula k hostujícímu vápna, padající list Válka z pravé strany by si nakonec našel cestu do brány nebýt dalšího zákroku soupeřova brankáře. Na střelu Lněničky z vápna už byl krátký, ale míč pouze trefil tyč zvenčí. Kromě iluzí o nějakém našem přepnutí do vyššího módu jsme před poločasem ještě přišli o soupeřem zraněného Nováka a šlo se na fén do kabin. Že by z toho byl žlutomodrý uragán, to rozhodně ne. Vlastně se dá říct, že poté, co si Ondráčkův centr hosté srazili kousek vedle brány, přišla naše nejhorší pětiminutovka v zápase. Soupeř naštěstí svůj brejk nevyužil a další Ondráčkův přízemní centr v 57. minutě uklidil do brány Válek, který celkem bez problémů předskočil obránce na malém vápně a poslal nás do výsledkového i psychického vedení. Minimální rozdíl ve skóre pak držel Havlík, který vyrazil Lněničkův lob z pravé strany a nohou pak zakročil proti hattrickové střele Válka. Toho na penaltě našel zpětnou přihrávkou M. Kopecký, který se sám dostal do dvou zakončení. To první zpoza vápna mu vytáhl soupeřův gólman, při tom druhém si po hezké akci zprava rovnal míč ve vápně tak nekrátce, že mu ho stihl hostující obránce zblokovat. Když se zápasový příděl našeho střídajícího útočníka chýlil ke konci, udržel a posunul míč do kraje na Ondráčka, který vnikl do vápna a střelou na bližší tyč se třetím bodem v zápase dostal do čela týmové produktivity. Bohužel jsme hned vzápětí bohorovnou rozehrávkou ze zadních řad a ještě bohrovnějším (ne)přístupem k bránění dali horňáckým dostatek prostoru ke krátké kombinaci, po které Zrůbek krásnou křížnou střelou o zadní tyč snížil na rozdíl jediné branky. Pak se dvakrát na přední tyči zjevil J. Kopecký, nejprve u té soupeřovy, kde po našem rohu nepřesně hlavičkoval. Poté u té naší, kde se klíčovým zákrokem před naší bránou vložil do soupeřova nebezpečného centru. Definitivně nás uklidnil až Bureš, který stejně jako v sobotu uklidil z první do sítě Tmějův centr zleva, tentokrát v ladném náběhu za obranu umístil míč po zemi k levé tyči. V úplném závěru ještě jednou visel ve vzduchu Válkův hattrick, ale proti oblouku z jeho hlavy se natáhl Havlík. Takže jsme poskočili na první místo, které budeme hájit hned v neděli ve třetím domácím zápase během týdne. Snad se k tomu postavíme lépe než dnes.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, D. Štancl, Josef Kopecký, M. Černohorský ml. - V. Novák (K. Kutzer), B. Válek, T. Nádvorník (M. Ropek), D. Ondráček - Z. Skala (Michal Kopecký (M. Sokol), Patrik Lněnička (F. Bureš)
  • Góly: B. Válek 2 (D. Ondráček 2), D. Ondráček (M. Kopecký), F. Bureš (V. Tměj)
  • ŽK: V. Tměj
Starší žáci

Když se na slunci nedaří

Do nedělního zápasu jsme vstoupili takřka v plné sestavě. Přálo nám počasí a vyšel nám i začátek zápasu, ve kterém jsme si šance nejen vytvářeli, ale ve dvou případech Ondrou Žďárou i proměnili. Za stavu 2:0 jsme přenechali iniciativu soupeři, kterému se podařilo do poločasu srovnat. Ve vstupu do druhého poločasu jsme inkasovali branku, na kterou už jsem nedokázali odpovědět. Soupeř nám potom přidal další čtyři góly a bylo rozhodnuto. Tak doufáme, že naše první vítězství přijde příští víkend, aby to kluky trochu namotivovalo do dalších zápasů.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Vojtěch Štěpán - Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Vojtěch Huryta, Jindřich Mičík, Lukáš Mach, Zuzana Famfulíková, Jan Kvapil, Filip Flídr, Vojtěch Paťava, Ondřej Žďára, Martina Famfulíková, Daniel Branda, Vít Famfulík
  • Góly: Ondřej Žďára 2
Obecné

Utkání starých gard

Na zápas starých gard si manažeři Petr Kuta s Martinem Ropkem nachystali sestavu prošpikovanou nejen sourozeneckými a příbuzenskými dvojicemi až trojicemi, ale také místně příslušnými dolnoúježďáky. Po úvodní minutě ticha za Honzu Klofandu a otevíracích šancích otevřel skóre Josef Kopecký. Tomu se sice nepodařilo prosadit během 5 minut mistrovského zápasu, ve kterém si připal jubilejní 60. start proti Dolnímu Újezdu, ale v tom 61. pohodlně uklidil do sítě rohový kop, který k němu propadl po souboji gólmana s Buriánem. Zatímco střelu hostujícího Čejky nečekaně mrštným skokem zneškodnil Andrle v naší bráně, pokus našeho Beneše zpoza vápna zapadl přesně za zadní tyč a poslal náš tým do dvoubrankového vedení. Z velké šance ho pak nenavýšil Famfulík, který napálil tyč, na druhé straně naopak snížil povedenou střelou Petr Kopecký. Po dvou nevyužitých šancích L. Vosmeka pak přišel před plánovaným půlhodinovým poločasem trest v podobě vlastního gólu Josefa Štěpána.

Na druhý poločas si prohodili dresy M. Ropek a L. Vosmek, výměnou za ně nás doplnili Kořízek a Pavel Kuta. Do naší brány se postavil po 12 letech a dvou měsících Jan Němec, kterého přesnou střelou přímo z rozehry přivítal Heinisch. Ten byl i na konci pěkně fotbalové akce z křídla, po které pohodlně zvýšil na 4:2. Nedorozumění v hostující obraně pak nabídlo snadný gól Buriánovi a když se do rohu Pavla Kuty vložil Beneš, bylo po jeho přízemním voleji srovnáno. Němec v naší bráně pak ukázal, že v něm ještě něco je a připsal si několik zákroků, tím nejdůležitějším překazil kličku do prázdné brány našemu převlečenému M. Ropkovi. Vedení vrátil Dolnímu Újezdu v 50. minutě po špatné rozehrávce Vajrauch, chvíli na to si na pobídku z křídla naběhl Svoboda a bylo to o dva góly. Naši hráči ve žlutém dresu donutili Vrabce v hostující bráně pouze k jednomu zákroku, náš hráč v modrobílém dresu L. Vosmek se naopak poučil z nezdarů v prvním poločase a dvěma góly v závěru určil konečné skóre na 8:4. Zvlášť ten druhý gól byl ukázkou pro všechny naše áčkařské obloučkující hráče. Narozdíl od dva roky starého zápasu se podařilo ho všem dokončit ve zdraví, což je základní předpoklad k tomu, aby se podobné setkání mohlo třeba někdy zopakovat.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: Vojtěch Andrle, Jan Němec - Josef Jokeš, František Ropek, Oldřich Ropek, Martin Ropek, Luboš Vosmek, Jiří Famfulík, Josef Kopecký, Petr Štěpán, Jan Štěpán, Josef Štěpán, Petr Kuta, Martin Burián, Jindřich Jána, Václav Beneš
  • Góly: Václav Beneš 2, Josef Kopecký, Martin Burián
Muži

Obloučkem přes béčko

Ať už to bylo áčko, béčko, nebo stará garda, s nějakým mužským výběrem Dolního Újezdu sehrály naše mužské výběry už 104 utkání. A v sobotu jsme se rozhodli tento počet navýšit hned o dva zápasy. Ten první byl mistrovský a naše áčko v něm hostilo nepříjemné překvapení letošního ročníku okresního přeboru - výsledkově utrápeného loňského vicemistra čili dolnoújezdské béčko. Trochu neočekávaně jsme od začátku byli pohyblivější a míče žádostivější než soupeř a naše úvodní převaha vyústila v páté minutě po Novákově práci v první roh zápasu. Štěpán si ho nakrátko narazil s Nádvorníkem a poslal centr na přední tyč, kde se nepředpokládal výskyt hostující věže Vomáčky. Naštěstí tam hosté nepředpokládali ani náběh D. Štancla, který míč ve skluzu líznul mimo dosah brankáře Janeckého. Jednak tak zkrátil interval mezi svými góly z 36 na 25 měsíců a jednak nám zajistil podobně brzké vedení jako v posledním zápase. O chvilku později se od brankové čáry vymotal zpátky do prostoru ve vápně Novák, ale jeho střela, která tam jako šla, byla zblokovaná. Z pravé strany se pak na Janeckého řítila dvojce Lněnička, Ondráček, ale prvně jmenovaný situaci odbyl laxní a vystihnutou přihrávkou na toho druhého. Hosté se v prvních dvaceti minutách zapsali do dějin zápasu pouze jedním centrem do vápna a jalovým zakončením vedle, Frankovou dalekonosnou nepřesnou střelou a žlutou kartou a vehementním voláním po penaltě po souboji Černohorského s Krivákem. Přesný a dobře komunikující rozhodčí je naštěstí nevyslyšel. Zajímavý náběh Ondráčka na ještě zajímější Nádvorníkův pas pak skončil "pouze" sklepnutím našeho křídla na našeho špílmachra, jehož utěšenou střelu levačkou Janecký efektně zalepil ještě během ladného skoku. Pak jsme hostům hodili menší udičku, když jsme je pustili k závaru po rohu a po něm se vrhli do brejku, z kterého Nádvorník znovu katapultoval do sólového nájezdu Ondráčka. Ten měl asi moc času na přemýšlení, protože si v klidu doklusal blíže k Janeckému a bezradně zakončil velmi mimo. Asi i proto o chvilku později v dalším nájezdu z úhlu volil něco mizernou přihrávkou a ještě mizernějším zakončením, prostě někam k zadní tyči vyslal takový malinkatý oblouček, asi jako když čůrá batole. Když těsně před přestávkou v dalším přečíslení Válek volil střelu do Janeckého betonů místo nahrávky do kapsy na volného spoluhráče, mysleli jsme, že všechny možnosti, jak pojistit vedení máme za sebou. A kéž by to tak bylo, protože záhadně vzniknuvší nájezd Lněničky s Ondráčkem na samotného gólmana byl jen pro otrlé. Nejdříve běželi oba od balónu, pak oba k němu, převzal si ho Lněnička a tak dlouho tlačil Ondráčka v ofsajdovém postavení před sebou až se rozhodl dvoumetrového Janeckého lobovat. Od batolete jsme se trochu posunuli, ale pořád to byl dost malý oblouček.

Obrana hostí zůstala otevřená i zkraje druhého poločasu, ale možnost brejku 4 na 1 zhatil hned v zárodku Nádvorník, který si prvním dotekem navedl míč do prohraného souboje. Náš špílmachr pak poněkolikáté přišel o gólovou přihrávku, když jeho oblouček za obranou promáchl osamocený Válek. Copak o to, první promáchnutí se jevilo jako dokonalé zmatení položivšího se Janeckého, ale to druhé, už před opuštěnou bránou, už smysl postrádalo úplně. Následovala pasáž naší zbrklosti, nepřesností i obranné nedůslednosti. Mandlíkovi se podařilo u lajny přehlavičkovat Ropka a prosmýknout se z úhlu až před bránu, ale na sebe mimořádně nekvalitně zakončil jen do boční sítě. Po našem rohu si pak také zkusili situaci 4 na 1, ale trochu záhadně, nebo s jistou pravděpodobností díky obrannému zákroku D. Štancla na dlouhou nohu, to skončilo zase nějakým obloučkem, tentokrát do rukou Špinara, který si tak připsal jeden ze dvou zákroků v zápase. Tím prvním vyrážel na roh centr padající omylem pod břevno. Naše liknavé bránění tou dobou nejlépe dokumentoval střídající Bureš, kterému jeho moravští souputníci určitě připomenou situaci na půlce hřiště, kde tak dlouho tancoval kolem soupeřově obránce, až ho nevybíravě fauloval zezadu. Výsledkovou nejistotu zápasu jsme rozsekli čtvrt hodiny před koncem. Novák na půlce vymotal tři soupeře, Vít vysunul na střed seběhnuvšího Ondráčka, který šajtlí píchnul míč na Nádvorníka. Tomu sice odskočil míč k poslednímu obránci, ale rychlým dostoupením ho stihl vytlouct a k míči odraženému do vápna se stihl dostat dříve než Janecký, kolem něhož lehce šťouchl míč do brány. Svého desátého gólu za muže se dočkal bez týdnu po roce a nabyté sebevědomí na něm bylo znát. Jeho další dva až tři pasy za obranu zastihly některé naše hráče v hlubokém nesebevědomí, koncovka jednoho z nich byla navedená na Válka, který se toho naopak nebál a z mírně akrobatické polohy poslal míč zpoza vápna až za plot. Když to nešlo spoluhráčům, vzal to Nádvorník 5 minut před koncem na sebe, prošel středem mezi třemi až pěti hráči a tváří v tvář brankáři se zachoval zcela chladnokrevně. O chvíli později stihl odražený míč na brankové čáře Vít, udržel ho proti soupeři, přihrál pod sebe Tmějovi a jeho centr poslal nádherným volejem levačkou do sítě Bureš. V poslední minutě se Nádvorník dočkal i asistence, když svým pasem za obranu konečně našel schopného střelce. M. Kopecký si jeho oblouk zpracoval, kličkou "poď sem, kam deš" se zbavil obránce a z penalty nedal Janeckému šanci. Škoda, že ze závěrečné snové pětiminutovky není videozáznam. Nejen kvůli třem nádherným gólům, ale i kvůli zvukovému zachycení hlasatele Petra Kuty, kterého vývoj zápasu a rekordní mistrovská výhra nad tradičním soupeřem patřičně rozehřály před nastávajícím duelem starých gard.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - M. Černohorský, M. Ropek, D. Štancl, V. Tměj - D. Ondráček (J. Kopecký), B. Válek, T. Nádvorník, V. Novák (M. Kopecký) - V. Štěpán (J. Vít), P. Lněnička ( F. Bureš)
  • Góly: D. Štancl (V. Štěpán), T. Nádvorník 2 (D. Ondráček), F. Bureš (V. Tměj), M. Kopecký (T. Nádvorník)
  • ŽK: M. Černohorský, D. Ondráček
Obecné

Odešel Jan Klofanda

V pondělí 12.9.nás navždy opustil Honza Klofanda. Jako hráč působil v našem Sokolu od jeho založení, za muže odehrál 5. nejvyšší počet zápasů, 539, ve kterých vstřelil 16 gólů. Byl to obětavý člověk a kamarád, který dlouhá léta souběžně s hraním za áčko trénoval v žácích generaci "husákových dětí", která pro morašický fotbal později vykopala I.A třídu. Když skončil s hraním, stal se až do posledních chvil pravidelným divákem domácích zápasů.

"Naše generace mu neřekla jinak než "táta" a on to opravdu táta byl, ten fotbalový. Naučil nás, a myslím, že velmi dobře, nejen fotbalovému řemeslu, ale především lásce k fotbalu. Za všechno co jsi nás naučil, i za spoustu vzpomínek, nejen na jízdy na zápasy tvým plným Moskvičem, ti "Táto" děkujeme." Petr Kuta

Mladší žáci

Ani déšt, ani mráz na hračičky neplatí

Poprvé v této sezóně nás poslalo rozlosování zápasů před, snad díky počasí, nepříliš početné domácí publikum na Horním Újezdě. Pohled nad naše hlavy nevěštil nic dobrého. Černé mraky plné vody naznačovaly, že se každou chvílí musí spustit déšť. Jen co naši borci vyběhli na hrací plochu, tak také začalo. Na tribuně schovaní rodičové, ohřívající si ruce o své teplé čaje a grogy, nevěřícně mohli sledovat počínání svých ratolestí. Veselé rozcvičování a pobíhání při báčku plné různých vtípků, jako by se nepršelo, naznačuje sílu této party. Třeba v této sezóně nejlepší nebudeme, ale věřím tomu, že s úsměvem z každého zápasu, ať se zadaří nebo ne, odejdeme.

S příchodem rozhodčího nám déšť ještě zesílil. Ani zhoršující se počasí nám nesmylo z tváří dobrou náladu. V tomto bezstarostném duchu jsme vlétli na soupeře. Krásné akce a herní nadvláda nám jako vždy kazila špatná koncovka. Naši hračičkové v útoku to tak mají a my si na to musíme asi zvyknout. Přesto se nám dvě akce podařilo dotlačit za brankovou čáru.

Do druhé půle nám začal ustávat déšť a my se do soupeře zakousli s ještě větší chutí. Na gólmana soupeře se valila jedna povedenější akce za druhou až na …. . Soupeř převážně hrozil jen brejky. S gólovou tečkou mohl slavit pouze jednou a to v momentě, kdy v hlavách našich hráčů byli ještě oslavy po našem třetím. S vykukujícím sluníčkem se nám zadařilo i počtvrté a konec zápasu si už pohlídali.

Martin Kovář

  • Sestava: Vojtěch Štěpán, Sára Vomočilová, Šimon Flídr, Vojtěch Huryta, Josef Rosypal, Matěj Kovář, Matyáš Bulva, Jan Kvapil, Michal Kovář, František Flídr
  • Góly: František Flídr 2, Jan Kvapil, Vojtěch Huryta
Starší žáci

Zápas blbec

Na sobotní utkání do Janova jsme odjeli v deseti a bylo to znát. Soupeř nás od začátku zatlačit a vytvářel si šance. První akce se nám sice podařilo ustát, ale když jsme po dvaceti minutách inkasovali dvě branky, začali někteří hráči působit odevzdaně. Janov nás přehrával i v druhém poločase, což vyústilo v další dvě branky. Teprve poté jsme se trochu herně zmátořili, vytvořili si nějaké šance a zkusili pár střel z dálky, ale nic nám tam nespadlo. Ke konci zápasu se soupeř vrátil k herní dominanci a dalšími třemi zásahy stanovil výsledek. Tímto děkuji všem zúčastněným za jejich snahu a doufám, že příště nás bude více.

Miloš Kopecký

  • Sestava: Vojtěch Štěpán - Jindřich Mičík, Ondřej Žďára, Lukáš Mach, Sára Vomočilová, Vojtěch Huryta, Jan Kvapil, Josef Rosypal, Jan Kopecký, Filip Flídr
Muži

Trojlístek dál pohromadě

I když by někteří rádi strávili nedělní deštivé odpoledne v teple domova nebo přímo v posteli, vydali jsme se bojovat o první místo do Bystrého. Díru v bráně nám pomohl zalepit Burián. Byť je zvyklý spíš góly dávat, než jim zabraňovat, ani jeho brankářské statistiky nejsou k zahození - 6 zápasů, 4 obdržené góly, 4 čistá konta. Úvod zápasu velké množství šancí nepřinesl, domácí nákopy za naši obranu se dařilo odvracet, některé z našich pohledných kombinací zhatily finální nahrávky, které na mokrém terénu nenacházely správné adresáty, a tak se většinu času hrálo mezi vápny. První vážnější šanci pro domácí jsme vytvořili sami nepřesnou rozehrávkou ze zadních řad, soupeř z ní naštěstí vytěžil jen roh s nepřesnou hlavičkou. Nervy nám trochu pocuchal i zastoupivší Burián, jenž místo lapení míče do ruky ze síly zvyku zvolil hru nohou, po níž se mu míč sklouznul a při hašení situace ho vysvobodil faul od dotírajícího útočníka. Na druhé straně se dostal do šance aktivní Ondráček, který si zaběhl za obranu na průnikovou přihrávku, ale domácí gólman včas stihl zmenšit střelecký prostor na minimum. Později jsme se však dostali do vedení, když Tměj obranným skluzem přesně našel volného Štěpána na levé straně, jenž naservíroval lahodný centr, pro který si doslova dolétnul Ondráček a hlavou poslal míč mimo dosah brankáře. Jestli to bylo zvýšenou domácí aktivitou nebo naší pasivitou, byli jsme po zbytek poločasu více zatlačeni k vlastnímu vápnu. Tato pasáž přinesla více osobních soubojů, dvojité taktické zastavení rozběhnutého Mužíka za cenu žluté karty a nastřelenou tyč z ostrého úhlu kapitánem domácích. Vstup do druhého poločasu vyšel lépe soupeři, který už od začátku vysoko napadal, což nám dělalo problémy s rozehrávkou a když už jsme se dokázali dostat z úzkých, brzdily naše akce nepřesné, místy i zbrklé, přihrávky. Přesto jsme byli blíže ke gólu my, když Novák po pravé straně přešel přes tři hráče a na jeho prudkou pobídku naslepo před bránu nedosáhl čerstvě vystřídaný Sokol tak, aby umístil míč do odkryté brány. S přibývajícím časem a souboji rostl počet faulů a dohadů jak s hlavním rozhodčím, tak místními příznivci. Horko před naší bránou bylo po rohovém kopu, kdy se ze skrumáže těl vynořil míč na malém vápně, ale naši obránci stihli zareagovat rychleji než soupeř. Domácí vedly většinu útočných akcí po své levé straně a využívali, že Novák s Ondráčkem již hrají pod jednou žlutou kartou. Po jedné z několika takových akcích utekl po kraji Jukl, který předložil míc na vápno Drašarovi a ten prostřelil rovnou dva blokující hráče i Buriána a srovnal stav utkání. Vedení na naši stranu mohl vrátit Sokol, který po Vítově přihrávce utíkal sám na vybíhajícího gólmana, ale jeho přehození skončilo vedle pravé tyče. Zbytek zápasu už žádnou výraznější šanci nepřinesl, a tak jsme se se soupeřem rozešli smírně a na pořadí vedoucího trojlístku v tabulce se nic nezměnilo.

  • Sestava: M. Burián – V. Novák, D. Štancl, M. Ropek, V. Tměj – D. Ondráček (M. Černohorský), B. Válek, T. Nádvorník, J. Vít – F. Bureš (M. Sokol), V. Štěpán (M. Kopecký)
  • Góly: D. Ondráček (V. Štěpán)
  • ŽK: D. Ondráček, V. Novák, B. Válek
Starší žáci

Poločas nestačil

V nedělním utkání jsme na Horním Újezdě hostili klub z Borové. Do branky se místo zraněné Marti Famfulíkové postavil Vojta Štěpán. Zápas jsme nerozehráli špatně, soupeře jsme k ničemu vážnějšímu nepustili a v osmé minutě jsme vstřelili naší první branku sezóny, když Ondra Žďára prostřelil brankáře z velké vzdálenosti. Další naše šance v prvním poločase jsme bohužel nevyužili a v tom druhém už převzal iniciativu soupeř, který brzy otočil skóre dvěma brankami. A protože byla Borová nadále bojovnější, už se nám nepodařilo s výsledkem něco udělat. Snad příště.

  • Sestava: Vojtěch Štěpán - Jindřich Mičík, Ondřej Žďára, Jan Kopecký, Lukáš Mach, Matěj Rejman, Jan Kvapil, Sára Vomočilová, Vít Famfulík, Fili Flídr, Matěj Brettinger, Josef Rosypal, František Flídr, Vojtěch Huryta
  • Góly: Ondřej Žďára
Mladší žáci

Znovu na Malé Hané

Krásně prosluněné podzimní sobotní dopoledne vybízelo k domácím venkovním pracem a různému šumrdění kolem našich domečků. My jsme asi jiní. A tak jsme se po dvou týdenní pauze opět přesunuli mezi moravské kopce do Jaroměřic. Místní hřiště bylo pro některé naše hráče novou neznámou štací v poznávání hřišť a kiosků k nim přilehlých v našem okrese. Zato místní tým dívek jsme si pamatovali dobře již z nižší kategorie přípravek. Někteří si vzpomněli na staré rány, někteří na jména soupeřek.

První minuty byly velmi rozhárané. Přeci jen v hlavách hráčů, zvláště těch starších bylo ,,vždyť jsou to jen holky“. Jenže dívčí něžný styl nemá co do činění s pohlazením od maminky. Je o urputném bránění svého území a nevynechání žádného možného souboje. Až poté naši hráči pochopili, že to dnes nebude tak jednoduché utkání. Začali více kombinovat a využívat prostor celé šířky hřiště. Za což byli odměněni třemi poločasovými góly. Do druhé půle jsme vstoupili tak, jak jsme skončili tu první. Dobýváním. Děvčata bránily svých dvacet metrů a dělaly ze svého území nedobytnou tvrz. Postupem času se nějaké to okénko v obraně otevřelo a my mohli navyšovat skóre.

autor: Martin Kovář

  • Sestava: Štěpán Vojtěch, Kvapil Jan, Bulva Matyáš, Flídr Šimon, Vomočilová Sára, Kovář Matěj, Kovář Michal, Rosypal Josef, Chaun Jaroslav, Huryta Vojtěch.
  • Góly: Kvapil Jan 3, Rosypal Josef 2, Bulva Matyáš 2, Chaun Jaroslav 2, Flídr Šimon
Přípravka

Každý nějak začínal

Po dlouholetém spojení s Horním Újezdem jsme pro letošní sezónu kategorii mladších přípravek přihlásili každý oddíl zvlášť. Na první turnaj letošního roku zavítal tým pod vedením Milanů Chmelíka a Klementa do Bystrého.

Sestava: Matyáš Tóth, Ivo Langr, Jan Klement, Lukáš Chmelík, Kateřina Kovářová, David Soukup, Matouš Jetmar

Morašice - Borová   0:11 (0:6)

Zatímco většina našich dětí nastoupila ke svému prvnímu zápasu v životě, soupeř měl tým poskládaný pouze z nejstaršího ročníku 2014. Přes výrazný tlak Borové je výsledek ještě přijatelný, děcka se rozkoukávali, statečně vzdorovali a párkrát se dostali i k zakončení.

Morašice - Bystré 5:6 (5:4)

S domácím týmem to byl vyrovnaný zápas. V prvním poločase jsme měli navrch a vedli už 4:1. O tři góly se postaral Ivo Langr, který byl v tomto zápase velmi aktivní a zúročil loňské oťukávací zkušenosti. bohužel se nám v druhém poločase nepodařilo proměnit několik šancí, soupeř vyrovnal a v závěru udělali chybu trenéři, když ve snaze pravidelně střídat všechny děti odvolali hráče ke střídán zrovna v době rozehrávky našeho gólmana. Ten si toho bohužel nevšiml a ukázkově nalil soupeři k rozhodujícímu gólu.

Branky: Ivo Langr 3, Matouš Jetmar, Jan Klement

Morašice - Březová 0:15 (0:7)

Poslední zápas byl velmi podobný tomu prvnímu. Na dětech již byla vidět únava, nechtělo se jim moc běhat a soupeř měl v týmu velice kvalitní děvčata, která svoje šance nekompromisně proměňovala.

Ostatní výsledky:

Bystré - Březová 0:16 (0:8)

Borová - Březová 8:3 (5:2)

Bystré - Borová 3:13 (1:6)

Tabulka turnaje:

  1. Borová 9b. (32:6)

  2. Březová 6b. (34:8)

  3. Bystré 3b. (9:34)

4. Morašice 0b. (5:32)

Vstup do soutěže je potřeba i přes výsledky hodnotit pozitivně. Už při přihlášení soutěže jsme věděli, že náš tým bude patřit k nejmladším, ale děti se snažily a zkušenosti potřebují nasbírat stejně jako trenéři a rodiče.

autor: Milan Chmelík

Muži

Nebát se a nepít

Kvůli dovoleným, florbalu nebo plánovanému alkoholismu jsme se k dalšímu domácímu zápasu scházeli dost vlažně. Pro diváky byl určitě nejcitelnější absencí hlas Petra Kuty, který doma bohužel kromě svého moderátorského charismatu nechal i know-how zprovoznění mikrofonu za pomoci vybitých baterek. A tak jsme například nemohli diváky ani pozvat na sousedské fotbalové odpoledne 24.9., kdy budou naši muži od 14:00 hostit v mistrovském utkání Dolní Újezd "B" a od 16:15 se pak utkají naše a dolnoújezdská stará garda.

Druhý nejlepší střelec loňského ročníku v dresu hostí Racl hned v první minutě zkusil z dálky štěstí hodně nepřesnou šajtlí, ale nakonec to bylo vlastně jeho nejnebezpečnější zakončení. Do naší první šance vyslal Vít obloučkem za obranu Kutzera, ale ten tváří v tvář vyběhnutého gólmana zblízka nepřehodil. Pokud na nás koukal sparťanský fanoušek, muselo být podruhé za víkend špatně, náš výkon rozhodně nepřipomínal někoho, kdo by chtěl doma soupeře válcovat, brzdila nás v tom např. spousta nepřesností, díky kterým se naopak dostávali do šancí hosté. Nepřesná hlavička do protipohybu Špinara nebo střela do blokujícího Ropka ještě hosty tolik mrzet nemusely. Zvláště když si aktivně napadající Vít vybojoval míč na jejich posledním obránci, ale hlavní sudí při posouzení následného faulu nebyl tak přísný jako VAR na Ousoua a zůstal, asi správně, jen u žluté. Po půl hodině si hosté připsali první loženku, jejich útočník ale sólový nájezd z pravé strany řešil nepřesnou nahrávkou. Za nás odpověděl nepřesnou střelou zpoza vápna Lněnička, v ještě nadějnější pozici se po sražené standartce ocitl Vít, ale jeho střelu vychytal hostující gólman. Boršovský nešťastník Beyer se záhy, tj. asi pět minut před pauzou, dostal do dalšího nájezdu, vyhrál souboj nervů se Špinarem a položil si ho na zem, ale zamířil jen slabě těsně vedle něho, takže náš gólman stihl ještě zakročit. Po našem dalším přímáku jsme pustili hosty do rychlého kontru, který po opatrném bránění dospěl až k našemu vápnu, za kterým se do míče opřel Vyhnánek a krásnou střelu naštěstí umístil o fous nepřesněji než loňský přímák a rozezvonil břevno. Rušný konec poločasu nakonec mohl přinést vedení i nám, když Tměj potáhl míč po levé straně, ale jeho zpětnou přihrávku napálil Válek do protihráče. Náš kapitán se dostal ke střele i po následujícím rohu, jeho nepovedený pokus pak o fous minul o zakončení patou se snažící Ropek.

Do druhé půle naskočil Štěpán, stažený Skala zaujal místo asistenta vedoucího na lavičce a lépe bylo i na hřišti. Dlouhý aut Lněničky promáchl zblízka Vít a do brány ho nedotlačil ani Válek. Po rohu se k zakončení nohou dostal Ropek, ale nezamířil přesně. Dobrým napadáním si šanci vypracoval rychlý Novák, ale jeho putování po velkém vápně nakonec střelou neskončila. Akce druhého Václava, tj. Tměje, nasměrovala koncovku na Kutzera, který z malého vápna mířil placírkou těsně vedle. A vzápětí, po necelé hodině hry, udeřili po rychlé akci hosté, když se na pár přihrávek dostali nezajištěným a nedůrazným středem hřiště až před Špinara, který už nestihl dostatečně zmenšit střelecký prostor a Veselý podél něho poslal míč do sítě. Přeskupení sil i stupňující se únava hostů přesunula dění pouze na jednu polovinu a po necelých deseti minutách bylo vyrovnáno, když Vít rychle rozehrál aut na Lněničku, ten dostal na vápně dost času i na nachystání si míče na silnější levou nohu a slabou, pravděpodobně ukrytou, střelou na bližší tyč překvapivě vyrovnal. Aktivní Vít o chvilku později vymyslel další nahrávku, tentokrát na rozběhnutého Bureše, který po deseti minutách v útoku ukázal, že na beku nic ze svých zakončovacích kvalit nezapomněl. Vybíhajícího gólmana přehodil a poslal nás do vedení. V tu chvíli na ručník zralé hosty mohli v následujících minutách dorazit Sokol, jehož rána po odraženém rohu byla zblokovaná, nebo Lněnička, jehož další střelu vyrazil gólman, nebo Válek, který po vysunutí od Kopeckého ztratil rychlost v nájezdu a tísněn zakončil vedle, nebo Tměj, který po své akci zleva nadvakrát vytloukl zblízka hostující bloky. V samém závěru pak rozhodčí daroval kopáčsky obdařeným hostům standartku za vápnem, ale hostující kapitán Vyhnánek po minutové přípravě svou pověst naštěstí nepotvrdil. Takže další plzeňské vítězství.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Ropek, D. Štancl, F. Bureš (J. Kopecký) - J. Vít (D. Ondráček), B. Válek, Z. Skala (V. Štěpán), V. Novák - P. Lněnička, K. Kutzer (M. Sokol)
  • Góly: P. Lněnička (J. Vít), F. Bureš (J. Vít)
  • ŽK: K. Kutzer, M. Ropek
Starší žáci

Nejsou góly, není výhra

Do druhého zápasu v Pomezí jsme nenastoupili v plné sestavě.  Hráli se stejně jako před týdnem pěkný fotbal na obě strany, jen bez kvality v závěrečné fázi a tím pádem bez šancí. A protože na tom byl soupeř stejně, byl poločas bez branek. Ve druhém poločase jsme po zbytečném soupeřově zákroku přišli o Marťu, ke konci se šance přelévali z jedné strany na druhou, ale žádná nebyla úspěšná, takže jsme se spravedlivě rozešli s remízou.

autor: Miloš Kopecký

  • Sestava: Martina Famfulíková - Vojtěch Huryta, Ondřej Žďára, Vojtěch Paťava, Lukáš Mach, Šimon Flídr, Jan Kvapil, Sára Vomočilová, Jan Kopecký, Filip Flídr, Matěj Rejman, Vojtěch Štěpán, Zuzana Famfulíková
Mladší žáci

Lepení na začátek

Dobrý den a ahoj všem rodičům a fanouškům našich malých sportovců. K prvnímu utkání nové sezóny jsme se sjeli na hřiště v Jevíčku. Po sobotní průtrži mračen slibovalo velmi podmáčené hřiště tuhý boj obou týmů o každý metr hřiště. Náš nově složený tým plus několik omluvenek kluků ze základní sestavy přineslo hned na začátek několik otazníků se skládáním sestavy.

V úvodních deseti minutách zápasu jsme soupeře překvapili několika slibnými akcemi s nedůrazným zakončením, na což soupeř zareagoval přeskupením řad a lepším pokrýváním našich hráčů. To nám začalo dělat velké problémy v rozehrávce a různá nedorozumění mezi hráči přineslo poločasové skóre 3:0 ve prospěch domácích. Ve druhém poločase jsme se začali herně zvedat, kombinace začaly být koukatelnější a osmělování do útoku častější. Jenže každé naše zlepšení bylo sraženo špatnou a nedůraznou koncovkou. Zato soupeř nám dal dalšími dvěma góly jasně najevo, kdo je dnes domácím pánem.

autor: Martin Kovář

  • Sestava: Famfulíková Martina, Kvapil Jan, Bulva Matyáš, Flídr František, Vomočilová Sára, Kovář Matěj, Kovář Michal, Tomšíček Kryštof, Boček David, Krejsa Antonín
Muži

Všichni (ne)šťastni

Do 84. československého derby jsme vstupovali z čelní pozice přeboru, zatímco domácí "Slováci" měli na kontě dvě bezbrankové plichty. Divákům nakonec přálo počasí, ale těm našim rozhodně nepřáli fotbalisté. Hned naše třetí přihrávka mířila přesně do běhu domácímu útočníkovi, který naštěstí mírně z úhlu zakončil z vápna vedle. Ani naše rozehrávka od brány nedopadla podle představ, a tak stále ještě v první minutě odvracel Tměj v trochu zmatečné spolupráci se Špinarem zákeřný centr na zadní tyč. Domácí našeho bojácného projevu doplněného spoustou špatných zpracování a technických chyb v úvodních minutách k dalšímu ohrožení branky nevyužili, ale rozdíl ve hře byl propastný. První tři souvislé přihrávky, zakončené neadresným centrem, jsme si připsali až v 7. minutě, jednou tolik času jsme potřebovali k dalšímu fotbalovějšímu počinu, ale nutno dodat, že narážečka Skaly s Válkem poslala našeho kapitána hned do zajímavé pozice mezi obránci, bohužel jeho střela z hranice vápna nepatřila mezi ty, kterými by se chlubil doma. Když už se nám podařilo dostat k vápnu, Skala i Štěpán místo pokusu o střelu radši volili centry na zadní tyč, zpravidla do postavení, které domácí sekretář Lochman, dnes nepochopitelně v roli delegovaného pomezního, bez zaváhání shledával jako ofsajdové. Když už jsme se dostali do vápna, snažili se Novák s Válkem po souboji prvně jmenovaného s domácím gólmanem nesměle požadovat penaltu, podle jednoho z domácích hráčů oprávněné, ale i naše přesvědčování rozhodčího zapadlo do kontextu našeho výkonu a bylo takové slabé. S výjimkou Víta. Předchozí řádky nemají být nějakým vyjádřením naší nebezpečnosti, je to jen taková vata, aby pojednání o naší aktivitě v prvním poločase nebylo moc krátké. Naše hra byla čekáním na fotbalovou smrt, ale domácí naštěstí ve finální fázi před vápnem postrádali přidanou hodnotu. Ve dvacáté minutě sehráli po naší ojedinělé standartce rychlý kontr po pravé straně zakončený zpětnou přihrávkou a střelou pod břevno, kterou Špinar reflexivně vyrazil. Náš gólman si připsal rutinnější zákroky i při domácích volných a rohových kopech, spoustu centrů naštěstí cerekvičtí přetáhli a když se po autovém vhazování jednoduše propracovali až do vápna, nezmohli se naštěstí na víc, než nepřesnou střelu z otočky. Před pauzou se do dobré pozice ve vápně dostal i domácí Lorenc, ale jeho možná gólovou střelu zblokoval Černohorský. V závěru poločasu jsme se jedinkrát rozhodli zatlačit na domácí stopery a hned z toho byla v zárodku nadějná situace tři na dva, na konci nepřesný centr do plné obrany.

Plánovaný obrat v našem myšlení do druhého poločasu se buď nedostavil nebo ho zhatila brzká akce domácích, kteří využili ofsajdové nepozornosti v prvním poločase tak pozorného pomezního. Ze své šance naštěstí vytěžili jen pětiminutový tlak, sérii odvrácených rohů a nájezd ze strany v podání střídajícího F. Pražáka. Špinar ho naštěstí zmátl svým naznačováním výběhu a domácí hráč mu tak z vápna "ty vole poslal malou domů!". No byla to střela vzduchem, ale sám střelec dle uvedené citace věděl, že se dalo vytěžit víc. Z ničeho nic pak mohlo udeřit na druhé straně, když centr z levé strany propadl až za stopery, ale Válek měl balón hodně vysoko, Vostrčila hodně blízko a jeho rychlý pokus levačkou branku těsně minul. Náš nejlepší střelec vzájemných duelů (9 gólů stejně jako A. Ropek) si tak na kulatý zásah musí počkat. Po hodině hry si jinak velmi přesný rozhodčí vybral slabší chvilku, když odpustil Nádvorníkovi faul u vápna, který možná kompenzoval písknutím nefaulu Skalovi za středovým kruhem. V náběhu na následný přímák Novák jasně povalil Kusého, ale domácí Jandera odstartoval svoji pětiminutovku proti svému týmu. Nejprve nechal vyniknout Špinara, který jeho penaltu ke své pravé tyči vyrazil. Následující přetažený roh na zadní tyč, nebo možná přímo do brány, zkušeně vyhlavičkoval, pak si nechal dát žlutou za řeči a pro křeče vystřídal, čímž nám vyklidil střed pole pro poslední dvacetiminutovku. Jinak chycená penalta v podání Špinara už rozhodně nevypadá náhodně, za poslední dva roky čelil 8 penaltám, ve kterých si i díky dnešnímu zákroku drží úspěšnost 50%. Domácím tedy odešel Jandera a vypadalo to, že i fyzička, my jsme prostřídali a první vlaštovkou, že by Vostrčil v domácí bráně ještě mohl mít práci, byla v 80. minutě dobrá pozice Kutzera na vápně, ale náš žolík střílel možná trochu ukvapeně a nepřesně. Načež se týmově zatáhl do obrany a vysunul na levou zálohu Tměje, který se rozehrál k parádní desetiminutovce. Po jeho centru od brankové čáry se do těžké hlavičky položil jinak taky velmi aktivní Novák, ale jeho křížný oblouček kromě překonaného domácího brankáře přeletěl i bránu. V souboji dva na dva na dvaceti metrech se pak překvapivě odhodlal k překvapivě dobré střele Černohorský, ale Vostrčil si proti jeho pokusu připsal neméně dobrý zákrok. V našem drtivém finiši se bodlem polopoložil do takových polonůžek Tměj, po kterých míč obloučkem dopadl na břevno domácí svatyně. Dvě následující dorážky obránci zablokovali na roh, ze kterého by J. Kopecký byl býval určitě rozhodl, kdyby byl býval šel na hřiště. Takhle si odvrácený balón na vápně našel znovu Tměj, ale jeho pokus levačkou proletěl houštinou noh kousek vedle tyče. Suma sumárum jsem závěrečným vzepětím přispěli k tomu, že se o bezgólové plichtě, 3. v historii vzájemných soubojů, dá mluvit jako o zasloužené a že máme v naší hře úsek, od kterého si příště můžeme pomyslně odrazit. Nejlépe hned od začátku.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, M. Ropek, D. Štancl, M. Černohorský - J. Vít (P. Lněnička), T. Nádvorník, B. Válek (M. Kopecký), V. Novák - Z. Skala (M. Sokol), V. Štěpán (K. Kutzer)
  • ŽK: J. Vít
Starší žáci

Nejsou šance, nejsou góly

Novou sezónu jsme zahájili na Horním Újezdě zápasem proti Litomyšli. Nerozehráli jsme ho špatně, hrálo se na obě strany nahoru a dolů, ale jen ve středu pole a prakticky jsme si nevypracovali žádnou větší šanci. Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu.  Když ale soupeř využil naše dvě chyby ve středu hřiště a dal dvě branky, neměli jsme sílu odpovědět. Ale chtěl bych všechny pochválit za přístup a bojovnost. Doufám, že se začneme sehrávat a výsledky se dostaví.

autor: Miloš Kopecký

  • Sestava: Martina Famfulíková - Zuzana Famfulíková, Ondřej Žďára, Vojtěch Paťava, Jan Kopecký, Lukáš Mach, Vít Famfulík, Vojtěch Štěpán, Matěj Brettinger, Matyáš Bulva, Jan Simonides, Jindřich Mičík, Filip Flídr, Sára Vomočilová, Jan Kvapil, Vojtěch Huryta, Matěj Rejman
Muži

Zrodily se hvězdy?

Na první domácí mistrovský zápas k nám zavítal tým z Hradce nad Svitavou, proti kterému jsme si v loňské sezóně připsali nejvyšší vítězství (5:0) i nejvyšší porážku (1:4). Oproti minulému týdnu jsme se sešli v hojném počtu a naše lavička tak pojmula rovnou šestici náhradníků. Minulý týden teprve podruhé za 7 let chyběl v sestavě áčka nějaký Štancl. Ten nejmladší byl tentokrát přítomen a byl jedinou změnou v základní sestavě, když nahradil ve stoperské dvojici J. Kopeckého. Nepřetržitá účast tohoto rodu v domácích zápasech áčka se tak natáhla už na 9 let. Hráči byli nabádáni, aby navázali na výkon z minulého týdne, což ale pro třetinu osazenstva nebyl zrovna nejlepší pokyn.

Pokud si někteří diváci čekající ve výčepu na pivo nebo hledající místo k parkování mysleli, že o nic na začátku zápasu nepřijdou, šeredně se spletli a museli litovat. Hned v první minutě fauloval na rohu vápna Bureš hostujícího útočníka, následný centr protečoval do sítě na zadní tyči nikým nehlídaný soupeř a Hradec se tak dostal do velmi brzkého vedení. Ne však na dlouho, o pár minut později přinesla ovoce souhra mezi Ondráčkem a Skalou, když prvně jmenovaný z pravé strany přesně nahrál na hranici velkého vápna a náš útočník se s míčem probojoval až před brankáře, kterého s přehledem prostřelil a stav zápasu srovnal na 1:1. Po úvodních brankách se rozdováděná hra přeci jen na několik minut uklidnila, zbytek poločasu ale také přinesl šance. Hradečtí se mohli dostat do vedení díky zaváhání naší obrany, po kterém se s míčem ve vápně ocitl útočící hráč. Špinar ale soupeře geniálně zmátl pohybem těla, už skákal na pravou stranu, když ho hradecký hráč trefil do betonů a od noh se míč odrazil mimo bránu. Fotogenický gólman domácích také dvakrát vypíchnul míč nad břevno, jednou po střele z úhlu čistě, podruhé po lobu z hranice velkého vápna i s pomocí horní tyče. Po přežité sérii nebezpečných hostujících rohů se dostal do šance po přesném pasu po levé straně Válek, který si to sice namířil do vápna, ale jeho mířidla tentokrát tři tyče nezaregistrovala. Zatímco po začátku zápasu skóroval za hosty Vít Janko, těsně před poločasem otočil skóre domácí Jan Vít. Z pravé obrany se vydal na výlet Bureš, prošel přes dva hráče, v souboji se třetím dokázal míč procpat na Nádvorníka, jeho průnikovka našla mezi stopery našeho cupitajícího záložníka a ten nás bezpečným obstřelem špatně postaveného brankáře poslal do vedení. Zřídkakdy skórující a v posledních zápasech ve zběsilé formě hrající Vít běžel samou radostí slavit do Újezdce, ale nakonec si u rohového praporku vzpomněl, že si ještě moc nestihl popovídat s rozhodčím a za věrnost si i třeba vysloužit žlutou kartu.

V nástupu do druhého poločasu se po rohu prosadil hlavou Ropek a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si měli a chtěli komplikovat ve zbytku zápasu život. Z poklidného lelkování nás vyvedla chybná rozehrávka ve středu hřiště, po které se míč dostal až k hostujícímu Richterovi, a ten možná trochu překvapivě prostřelil Špinara na bližší tyči. Hosté následně vycítili šanci na vyrovnání, ale přímo ohrozit Špinarovu bránu se jim povedlo pouze dvakrát. První střelecký pokus letěl vedle levé tyče, a podruhé byla snaha hostů natolik enormní, jako hodně velká, že po Špinarem vyraženém stříleném centru dokázali z malého vápna, kde stáli hned dva hráči, přestřelit úplně odkrytou bránu. Postupem času byla nervozita znát na obou stranách, hra se hodně přiostřila, až to místy vypadalo, že rozhodčí malinko ztrácí kontrolu nad zápasem. My jsme měli ve druhém poločase problémy s kombinací a příliš pasivní obranou, střídačka hostí zase ztrácela kontrolu nad svými emocemi. Pět minut před koncem unikl pomeznímu rozhodčímu jak rychlý Ondráček, tak jeho patrně ofsajdové postavení, našeho záložníka to naštěstí nerozhodilo, nezištně předložil míč Kutzerovi a ten se díky chladnokrevnému zakončení do protipohybu osamoceného gólmana dočkal prvního gólu po zimním návratu dříve než prvního potomka. Vyslechli jsme si i poznámky, zda máme vůbec zapotřebí něco rozhodčím dávat, ale při znalosti okresních rozhodčích může takovouhle blbost vypustit jen někdo, kdo to zkouší sám. Na verdiktu rozhodčího a konečném výsledku se nic nezměnilo, a tak po dvou kolech zůstáváme díky čtyřem svátečním střelcům stoprocentní. V sobotu nás čeká první sezónní derby v Cerekvici, které o fyzické i mentální připravenosti týmu napoví ještě víc.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar – F. Bureš (M. Černohorský), D. Štancl, M. Ropek, V. Novák – D. Ondráček, B. Válek, T. Nádvorník, J. Vít (V. Tměj) – Z. Skala (K. Kutzer), V. Štěpán (P. Lněnička)
  • Góly: Z. Skala (D. Ondráček), J. Vít (T. Nádvorník), M. Ropek (V. Štěpán), K. Kutzer (D. Ondráček)
  • ŽK: J. Vít, B. Válek
Muži

Plni vděku všem všeho věku

Přehození veškerého soustředění z neúspěšné pohárové pouti na ligu vypadalo v našem podání tak, že jsme po část týdne kalkulovali s dopravou pouze dvěma auty. Naše obvyklá základní sestava byla rozházená po celé republice, od Vltavy po Vranov, jakoby se nedalo chlastat doma jako každou, třeba minulou, sobotu. Trenér z toho hrůzou nespal, ale nakonec jsme to díky zaskočivším Zerzánovi a Buriánovi dotáhli na 14 lidí. Stabilně docházející 95-ti letou stoperskou dvojici překvapivě doplnil na beku Bureš, ale původně se schylovalo i k většímu překvapením. Návrat po 15-ti letech nakonec nedopadl, a tak naše obrana spolu s vysokorychlostním (TG)V. Novákem alespoň zůstala pod 150 lety.

Taktika pro zápas byla jasná, výjimečně nenapadat, šetřit síly, a neztrácet míče. Útočníci Štěpán a Skala si tak velmi často chodili do hloubi pole pro balón a nahrávkami rozpumpovávali ofenzivní choutky krajních záložníků i obránců. Domácí šli alespoň podle dění na hřišti do zápasu s podobnou strategií, a zbytečně nelétali. I tak ale první poločas přinesl řadu šancí na obou stranách, domácí využívali volného prostoru ve středu hřiště a kombinací přihrávek a štěstí se dostali k několika nebezpečným šancím. Při jedné střele si Špinar zaskákal, podruhé se před ním po zaváhání v obraně zjevil útočící hráč, jehož střelu ve vteřině zalepil do rukavic. Mladějovští měli i další příležitosti a náznaky gólovek, ale k jejich promění chybělo přesnější zakončení. Domácího brankáře prověřil tvrdou střelou Nádvorník, štěstí zkusil i Bureš, který si po celý zápas s přehledem plnil defenzivní povinnosti. Ondráčkovi nabídl možnost ke skórování přesným pasem ještě ledově klidný Vít. První jmenovaný sice mířil lépe než při odbočce na Mladějov, ale ani to nestačilo, aby spolehlivě chytajícího Cajthamla překonal. Vstřelení branky odmítl i Novák, a tak první poločas skončil bez branek. Za zmínku kromě šancí stojí i sprinterský souboj, který s Kopeckým prohrál o dvě generace mladší soupeř.

Na začátku druhé půle se znovu připomněl Novák, ale při samostatném úniku trefil pouze gólmana. Následovala hlušší pasáž, tedy co se týče šancí. Přes mírnou převahu domácích totiž nejvíc zaujaly stupňující se slovní hrátky, mezi kterými vyčníval další generační souboj (domácí zkušený Kudyn a hostující mladí a neklidní Vít s Ondráčkem). Půl hodiny před koncem náš kapitán Válek precizní střelou přes zeď zařídil vedení a mírný klid na duši. Dalších 15 minut rozkouskovalo 7 střídání, ale čerstvé síly ale pomohly mnohem více nám. Zvlášť po 4 letech povolaný Burián byl hodně vidět. Pár minut mu stačilo na žlutou kartu a o něco delší chvíle na vybojování prvního a posledního pokutového kopu v zápase. Ten s přehledem proměnil Válek, a vítězství už nám nesebral ani rychlý mladějovský útok po rozehrávce ze středového kruhu, ani rohový kop domácích. Takže ani nemrzela neodpískaná penalta po zákroku mladějovského gólmana, opět na Buriána.

Bojovný a zodpovědný výkon, a na okresní poměry i místy pohledný fotbal vedly ke třem bodům z venku. Oproti předpokladům tak největší fiasko přišlo až při vítězném pokřiku, kde se výrazně ukázala absence kapitána V. Štancla. „Cigi caga“ zvládal totiž lépe i boss Matějka, alespoň že svědkem výstupu nebyla morašická fanouškovská základna. Ta se může nechat překvapit, jak hodně bude trenér sahat do vítězné sestavy.

  • Sestava: J. Špinar - F. Bureš, J.Kopecký, M. Ropek, V. Novák - D. Ondráček (M. Burián), B. Válek, T. Nádvorník, J. Vít - Z. Skala (M. Zerzán), V. Štěpán (M. Frank)
  • Góly: B. Válek 2 (1x pen.)
  • ŽK: Z. Skala, T. Nádvorník, M. Burián
Muži

Nedáš, naleješ

Tradiční ostrý začátek fotbalové sezóny obstaralo první kolo poháru, ve kterém jsme přivítali obhájce z Borové. Los těžký ,ale pořád lepší než v současném suchu hrát v Telecím. Do rychlé úvodní šance vyslal hosty na beku hrající Novák, bortelský útočník naštěstí z úhlu a v tísni jen dovedl míč až do malého vápna ke Špinarovi. Naše první zaměstnání soupeřova brankáře si připsal roh do brány kroutící Válek. Na povážlivě velký počet odevzdaných míčů jsme si dokázali vypracovat i povážlivě velký počet nadějných pozic, ale Ondráček i Bureš si prvním dotekem zkazili možnost nájezdu. Druhý jmenovaný to trochu vyžehlil střelou, proti které gólman předvedl další dobrý zákrok. Při dalším zabrzděném nájezdu přenesl odpovědnost na Víta, ale ten si v první řadě nepohlídal ofsajd, v druhé řadě ani mířidla. Hosté hrozili častou, ale nepřesnou střelbou a opravdu rychlými náběhy, náš gólman tak zákrokem jistil pouze jedno zakončení z úhlu, to druhé vytlačil očima na protější tyč. Jeho letošní neprůstřelnost tak skončila až po 130 minutách, když po našem autu na polovině neudržel útočník míč, skoro kompletní záloha ho následně nezvládla odebrat kličkujícímu hbitonožkovi, skoro kompletní obrana nedokázala zachytit náběh na kolmici středem a hostující hráč poslal z penalty lehkou střelu vedle kompletně stojícího gólmana. Rychlou odpověď si naštěstí nachystal Bureš, který Tmějovu nouzovou pobídku do sóla opět neřešil přímým sprintem, ale předáním balónu Lněničkovi, ten ustál souboj koleno na koleno a tvrdou střelou o břevno přihrál zpět na velké vápno Burešovi, jenž po zpracování napálil míč do sítě, jak jinak než o břevno. Na startu druhé půle se střídajícímu Štěpánovi nepodařilo potrestat dvě chyby v hostující rozehrávce, ale před rychlým nuceným střídáním na oplátku naservíroval dva rohy přímo na hlavu V. Štancla. Náš stoper bohužel ani jednu z ložených pozic neproměnil a před nuceným střídáním na oplátku chyboval v rozehrávce on. Hosté si dvakrát vyměnili balón a z vápna zakončili přesně na zadní tyč. O dalších hostujících střelách nebo našich šancích, jako třeba té Nádvorníkově nebo anonymní po rohu, je zbytečné psát, protože všechno přebil M. Kopecký, který dvě minuty před koncem po Novákově průniku odmítl penaltový rozstřel překopnutím prázdné brány z 5 metrů. Takže nám nezbývá, než vrhnout všechnu sílu na ligu. A že to zrovna příští týden možná budou i starodávné síly.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - V. Tměj, D. Štancl, V. Štancl (M. Kopecký), V. Novák - J. Vít, T. Nádvorník, B. Válek, D. Ondráček (V. Štěpán, M. Černohorský) - F. Bureš (J. Kopecký), P. Lněnička (M. Frank)
  • Góly: F. Bureš (P. Lněnička)
Muži

Proč trénovat střelbu...

Na jediný přátelák po krátké letní pauze jsme si pozvali bétřídní Sloupnici, kterou jsme v zimě na litomyšlské umělce porazili 3:2. První střelecký pokus zapsal z dálky Ropek, ale hráli s míčem hlavně hosté. Někdy nás vykombinovali, někdy dobře dostoupili, někdy jsme jim založili nadějný útok špatnou rozehrávkou sami. Střely zpoza vápna byly naštěstí hodně nepřesné, centry do vápna až na jeden také, ale sloupenský útočník hlavičkoval mimo. Do jejich největší šance si pomohl hostující útočník rukou, V. Štancl ho penaltově zfauloval, ale rozhodčí Saňák si nevšímal ani jednoho, a tak si náš gólman si možná připsal jenom jeden, ale zato výborný zákrok, proti přízemní střele na přední tyč. Hlavně hosté, ale samozřejmě i náš Vít, počastovali sudího během poločasu několika nespokojenými komentáři, tak těm se sluší připomenout, že rozhodčí jsou nedostatkové zboží a nic jim nebrání přihlásit se u příslušného okresního fotbalového svazu k "odvodům". My jsme fotbalově vytěžili z minima maximum, protože vlažnými hostujícími návraty jsme při několika šancích na brejk pohrdli nepřesnou, zpravidla příliš dlouhou přihrávkou. Po jedné takové akci dal Štěpán Válkovi balón do šprajcu místo do nohy, soupeřův bek se naštěstí skluzem vyřadil ze hry a jen sledoval jak osamocený Válek z levé strany nepovedeně centruje a gólman přihrává volejbalovým bagrem imaginárnímu spoluhráči ve své brance. Druhý gól jsme dali do šatny, aniž bychom kopli do míče. Aut nabušeného Lněničky doletěl až do malého vápna před osamoceného V. Štancla, kterým pravým prsem přeloboval statického brankáře. Zatímco Válek se tím osamostatnil na 3. místě mužských střelců, V. Štancl se posunul na dně stejné tabulky na 29. místo.

V druhém poločase už byli v ofenzivě nebezpečnější oba týmy. Nám se povedlo přidat třetí gól z té méně nápadné akce, když do Novákova polovysokého centru vložil v předklonu hlavu Lněnička a jeho oblouk přes celou šíři brány zapadl přesně za zadní tyč. Náš benjamínek pak prováhal přihrávku pod sebe a radši zakončoval z těžkého úhlu, Novák po dvou rychlostních průnicích po pravé straně ze stejných pozic nahrával, ale nepřesně. Vítovi se přesným centrem podařilo dokonale zaskočit osamoceného Bureše, který jen středem těla posunul míč gólmanovi, který o něco později zvládl včasným výběhem dostatečně zmenšit úhel Válkovi, který ho zblízka neprostřelil. Náš gólman se musel činit mnohem víc. Nejprve vyrazil pumelici pod břevno, kterou hosté zakončili nájezd vzniklý z jednoduchého nezachyceného nákopu. Efektní byl skok k levé tyči pro soupeřovu točenou standartku, efektivní byly další tři čtyři zákroky zblízka proti střelám uvnitř vápna, díky kterým byl závěr zápasu pouze o udržení čistého konta. Zatímco náš gólman si ho dnes ve svém jubilejním stém zápase mezi tyčemi áčka zasloužil, průběhu zápasu by odpovídal méně jednoznačný výsledek, ale dát za víkend stejně gólů jako Sparta, Slavia a Plzeň, to není k zahození.

  • Galerie: fotky ze zápasu
  • Sestava: J. Špinar - M. Černohorský, V. Štancl, J. Kopecký, V. Novák, P. Lněnička, M. Ropek, B. Válek, J. Vít, F. Bureš, Z. Skala, M. Kopecký, V. Štěpán, D. Štancl, M. Frank
  • Góly: B. Válek, V. Štancl (P. Lněnička), P. Lněnička (V. Novák)

Archiv novinek a zápasových článků ze sezón:


Podporují nás
Pardubický kraj Obec Morašice Stavitelství Jokeš HRG tiskárna Nopek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - dotační program č. VIII.