A jak se v uplynulé sezóně dařilo naší mládeži?

Dorost

Naši dorostenci Tomáš Huryta, Lukáš Němec a Václav Jireček byli pro tuto sezónu zapůjčeni do Horního Újezda, který přihlásil krajskou soutěž. Cílem bylo nechat kluky hrát se svými vrstevníky jedenáctkový fotbal, který by je lépe připravil na dospělý fotbal. Tomáš Huryta, pro kterého to byla poslední sezóna v této kategorii, se se 13 góly stal nejlepším střelcem týmu, a doufejme, že mu to bude střílet i v sezóně další v našem "áčku", kde už si pár startů a gólů stihl připsat. Lukáš Němec byl několikrát povolán do brány mužů "Horňáku", kde nasbíral cenné zkušenosti a podepsal se pod ziskem několika bodů.

Starší žáci

Starší žáci ve spolupráci s Horním Újezdem a Sebranicemi prožili úspěšnou sezónu okresního přeboru 8+1, kde chyběla už jen zlatá tečka. Do jara vstupovali žáci z prvního místa, ale nakonec se museli sklonit před spojeným týmem Němčic a Janova. Po 18 zápasech tak skončili o bod těsně pod vrcholem, s bilancí 13 vítězství, 3 remíz a 2 proher, se skóre 59:20. Nejlepším střelcem byl Štěpán Němec ze Sebranic se 17 góly. Trenér Miloš Kopecký hodnotí sezónu takto:

"V jarní části jsme začínali z prvního místa. První tři zápasy se nám podařilo úspěšně dovést do vítězného konce. Pak jsme jednou lehce zaváhali, ale další zápas se nám opět podařilo s přehledem vyhrát. Potom jsme utrpěli první a zatím jedinou jarní porážku, která nás stála první místo v tabulce na konci jara. Následně jsme odehráli asi jedno z nejlepších utkání jara. Do předposledního jarního zápasu jsme nastoupili proti prvním Němčicím. Tam jsme v posledních minutách zachránili alespoň remízu. Doufali jsme, že soupeř v posledním kole klopýtne, ale to se nestalo. I tak celou jarní část hodnotím kladně,  trojklubí si myslím, že fungovalo dobře. Chtěl bych především pochválit kluky za přístup a snahu. Dále bych jim rád popřál mnoho úspěchů do dalších fotbalových let."

Mladší žáci

Mladší žáci hráli okresní přebor 7+1 v již zažitém spojení s Horním Újezdem. Kluci se pod vedením Martina Kováře umístili v soutěži na třetím místě, když z 18 zápasů zaznamenali 11 vítězství, 2 remízy a 5 proher. Nejlepším střelcem s 32 góly byl hornoújezdský Šimon Flídr.

Starší přípravka

Starší přípravka letos fungovala samostatně. Co mohla trenéra Jiřího Famfulíka určitě těšit, byla účast, na turnaje se pravidelně jezdilo v počtu 8-12 hráčů. Individuální výkony hráčů byly velmi dobré, ale je potřeba ještě více zapracovat na přihrávkách a kombinační hře. Pokud toto zlepšíme, můžeme se směle rovnat s nejlepšími týmy v okrese.

Mladší přípravka

Také mladší přípravka se letos přihlásila samostatně. Sezónu hodnotí trenéři Milan Chmelík a Milan Klement jako úspěšnou. Po celý rok bylo dostatek dětí, přivítáno bylo i pár nováčků. Herně se dařilo, využili se zkušenosti z loňské sezóny a na všech turnajích naši nejmladší vždy jeden zápas vyhráli. Klukům a holkám to určitě dodalo sebevědomí a radost ze hry, což je to nejdůležitější pro jejich další fotbalový rozvoj.

Velký dík za celou mládežnickou sezónu patří nejen našim trenérům, ale i TJ Horní Újezd, rodičům a všem, co se k čemukoli jakkoli pozitivně nachomýtli.

Áčko má za sebou další rok v okresním přeboru. Rok to byl opravdu turbulentní. Po letním posílení kádru, kdy si trenér Michal Kopecký mohl vybírat až z 20 hráčů, a díky kvalitní docházce, především v úvodní části sezóny, se muži drželi téměř neustále s čelem tabulky. Pak ale přišel zimní spánek, ze kterého se ne všichni probudili. Početná docházka prořídla, ať už z rodinných, pracovních, nebo především zdravotních důvodů, a tak na některé zápasy byly povolány legendy na telefonu. "Uzdravený" Michal Kopecký se vrátil do role hráče a o trenérskou činnost se podělila trojice Václav Štancl, Luboš Rusnák a Martin Ropek. Muži se na konci sezóny umístili na čtvrtém místě tabulky za Třebařovem, Mladějovem a rivalem z Cerekvice, se kterou měli stejně bodů, ale horší vzájemné zápasy i skóre. Čtvrtou pozici v tabulce, i vzhledem k enormní vyrovnanosti letošního ročníku, lze považovat za úspěšnou a odpovídá našemu standardu. Bylo to hlavně díky venkovním zápasům, kde muži získali nejvíce bodů ze všech týmů. Zároveň však je jasné, že vše mohlo dopadnout daleko lépe, neboť rozdíl na první Třebařov činil "pouhých" 6 bodů a nebýt zbytečných domácích ztrát, především s Mladějovem, Horním Újezdem a Hradcem, mluvila by matematika v náš prospěch.

A něco málo ze statistik.

Celkem muži odehráli 33 zápasů (včetně těch přípravných) s bilancí 18 výher, 7 remíz a 8 porážek při skóre 71:46. Nejvíce zápasů, 32, odehrál D. Štancl, který na hřišti strávil i nejvíce minut (2844). Za ním se neblíže seřadili V. Novák (31 z./ 2678 min.), J. Vít (31 z./ 2318 min.) a M. Černohorský (30 z./ 2700 min.), který při každém svém startu odehrál plný počet minut.

Nejlepším střelcem se stal V. Novák s 9 góly, jenž využil jarní absence druhého nejlepšího zakončovatele F. Halsbacha, který stihl svých 8 gólů už za podzim. Za zmínku také stojí obsazení 6. místa L. Rusnákem, byť většinu zápasů odehrál na pozici brankáře, za 5 zápasů a 2 poločasy v poli vsítil 5 branek.

Nejlepším nahrávačem byl D. Ondráček s 8 asistencemi, 7 gólů připravil D. Štancl, po 6 finálních přihrávkách mají T. Nádvorník, Z. Skala a J. Vít.

V celkové produktivitě se pak tři hráči srovnali na 13 bodech, a to V. Novák (9+4), T. Nádvorník (7+6) a D. Štancl (6+7).

Pozici nejtrestanějšího hráče obhájil D. Ondráček, který nasbíral 10 žlutých a jednu červenou, což je stejné skóre jako v sezóně minulé. Dalším v pořadí s největším počtem karet je V. Novák (8 ŽK), následovaný J. Vítem (7 ŽK), který by s největší pravděpodobností ovládl kategorii žlutých karet za nesportovní chování, pokud bychom takovou statistiku vedli. Červenou kartu za celou sezónu obdržel ještě jeden hráč a to M. Kopecký.

Svatyni za druhou nejlepší defenzivou okresního přeboru hájili 3 gólmani, L. Rusnák (19 z.), Jan Špinar (12 z.) a po 2 startech v bráně si připsal i F. Halsbach. Ze 33 zápasů se podařilo 8x udržet čisté konto, z toho 5x s přispěním L. Rusnáka, 2 vychytané nuly jdou na konto J. Špinara a v jednom případě za svá záda nepustil míč ani F. Halsbach.

Pro ty, co mají zájem podrobněji se podívat na své výkony nebo jak se dařilo ostatním, stačí kliknout na odkaz zde.

Poslední jarní utkání jsme odehráli v neděli dopoledne na hřišti v Březové. Od začátku jsme soupeře lehce přehrávali, dostávali jsme se před vápno a zkoušeli střelbu která ne a ne tam zapadnout.  V sedmnácté minutě se to konečně podařilo Filipu Flídrovi. Dále jsme hráli stejnou hru, ale další uklidňující gól nepřišel. I soupeř si vytvořil několik pěkných šancí, ale žádnou neproměnil, a tak jsme v poslední minutě upravili skóre na 2:0 opět gólem Filipa Flídra. Sezónu jsme dohráli na druhém místě za Němčicemi o jeden bod. Všem hráčům se sluší poděkovat za celou sezónu a popřát jim mnoho dalších fotbalových úspěchů.

K poslednímu utkání sezóny jsme se vypravili autobusem do Mladějova. O malování si obrázku, že by tento zápas snad mohl být vzájemným soubojem o celkové prvenství v soutěži, již nemohla být řeč, protože domácí už měli jistotu, že skončí na druhém místě a naší snahou bylo alespoň umístění se na bedně, byť to nezáleželo čistě na nás. Do zápasu jsme vstoupili více než dobře, když už v 5. minutě byl Vít pobídnut křižným pasem, v silovém souboji se zbavil obránce, i dle jeho vlastních slov za pomocí faulu, a přihrávkou pod sebe na vápno našel osamoceného D. Štancla, jehož střelu gólman dokázal vyrazit, ale pouze do prostoru, kde se nacházel Frank a ten už měl poměrně snadnou úlohu. Hra se hodně přelévala ze strany na stranu, v permanenci byli především střeďáci obou týmů. Domácí si zpočátku nevěděli rady s naším hráčem navíc ve středu zálohy, nás zase trápily rotace protivníka a technicky šikovné individuality. Nejvíce prostoru pro naše ofenzivní výpady se naskytalo na pravé straně, kde si opět nabíhal Vít, ale v samostatném úniku ho zradilo zpracování. Později se na této straně pohyboval i Frank, který měl dostatek času a prostoru pro zpracování a následnou přihrávku na lépe postavené spoluhráče, ale jeho volba centru z první nebyla tím nejlepším řešením. Postupem času přebírali otěže domácí. Nejprve z toho byly dva rohy, které naštěstí Kudyn poslal hlavou nad bránu. Poté po kombinaci vyplul za naší obranou ve vápně mladějovský Vondráček, který měl před sebou už pouze Rusnáka, ale ten se dokázal natolik roztáhnout a ztlumit střelecký pokus soupeře, že naše obrana stihla v relativním poklidu odvrátit míč před brankovou čarou. K výraznějšímu ohrožení brány se však už domácí nedostali. My si na druhé straně ještě připsali nepřesné střely D. Štancla a M. Kopeckého zpoza vápna, a tak jsme šli do kabin s jednogólovým náskokem.

Bylo by zajímavé znát, v jak velký prospěch by mluvila statistika držení míče Mladějova ve druhém poločase. Nedařilo se nám vepředu držet balón, k tomu přibývající nepřesné přihrávky a dlouhé Rusnákovy nákopy, které byly až příliš dlouhé. To vše nahrávalo domácím, kteří i za pomocí střídání a oživení sestavy stále více a více tlačili na naše zadní řady. Naštěstí spousta střel končila buď mimo bránu nebo přímo v náručí našeho gólmana. Nejvíce to „smrdělo“, když po přihrávce na penaltu zakončoval úplně sám jeden z domácích hráčů, ale proti jeho střele k tyči se Rusnák dokázal včas natáhnout. Postupné zvyšování tlaku a otevřenější obrana vyzývala k brejkovým situacím, kterých se dvakrát ujal ze stopera vysunutý Černohorský. Poprvé přihrával na vápno na Franka, který dokázal míč mířící do jeho slabin poslat na soupeřovu bránu, ale jeho na první pohled ne moc nebezpečné zakončení skončilo na břevně. Podruhé to vzal Černohorský na sebe sám, když si všiml vyběhnutého brankáře, ale jeho střela mířila více než vedle. Minimálně výsledkové uklidnění nám přinesl druhý gól, když po odraženém rohu vystřelil Nádvorník, jehož střelu brankář vyrazil pouze nad sebe a nejrychleji se zorientující a nejvýše vyskočivší Ropek zvýšil hlavou na 2:0. Mladějovský tlak to ovšem neotupělo, právě naopak. Na rozdíl od podzimu, kdy situace byla více než podobná té dnešní, jsme dokázali odolávat až do 88. minuty, kdy nákop za obranu odvracel hlavou na hranici vápna Rusnák. Míč ale nedokázal odhlavičkovat dostatečně razantně, a tak se k němu dostal domácí Opletal, který dokázal přehodit před sebou postavené obránce a zároveň zakončit přesně pod břevno. V úplném závěru nám všem vyskočily vzpomínky na již zmíněný podzim, kdy jsme o vítězství přišli v poslední minutě z penalty. I nyní k tomu nebylo daleko, když po vzdušném souboji Ropka, Chmelíka a Šmehlíka ve vápně skončil domácí útočník na zemi s bolestivou grimasou, ale rozhodčího píšťalka zůstala v klidu. Utkání tak skončilo naší těsnou výhrou, což nás s ohledem na ostatní výsledky posunulo na konečnou čtvrtou příčku za Cerekvici, se kterou máme horší vzájemné zápasy i skóre. Konečné umístění odpovídá našemu okresnímu standardu, takže se není za co stydět. Když se ale člověk podívá na tabulku a ohlédne za našimi zbytečnými domácími ztrátami, nejde si neříct, že se z toho, v tomto extrémně vyrovnaném ročníku, dalo vytěžit mnohem víc.

V posledním domácím utkání této sezóny jsme přivítali poličské „béčko“. Na naší docházce je vidět, že se blíží konec (už od půlky sezóny), ale v porovnání se soupeřem jsme si neměli nač stěžovat, neboť ten přijel v pouhých 11-ti lidech. Byť naše hra měla určité rezervy, byli jsme aktivnější a více na míči. Do šancí jsme se dostávali především díky okénkám na krajích hostující obrany, které větrali rychlonozí Lněnička s Novákem. První závan šance přišel po centru Lněničky, po němž se dostal ke střele Ondráček. Ten sice nemířil přesně, ale v dráze letu stál nadějně postavený Kopecký, který ale bohužel na míč nedosáhl a nedokázal ho tečovat mezi tři tyče. V další šanci měl opět prsty Ondráček, který si pohybem řekl o přihrávku mezi beky, následně hledal pod sebou Kopeckého, ale jeho střela byla zblokovaná. Z pravé strany se po Skalově pasu dostal za obranu i Novák, ale ten před prázdnou bránou nenašel nikoho ze svých spoluhráčů. Zužitkovat se nám nedařilo ani Lněničkovy dlouhé auty, po nichž téměř vždy vznikl závar před soupeřovou bránou, ale nikdo z domácích se nedostal k odraženým míčům včas. Nejblíže byl Skala, který ale v klíčové fázi promáchl. Poté následovala krátká pasáž nešťastných zranění na obou stranách. Nejprve to byl Novák, kterému se při bránění kličky do protipohybu smolně podvrtlo koleno a nedlouho poté si hostující gólman při výkopu natáhl sval a soupeř tak bez možnosti střídání šel de facto do deseti. Asistenci si mohl připsat Rusnák, když dlouhým nákopem vybídl do úniku Víta, ale ten byl v momentě potenciálního zakončení už příliš blízko "vybíhajícího" gólmana. Z následného rohu, nebo možná až toho dalšího, se k hlavičce dostal Ropek, který vracel míč do ohně, ale slabé teče Franka a Lněničky dokázala obrana před brankovou čárou odvrátit. Po aktivním napadání rozehry a vypíchnutí míče obránci Kopeckým se ocitl ve velké šanci Frank, ale střela z první do poloodkryté klece mu vůbec nesedla. Výjimečnou, ale o to nebezpečnější šanci měla i Polička, když její útočník běžel ze strany sám na Rusnáka, ale jeho lob naštěstí skončil až za bránou. Na druhé straně opět pláchl po pravé straně Vít, jenž našel zpětnou přihrávkou volného Kopeckého na vápně, ale jeho dobře mířenou střelu levačkou opět včas zablokoval obránce. Po další standardní situaci se do zakončení dostal Chmelík, jehož střelu vyrazil, doslova obětavým zákrokem, zraněný gólman. Ledovou sprchou pro nás mohl být brejk hostů, který ale skončil nepřesnou přihrávkou před prázdnou bránu a včasným zákrokem Ropka. A když jsme se nedokázali trefit my, zkusil to za nás poličský Fun Din Dung, kterému se nepovedl obranný odkop, ale ani on nedokázal trefit svatyni svého brankáře, a tak jsme šli do kabin za bezgólového stavu.

Velmi brzy po zahájení druhého poločasu svůj tým ještě více oslabil hostující Škacha, který si po faulu znovu povolaného Chmelíka neodpustil oplácení kopnutím do jeho lýtka, za což vyfasoval červenou kartu. Naše nepřesnosti ve finálních přihrávkách a centrech nás však brzdily od výraznějšího ohrožení brány. I když by se to proti devíti či deseti lidech nemělo moc stávat, dostal se soupeř ke dvěma zakončením. První skončilo až nad ochrannou sítí, druhé přišlo po úniku „Funa“, ale nebezpečně vyhlížející akce nakonec skončila ránou nad hlavu a reflexním zákrokem Rusnáka. Na opačné straně pročesali trávu kolem obou tyčí zevnitř vápna nepřesně střílející Lněnička se Skalou. Přesně už mířil Ondráček, ale brankář předvedl opět skvělý zákrok. Náš drtivě platonický tlak jsme přetavili v gól až v 80.minutě, když Skala z volného kopu našel přesně hlavu Ropka, jenž zamířil přesně k tyči a 102.gólem se osamostatnil od Karla Kuty na 8.místě mužských střelců. Za pár minut se nám podařilo konečně zužitkovat i Lněničkův dlouhý aut, který jemně prodloužil Kopecký až na důsledně nabíhajícího D. Štancla, který se sám před gólmanem nemýlil. Třešničkou na dortu pak byl nepřesný centr Skaly levou, který zapadl přesně za zadní tyč a za slovního doprovodu hostujícího obránce, že tohle je za pokutu, jsme stanovili konečný výsledek 3:0. To už se na hřišti v poli pohyboval kromě Špinara, který na sebe upozornil nepřesnou exekucí přímého kopu, i Severa, který se přes angažmá trenéra mládeže a vedoucího áčka dostal ke startu za muže po dlouhých sedmi letech (https://sokolmorasice.cz/…á-b ). I takové příběhy, a příští týden budou možná ještě zajímavější, přináší naše momentální docházka, sužovaná zraněními a nezájmem / jinými zájmy. To pak není divu, že i z takového zápasu bylo zbytečně dlouhé trápení, ale snad i utrpěná výhra, na nás s nadprůměrnými třemi góly, navíc směřovanými výhradně k hospodě, udělala aspoň dílčí radost.

Mladší přípravka

1.6.2024 Kunčina

Turnaj v Kunčině jsme museli absolvovat bez dvou kluků, kteří nám bohužel odpadli během cesty kvůli nevolnosti. Soupeři z Čisté a Kunčiny předvedli na turnaji velmi kvalitní výkony a nám se nakonec podařilo obsadit opět 3. místo.

Sestava: Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Zápasy:

Čistá - Morašice 8:3 (3:3)

Morašice - Jevíčko 11:4 (9:1)

Kunčina - Morašice 7:3 (3:2)

Branky: Ivo Langr 6, Lukáš Chmelík 5, Jan Klement 3, Jiří Voženílek 3

Další zápas nás čekal na půdě předposledního Boršova. Víkendová předpověď hrozila, že budeme hrát na podmáčeném „červeném“ hřišti, ale v prvním poločase bylo počasí nadmíru pěkné. Se sestavou toho ani nešlo moc vymýšlet, a tak jedinou změnou oproti minulému zápasu bylo nasazení Franka do základu. Jak se dalo čekat, malé hřiště a nerovný terén, představovali risk téměř v každé přihrávce na střed a podstupování mnoha osobních soubojů, ale až na některé ztráty se nám dařilo poměrně dobře kombinovat. Domácí sázeli především na dlouhé nákopy na Racla za obranu, ale ty naše obrana zvládala poměrně s klidem posbírat. Velké nebezpečí hrozilo ze standardních situací kolem našeho vápna, ale střely Racla mířily až příliš vedle a  Vyhnánkovy centry rovněž nebyly zužitkovány. Naše útočné akce povětšinou zastavila nepřesná přihrávka až k domácímu brankáři, nebo zdvihnutý praporek pomezního. Nadějně vypadaly dva centry Nováka z levé strany na zadní tyč, kde by se správně měl nacházet Vít, jenž by před sebou měl už pouze gólmana, ale bohužel si v obou případech nabíhal do prostoru penalty. Gólu jsme se dočkali po akci z pravé strany, když se k opakovanému Vítovu centru dostal hlavou Rusnák, který pouze trefil břevno, a tak zbyly famfáry pro Franka, který odražený míč napálil pod břevno. Pouhé tři minuty nám stačily k navýšení skóre, když po akci středem hřiště a kombinaci Skaly, Ondráčka a Rusnáka si poslední jmenovaný obhodil domácího stopera a s přehledem proměnil svůj nájezd, čímž zaznamenal 5. gól v morašickém dresu. A nemuselo zůstat jen u toho. Nejprve se vydal na výlet Novák, který pláchl po levé straně, ale když už se dostal do vápna, zvolil místo přihrávky pod sebe střelu z úhlu, kterou gólman vyrazil na roh. Blízko druhému gólu byl Frank, který se dostal po rohu k odraženému míči, ale levačkou mířil vedle tyče. Stejně tak mohl svůj gólový účet rozšířit Rusnák, který se opět řítil sám na gólmana, ale ani on tentokráte svůj pokus nevměstnal mezi tři tyče. A protože Špinar na druhé straně byl víceméně bez práce, snad jedinou nebezpečně vyhlížejícím zakončením domácích byla střela do boční sítě, šli jsme do kabin se zaslouženým náskokem.

Úvodních pět minut druhého poločasu se odehrávalo za mírného deště a v poklidu pouze na našich kopačkách. Domácí zůstali u dlouhých nákopů, většinou nepřesných, ale po jednom takovém jim Špinar daroval roh, který začal pětiminutovku pro nás nekonečných standardek a závarů ve vápně. Tuto pasáž se naštěstí podařilo přečkat bez úhony, i díky D. Štanclovi, který zblokoval na hranici malého vápna střelu domácího hráče. Nicméně s průtrží mračen jsme si nedokázali poradit technicky, naše sebevědomí na pozvolnou rozehrávku se začalo limitně blížit k nule a vzniknuvší překopávaná vyhovovala mnohem více domácím, kteří se dlouhými auty i množícími se standardkami dostávali do čím dál většího tlaku. A nakonec se dočkali i kontaktního gólu, když se po centru Vyhnánka nejdůrazněji ve vápně bil Havlík, který v souboji přetlačil V. Štancla i Ropka, a ještě dokázal dostat míč mimo dosah Špinara. Ten se později proletěl při střele Vyhnánka, kterou dokázal zalepit, i když by míč nejspíš letěl vedle šibenice, a vyrazit zpod břevna zvládl i další přímák domácího kapitána. Výraznější šanci či souvislejší tlak si domácí již nedokázali vytvořit, ale pořád to bylo jeden povedený nákop, šikovný pád nebo střelu od vyrovnání. I proto, že na druhé straně odmítl pojistku D. Štancl, který po Skalově centru hlavičkoval úplně sám na přední tyči vedle. Na našem dalším vítězství z kategorie nejtěsnějších proti soupeři z kategorie tabulkově nejslabších se sice nic nezměnilo, ale že by např. vzpomínka M. Černohorského na jubilejní 100.zápas za muže byla jenom pozitivní, to asi nehrozí.

Přerušit nevlídnou sérii pěti zápasů bez výhry a tří zápasů bez vstřeleného gólu jsme chtěli na domácím hřišti proti posledním Němčicím. Hosté však z posledních tří zápasů zapsali dvě vítězství, která jim vykřesala jistou naději na záchranu v okresním přeboru, zato nám mohla připravit půdu pro to, že vzhledem k aktuální formě obou celků by naše případná ztráta možná nepředstavovala takovou blamáž. I z důvodu přetrvávajících problémů se soupiskou jsme na hrot opět vysunuli Rusnáka, který se na podzim proti tomuto soupeři blýskl hattrickem. Za úmorného vedra jsme do utkání vstoupili lépe a byli více na míči. Nejvíce našich akcí vedlo po levé straně přes Lněničku, ale z jeho centrů či dalekonosných autů jsme nedokázali vážněji ohrozit branku. Větší nebezpečí představoval náš brzký první roh, po kterém Ropek akrobaticky a s přispěním hostí dostal míč na tyč, v následné skrumáži těl před malým vápnem se k míči se dostal Lněnička, ale jeho přihrávka na lépe postaveného D. Štancla byla nepřesná. Naše střelecké trápení trvající 351 minut utnul Skalou rychle rozehraný přímý kop do lajny, odkud Ondráček našel Nováka. Ten při svém limitujícím zranění nohy zakončil jistě hlavou a 9.gólem se posunul do průběžného vedení letošní střelecké tabulky. Gól však měl opačný efekt, než bychom si přáli a s přispěním naší uvadající nabídky a především nepřesností v rozehrávce jsme tak pomalu přenechali iniciativu hostům. Zatím jen drobnou výstrahou byla nepřesná rozehra Špinara a okamžitý střelecký pokus hostujícího kapitána z 35 metrů, ale náš gólman se stihl včas vrátit na svoji pozici. Nebezpečně vypadala sólo akce Matouška, který se vymotal mezi našimi hráči uvnitř vápna, ale do jeho střely se včas postavil Černohorský. Postupem času na naší straně přibývalo i zbytečného hašteření a ztráty koncentrace. Možná i tímto přispěním si ve 36. minutě bratři Štanclovi špatně přebrali hráče, následný centr z hloubky Ropek nedokázal odhlavičkovat pryč z vápna, z čehož těžil důrazný Fikejz, jenž si možná i s trochou štěstí zpracoval míč a z druhé ho v pádu poslal šoulavě přesně k tyči. Jak vypadalo Špinarovo chování při tomto vyrovnávacím gólu, vzápětí vytáhl skvělý reflexivní zákrok proti voleji z penalty, který obstaral od V. Štancla se utrhnuvší Pavliš. Zbytek poločasu byl hodně o osobních soubojích a hra byla často kouskována fauly. Přesto jsme mohli do šaten odcházet opět s jednobrankovým náskokem, když po pravé straně pláchl Vít, tentokrát se mu podařilo míč předat spoluhráči, konkrétně na penaltě našel osamoceného Ondráčka, ale ten nedokázal napodobit Birmančeviče ve finále MOL Cupu a ukvapenou šajtlí vůbec netrefil bránu.

Druhý poločas se nesl víceméně v duchu závěru toho prvního, především hodně soubojů a faulů. Rozhodčí byl možná na obě strany málo odvážný, co se týče udělování žlutých karet. Na naší straně se žlutilo pouze jedinkrát, když Ondráček poněkolikáté zakopl míč (v této sezóně už 10. žlutá karta). Dělalo nám velké potíže dostat se na dostřel hostující brány, a když už se dostal do zakončení na zadní tyči Skala, zblokoval pokus do poloodkryté svatyně domácí obránce. Špinar musel vytáhnout těžký zákrok proti zaplavavší dalekonosné střele Pavliše a mírně zvyšující se tlak na naši obranu nakonec vyústil v penaltu, když Ropek na kraji vápna fauloval pronikajícího útočníka. Našeho matadora obranný zákrok natolik bolel, že se verdiktu divil ještě celou exekuci, kterou si vzal na starosti Matoušek. A přestože je Špinar na penalty relativně zvyklý a úspěšný (čelí jim průměrně v každém šestém zápase s téměř čtvrtinovou úspěšností), tentokrát byl podruhé za sebou bez šance. Nelze říci, že by nás tento direkt nakopl, ale s přibývajícím časem se naše hra opět začala zvedat. Srovnat stav mohl vzápětí Rusnák po Lněničkově centru, ale jeho střela levačkou z první mířila přímo do prostoru gólmana, který předvedl obdobný reflex jako náš gólman v první půli. Další akce však k vážnějším šancím nevedly, a tak nám hosté sami přišli s pomocí naproti. Po zachyceném centru se hostující gólman nechal dotírajícím Rusnákem rozhodit na tak dlouho dobu, že nevnímal varování rozhodčího, a ten nařídil nepřímý volný kop. K němu se postavili Ondráček se Skalou a Vítem, prvně jmenovaný přistrčil míč druhému a ten k radosti třetího i všech ostatních prostřelil jak rozestoupivší se zeď, tak gólmana. Pro Ondráčka 7. asistence a rovněž posun na průběžné první místo, pro Skalu gól téměř po roce. Výhoda nyní byla na naší straně, neboť soupeř začal zpochybňovat každé rozhodnutí sudího. Poslední kapkou byl náš třetí gól 5 minut před koncem, když Skala poslal přihrávku mezi beky, Frank vědomě přenechal míč lépe rozběhnutému Rusnákovi, který zkušeně obehrál gólmana, a pak už měl více než snadnou úlohu. Hosté se vehementně dožadovali ofsajdu, ale nebylo jim to nic platné. Z omylu, že závěr dohrajeme v klidu a vítězství si nenecháme vzít, nás mohl vyvést jak jeden z hostujících útočníků, který po balónu za obranu trefil pouze výborně vybíhajícího Špinara, tak Matoušek, kterému v poslední akci a posledním závaru před naší bránou vystavil stopku nejprve skvělým zákrokem opět náš gólman (hrající 250. zápas v morašickém dresu), poté blok našich obránců a poslední dorážka již mířila z těžkého úhlu do boční sítě. Byl to boj a celkově nepěkný fotbal, ale po tak dlouhé době bez výhry potěší i takhle upachtěná.

V nedělním zápase na našem domácím morašickém hřišti, jsme přivítali soupeře z Koclířova. Nastoupili jsme v plné sestavě. Zápas jsme měli od začátku ve své režii. Hráli jsme pěkný technický fotbal, až na tu koncovku. Soupeř měl pár rychlých výpadků, které naštěstí neproměnil. Nám se podařilo vstřelit branku až v 17. minutě, když Filip Flídr prostřelil gólmana. V prvním poločase se trefil ještě Štěpán Němec a vnesl na naše kopačky klid. Ve druhém poločase jsme soupeři nasázeli ještě pět branek a došli si pro nakonec jednoznačné vítězství. Tak doufejme, že si to přeneseme i do příštího zápasu. Budeme hrát zřejmě o první místo v sobotu v Němčicich.

Mladší přípravka

25.5.2024 Březová nad Svitavou

I když máme pouze bod a skončili jsme třetí, je potřeba kluky pochválit. Byly to nejlepší zápasy sezóny s velmi kvalitními soupeři.

Sestava: Louis Brigante, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Kubík

Zápasy:

Březová nad Svitavou - Morašice 7:4 (2:3)

Morašice - Kunčina 6:6 (4:3)

Branky: Jan Klement 3, Daniel Hlušička 2, Ivo Langr 2, Pavel Kubík, Filip Šplíchal, Jiří Kubík

V nedělní dopoledne jsme přivítali na Horním Újezdě tým z Městečka Trnávky. Se soupeřem jsme měli letos docela vyrovnanou bilanci. Jedna výhra 3:2 a remíza 1:1, takže se dal očekávat těžký zápas. Ani počasí nám moc nepřálo. Před utkáním nám napršelo poměrně dost vody. Soupeř nám hned od začátku dal najevo, že to nebude jednoduché. Do čtvrt hodiny jsme po našich chybách inkasovali hned tři branky. Zbytek poločasu jsme odehráli převážně u soupeře na jeho půlce. Jenže se nám nepodařilo vstřelit kontaktní branku. V druhém poločase se nám podařilo puze korigovat výsledek jednou brankou. A soupeř ještě promarnil několik pěkných šancí. Do příštího zápasu máme co zlepšovat.

Na daleký výlet do Jevíčka jsme kvůli dlouhodobé marodce, hokejovému MS i okresní soutěži hasičů sháněli každou nohu, a tak se v základní sestavě v poli po více než 20-ti měsících objevil V. Štancl, po necelém roce V. Štěpán, po necelých 5 hodinách společného pobytu se synem J. Štancl (gratulujeme!!), plus nejmenovaní chromý a společensky načnutý. Domácí, nejproduktivnější tým soutěže, postrádali mimo jiné nejlepšího střelce Linharta, ale jako na potvoru se jim do sestavy po několika zápasech na marodce vrátil stejně úspěšný střelec Muller. A když jeho spoluhráč zakončil hned v první minutě po rohu do tyče, právě on byl tím ze tří osamocených jevíčských hráčů, který se na malém vápně ujal dorážky do prázdné brány. Překážela mu jediná věc na brankové čáře, tenké lýtko zrak odvracejícího Štěpána. A právě to nás zachránilo. Ještě během první pětiminutovky zahrozili domácí znovu ze vzduchu, ale hlavička na zadní skončila těsně vedle. Domácí spoléhali na vzdušnou sílu kapitána Václavka a sběr odražených balónů, nebo na pozemní fotbalovost a herecké etudy Holuba (na oko varovaného před dalším přihráváním), na druhou stranu nebyli s to oběhat naši rozehrávku odzadu, dirigovanou Štěpánem. Po počátečním rozkoukání se nám dařilo celkem jednoduše s pomocí silného Chmelíka na hrotu držet balón a dostávat se ke střeleckým pozicím na vápně. Dál jsme se bohužel vinou špatných finálních řešení moc nedostávali, a tak byla dlouhou dobu naší nejnebezpečnější akcí 20-timetrová křížná střela Chmelíka, která o metr dva minula šibenici. Ještě blíže gólu jsme byli po půl hodině hry po rohu na zadní, který si našel znovu Chmelík, ale jeho zakončení koníčkem líznul gólman na břevno a M. Kopecký měl bohužel dorážku na dlouhou hlavu. Náš druhý útočník se poté dostal po průnikovce i tváří v tvář gólmanovi, ale na dlouhou nohu stihl vybojovat pouze roh. Nadějná pozice Ondráčka na pravém křídle, kam si ze středu pravidelně zaskakoval místo unavenějšího spoluhráče, bohužel skončila centrem, který před volnými Chmelíkem a Novákem vytáhl domácí gólman. Střelba nám tentokrát nechyběla, ale několikeré pokusy Chmelíka, D. Štancla a Ondráčka se míjely s cílem o pořádný kus, domácí na tom byly naštěstí stejně, s výjimkou asi dvou pokusů propagačně mířících přímo na Špinara.

Jak jsme měli pocit, že první poločas končíme jako herně lepší tým, nástup do druhého byl od nás celkem vlažný, o čemž svědčí i to, že když se povedlo Chmelíkovi a Vítovi odcentrovat z pravé strany do vápna, žádné nebezpečí z toho nebylo. O poznání nebezpečnější pro naši obranu byla liknavost českého soudního systému, která umožnila domácímu Holubovi větrat naši obranu. Trpěl tím zejména V. Štancl, i když ve chvíli kdy běžel domácí útočník od půlky dvacet metrů s naším bekem zavěšeným na zádech, byl to náš obránce, kdo si tento jednoznačně žlutý souboj užil více. Holub nicméně hrozil dále z rozličných pozic. Po naší ztrátě ve středu hřiště vyzkoušel hbitě pozornost Špinara z dobrých 40 metrů a náš gólman měl co dělat, aby na míč doskočil. O chvíli později pak zakončoval centr z pravé strany na zadní a těsně minul naši svatyni. Další takový centr a zpětnou hlavičku se nám podařilo odvrátit až na několikrát a domácí už braly mory, jaké pozice nejsou schopní proměnit. My jsme nadále hrozili pouze teoreticky, protože Novák své rychlostní průniky po levé straně dotáhl do skutečně nebezpečné pozice jen jednou, střely zpoza vápna nám stále létaly vysoko nad. S odchodem Štěpána jsme hru odzadu zjednodušili, oběma týmům evidentně docházely síly, ale domácí lavička bohužel nevyslyšela dlouhé volání Mullera o střídaní. Ten si tak mohl tři minuty před koncem zpracovat centr v rohu vápna, při protisměrné kličce trefit připaženou ruku Bureše v naprosto přirozené poloze a dát tak hlavnímu záminku rozseknout zápas v domácí prospěch. Podle jeho vysvětlování a roztažených paží při napodobování Burešova zákroku buď ruku neviděl a nechal si napovídat domácími, nebo ruku takto od těla vidět prostě chtěl (zatímco v prvním poločase mu stejná domácí ruka utekla). Nebo jsme to samozřejmě viděli špatně my. I když víme, že kvalita sudích je úměrná tomu, na jakou soutěž stačí naše fotbalová (ne)kvalita, i když víme, že procenta pro domácí rozhodčímu nevymluvíme, eufemisticky řekněmě, že jsme se o to téměř všichni emotivně pokusili. Podle očekávání jsme neuspěli, k exekuci penalty se postavil Muller a přestože Špinar vystihl stranu tygřím skokem, míč otřený o tyč skončil v bráně. Naděje nám ještě svitla v podobě přímého kopu M. Kopeckého, který domácí gólman nezalepil, ale před dotírajícími Štanclovými stihli domácí míč odklidit do autu. Ten poté odvrátili do brejku Holubovi, se kterým v roli posledního sváděl heroický běžecky souboj M. Kopecký. Z jejich kontaktu rameno na rameno domácí útočník odpadl, podle jevíčských proto že byl před M. Kopeckým, podle pomezního proto, že mu stihl M. Kopecký stihl dát do běhu patu (což si trošku odporuje s pozicí za hráčem). Hlavní s písknutím z uctivé vzdálenosti ani chvíli neváhal, a v tom případě byla bohužel na místě červená znamenající pro Kopeckého poklidnou kocovinu po celý příští víkend. Náš útočník ze sebe bohužel potřeboval dostat takové ty negativní emoce, a tak si může naplánovat program na více víkendů dopředu. Na tom, že jsme protáhli sérii bez výhry na 5 zápasů a sérii bez vstřeleného gólu na 3 zápasy, nemá závěrečná pětiminutovka vliv, ale nikdo nechce ve 3 hodiny vyjet z domu jenom proto, aby v 7 hodin dostal v nic neřešícím zápase takto naloženo na hodinovou cestu domů. Tak jako tak si musíme před příštím domácím zápasem zamést hlavně před vlastním prahem, jak psychicky, tak fyzicky.

Starší přípravka

Ze dvou uplynulých turnajů, z nichž druhý se konal u nás v Morašicích, jsme si připsali dvě třetí místa. Bojovný výkon od všech hráčů, ale zároveň jsme ani jeden turnaj nebyli kompletní, pak by z toho možná byly lepší umístění.

4.5.2024 Janov

Sestava: Matouš Jetmar, Ivo Langr, Jan Langr, Lukáš Poslušný, Lukáš Tichý, Šimon Vrbica, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Damián Záleský

Zápasy:

Janov - Morašice 3:7

Čistá - Morašice 9:3

Němčice - Morašice 8:3

Branky: Šimon Vrbica 6, Lukáš Tichý 2, Patrik Vukmirovič 2, Matouš Jetmar 2

12.5.2024 Morašice

Sestava: Matouš Jetmar, David Soukup, Viktor Špás, Šimon Vrbica, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Damián Záleský, Martin Šplíchal

Zápasy:

Morašice - Hradec nad Svitavou 8:0

Morašice - Kunčina 4:6

Morašice - Horní Újezd 1:2

Branky: Šimon Vrbica 7, Patrik Vukmirovič 2, Matouš Jetmar, Martin Šplíchal, Damián Záleský

Mladší přípravka

5.5.2024 Opatov

I přes teplé počasí a viditelné přemáhání se, nakonec kluci zabojovali a obsadili krásné druhé místo.

Sestava: Louis Brigante, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek

Zápasy:

Borová - Morašice 4:6 (1:2)

Morašice - Sebranice 0:6 (0:3)

Opatov - Morašice 1:2 (1:1)

Branky: Ivo Langr 4, Lukáš Chmelík 3, Jan Klement

12.5.2024 Horní Újezd

Soustředění některých dětí na fotbal bylo na bodu mrazu, což bylo náročné na psychiku trenérů. Možná to byl důsledek ponocování s naším národním hokejovým týmem, možná to bylo krásným počasím. Jedna výhra z toho ale přeci jen byla.

Sestava: Louis Brigante, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Zápasy:

Horní Újezd - Morašice 11:0 (7:0)

Kunčina - Morašice 6:2 (2:1)

Borová - Morašice 1:9 (1:5)

Branky: Lukáš Chmelík 5, Daniel Hlušička 4, Jan Klement, Ivo Langr

Tak jako několik posledních půlroků se v den vzájemného střetu mistrovských týmů sešli k zápasu i staré gardy Morašic a Dolního Újezdu. Počty účastníků tentokrát jasně určily, že hrát se bude pouze 2x30 minut, 7+1, na šířku hřiště. Od začátku zápasu bylo naše mužstvo aktivnější (bodejť by ne, když mělo v sestavě několik "áčkařů"), ale gólově se to nedařilo vyjádřit. Na úvodní gól Kopeckého navázal Burián, ale za újezdské odpověděli přesnými střelami z dálky Heinisch a Svoboda. Poločasové vedení nám povedenou levačkou zajistil Klement.

Velkou část druhého poločasu se hrál v rámci fyzických možností hurá fotbal se spoustou možností navýšit nebo dorovnat skóre. Na újezdské bráně zvonily tyče, na naší straně překopával újezdský Kuta prázdnou bránu. Výsledkově zápas zlomila až trefa Vosmeka, na kterou navázali nováček a benjamínek našeho týmu J. Janypka, po něm dlouho se zastřelující doyen Beneš a konečnou podobu stanovila pěkná střela V. Štěpána.

Kvůli pokračujícímu výsledkovému i početnímu trápení využil náš trenérský štáb přecházejícího utkání starých gard a prošpikoval sestavu i lavičku jejími účastníky v mistrovském derby proti újezdskému béčku. Chmelík se dvojité zátěže nijak nebál (veřejně), zato M. Ropek dal gardě vale a pak špatným došlapem při rozcvičce málem přišel i o čárku za muže. Jejich účast umožnila rozdmýchávat oheň ve středu pole (On)Dráčkovi, trápit soupeřovu obranu měla nová útočná dvojice M. Kopecký - Novák, na svou šanci po letech byl na lavičce připravený Janypka. V. Štancl nakonec neunesl tíhu kumulace funkcí a do zápisu se přes dvojitou korekci vloudila ještě další chybička, která pozdržela začátek a kterou vyřešila briskní výměna dresu.

Hned naše první rozehra, alias nákop dopředu, přinesla před vápnem faul na Nováka, následný přízemní přímý kop Ondráčka pořádně protáhl Pravce v domácí bráně. Za další dvě minuty se míč dostal z pravé strany ke Skalovi, který přihrávkou mezi nohama protihráče vyslal tváří v tvář újezdskému gólmanovi Nováka, který se ale šance jakoby lekl a jeho slabé zakončení Pravec nadvakrát ztlumil. Domácí na míči prvních pět minut prakticky nebyli, ale jakmile dostali prostor, otevřela se cesta středem Zemanovi a Chmelík už v 6.minutě žlutě tahal za záchrannou brzdu, následný nepovedený přímák faulovaného pak potvrdil správnost rozhodnutí faulujícího. Na druhou stranu mohl poté z půlky pelášit osamoceně Novák, těžkým prvním dotykem se bohužel vyhnal do lajny víc než by bylo třeba, jeho následná pobídka kolem vápna sice našla spoluhráče, ale ke střele se neodhodlal ani Lněnička, ani nikdo jiný. V 15.minutě se za vápnem na malém prostoru otočil domácí Zeman a jeho utěšenou střelu vytáhl utěšeným zákrokem na břevno Rusnák. O pět minut později náš gólman překvapil domácí obranu svým dlouhým výkopem, Novákovo zakončení si ale Pravec na přední tyči pohlídal. Zatímco do této chvíle se hrálo podle nás, s výjimkou akcí Zemana, druhou část poločasu začali pod ofenzivní kotel přikládat i domácí. A když má soupeř v kádru J. Vomáčku, pochopitelně stačí i roh k enormnímu nebezpečí. Z první standartní situace tohoto typu sice nezakončil, ale napálený odražený míč by si možná našel cestu do brány nebýt našeho dobrého bloku. Rusnák si poté podobně jako jeho protějšek pohlídal přední tyč proti zakončení z pravé strany, a když po půl hodině hry Tomšíček obešel posledního Chmelíka, stihl ho ještě ve vápně zakřižovat D. Štancl. Ve 35.minutě si tentýž domácí hráč snažil skokem do vápna vymodlit penaltu, sudí přisoudil Ropkovi žlutý kartonek, ale zároveň rezolutně nařídil pouze přímý kop z boční čáry vápna. Ten domácí namířili na zadní na nabíhajícího Vomáčku, který z pár metrů hlavičkoval do tyče, možná i díky předcházející lehké teči Rusnáka. V závěrečné pětiminutovce jsme si dvě zakončení připsali my, proti Ondráčkovi, který vtrhl do Rusnákova výkopu před domácí stopery, zakročil domácí gólman, proti střele D. Štancla zpoza vápna, která ukončila naše obléháníčko i první poločas, zasahovat nemusel.

Hned na začátku druhé půle se znovu otevřel prostor Zemanovi, ale jeho lob proti vybíhajícímu Rusnákovi skončil naštěstí vedle. Naši první hrozbu ve druhém poločase obstaral M. Kopecký, který úspěšně presnul Vomáčku, ale ani on, ani adresát jeho zpětné přihrávky na vápno D. Štancl, nenašli odvahu nebo vůbec nápad poslat míč na zadní tyč, kde byli osamocení dva naši hráči, z nadějné akce tak zůstalo pouze nepřesné zakončení našeho kapitána. Tou dobou už se naplnila minutáž zraněného Ropka, kterého vystřídal na hrot vyslaný Bureš. Ten se po Vítově stažení míče na střed a krásné šajtlové prostrkávačce octil v podobně stoprocentní pozici jako na začátku zápasu Novák, ale hrubě přestřelil. Zhruba po hodině hry podcenil Lněnička schopnost vzdálenějších spoluhráčů být u míče dřev než on sám, z toho těžil soupeř, který hlavou vyslal Tomšíčka do sóla mezi naše obránce, ale domácí útočník zakončení z vápna kolem vybíhajícího Rusnáka mezi tři tyče také nevměstnal. I když jen těsně. V 68.minutě nejprve Novák odražený míč po rohu nápalil pouze do našeho Bureše, ani jeden z nich pak na přední nedosáhl na navazující "banán" Ondráčka na přední tyč, aby celou akci dokončila střela M. Kopeckého, která tečovaná "jeslemi" Vomáčky skončila za bezmocným Pravcem a kontrolovaná Burešem. Radost nám vydržela asi 3 vteřiny do zvednutí praporku na znamení Burešova ofsajdu, pochybnosti o správnosti tohoto rozhodnutí vydržely do konce zápasu, kdy celkem jasnou regulérnost našeho gólu potvrdil na naše náklady na zápase přítomný VAR. Dlužno dodat, že pod tíhou důkazů jsme se od rozhodčích nakonec dočkali omluvy, stejně jako v týdnu Bayern. Po desetiminutovce stupňujících se emocí to mezi diváky začalo na znamení šancí hučet až od 80. minuty. Nejprve domácí rozehrávali přímý kop z půlky, do malého vápna nešel ani Rusnák, ani nikdo další z našich, zato dva "bílí" a ani oni sami možná netuší, jaktože jejich akce neměla gólové vyústění. Poté dostal míč za obranu Bureš, který si stihl před vápnem přehodit vyběhnuvšího Pravce, ale jeho liknavý sprint za pojišťovací dorážkou "potrestal" heroickým návratem Vajrauch. Rozhodnutí na hlavě měl i Štancl, myšlen domácí Zdeněk, který naskakoval zcela sám na rohový kop, ale naštěstí z malého vápna nemířil přesně. Totéž platilo i o našem Štanclovi, konkrétně Dominikovi, který vytloukl obrannou hlavu Vomáčky, ale ve vápně se nedokázal srovnat k přesnému zakončení. Je snadné po zápase podlehnout frustraci z neproměněných loženek, ale taky je fér vzít v potaz soupeřovy šance i dobrý pocit z předvedené hry. U bezduché a bezgólové remízy z minulého týdne jsme si totiž našeho špatného zakončování téměř neměli šanci všimnout.

K sobotnímu utkání jsme jeli do Telecího, kde jsme hráli s mužstvem Borové. Do zápasu jsme vstoupili s větším odhodláním a už v první minutě dal po krásné akci dal Šimon Flídr branku. Celý první poločas jsme si pěknými kombinacemi vytvářeli mnoho gólových příležitosti, v 7. a 17.minutě z nich vytěžil další dva góly Filip Flídr. Než stihl v poslední minutě poločasu zkompletovat hattrick, prosadil se ještě Patrik Novotný a pětigólové vedení po poločase s našimi hráči zamávalo. V druhém poločase přestali kombinovat, hráli hodně sami na sebe, z neúspěšných akcí jim přibývala nervozita, která se promítla i do diskusí s rozhodčím. Soupeř naštěstí naší proměnu nijak nepotrestal, přesto by měl být druhý poločas varováním, abychom se pro příští zápas vrátili ke hře z prvního poločasu, a soustředili se sami na sebe a na nikoho jiného.

V nedělním zápase jsme přivítali tým z Kunčiny. Začátek zápasu se opozdil, protože rozhodčí byl místo na Horňák vyslán do Sebranic a start zápasu propásli i naši hráči, kteří si zřejmě mysleli, že to proti tabulkově slabšímu týmu půjde samo. Hned na úvod si soupeř vytvořil několik šancí, které po nás dobře dopadly, a teprve poté jsme začali hrát i my, i když uklidit balón do branky se nám nepodařilo. To se povedlo až po začátku druhé půle, ale místo našeho uklidnění dvakrát udeřil soupeř a my se dostali do situace, ve které jsme ještě nebyli - museli jsme zápas otáčet. V 54. minutě nám naštěstí aspoň jeden bod zachránil svoji druhou brankou Štěpán Němec. Snad se z tohoto zápasu hráčů poučí, že fotbal je kolektivní hra a je potřeba, aby o výsledek bojovali všichni.

Proti Hradci jsme doma chtěli navázat na bojovnost z minulého týdne v Třebařově a odčinit poslední ostudu na našem hřišti proti „Horňáku“. Bohužel k přetrvávající velké marodce v řadách našich nejkreativnějších hráčů a slabé nabídce ofenzivních hráčů se tentokrát přičetla až nadmíru velká nepřesnost v rozehrávce, v zápase nejvíce viditelná u D. Štancla, který hned v první minutě nahrál daleko od nohou Černohorského a Ropka, kteří zároveň váhali, kdo si pro míč půjde, až z toho byla šance hostů, ale zakončení skončilo v náručí Rusnáka. Stejně tak dopadly naše dva pokusy zpoza vápna, jinak bylo šancí jako šafránu a vzhledem k našim ztrátám byly chvíle, kdy byl Hradec více na míči. Prvního rohu jsme se dočkali v 17. minutě, ale Ropek na zadní nezakončil hlavou přesně. Turbulentní minutku s možností změnou skóre na obou stranách započal Skalův přímý kop a hlavička umístěná přímo do náručí gólmana. Z následného výkopu si Černohorský nezařval a při odvracení míče trefil před sebou vracejícího se Ondráčka, odražený míč vybídl k úniku Milotu, který však akci zpomalil a nakonec se k zakončení nedostal. Hra se však ihned přesunula na druhou stranu, když Skala vyslal po levé straně Lněničku (dnes 50. zápas za muže), který bohužel přetáhl míč až na zadní na Nováka. Ten ještě vracel míč do ohně, jeho centr gólman vyrazil do prostoru penalty, kde stál J. Štancl, hrající 150. zápas v morašickém dresu, ale v záklonu hlavičkoval pouze nad opuštěnou svatyni. Z následného rohu zakončoval nepřesně Ondráček, když si našel za vápnem odražený centr. Po této pasáži jsme byli lepším týmem, ale více než závar po jediném dlouhém autu jsme nevyprodukovali. Ve 42. minutě Černohorský neodhadl balón a do samostatného nájezdu se vydal Milota, ale vůbec netrefil bránu. Závěr poločasu se opět nesl ve znamení nepřesností a nic zajímavého se už nestalo.

Ani začátek druhého poločasu nás nezastihl v dobré formě, když po průnikovce opět běžel sám na bránu Milota, ale tomu vystavil stopku jak Rusnák, tak odmávaný ofsajd. Na druhé straně se do zakončení (ne)dostal D. Štancl po autu prodlouženém J. Kopeckým, když jeho špatně trefenou střelu zablokovala hostující obrana. Hradec jsme po hodině hry pustili ještě do jednoho nájezdu, ale Rusnák díky včasnému výběhu proti soupeřovu střelci výborně zasáhl i "naostro". Poté se dvakrát po pravé lajně prohnal Novák, ale jeho centry bohužel nenašly správného adresáta. Původně neúmyslně zahrozil Skala z přímého kopu, když se jeho centr snášel pod břevno, který gólman vyrazil na roh, po něm se míč odrazil znovu ke Skalovi, ale jeho dorážka byla zblokována. Akci založil i Rusnák svým výkopem, který doskákal až do hostujícího vápna, kde byl jako první Novák, který nejprve vytloukl míč o brankáře na roh, aby jím byl následně zbourán, ale na penaltu to rozhodčího nepřesvědčilo. V 85. minutě Novák konečně našel centrem spoluhráče, tentokrát úplně volného M. Kopeckého na malém vápně, ale ten v naší jediné opravdové šanci hlavou trefil prostor přesouvajícího se gólmana, a tak se na skóre nic nezměnilo. O chvíli později tentýž hráč umotal ve vápně obránce, ale poslední zasekávačku před zakončením si dal daleko od nohy. A protože místo posledního rohu rozhodčí na popud nadokresně aktivního pomezního odpískal Novákovi faul za "strkání" do soupeře, skončil zápas bezbrankovou a asi zaslouženou remízou. To, co jsme měli ještě před třemi zápasy ve vlastních rukách, jsme si vlastní nemohoucností nechali proklouznout mezi prsty. Pomýšlet v současné bodové pozici na čelo tabulky vzdálené 6 bodů je nejen teoretické, ale vzhledem k našemu výkonovému rozpoložení i nevhodné. Také tam vidíte jistou podobnost s jedním týmem z Premier League? Ztráta kreativních hráčů na to samozřejmě může mít vliv, ale naše domácí výpadky s papírově slabšími soupeři se opakují pravidelně, i s nimi. A ani oni by blok soupeřů neprošli sami za přihlížení ostatních. Z tohoto pohledu by hned příští zápas mohl být ten správný, co nás do závěru sezóny nakopne k tomu lepšímu, co v nás je. "Dolňák" proti nám na remízu asi hrát nebude a o motivaci proti němu se snad nebavíme. Takže v sobotu v 17:00 v Bořkově!!

V neděli jsme se utkali se soupeřem z Březové. Zápas jsme opět rozehráli dobře a soupeře jsme pomalu nepustili za půlku. Jenže nám chyběla bojovnost, kterou jsme měli proti Němčicím a dlouho se nám nedařilo prosadit. To se podařilo až ve 14. minutě Filipu Flídrovi, když prostřelil brankáře a ujali jsme se vedení. Další branku vstřelil Jan Kvapil. Soupeř hrozil jen sporadicky. Ve druhém poločase se nám podařilo vstřelit ještě tři branky a zápas potom v klidu dohrát.

Mladší žáci po dvou prohrách, smolně v Jevíčku a zaslouženě s Bystrým, hráli v Němčicich. Vetšinu zápasu jsme útočili, ale problémy nám dělalo zakončení. Naopak domácí na každý náš gól odpověděli hodně rychle. Nakonec  jsme přeci o jeden gól byli lepší. 

Mladší na jaře stále nehrají v takové pohodě jako na podzim. Hodně chybí nemocná Sára Vomočilová, která si umí srovnat kluky jak na hřišti, tak mimo.

Starší přípravka

27.4.2024 Radiměř

Na turnaj jsme odjeli pouze v 7 lidech. Ranní omluvenky, otřesy mozku a rýmičky nám zúžili kádr. Jedno vítězství nám však stačilo na druhé místo. Klukům se sluší poděkovat, protože někteří odehráli celý turnaj bez střídání, což se projevilo v posledním zápase, na který nám už nezbylo moc sil. Herně byli kluci výborní a předvedli i pěkné kombinace, k lepším výsledkům už chyběla jen lepší koncovka.

Sestava: Dan Ivanov, Matouš Jetmar, Jan Langr, Lukáš Poslušný, Lukáš Tichý, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič

Radiměř - Morašice 2:4

Borová - Morašice 3:0

Morašice - Sebranice 2:4

Branky: 2 - Matouš Jetmar, 2 - Šimon Vrbica, 2 - Patrik Vukmirovič

Mladší přípravka

27.4.2024 Morašice

I přes mnoho nováčků v týmu se naši nejmladší prali statečně a nakonec z toho bylo krásné druhé místo. O nástupnickou generaci se snad nemusíme obávat.

Sestava: FIlip Hájek, Daniel Hlušička, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Štěpán Hájek, Gabriela Hlušičková

Morašice - Čistá 0:20 (0:10)

Morašice - Opatov 9:6 (3:5)

Branky: 4 - Daniel Hlušička, 3 - Ivo Langr, 1 - Pavel Kubík, 1 . FIlip Šplíchal

Po týden staré domácí blamáži s Horním Újezdem nás čekal zápas na půdě doposud prvního Třebařova. Vzhledem k početným absencím a neúplnému zdravotnímu stavu několika hráčů naše řady vyztužil Chmelík. Přičteme-li k tomu velmi silného soupeře, velmi nekvalitní terén a vidinu, že prohra nás pravděpodobně vyšachuje z bojů o špici tabulky, zvolili jsme spíše vyčkávací taktiku a nekomplikování si hry v okolí našeho vápna. Z úvodního tlaku vytěžili domácí několik rohů, ale ty se nám podařilo bez větších potíží odvrátit. V 18. minutě to vypadalo, že jeden z mnoha dlouhých nákopů Knápka na Maleňáka vyšle druhého jmenovaného vstříc Rusnákovi, ale situaci z našeho pohledu skvěle vyřešil Chmelík. Ve 20. minutě jsme poprvé zahrozili my, když se zblokovaná střela z dálky odrazila na velkém vápně k Novákovi, který z první mířil nechytatelně, ale o dva metry vedle. Naše útočné snahy měly počátek především v dalekých výkopech Rusnáka a podstupování hlavičkových soubojů s odstoupenými obránci. K přímému ohrožení brány jsme se dostávali sporadicky, ale hned první roh mohl soupeře zaskočit, když na zadní tyči hlavičkoval úplně osamocený Bureš, jenž bohužel netrefil bránu. Z podobné pozice se ovšem zanedlouho trefil Chmelík, který si naskočil na Skalův přímý kop a hlavičkou do protipohybu nedal gólmanovi šanci. Pro něho i pro ostatní čtenáře nabízíme výlet v čase o dva a půl roku zpátky, kdy se za nás v mistrovském zápase trefil naposledy, zde. Blízko vyrovnání byl Knápek, který se ujal volného přímého kopu po sporném faulu na domácího kapitána Hlubinku, ale jeho pokus stáčející se do šibenice vytáhl Rusnák. Ke konci poločasu se hra trochu vyrovnala, ale žádnou větší šanci si nevytvořil ani jeden tým. Nějaký náznak by se u nás našel, ale nejprve byla střela J. Štancla zblokovaná, podruhé se jednalo spíše o propagační pokus, Vít prováhal možnost vystřelit z nadějné pozice a volej D. Štancla po odraženém centru postrádal razanci i přesnost, a tak jsme šli do kabin s jednobrankovým náskokem.

Začátek druhého poločasu byl spíše klidnější, hrálo se především na půlce hřiště (lépe řečeno ve vzdušném prostoru naší půlky), ale až do centru, který se v 65.minutě snesl z vrchu na břevno naší branky, byla třebařovská převaha málo nebezpečná. I díky těžkému terénu, i díky naší zodpovědně obraně a poctivým návratům, vzdor heroické neúnavného Knápka. Ten i ve dvaačtyřiceti disponuje neuvěřitelnou kondicí, na druhou stranu byl pořád až 5.nejstarším hráčem, který se ukázal na place. V 70. minutě se k zakončení z našeho rohu dostal Skala, ale hlavou trefil pouze prostor gólmana. Pro všechny nečekaný dvougólový náskok nám mohl zajistit Vít, který si z levé strany navedl míč do středu a vystřelil ze střední vzdálenosti, ale k tomu, aby zapadla do pravé šibenice, by musela letět o několik decimetrů níž. Na druhé straně musel Rusnák opět předvést výborný zákrok, když po centru z přímého kopu vyrazil soupeřovu hlavičku na roh. V 80. minutě se domácí dočkali vyrovnání z rohu, když si na zadní tyč naběhl Macek, který se důrazně probojoval k hlavičce a dokázal míč dostat do sítě, byť si na něj Rusnák sáhnul. Výborný zákrok následně předvedl na druhé straně domácí gólman, který zalepil hlavičku V. Štancla umístěnou k tyči. Rusnák se poté natáhl pro míč padající k šibenici ještě jednou a korunku svému výkonu dal po odpískání penalty v samotném závěru zápasu. To sudí nevyhodnotil atak na centr odvracejícího Ropka jako faul, ale následným smolným odrazem do jeho ruky už si jistý byl. Náš obránce, který celý druhý poločas dohrával se sebezapřením, naštěstí mohl hořkou pilulku vyplivnout poté, co Rusnák vystihl stranu a i s určitou dávkou štěstí pokus domácího stopera Frische kryl a zajistil tak pro nás cennou remízu, vzhledem k průběhu zápasu určitě plusovou. Nebýt minulého týdne, snad bychom ten bod i slavili, takto můžeme pouze doufat, že si odhodlání z dnešního zápasu přeneseme do těch dalších, abychom si fotbalové božstvo naklonili podobně jako Olejáři z Třince.

Starší přípravka

21.4.2024 Čistá

Úvodní jarní turnaj starší přípravky v okleštěné sestavě přinesl 3 prohry, z toho dvě těsné. Všichni hráči předvedli bojovný výkon. Navzdory výsledkům převládají z turnaje dobré pocity a těšíme se na to, až budeme v plné síle. A soupeři by se měli těšit také.

Sestava: Dan Ivanov, Ivo Langr, Jan Langr, Lukáš Poslušný, David Soukup, Šimon Vrbica, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Damián Záleský

Čistá - Morašice 4:3 (4:0)

Branky: 3- Šimon Vrbica

Němčice - Morašice 8:3 (3:0)

Branky: 2 - Šimon Vrbica, 1 - Patrik Vukmirovič

Horní Újezd - Morašice 4:3 (1:1)

Branky: 2 - Šimon Vrbica, 1 - Patrik Vukmirovič

Mladší přípravka

21.4.2024 Bystré - zrušeno

Jaro měla zahájit rovněž mladší z našich přípravek, ale z důvodu nepříznivého počasí byl turnaj v Bystrém zrušen.

Další utkání jsme sehráli doma proti sousedovi z Horního Újezda. Po skvělém výkonu a obratu z minulého týdne v Opatově a po zjištění sobotních výsledků, na nás vyhlíželo bodové dotažení prvního Třebařova, se kterým odehrajeme další zápas. Těžko říct, jestli nám takové myšlenky stouply do hlavy, ale jak už se to u nás, až s nepěknou pravidelností stává, proti tabulkově slabšímu soupeři jsme tvrdě narazili. Po většinu zápasu nám „Horňák“ dopřával dostatek prostoru na středu hřiště, ale bohužel jsme si nebyli schopni vytvořit pořádnou šanci. Mohla za to špatná nabídka, málo hladu podstupovat souboje a rvát se do zakončení. Jako například M. Kopecký, který se v nadějné pozici bál vystřelit slabší levou, až byl nakonec zablokovaný. Velmi lacině jsme inkasovali ze standardní situace, kterou jsme vytvořili hašením hostujícího odkopu. Zmíněný nedůraz ve vápně vedl k prvnímu zakončení, které Rusnák dokázal vyrazit, ale proti samotně dorážejícímu Hanákovi byl už krátký. Na druhé straně si výborně podržel na zádech obránce Halsbach, ten se bez nabídky spoluhráčů rozhodl vzít zodpovědnost na sebe, ale jeho střela z otočka mířila nad bránu. Když už se nám podařila kombinace po kraji, zrazovali nás centry, které ve většině případů trefovali obránce na přední tyči, ale stejně tak je nutné říci, že možných adresátů bylo ve vápně poskrovnu. Další direkt přišel v podobě proměněného brejku, když jsme před hostujícím vápnem po špatné přihrávce ztratili míč, po průniku do našeho vápna přišla zpětná nahrávka na Havrana, který dostal spoustu prostoru a času i díky našemu návratu v podobě vycházkového tempa, aby stihl zaseknout před Černohorským a křižnou střelou zvýšit na 0:2. Špatné bránění našeho stopera se podepsalo pod již třetím gólem hostů, když nechal podél brankové čáry obtočit kapitána Kusého, který prostřelil Rusnáka a trefil zadní tyč, ale od ní se míč odrazil přesně na nohu Opletala, který už měl poměrně snadnou úlohu. A nemuselo skončit jen u toho, když hosté po standardní situaci nastřelili tyč. Poločasový hvizd tak byl pro nás vysvobozením.

Do druhého poločasu jsme nastoupili pro změnu s Rusnákem v poli, jehož místo v bráně zaujal Špinar. Mírné zlepšení aktivity na začátku druhého poločasu vyústilo v uvolnění Pirkla, ale jeho střela zpoza vápna se mezi tři tyče nevešla. Po faulu na aktivního Rusnáka jsme dostali možnost volného přímého kopu, který zeď zblokovala na roh. Právě z toho rohu poslal Vít centr na zadní, kde nejvýše vyskočil Novák a hlavou v nás vykřesal naději na možné odvrácení blamáže. Ve velké šanci se objevil Rusnák, kterého průnikovkou vyslal do úniku Vít, ale bohužel netrefil bránu. Závar před bránou vyvolal přímý kop v podání M. Kopeckého, ale dotlačit míč se nám nepodařilo. Byť jsme si rohů nevytvořili málo a z jednoho se nám dokonce podařilo skórovat, další měli k úspěchu daleko. Po brejkových situacích ještě dvakrát zahrozil Havran, ale po jeho zakončeních mohl zůstat Špinar v klidu. To hostujícího útočníka však mrzet nemuselo, když mu Špinar za chvíli nabídl šanci nepřesnou nahrávkou a Havran prázdnou bránou nepohrdl. To byl definitivní hřebíček do naší rakve, závěr zápasu už byla z naší strany křeč a přes pevně postavený blok „Horňáku“ jsme si pořádnou šanci nedokázali vytvořit. Je mrzuté, jaké šance si necháváme proklouznout mezi prsty, je trestuhodné, že se to děje proti týmům ze spodu tabulky a ještě na domácím hřišti. Třebařov na svém facebooku napsal, že příští sobotu je čeká zkouška ohněm. Ten nám dnes chyběl, ale snad nikdo z nás nechce soupeře o tuto zkoušku připravit!

V neděli jsme odehráli důležité utkání proti týmu z Němčic a Janova, kterému jsme chtěli odskočit v tabulce a zároveň oplatit podzimní porážku. Zápas se hrál na Horním Újezdě před skvělou domácí kulisou. Zápas jsme rozehráli dobře a hned od začátku si vytvářeli gólové šance. První jsme proměnili v 10. minutě střelou Filipa Flídra. Potom se šance přelévaly z jedné strany na druhou. Naštěstí pro nás soupeř zahodil mnoho gólovek. Když už jsme si pomalu mysleli, že půjdeme do kabiny s jednogólovým náskokem, soupeř udeřil a ve 29. minutě vyrovnal.

Druhý poločas jsme rozehráli stejně dobře jako první. Hned ve 36. minutě využil krásný pas Štěpán Němec a vrátil nám vedení. Potom se poločas odehrával ve stejném duchu jako ten první. Až se nám podařilo v 67. minutě vstřelit uklidňující třetí branku. Závěr jsme si již pohlídali a zápas jsme dovedli do vítězného konce, čímž jsme si upevnili první místo v tabulce.

Až ve čtvrtém jarním zápase nás čekal výjezd, a to do nepříjemného Opatova, který už léta v okrese nešetří ani góly v soupeřových sítích ani agresivitou. Čím k našemu překvapení od začátku šetřil, byla fotbalovost, spolehl se čistě na dlouhé nákopy a dlouhé auty, které se na tamějším úzkém hřišti mění ve velkou zbraň. Ne, že bychom to nevěděli, ale jako varování nezabralo ani předzápasové tématko, ani první nepřesná hlavička domácího Petruně po rohu. "Až" v 8. minutě jsme se přes náš dobrý herní obraz přesvědčili, že opatovská taktika má své opodstatnění, protože stačil další aut, který prošel po zemi přes několik nedůrazných nohou až ho na zadní tyči uklidil do prázdné ostrostřelec Kalánek. Naši odpověď na laciný gól zkusil obstarat Halsbach se Skalou, když prvně jmenovaný podržel a předal míč před vápnem, druhý se do něj balonem na noze vběhl, ale jeho zakončení z penalty bylo zblokované v samém zárodku. O chvíli později střílel zpoza vápna D. Štancl, jeho sraženému pokusu ale chyběly dva metry, stejně jako dobíhajícímu Halsbachovi. Následný roh domácí odhlavičkovali pouze k Pirklovi, ale jeho utěšený projektil z 20 metrů bohužel mířil přímo na gólmana. Ve 25. minutě se nám podařilo nasměřovat přímák do vápna na hlavu Franka na zadní tyči, ale jeho zakončení Šenkýře v opatovské brance příliš nezaměstnalo. Plné nohy práce měla chvíli na to naše pravá strana, ale po přízemním centru opisujícím malé vápno to jenom zahučelo. O chvíli později, ale přišla naše nepřesná rozehra do útoku, nezachycená průnikovka a Novákův pozdní skluz ve vápně. Jen pravidlo o dvojitém trestu ho uchránilo červené karty, ale Špinar nedokázal vymazat ani ten první trest, domácí Bartoš ho z penalty poslal na druhou stranu a po půl hodině otevřel Csaplárově pasti dveře dokořán. Naši největší dosavadní šanci připravil o chvíli později hříšník Novák pro Víta, když mu 50 metrovém sólu po levé straně a středem nachystal výsostnou pozici tváří v tvář gólmanovi, který ale proti zakončení našeho křídelníka na přední tyč předvedl výborný zákrok. Těsně před poločasem domácí vypustili i své krakeny, když si u středového kruhu neodpustili zbytečný a tvrdý faul na Franka dávno po odehrání míče. Nepřesný centr do vápna soupeř odvrátil zpět na nějakých 25 metrů od brány, kde se do něj z plného běhu vložil Ondráček a do vinglu a do šatny otevřel náš gólový účet v tomto zápase a svůj v této sezóně. Vysvětlení sudího, proč v souladu s nastaveným karetním metrem neudělil za předcházející faul žlutou kartou, bylo prosté: "Vždyť jste dali gól, ne?"

Dali no, samozřejmě nám to do druhého poločasu vlilo krev do žil, ale za prvních 20 minut jsme z naší převahy vytěžili pouze krásně vykombinované nadějné a nedotažené pozice Víta, a střelu Pirkla zevnitř vápna, kterou opět skvěle vytáhl domácí gólman. Ale domácí pro změnu karetní benevolence povzbudila v páchání beztrestných faulů, jako když se Petruň po rohu mimo souboj ohnal po našem kapitánovi. Domácím se jejich zákroky ve "spolupráci" s pár výroky sudího (v prvním poločase výborného) podařilo naši převahu mezi 60. a 70. minutou rozmělnit, a nebudeme ze sebe dělat Mirky Dušíny, taky si od nás vyslechli i horší nadávky než Dlouhé Bidlo nebo Štěrbináč. Opatov byl nadále vepředu bezzubý, zato my jsme se čtvrt hodiny před koncem konečně a zaslouženě zakousli, když Kopecký po odvráceném centru přiťukl ve vápně Pirklovi, který svůj pokus levačkou umístil přesně do šibenice. Nucené vysunutí Nováka do zálohy po vystřídání Víta mělo být tím, co nám pomůže využít momentum na naší straně, to ale soupeř po pěti minutách zchladil, když se Kalánek po chybě do té doby nepřekonatelného Černohorského dostal sám před Špinara a přesným zakončením obnovil v domácích víru ve fotbalového Boha, kterého jsme měli v předešlých pasážích naší nedušínovskou nespokojeností s jejich hrou urazit. Ať si každý věří v co chce, podle nás to v 82. minutě nebyl Bůh, ale naše chyba a soupeřova efektivita, která otočila kormidlo zápasu fotbalově nespravedlivývm směrem. A zcela prokazatelně to byl o dvě minuty později Ondráček, kdo si seběhl k odhlavičkovanému autu za vápnem, aby podruhé v zápase zaúřadoval krásným volejem, tentokrát přízemním, přesně k tyči. A byl to On, Dráček, kdo tím zaokrouhlil své áčkové góly na 10. Ale aby bylo spravedlnosti a emoční horské dráze opravdu učiněno zadost, přišla za další dvě minuty akce Nováka s Pirklem po pravé straně. Prvně jmenovaný posunul míč k penaltě, odkud ho do stejného místa jako Ondráček uklidil skluzující J. Štancl. Kdyby se rozhodl za měsíc slavit příchod potomka s takovými emocemi jako vítězný, a jinak svůj celkově 30. morašický gól, patrně by se ve špitále spustil alarm, takhle maximálně přijde na pár dní o hlasivky. Domácí jsme v závěrečné pětiminutovce pustili pouze k nepřesné střele zpoza vápna, naopak v druhé a poslední nastavené minutě se vydal Novák vstříc srovnání svého penaltového miniúčtu v zápase. Asistence do statistik, jejichž průběžný celoroční stav najdete mezi fotkami, se mu sice nezapočítá, ale penaltu si průnikem po brankové čáře vykoledoval. Při krátké poradě Kopecký odmítl navýšit věk nejstaršího morašického střelce, Ondráček odmítl hattrick, a tak se pojistky ujal Pirkl. Po jeho úspěšné exekuci už se ani nerozehrávalo a jeden z našich nejlepších výkonů i i fotbalových zážitků za poslední dobu tak dostal tříbodové razítko. S takovým se i na špunty na kolenu snáze zapomíná.

Druhý týden po sobě u nás byl v minutě výkopu zápasu přítomen pouze hlavní rozhodčí, narozdíl od minulé neděle to tentokrát ovšem nebylo v plánu, a tak se začátek očekávaného derby s Cerekvicí o 20 minut posunul. Což vzhledem k srpnovému počasí trápilo maximálně hráčen, diváci jako by s tím počítali, protože během akademického čekání se naše hlediště znatelně doplnilo. A lidé lačnící fotbalových zážitků klidně mohli přijít až o půl páté, protože tou dobou bylo z taktické šachové hry ukrojeno 10 minut, když se sražený roh dostal na vápno k Pirklovi, který míč napálil mírně nad. Pravda je, že byl v mezičase žlutě ukrojen také Klát Kopeckým, ale to s fotbalovým zážitkem moc společného nemělo. Hostující "Haraslín" se nám mohl pomstít ve 14. minutě, kdy dostal trochu prostoru ne levé straně vápna, ale jeho křížná střela ke zděšení všech morašických, kromě Fučíka, orazítkovala tyč. Navíc s takovým odrazem, že Rusnáka nedělilo moc od nešťastné teče do vlastní brány. Kromě středopolské naháněné a kočkované cerekvického Lorence a našeho Ondráčka hra pokračovala bez šancí až do 25. minuty, kdy Halsbach udržel balón a vyslal do nájezdu Víta. Ten se bohužel prvním dotykem vyhnal mimo ideální pozici, přesto jeho křížné přízemní zakončení působilo jako nejnadějnější letošní řešení samostatného úniku. Obraz hry nezměnila ani občerstvovací pauza a tak když to nešlo ze hry, pomohli jsme si standartkou. Několika auty jsme se postupně dopracovali k rohu, Vítův centr D. Štancl omylem propustil za sebe k penaltě, kde naštěstí číhal na volej připravený Novák, který po zemi propálil houštinu těl před sebou a v 38 min. nás poslal do vedení. Chvíli na to Rusnák vyslal výkopem přes celé hřiště do úniku opět Víta, který doslovně poslechl trenérův příkaz, bohužel, a nepřesně vystřelil, i když situace možná zrovna volala po konzervativnějším řešení. Vzápětí, tj. 2 minuty před pauzou přišel trest, když Novák nejprve dobrým obranným zákrokem překazil v našem vápně Klátovi zakončení, ale vzápětí byl o míč obrán, hosté poslali do našeho malého vápna přízemní centr, který nerušeně došel až na zadní tyč, kde měl jednoduchou pozici Klesal, narozdíl od J. Štancla nepočítající s odpískáním předchozího souboje. Do kabin se šlo tedy smírně.

A z kabin už se šlo bez M. Kopeckého a Bureše, které vyřadily zdravotní problémy. Nový muž Lněnička (míněn náš Patrik, který je pouze vzdáleně příbuzný pouze s jedním ze tří cerekvických Lněničků) se uvedl bodlem z vápna, které ovšem poslalo míč nad bránu, vykoledovanou žlutou kartou pro chybně vybíhajícího Vostrčila i policejním zásahem proti Lorencovi, který v přerušené hře takticky odmítl odevzdat Novákovi balón, aby ho vzápětí netakticky kopl přes prsty. Preciado za menší přestupek letěl, tady to sudí vyřešil šalamounsky (vzhledem k prokázaným "koulím" v minulých zápasech až alibisticky) žlutou na obě strany. V mezičase se nám i bez holé, místy až magnetické hlavy Ropka podařilo ubránit cerekvické rohy, ale bohužel i nevyužít Lněničkovy dlouhé auty. Po prostřídání hostující strany a našem vysunutí Pirkla do zálohy to vypadalo, že budeme mít navrch, ale nucené stažení vyčerpaného Víta i řada nepřesností ve finální fázi nás do vyložené šance nepustili. Po uplynutí 75 minut v rychlém sledu dvakrát zakončoval J. Štancl, zejména jeho druhá střela zevnitř vápna, která skončila po bloku na boční síti přední tyče, dohnala ochozy k typickému "oooou". Na druhé straně hasil jeden brejk po Vostrčilově výkopu žlutě Černohorský a další dva výběhem mimo vápno Rusnák. Ten první z nich vypadal úplně na levačku, Klátův lob naštěstí skončil rovněž jen na boční síti, a zpětně se dá říct, že náš gólman svému krajanovi na 25 metrech krásně zmenšil střelecký úhel. Ten druhý výběh byl milimetrově přesný a také emočně nabitý, neboť na hřišti se již tou dobou drahněkrát varován beztrestně verbálně projevoval hostující Řehák a něco mu na tom zákroku nehrálo. Nám zase něco nehrálo na Novákově "faulu", který si na nějakých dvaceti metrech vymodlil právě Řehák, ale Válek poslechl hlas srdce a poslal míč do rodného Újezdce. Vzdor naskočivším hlavičkářům J. Kopeckému, Frankovi a V. Štanclovi se neujaly ani naše rohy, a tak nakonec vcelku poklidné derby skončilo zaslouženou remízou, ze které jsou ale pochopitelně nadšenější hosté.

Mladší  v neděli proti stejně tabulkově postavenému Opatovu odehráli zápas ve stejném módu jako jejich starší vrstevníci. Nejprve  nervózní začátek a potom jasné přehrání soupeře. I přes jasné vítězství se však dá říci, že mladší umí zahrát daleko lepší fotbal, než nám předvedli.

V sobotu jsme v Opatovci, kde hraje své zápasy Koclířov, rozehráli jarní část sezóny. Navzdory špatnému terénu se nám herně zápas podařil, vytvořili jsme si mnoho gólových šanci a soupeře k ničemu vážnějšímu nepustili. Horší už to bylo se zakončením. V prvním poločase jsme dali pouze jednou branku, ve druhém jsme byli malinko efektivnější, i když nám musel pomoct i soupeř, a nakonec jsme vyhráli 4:0.

Bylo to až nečekané martýrium, domluvit a nechat si schválit náhradní místo utkání se soupeřem z Vendolí, ale nakonec se rozhodlo, že budeme hosty na našem vlastním hřišti. Narůstající absenci, především v zadních řadách, vyřešilo nasazení Pirkla na pozici stopera. Stejně jako minulý týden to byl boj s větrem a naší chladnou, nebo spíše horkou hlavou, nevyvarovali jsme se totiž zbrklých a nevynucených ztrát, ale i díky slabému napadání „domácích“ jsme měli více ze hry my. Hned zkraje utkání se po Vítově přízemním centru na přední ocitl v šanci D. Štancl, který z těžkého úhlu sice překonal brankáře, ale netrefil bránu. Vít měl záhy největší šanci zápasu (včetně následujících akcí vedoucích ke gólu), když se po Nádvorníkově průnikovce řítil úplně, ale úplně sám na gólmana, jenže místo střely zvolil velmi nepřesnou a velmi alibistickou přihrávku na vedle něj / za ním dobíhajícího Lněničku. Vendolí prověřilo naši obranu dvakrát v rychlém sledu až po čtvrthodině hry, ale po sérii nedorazů uhasil situaci zdánlivého nájezdu rychle se zjevivší Novák a poté Špinar včasným výběhem na roh vápna přibrzdil postup soupeře, aby si následně ještě pro odražený míč doběhl k rohovému praporku a tam zkušeně vytloukl na protihráči aut. Na druhé straně si mohl Vít zopakovat téměř totožný samostatný nájezd, tentokrát po Skalově pasu, ale výsledek dopadl úměrně jeho náskoku na soupeře. Ten byl menší než prve, a proto tentokrát skončil jeho liknavý postup už před vápnem. Gólu jsme se nakonec dočkali z původně ne až tak nebezpečné situace, když Černohorský našel na 20 metrech volného Nádvorníka, jehož relativně slabou střelu tečoval obránce mimo dosah gólmana. Blízko k zapsání asistence byl i náš brankář Špinar, který odkopem vyslal do nájezdu Bureše, ale ten při sprintu z vlastní poloviny dostihl balón až v těsné blízkosti „domácího“ gólmana, který mu včas zmenšil střelecký úhel. Rovněž druhý gól nebyl z kategorie nejnebezpečnějších, když po rozehrání autu střílel Nádvorník na dlouhou nohu zpoza vápna a ke správnému umístění střely mu opět pomohla teč obránce. O autové vhazování se postaral Skala, který se tak přehoupl přes 50 asistencí v morašickém dresu. Do konce poločasu mohl soupeř snížit ztrátu po standardní situaci, když na zadní tyči zůstal nehlídaný hráč, ale ten byl nejspíš sám natolik překvapen, že vůbec netrefil míč ideálně, a tak jsme šli do kabin s dvoubrankovým vedením.

Budeme-li brát v úvahu nástup do druhého poločasu bezprostředně po zahájení, ten nám vyšel náramně, když kombinaci čítající asi 20 přihrávek zakončil dnes střelecky aktivní Nádvorník, ale jeho střela byla na dokonání hattricku až příliš krásná, jen olízla tyč u pravé šibenice. Tolik k náramnému nástupu. Vendolí na nás oproti prvnímu poločasu vyvíjelo větší tlak a dostávalo se do brejkových situací. Po jedné, možná přísně, zastavené akci dostal soupeř možnost standardní situace, odražený míč se dostal na vápno k „domácímu“ kapitánovi, který propálil vše, co mu stálo v cestě a částečně tak odčinil své smolné teče v prvním poločase. Netrvalo ani tři minuty, kdy hráč Vendolí po autovém vhazování dostal příliš času na centr, kterým našel na zadní tyči úplně volného spoluhráče a ten se zblízka nemýlil. A rázem bylo srovnáno. Ihned po rozehrání jsme se mohli vrátit do vedení, když Nádvorník heroicky pláchl po pravé straně a centrem hledal Bureše, který však zakončoval levou a dlouhou nohou těsně vedle zcela odkryté brány. Chvíli na to Nádvorník dostal druhou šanci na zkompletování hattricku, ale jeho dobře mířený volný přímý kop dokázal nečekaně pružný gólman vyrazit. V další velké šanci se ocitl Bureš po centru Franka, ale proti jeho hlavičce se opět vytáhl brankář soupeře. Tento zákrok nám však zajistil dvojici rohových kopů, přičemž u druhého J. Štancl natolik otravoval „domácího“ kapitána v závaru před brankou, až se od něj míč odrazil a pomalu dokutálel do sítě. Navýšit vedení mohl po dalším rohu zrovna naskočivší Ondráček, ale jeho hlava směřovala přímo do náručí brankáře. Slabší chvilku si u vlastního vápna vybral D. Štancl nepřesnou přihrávkou, ale podržel ho Špinar, když se vytáhl proti střele z hranice vápna. A protože na konci zápasu z dobré pozice J. Štancl přestřelil bránu, skončilo utkání naší těsnou výhrou 3:2. Nač si to uhrát jednoduše, když to jde složitě. Příští neděli nás od 16:00 čeká sousedské derby s Cerekvicí, které máme z podzimu co vracet, tak nás přijďte podpořit.

Hned v prvním jarním zápase nás čekal přímý souboj o druhé místo s Dlouhou Loučkou. Naše obranné řady vyztužil po téměř dvou letech v mistrovském zápase Chmelík, doufejme že ne naposledy, a na poslední chvíli ze sestavy vypadl Halsbach, kterého vyřadil zraněný kotník. První poločas jsme čelili i silnému protivětru, ale jak se později ukázalo, ten byl nakonec s námi. Více na míči byli hosté, kteří však většinu akcí řešili dlouhými míči za obranu, ty však ve většině případů posbíral včasným výběhem Rusnák. V úvodu zápasu jsme museli přečkat i pár nepříjemných rohových kopů, ale k přímému ohrožení branky to nevedlo. S neúspěchem se potkali také volné přímé kopy rozehrané okolo našeho vápna. Rovněž gólman hostů mohl být celkem v klidu, protože kromě slabé hlavy D. Štancla po standardní situaci a pomalé Vítovy finální přihrávky na hranici vápna jsme nebyli pro soupeře nebezpeční. Jako kdyby nám chybělo sebevědomí a klid na kopačkách a zbrklé ztráty nám ubíraly sil. Přesto ale přišel pro hosty poměrně tvrdý direkt, když před odchodem do kabin po jedné z mála pěkných kombinací sklepl M. Kopecký Vítovi, který svým typickým pasem za obranu hledal Nováka. Za normálních podmínek by hostující gólman byl nejspíše u míče dřív, ale ten se ve vzduchu zastavil příhodně pro Nováka, který následně vyběhnutého brankáře přehodil a zajistil nám trochu nečekané vedení.

Ve druhém poločase se karta obrátila, ne však, že by to vedlo k velkému nárůstu šancí. Byli jsme to ale tentokrát my, kdo diktoval tempo hry a soupeře jsme vůbec nepustili na dostřel Rusnákovy brány, který kromě jednoho včasného výběhu byl prakticky bez práce. Blízko gólu byl Nádvorník, ale jeho střela z volného přímého kopu šla těsně vedle brány. Určitý klid nám přinesl druhý gól. Nejprve J. Štancl podržel dlouhý balón v hostujícím vápně, pomohl si se Skalou, který přihrávkou podél vápna našel nabíhajícího D. Štancla a ten střelou z první uklidil míč přímo do šibenice. Klidný v tomto zápase ale nebyl Černohorský, který později příliš váhal s přihrávkou dopředu, až zvolil pomalou přihrávku dozadu, kterou zachytil napadající útočník. Hosté se řítili ve dvou téměř sami na Rusnáka, první útočník hledal v příhodnější pozici volného Neumanna, ale toho zradil terén a místo snížení poslal lehce nadskočený míč pouze do břevna plně odkryté brány. Třeba uznat, že kromě této tutovky a možnosti snížení skóre, mohla přijít další komplikace, když rozhodčí odpustil Nádvorníkovu druhou žlutou kartu za stažení protihráče u autové čáry. O druhou žlutou si koledoval rovněž Špinar, který nejprve místo přihrávky na volného Franka nebo Víta volil kličku do dvou hráčů a při následném pokusu o střelu sestřelil včas předskakujícího obránce. Poslední slovo si mohl vzít dnešní trenér J. Kopecký, který se objevil úplně sám před gólmanem po Černohorského nákopu z půlky hřiště, ale jen o krok nedosáhl na míč. Byl to spíše boj než fotbal, ale i takové zápasy jsou. Hlavní je, že se nám do tabulky přičítají důležité tři body a my se tak posunuli na druhé místo. Příští týden nás čeká Vendolí. To nás z důvodu rekonstrukce zázemí požádalo o pořadatelku, kterou nám následně STK OFS Svitavy zamítlo, a tak termín a místo konání utkání je zatím ve hvězdách.

Ani v zimě nelenili naši trenéři ani sportovci. Pondělky patřily v naší tělocvičně školičce pod vedením Jirky Famfulíka, který tu měl každý týden kolem 10 dětí mezi 4. a 5 . rokem. Mladší přípravka trénovala v úterý v počtu 8-12 dětí, před Vánoci absolvovala dva turnaje, jeden v Poličce a druhý v Proseči. V únoru měla také jeden vzorový trénink s trenérem GTM OFS p. Mokrejšem. Starší přípravka trénovala středy v ještě větším počtu (cca. 10-15 dětí), v lednu a únoru odehrála dva přípravné zápasy s Litomyšlí, oba se podařilo vyhrát, když jsme zaskočili soupeře bojovným výkonem. Ze skalpu Litomyšle byli kluci nadšeni a dodalo jim to motivaci do jarní přípravy. V obou kategoriích je netrpělivě vyhlíženo příznivé počasí pro trénink na hřišti, protože při větším počtu je tělocvična přece jenom malá.

Mladší žáci trénovali pravidelně v dolnoújezdské hale spolu s Horním Újezdem a pravidelně obráželi halové turnaje. 13.1. na turnaji ve Svratce prohráli v semifinále na penalty s pozdějším vítězem, ale stejným způsobem si nakonec vybojovali "bednu" v zápase o 3. místo. 28.1. si v Poličce připsali 3 výhry z 5 zápasů, 17.2. v Bystřici na Pernštejnem skončili 5. ze 7 účastníků. 24.2. jim příznivé počasí umožnilo turnaj na UMT v Dolním Újezdě, kde zaostali pouze za domácím družstvem. 2.3. obsadili 3. místo v Městečku Trnávce, 16.3. skončili 4. na šestičlenném turnaji v Litomyšli.

Starší žáci trénovali v hale v Poličce se svými sebranickými vrstevníky. Zúčastnili se i několika turnajů, se kterými po herní stránce panovala až překvapivá spokojenost, i když se výsledky ne vždy dostavily. V mixovaném týmu s několika dorostenci odehráli i zajímavé venkovní utkání s mladším dorostem z Jehnědí, kterému podlehli 3:5, v odvetě ho pak porazili 5:2. Přípravu momentálně zakončují s mladšími žáky na společném soustředění v Dolní Čermné.

Do kategorie starších žáků spadá i Marťa Famfulíková, která podzim strávila ve Vysokém Mýtě. Její působení zde, i na krajských výběrech, nezůstalo bez povšimnutí, a tak začátkem března přestoupila do FK Pardubice, se kterými bude objíždět republiku v rámci 1.ligy starších žákyň (hned první zápas ji čekal až v Plzni). Nezbývá než poděkovat za krásnou stopu našeho oddílu v těchto fotbalových patrech a popřát jí i jejímu týmu hodně štěstí.

Muži se od začátku přípravy potýkali s nečekanými početními problémy, slabá docházka na tréninky v morašické tělocvičně vrcholila v přípravných zápasech na UMT v Litomyšli, kde základní jedenáctka vždy krystalizovala teprve pár hodin před zápasem, a to ještě za pomoci dorostenců nebo ochotných "přátel na telefonu". Těžko tak z výsledků něco vyvozovat, byly to prohry 2:3 s Cerekvicí a 1:2 s Libchavami a výhry 3:2 s Pomezím a 5:0 se Sebranicemi. V zápase s Libchavami nám mimochodem přišel pomoct doplnit počty Martin Ropek ml., a ani kronikář oddílu pan Nepraš si nepamatuje, že by v morašickém dresu někdy nastoupili otec a syn společně. V neděli 24.3. přivítají přímého konkurenta v boji o přední příčky z Dlouhé Loučky. A díky rekonstrukci zázemí ve Vendolí si naši fanoušci budou moci dlouhou pauzu zkraje jara vynahradit, protože týden po Dlouhé Loučce k nám na velikonoční sobotu v 15:30 zavítá právě celek z Vendolí a o další týden později, v neděli 7.4. startuje v 16:00 sousedské derby s Cerekvicí. Nejpozitivnějším momentem přípravy bylo určitě početné soustředění v Daňkovicích, kterého se zúčastnilo 27 bývalých i současných hráčů. Týden po něm jsme s nejistotou vyhlíželi obnovený obecní ples s naším spolupořadatelstvím, ale akce dopadla nad naše očekávání a těšíme se na další. Stejně jako se těšíme na pravidelné setkávání během jara na čerstvě dopískovaném fotbalovém hřišti s novým občerstvením.

V posledním přípravném utkání před začátkem jarní části okresního přeboru jsme poměřili síly s mužstvem ze Sebranic. První poločas naznačil, že to nebude jednoduchý zápas, neboť naší nedůsledností a místy laxním obsazováním jsme soupeři dovolili více šancí, než bylo zdrávo. Naštěstí napříč celým poločasem žádnou nevyužil, ale jedna střela do tyče, druhá těsně vedle a samostatný nájezd lapený Rusnákem byly jistým vykřičníkem. V tomto směru jsme byli úspěšnější. Když se nepodařilo využít žádný z dobře kopnutých Vítových rohů, proměnil svůj nájezd Nádvorník, který si na půlce obhodil posledního hráče a po obstřelení gólmana nám zajistil vedení. Vedení navýšil M. Kopecký, který zužitkoval přihrávku pod sebe od Nováka po kombinaci na pravé straně. Na míči jsme sice byli lepší, ale některá zbrklá rozhodnutí nám zkazila vytvoření si více šancí, a tak se již nic nezměnilo.

Jaký to paradox, že jsme soupeři nechávali více prostoru a umožnili mu více kombinovat, ale Špinar, který se postavil do brány na druhý poločas, nemusel vytáhnout jediný zákrok. Naše útočné snahy byly velmi podobné těm v prvním poločase, kdy občas stačilo zachovat chladnou hlavu, ale nějakou tu fotbalovost jsme také ukázali. A k tomu přidali ještě tři góly. Nejprve se po dobře sehraném autovém vhazování protlačil do vápna Novák a zakončil přesně na zadní tyč. Poté vyslal Nádvorník mezi obránci do samostatného úniku M. Kopeckého a ten se nemýlil. A náš třetí nájezd v zápase proměnil J. Štancl po přihrávce od D. Štancla. Zimní přípravu jsme tak zakončili vysokou výhrou. Příští týden přivítáme na domácím hřišti od 15:00 Dlouhou Loučku, na kterou ztrácíme dva body a je jasné, že nás nečeká nic lehkého.

Do třetice na umělce, tentokrát s Pomezím. Naši úzkou sestavu (doufejme, že dočasně) jsme pro změnu doplnili hráči, řadící se již do kategorie staré gardy, Chmelíkem a Klementem. Nutno ale říci, že i bez nich bychom na tom nebyli hůře než soupeř, který neměl jediný kus na střídání. První poločas patřil nám, Špinar v bráně byl prakticky bez práce. Jediným vykřičníkem byli dva nebo tři rohy, kdy soupeř téměř nikým neobsazen hlavičkoval, ale naštěstí pro nás nemířil vůbec přesně. Do vedení jsme se dostali poměrně brzo, když obránci pod nohou prošla přihrávka ze středu hřiště a Bureš samostatný nájezd proměnil. Dva góly během chvíle obstarali nejprve Frank, který si po Rusnákově přízemním centru narazil s gólmanem, aby měl přeci jen větší jistotu, že na jeho dorážku už nedosáhne, a Lněnička, který svojí slabší pravačkou umístil vyraženou střelu D. Štancla pod břevno. První poločas byl ukončen předčasně, neboť pana rozhodčího volala příroda, ale o tento čas jsme ochuzeni nebyli.

Rotace v sestavě a pozicích měla zásadní vliv na naší nabídce, obsazování hráčů a klidu na míči. Tím jsme dali „bétřídnímu“ soupeři dostatek prostoru na klidnější kombinaci na středu hřiště a rozdávání míče na svá rychlá křídla. Kontaktní gól přišel po chybě D. Štancla, který u lajny neodkopl ani neudržel balón a útočníci akci dva na nikoho bezpečně proměnili. Pomezí snížilo na rozdíl jediného gólu, když Špinar neudržel centr z přímého kopu v náruči a nikdo z našich hráčů nedobíhal dorážejícího útočníka. Mezitím nás však Špinar podržel jedním vychytaným samostatným nájezdem. Šance ale byly i na druhé straně, ale Lněnička nejprve střílel do tyče, podruhé při rodícím se úniku byl včas zakřižován, Bureš při závaru ve vápně střílel z polootočky těsně vedle, stejně tak Nádvorník z hranice vápna. Další kanadské body v zápase si připsali Rusnák s D. Štanclem, když prvně jmenovanému se „nepovedl“ centr, ale přihrávkou po zemi našel mezi obránci svého spoluhráče, který zakončil mimo dosah gólmana. Konečně výhra, konečně povedený výkon, škoda výpadku. Jen ještě ta docházka.

Druhé zimní přátelské utkání na UMT v Litomyšli jsme sehráli s prvním týmem sousední okresní soutěže Libchavami. Naše sestava se během 24 hodin před výkopem opět povážlivě ztenčila, tak jsme opět sáhli do rodinných zdrojů, tentokrát nás doplnil Martin Ropek mladší. A jakkoli máme naše půlstoleté dějiny podrobně zmapované, společný start otce se synem v nich dosud chyběl. Početně jsme bohužel po kotníkové eskapádě M. Kopeckého byli zase brzo na původním stavu. Po většinu zápasu měl více ze hry pohyblivější soupeř, hlavně díky středním záložníkům. Naši ojedinělou, a tudíž největší šanci prvního poločasu zaznamenal Ropek starší, ale odražený míč po vlastní hlavičce napálili pouze do břevna. Na konci první půle jsme prohrávali 1:0, když útočník prostřelil po úniku ze strany Rusnáka.

Hned zkraje druhé půle jsme mohli nabrat vyšší ztrátu, ale buď nás zachránilo břevno nebo Špinar. Libchavy se nakonec druhého gólu dočkaly, když jsme při autovém vhazování na půlce špatně rozebrali protihráče a následnou akci nedokázali zastavit. Výsledek korigoval Novák, který při presování zachytil špatnou rozehru brankáře a zakončil do odkryté brány. Na skóre se už nic nezměnilo, neboť D. Štancl po rohu hlavou netrefil šibenici, Rusnák přehodil vše, co mu stálo v cestě, a ani soupeř žádnou ze svých útočných akcí nedotáhl do zdárného konce. Ze zimní přípravy tak máme stále pomyslných nula bodů a stále je co zlepšovat, nejprve ze všeho docházku.

Na první přátelské utkání zimní přípravy na UMT v Litomyšli se nám vlivem nemocí ze soustředění a plesu tak rozpadla sestava, že jsme sháněli hráče téměř od Šumavy k Tatrám. Naše slepená jedenáctka brzo nabrala dvougólové manko, které se kolem přestávky podařilo umazat. Nejdřív navázal Halsbach na své podzimní střelecké manévry, když zblízka dokončil práci slovenského hosta Petera "Pelého" Zaujece, aby po přestávce novic v našem dresu krásnou ranou zpoza vápna srovnal. Jen houšť takových bratranců. V poslední čtvrthodině nás pak viditelně sehranější i nesmyslně nervóznější soupeř připravil nejprve o Rusnáka, snad pouze dočasně, a poté i o "bod", když využil jednu ze svých šancí. Tak trochu přátelák za trest, který ukázal především to, že je na čem pracovat.

Plán zimní přípravy

ÚT 16.1. 18:00 - první trénink v tělocvičně, poté každé úterý a čtvrtek

PÁ 16.2. - NE 18.2. - soustředění v Daňkovicích

ČT 22.2. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

PÁ 23.2. 19:00 – Obecní ples v Morašicích na rychtě

NE 25.2. 14:00 - přátelák s Cerekvicí na UMT v Litomyšli

ČT 29.2. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

NE 3.3. 11:00 - přátelák s Libchavami na UMT v Litomyšli

ČT 7.3. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

SO 9.3. 15:00 - přátelák s Pomezím na UMT v Litomyšli

ČT 14.3. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

SO 16.3. 13:00 - přátelák se Sebranicemi na UMT v Litomyšli

NE 24.3. 15:00 – první jarní mistrák s Dlouhou Loučkou v Morašicích

Starší žáci 

Starší žáci začali sezónu nově v souklubí tří vesnic: Morašice, Horní Újezd a přidaly se Sebranice. Kádr se tím rozšířil natolik, že by se dal hrát i klasický fotbal v jedenácti, ale protože se na okrese nenašlo dost takto početných týmů, zůstali jsme v přeboru 8+1. Na začátku nikdo nevěděl, jak to bude fungovat, ale všechno dobře dopadlo, trénovali jsme jednou týdně společně, jednou zvlášť a zápasy se nám dařily -  sedm vítězství, jedna remíza a jedna prohra nás zatím řadí na první v tabulce. Nejlepším střelcem byl s 8 góly sebranický Štěpán Němec. Do jarní části máme určitě co zlepšovat, ale zdá se, že hráči si udělali dobrou partu, kterou na jaře přenesou na hřiště. 

Miloš Kopecký

Mladší žáci

Do podzimní části soutěže jsme nastupovali s rozpaky a lehkou nejistotou. Přeci jen vítězství v minulém ročníku bylo příjemné, ale i zavazující. Tahouni týmu z minulé sezóny nám odešli o kategorii výš a dvě velké opory této věkové kategorie nám odešli do SK Vysoké Mýto. Všem těmto hráčům jsme velice vděčni za to, co jsme se mohli od nich naučit. První zápasy nás velice příjemně překvapily. Soupeře jsme herně i výkonově přehrávali. Čtyři duely, čtyři vítězství a skóre 25:6. Až poté jsme ztratili první body s favoritem soutěže z Bystrého díky remíze. Ještě slabší moment jsme si vybrali v následujícím kole na domácím hřišti, hlavně díky marodce klíčových hráčů, a to prohrou se Sebranicemi. Následující dvě kola jsme už bravurně zvládli, a proto přezimujeme na druhém místě tabulky. Náš nejlepší střelec, Šimon Flídr, je pak s 12 góly průběžně třetí v naší soutěži. A co do nového roku? Zlepšit technické dovednosti, orientace a pohyb po hřišti a zapracovat na fyzičce. Ale prdla...Aby to ty naše kluky a holky stále\ bavilo, byli sami se sebou spokojení a veselí, rádi se za námi vraceli, a hlavně ať se nám i Vám vyhýbají zranění a jsme zdraví.

Martin Kovář

Mladší přípravka

Pro sezónu 2023/2024 nám odešla téměř polovina stabilního kádru z minulého ročníku do starší přípravky a já zde nebudu tajit naše předsezónní obavy, jak s poměrně úzkým a nezkušeným týmem zvládneme podzimní část. Rovnou vám řeknu, že obavy nebyly na místě. Podařilo se nám velmi dobře zapojit děti z fotbalové školičky, které doplnily hráče se zkušeností z minulého ročníku. Na nich bylo znát, že už si pár zápasů odkopali a jsou zase o rok starší, dynamičtější a fotbalovější. Nakonec byl podzim mnohem úspěšnější, než rok přechozí. Ostatním jsme byli vyrovnaným soupeřem, podařilo se nám několik zápasů vyhrát a na turnajích obsazovat třetí či dokonce druhá místa. Co nás ale těší nejvíce, že fotbal kluky baví, mají chuť se dále rozvíjet a tvoří dobrou partu, což dokresluje vznik oslavného pokřiku po vyhraném zápase, který si děti samy vymyslely a po večerech nastudovaly.

Milan Chmelík

Starší přípravka

Oproti sezónám minulým, kdy jsme měli starší přípravku spojenou s Horním Újezdem, jsme vzhledem k počtu dětí v obou klubech vstoupili do podzimu samostatně pod hlavičkou Sokola Morašice. 14 dětí na soupisce slibovalo bezproblémové obsazení víkendových turnajů (hraje se 5+1) a opravdu tomu tak bylo, minimálně v první polovině, kdy nás nelimitovaly chřipkové epidemie. Dařilo se, vyhraných zápasů určitě nebylo málo. Nejdůležitější ale je, že kluci chtějí hrát, dávat góly a trávit na hřišti co nejvíce času. Hlavním úkolem nás trenérů tedy bylo spravedlivě střídat. Do budoucna chceme dále rozvíjet herní taktiku, připravovat hráče na jednotlivé posty a podporovat týmovou hru. A samozřejmě věříme, že se budeme moci opřít o výborné výkony gólmana, stejně jako celý podzim.

Milan Chmelík

Velmi slušně si vedli naši mladí mimo naše týmy. V dorostu v Horním Újezdu máme Tomáše Hurytu, Vaška Jirečka a Lukáše Němce. Tomáš stihl před přestupem dvěma góly pomoct mužům k úvodní výhře v okresním přeboru, v krajské soutěži dorostenců byl pak s 6 góly nejlepším střelcem týmu, který je po podzimu na solidním pátém místě. Lukáš celý podzim odchytal a dočkal se během něho i premiérových startů za horňácké áčko, paradoxně v přípravě i proti áčku našemu. Ve Vysokém Mýtě nás stále reprezentuje Dan Válek, který přerostl svoji kategorii U13 a v divizi C žáků U14 si připsal 5 gólů za 14 zápasů. Do této kategorie nakoukli i naši nováčci v dresu Vysokého Mýta, a to Marťa Famfulíková a Vojta Huryta, kteří ale většinu času odehráli v kategorii U13. Vojta je dokonce s 26 góly za 12 zápasů nejlepším střelcem svého týmu. Všichni tři se pak dočkali i nominace do krajských výběrů.

A výborně funguje i stále plnější fotbalová školička pro nejmenší pod vedením Jirky Famfulíka, která jela od prázdnin až do Mikuláše každý týden.

Rekapitulace: Muži vstoupili do sezóny s posilami Rusnákem a Lebedou, navrátilcem Halsbachem, zato už definitivně bez V. Štěpána. A vstoupili úspěšně. Na relativně klidná a nedůležitá vítězství nad Horňákem v přípravě a Čistou v poháru navázal cenný venkovní skalp prázdninami oslabené, ale jinak velmi silné Dlouhé Loučky, potvrzený domácím obratem proti nováčkovi z Vendolí. Následné derby v Cerekvici poznamenala naše neefektivita, ale smolná až nezasloužená prohra 0:1 tým správně nabudila do dalších dvou vítězných zápasů s Opatovem a Horňákem, proložených tréninky s 18(!) lidmi. Tvrdým direktem pak byla domácí posvatební prohra 0:3 s Třebářovem, kterému stačil rychlý gól a 3 silné individuality. Následná výhra v Hradci nás posunula na druhé místo, ale otrava z toho, že musíme k témuž soupeři za 4 dny znovu se bohužel přenesla výkonu v "odvetě", která znamenala vypadnutí z poháru. Doma jsme pak v případě výhry měli šanci k posunu na první místo, ale remíza s Dolňákem byla vzhledem k posílení soupeře i průběhu zápasu tou nejpřijatelnější ztrátou za celý podzim. Skoro už tradičně horší výkony druhé poloviny půlsezóny vyvrcholily domácím debaklem s Jevíčkem. Dvacetiminutové galapředstavení Luboše Rusnáka v útoku proti posledním Němčicím tuto skutečnost trochu zamaskovalo, proti Boršovu se ještě podařilo silou vůle vytěžit všechny body a dál snít o podzimním prvenství, ale zbytečné penaltové ztráty v posledních dvou zápasech nás odsunuly tři body za lídra.

Objektivní hodnocení: Do všech zápasů áčka naskočili Novák a Černohorský, ten dokonce nechyběl ani minutu, jeden zápas vynechal kapitán D. Štancl a matador Ropek. Nejlepším střelcem se stal Halsbach, který v předsezónních plánech figuroval jako nový gólman. Ale jeho zranění, se kterým dochytal zápas v Loučce, nečekané angažování Rusnáka i neplánované setrvání Špinara zamíchalo brankářskými kartami tak, že se doposud gólově neplodný stoper zastavil až na 7 gólech. Za ním po čtyřech přesných zásazích zaznamenali Pirkl a Nádvorník. Ten ovládl produktivitu, protože si připsal společně s Ondráčkem nejvíce přihrávek, konkrétně čtyři, o gól míň připravili Vít a Černohorský. Pořadí "zlých" mužů nijak nevybočuje z letitých tradic, "vyhrál" Ondráček s bilancí 5 žlutých a 1 červené, stejný počet žlutých, i když o hodně jiných, nasbíral i Novák, čtyři žluté řadí "až" na třetí místo Víta. V bráně se nám vystřídali 3 gólmani, každý z nich si připsal čisté konto, ale bohužel nikdo víc než to jedno. Kompletní statistiky k nahlédnutí v záložce muži / statistiky nebo v přiložených fotkách.

Subjektivní hodnocení: Za bodový výsledek, průběžné umístění i předváděnou hru (hlavně v první půlce podzimu) je třeba tým pochválit, za nejpozitivnější momenty se dají označit např. 3 ošklivé, ale cenné body z Loučky, poločasová dominance v Cerekvici, domácí obrat proti Opatovu nebo Rusnákova dvacetiminutovka v Němčicích. O nadšení z konečné bilance se kvůli naší náročnosti na sebe sama bohužel mluvit nedá, protože ze 7 nevyhraných zápasů se 4 daly klidně vyhrát. Někdy jsme se netrefili do sestavy nebo střídání, někdy se hráči netrefili do životosprávy nebo správného nabuzení k zápasu, ale přesto nám přijde, že podzimní výsledky jdou nejvíce na vrub našemu dlouholetému problému, tj. neefektivnímu počínání v útočné fázi. Proměnit polovinu našich šancí, bavíme se jinak. Navíc se k tomu přidalo na morašické poměry nevídané množství trestuhodně inkasovaných branek, s většinou z nich ani takový gólman, jakého máme v zádech, nemohl dělat vůbec nic. Přes slábnoucí účast v závěru sezóny je radost mít v kádru i na trénincích tolik lidí, i když to sebou nese nepříjemné, a občas i kontraproduktivní, problémy se spravedlivým vytížením všech. Věříme, že se budeme hojně potkávat i v zimě a na jaře z toho budeme společně těžit.

Michal Kopecký, Václav Štancl

V posledním utkáním podzimu jsme přivítali na domácím hřišti, i když v takřka hostující „atmosféře“, tým z Mladějova. Přezimovat na bedně a stáhnout náskok prvního Třebařova na jeden bod – to byl jasný cíl tohoto utkání. Začátek, ve kterém se oba týmy teprve dostávaly do provozní teploty, nepřinesl nic zajímavého, na to si diváci museli počkat do 12. minuty, kdy si hostující hráč pohrál na vápně se třemi našimi hráči, ale jeho následná střela mířila vedle. My jsme odpověděli leda Vítem, který z dobré pozice v tahu nakonec vytěžil pouze hodně propagační levačku. Na míči jsme byli dost, ale slabý pohyb nás výrazně omezoval v překročení půlící čáry, a přímočařejší hosté nám pořádně zatopili po jednoduchém odkopu a sprintu Vondráčka zakončeného střelou z úhlu a Rusnákovým zákrokem. Z vápna dorážející Němec pak mířil do břevna. Naši první větší šanci měl Tměj, ke kterému ve vápně propadl centr, ale jeho střelu na přední gólman vyrazil. Hosté se pak zastřelili hlavou po standartce na přední tyč a všeobecnou střeleckou liknavost v prvním poločase ještě podtrhl Lněnička, kterému předložil na vápně míč střely se bojící Tměj, ale jeho pokus měl ještě horší parametry než ten dřívější Vítův.

Do druhého poločasu jsme vysunuli Nováka výš z obrany a na pohybu to bylo ihned znát. Tměj po zpětné přihrávce na velké vápno pálil levou vysoko nad, Vít dobrou kombinaci na pravé straně znehodnotil nepřesným centrem. Po dalším pěkném ťukanci na pravé straně se otevřel prostor pro rozběhlého Nováka, jehož přízemní centr si i přes soupeřova obránce našel Halsbach. Jeho střídání tou dobou spřádal on i naše lavička, naštěstí se vše pozdrželo a náš nejlepší střelec vylepšil svou letošní bilanci sedmým gólem. Blízko svému prvnímu gólu byl o chvíli později Vít, ale střelu mířící mezi nohy dokázal gólman vyrazit a následně zalepit, s neúspěchem se potkala také Ropkova hlavička, která mířila nad. Úspěšně mířil až Novák po centru Tměje na vápno, když dokázal z první lahodně a náročně přehodit vyběhnutého gólmana a v minitabulce aktivních a poloaktivních hráčů dorovnal  mužský střelecký účet F. Bureše. Chvíli to vypadalo, že hosté budou hrát v deseti lidech, když se jim po vyplýtvání střídání „zranil“ Vondráček, ale po ošetření a krátkém oddechnutí byl jak rybička. Třígólový náskok nám mohl dopřát Sokol, ale to by musel rychleji zareagovat na propadlý centr, a o chvíli později Novák, který neproměnil samostatný nájezd. Hosté na průběh zápasu zareagovali vysunutím Kudyna na hrot a hraním dlouhých nakopávaných balónů. A tento hráč se bohužel po vybojovaném rohu dokázal lacině prosadit, když se po neodvrácení míče na přední tyči nejrychleji zorientoval ve skrumáži ve vápně a zakončil mimo dosah Rusnáka. Hosté neměli problém přerušovat naše výpady do rozhozené obrany taktickými fauly, především na výborně hrajícího Nádvorníka, který byl po zápase označkovaný od břicha po kotníky. Bohužel jsme z nich vytěžili pouze dlouhé nastavení, neboť rozhodčí místo taxativních karet hostům neustále domlouval, a také rozptýlení od fotbalu, neboť se nám pocit dílčí křivdy a i strachu o výsledek dostal pod kůži více než by bylo zdrávo. Brzy po snížení hosté trochu zbrzdili nadějný brejk, ale o to nebezpečněji vypadala následná střela zpoza vápna. Další brejk se rýsoval po našem rohu, když Ropek hlavičkoval do rukou gólmana a ten rychle rozehrál, ale včasnou stopku vystavil u našeho vápna Černohorský. Blízko vyrovnání byl Mladějov po téměř totožném rohu jako při prvním gólu, ale do zakončení se na poslední chvíli vložil Ropek. Vyprosit si penaltu zkusil po natřikrát špatně odhlavičkovaném míči a lehkém souboji s Novákem Šmehlík, ale na jeho teatrální pád rozhodčí nenaletěl, stejně tak ale neudělil žlutou za úmyslné sevření míče v náruči. Hra se rozhodčímu začala vymykat z rukou, když po sporném autu a následném faulu na Nádvorníka se na něj seběhlo několik hráčů hostů, kteří ho počastovali několika vaginálními opisy. Rozhodčí to vyřešil pouze žlutou pro kapitána za kecy s dovětkem: „Budu dělat, že tu p*** jsem neslyšel.“ Korunku zápasu pak přinesla v dlouhém nastavení nařízená penalta po „souboji“ Černohorského s Opletalem u brankové čáry, kterou s přehledem proměnil Staněk. Po rozehrání jsme z následného závaru v mladějovském vápně už nic nevytěžili, a tak třemi strašně lacinými góly v posledních dvou zápasech utekl pomyslný titul půlmistra mezi prsty. Takovýhle finiš před zimním spánkem, to je jak slaneček před spaním - po probuzení zůstane divná pachuť.

Příjemnější finále své kariéry si určitě představoval i náš věčný kritik a věrný fotograf Jan Hendrych, který po letech focení odchází tímto zápasem do fotografického fotbalového důchodu. Děkujeme mu za léta focení a snad se mu od jara bude naše hra více líbit, když na ni nebude koukat skrz objektiv. Připomínáme, že naši galerii nejen s jeho archivy najdete zde, nebo pod záložkou „foto“ na našich stránkách.

V nedělním utkání jsme hostili na našem domácím Morašickém hřišti soupeře z Kunčiny. Před zápasem se nám otvíráli dvířka podobně jako naším chlapům -  hrát o první místo v tabulce.  Počasí nám přálo, i když  krapet foukalo. Do zápasu jsme vstoupili dobře.  Vytvořili jsme hned na začátku pár šancí, které jsme ale neproměnili.  Soupeř potom začal vystrkovat růžky.  Na štěstí v produktivitě na tom byl stejně jako my. Nám se ve dvacáté třetí minutě podařilo vstřelit první gól po pěkné akci, kdy skóroval Josef Rosypal. Ve třicáté druhé minutě přišla uklidňující druhá branka z kopačky Štěpána Němce. Zápas jsme měli relativně pod kontrolou.  V druhém poločase se nám podařilo skórovat potřetí, kdy jsme se po brance Josefa Peška ujali vedení 3:0. Soupeři se podařilo snížit až v šedesáté šesté minutě na konečný stav 3:1. Do jarní části tak půjdeme z prvního místa.  Doufejme, že se na druhou polovinu sezóny připravíme tak, abychom byli schopni obhájit výsledky z podzimu. Chtěl bych poděkovat všem za podzimní přístup a vzhůru na jaro.

Poslední venkovní utkání podzimu jsme odehráli v Rohozné proti Poličskému „béčku“. Už počasí z předchozího dne napovídalo, že kromě nepříjemného soupeře nás čeká i těžký terén, na kterém bylo občas náročné zkrotit neposedný míč. Poměrně brzy jsme se ale dočkali gólu, když z odvráceného rohu střílel zpoza vápna Nádvorník, který nechtěně trefil do obličeje Halsbacha a ten ještě víc nechtěně tečoval tento pokus k tyči mimo dosah gólmana a zajistil nám vedení. Vstřelený gól do našich řad vnesl pocit uklidnění, což se projevilo i na sníženém pohybu, ale na podobně aktivního a míče se zbrkle zbavujícího soupeře to stačilo. I díky těmto nepřesnostem domácích byl Rusnák prakticky bez práce a kromě pár posbíraných centrů a jedné střely do náruče se nijak nezapotil. Nejvíc příležitostí k ohrožení soupeřovy brány jsme měli díky nemalému množství rohových i volných přímých kopů, ale všechny naše standardky i dlouhé auty Tměje nalézaly hlavy domácích obranných věží. A když druhý Halsbachův gól po prostrčení mezi obránci nebyl uznán kvůli ofsajdu, odcházeli jsme do kabin s hubeným náskokem.

Co se týče druhého poločasu, obraz hry byl velmi podobný tomu prvnímu. Největší šanci domácích za celý zápas měl Stejskal, který po centru hlavičkoval ve vápně úplně sám, ale vůbec netrefil bránu, stejně tak dopadla střela Moravce z těžkého úhlu. Za to na druhé straně se objevil ve velké příležitosti Nádvorník, když ho po rychlém brejku a centru na zadní našel Vít, ale náš nejproduktivnější hráč si ne ideálně zpracoval míč a potom už z těsné blízkosti nedokázal prostřelit domácího Boháčka. Blízko vstřelení branky byl o pár minut později, když do vápna vracel odražený míč, ale jeho nikým nedotknutý centr propadl pouze na tyč. Velký náznak šance měl soupeř po rýsujícím se brejku 4na2, ale ten těsně za půlkou zastavil rychle se navrátivší Novák sebráním pomalé přihrávky. Tentýž hráč poté předvedl svůj klasický výpad po straně a průnik do vápna, ale jeho zpětnou přihrávku domácí odvrátili na roh. Z rohu Vít překvapil domácího brankáře, který musel udělat krok zpět a vytáhnout jeho centr směřující do brány. A pak přišel nešťastný okamžik, když sedm minut před koncem z ne úplně nebezpečné situace domácí trefili v našem vápně ruku Kubeše, který hrál za muže po stopadesáté, ale poprvé coby dvojnásobný otec, rozhodčí odpískal penaltu, kterou Stejskal bezpečně proměnil a zařídil tak dělbu bodů. Ta je mrzutá, neboť vzhledem k ostatním výsledkům nás mohla výhra vyšvihnout do čela tabulky, ale ruku na srdce, na podzim byly jiné zápasy, kde ztráta bodů bolí víc. Nezbývá tak, než příští neděli úspěšně zakončit podzim na domácím hřišti proti Mladějovu a přezimovat na bedně, ze které se bude na jaře lépe vstupovat do druhé poloviny sezóny.

Týden po klidném vítězství v Němčicích jsme doma přivítali tabulkově se trápícího, ale těžkého soupeře z Boršova. Díky znalosti výsledků ze sobotních zápasů jsme věděli, že výhra nás posune na druhé místo a zároveň mírně oddělí od ostatních soupeřů v našlapané horní polovině tabulky. Úvod zápasu patřil nám, když jsme zahrozili především z trojice rohů, ale na první Štancl o fous nedoskočil na přední tyči, druhý Ropek v zakončení na dlouhou nohu na zadní tyči přestřelil a třetí nečekaně propadl až na malé vápno k Halsbachovi, ale míč mu skončil na rameni, kterým nedokázal dostatečně razantně zakončit. A kromě nepřesné Tmějovy střely z dálky, to je asi vše z výčtu našich šancí. Ne že bychom nebyli více na míči a neměli více ze hry, ale naše zbrklost a nepřesné finálky nás tentokrát držely v odstupu od ohrožení soupeřovy brány. Ani domácí Rusnák neměl moc práce, čemuž napomáhal i protivítr brzdící dlouhé nákopy hostů. Výjimkou byl rychlý brejk po naší standardní situaci, na jehož konci se sám na bránu řítil Zomber, ale na našeho gólmana nevyzrál. A protože jindy nebezpečný Racl se zmohl pouze k jedné zblokované střele, odcházelo se do kabin za bezgólového stavu.

Druhý poločas jsme začali opět aktivněji my a velmi brzo byl blízko vstřelení gólu Skala, když po pěkné kombinaci a centru Ondráčka z pravé strany, byl prvně jmenovaný zdánlivě zcela sám před bránou, ale na poslední chvíli mu v zakončení zabránil hostující obránce. V dobré pozici se objevil i Novák po našem rohu, ale centr letící proti slunci netrefil hlavou ideálně. Hostům nepomohla ani změna stran a vítr v zádech, neboť veškeré jejich dlouhé míče tentokrát končili až u Rusnáka. Soupeře jsme pustili k pár rohům a autům okolo našeho vápna, ale kromě špatného odkopu a následné střely vedle levé tyče toho hosté víc nevytěžili. Hra se postupem času začala kouskovat množstvím faulů, z nichž nejvýraznější byl prošlápnutý kotník Štancla a ten z dalšího rýsujícího se nájezdu Zombera, když v Rusnákově náruči skončil nejenom míč, ale i kopačky hostujícího útočníka. Všichni aktéři si naštěstí kromě pár šrámů žádné zranění ze soubojů neodnesli, a tak mohli být u toho, když v 82. minutě Lněnička na rohu vápna nevyslechl prosby o centr na zadní tyč, ale sám zakončil nechytatelně na tyč přední a kromě perfektního pokřtění nových kopaček nás zároveň poslal do vedení. A do vedení v průběžné produktivitě dostal Nádvorníka, který se asistencí u toho gólu odpoutal od absentujícího Pirkla. V závěru zápasu tak soupeř byl nucen hrát více na riziko, čímž se v obraně tvořilo více okének, ale zpečetit výsledek odmítl Tměj, když v dobré palebné pozici ve vápně hledal lépe postaveného Sokola, který ale skóroval z ofsajdu, i Ondráček, který si při úniku sám na brankáře v rozhodující fázi šlápl na balón. A protože hosté se na nic víc nezmohli, připsali si Rusnák v našem dresu své první čisté konto a my po delší době domácí vítězství.

Starší přípravka

7.10.2023 Pomezí

Turnaj nás nezastihl v nejlepší formě. Chyběl brankář a typický útočník, který by vstřelil branku. Po protočení brankářů se ukázalo, že Lukáš Poslušný přeci jen zdědil nějaké geny po dědovi ;-)

Pomezí - Morašice 11:0 (4:0)

Morašice - Kunčina 0:8 (0:6)

Sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, Lukáš Poslušný, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka

14.10.2023 Morašice

Na turnaj nedorazila Radiměř. Odehráli jsme dva zápasy s Městečkem Trnávka. První (oficiální) zápas jsme prohráli 7:2, kdy nám jeden výjimečný borec z Trnávky dal 5 kusů.

Morašice - Městečko Trnávka 2:7

Sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, Lukáš Poslušný, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka

Mladší přípravka

8.10.2023 Telecí - zrušeno pro podmáčený terén

15.10.2023 Březová nad Svitavou

Dlouhá Loučka - Morašice 7:4 (4:2)

Morašice - Borová 6:1 (1:1)

Březová nad Svitavou - Morašice 10:3 (6:1)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Branky: 3 - Lukáš Chmelík, 5 - Jan Klement, 5 - Ivo Langr

Mladší přípravka (21. 10. 2023 Morašice)

Morašice - Sebranice 5:4 (4:0)

Morašice - Březová nad Svitavou 4:12 (1:6)

Sestava: Jiří Famfulík, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Střelci: 1 - Jiří Voženílek, 4 - Jan Klement, 4 - Lukáš Chmelík

Starší přípravka (22. 10. 2023)

Březová nad Svitavou - Morašice 7:1 (6:1)

Hradec nad Svitavou - Morašice 6:0 (4:0)

Svitavy B - Morašice 6:1 (1:0)

Po dvou domácích zápasech jsme se vydali do nedalekých Němčic. S tamním týmem, bezpečně okupujícím poslední místo tabulky, se naši muži utkali v mistrovském zápase vůbec poprvé, a povinnost velela nastartovat tuto vzájemnou bilanci vítězně. Na nezvykle slabou docházku 13 lidí, a hlavně na neavizovanou neúčast Pirkla, zareagovala lavička vysunutím brankáře Rusnáka do útoku a jeho místo zaujal náš další brankář Špinar. A to se v konečném důsledku ukázalo přímo jako mistrovský tah. Naše první pokusy na zaskakujícího domácího gólmana zaznamenali Tměj a Nádvorník zpoza vápna a Ropek hlavou po našem prvním rohu, ale první dvě postrádaly přesnost, třetí razanci. Domácí vystrkovali růžky jen výjimečně, především díky šikovnosti Matouška, který vyslal pasem za obranu spoluhráče, ale ten slibně se rozvíjenou akci z boku vyřešil zakončením vysoko nad Špinarovu bránu. S přibývajícím časem se stával těžký a více rozbahněný terén naším dalším protivníkem, což vnášelo do našich řad spoustu nepřesností. Klid nám proto přinesl po zazděném brejku dlouhý aut Tměje, jenž domácí pouze prodloužili za sebe na volného Rusnáka, který hlavou uklidil míč na zadní tyč, a dočkal se tak v našem dresu prvního vstřeleného gólu dříve než prvního čistého konta. O minutu později si tentýž hráč vyměnil míč s Ondráčkem, ten ze strany přes špatně vyběhnutého gólmana hledal před bránou spoluhráče, ale domácí obránci se ve zmatku nejprve srazili, podklouzli a následně o sebe navzájem vytloukli míč do odkryté brány. A aby rozhodčí nemusel rozsuzovat, komu připsat vlastní gól, určil jako autora gólu opět Rusnáka. Za další dvě minuty zkompletoval Rusnák (aspoň podle zápisu) hattrick, když po akci z pravé strany a střele Tměje do tyče dorazil míč hlavou do brány. Mimochodem jubilejní 20. asistence pro Tměje. Dlouho se ale nenačekal ani na skutečný hattrick, když po pěkné kombinaci Tměje, Halsbacha a Skaly, poslal poslední jmenovaný Rusnáka do úniku, a i když mu střela vůbec nesedla, prošla gólmanovi pod nohou do sítě. Mimochodem předjubilejní 49. asistence pro Skalu. Během šestnácti minut mohl dokonce dohnat čelo naší střelecké tabulky, místo toho svého ale nabídl čtvrtý gól v sezóně Halsbachovi, když se po vybídnutí od domácích obránců rozhodl před brankářem najít stejně dobře postaveného spoluhráče. Ale i tak, 3+1 za 16 minut, kdo z vás to má? Stejně tak, kdy vidíte, že se spolu dva brankáři srazí na půlce půlky? Rusnák totiž důsledně dobíhal Halsbachovu pobídku do sóla, domácí gólman o něj vytloukl míč do lajny k Ondráčkovi, který balón ihned vrátil před prázdnou bránu, kde už měl dobře dobíhající Halsbach snadnou úlohu a uzmul si pro sebe střelecké vedení v této sezóně. V závěru poločasu měl možnost korekce domácí Matoušek, který se po špatné nahrávce z obrany dostal až do vápna, ale jeho první pokus byl zblokovaný a druhý poslal nad Špinarovu bránu, a tak jsme šli o poločase do kabin, pro nás za nezvykle příznivého stavu.

Do druhého poločasu vyšli domácí s tím, že nemají co ztratit, což se projevilo na jejich zvýšeném počtu hráčů vepředu a slabším vracení. Bohužel na naší straně to vypadalo obdobně, naštěstí to domácí nedokázali potrestat a více šancí jsme měli my. Například když se Novák vydal na jeden ze svých typických výletů z půlky hřiště, ve vápně předložil míč Halsbachovi, ale jeho zakončení gólman vyrazil. V několika případech se za naši obranu dostal Matoušek, ale ten byl většinou dříve či později zakřižován Novákem. Po Halsbachově patě mezi nohy obránce poslal Ondráček krásný centr na zadní tyč, kam však nestihl doběhnout osamocený Kopecký. Blízko hattricku byl rovněž Halsbach, když se z vápna snažil obstřelit brankáře, ale ten i s notnou dávkou štěstí dokázal vyrazit míč na roh. Po Ondráčkově vyhraném souboji mohl těžit Sokol, který se objevil v dobré pozici, ale místo střely si zvolil nepřesnou nahrávku. Gólu se nakonec dočkal, když Štancl vytlačil domácího kapitána až na Sokola, který se i díky rozestoupené obraně dostal až do vápna a po dlouhém váhání nakonec uklidil míč bodlem k tyči. Aspoň jeden zákrok si připsal Špinar, když se nebývale proletěl a zalepil domácí přímák mířící do šibenice. Na druhé straně musel Čechlovský vytáhnout další zákrok, když vyrazil Štanclovu teč nohou na přední tyči. V závěrečných minutách mohl ještě skóre vylepšit Nádvorník, kterého po Štanclově vysunutí hledal uvnitř vápna Ondráček, ale z dobré pozice pálil pouze do břevna. Přestože ho nula na kontě kanadských bodů v takovém zápase tížila, svoji pozici nejproduktivnějšího hráče uhájil. Kdo by se v našich souhrnných sezónních statistikách neorientoval, ať se koukne sem, čísla z domovské stránky ukazují pouze góly a karty z konkrétní mistrovské soutěže. Navíc špatně, když si s tím rozhodčí nedělá hlavu jako dnes. Kdo by se neorientoval v našich jménech, ať se koukne do soupisky. Po kratší době jsme si opět připsali vítězství, po delší době potěšilo i to, že bylo výsledkově klidné a s čistým kontem. Po nepěkném okénku z minulého týdne je třeba teď naopak dodat, že pouze 4x vyhráli muži mistrák vyšším rozdílem. Škoda, že z výčtu šancí, jich neskončilo více v bráně, a že i při takovém průběhu nemáme takový klid na kopačkách, což ale může jít i na vrub těžkému terénu. Hlavní jsou tři body do tabulky, jejíž vyrovnanost by nás před zbývajícími zápasy podzimu měla dostatečně motivovat.

V sobotním utkání starší žáci nastoupili proti mužstvu Borové. Celý zápas se odehrával převážně v naší režii na soupeřově půlce. Už v páté minutě Lukáš Mach prostřelil brankáře tvrdou střelou. Soupeře jsme přehrávali po stranách, ale před bránou se nám nedařilo prosadit. Soupeř nám veškeré střely blokoval. Druhou branku jsme zaznamenali až v třicáté druhé minutě s přispěním soupeře. Do druhého poločasu jsme nastoupili stejně jak do toho prvního. V třicáté deváté minutě jsme proměnili pokutový kop zásluhou Petra Kováře.  Potom se druhý poločas odehrával ve stejném duchu jako ten první. Takže jsme čekali na další gól až do šedesáté deváté minuty, kdy skóroval Jan Kvapil. V tomto zápase bylo jenom škoda, že jsme nevstřelii více branek.

Potěšit po delší době fanoušky výkonem a hlavně výsledkem a vrátit se na druhé místo a na dostřel Třebařovu. To znamenalo porazit v nevlídném počasí na domácím hřišti Jevíčko, které se narozdíl od nás po bídném startu rozjelo. Nebýt Ropka na beku, měli bychom sestavu výhradně z dvacátníků, ale jak bylo vidět první dvě tři minuty, mládí neznamená automaticky více pohybu. Hosté svého úvodního aktivního presinku využili ale pouze k nepřesné střele zpoza vápna. Po krátkém otrkání jsme si celkem klasicky připsali v první desetiminutovce gólovku, která nám mohla zápas usnadnit, ale Lebeda, který se prodral na přední tyč ke zpětné přihrávce Lněničky, míč nastavenou placírkou v jasné pozici promáchl. Další střela hostů už mezi tři tyče mířila, Špinar ji vyrazil levou nohou, další akce Lněničky, který v nájezdu neobešel hostujícího gólmana, byla s okresně nesmyslnou prodlevou znehodnocena praporkem pomezního. Promarněnou tutovku si připsali v zápětí i hosté, když Havlíček, pro nás nová tvář v dresu soupeře, ustál dva osobní souboje a předložil míč na zadní tyč Mullerovi, který se, jak se později ukázalo, teprve zastřeloval. Ne že by hosté byli nějak lepší v mezihře, ale jednak víme, že naše možnosti jsou výše a je těžké zjistit, proč jsme se jim aspoň nasazením nepřibližovali, a za druhé je nutné uznat, že jevíčské ofenzivní výpady působili nebezpečněji. V polovině prvního dějství zbrzdili nadějný brejk do naší rozhárané obrany, přesto našich pět hráčů pod balónem ve dvou, třech hráčích přehráli, když si dali míč do pravé strany, Špinarovi vypadl z ruky polovysoký centr, Muller se k volnému míči dostal rychleji než Černohorský a laciná ztráta ve skóre v domácím zápase byla opět na světě. První ostrou prověrku hostujícího gólmana následně obstaral po nemoci naskočivší Nádvorník, nejistý zákrok brankáře jsme bohužel nevyužili ani k dorážce, ani jako motivaci k dalšímu zakončení. To zkusil už pouze Ondráček, po hříchu jeho střele scházelo méně než jeho prvopoločasovým centrům z přímáků a standartek. Černohorský na druhé straně hřiště zvládl vystát přečíslení soupeře dva na něho. Poločasový výsledek 0:1 ani výkon soupeře nedělal ze zápasu neřešitelnou zápletku, ale bylo jasné, že bez našeho přidání se dobrý výsledek neobejde.

Krátce po přestávce pronikl po lajně Novák, ale jeho zpětná přihrávka nenašla nikoho našeho a odvrácený míč si Nádvorník za vápnem nachystal k bohužel k nepřesné střele. Naši psychiku pak po deseti minutách nalomil soupeřův aut od naší střídačky, který vyslal do souboje 1 na 1 Havlíčka s Černohorským. Hostující útočník bohužel nájezd do strany, obehrání našeho hráče i prostřelení gólmana zvládl bezchybně a naše ztráta narostla. Špinar o chvíli později vychytal soupeřův samostatný nájezd a udržel nás ještě v dosahu Csaplárovy pasti, která mohla spadnout klidně během deseti minut. Štancl nejprve na přední v těžké pozici nepřesně hlavičkoval Ondráčkův centr a o chvíli později po Novákově průniku po autové i brankové čáře nevyužil hostujících reklamací autu a zpětnou přihrávku našeho T.G.V. poslal z ložené pozice ostudně mimo. Mezi dvě zakončení našeho kapitána vtěsnal Vít krásný obstřel, který k jeho i naší smůle zastavila pravá tyč a naši nejlepší pasáž zápasu zakončil roh na přední s Novákovou důraznou, ale nepřesnou hlavičkou. Sudí, jehož výkon byl stejně liknavý a nevyrovnaný jako ten náš, pak bohužel zásadně vstoupil do zápasu, když odpustil hostům na půlce "nedovolené bránění" Štancla, aby vzápětí podobný souboj u našeho vápna proměnil v jevíčskou standartku. Tu přes zeď precizně trefil Muller a 15 minut před koncem bylo o bodech jasno. Že chyběla chuť porvat ve zbývajícím čase o dílčí úspěchy, jako třeba vstřelený gól, pak bylo vidět jak na střídačce, kde naši zbývající hráči odolávali nejen vyvolávání od publika, tak na hřišti, kde hosté ještě upravili skóre poté, co po nakrátko rozehraném rohu letěl do našeho vápna míč spolu s Vítovým bědováním a na zadní tyči nabíhající Muller nerušeně dokonal hattrick. Špinar ještě jedním vychytaným nájezdem odmítl bůra, který by dorovnal historicky nejhorší domácí porážku v okresních soutěžích. Takhle jsme "jen" vyrovnali domácí debakly s Opatovem a Kamennou Horkou a bohužel potvrdili, že druhá půlka půlsezóny nás opakovaně sráží v celkovém pořadí. Fanouškům, kteří u této historické události byli, se sluší omluvit, fanouškům, kteří dali přednost teplu a Velké Pardubické, se sluší gratulovat. Příští týden jedeme do posledních Němčic, ale ani jednobodový soupeř se neporazí sám. Asi.

Starší žáci zavítali v sobotu na utkání do Kunčiny v ořezaném počtu, ale soupeř na tom nebyl o mnoho lépe. Od začátku to byl boj na obě dvě strany s naším velkým nasazením, ale bezbrankový stav zlomil až v šedesáté sedmé minutě Štěpán Němec, který krásnou střelou z přímého kopu propálil zeď. Konec zápasu už jsme nepustili a přivezli si krásné tři body. Musím všechny pochválit za bojovnost a doufám, že si to přeneseme do dalších zápasů.

Stejně jako vloni, takže třeba brzy budeme moci říkat tradičně, se s mistrovským derby Morašic s Dolňákem i spojil zápas starých gard. Přestože v našem týmu z různých důvodu (dovolená, nominace k následnému mistráku) chyběly i některé legendy z kategorie nejlegendovatějších, odehrál se první poločas v naší režii. Zastřeloval se např. L. Vosmek, nejednou zvonila konstrukce soupeřovy brány a "benjamínek" našeho týmu Burián, který musel do brány, si pouze staticky užíval krásného počasí. 

Do druhého poločasu ho nahradil Andrle, a ten už svoje "nezapomínání" brankářského řemesla musel ukázat, stejně jako Burián nezapomněl na svoje akrobatická zakončení. Z šancí na obou stranách v bráně skončil pouze nepovedený centr L. Vosmeka a penalta Vally, které znamenaly naše první vítězství v novodobé historii těchto klání. Na listině vážně zraněných snad neskončil nikdo ani dodatečně, což je hlavní vítězství těchto klání a hlavní předpoklad k tomu, aby se v založené tradici chtělo na jaře pokračovat.

Zlatým hřebem fotbalového víkendu na našem hřišti mělo být utkání mužů proti rezervě Dolního Újezdu. V sestavě jsme přivítali navrátilce Tměje, kterého během jeho absence předskočil D. Štancl v mužských zápasech, naopak jsme museli oželet, mimo jiné, rychlého Lebedu a našeho nejproduktivnějšího hráče Nádvorníka, jenž loni obtěžkal obranu rezervy bilancí 2+2. Hosté se rozhodli tento hřeb vyšperkovat hned několika hráči, kteří okresní přebor výrazně převyšují a na hřišti to bylo od první minuty znát. Újezdští byli více na míči, hrálo se především na naší polovině a nebýt několika zákroků Rusnáka, jen těžko bychom se soupeřem drželi krok, myšleno ten výsledkový. Tlak hostů vedl k sérii několika rohů, které se nám, až na jeden propadlý míč a následně zblokovanou střelu, podařilo odvrátit. Svou zřejmě ne úplně ideální herní pohodu nám předvedl i tak dost zdatný Frňka, ke kterému jsme na vápno nedůrazně odvrátili centr, ale hostující hráč z celkem klidné pozice na vápně zamířil celkem mimo. Gólu se soupeř i Frňka konkrétně dočkali po dvaceti minutách, když po krásné soupeřově akci zahrnující i efektní i efektivní patičku Rusnák vyrazil střelu Tomšíčka a dorážející Frňka dokázal i přes dobíhajícího a blokujícího Štancla dostat míč do sítě. Naštěstí pro nás se minimálně jeden ze střelců nacházel v ofsajdovém postavení, a tak se skóre neměnilo. Po špatném rozebrání hráčů zahrozili hosté přímo po odkopu od brány, kdy se z boku hnal do šance Tomšíček, ale Rusnák jeho nájezd z naší levé strany zlikvidoval. My byli nuceni hrát především na brejky, nočního pražského pochůzkáře Váněho v hostující brance jsme ale rozehřáli pouze pár nepřesnými centry. Po důrazu Lněničky na soupeřových zadácích potáhl jeden z těch nadějnějších brejků Pirkl, ideálně předložil do vápna Ondráčkovi, ale ten mohl být nakonec rád, že z jeho slabé střely šajtlí resultoval alespoň roh. Rozehrávající Lněnička poslal míč na přední, kde byl jako první Štancl, ale jeho střelu dokázal Váně výborně vyrazit. Náš druhý, a v tomto zápase poslední roh, si stejná dvojice zopakovala, Štancl si tentokrát v obležení dvou hráčů dokázal na přední najít prostor hlavičce, hrdina předchozího okamžiku Váně špatně vyběhl a míč v poklidu, a pro hosty mimořádně krutě, skončil v síti. Další ránu jim mohl zasadit Ondráček, když se mu otevřel prostor na pravé straně, ale při úniku mu balón spíše překážel, byl zavčasu doběhnutý obráncem a celá akce tak skončila dvojjitým nebo vícerým zblokováním jeho a Skalova pokusu(ů). Při znalostech schopností našeho kádru pak nemálo jedinců vkládalo své naděje do Nováka, před kterým se otevřela pravá strana obrany, ale přes nadějný první dotek do sprintu se mu nepodařilo expresně doručit ani slabé zakončení.

To, že soupeř na nás bude vyvíjet stejný, ne-li větší tlak jako v prvním poločase, se potvrdilo ihned po návratu z kabiny. Neuběhlo ani 10 s, když po kolmici ze středu frnkl za záda Ropka Vrabec, který na přední tyči sice zamířil mezi Rusnáka a jeho tyč, ale takovou šajtlí, že míč jen prolétl malým vápnem. Vyrovnání se hosté dočkali ze zdánlivě ne nebezpečné akce, ale Tomšíček se po autovém vhazování na naší polovině dokázal lacině prosmýknout mezi třemi a z úhlu našel jedinou skulinku v postoji vybíhajícího Rusnáka, kterému míč škrtl o lýtko, ale přesto si pod ním našel cestu do brány. Vzápětí mohl být dokonán obrat, když hosté z naší levé strany dostali míč na střed, kde ve dvou snadno přehráli našeho posledního hráče, jejich útočník naštěstí z ložené pozice ve velkém vápně přestřelil. „Dolňák“ stále udával tempo hry a tlačil nás, čemuž jsme sami pomohli liknavým dostupováním protihráčů, ale kromě pár střel do Rusnákovy náruče a odvrácených centrů už k vážnějšímu ohrožení naší branky nedošlo. Ofenzivní růžky se nám podařilo vystrčit po nuceném vysunutí Nováka dopředu, ale první balón za obranu mu jen tak tak vypíchl Karal, napodruhé po Halsbachově pasu se dostal příliš blízko před Váněho, kterého neprocedil. K zakončení hlavou se ve vápně dostal i Halsbach, ale se soupeřovou nohou před obličejem trefil pouze jiného obránce a zblokovaný míč měl Skala bohužel na dlouhou nohu. 20 minut před koncem obdržel druhou žlutou kartu Ondráček. Objektivně řečeno je zakopnutí míče jeho blbost, lehce subjektivně je od rozhodčího lehce sebevražedné a lehce v rozporu s okresním bontonem za takový přestupek vyloučit domácího hráče. Paradoxně se hostující přesilovkou hra vyrovnala, Rusnák už si nemusel připsat další zákroky a v zájmu nadržování slabším se sluší napsat, že jsme i my měli nějaké šance nebo náznaky, jak zápas šokujícně zlomit na naši stranu. Tou první je nepřesná Štanclova hlava po volném přímém kopu, ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se za ním lépe postavený Kopecký ozval. Již čtvrtou letošní asistenci si mohl připsat Černohorský, který byl po vytažení vyslán do tandemu z levé strany, ale bohužel ho zradila levačka při hledání osamoceného Pirkla před bránou. A tak jsme naše třetí letošní derby zakončili třetím možným bodovým zápisem, avšak nutno říct, že tento bod má vzhledem k vývoji utkání cenu zlata.

V neděli jsme zavítali se staršími žáky do Březové.  Počasí  nám přálo, tak to vypadalo na pěkné dopoledne.

První poločas jsme rozehráli dobře.  Měli jsme neustálý tlak, který jsme ne a ne proměnit.  Až ve dvacáté čtvrté minutě se nám podařilo skórovat. Pepa Rosypal uklidil balón tam, kam patřil už dávno: Do soupeřovy brány. A to bylo od nás na dlouho vše. Balón jsme měli i dále pod kontrolou my, ale herně jsme se hledali. A tak jsme dohráli i první poločas.

Do druhého poločasu soupeř nastoupil více namotivován a po pěti minutách srovnal skóre. Nám se potom dvěma brankami podařilo skóre navýšit zásluhou Štěpána Němce (46 min.) a Matyáše Bulvy (52 min.), ale to bylo od nás skoro všechno. Občas jsme lehce zahrozili, ale ke gólů to nevedlo. Naopak soupeř začínal čím dál víc hrozit.  V šedesáté osmé minutě snížil na 2:3. Poté jsme se začali strachovat o vítězství.  Rozhodčí nastavil dvě minuty a domácí spálili velkou šanci na srovnání.  Takže se nám podařilo zápas dotáhnout do vítězného konce.  Do příštího zápasu bychom měli nastoupit s větší bojovností.

Mladší přípravka (turnaj v Dlouhé Loučce)

sestava: Jiří Famfulík, Daniel Hlušička, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Jiří Voženílek, Jiří Kubík

Morašice - Dlouhá Loučka 5:2

branky: Ivo Langr 3, Jan Klement 2

Morašice - Březová nad Svitavou 1:3

branky: Jan Klement

Starší přípravka (turnaj v Morašicích)

Morašice - Radiměř 6:3 (3:0)

Morašice - Bystré 1:3 (1:0)

Morašice - Čistá 1:8 (0:4)

Starší přípravka

9.9.2023 - turnaj v Němčicích

sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka, Ivo Langr

Morašice - Sebranice 2:6

branky: Lukáš Tichý 2

Morašice - Němčice 5:9

branky: Šimon Vrbica 2, Jan Langr 2, Matouš Jetmar

16.9. 2023 - turnaj v Hradci nad Svitavou

sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka, Lukáš Poslušný

Morašice - Hradec nad Svitavou 0:5

Morašice - Borová 0:5

Morašice - Radiměř 12:1

branky: Šimon Vrbica 4, Matyáš Tóth 2, Lukáš Tichý 2, Matouš Jetmar 2, Jan Langr 2

24.9.2023 - turnaj v Březové

sestava: Max Čechal, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Jan Langr, David Soukup, Viktor Špás, Matyáš Tóth, Matěj Vrbica, Šimon Vrbica, Patrik Vukmirovič, Josef Žatečka, Lukáš Poslušný

Morašice - Březová 3:8 (2:4)

branky: Šimon Vrbica, Viktor Špás, Patrik Vukmirovič

Morašice - Sebranice 0:2 (0:2)

Morašice - Horní Újezd 0:4 (0:2)

Mladší přípravka

23.9.2023 - turnaj v Morašicích

sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Daniel Hlušička, Jiří Voženílek

Morašice - Borová 4:3 (2:1)

branky: Jan Klement 2, Lukáš Chmelík 2

Morašice - Sebranice 3:9 (1:4)

branky: Jan Klement 2, Ivo Langr

Morašice - Čistá 3:9 (1:5)

branky: Jan Klement, Lukáš Chmelík, Ivo Langr

Během čtyř dnů nás čekal druhý zápas na hradeckém hřišti, tentokrát v rámci okresního poháru. Naše liknavost se z rozcvičky přenesla i do zápasu, ve kterém byli aktivnější a pohyblivější domácí, kteří jistě měli v hlavě odplatu nedělní porážky a možné křivdy. Nejvíc to na sobě dal znát Jukl, když na hranici vápna ostrým skluzem fauloval Ondráčka, ale žlutou kartu si vysloužil až za následné protesty. I přes vlažný přístup jsme větší šance zapsali my, když po rohu hlavičkoval úplně osamocený Frank vedle a po dalekonosném autu Lněničky měl gól na kopačce Ropek, ale zaklíněn v souboji s obráncem nebyl schopný posunout nohu vpřed. Bohužel podobný problém s pohybem nohou se vyskytl i na opačné straně, když domácí z první vážnější akce poslali přízemní centr před bránu, který mohl bezpečně odvrátit Skala. Ale ať už se jednalo o střet myšlenek nebo o pouze nepovedený odkop, míč se mu odrazil od levé stojné nohy přímo do brány. Nedlouho na to mohl skóre vyrovnat Ondráček, který si před vápnem navedl míč na pravou nohu a s přispěním teče obránce přehodil vyběhnutého Šperku, ale míč se odrazil od břevna přímo do jeho náruče. Po pasu za obranu utíkal sám na gólmana z pravé strany Vít, ale v klíčové fázi si stoupnul na balón. Možnost dvoubrankového vedení odmítl Oulehla, když se hradečtí řítili do přečíslení tři na jednoho, ale místo přihrávky na lépe postavené spoluhráče zvolil velmi nepřesnou střelu. Náš více než slabý návrat podtrhla situace po ztrátě míče z našeho autu na soupeřově polovině, kdy si domácí zopakovali přečíslení na Černohorského, tentokrát však s již gólovým zakončením. Do poločasu ještě stihl Jukl uštědřit Ondráčkovi ránu loktem do hlavy, doprovázenou slovy, že mu má co vracet. I takové krásné minipříběhy přináší příliš častá okresní konfrontace. Rozhodčí, který jinak výborně odřídil utkání, se bohužel druhé žluté karty pro domácího hráče až moc zdráhal.

Ne že bychom na nástupu do druhého poločasu hýřili chtíčem otočit nepříznivý vývoj na naši stranu, přesto se nám podařilo v prvních pěti minutách zmáčknout soupeře na jeho polovině. Jedinou výraznou šancí však byl Novákův výlet do vápna, jeho přihrávku vyrazil Šperka před sebe, ale Frankovo zakončení na dlouhou nohu stihl zblokovat obránce. Na druhé straně v nás naději zachoval Špinar, když po úniku z pravé strany vychytal Marka. Ještě větší naději nám dodal gól Halsbacha, když Novák poslal křižný pas na Ondráčka, jenž centrem na zadní tyč našel hlavu prvně jmenovaného. Víc, kromě nepřesné střely Štancla zpoza vápna a Skalova zblokovaného přímáku z dobré pozice, jsme nebyli schopni vytěžit, a tak 10 minut před koncem přišlo K.O., když nepovedený centr Kučírka zapadl přesně za zadní tyč za bezmocného Špinara. Na zvrácení už jsme neměli ani síly, ani morál, a tak se Hradec velmi brzy dočkal odplaty a postupu do další fáze poháru. Ať nevidíme svět úplně černě, aspoň se na jaře nemusíme bát podobného dvojzápasu, a snad nám slabý výkon ve druhé až třetí nejprestižnější svitavské soutěži ukázal před nedělním derby s „Dolňákem“ v nejprestižnější svitavské soutěži, že tudy cesta nevede.

Do našeho dalšího zápasu, tentokrát v Bystrém, vstoupili lépe domácí, kteří byli v první půli aktivnější, lépe tvořili hru a byli za to odměněni brankou. Až poté jsme se začali probouzet a soupeři vyrovnávat i herně. Aktivněji jsme vstoupili i do druhé půle, ale nechali jsme si dát druhý gól. To nás vybudilo k ještě vyšší aktivitě, za což jsme byli odměněni dvěma góly v krátkém čase. Od té doby jsme byli těmi lepšími na place, jen jsme nedokázali zužitkovat žádnou z mnoha šancí. Dělba bodů je spravedlivá pro oba týmy – my jsme malinko šťastnější za bod ze hřiště soupeře, který nám tak v tabulce neodskočil.

K návratu na vítěznou vlnu po domácí ztrátě s Třebářovem jsme si z hlediska dlouhodobé statistiky asi nemohli přát lepšího soupeře než Hradec nad Svitavou, který jsme z posledních 10 zápasů 8x porazili při celkovém skóre 31:7, ale vykřičníkem určitě bylo soupeřově loňské postavení v tabulce i to, že z té série se vymyká náš poslední zápas na soupeřově malém hřišti, který skončil prohrou 1:4 Půlhodinovou cestu kromě nás vážilo i několik fanoušků, minimálně z Makova a Strakova. Nebyli sice slyšet, ale i tak jim patří dík a minimálně securiťák Joke byl nepřehlédnutelný. Doufali jsme, že si na tomto plácku pomůžeme standartními situacemi, v čemž nás utvrdila i kvalita trávníku, ale zároveň bylo logické, že z nich budou hrozit i domácí, kteří mají tamější nešířku určitě víc v noze. Hned první roh také zkusili kopnout přímo do brány, Rusnákovo máchnutí do prázdna nás pořádně vystrašilo, ale trajektorie míče byla naštěstí celkem daleko od úspěšného pokusu. Naši odpověď si vzal na starost Pirkl, který dostal míč do laufu, s obráncem na zádech ho poslal vedle nejistě vyběhnutého brankáře a čekal, jak to dopadne. Dopadlo to tak, že domácí stoper stihl skluzem na čáře zabránit gólu a náš útočník se k jednoduché dorážce právě kvůli svému čekání dostat nestihl. Po deseti minutách hry Černohorský konstruktivně přízemně odkopl balón, Lněnička se jal ho důsledně dobíhat až k domácímu vápnu, kde se o něj pravděpodobně chtěli podělit domácí gólman se stoperem. Jak to bývá, když se dva perou, třetí se směje, náš útočník byl najednou s míčem před prázdnou bránou a připsal si premiérový gól v sezóně. To Černohorskému přibyla už třetí asistence, což ho řadí v týmu na první místo dané statistiky. spolu s Vítem. Ten si o chvíli později připsal nepřesné zakončení, když k němu na zadní tyč (!) prolétl Lněničkův aut. Náš Orgán, čili Lněnička, se nedočkal asistence ani z dalších dlouhých autů, byť to při nich smrdělo, ani po rohu, který netradičně v pololeže promáchl hlavou Kopecký, a nepřipsal si ani druhý gól poté, co Ondráček zblokoval odkop domácího gólmana, míč od něj napsal oblouček před brankovou čáru a poté před nohu Lněničky. Tomu byl asi druhý gól do prázdné žinantní, a tak nechal na čáře zbytečně vyniknout vracejícího se brankáře. Jestli jsme v první půlhodině byli s něčím nespokojení, byl to poměr odpískaných faulů ve prospěch domácích, ale dokud sudí neponechal bez karty podrážkový skluz domácího hráče na Ondráčka, působilo vše jaksi v mezích naší soutěže. Zcela v mantinelech letošní sezóny pak byl laciný, takřka z ničeho přišedší gól soupeře, tentokrát podle scénáře  "dlouhý aut, prohraná hlava, neobsazený hráč na zadní a téměř bezmocný Rusnák proti střele z bezprostřední blízkosti". Po půl hodině hry bylo po několika našich šancích z čista jasna vyrovnáno, ale stejně tak jsme mohli z čista jasna zpět do vedení, když si pár vteřin po rozehře naběhl mezi obránce Pirkl, ale svůj únik zakončil mimořádně nepřesnou střelou. Stejný hráč byl i na začátku další akce, když podržel míč proti přesile, přiťukl Nádvorníkovi, který potáhl středem a vyslal za obranu Halsbacha, který levačkou mířil těsně vedle. Na závěr poločasu se ještě do palebných pozic za vápnem dostal domácí "šedý vlk" Jiroušek, střílející ale přímo do středu brány, a náš Vít, střílející slaběji než bylo zdrávo.

Náš lepší nástup do druhého poločasu přišel nejprve vniveč, když Vít mířil nad a Lněnička svou zpětnou přihrávku do vápna nasměroval přímo na gólmana, jak to ostatně naši křídelníci v této sezóně s oblibou dělají. Lépe při nástupu do druhého poločasu nebylo pouze Kopeckému, kterému se po napálení míčem draly nahoru trávicím ústrojím nejen zbytky stravy, ale v zájmu vědomí, že když letos naskočil, vždy jsme dali minimálně tři góly, vydržel a nelitoval. Ani my. V 55.minutě odvrátili domácí další Lněničkův aut na nějakých 22,5m od brány, kde se do něho soustředěně placírkou opřel Nádvorník, jehož střela ušetřila domácím úklid v pravém horním rohu jejich brány. Když se vedení nepodařilo navýšit Halsbachovi, který si k svému velkému vzteku při zakončení dalšího nájezdu kopl do záludně nachystaného drnu, musel to na sebe vzít zbytek mejtské letky v našem dresu. Pirkl lehkým obloučkem přes obránce vyslal za obranu Nádvorníka, ten lehkým obloučkem přehodil vyběhnuvšího gólmana a ten pouze sledoval, jak speciální konstrukce hradecké branky vrací míč zpoza čáry bez rozvlnění sítě zpět do pole. Dvougólová pětiminutovka ale zdaleka neznamenala definitvní K.O, jak si myslel jeden z našich trenérů, který v průběhu zápasu rezignoval na úlohu fotografa a po těchto dvou gólech kvůli pozdravení s přízní dočasně i na úlohu trenéra. Domácí neubrali na nasazení v osobních soubojích, my jsme pod jejich tlakem nezvládli kontrolovat hru a míče bez výraznějšího ohrožení soupeřovy brány ztrácely, i kvůli nápadné frekvenci ofsajdů. Domácí zkusili párkrát štěstí z dálky, proti jedné z mála přesných střel výborně zasáhl Rusnák, ale čtvrt hodiny před koncem byl i on krátký na nadmíru povedený dalekonosný pokus trestuhodně neobsazeného Janka. Chvíli na to šel náš gólman dvakrát za sebou do boxovacího souboje, po druhém z nich vracel domácí hráč míč obloučkem do brány, ale zatímco domácí fanoušci po následné hlavičce Nováka na brankové čáře a zazvonění speciální konstrukce hradecké branky vzývali vyrovnání, rozhodčí nechal pokračovat v tou dobou již dost nervózní hře. Pomezní u klobás tou dobou již zřetelně tušil kudy běží zajíc a míč v naší bráně by jistě odmával, stejně jako si byl jistý Špinarovým ofsajdem a tím, že Ondráček v soubojích před jeho očima buď fauluje nebo filmuje. Z těchto rozhodnutí aspoň něco káplo do klubové kasy za Špinarovo zakopnutí balónu, Ondráček už měl ke své smůle zbytečnou žlutou vyčerpanou z první půle, přitom by se v této fázi zápasu dala použít ještě lépe, i když stejně zbytečně. Přidat pojistku mohl po Novákově pasu ofsajdu se překvapivě vyhnuvší Frank, ale trefil pouze nohu na vápno vyběhnutého gólmana, odražený míč pak zkoušel z dálky vrátit do opuštěné brány Špinar, ale vysoce přestřelil. Pět minut před koncem si připsal ještě klíčový zákrok Rusnák, který betony vykryl pokus domácího útočníka z mírného úhlu a zajistil nám příjemný poskok tabulkou mezi váhajícími soupeři. Zápasu by slušel klidnější průběh, šancí jsme na to měli dost, i slušnější průběh, rozumu na to snad máme všechny zúčastněné strany taky dost, bohužel emoce k fotbalu patří. Viděno optikou večerního derby, byl to vlastně pouťáček. A tak by to i u všech zúčastněných mělo zůstat, neboť...

Neboť přestože si obě strany dokázali představit minimálně 50 lepších způsobů jak trávit tento víkend nebo nadcházející svátek, než se na témže místě a v týchž sestavách nahánět jak v rámci okresního přeboru, tak v rámci poháru OFS Svitavy, STK nevyhověla naší společné žádosti o sloučení zápasů a za 4 (dnes už slovy tři) dny se tak utkáme znova. Nebereme pohár ani přebor na lehkou váhu, obě soutěže určitě patří mezi tři nejdůležitější mužské soutěže okresu, ale jsou i hezčí a důležitější věci než okresní fotbal.

Pro letošní sezónu jsme přihlásili obě družstva přípravek samostatně. Mladší přípravka je letos pro ročníky 2015 a mladší, náš tým je tvořen hlavně ročníkem 2016, ale snad mu loňské nabrané zkušenosti pomohou tento handicap překonat.

První turnaj v Čisté děti srdnatě odbojovaly a přes dvě těsné prohry odjížděly určitě s lepším pocitem než většiny loňských turnajů.

Morašice - Čistá 4:6 (1:1)

Morašice - Borová 5:7 (3:5)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal

Na druhém turnaji v Dlouhé Loučce už byli děti za výkon odměněny 2 výhrami, z toho jednou vysokou, a celkovým 2. místem!

Morašice - Jevíčko 3:7 (1:5)

Morašice - Sebranice 4:2 (3:2)

Morašice - Dlouhá Loučka 11:1 (8:0)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Daniel Hlušička, Jiří Voženílek

Na zprávách o starší přípravce i seznamu našich úspěšných střelců s trenéry Milanem Chmelíkem, Milanem Klementem a Jirkou Famfulíkem intenzivně spolupracujeme. Pokud by nám s tím chtěl někdo z rodičů pomoct, budeme moc rádi. Pokud by k nám chtěl někdo přivést svoje děti, budeme ještě radši.

V další nezvykle slunečnou neděli nás jsme přivítali nezvyklého soupeře, s Třebařovem jsme se neutkali bez jednoho roku 30 let. Až do začátku zápasu vypadalo všechno parádně - přeplněná kabina, střelecky vydařená rozcvička, slavnostní fotka, kvůli které se krátkému pobytu na sluníčku dokonce vystavil M. Kopecký. Naštěstí se ukázalo, že zlobři mají na sluníčko mnohem horší kontraindikaci než jeho antibiotika. Zatímco Sokol, Bureš a čerstvý ženáč Frank volili tichou neúčast, J. Kopecký na ní chybí vyloženě protestně - focení před zápasem prý nosí smůlu. A hned druhá minuta mu dala za pravdu, nováček okresního přeboru dal pádnou odpověď na otázku, zda bude mít navrch jeho nejlepší útok nebo naše nejlepší obrana. Lebeda nedoskočil na nákop do lajny, Ondráček hrající 100. zápas v našem dresu nezvykle snadno nechal otočit soupeře do středu hřiště, přihrávku do vápna nezachytil Černohorský, náběh Macka nezachytil J. Štancl a po jeho zakončení podél Rusnáka bylo našemu gólmanovi jasné, že si na čisté konto opět bude muset počkat. Naše odpověď také netrvala dlouho, Pirkl vyslal po lajně Víta, k jehož pobídce do kapsy se na přední tyči tlačil Lebeda, bohužel zblokovaný obráncem. Po následném rohu chyběl Pirklovi kousek k propadlému míči, vzápětí se hosté pustili do brejku, na jehož konci si Ondráček koledoval o penaltu, třebařovký útočník se naštěstí rozhodl jeho atak ustát. V 10. minutě náš odkop neodhadl dobře zadák hostí, kolem kterého si na půlce píchnul míč Pirkl a vyslal do samostatného nájezdu Nádvorníka. Toho, minimálně v rozporu s dobrými mravy a podporou útočného fotbalu, a dle mínění autora článku stojícího za přímo za jeho zády i v rozporu s pravidly, bohužel zastavil pomezní rozhodčí se svým praporkem. Stejné centimetry, které mu údajně přebývaly při jeho útoku, mu o chvíli později prokazatelně chyběly při exekucí přímáku, který se napíchl na spojnici. A do třetice, pokud nepočítáme další ofsajd, který popřeli i třebařovští, mu chyběl kousek ke slávě po Pirklově akci po lajně a jeho ideálním míči před bránu, ale našeho útočníka před zdánlivě rutinním zakončením z malého vápna záhadně stihl předskluzovat hostující obránce. Hosté hráli celý poločas podle jednoduché šablony, přesné nákopy z obrany na Maleňáka na hrotu nebo Knápka ve středu, s jejichž silou v osobních soubojích jsme si nevěděli rady. Což bohužel platilo i pro leckteré běžecké souboje i přebírání nebo obsazování hráčů. Rusnák si za celý poločas připsal dva až tři dobré zákroky, při jednom ze závarů mu natřikrát pomohl houština těl před ním, z několika pozic se v bloku vyčkávající a brejky podnikající hosté zastřelili. Vzývané vyrovnání před poločasem bohužel nedopadlo ani po našem závaru po rohovém kopu, následný centr Víta hlavičkoval ještě vedle Pirkl. Dvě tři minuty to vypadalo, že nás druhá půle zastihne v aktivním rozpoložení, ale úvodní akce skončily nepřesnými centry, které buď na první v pohodě zalepil gólman nebo na zadní tyči nikoho nenašly. Vyjma jednoho, který po soupeřově zákroku propadl k Vítovi, jehož pohotový pokus olízl břevno. Třebařov připomněl neustálé nebezpečí pro naši obranu Maleňákem, který tísněný nedokázal sám před Rusnákem zakončit přesně a jeho pokus doprovodil mimo tyče Novák. Naše hra po úvodním nádechu nečekaně rychle uvadala, nedařily se přihrávky, často je nebylo komu dávat, hosté v pohodě natahovali čas a zastřelovali se, jako třeba znovu Maleňák, který na zadní tyči zblízka pálil nad. Nešly nám ani standartní situace, přesto se ke Lněničkovu krátkému rohu na první tyči dostal D. Štancl, k naší smůle ale trefil pouze prostor gólmana. Nevypadalo to dobře se syny našich otců, a když jsme dvakrát během pár minut lacině ztratili balón a hosté si v zakončení dokázali poradit, bylo 10 minut před koncem hotovo. Nejprve se po centru z naší pravé strany prosadil hlavičkou do protipohybu nedostatečně pokrytý nejmenší hráč na hřišti "Zdeneček" Hlubinka. Po zaváhání D. Štancla pak hosté měli při brejku 3 na 2 i kus štěstí při podklouznutí Černohorského, které dalo Knápkovi ještě více klidu na pohodlné navýšení skóre na 3:0. Nám nebylo přáno ani skóre ani korigovat, Lněnička totiž propadnutý balón potřetí nasměroval do hostující brankové konstrukce, konkrétně břevna. Podobně jako náš tým se mohl z hostů cítit leda Maleňák, kterého ještě jednou výborně vychytal Rusnák, ale vzhledem k výsledku zápasu mu to asi příliš nevadilo. Teď jsou před námi kvůli těžko pochopitelné neoblomnosti STK dva zápasy v pěti dnech v Hradci nad Svitavou, nejprve se budeme prát o "ligové" body, poté o postup do jarní fáze poháru OFS Svitavy. Snad v nich najedeme zpátky na vítěznou vlnu a snad si po dvou zápasech na tamějším malém hřišti začneme dostatečně vážit našeho placu, který si zaslouží o dost lepší výkony. Myšleno od domácích.

V neděli bojovali starší žáci na půdě Němčic o první místo v tabulce. A byl to opravdový boj už od začátku. Většinu času první půle jsme se usadili na soupeřově půlce a naši převahu korunoval ve 23. minutě gólem Patrik Novotný. Chvíli na to si soupeř připsal první žlutou kartu a těsně před poločasem ještě vlastní gól.

Do druhého poločasu jsme tedy vstoupili s vedením 2:0, ale také jsme viditelně přestali hrát, což Němčice ztrestali nejprve korigujícím a ve 40. minutě vyrovnávacím gólem. Poté jsme se oklepali a vytvořili si několik šancí, které zůstaly bohužel nevyužité. V 60. minutě přišla žlutá karta pro Lukáše Macha, a co hůř, po jeho faulu proměnily Němčice pokutový kop. Pak už se přes pár našich šancí neměnilo skóre gólové, ale pouze karetní. Soupeř obdržel svou druhou žlutou jako první, za nás "kontroval" žlutým faulem v poslední minutě Jan Kvapil, který si to hned vzápětí během nastavení zopakoval a byl vyloučen.

Bylo znát, že jsme narazili na soupeře, který by měl patřit do popředí tabulky, stejně jako my. Ve vyrovnaném prvním poločase jsme inkasovali jako první, ale šikovností Šimona Flídra, který dva góly a dal a jeden svou akcí připravil, se nám podařilo soupeři odskočit na dvě branky. Z naší převahy po přestávce vytěžil Šimon Flídr dokonaný hattrick, na soupeřvů gól jsme dokázali ještě jednou odpovědět a závěr už si i díky přežité penaltě pohlídali.

Zápas se hrál za naší stálé převahy, kterou soupeř narušil až ve druhém poločase, kdy dvěma slepenými góly snížil na 2:4. Jejich třetí gól během deseti minut byl naštěstí do vlastní brány a o vítězi bylo definitivně rozhodnuto.

Na 10. září nezvykle a na fotbal až nechutně teplé počasí přivítalo hráče i početnou diváckou kulisu při derby na "Horňáku". Naše stinná lavička poskytla útočiště minimálně 10 kusům všech generací, trenéři tak dostali jedinečnou příležitost osvětlit své vidění fotbalu i našim náročným nestorům. Do naší brány se po delší odmlce vrátil Špinar a asi sám nepočítal, že bude mít hned v prvních minutách tolik příležitostí k rozchytání. Domácí se lépe sžili s tvrdším terénem, aby ne, i teplým počasím, a výsledkem jejich dobrého vstupu byla nám velmi dobře známá, ale naštěstí nerazantní hlavička Fógla na zadní tyči, ještě nerazantnější hlavička Opletala a střela Kusého, které náš gólman s povděkem a jistotou zalepil do rukavic. Náš útočný prapor držel v úvodu nejvíce Černohorský, což o nás nic lichotivého nevypovídá, ale jen co časomíra přeskočila do dvouciferné minutáže ukázal hostům své umění dobře naladěný Nádvorník. Jeho snažení bylo odraženo na aut, Lněničkovy policejní paže z něj poslaly míč hluboko do vápna, kde se do něj po příhodném odrazu od Nováka opřel navrátilec Josef "Štandy" Štancl, který navázal na týden starou premiéru Halsbacha a konečně se stal mužem, alespoň střelecky. Náhlý gól nás povzbudil, začala se nám dařit kombinace, křídelní akce Lněničky a Nováka z levé strany bohužel postrádaly přesnou zpětnou nahrávku. Po přestávce na pití se naší defenzivě připomněl Kladiva, který si na svých spoluhráčích z mistrovské dorostenecké sezóny 2015/2016, tj. Černohorském a D. Štanclovi, vymohl žlutou kartu a poněkud sporný faul, Pechancova obávaná pravačka se naštěstí s přesností nepotkala. Havlík pak zalepil dalekonosnou střelu Nováka a poradil si i s nepovedeným pokusem Víta. Toho oslovil Nádvorník poté, co dohnal Pirklův pas, ale netroufl si na celkem reálně vypadající přelobování vybíhajícího domácího gólmana. Z další slibně vypadající akce do soupeřovy otevřené obrany byl po půl hodině hry málem průšvih, když Vít při postupu 1 na 1 ztratil fantazii i míč, stejně jako většina jeho spoluhráčů se neměl k návratu a domácí dotáhli protiútok až k Pechancovi, jehož střelu k tyči výborně vyrazil Špinar. Solidní úspěšnost dlouhých balónů toho dne podtrhl D. Štancl průnikovkou na Pirkla, bohužel pokažené přetaženým centrem, a pak Nádvorník pasem na Víta. Ten měl sice k míči o kousek dál než Havlík, ale ten měl zase o kousek dál do vápna než si myslel. Při jeho zmatečném ústupu s míčem do velkého vápna mu ho dokázal Vít vypíchnout do vápna malého, kde pro změnu váhající domácí obránce odehrál míč přímo do bloku presujícího Pirkla, který laciným šatnářem posílil naše naděje na dobrý výsledek.

Do druhého poločasu jsme nastupovali za stavu 2:1, což byla naštěstí pouze chyba časomíry, hned se třemi změnami v sestavě a o hodně lepším nástupem než v úvodu zápasu. Novák si zopakoval svůj průnik ze zadních pozic, tentokrát došel podél brankové čáry téměř k malému vápnu, ale zpětná přihrávka to opět zkazila. Vítův centr z pravé strany se nenápadně svezl po břevně. Když se hosté z našeho nástupu vymanili k rohu, podařilo se nám ho odvrátit k Černohorskému, který krásnou šajtlí pobídl do sprintu Pirkla. Ten předběhl domácího posledního Beneše a s jistotou obstřelil Havlíka. Chvíli poté se Ropek mohl uvztekat nad verdiktem sudího u našeho vápna, ale Pechanec měl naštěstí nohu tak špatnou, že si sám hlasitě říkal o střídání. Domácí tak nic nevytěžili ani ze série rohů. Za bezpečného stavu i obrazu hry tak naše lavička podlehla touze protočit s dostatečným časem všechny hráče a dopřát hattrick Pirklovi, do čehož jim náramně zapadala žádost o vystřídání od do té doby skvěle bránícího Ropka a nastávajícího ženáče Franka, který bude mít co dělat, aby mu nepřišli vniveč dva měsíce tanečních příprav. Ropek ještě před vystřídáním poskytl našemu útočníkovi první hattrickovou šanci přesným míčem za obranu, ale zdánlivě samostatný nájezd zhatil včasným návratem domácí obránce. O chvíli později se pak k nepovedené malé domů dostal už příliš natěsno u Havlíka, jenž šprajc s ním ustál. V 82. minutě ustál Kladiva souboje ve středu hřiště, domácí využili naší liknavosti a vrat na pravé straně obrany a nasměrovali koncovku na veterána Kolka, který po vysunutí na hrot s jemnou tečí přehodil vybíhajícího Špinara a snížil. O dvě minuty později se k přímáku na půlce postavil Skala, jeho centr obloučkem prodloužil před Havlíka D. Štancl a Tomáš "Pirklí" Pirkl ho šajtlí posunul do sítě. Ryzí střelci nikdy nebyli morašickou doménou a poslední mužský hattrick byl už více než tři roky starý, vzpomenete si na jeho autora a soupeře, před kliknutím na tento odkaz? Každopádně radost z přerušení tohoto půstu jsme si ani nestihli doprožít, protože prakticky hned po domnělé definitivní pojistce jsme podruhé trestuhodně propadli na pravé straně obrany a zcela volný Opletal jednoduchou pozici na vápně proměnil. Ropek, tentokrát už na lavičce, se mohl opět uvztekat, tentokrát nad naší defenzivní činností v jím opuštěném prostoru, trenéři si mohli udrbat hlavu, jak jejich střídání rozhodilo do té doby fungující obranu a nejeden fanoušek si mohl hlavu ukroutit, jak se z našeho týmu na poslední chvíli ztratila herní jistota. Ze závěrečné křeče ještě Nádvorník po spolupráci s Pirklem našel obloučkem na malém vápně Bureše, který ale hlavou nepotvrdil svou dlouhodobě výtečnou, ale uvadající efektivitu a míč pouze jemně lízl. Nebýt závěru zápasu, mohla být radost po závěrečném hvizdu ještě větší, ale třeba se deset minut defenzivní bídy bez přímého vlivu na bodový zisk ukáže jako přijatelně vykoupený studijní materiál. Zvlášť když se k nám za týden chystá dosud neporažený Třebařov, na který se pro jeho ofenzivní sílu se těší i naši fanoušci. Někteří. Snad budou svědky toho, že každá jízda jednou končí.

V nedělním utkání nastoupili starší žáci proti týmu z Koclíŕova. Zápas jsme rozehráli dobře, v páté minutě Pepa Rosypal vstřelil úvodní branku. Soupeře jsme k ničemu vážnějšímu nepouštěli, ale zároveň jsme ani my v koncovce nevynikali. Až Pavel Šprojcar rozjel v devatenácté minutě menší kanonádu, na kterou navázal třemi brankami Štěpán Němec, a o zápase bylo takřka rozhodnuto. Soupeř do poločasu ještě stačil snížit skóre z pokutového kopu.

Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu, jen soupeř více kousal. Zápas jsme dohráli v klidu a teď už se těšíme na nedělní utkání proti spojenému družstvu Němčic a Janova, ve kterém půjde o první místo. Doufám, že se nám bude dařit jako doteď.

Zápas rozhodla naše výšková a silová převaha. Soupeřovi děti působily šikovně, za rok je asi čeká dobrá sezóna, ale fyzický handicap byl pro ně tentokrát ještě příliš velký.

Prohra v derby z minulého týdne a možná i končící prázdniny hecly tým k takřka rekordní tréninkové docházce, a tak trenéři před zápasem s neoblíbeným Opatovem dokonce udělovali nominační propustky. Narozdíl od Cerekvice nás začátek zápasu nezastihl v takovém laufu, jak by se slušelo. Několik našich laciných ztrát, šetření krokem i známá soupeřova síla z jakékoliv standartní situace zapříčinily během prvních deseti minut málo našeho času na soupeřově půlce a dost vystrašených grimas v publiku. Ošemetný střílený centr naštěstí prošel přímo k Rusnákovým pěstím, zakončení po jednom rohu se povedlo zblokovat, zakončení po dalším se povedlo zblokovat rovnou natřikrát. My jsme se během prvních deseti minut "blýskli" pouze rychle vyfasovanou žlutou kartou pro hostujícího Křivku, což není vzhledem k jeho hře nic těžkého, a Pirklovým pomotáníčkem dvou soupeřů ve vápně, které ale nakonec k ohrožení branky nevedlo. Větší útočnou vlaštovkou už byla průnikovka Nováka na Lebedu, ten si bohužel prvním dotekem posunul míč příliš na osu hřiště, takže jeho samostatný nájezd stihl zakřižovat opravdu rychle se vracející hostující stoper a z šance byla žlutá karta pro našeho hráče. Hned vzápětí jsme nebyli úplně ztotožněni s posouzením souboje ve středovém kruhu, po kterém byl přímák přisouzen hostům. Ti rozehráli na levou stranu, kde využili Vítova "wiesnerovského" bránění k nepovedenému centru, který ale překvapivě prošel přes Černohorského na střed brány a opatovský Sedlák zblízka neměl problém. Podobný čas, situace i laciný gól jako proti Vendolí. Z útlumu nás dostala Pirklova akce po levé straně, po níž Nádvorníka vychytal Šenkýř, který se o pár odrazů balónů později pouze podíval na břevno, kde skončil levačkový pokus Štancla z dvaceti metrů. Pootočené momentum zápasu pak naším směrem strhla naše levá strana, když ve 23. minutě Vít na lajně přenechal do heroického tandemu Ropkovi, který levačkou vyslal krásný centr na zadní tyč, kde byl nejpříhodněji ze třech našich nabíhajících hráčů umístěný Halsbach, jehož hlavička znamenala vyrovnání i basu do kabiny za první gól v mužích. Hosté ani po našem gólu nepřestali být nebezpeční, když se dostali k nějaké standartce, ale mezihra začala vypadat čím dál lépe pro nás. Po na šance hluché desetiminutovce potáhl Pirkl další brejk po levé straně, který hosté zastavili až dvojitým faulem. K rozehrávce se postavil Nádvorník, který ideálním balónem na penaltu mimo dosah gólmana načal druhou desítku svých asistencí, neboť Halsbach jeho centr rutinérskou hlavičkou prodloužil do sítě. Přitom měl před zápasem zcela jiné úkoly než dávat góly. Stejný předpoločasový obrat jako proti Vendolí jsme pak vyšperkovali dvě minuty před sirénou, když po autu do vápna udržel Halsbach obránce na zádech a míč u nohy, oslovil na kolmici si naběhnuvšího Lebedu a jeho centr poslal do sítě na první tyči Novák.

Vstup do druhé půlky byl bohužel stejně rozpačitý jako začátek zápasu a náš náskok vydržel jen díky Rusnákovi, který po propadnutí naší obrany zblízka vychytal ve vápně zcela osamoceného Paara. Kolem odehrané hodiny jsme mohli zápas definitivně zlomit, ale Lněnička po Novákově průnikovce z úhlu nenachytal gólmana na přední tyči, následný roh donesl se po podběhnutí brankáře snesl Kopeckému do klína, ale ten už v náběhu nestačil zabočit do brány. O chvíli později Rusnák vyběhl na pomoc obraně a názorně ukázal, že i odkop může být finální nahrávka. Jeho dlouhý balón propadl ze souboje Kopeckého s hostujícím obráncem před důsledně dobíhajícího Pirkla, ale Šenkýř proti němu rychle vyběhl a dobře se roztáhl. I tento nájezd skončil rohem, který zakončil Kopecký, tentokrát hlavou nad. Třetí únik během několika minut pak měli na svědomí nahrávající Nádvorník a nártem nahrubo a vedle zakončující Špinar, jehož bude spálená šance stejně mrzet nejvíc. Po jeho potažení a Lebedově nahrávce si pak připsal nepřesnou střelu zevnitř vápna Pirkl a naše nevyužité šance mohly mrzet o to víc, kdyby elitní okresní sniper Kalánek využil prostoru, který mu dala Novákova horlivost a taktická nedisciplinovanost. Naštěstí zamířil z deseti metrů vedle. Což bylo mnohem překvapivější, než když o chvíli později pálil vysoko nad Lněnička, který by dnes asi netrefil ani vodu, kdyby vypadl z loďky. Ještě jedno štěstí v defenzivě jsme si vybrali po centru od brankové čáry, který po odrazech skončil na naší přední tyči, ještě jednou zakončil Kopecký po rohu hlavou nad, ještě několikrát na obou stranách vzplály emoce plynoucí z jiného pohledu na souboje a ještě jednou trefil Štancl brankovou konstrukci, tentokrát hlavou po Lněničkově rohu. Po 2 letech a 4 zápasech se nám tak podařilo vyzrát nad protivníkem, kterému ani taktika štípání do podpaží není cizí, jaká to radost. I příští týden budeme našim fanouškům na dosah, v neděli v 16:30 hrajeme derby na "Horňáku".

Starší žáci v neděli odehráli prví domácí zápas v Sebranicích. Proti nim nastoupilo mužstvo z Městečka Trnávka a, se vši úctou, vzhledem k velikosti soupeře se zdálo, že to bude soupeř z řad těch jednodušších. Skutečnost ale byla jiná, i když jsme zápas celkem dobře rozehráli a už ve 2. minutě vstřelili po našem rohu první gól. Jan Kvapil svou střelou trefil soupeře, od kterého se balón odrazil do branky. Potom se střídaly šance na obou stranách, nás  podržel v brance skvělými zákroky Petr Kovář.  Ve 20.minutě se nám podařila další akce, když Jan Kvapil poslal krásný centr na Patrika Novotného a ten po sprintu uklidil pěkně balón do branky.

Do druhého poločasu jsem nastoupili stejně jako do toho prvního. Ve 37. minutě jsme po pěkné střele Jana Kvapila vedli už tři nula. Ale soupeř pořád kousal, až se mu podařilo vstřelit první branku. My jsme naše další šance do konce nedotáhly a v 53. minutě soupeř opět udeřil a zdramatizoval závěr utkání, které se nám podařilo dotáhnout do vítězného konce. Chtěl bych poděkovat všem za převedený výkon a doufám,  že další zápasy se nám podaří zvládnout stejně.

Do nové sezóny jsme mladších žáků jsme vstoupili v zažitém souklubí s Horním Újezdem, ale už bez Marti Famfulíkové a Vojty Huryty, kteří tento rok zkusí fotbalové štěstí ve Vysokém Mýtě. V Sebranicích se potkaly dva velmi vyrovnané týmy, což bylo vidět už od začátku. Hru provázela spousta nepřesností, ale to bylo dané i tím, že někteří hráči se poprvé potkali až v tento den na hřišti. Postupně se hra přesunula převážně na soupeřovu polovinu, ze které nám občas pohrozil rychlým brejkem. Občasné nepřesnosti se nás držely po celé utkání, ale byly dané i tím, že se snažíme zapojit do hry celé naše početné družstvo. Za konečný výsledek i body jsme velice vděčni, ze Sebranic se nevozí zas tak lehce.

Po dvou výhrách nás třetí kolo okresního přeboru zaválo k našim sousedům na Slovensko. Že to není nijak pejorativní, ale pouze rivalské a dle první zápasové fotky na pravdě založené označení Cerekvice, je všem fanouškům určitě dobře známo. Nejviditelnější články naší sestavy z minulého týdne jsme bohužel museli v základní sestavě oželet, Lebedu kvůli nemoci, Novák přijel z druhé strany republiky těsně před zápasem. I díky tomu dostal na hrotu příležitost Halsbach a domácí obrana ho cítila doslova od první minuty, stejně jako náš soustavný tlak na jejich rozehrávku, která se pod ním na začátku zápasu zcela rozsypala. Právě Halsbach po deseti minutách vyhrál hlavu, narazil si se spoluhráčem a průnikovkou poslal do úniku Víta, který tváří v tvář Vostrčilovi nedokázal přesně přihrát zcela volnému Pirklovi před zcela odkrytou bránu. A příliš síly investované do finálního centru zhatilo i další hezkou fotbalovou akci, která přímo vybízela Víta ke gólové asistenci z křídla. Domácí se v prvních dvaceti minutách zmohli pouze na fanatické žádání karetního trestu po každém našem faulu, v dalších deseti minutách pak alespoň na dočasné srovnání herního projevu, nepřesnou střelu za vápnem se otáčejícího Klesala,  a Lorencův přímý kop nad bránu poté, co byly jejich prosby po zákroku P. Lněničky po zásluze vyslyšeny. Po půl hodině hry už potřetí viselo ve vzduchu áčko pro Víta, ale jeho pobídku před domácí bránu Pirkl zblízka přes Vostrčila neprocedil. Kostrbatější průběh, ale zato loženejší závěr, pak měla akce P. Lněničky středem, po které náš hráč vyplaval na velkém vápně sám před cerekvickým gólmanem, do jehož náruče míč kolegiálně dovedl. První poločas ukončil střet Ondráčka s Válkem. Náš bývalý hráč si stihl píchnout míč o chviličku dříve než ho náš současný hráč trefil rameno na rameno. Z derby pohledu zákrok plynoucí z boje, z pravidlového pohledu faul, který uznal i náš hráč, z večerního pohledu sociálních sítí div ne cílený likvidační zákrok.

Kromě domácí lavičky faul bohužel (jsme lidi) nerozdýchal ani Válek, který brzy po přestávce musel nuceně střídat. Domácí už bez něj přežili tutovku Nádvorníka, který po Vítově vysunutí postupoval sám na Vostrčila, ale střelou z vápna ho neprostřelil, stejně jako z ofsajdu dorážející P. Lněnička. Po hodině hry přišla první šance i pro domácí, kteří se v druhém poločase vymanili z našeho tlaku. Rusnák proti nájezdu Řeháka z pravé strany vytáhl semafor pravačkou. Hned po naší následující akci zase zívala na našeho útočníka na penaltě minimálně polodkrytá klec, ale Skala nedostal míč do nohy, nýbrž příliš před sebe. Bylo to zprava, možná tedy znovu od Víta, který tak mohl v zápase klidně posbírat 5 asistencí, ale vinou svojí i zakončujících spoluhráčů zůstal jen u žluté karty. Rušná pasáž pokračovala útokem domácích po levé straně, po přízemní centru na přední a zakončení do protipohybu Rusnáka si celá obrana oddechla, že se míč nevešel mezi tyče. Vzápětí se ještě jednou před Vostrčila prosmýkl Lněnička, ale bodlem zakončil pouze do boční sítě. V době logicky sílících emocí, které hlavní rozhodčí odmítl krotit kartami, udeřili hosté lacině po rohovém kopu a přesné hlavičce Kusého. Z naší hry se vytratil pohyb i organizace, domácí ale své výpady do rozhozené obrany jenom jednou zakončili nebezpečnou přihrávkou, kterou odvrátil heroicky se vrátivší Štancl. Pár minut před koncem jsme s přispěním Pirkla dostali velmi pohledným způsobem míč z levé strany až na pravou, Kubešův centr našel hlavu právě Pirkla, ale jeho pokus zpacifikoval Vostrčil a dorážející Štancl byl bohužel u vyraženého míče příliš brzo, o půl vteřinky později by mu odraz míče asi poskytl větší šanci umístit míč z bezprostřední blízkosti mimo gólmanův dosah. V 90.minutě jsme dostali ještě možnost rohového kopu, poté co si Pirkl s Ropkem dávali na vápně při zakončení přednost, až míč uklidil cerekvický obránce. K exekuci rohu se postavil střídající Špinar, běžným povoláním gólman, jeho centr na zadní tyč vrátil k penaltě Rusnák, běžným povoláním též gólman, a o dělbě bodů mohl rozhodnout Černohorský, běžným povoláním obránce. Jeho zakončení nártem nepostrádalo razanci, ale mířilo vedle. Přesně opačně na tom byla hlavička Nováka, která napsala tečku za nastavením, které domácí takticky natáhli jedním, naněkolikrát nahlašovaným střídáním. Tři body tedy se štěstím a díky naším chybám (ofenzivním, defenzivním i taktickým) zůstaly v Cerekvici, nezbývá než se v neděli ještě o trochu zlepšit a porvat se doma s Opatovem o další.

S posledním prázdninovým víkendem se rozjela nová žákovská sezóna, která nám přináší jednu zásadní změnu. Starší žáci se sloučili do trojklubí Morašice, Horní Újezd a Sebranice. Protože formálně trojklubí není možné, v tabulce nás proto najdete pouze jako Sebranice / Horní Újezd. Na první mistrovský zápas jsme odjeli do Telecího, kde jsme se utkali s týmem Borové. Zápas byl ještě poznamenán prázdninami, jednak nás bylo pouze 11, jednak hlavně ze začátku vázla souhra. Postupem času jsme si ale začali vytvářet šance, jenom je ne a ne proměnit. Až do podařené střely Lukáše Macha, který levou nohou uklidil balón do branky. Naše převaha pokračovala, některé šance byly opravdu pěkně vypracované, ale ujal se až ve 43.minutě rohový kop, ze kterého Lukáš Mach krásně našel Honzu Kvapila, který se nemýlil. Ještě několik naších šancí zůstalo bohužel nevyužito. Do příštího zápasu snad dáme dohromady lepší počet a pojedeme dál na vítězné vlně.

Psal se podzim 1995, když k utkání našeho áčka naposledy dorazili hosté z Vendolí. Změnilo se za tu dobu mnohé. Například jsme se zmohli na předzápasový rozhlas nebo světelnou tabuli, což je k ničemu, když nemáme lidi ochotné je obstarat. Protože ti ochotní mají taky jiné předzápasové starosti. Proto tímto vyzýváme kohokoliv z pravidelných diváků, kdo by chtěl našim nedělím dodat trošku štábní kultury, ať se nám přihlásí - zaučíme, notičky dodáme a veřejný hold mu složíme. Další odlišností od posledního zápasu s dnešním soupeřem bylo počasí, tenkrát určitě nebyly tak strašný hice. Ale jedno jméno v základní sestavě zůstalo stejné. Stejně jako značka jeho rozcvičovací bundy. Josef Kopecký byl před necelými 28 lety jedním z našich 4 střelců, a i tentokrát se výrazně zapsal do dějin utkání. V něm jsme nemohli počítat mj. s Tmějem a Halsbachem, které po zranění z minulého týdne čekají delší pauzy. Hosté, doprovázeni početnou enklávou fanoušků a možná rozhicovaní úspěšným vstupem do soutěže, zkusili presovat hned naši úvodní rozehrávku, ale po jediném neúspěchu od toho upustili, a nám tak nezbylo než hledat cestu k otevření jejich bloku. To se nám poprvé povedlo již po třech minutách, když Vít vysunul po křídle Hurytu, k jeho přízemnímu centru na penaltu se před obránce zvládl natlačit Lebeda, ale k lepšímu zakončení mu scházel krok. Rušno bylo i po akci z pravé strany a centru Lebedy, ale srážky hostujícího gólmana s obráncem jsme bohužel nevyužili. Po čtvrthodině hry se hosté dostali k dlouhému autu do našeho vápna, Novákovi se střetly myšlenky, takže ani neodkopl, ani nezpracoval, ale zvítězila myšlenka číslo tři - dát Vendolským dárek k návratu do okresního přeboru. Poté, co mu lehký balón proklouzl pod nohou do malého vápna, uklidil ho nekrytý Navrátil za bezmocného Rusnáka, který si při výlovu mohl konečně osahat balón a vychutnat si krutou lekci okresního chytání. Náš herní projev se tímto momentem jaksi zastavil, a to do té míry, že to vypadalo, že se od nás hýbou právě jen zmiňování Novák s Lebedou, kteří pilovali své lajny. Jednoho delší ho sprintu po pravé straně se dopustil i Pirkl, ale k jeho centru na zadní se nikdo od nás prosadit nedokázal. A když se o chvíli později uvolnil za vápnem, střela mu z jeho kouzelné pravačky sjela. Nebyla to od nás pohybově, ani fotbalově dobrá pasáž, ale zas to neznamená, že by hosté převzali iniciativu, připsali si všeho všudy jednu nepřesnou střelu zpoza vápna. Poslední varování soupeřově obraně obstaral po půl hodině hry Ropek, který si naskočil na centr z přímáku, ale hlavičkoval nad. Ve 37. minutě zkrotil Lebeda vysoký balón, uhlídal ho před obráncem pro Pirkla, po jehož přistrčení si na 20 metrech udělal prostor Nádvorník a přesnou ranou k tyči srovnal skóre. Po pár minutách vybojoval Lebeda roh pro Víta, do jehož centru se v těžké pozici vložil Kopecký, u gólmanem vyražené střely byl jako první důsledně dobíhající D. Štancl, ten pobídl Víta k reparátu, který přesně našel na zadní tyči hlavu tentokrát neomylného Ropka. Ten načal druhou stovku mužských gólů, čímž se dotáhl na 8. Karla Kutu, pro centrujícího Víta to byla 20.asistence v mužích, z toho jich 9 zaznamenal v 18 zápasech roku 2023. Hlavně z toho bylo ale bylo poločasové vedení, vzhledem k předpodkládanému úbytku sil, velmi důležité.

To ostatně ukázal i průběh druhého poločasu, ve kterém nám stačilo trpělivě kombinovat, protože hosté na aktivní presink neměli síly. Neznamená to, že bychom neztráceli balóny a hráli od šance k šanci, nicméně Rusnákova branka byla v bezpečí. Což jsme si chvíli nemysleli o jejím strážci. Ten ve vápně sebral míč za obranu dříve, než se k němu dostal hostující útočník, který si neodpustil střet od cesty. Naše nejnebezpečnější zakončení dlouho představovala otočka Pirkla a střela těsně vedle. To už se ale dostával do herního varu Kopecký, který si nejdříve připsal nasazení jeslí soupeři, což mu evidentně nezevšednělo ani v celkově 1250. zápase, a po více než hodině hry si pak těsně zkušeně píchnul balón přes obranným skluzem, z čehož rezultovala penalta. Kapitán D. Štancl ji proměnil i na svůj vkus moc suverénně střelou pod pravou šibenici, kam natahující se gólman nemohl dosáhnout. Za našeho dvoubrankového vedení si do stejných míst zaplachtil hostující brankář ještě jednou, když po povedené přímočaré akci Pirkla a Nádvorníka hezky vyrazil hezký pokus neúnavného Lebedy. Zdramatizovat zápas mohli hosté po našich chybách při útočných standartkách, dvakrát se v přesile řítili do brejku, oba ale skončily velmi nepřesnými střelami z nikterak nebezpečných pozic, ale aspoň se je zase z čeho poučit před sousedským derby, které nás čeká příští neděli v Cerekvici.

Na spočítání absencí před prvním mistrovským zápasem sezony 2023/2024 by našemu trenérovi nestačily prsty jedné ruky. Vyklizený střed sestavy, dorostenec na hrotu a lavička, na kterou nám zbyl matador, hokejista, gólman ve výslužbě a notorický marod, činily naše předzápasové vyhlídky přinejmenším nečitelnými. Soupeř na tom byl ale ještě hůř. Po letech křenovského exilu mohla Dlouhá Loučka konečně odehrát zápas skutečně doma, ale chyběli jí hráči do základní jedenáctky a pití pro hosty. Jestli to druhé souviselo s naší lhostejností k tomu prvnímu je čirá spekulace, každopádně nás čekala od začátku přesilovka proti deseti. V předminulé sezóně jsme zvorali přesilovku hodinovou i delší, a i tentokrát to pro nás bylo trápení. Velké rovné hřiště vyzývalo ke kombinační hře, o kterou se chceme snažit. Bohužel nám hra proti deseti neseděla, a zápas vypadal jako bychom v deseti hráli my. Předzápasové vybízení ke klidné hře odzadu vyústilo k akcím typu jeden bek na gólmana, ten na druhého beka a pak, kvůli celozápasové absenci nabídky, míč pro nikoho. Přesto jsme v deváté minutě vyprodukovali první ze tří hvězdných chvilek. Ondráček dostal míč do laufu, z první našel křižným balónem Hurytu a ten suše levou nohou nedal brankáři šanci střelou na zadní tyč. O chvilku později jsme přišli o Tměje, jehož prst nevydržel šprajc, ze kterého bylo vykloubení a rozdrcení palce pravé nohy. Vedení jedna nula nás neuklidnilo a soupeř, hrající s vědomím, že nemá co ztratit, nás dál trápil. Především Konečný, který minulý týden začal nové angažmá pohárovým hattrickem proti Mladějovu, a Marván, hrající s bolavým kotníkem, nás zaměstnávali víc, než bychom chtěli. Halsbach proto musel vytáhnout dobrý zákrok proti nůžkám druhého jmenovaného, a později, po jedné z mnoha chyb v naší rozehrávce, uhasil soupeřovu šanci zakončenou střelou pod břevno vyražením na roh.

Do druhého poločasu jsme nastupovali s odhodláním změnit obraz hry, a hned v první minutě přišla druhá z akcí, které většinovému obrazu absolutně neodpovídaly. Novák vyslal na levé straně hrajícího Lněničku, který ostrým centrem našel na zadní tyči Pirkla, a ten prudkým volejem napálil z metru brankáře, od něhož se míč odrazil do branky. Při následné poctivě vypracované šanci soupeře na kontaktní branku zvolil naštěstí Konečný takové řešení gólové otázky, které nám vyhovovalo (místo uklizení do prázdné se mu balón svezl a doklouzal mimo bránu). Tento moment nám pomohl s udržením skóre, Pirklovo stažení do středu zálohy a ubývající síly soupeře nám zase pomohly s držením míče, i když bohužel pouze na naší půlce. Naše třetí střela na bránu a zároveň třetí gólová akce začala čtvrt hodiny před koncem právě u Pirkla. Jeho nahrávku do běhu těsně před rohovým praporkem dostihl Kopecký a přesným centrem našel Hurytu, jehož střela tentokrát pravou nohou skončila bezpečně v brance. Zbytek zápasu už nepřinesl nic zajímavého. Utkání rozhodla naše nebývalá produktivita, díky které jsme ze tří akcí udělali tři góly, což v konfrontaci s nepřesvědčivým zakončením soupeřových šancí nebo naivními pády ve vápně, nutno přiznat s jednou penaltovou výjimkou, vyústilo v důležité vítězství 3:0.

Závěrem cílená omluva všem z úvodníku: Dorostenec Huryta, kterému chyba v zápise přisoudila dokonce kapitánskou pásku a který s námi od příštího týdne už hrát nemůže, vstřelil dva góly. Matador Kopecký mu jeden připravil. Hokejista Kutzer, jehož kolena už fotbalový pohyb příliš netolerují, po nuceném střídání Tměje odbránil téměř celý zápas. Gólman ve výslužbě Špinar, který mohl v závěru dostat vytouženou utěšenou porci minut v poli, odvezl Tměje do nemocnice, neboť jiného civila jsme s sebou při personální "nouzi" neměli. Notorický marod Pirkl přišel, vsítil, uklidnil. Plus zástupce kapitána Novák, který nezvládl vítězný pokřik, ale složil reparát článkem, když došli ostatní redaktoři. Kromě výsledku to berme jako hlavní pozitivum z té fotbalově mizerné soboty - že je nás dost a že si umíme vypomoct v různých rolích.

Díky žádosti Čisté o přeložení pohárového zápasu na středu jsme spolu s naším soupeřem měli tu čest být prvními týmy, které si v nové sezóně na okrese kopnou do balónu pod hlavičkou OFS Svitavy. Do brány přispěchal až z Budějovic na poslední chvíli Halsbach, jediný třicátník v naší sestavě, kterému třicítková sláma ještě čouhá z bot, do obrany byl k neutralizaci příliš nízkého věkového průměru i podobně starého a prostovlasého Nepraše postaven Ropek, jediný čtyřicátník v sestavě. Slova jediného pádesátníka v naší sestavě a tamějšího špeha Kopeckého o tom, že blízký pralesní soupeř je schopný se na 4 5 (slovy "čtyři, pět) doteků dostat až před naši bránu se vyplnila už po 4 5 (slovy čtyřech, pěti ) minutách. Po ztrátě ve středu pole následovaly dvě rychlé předávky, po kterých nestárnoucí a nezpomalující Nepraš předkládal ze strany míč před naši bránu, Halsbach naštěstí proti Průžkovi stihl včas vyběhnout a roztáhnout se mu pod nohy, jím vyražený balón se pak stal kořistí našich obránců. Naší první hrozbu o chvíli později zapsal třetí stovku celkových zápasů načínající Vít, když po Lněničkově autu a odraženém balónu střílel mimo. U rozhodčího se hlásil o teč, ale roh mu sudí musel uznat až po přímáku pod břevno, který o chvíli později vyrazil gólman. Standartní situaci od praporku posadil na přední tyči na hlavu Štancla, který navázal na úspěšné jaro a poslal nás do vedení. Následující pasáž rozkouskovanou několika fauly, včetně Novákova žlutého, pak zpestřil Halsbach milimetrovým výhozem k nohám Nepraše, jeho pokus naštěstí nebyl ani pohotový, ani přesný, stejně jako další střela z vápna mířící přímo do prostoru našeho gólmana. Poté si mohl připsat druhou asistenci Vít, když hlavou lehce vracel do vápna míč, který mezi několika přednost si dávajícími soupeři proskákal až na malé vápno, kde ho doběhl důsledný Sokol, který svou loženkou z několika metrů napálil vedle. Po lepším finále pak volala jak dorážka Štancla po přímém kopu, tak akce Tměje, který dva soupeře obehrál, aby následně dva lépe postavené spoluhráče ve vápně nechal bez povšimnutí a zamířil mimo. Přestože jsme míč drželi hlavně my, vedení jsme navýšili z brejku, když se původně zamýšlený odkop po ose Sokol-Novák-Nádvorník a ze strany centrující Ondráček změn Vil na gól po hlavičce Sokola zavírajícího zadní tyč. Pět minut zbývajících do přestávky pak vyplnilo klepání břevna po Tmějově dalekonosné tvrdé střele a oddychování Ropka, který přímák od lavičky využil k signálu, sprintu po pravé straně a nevyužitému centru. Přitom Bufet takový servis poskytne málokdy.

Na startu druhého poločasu nás bylo plné hřiště, míč chodil od nohy, ale jediným diváky zaznamenatelným výsledkem byla dvě šmiknutí hladového Nádvorníka. Poprvé k němu míč bohužel nedošel a cvaknul na prázdno, podruhé mu zakončení ilegalizoval ofsajd. Naše aktivita měla za následek i zvyšený počet přímáku a po jednom z nich doplatil Štancl na své neustálé nabíhání - po střetu s gólmanem, rozmazaně ale pravidivě zachyceným v galerii, a zkušebních pár minutách raději preventivně střídal. A jako lusknutím prstu začala naše hra povážlivě skřípat, až nervóznět. Halsbach se znovu zaměstnal sám, když zkoušel, jaký tlak Černohorský při rozehrávce vydrží. Naše ojedinělé vzepětí v této pasáži, klidně čtvrthodinové, šlo za Novákem, který si naběhl na krásný Vítův pas, přehodil gólmana (možná tečujícího míč mimo pokutové území) a v pak se nechal po nepřesném zakončení zvalchovat, což dva rozhodčí ze tří vyhodnotili jako odkop od soupeřovy brány. Zasloužený trest za naši pasivitu a útlum přišel po hodině hry, když po našem autu nezvládl Novák vyvézt balón, který hosté poslali od nohy k noze a střelou z vápna do Halsbachovy sítě. Cesta za pojistkou i herním klidem začala po několika minutách křečovitého výkonu tím, že si Tměj dovolil kličku na presujícího útočníka a přes Nováka a Kopeckého doputoval míč na volnou pravou stranu, kde ho do sítě uklidil debutant Lebeda. Střídající Kopecký tak o více než rok posunul svůj rekord nejstaršího nahrávače, a možná ještě o víc posunul svůj rekord nejstaršího hráče ve skluzu, ke kterému se ve zbylém zápasovém čase srdcařsky donutil ve snaze udržet míč na hrací ploše. Pět minut před koncem jsme pak aut z levé strany rychle přenesli na stranu opačnou, Lebeda centrem do ohně oslovil Bureše a ten se svou příslovečnou i statisticky dokázanou klikou usměrnil míč šouravou hlavičkou o tyč do sítě. Pro Lebedu podobně produktivní debut jako zažil jeho trenér, od Bureše potvrzení, že na gól mu stačí zhruba dva zápasy čistého času, což je v Morašicích opravdu vzácná vizitka, pro soupeře třetí inkasovaný gól ze vzduchu, pro nejednoho Václava v našem áčku špatná zpráva, že svůj svátek stráví v Hradci nad Svitavou nebo Radiměři bojem o semifinále poháru.

Náš jediný přátelák před novou sezónou jsme sehráli na domácím hřišti, kde jsme přivítali „Horňák“. I přes velké množství dovolenkářů se v kabině sešlo 14 hráčů, včetně nové posily Rusnáka. Po většinu zápasu jsme měli herně navrch a až na občasné zbrklé ztráty míče jsme soupeře k ničemu moc nepustili. Hned první velkou šancí byla střela Nováka pod břevno, ale tu dokázal Havlík vytáhnout, stejně jako o chvíli později pokus Štancla z hranice vápna. I nadále jsme hrozili hostující obraně a vytvářeli si šance, ale ty už takové pozdvižení nepřinesly. To až Nádvorníkovo napadání Pechance, kterého připravil o míč, po narážce s Frankem vystřelil na Havlíka, jenž míč vyrazil pouze k Frankovi a ten lobem dorazil míč do sítě přes ležícího brankáře. Jak je pro nás typické, náš gól nás na nějakou chvíli utlumil, proto téměř hned z rozehrávky se vydal Horňák do útoku, po kterém přišla střela z pravé strany a první zákrok Rusnáka. Dvě větší šance měli hosté po křídelních akcích zpětných přihrávkách před bránu, ale obě střely mířily mimo, první se tam došourala tak pomalu, že si ji Rusnák došel sebrat, druhou, razantnější a v zárodku tutovější si připsal hostující Lněnička.

Aktivním nástupem do druhého poločasu oplýval Sokol (nejen morašický, ale především Michal), který se v krátkém časovém úseku vyskytl ve dvou příležitostech. Nejprve společně s Burešem nedokázali protlačit míč zblízka do sítě, poté uvnitř malého vápna přestřelil úplně odkrytou bránu. Ani Bureš se neprosadil, když jeho hlavičku z rohu chytil Němec, náš odchovanec a stále ještě kmenový hráč, který si poradil i s dobře mířeným přímákem Nádvorníka. Mezitím nám na druhé straně odpustil rozhodčí penaltu po souboji Černohorského s Opletalem, a tak jsme hostům k vyrovnání pomohli sami. Po ztrátě ve středu hřiště přišla průnikovka, kterou Kutzer minul ve snaze uhrát míč dozadu na Rusnáka, a Havran po úniku z levé strany propálil Rusnáka na zadní tyč. Hosté nám vedení vzápětí vrátili zpátky, když Novák získal míč po špatném zpracování Pražana na vlastním vápně a tváří v tvář Němcovi se nemýlil. Dobré parametry snesla Černohorského klopená střela po odraženém rohu, ale ta mířila pouze do boční sítě. Ani napotřetí se nemohl z gólu radovat Michal Sokol, když jeho dorážka po Nádvorníkově střele opět skončila až v ochranné síti, ale ještě jedné gólové radosti se dočkal morašický Sokol, když Černohorský vyslal do samostatného úniku Nádvorníka a ten zpečetil konečný výsledek 3:1.

Ve středu přivítáme v rámci 1. kola poháru od 17:30 Čistou, tak snad jsme se dobře naladili jak výsledkem, tak výkonem. Upozorňujeme diváky, že hospoda má dovolenou, tak aby se najedli doma, protože posloužíme pouze pivem.