Články ze sezóny 2023/2024

Pro letošní sezónu jsme přihlásili obě družstva přípravek samostatně. Mladší přípravka je letos pro ročníky 2015 a mladší, náš tým je tvořen hlavně ročníkem 2016, ale snad mu loňské nabrané zkušenosti pomohou tento handicap překonat.

První turnaj v Čisté děti srdnatě odbojovaly a přes dvě těsné prohry odjížděly určitě s lepším pocitem než většiny loňských turnajů.

Morašice - Čistá 4:6 (1:1)

Morašice - Borová 5:7 (3:5)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal

Na druhém turnaji v Dlouhé Loučce už byli děti za výkon odměněny 2 výhrami, z toho jednou vysokou, a celkovým 2. místem!

Morašice - Jevíčko 3:7 (1:5)

Morašice - Sebranice 4:2 (3:2)

Morašice - Dlouhá Loučka 11:1 (8:0)

Sestava: Jiří Famfulík, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Kateřina Kovářová, Pavel Kubík, Ivo Langr, Filip Šplíchal, Daniel Hlušička, Jiří Voženílek

Na zprávách o starší přípravce i seznamu našich úspěšných střelců s trenéry Milanem Chmelíkem, Milanem Klementem a Jirkou Famfulíkem intenzivně spolupracujeme. Pokud by nám s tím chtěl někdo z rodičů pomoct, budeme moc rádi. Pokud by k nám chtěl někdo přivést svoje děti, budeme ještě radši.

Bylo znát, že jsme narazili na soupeře, který by měl patřit do popředí tabulky, stejně jako my. Ve vyrovnaném prvním poločase jsme inkasovali jako první, ale šikovností Šimona Flídra, který dva góly a dal a jeden svou akcí připravil, se nám podařilo soupeři odskočit na dvě branky. Z naší převahy po přestávce vytěžil Šimon Flídr dokonaný hattrick, na soupeřvů gól jsme dokázali ještě jednou odpovědět a závěr už si i díky přežité penaltě pohlídali.

V další nezvykle slunečnou neděli nás jsme přivítali nezvyklého soupeře, s Třebařovem jsme se neutkali bez jednoho roku 30 let. Až do začátku zápasu vypadalo všechno parádně - přeplněná kabina, střelecky vydařená rozcvička, slavnostní fotka, kvůli které se krátkému pobytu na sluníčku dokonce vystavil M. Kopecký. Naštěstí se ukázalo, že zlobři mají na sluníčko mnohem horší kontraindikaci než jeho antibiotika. Zatímco Sokol, Bureš a čerstvý ženáč Frank volili tichou neúčast, J. Kopecký na ní chybí vyloženě protestně - focení před zápasem prý nosí smůlu. A hned druhá minuta mu dala za pravdu, nováček okresního přeboru dal pádnou odpověď na otázku, zda bude mít navrch jeho nejlepší útok nebo naše nejlepší obrana. Lebeda nedoskočil na nákop do lajny, Ondráček hrající 100. zápas v našem dresu nezvykle snadno nechal otočit soupeře do středu hřiště, přihrávku do vápna nezachytil Černohorský, náběh Macka nezachytil J. Štancl a po jeho zakončení podél Rusnáka bylo našemu gólmanovi jasné, že si na čisté konto opět bude muset počkat. Naše odpověď také netrvala dlouho, Pirkl vyslal po lajně Víta, k jehož pobídce do kapsy se na přední tyči tlačil Lebeda, bohužel zblokovaný obráncem. Po následném rohu chyběl Pirklovi kousek k propadlému míči, vzápětí se hosté pustili do brejku, na jehož konci si Ondráček koledoval o penaltu, třebařovký útočník se naštěstí rozhodl jeho atak ustát. V 10. minutě náš odkop neodhadl dobře zadák hostí, kolem kterého si na půlce píchnul míč Pirkl a vyslal do samostatného nájezdu Nádvorníka. Toho, minimálně v rozporu s dobrými mravy a podporou útočného fotbalu, a dle mínění autora článku stojícího za přímo za jeho zády i v rozporu s pravidly, bohužel zastavil pomezní rozhodčí se svým praporkem. Stejné centimetry, které mu údajně přebývaly při jeho útoku, mu o chvíli později prokazatelně chyběly při exekucí přímáku, který se napíchl na spojnici. A do třetice, pokud nepočítáme další ofsajd, který popřeli i třebařovští, mu chyběl kousek ke slávě po Pirklově akci po lajně a jeho ideálním míči před bránu, ale našeho útočníka před zdánlivě rutinním zakončením z malého vápna záhadně stihl předskluzovat hostující obránce. Hosté hráli celý poločas podle jednoduché šablony, přesné nákopy z obrany na Maleňáka na hrotu nebo Knápka ve středu, s jejichž silou v osobních soubojích jsme si nevěděli rady. Což bohužel platilo i pro leckteré běžecké souboje i přebírání nebo obsazování hráčů. Rusnák si za celý poločas připsal dva až tři dobré zákroky, při jednom ze závarů mu natřikrát pomohl houština těl před ním, z několika pozic se v bloku vyčkávající a brejky podnikající hosté zastřelili. Vzývané vyrovnání před poločasem bohužel nedopadlo ani po našem závaru po rohovém kopu, následný centr Víta hlavičkoval ještě vedle Pirkl. Dvě tři minuty to vypadalo, že nás druhá půle zastihne v aktivním rozpoložení, ale úvodní akce skončily nepřesnými centry, které buď na první v pohodě zalepil gólman nebo na zadní tyči nikoho nenašly. Vyjma jednoho, který po soupeřově zákroku propadl k Vítovi, jehož pohotový pokus olízl břevno. Třebařov připomněl neustálé nebezpečí pro naši obranu Maleňákem, který tísněný nedokázal sám před Rusnákem zakončit přesně a jeho pokus doprovodil mimo tyče Novák. Naše hra po úvodním nádechu nečekaně rychle uvadala, nedařily se přihrávky, často je nebylo komu dávat, hosté v pohodě natahovali čas a zastřelovali se, jako třeba znovu Maleňák, který na zadní tyči zblízka pálil nad. Nešly nám ani standartní situace, přesto se ke Lněničkovu krátkému rohu na první tyči dostal D. Štancl, k naší smůle ale trefil pouze prostor gólmana. Nevypadalo to dobře se syny našich otců, a když jsme dvakrát během pár minut lacině ztratili balón a hosté si v zakončení dokázali poradit, bylo 10 minut před koncem hotovo. Nejprve se po centru z naší pravé strany prosadil hlavičkou do protipohybu nedostatečně pokrytý nejmenší hráč na hřišti "Zdeneček" Hlubinka. Po zaváhání D. Štancla pak hosté měli při brejku 3 na 2 i kus štěstí při podklouznutí Černohorského, které dalo Knápkovi ještě více klidu na pohodlné navýšení skóre na 3:0. Nám nebylo přáno ani skóre ani korigovat, Lněnička totiž propadnutý balón potřetí nasměroval do hostující brankové konstrukce, konkrétně břevna. Podobně jako náš tým se mohl z hostů cítit leda Maleňák, kterého ještě jednou výborně vychytal Rusnák, ale vzhledem k výsledku zápasu mu to asi příliš nevadilo. Teď jsou před námi kvůli těžko pochopitelné neoblomnosti STK dva zápasy v pěti dnech v Hradci nad Svitavou, nejprve se budeme prát o "ligové" body, poté o postup do jarní fáze poháru OFS Svitavy. Snad v nich najedeme zpátky na vítěznou vlnu a snad si po dvou zápasech na tamějším malém hřišti začneme dostatečně vážit našeho placu, který si zaslouží o dost lepší výkony. Myšleno od domácích.

V neděli bojovali starší žáci na půdě Němčic o první místo v tabulce. A byl to opravdový boj už od začátku. Většinu času první půle jsme se usadili na soupeřově půlce a naši převahu korunoval ve 23. minutě gólem Patrik Novotný. Chvíli na to si soupeř připsal první žlutou kartu a těsně před poločasem ještě vlastní gól.

Do druhého poločasu jsme tedy vstoupili s vedením 2:0, ale také jsme viditelně přestali hrát, což Němčice ztrestali nejprve korigujícím a ve 40. minutě vyrovnávacím gólem. Poté jsme se oklepali a vytvořili si několik šancí, které zůstaly bohužel nevyužité. V 60. minutě přišla žlutá karta pro Lukáše Macha, a co hůř, po jeho faulu proměnily Němčice pokutový kop. Pak už se přes pár našich šancí neměnilo skóre gólové, ale pouze karetní. Soupeř obdržel svou druhou žlutou jako první, za nás "kontroval" žlutým faulem v poslední minutě Jan Kvapil, který si to hned vzápětí během nastavení zopakoval a byl vyloučen.

Zápas se hrál za naší stálé převahy, kterou soupeř narušil až ve druhém poločase, kdy dvěma slepenými góly snížil na 2:4. Jejich třetí gól během deseti minut byl naštěstí do vlastní brány a o vítězi bylo definitivně rozhodnuto.

Zápas rozhodla naše výšková a silová převaha. Soupeřovi děti působily šikovně, za rok je asi čeká dobrá sezóna, ale fyzický handicap byl pro ně tentokrát ještě příliš velký.

Na 10. září nezvykle a na fotbal až nechutně teplé počasí přivítalo hráče i početnou diváckou kulisu při derby na "Horňáku". Naše stinná lavička poskytla útočiště minimálně 10 kusům všech generací, trenéři tak dostali jedinečnou příležitost osvětlit své vidění fotbalu i našim náročným nestorům. Do naší brány se po delší odmlce vrátil Špinar a asi sám nepočítal, že bude mít hned v prvních minutách tolik příležitostí k rozchytání. Domácí se lépe sžili s tvrdším terénem, aby ne, i teplým počasím, a výsledkem jejich dobrého vstupu byla nám velmi dobře známá, ale naštěstí nerazantní hlavička Fógla na zadní tyči, ještě nerazantnější hlavička Opletala a střela Kusého, které náš gólman s povděkem a jistotou zalepil do rukavic. Náš útočný prapor držel v úvodu nejvíce Černohorský, což o nás nic lichotivého nevypovídá, ale jen co časomíra přeskočila do dvouciferné minutáže ukázal hostům své umění dobře naladěný Nádvorník. Jeho snažení bylo odraženo na aut, Lněničkovy policejní paže z něj poslaly míč hluboko do vápna, kde se do něj po příhodném odrazu od Nováka opřel navrátilec Josef "Štandy" Štancl, který navázal na týden starou premiéru Halsbacha a konečně se stal mužem, alespoň střelecky. Náhlý gól nás povzbudil, začala se nám dařit kombinace, křídelní akce Lněničky a Nováka z levé strany bohužel postrádaly přesnou zpětnou nahrávku. Po přestávce na pití se naší defenzivě připomněl Kladiva, který si na svých spoluhráčích z mistrovské dorostenecké sezóny 2015/2016, tj. Černohorském a D. Štanclovi, vymohl žlutou kartu a poněkud sporný faul, Pechancova obávaná pravačka se naštěstí s přesností nepotkala. Havlík pak zalepil dalekonosnou střelu Nováka a poradil si i s nepovedeným pokusem Víta. Toho oslovil Nádvorník poté, co dohnal Pirklův pas, ale netroufl si na celkem reálně vypadající přelobování vybíhajícího domácího gólmana. Z další slibně vypadající akce do soupeřovy otevřené obrany byl po půl hodině hry málem průšvih, když Vít při postupu 1 na 1 ztratil fantazii i míč, stejně jako většina jeho spoluhráčů se neměl k návratu a domácí dotáhli protiútok až k Pechancovi, jehož střelu k tyči výborně vyrazil Špinar. Solidní úspěšnost dlouhých balónů toho dne podtrhl D. Štancl průnikovkou na Pirkla, bohužel pokažené přetaženým centrem, a pak Nádvorník pasem na Víta. Ten měl sice k míči o kousek dál než Havlík, ale ten měl zase o kousek dál do vápna než si myslel. Při jeho zmatečném ústupu s míčem do velkého vápna mu ho dokázal Vít vypíchnout do vápna malého, kde pro změnu váhající domácí obránce odehrál míč přímo do bloku presujícího Pirkla, který laciným šatnářem posílil naše naděje na dobrý výsledek.

Do druhého poločasu jsme nastupovali za stavu 2:1, což byla naštěstí pouze chyba časomíry, hned se třemi změnami v sestavě a o hodně lepším nástupem než v úvodu zápasu. Novák si zopakoval svůj průnik ze zadních pozic, tentokrát došel podél brankové čáry téměř k malému vápnu, ale zpětná přihrávka to opět zkazila. Vítův centr z pravé strany se nenápadně svezl po břevně. Když se hosté z našeho nástupu vymanili k rohu, podařilo se nám ho odvrátit k Černohorskému, který krásnou šajtlí pobídl do sprintu Pirkla. Ten předběhl domácího posledního Beneše a s jistotou obstřelil Havlíka. Chvíli poté se Ropek mohl uvztekat nad verdiktem sudího u našeho vápna, ale Pechanec měl naštěstí nohu tak špatnou, že si sám hlasitě říkal o střídání. Domácí tak nic nevytěžili ani ze série rohů. Za bezpečného stavu i obrazu hry tak naše lavička podlehla touze protočit s dostatečným časem všechny hráče a dopřát hattrick Pirklovi, do čehož jim náramně zapadala žádost o vystřídání od do té doby skvěle bránícího Ropka a nastávajícího ženáče Franka, který bude mít co dělat, aby mu nepřišli vniveč dva měsíce tanečních příprav. Ropek ještě před vystřídáním poskytl našemu útočníkovi první hattrickovou šanci přesným míčem za obranu, ale zdánlivě samostatný nájezd zhatil včasným návratem domácí obránce. O chvíli později se pak k nepovedené malé domů dostal už příliš natěsno u Havlíka, jenž šprajc s ním ustál. V 82. minutě ustál Kladiva souboje ve středu hřiště, domácí využili naší liknavosti a vrat na pravé straně obrany a nasměrovali koncovku na veterána Kolka, který po vysunutí na hrot s jemnou tečí přehodil vybíhajícího Špinara a snížil. O dvě minuty později se k přímáku na půlce postavil Skala, jeho centr obloučkem prodloužil před Havlíka D. Štancl a Tomáš "Pirklí" Pirkl ho šajtlí posunul do sítě. Ryzí střelci nikdy nebyli morašickou doménou a poslední mužský hattrick byl už více než tři roky starý, vzpomenete si na jeho autora a soupeře, před kliknutím na tento odkaz? Každopádně radost z přerušení tohoto půstu jsme si ani nestihli doprožít, protože prakticky hned po domnělé definitivní pojistce jsme podruhé trestuhodně propadli na pravé straně obrany a zcela volný Opletal jednoduchou pozici na vápně proměnil. Ropek, tentokrát už na lavičce, se mohl opět uvztekat, tentokrát nad naší defenzivní činností v jím opuštěném prostoru, trenéři si mohli udrbat hlavu, jak jejich střídání rozhodilo do té doby fungující obranu a nejeden fanoušek si mohl hlavu ukroutit, jak se z našeho týmu na poslední chvíli ztratila herní jistota. Ze závěrečné křeče ještě Nádvorník po spolupráci s Pirklem našel obloučkem na malém vápně Bureše, který ale hlavou nepotvrdil svou dlouhodobě výtečnou, ale uvadající efektivitu a míč pouze jemně lízl. Nebýt závěru zápasu, mohla být radost po závěrečném hvizdu ještě větší, ale třeba se deset minut defenzivní bídy bez přímého vlivu na bodový zisk ukáže jako přijatelně vykoupený studijní materiál. Zvlášť když se k nám za týden chystá dosud neporažený Třebařov, na který se pro jeho ofenzivní sílu se těší i naši fanoušci. Někteří. Snad budou svědky toho, že každá jízda jednou končí.

V nedělním utkání nastoupili starší žáci proti týmu z Koclíŕova. Zápas jsme rozehráli dobře, v páté minutě Pepa Rosypal vstřelil úvodní branku. Soupeře jsme k ničemu vážnějšímu nepouštěli, ale zároveň jsme ani my v koncovce nevynikali. Až Pavel Šprojcar rozjel v devatenácté minutě menší kanonádu, na kterou navázal třemi brankami Štěpán Němec, a o zápase bylo takřka rozhodnuto. Soupeř do poločasu ještě stačil snížit skóre z pokutového kopu.

Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu, jen soupeř více kousal. Zápas jsme dohráli v klidu a teď už se těšíme na nedělní utkání proti spojenému družstvu Němčic a Janova, ve kterém půjde o první místo. Doufám, že se nám bude dařit jako doteď.

Starší žáci v neděli odehráli prví domácí zápas v Sebranicích. Proti nim nastoupilo mužstvo z Městečka Trnávka a, se vši úctou, vzhledem k velikosti soupeře se zdálo, že to bude soupeř z řad těch jednodušších. Skutečnost ale byla jiná, i když jsme zápas celkem dobře rozehráli a už ve 2. minutě vstřelili po našem rohu první gól. Jan Kvapil svou střelou trefil soupeře, od kterého se balón odrazil do branky. Potom se střídaly šance na obou stranách, nás  podržel v brance skvělými zákroky Petr Kovář.  Ve 20.minutě se nám podařila další akce, když Jan Kvapil poslal krásný centr na Patrika Novotného a ten po sprintu uklidil pěkně balón do branky.

Do druhého poločasu jsem nastoupili stejně jako do toho prvního. Ve 37. minutě jsme po pěkné střele Jana Kvapila vedli už tři nula. Ale soupeř pořád kousal, až se mu podařilo vstřelit první branku. My jsme naše další šance do konce nedotáhly a v 53. minutě soupeř opět udeřil a zdramatizoval závěr utkání, které se nám podařilo dotáhnout do vítězného konce. Chtěl bych poděkovat všem za převedený výkon a doufám,  že další zápasy se nám podaří zvládnout stejně.

Prohra v derby z minulého týdne a možná i končící prázdniny hecly tým k takřka rekordní tréninkové docházce, a tak trenéři před zápasem s neoblíbeným Opatovem dokonce udělovali nominační propustky. Narozdíl od Cerekvice nás začátek zápasu nezastihl v takovém laufu, jak by se slušelo. Několik našich laciných ztrát, šetření krokem i známá soupeřova síla z jakékoliv standartní situace zapříčinily během prvních deseti minut málo našeho času na soupeřově půlce a dost vystrašených grimas v publiku. Ošemetný střílený centr naštěstí prošel přímo k Rusnákovým pěstím, zakončení po jednom rohu se povedlo zblokovat, zakončení po dalším se povedlo zblokovat rovnou natřikrát. My jsme se během prvních deseti minut "blýskli" pouze rychle vyfasovanou žlutou kartou pro hostujícího Křivku, což není vzhledem k jeho hře nic těžkého, a Pirklovým pomotáníčkem dvou soupeřů ve vápně, které ale nakonec k ohrožení branky nevedlo. Větší útočnou vlaštovkou už byla průnikovka Nováka na Lebedu, ten si bohužel prvním dotekem posunul míč příliš na osu hřiště, takže jeho samostatný nájezd stihl zakřižovat opravdu rychle se vracející hostující stoper a z šance byla žlutá karta pro našeho hráče. Hned vzápětí jsme nebyli úplně ztotožněni s posouzením souboje ve středovém kruhu, po kterém byl přímák přisouzen hostům. Ti rozehráli na levou stranu, kde využili Vítova "wiesnerovského" bránění k nepovedenému centru, který ale překvapivě prošel přes Černohorského na střed brány a opatovský Sedlák zblízka neměl problém. Podobný čas, situace i laciný gól jako proti Vendolí. Z útlumu nás dostala Pirklova akce po levé straně, po níž Nádvorníka vychytal Šenkýř, který se o pár odrazů balónů později pouze podíval na břevno, kde skončil levačkový pokus Štancla z dvaceti metrů. Pootočené momentum zápasu pak naším směrem strhla naše levá strana, když ve 23. minutě Vít na lajně přenechal do heroického tandemu Ropkovi, který levačkou vyslal krásný centr na zadní tyč, kde byl nejpříhodněji ze třech našich nabíhajících hráčů umístěný Halsbach, jehož hlavička znamenala vyrovnání i basu do kabiny za první gól v mužích. Hosté ani po našem gólu nepřestali být nebezpeční, když se dostali k nějaké standartce, ale mezihra začala vypadat čím dál lépe pro nás. Po na šance hluché desetiminutovce potáhl Pirkl další brejk po levé straně, který hosté zastavili až dvojitým faulem. K rozehrávce se postavil Nádvorník, který ideálním balónem na penaltu mimo dosah gólmana načal druhou desítku svých asistencí, neboť Halsbach jeho centr rutinérskou hlavičkou prodloužil do sítě. Přitom měl před zápasem zcela jiné úkoly než dávat góly. Stejný předpoločasový obrat jako proti Vendolí jsme pak vyšperkovali dvě minuty před sirénou, když po autu do vápna udržel Halsbach obránce na zádech a míč u nohy, oslovil na kolmici si naběhnuvšího Lebedu a jeho centr poslal do sítě na první tyči Novák.

Vstup do druhé půlky byl bohužel stejně rozpačitý jako začátek zápasu a náš náskok vydržel jen díky Rusnákovi, který po propadnutí naší obrany zblízka vychytal ve vápně zcela osamoceného Paara. Kolem odehrané hodiny jsme mohli zápas definitivně zlomit, ale Lněnička po Novákově průnikovce z úhlu nenachytal gólmana na přední tyči, následný roh donesl se po podběhnutí brankáře snesl Kopeckému do klína, ale ten už v náběhu nestačil zabočit do brány. O chvíli později Rusnák vyběhl na pomoc obraně a názorně ukázal, že i odkop může být finální nahrávka. Jeho dlouhý balón propadl ze souboje Kopeckého s hostujícím obráncem před důsledně dobíhajícího Pirkla, ale Šenkýř proti němu rychle vyběhl a dobře se roztáhl. I tento nájezd skončil rohem, který zakončil Kopecký, tentokrát hlavou nad. Třetí únik během několika minut pak měli na svědomí nahrávající Nádvorník a nártem nahrubo a vedle zakončující Špinar, jehož bude spálená šance stejně mrzet nejvíc. Po jeho potažení a Lebedově nahrávce si pak připsal nepřesnou střelu zevnitř vápna Pirkl a naše nevyužité šance mohly mrzet o to víc, kdyby elitní okresní sniper Kalánek využil prostoru, který mu dala Novákova horlivost a taktická nedisciplinovanost. Naštěstí zamířil z deseti metrů vedle. Což bylo mnohem překvapivější, než když o chvíli později pálil vysoko nad Lněnička, který by dnes asi netrefil ani vodu, kdyby vypadl z loďky. Ještě jedno štěstí v defenzivě jsme si vybrali po centru od brankové čáry, který po odrazech skončil na naší přední tyči, ještě jednou zakončil Kopecký po rohu hlavou nad, ještě několikrát na obou stranách vzplály emoce plynoucí z jiného pohledu na souboje a ještě jednou trefil Štancl brankovou konstrukci, tentokrát hlavou po Lněničkově rohu. Po 2 letech a 4 zápasech se nám tak podařilo vyzrát nad protivníkem, kterému ani taktika štípání do podpaží není cizí, jaká to radost. I příští týden budeme našim fanouškům na dosah, v neděli v 16:30 hrajeme derby na "Horňáku".

Do nové sezóny jsme mladších žáků jsme vstoupili v zažitém souklubí s Horním Újezdem, ale už bez Marti Famfulíkové a Vojty Huryty, kteří tento rok zkusí fotbalové štěstí ve Vysokém Mýtě. V Sebranicích se potkaly dva velmi vyrovnané týmy, což bylo vidět už od začátku. Hru provázela spousta nepřesností, ale to bylo dané i tím, že někteří hráči se poprvé potkali až v tento den na hřišti. Postupně se hra přesunula převážně na soupeřovu polovinu, ze které nám občas pohrozil rychlým brejkem. Občasné nepřesnosti se nás držely po celé utkání, ale byly dané i tím, že se snažíme zapojit do hry celé naše početné družstvo. Za konečný výsledek i body jsme velice vděčni, ze Sebranic se nevozí zas tak lehce.

Po dvou výhrách nás třetí kolo okresního přeboru zaválo k našim sousedům na Slovensko. Že to není nijak pejorativní, ale pouze rivalské a dle první zápasové fotky na pravdě založené označení Cerekvice, je všem fanouškům určitě dobře známo. Nejviditelnější články naší sestavy z minulého týdne jsme bohužel museli v základní sestavě oželet, Lebedu kvůli nemoci, Novák přijel z druhé strany republiky těsně před zápasem. I díky tomu dostal na hrotu příležitost Halsbach a domácí obrana ho cítila doslova od první minuty, stejně jako náš soustavný tlak na jejich rozehrávku, která se pod ním na začátku zápasu zcela rozsypala. Právě Halsbach po deseti minutách vyhrál hlavu, narazil si se spoluhráčem a průnikovkou poslal do úniku Víta, který tváří v tvář Vostrčilovi nedokázal přesně přihrát zcela volnému Pirklovi před zcela odkrytou bránu. A příliš síly investované do finálního centru zhatilo i další hezkou fotbalovou akci, která přímo vybízela Víta ke gólové asistenci z křídla. Domácí se v prvních dvaceti minutách zmohli pouze na fanatické žádání karetního trestu po každém našem faulu, v dalších deseti minutách pak alespoň na dočasné srovnání herního projevu, nepřesnou střelu za vápnem se otáčejícího Klesala,  a Lorencův přímý kop nad bránu poté, co byly jejich prosby po zákroku P. Lněničky po zásluze vyslyšeny. Po půl hodině hry už potřetí viselo ve vzduchu áčko pro Víta, ale jeho pobídku před domácí bránu Pirkl zblízka přes Vostrčila neprocedil. Kostrbatější průběh, ale zato loženejší závěr, pak měla akce P. Lněničky středem, po které náš hráč vyplaval na velkém vápně sám před cerekvickým gólmanem, do jehož náruče míč kolegiálně dovedl. První poločas ukončil střet Ondráčka s Válkem. Náš bývalý hráč si stihl píchnout míč o chviličku dříve než ho náš současný hráč trefil rameno na rameno. Z derby pohledu zákrok plynoucí z boje, z pravidlového pohledu faul, který uznal i náš hráč, z večerního pohledu sociálních sítí div ne cílený likvidační zákrok.

Kromě domácí lavičky faul bohužel (jsme lidi) nerozdýchal ani Válek, který brzy po přestávce musel nuceně střídat. Domácí už bez něj přežili tutovku Nádvorníka, který po Vítově vysunutí postupoval sám na Vostrčila, ale střelou z vápna ho neprostřelil, stejně jako z ofsajdu dorážející P. Lněnička. Po hodině hry přišla první šance i pro domácí, kteří se v druhém poločase vymanili z našeho tlaku. Rusnák proti nájezdu Řeháka z pravé strany vytáhl semafor pravačkou. Hned po naší následující akci zase zívala na našeho útočníka na penaltě minimálně polodkrytá klec, ale Skala nedostal míč do nohy, nýbrž příliš před sebe. Bylo to zprava, možná tedy znovu od Víta, který tak mohl v zápase klidně posbírat 5 asistencí, ale vinou svojí i zakončujících spoluhráčů zůstal jen u žluté karty. Rušná pasáž pokračovala útokem domácích po levé straně, po přízemní centru na přední a zakončení do protipohybu Rusnáka si celá obrana oddechla, že se míč nevešel mezi tyče. Vzápětí se ještě jednou před Vostrčila prosmýkl Lněnička, ale bodlem zakončil pouze do boční sítě. V době logicky sílících emocí, které hlavní rozhodčí odmítl krotit kartami, udeřili hosté lacině po rohovém kopu a přesné hlavičce Kusého. Z naší hry se vytratil pohyb i organizace, domácí ale své výpady do rozhozené obrany jenom jednou zakončili nebezpečnou přihrávkou, kterou odvrátil heroicky se vrátivší Štancl. Pár minut před koncem jsme s přispěním Pirkla dostali velmi pohledným způsobem míč z levé strany až na pravou, Kubešův centr našel hlavu právě Pirkla, ale jeho pokus zpacifikoval Vostrčil a dorážející Štancl byl bohužel u vyraženého míče příliš brzo, o půl vteřinky později by mu odraz míče asi poskytl větší šanci umístit míč z bezprostřední blízkosti mimo gólmanův dosah. V 90.minutě jsme dostali ještě možnost rohového kopu, poté co si Pirkl s Ropkem dávali na vápně při zakončení přednost, až míč uklidil cerekvický obránce. K exekuci rohu se postavil střídající Špinar, běžným povoláním gólman, jeho centr na zadní tyč vrátil k penaltě Rusnák, běžným povoláním též gólman, a o dělbě bodů mohl rozhodnout Černohorský, běžným povoláním obránce. Jeho zakončení nártem nepostrádalo razanci, ale mířilo vedle. Přesně opačně na tom byla hlavička Nováka, která napsala tečku za nastavením, které domácí takticky natáhli jedním, naněkolikrát nahlašovaným střídáním. Tři body tedy se štěstím a díky naším chybám (ofenzivním, defenzivním i taktickým) zůstaly v Cerekvici, nezbývá než se v neděli ještě o trochu zlepšit a porvat se doma s Opatovem o další.

S posledním prázdninovým víkendem se rozjela nová žákovská sezóna, která nám přináší jednu zásadní změnu. Starší žáci se sloučili do trojklubí Morašice, Horní Újezd a Sebranice. Protože formálně trojklubí není možné, v tabulce nás proto najdete pouze jako Sebranice / Horní Újezd. Na první mistrovský zápas jsme odjeli do Telecího, kde jsme se utkali s týmem Borové. Zápas byl ještě poznamenán prázdninami, jednak nás bylo pouze 11, jednak hlavně ze začátku vázla souhra. Postupem času jsme si ale začali vytvářet šance, jenom je ne a ne proměnit. Až do podařené střely Lukáše Macha, který levou nohou uklidil balón do branky. Naše převaha pokračovala, některé šance byly opravdu pěkně vypracované, ale ujal se až ve 43.minutě rohový kop, ze kterého Lukáš Mach krásně našel Honzu Kvapila, který se nemýlil. Ještě několik naších šancí zůstalo bohužel nevyužito. Do příštího zápasu snad dáme dohromady lepší počet a pojedeme dál na vítězné vlně.

Psal se podzim 1995, když k utkání našeho áčka naposledy dorazili hosté z Vendolí. Změnilo se za tu dobu mnohé. Například jsme se zmohli na předzápasový rozhlas nebo světelnou tabuli, což je k ničemu, když nemáme lidi ochotné je obstarat. Protože ti ochotní mají taky jiné předzápasové starosti. Proto tímto vyzýváme kohokoliv z pravidelných diváků, kdo by chtěl našim nedělím dodat trošku štábní kultury, ať se nám přihlásí - zaučíme, notičky dodáme a veřejný hold mu složíme. Další odlišností od posledního zápasu s dnešním soupeřem bylo počasí, tenkrát určitě nebyly tak strašný hice. Ale jedno jméno v základní sestavě zůstalo stejné. Stejně jako značka jeho rozcvičovací bundy. Josef Kopecký byl před necelými 28 lety jedním z našich 4 střelců, a i tentokrát se výrazně zapsal do dějin utkání. V něm jsme nemohli počítat mj. s Tmějem a Halsbachem, které po zranění z minulého týdne čekají delší pauzy. Hosté, doprovázeni početnou enklávou fanoušků a možná rozhicovaní úspěšným vstupem do soutěže, zkusili presovat hned naši úvodní rozehrávku, ale po jediném neúspěchu od toho upustili, a nám tak nezbylo než hledat cestu k otevření jejich bloku. To se nám poprvé povedlo již po třech minutách, když Vít vysunul po křídle Hurytu, k jeho přízemnímu centru na penaltu se před obránce zvládl natlačit Lebeda, ale k lepšímu zakončení mu scházel krok. Rušno bylo i po akci z pravé strany a centru Lebedy, ale srážky hostujícího gólmana s obráncem jsme bohužel nevyužili. Po čtvrthodině hry se hosté dostali k dlouhému autu do našeho vápna, Novákovi se střetly myšlenky, takže ani neodkopl, ani nezpracoval, ale zvítězila myšlenka číslo tři - dát Vendolským dárek k návratu do okresního přeboru. Poté, co mu lehký balón proklouzl pod nohou do malého vápna, uklidil ho nekrytý Navrátil za bezmocného Rusnáka, který si při výlovu mohl konečně osahat balón a vychutnat si krutou lekci okresního chytání. Náš herní projev se tímto momentem jaksi zastavil, a to do té míry, že to vypadalo, že se od nás hýbou právě jen zmiňování Novák s Lebedou, kteří pilovali své lajny. Jednoho delší ho sprintu po pravé straně se dopustil i Pirkl, ale k jeho centru na zadní se nikdo od nás prosadit nedokázal. A když se o chvíli později uvolnil za vápnem, střela mu z jeho kouzelné pravačky sjela. Nebyla to od nás pohybově, ani fotbalově dobrá pasáž, ale zas to neznamená, že by hosté převzali iniciativu, připsali si všeho všudy jednu nepřesnou střelu zpoza vápna. Poslední varování soupeřově obraně obstaral po půl hodině hry Ropek, který si naskočil na centr z přímáku, ale hlavičkoval nad. Ve 37. minutě zkrotil Lebeda vysoký balón, uhlídal ho před obráncem pro Pirkla, po jehož přistrčení si na 20 metrech udělal prostor Nádvorník a přesnou ranou k tyči srovnal skóre. Po pár minutách vybojoval Lebeda roh pro Víta, do jehož centru se v těžké pozici vložil Kopecký, u gólmanem vyražené střely byl jako první důsledně dobíhající D. Štancl, ten pobídl Víta k reparátu, který přesně našel na zadní tyči hlavu tentokrát neomylného Ropka. Ten načal druhou stovku mužských gólů, čímž se dotáhl na 8. Karla Kutu, pro centrujícího Víta to byla 20.asistence v mužích, z toho jich 9 zaznamenal v 18 zápasech roku 2023. Hlavně z toho bylo ale bylo poločasové vedení, vzhledem k předpodkládanému úbytku sil, velmi důležité.

To ostatně ukázal i průběh druhého poločasu, ve kterém nám stačilo trpělivě kombinovat, protože hosté na aktivní presink neměli síly. Neznamená to, že bychom neztráceli balóny a hráli od šance k šanci, nicméně Rusnákova branka byla v bezpečí. Což jsme si chvíli nemysleli o jejím strážci. Ten ve vápně sebral míč za obranu dříve, než se k němu dostal hostující útočník, který si neodpustil střet od cesty. Naše nejnebezpečnější zakončení dlouho představovala otočka Pirkla a střela těsně vedle. To už se ale dostával do herního varu Kopecký, který si nejdříve připsal nasazení jeslí soupeři, což mu evidentně nezevšednělo ani v celkově 1250. zápase, a po více než hodině hry si pak těsně zkušeně píchnul balón přes obranným skluzem, z čehož rezultovala penalta. Kapitán D. Štancl ji proměnil i na svůj vkus moc suverénně střelou pod pravou šibenici, kam natahující se gólman nemohl dosáhnout. Za našeho dvoubrankového vedení si do stejných míst zaplachtil hostující brankář ještě jednou, když po povedené přímočaré akci Pirkla a Nádvorníka hezky vyrazil hezký pokus neúnavného Lebedy. Zdramatizovat zápas mohli hosté po našich chybách při útočných standartkách, dvakrát se v přesile řítili do brejku, oba ale skončily velmi nepřesnými střelami z nikterak nebezpečných pozic, ale aspoň se je zase z čeho poučit před sousedským derby, které nás čeká příští neděli v Cerekvici.

Na spočítání absencí před prvním mistrovským zápasem sezony 2023/2024 by našemu trenérovi nestačily prsty jedné ruky. Vyklizený střed sestavy, dorostenec na hrotu a lavička, na kterou nám zbyl matador, hokejista, gólman ve výslužbě a notorický marod, činily naše předzápasové vyhlídky přinejmenším nečitelnými. Soupeř na tom byl ale ještě hůř. Po letech křenovského exilu mohla Dlouhá Loučka konečně odehrát zápas skutečně doma, ale chyběli jí hráči do základní jedenáctky a pití pro hosty. Jestli to druhé souviselo s naší lhostejností k tomu prvnímu je čirá spekulace, každopádně nás čekala od začátku přesilovka proti deseti. V předminulé sezóně jsme zvorali přesilovku hodinovou i delší, a i tentokrát to pro nás bylo trápení. Velké rovné hřiště vyzývalo ke kombinační hře, o kterou se chceme snažit. Bohužel nám hra proti deseti neseděla, a zápas vypadal jako bychom v deseti hráli my. Předzápasové vybízení ke klidné hře odzadu vyústilo k akcím typu jeden bek na gólmana, ten na druhého beka a pak, kvůli celozápasové absenci nabídky, míč pro nikoho. Přesto jsme v deváté minutě vyprodukovali první ze tří hvězdných chvilek. Ondráček dostal míč do laufu, z první našel křižným balónem Hurytu a ten suše levou nohou nedal brankáři šanci střelou na zadní tyč. O chvilku později jsme přišli o Tměje, jehož prst nevydržel šprajc, ze kterého bylo vykloubení a rozdrcení palce pravé nohy. Vedení jedna nula nás neuklidnilo a soupeř, hrající s vědomím, že nemá co ztratit, nás dál trápil. Především Konečný, který minulý týden začal nové angažmá pohárovým hattrickem proti Mladějovu, a Marván, hrající s bolavým kotníkem, nás zaměstnávali víc, než bychom chtěli. Halsbach proto musel vytáhnout dobrý zákrok proti nůžkám druhého jmenovaného, a později, po jedné z mnoha chyb v naší rozehrávce, uhasil soupeřovu šanci zakončenou střelou pod břevno vyražením na roh.

Do druhého poločasu jsme nastupovali s odhodláním změnit obraz hry, a hned v první minutě přišla druhá z akcí, které většinovému obrazu absolutně neodpovídaly. Novák vyslal na levé straně hrajícího Lněničku, který ostrým centrem našel na zadní tyči Pirkla, a ten prudkým volejem napálil z metru brankáře, od něhož se míč odrazil do branky. Při následné poctivě vypracované šanci soupeře na kontaktní branku zvolil naštěstí Konečný takové řešení gólové otázky, které nám vyhovovalo (místo uklizení do prázdné se mu balón svezl a doklouzal mimo bránu). Tento moment nám pomohl s udržením skóre, Pirklovo stažení do středu zálohy a ubývající síly soupeře nám zase pomohly s držením míče, i když bohužel pouze na naší půlce. Naše třetí střela na bránu a zároveň třetí gólová akce začala čtvrt hodiny před koncem právě u Pirkla. Jeho nahrávku do běhu těsně před rohovým praporkem dostihl Kopecký a přesným centrem našel Hurytu, jehož střela tentokrát pravou nohou skončila bezpečně v brance. Zbytek zápasu už nepřinesl nic zajímavého. Utkání rozhodla naše nebývalá produktivita, díky které jsme ze tří akcí udělali tři góly, což v konfrontaci s nepřesvědčivým zakončením soupeřových šancí nebo naivními pády ve vápně, nutno přiznat s jednou penaltovou výjimkou, vyústilo v důležité vítězství 3:0.

Závěrem cílená omluva všem z úvodníku: Dorostenec Huryta, kterému chyba v zápise přisoudila dokonce kapitánskou pásku a který s námi od příštího týdne už hrát nemůže, vstřelil dva góly. Matador Kopecký mu jeden připravil. Hokejista Kutzer, jehož kolena už fotbalový pohyb příliš netolerují, po nuceném střídání Tměje odbránil téměř celý zápas. Gólman ve výslužbě Špinar, který mohl v závěru dostat vytouženou utěšenou porci minut v poli, odvezl Tměje do nemocnice, neboť jiného civila jsme s sebou při personální "nouzi" neměli. Notorický marod Pirkl přišel, vsítil, uklidnil. Plus zástupce kapitána Novák, který nezvládl vítězný pokřik, ale složil reparát článkem, když došli ostatní redaktoři. Kromě výsledku to berme jako hlavní pozitivum z té fotbalově mizerné soboty - že je nás dost a že si umíme vypomoct v různých rolích.

Díky žádosti Čisté o přeložení pohárového zápasu na středu jsme spolu s naším soupeřem měli tu čest být prvními týmy, které si v nové sezóně na okrese kopnou do balónu pod hlavičkou OFS Svitavy. Do brány přispěchal až z Budějovic na poslední chvíli Halsbach, jediný třicátník v naší sestavě, kterému třicítková sláma ještě čouhá z bot, do obrany byl k neutralizaci příliš nízkého věkového průměru i podobně starého a prostovlasého Nepraše postaven Ropek, jediný čtyřicátník v sestavě. Slova jediného pádesátníka v naší sestavě a tamějšího špeha Kopeckého o tom, že blízký pralesní soupeř je schopný se na 4 5 (slovy "čtyři, pět) doteků dostat až před naši bránu se vyplnila už po 4 5 (slovy čtyřech, pěti ) minutách. Po ztrátě ve středu pole následovaly dvě rychlé předávky, po kterých nestárnoucí a nezpomalující Nepraš předkládal ze strany míč před naši bránu, Halsbach naštěstí proti Průžkovi stihl včas vyběhnout a roztáhnout se mu pod nohy, jím vyražený balón se pak stal kořistí našich obránců. Naší první hrozbu o chvíli později zapsal třetí stovku celkových zápasů načínající Vít, když po Lněničkově autu a odraženém balónu střílel mimo. U rozhodčího se hlásil o teč, ale roh mu sudí musel uznat až po přímáku pod břevno, který o chvíli později vyrazil gólman. Standartní situaci od praporku posadil na přední tyči na hlavu Štancla, který navázal na úspěšné jaro a poslal nás do vedení. Následující pasáž rozkouskovanou několika fauly, včetně Novákova žlutého, pak zpestřil Halsbach milimetrovým výhozem k nohám Nepraše, jeho pokus naštěstí nebyl ani pohotový, ani přesný, stejně jako další střela z vápna mířící přímo do prostoru našeho gólmana. Poté si mohl připsat druhou asistenci Vít, když hlavou lehce vracel do vápna míč, který mezi několika přednost si dávajícími soupeři proskákal až na malé vápno, kde ho doběhl důsledný Sokol, který svou loženkou z několika metrů napálil vedle. Po lepším finále pak volala jak dorážka Štancla po přímém kopu, tak akce Tměje, který dva soupeře obehrál, aby následně dva lépe postavené spoluhráče ve vápně nechal bez povšimnutí a zamířil mimo. Přestože jsme míč drželi hlavně my, vedení jsme navýšili z brejku, když se původně zamýšlený odkop po ose Sokol-Novák-Nádvorník a ze strany centrující Ondráček změn Vil na gól po hlavičce Sokola zavírajícího zadní tyč. Pět minut zbývajících do přestávky pak vyplnilo klepání břevna po Tmějově dalekonosné tvrdé střele a oddychování Ropka, který přímák od lavičky využil k signálu, sprintu po pravé straně a nevyužitému centru. Přitom Bufet takový servis poskytne málokdy.

Na startu druhého poločasu nás bylo plné hřiště, míč chodil od nohy, ale jediným diváky zaznamenatelným výsledkem byla dvě šmiknutí hladového Nádvorníka. Poprvé k němu míč bohužel nedošel a cvaknul na prázdno, podruhé mu zakončení ilegalizoval ofsajd. Naše aktivita měla za následek i zvyšený počet přímáku a po jednom z nich doplatil Štancl na své neustálé nabíhání - po střetu s gólmanem, rozmazaně ale pravidivě zachyceným v galerii, a zkušebních pár minutách raději preventivně střídal. A jako lusknutím prstu začala naše hra povážlivě skřípat, až nervóznět. Halsbach se znovu zaměstnal sám, když zkoušel, jaký tlak Černohorský při rozehrávce vydrží. Naše ojedinělé vzepětí v této pasáži, klidně čtvrthodinové, šlo za Novákem, který si naběhl na krásný Vítův pas, přehodil gólmana (možná tečujícího míč mimo pokutové území) a v pak se nechal po nepřesném zakončení zvalchovat, což dva rozhodčí ze tří vyhodnotili jako odkop od soupeřovy brány. Zasloužený trest za naši pasivitu a útlum přišel po hodině hry, když po našem autu nezvládl Novák vyvézt balón, který hosté poslali od nohy k noze a střelou z vápna do Halsbachovy sítě. Cesta za pojistkou i herním klidem začala po několika minutách křečovitého výkonu tím, že si Tměj dovolil kličku na presujícího útočníka a přes Nováka a Kopeckého doputoval míč na volnou pravou stranu, kde ho do sítě uklidil debutant Lebeda. Střídající Kopecký tak o více než rok posunul svůj rekord nejstaršího nahrávače, a možná ještě o víc posunul svůj rekord nejstaršího hráče ve skluzu, ke kterému se ve zbylém zápasovém čase srdcařsky donutil ve snaze udržet míč na hrací ploše. Pět minut před koncem jsme pak aut z levé strany rychle přenesli na stranu opačnou, Lebeda centrem do ohně oslovil Bureše a ten se svou příslovečnou i statisticky dokázanou klikou usměrnil míč šouravou hlavičkou o tyč do sítě. Pro Lebedu podobně produktivní debut jako zažil jeho trenér, od Bureše potvrzení, že na gól mu stačí zhruba dva zápasy čistého času, což je v Morašicích opravdu vzácná vizitka, pro soupeře třetí inkasovaný gól ze vzduchu, pro nejednoho Václava v našem áčku špatná zpráva, že svůj svátek stráví v Hradci nad Svitavou nebo Radiměři bojem o semifinále poháru.

Náš jediný přátelák před novou sezónou jsme sehráli na domácím hřišti, kde jsme přivítali „Horňák“. I přes velké množství dovolenkářů se v kabině sešlo 14 hráčů, včetně nové posily Rusnáka. Po většinu zápasu jsme měli herně navrch a až na občasné zbrklé ztráty míče jsme soupeře k ničemu moc nepustili. Hned první velkou šancí byla střela Nováka pod břevno, ale tu dokázal Havlík vytáhnout, stejně jako o chvíli později pokus Štancla z hranice vápna. I nadále jsme hrozili hostující obraně a vytvářeli si šance, ale ty už takové pozdvižení nepřinesly. To až Nádvorníkovo napadání Pechance, kterého připravil o míč, po narážce s Frankem vystřelil na Havlíka, jenž míč vyrazil pouze k Frankovi a ten lobem dorazil míč do sítě přes ležícího brankáře. Jak je pro nás typické, náš gól nás na nějakou chvíli utlumil, proto téměř hned z rozehrávky se vydal Horňák do útoku, po kterém přišla střela z pravé strany a první zákrok Rusnáka. Dvě větší šance měli hosté po křídelních akcích zpětných přihrávkách před bránu, ale obě střely mířily mimo, první se tam došourala tak pomalu, že si ji Rusnák došel sebrat, druhou, razantnější a v zárodku tutovější si připsal hostující Lněnička.

Aktivním nástupem do druhého poločasu oplýval Sokol (nejen morašický, ale především Michal), který se v krátkém časovém úseku vyskytl ve dvou příležitostech. Nejprve společně s Burešem nedokázali protlačit míč zblízka do sítě, poté uvnitř malého vápna přestřelil úplně odkrytou bránu. Ani Bureš se neprosadil, když jeho hlavičku z rohu chytil Němec, náš odchovanec a stále ještě kmenový hráč, který si poradil i s dobře mířeným přímákem Nádvorníka. Mezitím nám na druhé straně odpustil rozhodčí penaltu po souboji Černohorského s Opletalem, a tak jsme hostům k vyrovnání pomohli sami. Po ztrátě ve středu hřiště přišla průnikovka, kterou Kutzer minul ve snaze uhrát míč dozadu na Rusnáka, a Havran po úniku z levé strany propálil Rusnáka na zadní tyč. Hosté nám vedení vzápětí vrátili zpátky, když Novák získal míč po špatném zpracování Pražana na vlastním vápně a tváří v tvář Němcovi se nemýlil. Dobré parametry snesla Černohorského klopená střela po odraženém rohu, ale ta mířila pouze do boční sítě. Ani napotřetí se nemohl z gólu radovat Michal Sokol, když jeho dorážka po Nádvorníkově střele opět skončila až v ochranné síti, ale ještě jedné gólové radosti se dočkal morašický Sokol, když Černohorský vyslal do samostatného úniku Nádvorníka a ten zpečetil konečný výsledek 3:1.

Ve středu přivítáme v rámci 1. kola poháru od 17:30 Čistou, tak snad jsme se dobře naladili jak výsledkem, tak výkonem. Upozorňujeme diváky, že hospoda má dovolenou, tak aby se najedli doma, protože posloužíme pouze pivem.